BĚLEJŠÍ NEŽ BÍLÉ SNADNÉ DOMÁCÍ BĚLENÍ = YOTUEL

BĚLEJŠÍ NEŽ BÍLÉ SNADNÉ DOMÁCÍ BĚLENÍ = YOTUEL

Yotuel startovací set pro domácí bělení s 10% karbamid peroxidem. Set obsahuje 2x bělicí gel 6 ml, 2x nosič a bělicí pastu Classic (vybělené zuby za 7 dní, nejoblíbenější domácí bělení)

Yotuel bělicí tyčinka 9 g a tužka se štětečkem 2 g. Šetrně bělí zuby, osvěžuje dech, bohaté na xylitol. Obsahují 10% karbamid peroxid. Ideální pro potřebu akutního dobělení (např. po červeném víně).

ŠETRNÝ BĚLICÍ SYSTÉM S JEDINEČNÝM PATENTOVANÝM SLOŽENÍM.

Yotuel bělicí – udržovací – zubní pasta Classic a Pharma 50 ml. Zubní pasty bohaté na xylitol a fluoridy, bez detergentů – nepěnivé, bělí bez abraziv (mají nejnižší koeficient abraze na trhu), mají neutrální pH. Ideální k boji se zubním kazem. Ve verzi Classic nebo Pharma s vitamínem B5 pro citlivé zuby a na problémy s dásněmi.

Výrobky obsahují xylitol, fluorid a draslík. Tyto složky remineralizují sklovinu.

Yotuel bělicí – udržovací – ústní voda, 250 ml. Pomáhá bělit zuby a regenerovat dásně. Ústní voda je určena k regeneraci měkkých tkání a skloviny, obsahuje xylitol, fluorid a alantoin, je bez alkoholu. Vhodná pro každodenní použití.

Yotuel bělicí dentální žvýkačky Classic a Pharma. S obsahem xylitolu zajišťují svěží dech, vhodné používat po každém jídle. Ve verzi Classic a Pharma s vitamínem B5. V balení po 10 ks, neobsahují cukr.

ŽÁDEJTE VE SVÉ LÉKÁRNĚ NEBO U OŠETŘUJÍCÍHO LÉKAŘE V sortimentu naleznete bělící pasty, vody, žvýkačky, sety pro domácí i ordinační bělení. Velmi oblíbené jsou tyčinky a tužky pro krásný úsměv po celý den. JPS, s.r.o., Velichovská 14, 155 00 Praha 5 tel.: 235 518 936, e-mail: [email protected], http://www.jps.cz

Editorial Vážení čtenáři, poslední číslo letošního roku jsme se rozhodli věnovat nemocem pohybového ústrojí. Vedla nás k tomu skutečnost, že těchto onemocnění neustále přibývá, proto se v této souvislosti občas hovoří až o epidemii. Posuďte sami: osteoporózou trpí každá třetí žena starší padesáti let, osteoartrózou dokonce každý druhý člověk v důchodovém věku a s nejrůznějšími podobami bolestí zad se v průběhu života setkal snad každý z nás. Právě tato tři nejrozšířenější onemocnění pohybového aparátu – osteoporóza, osteoartróza a bolesti zad – proto tvoří náplň hlavního tématu tohoto čísla. Náš časopis však není monotématický, a jeho obsah tedy není zdaleka vyčerpán nemocemi pohybového ústrojí. Je zima a toto roční období je charakteristické zvýšeným výskytem nejrůznějších forem nachlazení. Nemohli jsme proto tuto problematiku pominout a i tentokrát přinášíme čtenáři potřebné informace týkající se těchto onemocnění. Přitom jsme se rozhodli věnovat zvláštní pozornost posilování naší imunity, neboť v tom spočívá hlavní prevence těchto nemocí. Všichni víme, že lepší než řešit následky nemoci je této nemoci pokud možno předejít. Věříme, že vedle témat, o nichž byla právě řeč, nalezne čtenář i v tomto čísle další zajímavé informace týkající se fungování lidského organizmu, které mu pomohou zachovat pevné zdraví i v novém roce. Do toho přeje svým čtenářům vše nejlepší redakce

3

8

Laici, ale nûkdy i lékafii naz˘vají v‰echny bolesti pohybového aparátu názvem revma. Revmatologie nicménû rozli‰uje témûfi sto klinick˘ch jednotek, které mají rozdílnou etipatogenezi, klinick˘ obraz, léãbu i prognózu.

26 28 Základní funkcí imunitního systému je obrana organizmu. Vzhledem k nezdravému Ïivotnímu stylu a naru‰enému Ïivotnímu prostfiedí se stále zvy‰uje v˘skyt získan˘ch poruch imunity.

4

Cílem refrakãní chirurgie je pomocí chirurgick˘ch metod zcela odstranit nebo aspoÀ v˘raznû sníÏit dioptrické vady.

Obsah Také se vám stává, Ïe jdete pro jednu vûc do stejného pokoje tfiikrát a vÏdy, kdyÏ tam dorazíte, zjistíte, Ïe nevíte, pro co jdete?

32 54 V˘Ïiva musí v pfied‰kolním a ‰kolním vûku pokr˘vat energetickou potfiebu jedince a jeho rÛst. ProtoÏe v‰ak dítû v tomto vûku jiÏ roste pomaleji, mûlo by také pfiijímat ménû potravy.

8

Bolesti pohybového ústrojí

9

Bolesti zad

12

Osteoporóza

14

Osteoartróza – Nepřítel kloubů

18

Hygiena je polorepresivní instituce

21

Péče o dětskou pokožku

22

Posilujme imunitu

24

Obiloviny ve výživě

26

Předcházejme zimním nachlazením

28

Korekce refrakčních vad

31

Duševních onemocnění přibývá

32

Nezapomínejme cvičit paměť

34

Co by měl diabetik vědět…

36

Česká špička v infekční péči

38

Jak na močové kameny

40

Bolest

42

Rakovina tlustého střeva a konečníku

46

Droga je silnější než mateřství

48

Orální zdraví ve stáří

50

Rudbeckie nachová

52

Jak se stravovat v těhotenství

54

Výživa dětí v předškolním a školním věku

56

Kdo jsou návštěvníci českých lázní?

5

Foto ãísla

!

Zásobme se vitamíny

Zima je období, kdy je nutné chránit se před vlivy chladného počasí, jenž může ohrozit naše zdraví. Proto dbejme na dostatek vitamínů, které přispějí k posílení naší imunity.

Bolesti pohybového ústrojí 8

L

aici, ale někdy i lékaři nazývají všechny bolesti pohybového aparátu názvem revma. Revmatologie nicméně rozlišuje téměř sto klinických jednotek, které mají rozdílnou etipatogenezi, klinický obraz, léčbu i prognózu. Nejzávažnější nemoci jsou tzv. systémová onemocnění pojiva, která vznikají na základě dysregulace imunitního systému a vzniku autoimunity. Těch je naštěstí nejméně (1 %). Naopak nejrozšířenější onemocnění jsou artróza, osteoporóza a bolesti páteře.

Co mají tyto nemoci společného? Především je to vysoký výskyt: například osteoartrózou trpí 50 % populace nad 65 let, osteoporózou je ohrožena každá třetí žena, která se dožije padesáti let a nespecifickými bolestmi zad někdy onemocní až 80 % populace. Navíc těchto onemocnění přibývá, proto někdy mluvíme až o „epidemii“, přičemž hlavními příčinami tohoto stavu je jednak stárnutí populace, dále pak nepříznivé faktory životního stylu. Jako příklad uveďme obezitu a její vztah k osteoartróze váhonosných kloubů.

Řada rizikových faktorů těchto onemocnění je však naštěstí ovlivnitelná. Nutná je však aktivní účast pacienta. Důležitá je také ochota pacientů vzdělávat se o své nemoci a především přistoupit na některá doporučení, týkající se životního stylu a začít například aktivně cvičit. Terapie pouze „tabletkami“ (většinou tlumícími bolest) je pro onemocnění typu osteoartróza, osteoporóza či bolesti v zádech absolutně nedostatečná. Prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc.

Téma ãísla

BOLESTI ZAD J

edním z nejčastějších civilizačních onemocnění, které vede k pracovní neschopnosti, jsou bolesti zad. V populaci dvacetiletých má 50 % jedinců alespoň jednu zkušenost s bolestmi zad.

Krátkodobé bolesti zad Nejobvyklejší a nejčastější příčinou akutních (ústup do 2–3 týdnů) bolestí zad je nezdravý životní styl. Většina pacientů uvádí sedavý způsob života, dlouhodobé přetěžování páteře statické i dynamické, (nárazový a náročný víkendový sport). Častým údajem je dlouhodobá denní práce s počítačem (v neadekvátním ergonomickém prostředí) a mnohahodinové řízení auta. Důsledkem výše uvedených aspektů je rozvoj svalové nerovnováhy, nesprávné držení těla, fixace chybných pohybových stereotypů, a tím urychlení rozvoje degenerativních změn páteře. Tyto změny mohou mít

Téma ãísla

paradoxně charakter adaptační. Bolesti, které pociťujeme, mohou mít tedy původ čistě ve zvýšeném svalovém napětí. Bolest je obvykle lokalizována v bederní oblasti, nebývá zde propagace do dolních končetin, v klidu je obvykle bolest minimální. Většinou nezjistíme provokační moment, časté je předchozí prochlazení či statické a dynamické přetížení. Podle intenzity obtíží doporučujeme vyhledat lékaře

k zvážení způsobu léčby. Vhodný je individuální přístup: klid, nebo naopak nevynechávat běžné denní aktivity. Suché teplo mívá dobrý efekt, lokální léčba podle stavu. Další postup a případnou rehabilitaci by měl doporučit lékař. Vzhledem k stoupající incidenci těchto obtíží, způsobu života a často omezené fyzické aktivitě u dětí je třeba zdůraznit význam pravidelného pohybu

i léčebné tělesné výchovy u zjištěných poruch statiky páteře.

Dlouhotrvající bolesti zad Vlastní páteřní sloupec je tvořen kostěnými strukturami (obratle), meziobratlovými ploténkami a je zpevněn vazy a svaly kolem páteře. Uvnitř páteřního kanálu je mícha se svými obaly. Bolesti zad způsobené onemocněními páteřního sloupce lze rozdělit do několika skupin.

Bolesti neurologického pÛvodu Obecně lze říci, že se jedná o útlak nervových struktur (mícha, nervové kořeny). Nejčastěji je způsoben výhřezem meziobratlové ploténky. Poměrně časté jsou degenerativní změny, které vedou ke zúžení páteřního kanálu a mohou působit na nervové struktury. Další možností, typickou spíše pro vyšší střední věk, je nestabilita obratlů. Obvykle býva-




9




jí bolesti v bederní oblasti, často s vyzařováním do dolních končetin (častěji jen jednostranně), mohou se dostavit pocity zhoršené citlivosti, mravenčení, poruchy hybnosti. Není výjimkou zhoršení bolestí při použití břišního lisu. Pokud jde o takovýto charakter obtíží, je třeba vyhledat lékaře a konzultovat specialistu (neurologa). V případě obtíží s močením pak urgentně.

Zánûtlivá (revmatická) kfiíÏová bolest Může se vyskytovat u pacientů všech věkových skupin, spíše však postihuje mladší jedince. Mívá plíživý, pozvolný začátek, klidem se zhoršuje a po pocitu ranní ztuhlosti se po rozhýbání dostavuje úleva. Doba trvání ob-

kající i bez zjevného vyvolávajícího úrazového mechanizmu (nízkozátěžové fraktury). Osteoporóza může provázet jiná interní onemocnění, může být komplikací při léčbě některými skupinami léků. Nejčastěji postihuje ženy v postklimakterickém období. Bolesti zad mohou být trvalé, omezující v pohybu, bez jasného okamžiku vzniku, nebo může jít o bolest vzniklou náhle i při nepatrné zátěži (např. při vystupování z tramvaje) u disponovaného jedince. Vyšetření a léčba u specialisty jsou nezbytné.

Bolesti zad zpÛsobené nádory Nádorová onemocnění představují jen nepatrné procento (cca 1 %) příčin bolestí páteře.

komplikace nastávají u rizikových skupin či po zákrocích v oblasti páteře. Bolesti zad jsou spojeny se známkami celkové infekce, je zde bolestivost v postižené oblasti, nebývá úlevová poloha, bolest je trvalá. K vyloučení těchto příčin je třeba lékařské vyšetření.

Úrazy pátefie Klasickým příkladem jsou situace, kdy je znám mechanizmus úrazu (náraz, pád z výšky, vymrštění z auta při nehodě, pád ze schodů…). Druhou jednotkou jsou situace, kde není jasný údaj o úrazu, ale jde o tzv. nízkozátěžovou frakturu (viz výše). Může se jednat o akutně vzniklé bolesti, může být propagace do dolních končetin, poruchy hybnosti. V tomto případě je nutné okamžité lékařské vyšetření.

Prevence

tíží je delší než tři měsíce. Omezení hybnosti páteře v počátečních fázích onemocnění nemusí být významné, většinou se projevuje a zhoršuje s rozvojem onemocnění. Při podezření na tento typ onemocnění je třeba konzultace revmatologa.

Osteoporotické fraktury Osteoporóza je systémové onemocnění kostí, které se projevuje snížením obsahu kostní hmoty a narušením mikroarchitektury kosti. Důsledkem jsou pak časté zlomeniny, v našem případě obratlů, mnohdy vzni-

10

Vzhledem k jejich závažnosti je třeba o této možnosti uvažovat u chronických a intenzivních bolestí páteře. Pokud je v anamnéze nádorové onemocnění, doporučujeme vždy návštěvu lékaře v co nejkratším termínu.

Bolesti zad pfii infekãním onemocnûní Při celkovém infekčním onemocnění může dojít k přechodu infekce i na páteř. Postižen zánětem může být obratel, ploténka nebo může být přítomno ohraničené ložisko zánětu (tzv. absces) v páteřním kanále. Tyto

Bolesti v oblasti páteře mohou být relativně banálním a dlouhou léčbu nevyžadujícím onemocněním. Mohou být však také velmi závažným stavem signalizujícím celkové onemocnění či závažné postižení páteře a přilehlé oblasti. Vždy je třeba vzít v úvahu příčiny, které vedly ke vzniku potíží, zda je vyloučen úraz, zda nemůže jít o komplikaci jiného, již léčeného onemocnění. V rámci prevence vzniku bolestí zad je důležitý dostatek pohybu již od dětství – vede k vytvoření dostatečného svalového korzetu kolem páteře, fixaci správného držení těla, podpoře tvorby kostní hmoty, k fixaci pohybových stereotypů a snazšímu nácviku nových pohybových aktivit. Velký význam má i správně upravené pracovní místo, kompenzační cvičení při dlouhodobé statické zátěži, zdravá životospráva. Nadváha, kouření, nedostatek tréninku jsou jistě faktory podporující vznik bolestí páteře. MUDr. Martina Votavová, MUDr. Hana Jarošová

U člověka se tvarově i počtem liší obratle krční (7), hrudní (12), bederní (5), křížové (5) a kostrční (4–5). Nápadně se liší první (atlas) a druhý (axis) obratel krční.

Téma ãísla

JAK SE VYPOŘÁDAT S BOLESTMI KLOUBŮ V

lidském těle najdeme 206 kostí a některé jsou v místech, kde se spolu setkávají, důmyslně pospojovány pohyblivými klouby. S jejich občasnou bolestí či únavou se setká snad každý a každý potvrdí, že je to nepříjemné. Jak o svých pocitech hovoří ti, kteří se s bolestmi kloubů a sníženou pohyblivostí potýkají dennodenně, se raději neptejme – mají artrózu – a určitě jim není co závidět…

ÚČINNÁ LÉČBA

CO JE ARTRÓZA? Artróza je dlouhotrvající, pomalu se vyvíjející degenerativní onemocnění jednoho nebo více kloubů. Může být způsobena přetěžováním kloubů při vrcholovém sportu, nadváze, těžké fyzické práci, ale například i vývojovými vadami, chorobami látkové výměny (např. dna) a také přirozeným stárnutím. S artrózou se však nepotýkají jen lidé ve vyšším věku, ale i poměrně mladí lidé. Onemocnění může přinášet bolesti a značné utrpení, v některých případech však probíhá dlouhou dobu bez obtíží. Vlivem stárnutí, nadměrné zátěže nebo úrazů dochází v těle k poškození chrupavek, které tvoří plochu dotyku mezi kostmi kloubu, a tak zabezpečují jeho pohyblivost a tlumí všechny tlaky a nárazy vznikající při pohybu. Jednou z hlavních složek mezibuněčné hmoty chrupavky je látka zvaná chondroitinsulfát, která dokáže vázat vodu

a zabezpečit tak mechanické a elastické vlastnosti chrupavky. Při degenerativních změnách dochází ke snížení obsahu této látky v chrupavce a postupně ke zhoršení funkce celého kloubu. Řadou klinických studií je prokázáno, že pokud takovou látku do těla dodáme v dostatečném množství, můžeme procesy, které v chrupavce probíhají, ovlivnit a degenerativní změny výrazně p zpomalit.

Mezi laiky, kteří se s bolestmi kloubů potýkají, je hodně těch, kteří mají dokonalý přehled o lécích proti bolestem, o tom, co a jak rychle účinkuje a také o široké škále potravinových doplňků a kloubních preparátů. Málokdo však ví, že léky proti bolesti bychom neměli užívat dlouhodobě a že potravinové doplňky jsou určeny pro zdravé jedince k doplnění chybějících minerálů, vitaminů nebo látek, které příznivě ovlivňují jejich zdravotní stav. K artróze a bolestem kloubů bychom však měli přistupovat zodpovědněji a pro léčbu této nemoci užívat skutečně účinné léky. Jen tak můžeme podstatným způsobem ovlivnit průběh nemoci a vrátit člověka do aktivního normálního života. Léčivý přípravek Condrosulf® 400 byl poprvé uveden ve Švýcarsku před 25 lety a na českém trhu je lékaři předepisován již deset let. Právě on obsahuje chondroitinsulfát, účinnou látku, která podporuje tvorbu chrupavky a zlepšuje tak její mechanicko-elastické vlastnosti, které vedou ke zmírnění obtíží a zlepšení stavu. Ostatně pacienti sami dali tomuto léku po minimálně 3měsíční terapii 2krát ročně to nejlepší hodnocení - výrazně snižuje bolesti a zlepšuje pohyblivost kloubů! y ve vědeckých studiích prokázán Novějij byl i jeho příz příznivý účinek na zpomalení dalšího zhoršován zhoršování nemoci. Všechny, kteří Condrosulff® 400 užívají či o něm uvažují, určitě potěší ještě jedna pozitivní zpráva - přípravek je v lékárn lékárnách po celé České republice dostupný be bez lékařského předpisu. Přestože je volně pro prodejný, nezapomeňte si však pečlivě přečís přečíst příbalovou informaci, obsahuje řadu dop doplňujících údajů, se kterými byste se měli př před zahájením terapie seznámit.

Osteoporóza (fiídnutí kostí) vzniká pfii vystupÀovaném úbytku kostní hmoty. Jako nemoc lze fiídnutí kostí oznaãit tehdy, kdyÏ dosáhne takového stupnû, Ïe i pfii nepfiimûfienû malém úrazu hrozí riziko zlomenin.

OSTEOPORÓZA K

ost je metabolicky velmi aktivní tkání, protože má nejen mechanické funkce a vytváří prostor pro kostní dřeň, ale slouží jako zásobárna, ze které tělo může odebírat pro život nezbytné minerály, zejména vápník. Kost se proto musí pravidelně obnovovat, v dospělosti průměrně každých deset let. Tato obnova předpokládá odstranění poškozeného nebo příliš starého úseku kosti a potom vyplnění vzniklého defektu novou zdravou kostní hmotou. Obnovu kosti zajišťují specializované kostní buňky. Díky takové pravidelné obnově zůstávají kosti nejen tvrdé, ale také dostatečně pružné. Tvar, velikost a kvalita kostí jsou určeny geneticky a stav kostí v dospělosti je z velké části určen také životosprávou v dětství a v dospívání. Během celého života závisí obnova kostí na jejich mechanickém zatěžování (fyzické aktivitě), na výživě (zejména příjmu vápníku a vitamínu D) a na hormonálních faktorech (především na produkci hormonů pohlavních, štítné žlázy a nadledvin). Poškození kteréhokoli z těchto čtyř pilířů zdravé kosti (genetika, výživa,

12

hormony, cvičení) ohrožuje obnovu kostí.

Pfiíãiny osteoporózy Úbytek kostní hmoty může mít dvě základní příčiny. Nadměrné odbourávání kosti se ztenčováním a přerušováním kostních trámců je nejčastější příčinou osteoporózy u zhruba třetiny všech žen po přechodu. Typickým důsledkem takových změn kvality kosti jsou zlomeniny předloktí a obratlů. Riziko zlomeniny kyčle je však až do sedmdesáti let věku prakticky nevýznamné. S počtem a závažností prodělaných zlomenin ovšem rychle stoupá riziko nejen dalších zlomenin obratlů, ale také riziko zlomeniny kyčle.

Druhou důležitou příčinou osteoporózy je nedostatečná novotvorba kosti. S věkem se kostní trámce postupně ztenčují a v kosti se hromadí mikrotrhliny. Kost pak není dostatečně pružná. Obnova kosti je zhoršená také u lidí, kteří užívají glukokortikoidy (např. prednison). Často se však oba fenomény kombinují a kostní trámce se nejen ztenčují, ale také přerušují. Nejčastější příčinou zrychleného úbytku kostí ve stáří a při léčbě prednisonem je nedostatečný příjem vitamínu D a vápníku. Důvodem nedostatečného zásobení těla vápníkem nemusí být jen špatná výživa, ale i špatné vstřebávání vápníku při různých onemocněních střev, jater a slinivky, případně nadměrné vylučování vápníku ledvinami.

Jak se nemoc projevuje?

Řídnutí kostí je obvykle bezpříznakové, jindy můžete mít jen necharakteristické bolesti v zádech. Velmi varovnými jsou často bagatelizované, ale velmi bolestivé zlomeniny předloktí nebo obratlů. U žen k nim může dojít už před šedesátým rokem věku. Pokud k takové zlomenině dojde po čtyřicátém roce věku, je vhodné podrobné vyšetření, aby se vyloučilo, že příčinou zlomeniny byla osteoporóza. Nejčastěji se lámou obratle v dolní části hrudní páteře a v horní části bederní páteře. Zlomenina (stlačení) obratle se může projevit náhlou a prudkou bolestí vystřelující do hrudníku, břicha či nohou. Někdy však zlomenina nevyvolá typické příznaky. Proto jen třetina lidí postižených zlomeninou obratle vyhledá po úrazu lékařské ošetření. Zlomeniny obratlů postupně vedou ke zmenšení a nahrbení postavy, k omezení pohyblivosti, k dechové nedostatečnosti a potížím s udržením rovnováhy.

Vy‰etfiení Mikroskopický snímek zdravé kosti (vlevo) a napadené osteoporózou.

Stupeň úbytku kostní hmoty se vyšetřuje speciálním rentgenovým přístrojem (osteodenzi-

Téma ãísla

tometrem) a je zcela bezbolestné a bezpečné. Může se tak zjistit i méně pokročilý úbytek kostí (osteopenie), což sice ještě není onemocnění, ale může být signálem vyššího rizika budoucí osteoporózy. V tomto stadiu lze včas předejít vlastnímu onemocnění. Ať už se diagnostikuje osteopenie nebo osteoporóza, je nezbytné zjistit, jak rychle ubývá kostní hmoty a jakou to má příčinu, a zhodnotit riziko zlomenin v příštích deseti letech. K tomu je nutné provést některá doplňující vyšetření (laboratorně vyšetřit krev a moč, ověřit deformity obratlů, případně udělat endokrinologické vyšetření, ověřit vstřebávání vápníku ve střevě a v odůvodněných situacích provést také genetické vyšetření). Teprve pak lze doporučit vhodná opatření proti osteoporóze.

Léãba Nejúčinnější léčbou je odstranění příčiny, která osteopo-

rózu vyvolala. Týká se to především léčby základního onemocnění a zajištění vhodné zátěže kostí fyzickou aktivitou, stejně jako obnovení normálního zásobení těla vápníkem a vitamíny, potřebnými pro správnou funkci kosti. Řídnutí kostí lze účinně předcházet vhodným pohybem (rychlá chůze alespoň čtyři hodiny denně), nemá se však nadměrně přetěžovat páteř. Důležitý je také vápník a vitamín D. Pro udržení vyrovnané bilance vápníku je nutné přijmout denně nejméně 1,2 g vápníku. Dobré vstřebání vápníku ze střeva do krve je podmíněno dostatečným zásobením těla vitamínem D. Doporučenou denní dávkou je 800 jednotek vitamínu D. Osteopenie nebo osteoporóza u žen v prvních letech po přechodu a u mužů s prokázaným nedostatkem pohlavního hormonu (pokud není zjištěno jiné závažné onemocnění) je významným důvodem pro zajištění hormonální substituční

léčby, ale jen pokud je úbytek kostní hmoty nepřiměřeně zrychlen. Zrychlenému úbytku kostní hmoty, způsobenému nedostatkem vaječníkových hormonů, nelze v prvních 3–5 letech po přechodu zabránit samotným vápníkem, ale pouze přípravky, které tlumí osteoresorpci. Hormonální léčbu zajišťuje gynekolog (případně endokrinolog) pouze pokud je pro pacientku zcela bezpečná a jen na dobu 3–5 let. Léčba se neužívá, pokud je průkazné riziko nádorového onemocnění prsu u žen a prostaty u mužů. Nehormonální léčba, snižující rychlost úbytku kostní hmoty, je dostupná v řadě léčebných možností – selektivní modulátory estrogenních receptorů, aminobisfosfonáty, kalcitoniny a sůl stroncia. Volba mezi těmito léky je individuální podle očekávaných přínosů a rizik léčby. Všechny uvedené léky spolehlivě zabraňují dalšímu zhoršování mikroarchitektury kostní hmoty, ale nenavozují

vytváření nové kostní hmoty. Riziko zlomenin obratlů klesá při užití všech těchto léků na třetinu až polovinu. Dostupné jsou rovněž léky zvyšující množství kostní hmoty, které během osmnácti měsíců významně zvyšují množství zdravé kostní hmoty, a proto při léčbě velmi významně klesá riziko nových zlomenin. Ve vývoji je řada nových léků, ale nemocní mají vědět, že pokud jim během předchozího života ubylo už 40 % kostní hmoty, je riziko zlomeniny téměř desetkrát zvýšené, a zůstává vysoké, i když berou jakkoli účinný lék. Žádný ze známých léků nepůsobí plnohodnotně bez současně zajištěného dostatečného přívodu vápníku a vitamínu D, a pokud léčené kosti nebudou přiměřeně zatěžovány. I při pravidelném užívání těchto léků je stále nutná opatrnost, aby nedošlo k pádu. Prof. MUDr. Jan Štěpán, DrSc.

INZERCE

Téma ãísla

13

OSTEOARTRÓZA Nepfiítel kloubÛ

O

steoartróza (OA) nejčastěji postihuje klouby kolenní, kyčelní, drobné klouby rukou, kořenový kloub palce ruky a klouby v páteři – zde i meziobratlové ploténky. Vzhledem ke stárnutí populace, přibývání obezity a nevhodného životního stylu OA v ČR dramaticky přibývá.

prodělaný úraz (nejčastěji např. poranění menisků v koleni), vrozený špatný tvar kloubu (např. u subluxace kyčelního kloubu) nebo trvalé přetěžování kloubů v rámci vrcholových sportovních aktivit či přetěžování v práci (nevhodné polohy, těžká břemena).

Jak se artróza projevuje? Artróza může postihovat různé klouby a klinické projevy především souvisejí s její lokalizací. Nejčastější lokalizací OA jsou kolenní klouby (gonartróza). Prvním projevem gonartrózy bývá námahová bolest kolen-

Pfiíãiny vzniku osteoartrózy Obecně řečeno nejsou příčiny osteoartrózy jednoznačně známy. Mohou se zde podílet jak faktory vrozené (genetické), tak faktory zevní. Rizikovým faktorem vzniku OA váhonosných kloubů je obezita, mohou jím být však i některá metabolická a endokrinologická onemocnění. Důležitým mechanickým faktorem, který lokalizuje OA do určitého kloubu, pak může být

14

Rentgen rukou postižených osteoartrózou.

ních kloubů po větší námaze, někdy při určitých činnostech (např. po chůzi po schodech). Později se bolest stává intenzivnější a někdy může být i klidová. Někdy mívá bolest tzv. startovací charakter – nejvíce obtížných bývá několik prvních kroků po ránu nebo po delším klidu. Později se omezí i funkce, pacient může i kulhat. Kloub může být i oteklý a bolestivý na tlak. V dalším vývoji mohou vznikat deformity, např. varózní (koleno do O). Funkce se zhoršuje, pacient velmi obtížně chodí, bolesti se stávají intenzivnější a pacient i lékař začíná uvažovat o operaci. Rychlost progrese gonartrózy je však velmi individuální. Další častou lokalizací OA jsou kyčelní klouby (koxartróza). Koxartróza se projevuje bolestí kyčelního kloubu, zpočátku zvláště při chůzi. Bolest bývá lo-

Téma ãísla




Flector EP Tissugel Flector EP gel ®

®

(Diclofenacum epolaminum)

nová aplikační forma balení 2 nebo 5 ks

(Diclofenacum epolaminum)

Účinné antirevmatikum pro místní použití

náplast proti bolesti, zánětu a otoku

• léčba poúrazových stavů pohybového ústrojí

• jednoduchá aplikace přímo na postižené místo

• léčba revmatických onemocnění a projevů mimokloubního revmatismu

• léčba pohmožděných kloubů, svalů a šlach Balení 60 g nebo 100 g.

• léčba místních zánětlivých i degenerativních procesů

• nepřetržitý a rovnoměrný účinek po dobu 12 hodin • maximální urychlení léčby bez zbytečného zatížení trávicího ústrojí Název přípravku: FLECTOR® EP Tissugel, Složení: Diclofenacum hydroxyethylpyrrolidinum (epolaminum) 180,00 mg v jedné náplasti, Léková forma: Transdermální náplast, Indikace: Přípravek FLECTOR EP Tissugel je určen pro lokální léčbu zánětů šlach, kloubů a svalů, způsobených úrazem, jako je vyvrtnutí kloubů, pohmoždění a natržení svalů a šlach. Dávkování a způsob podání: Pokud lékař nedoporučí jinak, přikládá se náplast Flector EP Tissugel 2krát denně (ráno a večer) na postižené místo. Přípravek nesmí být používán déle než 10-14 dnů. Po této době se o dalším postupu poraďte s lékařem. Léčbu je možné na doporučení lékaře doplnit celkovým užíváním diklofenaku. Kontraindikace: Přípravek nesmí být užíván při přecitlivělosti na jeho složky a při nesnášenlivosti kyseliny acetylsalicylové a jiných příbuzných léčiv, tzv. nesteroidních antirevmatik a v těhotenství a v období kojení. Nemocní s průduškovým astmatem nebo kopřivkou, mohou přípravek užívat jen na doporučení lékaře. Rovněž u dětí může být přípravek užíván pouze na doporučení lékaře. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití: Náplast se nesmí přikládat na otevřené rány ani na kůži infikovanou nebo změněnou kožní chorobou a nesmí se přikládat na sliznice ani na oči. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce: Dosud nebyly žádné popsány. Těhotenství a kojení: V prvním a druhém trimestru těhotenství se nedoporučuje používání přípravku. Ve třetím trimestru se přípravek nesmí používat. Nežádoucí účinky: U citlivých pacientů se může v místě aplikace přípravku příležitostně objevit svědění, pálení a zčervenání kůže, výjimečně kožní vyrážka a přecitlivělost na světlo. Při aplikaci náplastí na větší plochy kůže po delší časové období nelze vyloučit systémové nežádoucí účinky. U nemocných přecitlivělých na kyselinu acetylosalicylovou nebo některou jinou složku přípravku se mohou vyskytnout reakce z přecitlivělosti, např. astma, angioedem a urtikarie. Doba použitelnosti: 2 roky. Zvláštní opatření pro uchovávání: Při obyčejné teplotě, chránit před teplem. Balení: 2, 5 a 10 náplastí (14 x 10 cm) Návod k použití přípravku, zacházení s ním: Po prvním otevření obalu je nutno použít zbývající náplasti do 3 měsíců. Držitel rozhodnutí o registraci: IBSA Slovakia s.r.o., Bratislava, Slovenská republika. Registrační číslo: 29/361/96-C. Datum poslední revize textu: 14.4.2004. Výdej přípravku není vázán na lékařský předpis, je volně prodejný a je částečně hrazen z prostředků zdravotního pojištění.

• [

Název přípravku: FLECTOR® EP GEL, Složení: Diclofenacum epolaminum 1,292 g (odpovídá Diclofenacum natricum 1,00 g) ve 100 g gelu, Indikace: Přípravek FLECTOR EP GEL je určen pro lokální léčbu poúrazových stavů pohybového ústrojí, jako je pohmoždění kloubů, svalů a šlach. Je též indikován při lokální léčbě zánětlivých i degenerativních procesů v průběhu revmatických onemocnění, jakož i při léčbě projevů mimokloubního revmatismu (např. v léčbě bolestí v krční a křížobederní oblasti a bolestivosti svalových úponů). Dávkování a způsob podání: Gel se nanáší 3-4krát denně na postižené místo v množství 2-4 g. Při postižení svalů se přípravek vtírá pomocí lehké masáže do postiženého místa. Doba používání by neměla být delší než 14 dní. Kontraindikace: Přípravek nesmí užívat nemocní se známou přecitlivělostí na diklofenak, kyselinu acetylsalicylovou, jiná nesteroidní antirevmatika nebo na jiné složky přípravku. Přípravek není vhodný pro děti do 15 let. Speciální upozornění: FLECTOR EP gel se nesmí aplikovat na otevřené rány a na sliznice. Pouze ze zvlášť závažných důvodů mohou užívat přípravek nemocní s průduškovým astmatem a kopřivkou, u nichž je zvýšena náchylnost ke vzniku nežádoucích účinků systémového charakteru. Interakce: Dosud nebyly zjištěny. Těhotenství a laktace: Bezpečnost užívání přípravku v těhotenství a během kojení nebyla prokázána. Přípravek FLECTOR EP gel není vhodné aplikovat u žen v období těhotenství a kojení. Nežádoucí účinky: Přípravek je obvykle dobře snášen, ale u citlivých nemocných se může v místě aplikace přípravku objevit svědění, pálení a zčervenání kůže, výjimečně kožní vyrážka a přecitlivělost na světlo. Při užívání přípravku na větší plochy kůže po delší časové období nelze vyloučit systémové nežádoucí působení, které se může projevit jako astma, angioneurotický edém a urtikaria. Doba použitelnosti: 3 roky, Balení: tuba s 60 nebo 100 g gelu. Skladování: Za obyčejné teploty. Návod k užití: Gel se nanáší na postižené místo a lehkou masáží vtírá do kůže. Držitel rozhodnutí o registraci: IBSA Slovakia s.r.o., Bratislava, Slovenská republika. Registrační číslo: 29/350/96-C. Datum poslední revize textu: 14.4.2004. Výdej přípravku není vázán na lékařský předpis, je volně prodejný a je částečně hrazen z prostředků zdravotního pojištění.

Výhradní zastoupení a distribuce:

, spol. s r.o®. Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1 Tel./zázn.: 281 028 230, fax: 281 028 232 e-mail: [email protected], www.ibi.cz

Výrobce:

Pozorně si přečtěte příbalovou informaci. O vhodném použití přípravku se poraďte se svým lékařem či lékárníkem.

Traumaplant

IBSA Institut Biochimique SA Lugano, Švýcarsko

®

Špatně se hojící rány, sportovní úrazy, namožení svalů a bolesti kloubů

Kostivalová mast proti bolesti svalů a kloubů Účinná látka – extrakt z kostivalu*

Rostlinný léčivý přípravek pro místní aplikaci

• tiší bolesti a odstraňuje otoky • urychluje hojení ran a hematomů • zmírňuje záněty • vhodný i na odřeniny • nedráždí pokožku

* Hlavními nositeli účinku léčivého přípravku Traumaplant jsou cholin, kyselina rozmarýnová a alantoin, což jsou vesměs látky s antiflogistickým, antiexsudativním a hojivým účinkem na rány. Cholin má významnou úlohu při různých fyziologických procesech a je nejvýznamnější antiexsudativní složkou účinných látek přípravku. Kyselina rozmarýnová má kromě antiexsudativního účinku také výrazné vlastnosti protizánětlivé a inhibuje tvorbu mediátorů zánětu. Alantoin podněcuje proliferaci buněk a podporuje regenerační pochody v poškozené tkáni, je proto nositelem granulačního a epitelizačního účinku. Název přípravku: TRAUMAPLANT, Složení kvalitativní i kvantitativní: 100 g masti obsahuje: Symphyti peregrini herbae succus 10,00 g, Léková forma: mast, Indikace: Pohmožděniny, distorze (při sportovních a jiných poraněních), bolesti kloubů a svalů, špatně se hojící rány. Dávkování a způsob podání: Přípravek je určen k zevnímu použití. Pokud není doporučeno jinak, nanáší se potřebné množství masti několikrát denně na postižené místo. Vhodné je použití formou masťového obvazu. Kontraindikace: Pokud se přípravek užívá podle návodu, nevyskytují se žádné kontraindikace. Interakce: Nejsou dosud známy. Těhotenství a kojení: Rizika ZASTOUPENÍ A DISTRIBUCE V ČR: em (zarudnutí kůže), zvláště u osob s mimořádně pro těhotné a kojící ženy nejsou známa. Nežádoucí účinky: Přípravek je kůží velmi dobře snášen. Ve vzácných případech se může objevit erythem rgické reakce je třeba aplikaci přerušit a vyhledat citlivou kůží nebo u osob alergických na některou ze složek přípravku. Tyto kožní příznaky zpravidla rychle vymizejí. Při výskytu specifické alergické , spol. s r. o.® žití. Pokud lékař neurčí jinak, nanáší se potřebné lékaře. Doba použitelnosti: 3 roky. Uchovávání: při teplotě do 25 °C. Balení: mast 50 g, Návod k použití: Přípravek je určen k zevnímu použití. Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1 množství masti jednou nebo několikrát denně na postižené místo. Mast je vhodná i k použití ve formě masťového obvazu. Pokud při poranění nedojde k ústupu obtíží do 3 dnů, přerušte léčbu a obraťte se na lékaře. Bez porady s lékařem nepoužívejte v žádném případě déle než 1-2 týdny. Držitel rozhodnutí o registraci: Harras Pharma Curarina Arzneimittel GmbH, D-81373 Mnichov, tel.: 281 028 230, fax: 281 028 232 SRN, Registrační číslo: 94/1003/97-C, Datum revize textu: 18.12.2002, výdej přípravku není vázán na lékařský předpis, je volně prodejný a není hrazen z prostředků zdravotního pojištění. e-mail: [email protected], www.ibi.cz

]


kalizována hluboko v kyčli, ale

někdy vyzařuje ke koleni, do třísla nebo směrem k bederní páteři. Klidové bolesti jsou již příznakem pokročilejší OA. Při vyšetření je možné zjistit postupné omezování hybnosti v kyčli, především vzniklé rotace a abdukce. Krajní polohy jsou také velmi bolestivé. Pacient má také zhoršující se obtíže při některých činnostech, jako je např. oblékání ponožek, vylézání z vany nebo při sezení v dopravních prostředcích. U žen jsou nepříznivě ovlivněny i sexuální funkce. Pacient začíná kulhat a vzdálenost, kterou ujde, se zkracuje na několik stovek metrů. Osteoartróza rukou postihuje především konečné (tzv. distální) klouby (tzv. Heberdenovy uzly) nebo střední řadu kloubů (tzv. proximální – Bouchardovy nodosity) nebo kořenový kloub palce ruky. Artróza rukou se velmi často dědí. Projevuje se bolestí těchto malých kloubů, často vzniká na zadní straně kloubů ruky někdy i nebolestivý otok, který později ztuhne v tuhý uzel. Někdy pacienta více než bolest obtěžuje parestézie (mravenčení) či pocit necitlivosti v prstech a obtíže při vykonávání některých prací (např. při šití). V některých případech mají pacienti i krátkou ranní ztuhlost. Postupně dochází ke ztenčení a degeneraci chrupav-

ky, ale změny se projevují na všech kloubních tkáních. Tyto strukturální změny jsou nejlépe patrné na rentgenovém snímku, který také představuje základní diagnostickou metodu pro hodnocení OA. Dodejme už jen, že artrózu lidé často zaměňují s revmatoidní artritidou, což je poměrně zákeřná nemoc postihující každého stého člověka, a to včetně dětí a mladistvých. Rozdíl mezi artrózou a revmatoidní artritidou je však podstatný: zatímco revmatoidní artritida je zánětlivým onemocněním, v případě artróza jde o onemocnění nezánětlivé.

Jak se osteoartróza léãí? Léčba osteoartrózy by měla být individualizována pro jed-

notlivé pacienty podle lokalizace OA, bolesti pacienta, přidružených chorob a pohybových nároků pacienta. Léčba by měla být komplexní a sestávat z prostředků nefarmakologických i farmakologických. Mezi nefarmakologické prostředky léčby řadíme také režimová opatření, mezi která zahrnujeme redukci váhy u obézních osob, výběr vhodných pohybových aktivit (např. kolo, rotoped či plavání) a eventuálně nošení podpůrných, asistenčních či protektivních pomůcek. Jde zejména o užívání holí, berlí, korekci nestejně dlouhých končetin či nošení různých ortéz. Při artróze se také užívají prostředky fyzikální léčby a rehabilitace. Z prostředků fyzikální léčby

jde o fyzioterapii či balneoterapii. Používají se např. ultrazvuk, pulzní magnetické pole, akupunktura či laser. Definitivně účinné je speciální cvičení k posílení určitých svalových skupin, např. kvadricepsů u gonartrózy, osvědčuje se i cvičení v bazénu. Prostředky farmakoterapie se soustřeďují na potlačení bolesti. V počátečních stadiích se používají analgetika, v pozdějším průběhu nemoci a při přítomnosti zánětu pak tzv. nesteroidní antirevmatika (NSA). Zánět lze účinně potlačit intraartikulárně podávanými kortikosteroidy, efekt opichu však bývá krátkodobý (2–4 týdny). U NSA je však nutno brát na zřetel možné nežádoucí účinky. Tzv. chondroprotektiva působí přímo na buňky chrupavky a zlepšují její metabolizmus. Působí s určitým zpožděním, zato dlouhodobě. Některé z nich jsou vedeny jako léky, jiné jako volně prodejná dietetika. Větší důkazy o účinnosti jsou u registrovaných léků. Pokud selhává tzv. konzervativní léčba, je na místě konzultovat ortopeda a zvážit chirurgický zákrok. Přetrvávající bolest a zhoršení funkce jsou indikací pro nejčastější možný zákrok – náhradu kloubu. Výsledky operací jsou velmi dobré, ale někdy je nutné v budoucnu kloub reoperovat. MUDr. Veronika Špinglová

INZERCE

16

Téma ãísla

Jak na opakované vaginální mykózy

V

aginální mykóza (VM) je velmi frekventovan˘m onemocnûním. AÏ 75 % Ïen je jím postiÏeno minimálnû jednou za Ïivot a nezanedbatelné procento Ïen vaginální mykózou trpí opakovanû. Pfiíãiny onemocnûní Nejãastûj‰ím vyvolavatelem vaginální mykózy je Candida albicans (85–90 % mykóz). PfiestoÏe je problematice opakovan˘ch vaginálních mykóz vûnována velká pozornost, pfiíãiny toho, proã Candida albicans u nûkter˘ch Ïen opakovanû vyvolává symptomatickou vaginální mykózu, zatímco u jin˘ch Ïen (5–20 %) je zcela bezproblémovou souãástí vaginální flóry, stále nejsou známy. Z ãásti je u recidiv VM moÏné vysledovat pfiítomnost nûkterého z rizikov˘ch faktorÛ (tûhotenství, diabetes mellitus, INZERCE

léãbu antibiotiky, hormonální substituãní léãbu, ale i stavy hormonálního deficitu po menopauze bez adekvátní substituce, hormonální antikoncepce atd.), jindy se v‰ak jedná o onemocnûní idiopatické. Studie: enzymoterapie napomáhá léãbû PfiestoÏe v pfiípadû tohoto onemocnûní, a to jak v jeho patogenezi, tak také v pfiípadû jeho léãby zÛstává mnoho otázek nezodpovûzen˘ch, odborná studie, která na na‰em území v uplynul˘ch dvou letech probíhala, potvrdila, Ïe v˘razn˘ pfiínos v léãbû vaginálních mykóz pfiedstavuje enzymoterapie. V rámci projektu, kter˘ byl v âR proveden v prÛbûhu let 2005–2007, byl sledován poãet opakovan˘ch onemocnûní vaginální mykózou. Pacientkám byla v pfiípadû akutního one-

mocnûní indikována základní antimykotická léãba. K této základní léãbû byl Ïenám na deset t˘dnÛ pfiidán léãiv˘ pfiípravek Wobenzym (WE) v dávce 2 x 8 drg. Poãet onemocnûní vaginální mykózou za období dvanácti mûsícÛ pfied nasazením WE byl porovnáván s poãtem onemocnûní VM za období dvanácti mûsícÛ po zahájení podávání WE. Statistická anal˘za mûla deskriptivní charakter. V sedmi ambulantních gynekologick˘ch centrech bylo sledováno 62 léãen˘ch pacientek, u kter˘ch bylo v období posledního roku pfied zahájením léãby Wobenzymem zaznamenáno ãtyfii a více opakování vaginální mykózy. KaÏdé z tûchto onemocnûní bylo provázeno alespoÀ jedním z následujících symptomÛ: svûdûní, pálení, v˘tok, dysurické obtíÏe, dyspareunie.

PrÛmûrn˘ poãet onemocnûní vaginální mykózou za období dvanácti mûsícÛ pfied zahájením uÏívání WE byl 4,4. Za období dvanácti mûsícÛ po zahájení podávání WE byl prÛmûrn˘ poãet onemocnûní 0,5. Jedná se o statisticky velmi v˘znamn˘ rozdíl (p < 0,001). PrÛmûrn˘ úbytek opakování vaginálních mykóz u sledovan˘ch paciebntek byl 88,5 %. U v‰ech do‰lo v prÛbûhu dvanácti mûsícÛ po zahájení uÏívání Wobenzymu ke zlep‰ení, 39 pacientek (63 %) bylo zcela bez vaginální mykózy a 17 Ïen (27,4 %) mûlo ve stejném období pouze jednu vaginální mykózu. Pro zásadní roli Wobenzymu svûdãí i to, Ïe lokální i systémová antimykotická terapie se ve v‰ech sedmi centrech vzájemnû li‰ila, ale zásadní pokles recidiv byl jednotn˘. PR

Hlavní hygienik âeské republiky MUDr. Michael Vít zastává svou funkci od roku 2000. Aãkoli se za tu dobu v ãele rezortu zdravotnictví vystfiídalo uÏ osm ministrÛ, jeho pozice zÛstává neotfiesitelná.

HYGIENA

je polorepresivní instituce 18

Rozhovor

Jaká byla vaše cesta k medicíně? Vyrostl jsem v rodině lékařů, sám jsem asi šestým doktorem v rodině, a protože tu základní orientaci člověk získává právě v tomto prostředí, tak jsem byl k této dráze nasměrován už odmalička. Medicínu jsem však nejprve dělat nechtěl. Zajímala mne ekonomika a zahraniční obchod, ale protože jsem šel studovat v těch složitých sedmdesátých letech, tak si dodnes pamatuji, jak mi otec říkal: „Víš, doktorem zůstaneš vždycky, ale ekonomický odborník – to má svá rizika,“ a tak jsem nastoupil na lékařskou fakultu hygienickou. Proč jste si za svůj obor vybral zrovna hygienu? I to má důvod v prostředí, z jakého pocházím. Můj tatínek byl starý pán, ročník 1901, působil jako praktický lékař a za manželku měl židovskou lékařku. V době druhé světové války mu však nacisté manželku i dcery zabili v koncentráku a on, když se pak sám odtud vrátil, tak pod vlivem toho, co zažil, chtěl bojovat s infekčními nemocemi. Po válce dělal nejprve několik let praktického lékaře na Šumavě, až nakonec odešel do hygienické služby. A protože maminka pracovala na krajské hygienické stanici v Českých Budějovicích, tak jsem vlastně prožil dětství mezi krajskou a okresní hygienickou stanicí. Proto jsem měl k hygieně vždycky blízko. Padesátiletý věkový rozdíl mezi otcem a synem asi není jednoduchý… Samozřejmě, že to člověka ovlivní. Rozdíl dvou generací je opravdu znatelný. Mně je dnes šestapadesát a vůbec si neumím představit, že bych měl mít pětileté dítě. Ale otec byl pro nás vždy velkou autoritou, a to je myslím pro syna velmi důležité. Co je vůbec náplní práce hlavního hygienika? Hygienik je tu proto, aby ochraňoval zdraví občanů. Má

Rozhovor

proto za úkol připravit normativy týkající se pracovního prostředí, a to tak, aby v něm lidé neonemocněli. Naše činnost se týká nejrozmanitějších oblastí, od školství, přes boj s infekčními nemocemi až po vypracování scénáře pro případ teroristického útoku. Zabýváme se problematikou hluku, společného stravování, dohlížíme na to, aby nám tu nevznikly nějaké epidemie či otravy. Činnost hygieny je tedy velice rozsáhlá. Jak vypadá činnost hygienika například ve školství? Snažíme se například definovat, čeho by se mělo týkat školní stravování a musím prohlásit, že se můžeme systémem stravování ve školách chlubit, protože se nám daří udržovat relativně vyváženou stravu. Občas narazíme na střety s řediteli škol, kteří se na nás zlobí, že po nich chceme, aby do škol pořídili nový nábytek. Je však přece logické, že desetileté dítě neposadíme na židli pro šestnáctiletého, protože to může vést k vadnému držení těla, a tedy takové děti pak mívají skoliózy. U dětí rovněž sledujeme hračky, dozorujeme předměty denního užívání, jako je nádobí, talířky apod. kvůli přítomnosti škodlivých látek. To je všechno důležitá náplň naší práce. Jak je na tom česká hygiena ve srovnání se zahraničím? Hygiena má dva pilíře: jednak vyvíjíme normotvornou činnost a sledujeme, jak je dodržována, a jednak usilujeme o podporu zdraví; říkáme lidem: „Chovejte se tak, abyste neonemocněli.“ V té dozorové činnosti jsme na evropské špičce, ale pokud jde o tu podporu zdraví, tak zde se máme co učit. Trpíme zde za dědictví minulosti, protože když tehdy nějaká autorita něco zakázala, viděli jsme v tom jinotaj, říkali jsme si, co nám tím asi chtějí říct. Proto my, když se dnes snažíme občana oslovit, mu musíme pracně vysvětlovat,




19




proč to či ono po něm chceme. Zde to tedy ještě bude běh na dlouhou trať. Ale máme se také čím chlubit: Česká republika má vynikající systém sledování a hlášení infekčních nemocí, máme excelentní systém základního očkování – ten si pochvalovali i kolegové z USA. Je to tím, že hygiena je u nás pojata jako taková polorepresivní instituce, což má někdy své výhody.

Pokud jde o podporu zdraví, tak zde se máme co uãit. Trpíme zde za dûdictví minulosti, protoÏe kdyÏ tehdy nûjaká autorita nûco zakázala, vidûli jsme v tom jinotaj, fiíkali jsme si, co nám tím asi chtûjí fiíct.

Co pro českou hygienu znamenal náš vstup do Evropské unie? Díky tomu, že u nás byla hygiena vyspělá, nás vstup do EU ničím nepřekvapil. V některých věcech zde jsou určité rozdíly. Například naše hygienické předpisy byly kdysi velmi podrobné a říkaly podnikatelům, co přesně mají dělat. Podnikatelé tehdy volali po větší volnosti. Evropská unie jim ji skutečně přináší, dává jim jen obecná pravidla, a podnikatelé nám dnes volají a ptají se, jak to mají dělat. Ale v zásadě platí, co jsem už říkal, vstup do EU nás nijak nezaskočil. S jakými problémy se dnes hygiena nejvíce potýká? Nemalý problém máme s tím, jak dostat lékaře do hygienické služby, neboť je pro ně málo atraktivní. Na druhé stra-

20

Je zde nějaká vážná epidemiologická hrozba? Musím zmínit HIV – AIDS. My jsme země, která má velmi nízkou incidenci tohoto onemocnění, umíme ji velmi dobře diagnostikovat i velmi dobře léčit. Vždy jsme měli tak padesát nových případů ročně, ale v posledních dvou letech nám to ročně narůstá o 50 %, což je úplně stejný trend jako v celém vyspělém světě. Do boje s touto nemocí tedy musíme směrovat více preventivních aktivit. Máte čas také na nějakou relaxaci? Máte koníčky? Můj koníček je hygiena. Kdyby nebyl, tak bych to nemohl dělat. Maminka mi vždycky říkala: „Dělej třeba 24 hodin denně, a když tě to baví, tak to není stres.“ A dávám jí za pravdu. Když mám ale čas, tak se snažím sportovat – hory, cyklistika, také jsem měl období, kdy jsme chodil hrát squash. Organizmus si to žádá.

ně naštěstí vznikly sociálně zdravotní fakulty, kde si vychováváme bakaláře v oboru ochrany veřejného zdraví. Někteří mí kolegové to nesou neli-

bě, že to nejsou lékaři, ale takový je celosvětový trend a mohu říci, že s těmi mladými absolventy jsem maximálně spokojen.

Jste z lékařského prostředí. Máte v rodině dalšího pokračovatele rodinných tradic? Mám dvě dcery. Jedna studuje stomatologii, druhá se specializuje na výživu člověka, čili v nějakých medicínských šlépějích pokračují. Takže jsem rád. Jiří Prinz

Rozhovor

Péãe o dûtskou pokoÏku

D

ěti se od dospělých liší v mnoha ohledech a jejich pokožka není výjimkou. Proto i péče o dětskou pokožku musí být odlišná od péče u dospělého člověka. Pokožka miminka nebo malého dítěte je mnohem zranitelnější a náchylnější k poškozením všeho druhu. Je také tenčí než pokožka dospělých a nemá ještě dokonale vytvořený ochranný povrchový film, který brání přemnožení a průniku infekčních mikroorganizmů. Fyziologické (přirozené) osídlení kůže některými bakteriálními kmeny se také teprve vytváří. Dětská pokožka se snadněji vysušuje a je méně odolná proti vodě a chladu či naopak vysokým teplotám a slunečnímu záření.

KaÏdodenní radost i starost Základem péče o dětskou pokožku je každodenní koupel. Ta slouží nejen k pravidelné očistě, ale je také nejlepší příležitostí k ošetření jemné dětské pleti na celém těle. Teplotu koupele volíme přibližně stejnou jako teplotu těla, tedy okolo 36 °C. Přitom teplota místnosti, ve které se miminko koupe, by neměla být nižší než 24–25 °C. Do vody přidáváme dětskou pěnu do koupele, pokud používáme mýdlo, tak jen speciálně určené pro nejmen-

Poradna

ší děti. Mýdlo užíváme opatrně a s mírou, protože může dětskou pokožku vysušovat. Po koupeli pokračujeme v ošetření dětské pokožky buď hydratačním krémem, nebo dětským tělovým mlékem, abychom zabránili nadměrnému vysoušení. Vhodné je udělat miminku po koupeli jemnou masáž celého těla, která má více funkcí. Předně je masáž příležitostí pro blízký a něžný kontakt dítěte s matkou, který malé dítě tolik potřebuje, a za druhé, protože při masáži používáme jemný dětský olej, který rozetřeme po celém těle, dodáme tím jemné pokožce další ochrannou vrstvu.

Opruzeniny Specifickým a patrně nejrozšířenějším problémem v péči o dětskou pokožku jsou opruzeniny. Opruzeniny se objevují v místě kožních záhybů, mezi kterými při nedostatečném větrání vzniká teplé a vlhké mikroklima a pokožka se zapařuje. Takové mikroklima pokožku velice dráždí a snadno vznikají opruzeniny. Opruzená kůže je sytě červená, lesklá a u dítěte vyvolává pálení a bolest. Miminko je pochopitelně neklidné, pláče a reaguje podrážděně. Opruzeniny vznikají nejčastěji pod plenkami na zadečku a genitálu, bez rozdílu u chlapečků i holčiček. V místě pod plenkami

je kůže nedostatečně větraná a zapaří se nejsnadněji. Když se k tomu ještě přidá dráždění močí a stolicí, výstavní opruzenina je okamžitě na světě. Jak se lze opruzeninám bránit? Základním pravidlem při předcházení opruzeninám je časté přebalování, aby dráždivé působení stolice a moči a nepříznivý vliv vlhkého prostředí na dětskou pokožku byl co nejkratší. Používáme pouze kvalitní pleny z prodyšných materiálů, které dovolí pokožce dýchat. Na opruzeniny nikdy neaplikujeme zásyp nebo krém, dokud je důkladně a jemně neočistíme a nevysušíme. Aplikací zásypu na vlhká místa bychom ještě podpořili vlhké mikroklima a celý proces by se jenom zhoršil. Po důkladném a šetrném ošetření opruzenin aplikujeme na postižená místa vhodný mastný krém, určený k ošetření dětské pokožky. Krém vytvoří na pokožce ochrannou vrstvu, která bude pokožku chránit před vlhkostí. Dětská pokožka je sice jemná a citlivá, na druhou stranu při správné péči je mnohem zdravější a hebčí než pokožka dospělého člověka. Pokud se o ni budeme správně starat, přinese to prospěch a pohodu nejen miminku, ale zprostředkovaně i všem ostatním členům rodiny. Bc. Helena Smyčková, MeDitorial

21

Základní funkcí imunitního systému je obrana organizmu. Vzhledem k nezdravému Ïivotnímu stylu a naru‰enému Ïivotnímu prostfiedí se stále zvy‰uje v˘skyt získan˘ch poruch imunity. Pamatujme, Ïe prevence je vÏdy úãinnûj‰í neÏ následná léãba.

Posilujme imunitu Co je to imunita a jak funguje? Imunita je schopnost organizmu odolávat škodlivým látkám z vnějšího (mikroorganizmy a jejich toxiny) i vnitřního (poškozené nebo nádorově změněné buňky) prostředí. Cílem imunitního systému je škodliviny rozpoznat a účinně je odstranit. Antigen je součást škodliviny, podle které jsou buňky našeho imunitního systému schopny cizí látku poznat a zahájit imunitní reakci. Imunitní systém se skládá z lymfatických tkání a orgánů, z buněk, které buď kolují v cévách nebo jsou usazeny ve tkáních, a v neposlední řadě z produktů těchto buněk – protilátek.

22

Mezi primární lymfatické orgány patří kostní dřeň a v dětství brzlík. V nich dochází ke vzniku a vývoji bílých krvinek podílejících se na imunitní reakci. Za sekundární lymfatické orgány považujeme lymfatické uzliny, krční a nosní mandle, slezinu a lymfatickou tkáň střev a žaludku. Jsou lokalizovány různě po těle a jsou místem, kde imunitní buňky zrají a kde probíhá vlastní imunitní reakce. Buněčnou složku imunity tvoří leukocyty (bílé krvinky). Buňky kolují v krevním a mízním oběhu a v případě potřeby jsou schopny vystupovat z krevního řečiště do tkání v místě imunitní nebo zánětlivé reakce. Některé buňky imunitního systému jsou ve tkáních usazeny

trvale a necestují. Protilátkovou složku imunity zajišťují imunoglobuliny (protilátky) vytvářené podskupinou bílých krvinek nazývající se B-lymfocyty. Protilátky se naváží na antigen a tím ho neutralizují, nebo způsobí, že buňky imunitního systému mohou antigen snadněji pohltit.

Vrozená a získaná imunita Imunita se dělí se na vrozenou a získanou. Vrozená imunita je neadaptivní, pochází z doby vývoje lidského organizmu. Její mechanizmy mohou být v případě infekce použity ihned. Jedná se především o různé mechanické zábrany (pokožka, řasinky v nose), imunitu sliznic (hlen,

přítomnost symbiotických bakterií), zvyšování tělesné teploty (pyrogeny), přítomnost baktericidních látek v tělních tekutinách (slzy, sliny, žaludeční šťávy) a především schopnost některých bílých krvinek pohlcovat cizorodé částice. Imunita získaná je imunita, kterou organizmus vytváří během svého života. Je zaměřena proti určité nemoci. Výkonnými složkami jsou T-lymfocyty (rozpoznávají antigen) a B-lymfocyty (vytváří protilátky). Tuto imunitu můžeme získat pomocí očkování, nebo po prodělání nemoci. Část B-lymfocytů si organizmus uchovává ve formě paměťových buněk, které při opakovaném styku se stejným

Diagnóza

KNIHOVNA VADEMECUM původcem infekce mohou okamžitě a masivně zahájit tvorbu protilátek. Podle délky přetrvávání protilátek v organizmu a jejich specificitě některé nemoci dostaneme během života jen jednou (např. neštovice) a jiné můžeme s určitým časovým odstupem získat opakovaně (běžné infekce). Díky těmto mechanizmům i doba, po kterou nám vydrží ochrana po očkování, je u různých nemocí různá.

stimulačního působení využíváme u pacientů, u kterých chceme imunitní odpověď obnovit nebo posílit, např. očkování, preventivní podávání antibiotik při ochraně před závažnými infekcemi u rizikových pacientů. V současnosti jsou vyvíjeny moderní, přesně cílené preparáty, jejich použití je však omezeno rizikem nežádoucích reakcí a finanční nákladností.

Prevence Co zpÛsobí poru‰ená imunita? Za normálních okolností imunitní systém škodliviny likviduje. Někdy však dochází k přemrštěné nebo naopak nedostatečné imunitní reakci, která může vést k poškození tkání a orgánů. Defekty imunity se mohou projevit jako snížená odolnost vůči infekcím (imunodeficit), nebo nepřiměřená citlivost na neškodné látky z vnějšího prostředí (alergie) a nebo jako neadekvátní citlivost na buňky vlastního imunitního systému (autoimunitní onemocnění). Některé poruchy se nemusejí projevit vůbec. Defekty imunity můžeme opět dělit na získané a vrozené. Mezi typické získané poruchy buněčné imunity patří například onemocnění virem HIV – AIDS.

Jaké máme moÏnosti léãby? Podle povahy poruchy imunity volíme i strategii léčby. Když některá složka imunitního systému chybí, podáváme její náhradu – imunosubstituce, např. aplikace protilátek, transplantace kostní dřeně atd. Imunomodulace je ovlivnění imunitního systému ve smyslu potlačujícím (imunosuprese) nebo povzbuzujícím (imunostimulace). Imunosupresi používáme tam, kde chceme cíleně potlačit imunitní reakci organizmu, např. po transplantacích orgánů a tkání nebo při chorobách, kdy je imunitní odpověď organizmu přemrštěná (autoimunitní onemocnění). Imuno-

Diagnóza

Nejúčinnější „léčbou“ je samozřejmě prevence. V současné době můžeme využít možností prenatální diagnostiky u rizikových osob, u získaných poruch je důležitá včasná diagnostika a adekvátní léčba. Základem je samozřejmě správná životospráva. U jedinců s normálním imunitním systémem je prevencí před případnými poruchami způsobenými nutričními nedostatky, stresovými situacemi, infekcemi a vyčerpáním organizmu. Pozitivní účinky na imunitu mají i takzvaná probiotika. Probiotika jsou živé bakterie dodávané organizmu jako potravinové doplňky. Nejznámější jsou laktobacily a bifidobakterie, ve velké míře obsažené v jogurtu i některých jiných potravinách. Probiotika představují silné podněty pro slizniční i systémovou imunitu, vedou k celkovému zvýšení odolnosti organizmu. Probiotika najdeme v mléčných výrobcích (jogurty, jogurtová mléka, zakysané produkty) nebo v doplňcích výživy jako bakteriální lyzáty v tabletách. Zvláště v zimních měsících, kdy je náš organizmus více než kdy jindy vystaven nebezpečí různých virových onemocnění, bychom měli posilování naší imunity zintenzívnit. Nachlazení, rýmě či chřipce tak můžeme v nejednom případě i předejít. To by měli mít na paměti zvláště starší lidé s nemocemi srdce a plic, pro jejichž organizmus může být i obyčejná chřipka velice nebezpečná. MUDr. Karolína Perničková

Plané rostliny k jídlu niha obsahuje vybrané druhy rostlin střední a severní Evropy, které mají jedno společné: některé jejich části jsou jedlé. Vše, co popisuje, autor sám na svých toulkách přírodou vyzkoušel, ochutnal a „oznámkoval“. Rostlinám přidělil čísla od pěti do jedné, přičemž pětka je vyhrazena lahůdkám a jednička označuje takové rostliny, jež lze pozřít jen při velikém hladu. V knize najdete jak původ a výskyt rostlin, tak i popis rozdílů při možné záměně s jinou, nejedlou či jedovatou rostlinou. Velmi užitečné jsou informace nejen o obsahových látkách rostlin, ale také jejich účinky při zdravotních potížích. Pochopitelně nechy-

K

bí u každého druhu „kuchařka“, kde se dovíte, jak se dají nalezené rostliny využít v kuchyni. S údivem zjišťujeme, co všechno se dá jíst. S použitím nejjednoduchších prostředků, ale s velkou dávkou fantazie. Mnohé kuchařské tipy mohou zpestřit náš jídelníček, ať už na dovolené s batohem na zádech, nebo o víkendu na chalupě, při přípravě jarních a letních salátů a zeleninových jídel. A pro ty, kteří přírodní stravě ze zásady nedůvěřují, přináší kniha 150 fotografií rostlin a mnoho zajímavostí, zdaleka ne jen kulinářských. Vydalo nakladatelství Granit. Knihu můžete objednat: tel: 227 018 361 www.granit-publishing.cz e-mail: [email protected]

23

Co jsou to obiloviny? Významnou součást naší stravy představují obiloviny a produkty z nich vyrobené. Pro některé z nich se v dnešní době používá sice velmi módní, avšak nepřesné označení cereálie. Mezi obiloviny řadíme plodiny, jako jsou různé druhy pšenice (špalda, jednozrnka či dvouzrnka), oves, ječmen, žito, proso, rýže, kukuřice, pohanka a amarant. Ne všechny z těchto plodin patří mezi obiloviny i z botanického hlediska, avšak ve výživě je řadíme do jedné skupiny, a to proto, že všechny z uvedených plodin, respektive i potraviny z nich vyrobené, v naší stravě představují hlavní zdroj sacharidů. Obiloviny jsou součástí lidské výživy odnepaměti. V literatuře zabývající se historií stravování najdeme údaje o tom, že až do poloviny 19. století si obiloviny udržely ve stravě většiny Evropanů naprostou převahu. Neměnilo se však jen spektrum používaných obilovin, ale i způsob jejich zpracování – od pouhého drcení, přes používání stále lepších mlýnků a mlýnů, až po dnešní moderní technologie mletí, které dokáží umlít mouku krásně bílou.

Obiloviny Správnou v˘Ïivou rozumíme pestrou a pravidelnou stravu, která na‰emu organizmu zajistí pravideln˘ a dostateãn˘ pfiísun bí velmi důležitá aminokyselina lysin, kterou proto potřebujeme získat z jiných zdrojů. To je také důvodem, proč obecně doporučujeme stravu pestrou. V každé potravině, zjednodušeně řečeno, totiž něco důležitého chybí. Pšeničné, žitné, ječné a ovesné bílkoviny obsahují takzvaný lepek, ten může některým lidem působit trávicí a jiné zdravotní potíže. Těmto lidem většinou lékař stanoví diagnózu ne-

moci zvané celiakie, nesnášenlivosti lepku. Ti se proto musí těmto obilovinám a potravinám z nich vyrobených vyhýbat a dodržovat, jak se běžně říká, takzvanou bezlepkovou dietu.

Rozdíl mezi bílou a celozrnnou moukou Pokud tedy víme, z jakých částí se skládá obilné zrno, jaké látky tyto jednotlivé části

Z jak˘ch ãástí se obilná zrna skládají? Obilné zrno se skládá ze tří základních částí, které se od sebe liší svým složením. Bílý vnitřek je tvořen zejména sacharidem, škrobem, který je poměrně dobře stravitelný a bohatý na energii. Vnitřek zrna obsahuje ještě i malé množství bílkovin. Součástí obalu zrna, kterému říkáme otruby, jsou kromě nestravitelných sacharidů i některé minerální látky a vitamíny. Nestravitelné sacharidy se nazývají vláknina – ta je důležitá pro správnou funkci střev, a tím pádem i pro dobré trávení. Třetí část zrna, takzvaný obilný klíček, je zase bohatá na cenné oleje a v nich rozpuštěné vitamíny. Obsah těchto látek se v jednotlivých druzích obilovin liší. V odborných knihách můžeme najít údaje o tom, že obilná zrna obsahují 55–78 % sacharidů, 7–19 % bílkovin a od několika desetin procenta až po 5 % tuku. Jen pro zajímavost, u běžných obilovin je uváděno, že nejméně bílkovin obsahuje zrno rýže (7 %) a nejvíce ječmene (12 %). Nejméně tuku obsahuje opět zrno rýže (jen několik desetin procenta) a nejvíce naopak ovsa (5 %). Nejvíce tuku a bílkovin však z uvedených plodin obsahuje pseudoobilovina amarant, a to až 19 % bílkovin a až 13 % tuku. Tuky obsažené v obilovinách mají příznivé spektrum mastných kyselin, naopak bílkoviny obsažené v obilovinách považujeme za neplnohodnotné. V jejich složení totiž chy-

24

V˘Ïiva

ve v˘Ïivû energie a v‰ech dal‰ích Ïivin, které jsou dÛleÏité pro zdrav˘ rÛst a v˘voj v dûtství a pro udrÏení dobré kondice v dospûlosti. obsahují a z jakých druhů obilnin byla mouka vyrobena, můžeme usuzovat na její vlastnosti a případně i následný účel použití. Mouka získaná pomletím obilných zrn se liší podle toho, které části zrna se do ní pomelou, zda jen bílý vnitřek či i obaly. Pokud pomeleme jen bílý vnitřek, vznikne mouka bílá, bohatá na sacharidy, a tím pádem také na energii. Pokud pomeleme i obaly zrna, které navíc obsahují i některé vitamíny, minerální látky a vlákninu, dostaneme mouku

tmavší, celozrnnou, která je výživově hodnotnější. Rozdíl mezi těmito moukami se ještě více zvýrazní v současné době, kdy víme, že nejen v České republice, ale i v celé Evropě narůstá počet obyvatel s nadváhou či dokonce obezitou. Nadváha a obezita je, jak všichni víme, způsobena nerovnováhou mezi příjmem a výdejem energie. Je tedy žádoucí, abychom nyní, kdy nám zcela určitě nehrozí nedostatek energie z nedostatku potravin, více dbali na kvalitu a složení produktů, které denně konzumujeme. Obiloviny a potraviny či pokrmy z nich vyrobené, by měly tvořit základ naší stravy. Dospělý člověk by jich měl denně sníst 3 až 6 porcí, jednu porci přitom představuje jeden střed-

ní krajíc chleba, jeden rohlík či houska, miska müsli, či kopeček rýže nebo vařených těstovin. Jelikož jsme výše uvedli, že výživově cennější je mouka celozrnná, měli bychom si tedy zcela samozřejmě raději vybírat celozrnné verze těchto produktů.

Jak vybírat celozrnné peãivo? Složení celozrnného pečiva není libovolné a je dokonce stanoveno vyhláškou. Ta uvádí, že jako celozrnné pečivo můžeme označovat pouze to pečivo, které se skládá z 80 % z celozrnné mouky. Celozrnný výrobek tedy v prodejně poznáme podle odpovídajícího označení, během jeho konzumace pak i podle jeho textury. Pečivo z celozrnné mouky je sice o něco tmavší než to vyrobené z mouky bílé, avšak jen podle barvy už je vybírat nemůžeme. Mnohé tmavé druhy pečiva jsou totiž vyrobené z mouky bílé, jen jsou navíc přibarveny karamelem. V prodejnách jste se již určitě setkali i s názvem vícezrnné pečivo, tímto pečivem rozumíme pekařské výrobky, které kromě pšeničné či žitné mouky obsahují alespoň 5 % jiných zrn (semínek), ale proto ještě nemusí být celozrnné. Jak jsme si již řekli, obiloviny a produkty z nich vyrobene by měly tvořit základ naší stravy, avšak také jsme si řekli, že strava má být pravidelná, rozdělená do pěti jídel za den, a co nejpestřejší. Neměli bychom tedy zapomenout k výrobkům z obilovin denně sníst také 2 až 4 porce ovoce (1 porce: jedno jablko, pomeranč či miska drobného ovoce, nebo sklenice přírodní neředěné ovocné šťávy), 3 až 5 porcí zeleniny (1 porce: velká paprika, mrkev, půl talíře brambor, sklenice přírodní neředěné zeleninové šťávy), 1 až 2 porce masa, ryb, luštěnin či drůbeže (1 porce: 125 g porce drůbeže, rybího či jiného masa) a 2 až 3 porce mléka nebo mléčných výrobků (1 porce: čtvrtlitrová sklenice sladkého či i jiného mléka nebo kelímek jogurtu). Pokud jsme toto dodrželi a máme i dostatek pohybu, abychom udrželi energetickou rovnováhu, můžeme si dovolit i trošku zhřešit a dát si i „něco malého, sladkého“. Pokrmy z obilovin jsou nejen nedílnou součástí naší tradiční kuchyně, ale zejména jsou nedílnou součástí naší každodenní stravy, proto bychom měli jejich výběru věnovat náležitou pozornost. Měly by být nejen chutné, ale také by měly být co možná nejprospěšnější našemu zdraví.

Odbor strategie a řízení ochrany a podpory veřejného zdraví Ministerstvo zdravotnictví České republiky

V˘Ïiva

25

Pfiedcházejme zimním nachlazením

Z

ima je tu a spolu s ní se jako každý rok začínají hlásit o slovo rýma, kašel a typicky zimní virózy. Přelom roku je pak tradičně ve znamení epidemie běžné chřipky, a tak si lze položit otázku, zda zimní infekce představují pro náš organizmus nutné zlo anebo jim lze předejít.

Jak posílit imunitu? Tváří tvář zimním nachlazením bychom neměli propadat nějakému fatalismu a říkat si, s tím se nedá nic dělat, chřipce stejně neuniknu, ale naopak bychom si měli uvědomit, že správným životním stylem lze riziko nákazy alespoň částečně snížit. Ale jak? Každý by měl vědět především to, že konzumací ovoce a zeleniny získává náš organizmus patřičný zdroj vitamínů posilujících imunitu. A na tom, jak silná bude naše imunita, podstatně závisí i úspěšnost boje našeho organizmu s infekční ná-

26

kazou. Proto bychom měli denně zkonzumovat okolo 200 až 400 gramů těchto potravin. Vůbec nejpotřebnější vitamín, který bychom měli tělu dodat ve chvíli, kdy je naše okolí doslova zamořeno viry, je vitamín C. Pomáhá tělu vyrovnat se právě například s infekcemi horních cest dýchacích, mezi které patří i obyčejná rýma. Vedle nezbytné konzumace ovoce a zeleniny však můžeme svou obranyschopnost ještě vzpružit řadou užitečných přípravků. Zde můžeme na prvním místě zmínit probiotika. Jde o bakterie mléčného kvašení, které osidlují lidské střevo, jež je součástí lidského imunitního systému. Je však dobré vědět, že skutečně účinné množství těchto tzv. hodných bakterií obsahují jen přípravky z lékárny, nikoli běžné jogurty či kysaná mléka. Ty sice také mohou pomoci posílit naši imunitu, ale samy o sobě většinou nestačí. Vedle probiotik lze pak v případě vážnějších potíží s imuni-

tou doporučit i imunomodulační léčbu nebo takzvané autovakcíny, které lékaři předepisují svým pacientům přímo na míru podle jejich obtíží. O tom, zda skutečně trpíte poruchou imunity, však nechte rozhodnout svého ošetřujícího lékaře. Ten by vás měl poslat na imunologii, kde odborníci laboratorně zjistí, zda a případně o jak vážnou poruchu jde. Je třeba také určit, jaký charakter porucha imunity má. Teprve pak může medicína zasáhnout pomocí speciálních léků.

Nepfiímé posilování imunity Imunitu však můžeme posilovat i nepřímo, a to tak, že vyloučíme faktory, které způsobují oslabení naší imunity. Které to jsou? Na oslabení se podílí zvláště přemíra stresu a jeho špatné zvládání, nedostatek odpočinku a kvalitního spánku. Nikomu neprospívá ani kouření, nebo dokonce drogy. Vedle stresu, vůči kterému

nejsou lidé příliš odolní, hraje roli i zhoršení kvality ovzduší v zimě. Smog o sobě zatěžuje organizmus, mimo jiné urychluje stárnutí buněk. Navíc při smogu jsou sliznice náchylnější k infekci. Věnujte proto pozornost hlášením o stavu ovzduší, a pokud nemusíte, nevycházejte při smogu ven. A rozhodně v takovém počasí nesportujte.

Kdo potfiebuje nejvíce podpofiit imunitu? Zvýšit obranyschopnost organizmu potřebujeme všichni. Existují však skupiny obyvatelstva, které by měly více než ostatní o svou imunitu pečovat. O které skupiny se jedná? Především o ty nejmenší, tedy děti, a o ty nejstarší, seniory. Imunitní systém malého dítěte zraje zhruba do jeho nástupu do školy, do té doby snadno podlehne nepříznivým zásahům zvenčí. Dlouhodobě kojené dítě většinou odolává nemocem lépe

Prevence

než to, které má od narození umělou výživu. Další skupinou jsou starší lidé – s věkem klesá obranyschopnost organizmu, a navíc senioři trpí ještě řadou chorob, které tělo dále oslabují. Proto potřebuje jejich tělo většinou pomoc například v podobě vhodně zvolených doplňků výživy.

Víte, že...

Jak na chfiipku?

INZERCE

Rýma je jedním z nejčastějších projevů nachlazení.

INZERCE

Prevence

Co však dělat, když i přes nejlepší péči o naši imunitu nás nějaké virové onemocnění nakonec přece jen dostihne? Protože zvláště chřipka je schopna nás na několik dní spolehlivě vyřadit z provozu, měli bychom si vzít k srdci několik užitečných rad, jak ji zvládnout. Především si pamatujme, že se nevyplácí na uzdravení spěchat. I zde platí, že všechno má svůj čas a alespoň v počátcích nemoci je nutný klid na lůžku. Když tedy máme horečku a jsme unaveni, bolí nás záda, klouby a svaly, zůstaňme doma a vyležme se. Rozhodně nemoc nepřecházejme – to se může našemu tělu jen vymstít – a ani nepožadujme od lékařů antibiotika. Viry totiž na antibiotika nereagují a jejich zbytečné podávání nám může jen uškodit. Přinejmenším tak, že u nás dojde k rezistenci na antibiotika, a až je budeme skutečně potřebovat, nezaberou nám. S chřipkou tedy za lékařem nemusíme, a dokonce je projevem naší ohleduplnosti, když za ním ani nepůjdeme, protože můžeme dosáhnout pouze toho, že buď lékaře samotného, nebo alespoň pacienty v čekárně nakazíme. Chceme-li se však stůj co stůj chřipce vyhnout, máme jedinou možnost, jak toho docílit: totiž očkováním. To se dnes doporučuje především tzv. rizikovým skupinám, mezi něž patří zvláště starší lidé s nemocemi srdce a plic, diabetici a zdravotníci. Využít této možnosti může však i ten, kdo si z jakéhokoli důvodu nemůže chřipku „dovolit“. Samozřejmě po konzultaci se svým praktickým lékařem. jp

Konzumace ryb pr˘ zvy‰uje IQ překvapivým zjištěním přišli odborníci na výživu, kteří v odborném lékařském časopise Lancet publikovali zprávu, podle níž konzumace rybího masa v době těhotenství prospívá inteligenci dětí. Děti, jejichž maminka v době těhotenství ryby konzumovala, jsou prý nejen chytřejší, ale i zručnější a mají lepší schopnost slovní komunikace. Podle vědců by proto měla budoucí maminka konzumovat alespoň dva rybí pokrmy týdně. Nejvhodnější jsou prý ty ryby, které obsahují větší množství omega-3 nenasycených mastných kyselin, tedy například sardinka, tuňák, sleď či losos. Nejméně vhodné je prý maso žraloka, makrely jip a mečouna.

S

KOREKCE

refrakãních vad C

ílem refrakční chirurgie je pomocí různých chirurgických metod zcela odstranit nebo aspoň výrazně snížit dioptrické vady. Ze široké škály chirurgických postupů jsou nejčastěji používány metody laserové refrakční chirurgie s využitím excimer laseru (PRK, LASIK, LASEK, epi-LASIK).

hovky. Následkem je zvětšení centrálního zakřivení. U pacientů s astigmatizmem je rohovka opracována podle typu zakřivení povrchu nestejnoměrně.

V současnosti jsou nejčastěji prováděné tyto typy laserových zákroků: PRK – fotorefrakční keratektomie, LASIK – laser in situ keratomileusis, LASEK – la-

Laserové refrakãní operace Podstatou zákroku excimer laserem je modelace rohovkové tkáně působením laserového paprsku. Při korekci krátkozrakosti je rohovka ztenčována v centru. Tím změníme zakřivení povrchu oka, což má za následek zaostření světelného paprsku na sítnici. U dalekozrakosti je naopak odstraňována periferní část ro-

Chcete se zbavit brýlí? Na oční klinice FN v Hradci Králové máte jedinečnou možnost. Korekci refrakčních vad provádíme v laserovém centru kliniky Excim již od roku 1994. Od roku 2003 jsme zavedli jako první v ČR „ablaci na míru“ – individualizované řešení refrakčních vad oka. Vady, které nelze odstranit laserem, řešíme pomocí speciálních nitroočních čoček. Najdeme řešení pro každé oko. Objednávky na tel: 495 833 336

Excim, Oční klinika FN, 500 05 Hradec Králové

ser epithelial keratomileusis a epi-LASIK. Použití konkrétního typu operační techniky se řídí počtem dioptrií, typem refrakční vady, tloušťkou rohovky, věkem pacienta, výsledkem předoperačního vyšetření a předpokládaným výsledkem operace podle přání pacienta. Před operací je každý zájemce o refrakční operaci podrobně vyšetřen na specializovaném pracovišti oční kliniky. Pacientovi je změřena potřebná dioptrická korekce, tloušťka rohovky, zmapována rohovka (topografie). Samozřejmostí je i vyšetření předního a zadního segmentu oka na štěrbinové lampě k vyloučení jiných očních nemocí. Aby byla data pro operaci co nejpřesnější, je potřeba, aby pacient nenosil před vyšet-

INZERCE

28

Diagnóza

řením měkké kontaktní čočky alespoň po dva týdny a tvrdé kontaktní čočky po čtyři týdny. Za nutnou podmínku provedení operace považujeme věk nad osmnáct let, stabilní dioptrickou vadu minimálně dva roky, dobrý celkový zdravotní stav a nepřítomnost jiného očního onemocnění (pacienti s keratokonem, prodělaným virovým onemocnění oka a jiné). Operaci také neprovádíme u pacientů se závažným celkovým onemocněním. Těhotné nebo kojící ženy jsou také vyloučeny, protože zde je možnost nestability refrakční vady a v důsledku hormonálních změn ztížená možnost hojení. Všechny operace se provádí ambulantně. Oči jsou znecitlivěny kapkami. Potom je pacient uložen na pohodlné lůžko. Na víčko je naložen rozvěrač a je proveden vlastní laserový zákrok, které se liší v technologickém postupu.

PRK Tato metoda je vhodná pro pacienty s krátkozrakostí a u nízké a střední dalekozrakosti. Nejnovější generace excimeru laserů vytváří mnohem hladší povrch léčené plochy a významně tak zvyšuje účinnost a přesnost zákroku. Byla vyvinuta nová pomocná zařízení, jako je např. aktivní eye tracking, který po celou dobu operace sleduje pacientovo oko. Pomocí nejnovějšího diagnostického zařízení, tzv. aberometru, který umožňuje analyzovat aberace celého optického systému oka, můžeme v počítači vytvořit individuální ablační profil pro dané oko. Průběh operace vypadá tak, že po znecitlivění oka je odstraněn povrch epitelu a následně je proveden vlastní laserový zá-

Diagnóza

krok podle zadaných parametrů. Po tomto velmi krátkém výkonu se pacientovi nakapou antibiotické kapky, oko se zalepí a pacient odchází domů. Je také možno použít po dobu hojení ranky krytí kontaktní čočku. Velkou výhodou tohoto zákroku je minimální invazivnost, bezpečnost a možnost dokonalého opracování povrchu oka. Určitou nevýhodou je pooperační bolestivost, která trvá po dobu hojení operační rány (tj. 2–4 dny).

LASIK LASIK je vhodný pro pacienty s krátkozrakostí (nízkou, střední a vysokou), dalekozrakostí nebo s určitým stupněm astigmatizmu. Principem LASIK je laserová fotoablace v hlubších vrstvách rohovky po vytvoření rohovkového laloku neboli lamely. Při operaci se pomocí speciálního zařízení (mikrokeratomu) provede naříznutí rohovky a vytvoření lamely (130–180 µ m), která je v určité části pevně spojena s rohovkou. Lamela je odklopena nahoru nebo směrem k nosu a je provedeno laserové ošetření stromatu rohovky. Po tomto kroku je lamela vrácena zpět na původní místo. Důležitou podmínkou pro LASIK je zachování dostatečné tloušťky rohovky. Po operaci je pacientovi aplikována do oka ATB a oči jsou do druhého dne překryty jen krycí mušlí, která chrání oči před poraněním. Po operaci LASIK dochází velmi rychle ke zrakové rehabilitaci. Pooperačně na rozdíl od PRK není přítomna bolestivost nebo je pouze minimální. Tento chirurgický zákrok je technicky náročnější na provedení a kro-




Oãi jsou po zákroku jako nové cela nový pohled na svět se naskytne lidem, kteří podstoupí laserový zákrok, a zbaví se tak nepříjemných dioptrií. Oči během několika minut získají znovu své přirozené schopnosti a rozmazané skvrny se stanou minulostí. Špatné vidění na dálku, na blízko nebo astigmatizmus dnes oftalmologové odstraňují během několika minut. Podle MUDr. Aleny Holubové, primářky Oční kliniky Lexum, podstupují laserové operace v České republice ročně tisíce lidí.

Z

Na která kritéria by měl pacient dbát při výběru kliniky? Především je dobré vědět, jak dlouho se klinika laserovými operacemi zabývá, jaké má zkušenosti a také s jakými přístroji pracuje. Správné pracoviště by mělo nabízet pacientům široké spektrum zákroků. Neznamená to, že má-li klinika laser, je to dostačující. Někdy jsou voleny na odstranění dioptrických vad jiné postupy, protože laser není zrovna tím nejvhodnějším řešením. U řady pacientů doporučujeme například nitrooční zákroky. Díky nim můžeme odstraňovat dříve neřešitelné vady. Podle čeho lékař určí, který zákrok je ten nejlepší? V dnešní době jsme schopni řešit téměř každou vadu podle potřeb a přání pacienta. Výběr metody – laserové či chirurgické, nebo kombinace obou – záleží na naměřených parametrech oka. Cílem ale nemusí být vždy nulová korekce. Například ve

věku nad 40 let někdy záměrně necháváme jednu až dvě dioptrie krátkozrakosti. Je to způsob, jak zachovat vidění na blízko ve věku, kdy každý člověk začíná být vetchozraký a musel by používat brýle na čtení. Jaké metody na odstranění dioptrií nejčastěji využíváte? Na naší klinice zbavujeme pacienty dioptrií velmi často metodami LASIK a PRK. Při metodě PRK působí laser pod vrchní vrstvou rohovky tzv. epitelem, při metodě LASIK je nutné vytvořit rohovkovou lamelu o tloušťce cca 150 mikrometrů. Laserový paprsek pak upravuje rohovku v její hlubší vrstvě. Výsledek je okamžitý a pacient vidí velmi dobře již druhý den po zákroku. Je zajištěno, aby pacient při operaci nepohnul okem a neohrozil výsledek? Moderní lasery jsou vybaveny speciálním sledovacím zařízením – ať je to laserový tracker nebo infračervená kamera, které monitoruje a vyhodnocuje i ty nejmenší pohyby oka, přenáší obraz do řídicího centra laseru a přizpůsobuje směr paprsku zachyceným hodnotám. Pohyb oka je tak stabilizován a paprsky laseru dopadají na správná místa i při nekontrolovaných pohybech oka. Při zákroku s pacientem mluvíme a popisujeme, co právě provádíme. Má tak přehled a je klidnější. PR

Víte, že...

Ztráta zraku mÛÏe ohrozit kaÏdého z nás současné době žije na světě již více než 160 milionů slepých a slabozrakých lidí a každých pět vteřin dokonce oslepne další člověk. Kromě závažných očních chorob, jakými jsou zelený zákal (glaukom) a šedý zákal (katarakta) k nim patří také věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD). Toto onemocnění je v současnosti hlavní příčinou ztráty zraku ve vyspělých zemích a je nevyléčitelné. V České republice je momentálně na půl milionu lidí trpících makulární degenerací v raném stadiu. Příčinou choroby je onemocnění žluté skvrny (makuly), oblasti odpovídající za ostré centrální vidění. Nemoc vážně snižuje kvalitu života postižených pacientů. Ti nejsou schopni rozeznávat tváře lidí, nemohou řídit, číst, dělat jemné manuální práce. Prevencí je dodržování zásad správného životního stylu, nekuřáctví a strava bohatá na vitamíny C, E, zinek a karotenoijip dy lutein a zeaxantin.

V

30




mě špičkového technického vybavení je závislý na schopnostech a zkušenostech chirurga.

LASEK Tento typ operace je vhodný pro pacienty s nízkou a střední krátkozrakostí, dalekozrakostí a astigmatizmem. Tento zákrok je podobný metodě PRK. Je vytvořena tenká lamela z povrchních vrstev rohovky (epitelu) pomocí 20 % etylalkoholu (tato část je u pacientů s PRK odstraněna zcela). Po vytvoření epiteliálního laloku, který je částečně s rohovkou pevně spojen, je laserem opracována ro-

hovka a lamela je pak vrácena zpět. Oko je kryto kontaktní čočkou, která se nechává několik dní. Na rozdíl od operace PRK je tak po LASEK menší bolestivost a rychlejší hojení. K dobrému vidění dochází 3–4 dny po operaci.

Epi-LASIK Tato metoda je podobná LASIK. Na rohovce také vytváříme lamelu, která je na rozdíl od LASIK velmi tenká. Vytváříme jí pomocí epikeratomu a separuje jen vrstvičku povrchových buněk rohovky (50 µ m). Jinak je postup úplně stejný. Na

rohovku dáme na konci operace kontaktní čočku, která tam zůstává několik dní. Hojení je tedy na rozdíl od LASIK trochu pomalejší a v prvních dnech může být i bolestivé. Ale výhodou této metody je možnost provedení u pacientů s tenčí rohovkou. U všech laserových operací dochází k obnově zraku podle typu operace do čtyř dnů. Stabilizace vady trvá tři až šest měsíců. Po zhojení a stabilizaci vady lze v případě potřeby možno operaci zopakovat, a tak doladit eventuální zbytkovou vadu. MUDr. Věra Lorencová, Ph.D.

Diagnóza

VZP roz‰ífiila pfiíspûvky na oãkování

Du‰evních onemocnûní pfiib˘vá

V

letech 2001 až 2005 došlo na našem území k výraznému nárůstu psychiatrických ošetření. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) vzrostl v tomto období celkový počet ošetření o 25 % u dospělých pacientů a o 7 % u pacientů dětských. V roce 2005 ošetřili lékaři o 20 % pacientů více než v roce 2001. Vyšší přírůstek byl přitom zaznamenán u žen než u mužů. Ženy tvořily v tomto období 60 % ošetřených pacientů. Největší meziroční nárůst byl přitom zaznamenán mezi lety 2003 a 2004. Z hlediska regionálního rozložení byl regionem s nejvyšším počtem vyšetření na 10 000 obyvatel kraj Hlavní město Praha, následovaný krajem Olomouckým, Jihomoravským a Plzeňským. Struktura prvních ošetření se v uvedeném období nijak nelišila od období předchozích. Největší podíl měla tradičně ošetření kvůli neurotickým poruchám (37 %), dále pak afektivním poruchám (18 %) a nakonec organickým duševním poruchám (10 %) a schizofrenii (9 %). Nejvyšší míra rozšíření byla zjištěna u neurotických poruch, k nimž patří fobie, reakce na těž-

Statistika

ký stres, poruchy v příjmu potravy a spánku. Zatímco v roce 2001 byla míra rozšíření těchto onemocnění 134,3 na 10 000 obyvatel, v roce 2005 to bylo již 173,6. Mezi afektivní poruchy náleží poruchy nálad, deprese či úzkost a tato onemocnění byla z hlediska četnosti prvních vyšetření druhou nejčastější skupinou. Mezi lety 2001 až 2005 došlo k nárůstu rozšíření těchto poruch o 32,9 %. „Největší nárůst míry prevalence a incidence byl zaznamenán u skupin diagnóz neurotické a afektivní poruchy, kam patří řada onemocnění vyvolaná stresem a zvyšujícími se nároky a tlakem společnosti. Je tedy otázkou, zda je uvedený vývoj ovlivněn postupnou destigmatizací duševně nemocných pacientů, kteří se již v případě potřeby nebojí vyhledat odbornou pomoc, větší informovaností veřejnosti a zájmem o své zdraví, zlepšením diagnostických metod, nebo skutečným rozšířením psychických obtíží v populaci v souvislosti s měnícím se životním stylem a narůstajícími požadavky na jedince,“ píše se v závěru zprávy ÚZIS. na základě materiálů ÚZIS zpracoval jp

šeobecná zdravotní pojišťovna ČR poskytuje od 1. října nové příspěvky na prevenci. Pro 6,5 milionu svých pojištěnců rozšířila příspěvky na očkování a rekondiční aktivity. U stávajících příspěvků zmírnila podmínky pro jejich čerpání. Na všechny příspěvky a preventivní akce má VZP v letošním roce k dispozici 390 milionů korun. Nově zavedený příspěvek na očkování proti meningokokovým nákazám mohou využít mladí lidé ve věku od 15 do 19 let. „Na očkování, které jim zajistí imunitu proti nákaze až deset let, mohou získat až 300 korun,“ upřesňuje ředitel VZP ČR Pavel Horák. Novinkou je i příspěvek ve stejné výši na očkování proti chřipce a rovněž 300 korun na očkování proti hepatitidě. U příspěvku na očkování proti karcinomu děložního hrdla VZP rozšířila věkovou hranici dívek, na jejichž očkování přispívá tisícikorunou už od poloviny letošního roku. Od 1. října přispívá na očkování již dívkám od 13 let. „Na tento preventivní program jsme letos uvolnili 35 milionů korun,“ uvedl Pavel Horák. Seniorům od 60 let je určen příspěvek 300 korun na očkování proti klíšťové encefalitidě. Ten se nyní rozšiřuje také na revakcinaci do výše 300 korun. S velkým úspěchem se setkala podpora cvičení a plavání těhotných žen a maminek a novorozenců, kterým nyní nabízí příspěvek 500 Kč pro děti do tří let věku. Pokud se kurzu zúčastní žena, která má ve své péči dvě a více dětí, získá maximální částku 500 korun na tyto aktivity pro každé dítě. Nově mohou rodiče dětí získat příspěvek ve výši 1 000 korun na tuzemské zotavovací pobyty, které trvají jen pět a více dní. Je určen pro děti od 3 do 14 let s vybranými zdravotními problémy na pobyty organizované formou školy a školky v přírodě. PR

V

Na další podrobnosti k čerpání příspěvků se mohou klienti informovat na jednotlivých pobočkách VZP, emailové adrese: [email protected], či infolince 844 117 777.

www.vzp.cz

Nezapomínejme cviãit pamûÈ Také se vám stává, Ïe jdete pro jednu vûc do stejného pokoje tfiikrát a vÏdy, kdyÏ tam dorazíte, zjistíte, Ïe nevíte, pro co jdete?

N

emůžete si často vzpomenout na telefonní číslo, které normálně používáte? Potkáte na ulici svého dobrého známého, ale ne a ne si vybavit jeho jméno? Máte mít proto důvod k obavám, nebo jen prostě a obyčejně stárnete?

Co je to pamûÈ? Paměť je důležitou a nepostradatelnou součástí našeho života. Bez ní bychom nevěděli nic o sobě ani o věcech a lidech kolem sebe. Museli bychom poznávat všechno stále dokola. Co je podkladem uchování paměťové stopy, je doposud předmětem výzkumu. Klíčovou roli zde hraje jedna oblast mozku, která dle svého tvaru, připomínajícího mořského koníka, dostala název hipokampus (z latiny). Celý systém ukládání, uchovávání a vybavování informací z paměti je však mnohem složitější. Pracuje jako počítačový systém, který zapíná různé oblasti mozku v daném okamžiku v závislosti na tom, o jakou informaci jde. Rozlišujeme několik druhů paměti. Paměť deklarativní nám

32

pomáhá nalézt ony ztracené klíče, vybavit si loňskou dovolenou v Chorvatsku či vzpomenout si na jméno našeho prezidenta. Paměť procedurální nám zase dovolí využívat dovedností, které jsme se v průběhu života naučili, jako je řízení auta či jízda na lyžích. Další dělení paměti spočívá v rozlišování paměti krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobá paměť, v níž klíčovou roli hraje právě zmiňovaný hipokampus, nám umožňuje naučit se novým věcem, vzpomenout si na události dnešního dne, pomáhá nám orientovat se v přítomnosti pomocí právě tvořených paměťových stop. Tato paměť je

jako první narušena právě u Alzheimerovy nemoci. Dlouhodobá paměť uchovává dlouhodobé vzpomínky – na dětství, svatbu, jména vašich dětí. Je tvořena vzpomínkami, které do ní po určité době přecházejí z paměti krátkodobé, samozřejmě již ve více či méně redukované podobě.

obrazu stárnutí. Tato mylná představa často vede k podceňování prvních příznaků demence a nemocní se většinou dostaví k lékaři až ve fázi plně rozvinuté choroby, což zhoršuje možnosti léčby i jinak léčitelného onemocnění.

Je porucha pamûti souãástí normálního stárnutí?

Je celá řada příčin, které mohou způsobit poruchu paměti, mnohé z nich jsou léčitelné a zdaleka ne vždy se musí jednat o Alzheimerovu nemoc. Subjektivně pozorovaná porucha paměti se například může rozvinout vlivem deprese, kterou často vídáme u pacientů, kteří právě přišli do důchodového věku. Dalšími vyvolávajícími faktory mohou být metabolické příčiny, např. špatně kompenzovaná cukrovka nebo porucha štítné žlázy. V neposlední řadě jsou to samy léky, které v nevhodných kombinacích nebo při nadužívání (např. praktickými lékaři často předepisované léky na spaní, sedativa nebo některé léky na snížení krevního tlaku) mohou vést k poruchám paměti.

V současné době stále ještě panuje názor, že postupně narůstající problémy s pamětí a celkové zhoršování duševních schopností patří k normálnímu

Co zpÛsobuje poruchy pamûti?

Diagnóza

Je-li paměť postižena natolik, že omezuje pacienta v běžném životě, může se jednat o počínající demenci. Nejčastější příčinou demence je Alzheimerova nemoc. Tuto nemoc prozatím nelze vyléčit, ale je možné ji léčit tak, aby se kvalita života nemocného udržela několik let na relativně dobré úrovni. Čím dříve je léčba zahájena, tím lepší jsou její výsledky. Druhou nejčastější příčinou demence bývají aterosklerotické změny na mozkových cévách, lidově nazývané kornatění cév nebo skleróza, které mohou být vyvolány kupříkladu neléčeným vysokým krevním tlakem nebo poruchami srdečního rytmu. Z těchto důvodů je důležité, aby při prvních příznacích byl pacient vyšetřen specialistou, který stanoví správnou diagnózu a může zahájit léčbu včas.

Jak pfiedcházet poruchám pamûti Všeobecně se dá říci, že důležitý je zdravý životní styl, který pomáhá udržovat naše cévy v dobré kondici. Jsou-li diagnostikována riziková onemocnění, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka, je nutné je zavčas a dobře léčit. S pamětí je to jako se svaly. Je dobré ji trénovat a udržovat. Proto je vhodné stále se snažit učit novým věcem, např. naučit se pracovat s počítačem a internetem, dále může prospět luštění křížovek, sudoku, čtení nových knih, cestování atd. Mozku rozhodně neprospívá nečinnost, alkohol, kouření, některé běžně používané léky (viz výše) a ani deprese, která při delším trvání utlumí činnost mozku, a proto je třeba ji léčit. Při podezření na počínající poruchu paměti je dobré zavčas vyhledat lékaře, nejlépe specialistu neurologa, který může pomocí pohovoru a dalších vyšetření určit správnou diagnózu a léčit eventuálně příčiny, které k poruchám paměti vedou.

Víte, že... Zdravý mozek

Pokročilá Alzheimerova nemoc

PamûÈ se musí cviãit Deset pfiíznakÛ, které by nás mûly vést ke zváÏení náv‰tûvy lékafie. DÛleÏitá je zde nápadná zmûna oproti stavu, kter˘ byl dosud.

1. Ztráta pamûti, která ovlivÀuje schopnost plnit bûÏné pracovní úkoly. 2. Problémy s vykonáváním bûÏn˘ch ãinností (pouÏívání telefonu, pfiíprava teplého jídla). 3. Problémy s fieãí (zapomínání názvÛ vûcí, opisování slov podobn˘mi v˘razy, ochuzení fieãi). 4. âasová a místní dezorientace (z obvyklé procházky dûdeãek netrefí domÛ, nezná dne‰ní datum). 5. ·patn˘ nebo zhor‰ující se racionální úsudek (neschopnost odhadnout ãas, cenu nákupu). 6. Problémy s abstraktním my‰lením (neschopnost chápání vtipÛ nebo pfiísloví). 7. Zakládání vûcí na nesprávné místo (neustálé hledání pfiedmûtÛ). 8. Zmûny v náladû nebo chování (depresivita nebo naopak nepfiimûfienû euforické chování). 9. Zmûny osobnosti (zanedbávání ãistoty, nedbalost v oblékání, podráÏdûnost). 10. Ztráta iniciativy (nezájem, neteãnost, apatie).

MUDr. Kateřina Sheardová

Diagnóza

roblémy s pamětí má občas každý z nás. Přitom platí, že s přibývajícím věkem se paměť zhoršuje; je narušeno soustředění, schopnost pamatovat si čísla slábne, myšlení je pomalejší. Zhoršením paměti trpí po padesátce každý druhý, po sedmdesátce dokonce tři čtvrtiny lidí. Přesto vědci ujišťují, že schopnost učit se má člověk až do devadesátky, přičemž prý mozek pracuje stejně zdatně jako v mládí. Jde tedy o to mozek trénovat. Odborníci přitom radí hrát bridž, luštit křížovky či sudoku. Vhodnou prevencí je rovněž dostatek spánku či pravidelný pohyb. Na mozek má příznivý vliv i středomořská kuchyně bohatá na ryby, saláty a olivový olej. Nejpříznivěji však podle vědců na paměť působí komunikace s lidmi. jip

P

Cukrovka je u nás i ve svûtû tak roz‰ífienou nemocí, Ïe její odborn˘ název diabetes mellitus není snad tfieba uÏ nikomu vysvûtlovat. Jde o chronickou nemoc, jejíÏ v˘skyt narÛstá nejen v âeské republice, ale i celosvûtovû.

Dostatek pohybu je vhodný pro každého diabetika.

Co by mûl diabetik vûdût…

V

současné době je u nás kolem 650 000 diabetiků, asi dvakrát více, než tomu bylo před dvaceti lety a odhaduje se, že v roce 2010 stoupne počet nemocných diabetem na 800 000. Dnešní možnosti léčby sice nedokáží nemoc úplně zastavit, ale mohou zajistit, aby diabetik žil s chronickou nemocí a zároveň se necítil být chronicky nemocným. Je tomu tak tehdy, když diabetik ví, jak má žít a co si může dovolit. Základním předpokladem proto jsou dostatečné znalosti o tom, co je u diabetu v těle v nepořádku, co může poruchu zhoršovat a co ji může naopak upravovat. Tím přicházíme k prvnímu pojmu, se kterým by se měl pacient na začátku své choroby vždy setkat, a to je edukace. Jde o jasné a srozumitelné informování diabetika o podstatě choroby, o jejím průběhu a o jejích nárocích na životní styl pacienta.

34

Dnes jsou k dispozici na toto téma články v časopisech, příručky, letáky, ba i filmy, ale nic nezastoupí slova lékaře, která dokáží pacienta plně zaujmout a motivovat k tomu, aby se sám podílel na kvalitě léčení.

Co se pfii diabetu v tûle dûje? Oním cukrem, který dal chorobě český název, je glukóza. Je konečným produktem trávení brambor, moučných a sladkých jídel ve střevě, odkud se vstřebává do krve a tou se dostává do svalů, jater, mozku, tukové tkáně a dalších orgánů. Glukóza je nepostradatelná pro tvorbu energie a pro přeměnu na další látky, nezbytné pro normální fungování organizmu. U zdravého člověka se hladina glukózy v krvi udržuje v normálních mezích, pouze bezprostředně po jídle se mírně zvýší a brzy opět poklesne, neboť se přesouvá do tkání. Hospodaření s glukózou

řídí inzulín, hormon produkovaný v ostrůvcích slinivky břišní, pankreatu. Jeho úkolem je přesun glukózy do cílových tkání, tvoření zásob glukózy v játrech ve formě glykogenu a udržování normální hladiny glukózy v krvi. Pro normální hospodaření s glukózou je podstatné, aby fungovala správně produkce inzulínu a aby tkáně byly citlivé na účinek inzulínu, a tedy přijímaly glukózu. Není-li tomu tak, dochází k abnormálnímu zvýšení hladiny glukózy v krvi, k hyperglykemii. Ta je základním projevem diabetu. Může k ní tedy dojít dvěma způsoby: zánikem produkce inzulínu při zániku ostrůvků v pankreatu, nebo necitlivostí tkání na inzulín, při inzulínové resistenci. V prvním případě vzniká diabetes mellitus typu 1, v druhém případě vzniká diabetes mellitus typu 2. Jde o dva různé typy diabetu, které mají rozdílné mechanizmy vzniku, rozdílné projevy nemoci,

rozdílný způsob léčby, ale také řadu podobných nebo shodných metabolických projevů.

Diabetes typu 1 Tento typ diabetu vzniká většinou v dětství a v mládí – není to však pravidlem, známe i vznik v pokročilém věku, a byl proto dříve nazýván diabetem mladistvých. Destrukce beta-buněk produkujících inzulín je způsobena autoimunitním procesem u jedinců, kteří k tomu mají genetické předpoklady, a probíhá pomalu, ale latentně; jediným projevem může být sérologický průkaz protilátek. Až když zanikne většina ostrůvků – uvádí se kolem 70 % – a dojde k nějaké zátěžové situaci, nejčastěji virové infekci, vypukne diabetes náhle vysokou hyperglykemií, někdy až ketoacidózou, tj. těžkým stavem s poruchou vědomí a typickou dušností. To vede vždy k nasazení inzulínu, bez kterého by stav končil katastro-

V˘Ïiva

fálně. Následuje klidnější období, určitá remise vyžadující často jen malé dávky inzulínu, než ostrůvky zcela zaniknou. Pak je nezbytné dodržovat pravidla aplikace inzulínu několikrát denně před jídlem nebo trvale inzulínovou pumpou. Je optimální, jeli diabetik typu 1 na začátku onemocnění přijat v nemocnici do péče diabetologa, aby se naučil potřebná pravidla. Vyhne se tak akutním komplikacím, jako je hypoglykemie, kterou se může naučit včas rozpoznávat, a tak podáním cukru třeba v nápoji nebo ovoci zabránit hrozícímu bezvědomí. To vyžaduje nitrožilní podání glukózy nebo injekci glukagonu, hormonu, který působí proti inzulínu. Diabetes typu 1 je celoživotním onemocněním, kde cílem léčby vedle normalizace glykemie je prevence chronických cévních komplikací s poruchami zraku, ledvin a nervového systému. Patří k tomu i stálé udržování normálního tlaku krve.

Diabetes typu 2 Druhý typ diabetu reprezentuje velkou většinu všech diabetiků, více než 90 %. Jeho záludností je to, že začíná velmi plíživě, bez klinických příznaků, protože zvýšená glykemie se až do určité míry dobře a dlouho snáší. Poměrně často dojde k diagnóze až při náhodném vyšetření krve, např. před operací. Příčinou onemocnění je inzulínová rezistence v rámci metabolického syndromu, ke kterému patří obezita, hypertenze, abnormality krevních tuků a další změny. Tento typ diabetu se dříve nazýval stařeckým. Zjišťuje se nejčastěji u osob nad čtytřicet let věku a v době záchytu bývají zhruba u poloviny postižených už přítomny výše uvedené projevy metabolického syndromu, aterosklerózy a až v 90 % nadváha nebo obezita. Méně často jsou přítomny také komplikace jako u diabetu typu 1, postižení ledvin, očí a nervů dolních končetin. V průběhu onemocnění dochází u vět-

Osobní glukometr

šiny nemocných k prohlubování stupně metabolické poruchy. Nemocným, léčeným zpočátku jen dietou, je třeba zdůraznit, že zapotřebí je dieta redukční. Nemocní přecházejí postupně na léčení perorálními antidiabetiky, tedy tabletami, a posléze je třeba u části nemocných přejít na léčbu inzulínem nebo na kombinovanou léčbu. Diabetes typu 2 je významným rizikovým faktorem infarktu myokardu, mozkových cévních příhod a také diabetické nohy s hrozící amputací. Důležité je, že je možné, a dokonce snadné téměř všem komplikacím předcházet, jednak časnou diagnózou, jednak

důsledným životním režimem. V tomto smyslu by bylo žádoucí u všech osob ve věku kolem čtyřiceti let aspoň jednou za rok změřit glykemii, změřit krevní tlak a vyšetřit krevní tuky, při abnormalitách pochopitelně zajistit příslušnou léčbu. K významné prevenci u osob s diabetem patří, a to se týká i diabetiků typu 1, věnovat důslednou péči hygieně dolních končetin včetně vhodné obuvi.

Léãba a prevence Jsou tři základní pilíře v léčení diabetu: dieta, fyzická aktivita a léky. Existuje celá řada dietních doporučení, podstatné jsou

Čelní běžec V případě dlouhodobého uzávěru stehenní tepny, který je tvořen usazeninami tuku a vápníku, zůstane dolní končetina neprokrvená a hrozí její odumření. Novou a prakticky jedinou možnost záchrany končetiny představuje nová unikátní technologie. Speciální katétr Frontrunner (v doslovném překladu „čelní běžec“), se zavede do tepny až k místu uzávěru. Frontrunner má na svém konci miniaturní kovové kleštičky, které lékař ovládá mechanickou spouští. S jejich pomocí postupně rozruší překážku v cévě. Kleštičky katétru jsou sestrojeny tak, aby nemohly tepnu proříznout ani poranit. Jsou zaoblené a fungují současně jako „centri-

fuga“, samy se centrují. Jinými slovy vždy dokáží najít střed tepny a vyhnou se tak cévní stěně a jejímu poranění. Vzniklým prostorem pak lékař zavede do tepny vodič a cévu dále rozšíří již standardním výkonem, tzv. angioplastikou, kdy pomocí nafouknutí balónku znovu rozšíří cévu v místě uzávěru nebo zúžení na požadovaný průměr. Výsledkem tohoto šetrného zákroku je obnovení průtoku krve a záchrana končetiny, která by jinak musela být amputována. Zákrok se provádí na specializovaných pracovištích intervenční radiologie pod kontrolou RTG přístrojů a cévy se zobrazují vstřikováním malého množství kontrastní látky.

však obecné pokyny. Moderní přístup je ten, že žádná zázračná antidiabetická dieta neexistuje. Na podkladě fyziologických poznatků se došlo k názoru, že v zásadě jsou diabetické výživové směrnice totožné s pravidly racionální výživy a že vlastně jde o stravu známou jako protisklerotickou. Hlavní pro diabetiky typu 2 je strava redukující tělesnou váhu. Tzv. diapotraviny jsou téměř vždy jen reklamním trikem. Přímým a bezprostředním důsledkem fyzické aktivity je pokles hladiny cukru v krvi, dlouhodobým důsledkem je zvýšení citlivosti na inzulín. Cvičení snižuje hladinu krevních tuků, a tak působí jako prevence aterosklerózy. Cvičení je vhodné pro každého diabetika, je-li na ně řádně připraven, edukován a adaptován, návod ke cvičení má být individuálně „šitý na míru“. Chodit do práce pěšky nebo jezdit na kole však nemůže žádnému diabetikovi škodit. Pro diabetiky typu 2 se nabízí celá řada stále nových léků, účinných za předpokladu, že se dodržuje už zmíněný životní režim. Z perorálních antidiabetik se má jako první užívat metformin, který je k dispozici pod různými názvy podle výrobce. Hladinu cukru v krvi ovlivňuje snižováním uvolňování glukózy z jater, snižováním vstřebávání glukózy ve střevě a snad i omezením chuti k jídlu, proto je ideální u obézních. Na rozdíl od některých jiných preparátů nemá riziko hypoglykemie, ale někdy vyvolává zažívací potíže a nesmí se podávat při onemocnění ledvin a při srdeční nedostatečnosti. Prevence je u diabetu typu 2 (u diabetu typu 1 si budeme muset počkat na pokroky v imunogenetice) v podstatě totožná s prevencí aterosklerózy, která je hlavním nebezpečím choroby. Znamená to udržovat normální hladinu glukózy v krvi, normální tuky v krvi, normální krevní tlak, normální tělesnou váhu, dostatek pohybu a žádné kouření. Prof. MUDr. Vladimír Bartoš, DrSc.

V˘Ïiva

35

âeská ‰piãka v infekãní péãi K linika infekčních, tropických a parazitárních nemocí Fakultní nemocnice na Bulovce (FNB) je největším zdravotnických zařízením svého druhu u nás. Podívejme se blíže na toto unikátní pracoviště.

Historie Počátky infekčního kliniky v nemocnici na Bulovce sahají až do třicátých let 20. století, kdy byla v Praze pociťována potřeba vybudovat nový infekční pavilon. Do té doby totiž byly infekční nemoci léčeny v podstatě provizorně v jiných pražských nemocnicích, což vzhledem k charakteru těchto nemocí bylo dále neudržitelné. Již v polovině třicátých let tak byly vytvořeny a schváleny plány, pod-

le nichž měl být na Bulovce nový pavilon vystavěn. Na poslední chvíli však byla výstavba ještě pozdržena, neboť se ukázalo, že z hlediska lékařské vědy ma-

jí tyto plány ještě některé nedostatky. Díky tomuto zásahu tak nově vystavěný infekční pavilon (do provozu byl uveden v roce 1940) patřil na svou dobu

k opravdu moderním zařízením, jež se stalo vzorem pro budování podobných oddělení i jinde na našem území. Za zmínku stojí alespoň vybudování balkonů pod okny nemocných, díky nimž mohli rodiče přicházet do těsné blízkosti dětí, což bylo na svou dobu originální řešení a dodnes dodávají tyto balkony celé budově její charakteristický vzhled.

Komplexní péãe: nejvût‰í pfiednost kliniky Hlavní výhoda specializovaného infekčního pracoviště na pražské Bulovce spočívá v tom, že zde infekčně nemocnému pacientovi může být díky začlenění do komplexu fakultní nemocnice poskytnuta na jednom místě veškerá péče zastoupená

NEMOCNICE 36

Profil instituce

jednotlivými obory FNB. V praxi to znamená, že infekčně nemocný pacient, ať už dítě nebo dospělý, je kromě infektologů rovněž pod dohledem internistů, očních lékařů, onkologů a jiných specialistů. V rámci úzké mezioborové spolupráce s téměř všemi dalšími odděleními jsou totiž vyčleněni z těchto pracovišť konziliáři právě pro infekční pracoviště a zase naopak, infektologové poskytují své služby v rámci celé FNB. Z mezioborová spolupráce odehrávající se na klinice infekční péče je dále velmi významná spolupráce s mikrobiologickým oddělením a virologickou laboratoří.

Centrum pro importované infekce Vedle zajištění komplexní péče o pacienta je však hlavní náplní kliniky léčba infekčních onemocnění. Klinika se přitom zabývá celým spektrem těchto nemocí – od těch, které se běžně vyskytují na našem území, až po ty, které k nám byly importovány. Pro své pacienty má klinika k dispozici 170 lůžek, jež jsou rozdělena do osmi standardních oddělení. Na ně jsou nemocní umísťováni podle charakteru infekce a způsobu jejího přenosu. K dispozici jsou zde i dvě jednotky intenzivní péče s celkem čtrnácti lůžky. V rámci intenzivní péče je prováděno komplexní zajištění nemocných včetně umělé plicní ventilace a hemodialýzy. Příjem nemocných přitom není omezen věkem. Klinika rovněž disponuje operačními sály, kde jsou operováni nemocní s infekčním onemocněním či kde dochází k porodu infekčně nemocných žen. Nedílnou součástí kliniky je i ambulantní trakt s oddělenými ambulancemi pro akutně nemocné, včetně

samostatné ambulance pro HIV pozitivní pacienty. Významným okruhem zájmu kliniky jsou importované infekce různých stupňů nebezpečnosti, neboť klinika je určena jako zařízení s výlučnou působností v této oblasti pro celou ČR. Má status Národního centra pro izolaci a léčbu vysoce nebezpečných nákaz. Vzhledem k tomu je naprosto nezbytné zajištění optimálních podmínek pro provoz tohoto centra. Kromě toho klinika disponuje i Národním centrem pro infekci HIV AIDS a je i Garantovaným centrem pro léčbu virových hepatitid. V budoucnu by zde mělo vzniknout i centrum pro léčbu infekčních endokarditid a pro cestovní medicínu a importované nákazy.

Vzhledem k tomu je naplánována i přestavba tzv. středního a západního traktu budovy, v letech 2003 a 2004 došlo již k přestavbě východního křídla. Za nejdůležitější je však považováno vybudování jednotky pro nebezpečné infekce do úrovně BSL 3, které není v civilním sektoru nikde v České republice k dispozici. Jeho vybudování souvisí s rozšířením JIP lůžek, neboť nemocní s těmito nákazami nemohou být umístěni mezi ostatní pacienty. V současné době se tyto situace řeší uzavíráním boxů, které však nemají odpovídající vybavení. na základě materiálů FNB zpracoval jp

NA BULOVCE Profil instituce

37

V˘skyt moãov˘ch kamenÛ (v urologii je naz˘váme konkrementy) patfií mezi nejãastûj‰í urologická onemocnûní. Postihuje zhruba 5–15 % svûtové svûtové populace populace aa více více neÏ neÏ 50 50 % % nemocn˘ch nemocn˘ch se se „vrací „vrací 5–15% s kameny“ v prÛbûhu Ïivota opakovanû.

Jak na moãové

KAMENY M

očové kameny (urolitiáza) vznikají z kamenotvorných substancí a krystalů solí, které jsou v moči koncentrovány a jsou projevem porušení rovnováhy mezi chemickými složkami moči. Existuje více druhů kamenů. Příčin vzniku je několik. Může se jednat o vrozené metabolické onemocnění, které se projeví už v dětství (cystinurie). U dospělých pak hrají roli získaná metabolická onemocnění (např. zvýšená tvorba kyseliny močové a jejích solí, zvýšená činnost příštítných tělísek, nadledvin atd.), poruchy vstřebávání a vylučování složek potravy střevem (po operacích střev či na zánětlivém podkladě), nadměrný příjem kamenotvorných složek potravou (šťavelany, vápník, kyselina močová), nedostatek nebo nízká koncentrace

38

ochranných složek moči (soli kyseliny citronové, hořčík), dehydratace a nízký denní příjem tekutin. Urolitiázu může způsobit rovněž infekce močových cest, přítomnost cizích těles v močových cestách zajišťující její drenáž z močového měchýře (močová cévka), z ledviny (tzv. nefrostomie), drenáž močovodu (tzv. stent močovodu), vrozené anomálie močových cest. Tyto příčiny se mohou kombinovat při různých stavech (po střevních operacích, při imobilizaci pacienta atd.).

Jaké jsou pfiíznaky? Příznaky závisejí na tom, v které části močových cest se kámen nachází. Nejbolestivějším příznakem je ledvinová kolika. Jedná se o záchvatovitou, prudkou bolest, která obvykle vzniká v bederní krajině a šíří se

směrem k močovému měchýři a je doprovázena zvracením nebo nucením na zvracení, pocením, ojediněle i zástavou větrů a stolice. Příčinou koliky a jejích příznaků je postup kamene močovodem směrem do měchýře. Pacienti trpící renální kolikou by měli neprodleně podstoupit lékařské (urologické) vyšetření. Jenom tak se dá zajistit správná, účinná léčba a prevence komplikací, které mohou u neléčených stavů nastat. Někdy ovšem ledvinový kámen nemusí způsobovat žádné obtíže nebo jenom velmi nevýrazné – občasné bolesti v boku, krev v moči, odchod „písku“ apod. Kámen močového měchýře se vyskytuje u nemocných (zejména mužů), kteří jsou náchylnější k častým močovým infekcím kvůli problémům s vyprazdňováním moči v důsledku onemocnění močového měchýře, prostaty a mo-

čové trubice nebo u stavů po operaci na dolních močových cestách. Jeho projevem může být krev v moči, časté nucení k močení i zástava močení. Kameny močové trubice jsou vzácné, vyskytují se prakticky jen u mužů nebo chlapců jako součást vážnějšího onemocnění (často vrozeného) močových cest.

Jak se dá moãov˘ kámen zjistit? Diagnostika močových kamenů vychází ze schopnosti je rozlišit na rentgenovém snímku. Zhruba 80–85 % kamenů vidíme na prostém rentgenovém snímku vleže – nazýváme je jako rentgen-kontrastní, zbylých 15–20 % kamenů na prostém snímku nevidíme, resp. jsou vidět velmi slabě. Tato vlastnost je podmíněna chemickým složením kamene. Například kame-

Diagnóza

ny ze šťavelanu, které jsou v populaci nejčastější, jsou dobře kontrastní, naopak kameny z kyseliny močové patří mezi nekontrastní, tudíž špatně viditelné. Pro tuto skupinu se pro rentgenové zobrazení podává kontrastní látka do žíly (vylučovací urografie) a pod rentgenovým přístrojem se sleduje její vylučování ledvinami a pasáž látky močovodem. Možnou alternativou obou vyšetření je vyšetření computerovou tomografií (CT), které trvá několik sekund a zobrazí všechny druhy a velikosti kamenů v močových cestách. Ultrazvukové vyšetření (sonografie) často ukáže jen nepřímé známky kamenu v močovodu, to je hromadění moči v ledvině (tzv. městnání). Sonografie je levná, rychlá a široce dostupná zobrazovací metoda, a tudíž je nejlepší na posouzení stavu ledvin a měchýře i v ambulantních podmínkách. Jako další doplňkové testy se u pacientů s kameny močových cest provádí vyšetření moči na přítomnost bakterií a její chemické složení a krevní testy na funkci ledvin.

Jak se dají kameny léãit? Naštěstí se dá většina kamenů léčit bez nutnosti chirurgického výkonu. Při velikosti kamenů do 4–5 mm je až 85% šance na jejich spontánní odchod (vymočení) při předepsané léčbě a dodržování doporučení urologa. To platí i pro koliku, která je způsobena kamínkem této velikosti. Konkrementy větší než 6 mm odcházejí již pouze v 50 % a šance u 8 mm kamene klesá na 10–15 procent. Rozhodnutí urologa, zda již nemocného operovat nebo ještě vyčkat, závisí na mnoha faktorech (věk, přidružené nemoci, velikost a lokalizace kamene, stav horních močových cest, přítomnost vrozených anomálií atd.). V zásadě platí, že u kamenů blokujících močovod a větších velikostí nečekáme, zejména když se u pacienta vyvíjí teplota, a neprodleně provádí-



Kontrastní konkrement v levé ledvině na snímku břicha vleže (označeno šipkou)

Přístroj k „mimotělnímu drcení“ – litotrypsi extrakorporání rázovou vlnou (LERV)

me operační výkon. Rovněž intenzivní kolika která nereaguje na léčbu je důvodem k aktivnímu přístupu. Trendem dnešní doby je chirurgicky vyřešit všechny kameny významné velikosti (6 mm a více), i ty, které nezpůsobují žádné subjektivní potíže. Až 80 % takových pacientů totiž dospěje do pěti let do stadia, kdy se objeví obtíže. Operačních metod je v urologii několik. Skupinou dnes jednoznačně dominující v urologické praxi jsou operace neinvazivní (mimotělní drcení rázovými vlnami – litotrypse –, kdy je cílem

rozdrtit konkrement na drobné částky, které pacient vymočí) a miniinvazivní (endoskopické, perkutánní extrakce konkrementu, ureteroskopie). Účinnost těchto metod se blíží 100 procentům. V minulosti hojně užívané klasické otevřené operace jsou až na výjimky dnes již minulostí. Obvyklá délka pobytu v nemocnici je při této operační léčbě tři až pět dní.

Prevence: pitn˘ reÏim Nejčastějším dotazem pacientů jsou otázky týkající se pre-

První privátní chirurgické centrum, spol. s r. o.

Sanatorium SANUS Hradec Králové Plastická chirurgie, gynekologie, asistovaná reprodukce, urologie. tel. 495 757 111, e-mail: [email protected]

w w w. s a n u s h k . c z

vence novotvorby těchto kamenů. Tyto zásady platí i pro běžnou populaci jako preventivní opatření. Především je třeba zabránit tvorbě příliš koncentrované moči. U poloviny již nemocných pacientů by opětnému onemocnění zabránilo pouhé zvýšení příjmu tekutin. Potřebné množství tekutin je určováno množstvím moči, které by u zdravého jedince nemělo klesnout pod dva litry za 24 hodin. To znamená, že při zvýšené fyzické námaze, při nadměrném pocení, při pobytu v horkém prostředí, při průjmech, musí být příjem tekutin zvýšen alespoň do té míry, aby se dosáhlo potřebných dvou litrů moči. Důležitá je pravidelnost. Tvorba málo koncentrované moči musí být stálá. Lze to zajistit pouze pravidelným příjmem tekutin, nejlépe ve dvouhodinových až tříhodinových intervalech, nikoli v nárazech. Pacienti s močovými kameny se musejí napít také před spaním, popřípadě i při každém nočním močení. Jen tímto způsobem je možné zajistit tvorbu málo koncentrované moči po celých 24 hodin, tedy i v noci a k ránu. Pokud jde o složení tekutin, hlavní zásadou je, aby skladba tekutin byla co nejpestřejší, což znamená denně střídat minerálku, čaj, mléko, nízkostupňové pivo, ovocnou šťávu apod. (pokud lékař některý nápoj nezakáže). Druhou zásadou je, aby polovina předpokládaného množství přijímaných tekutin byla čistá voda bez přísad. Vedle pitného režimu hrají při tvorbě kamenů svou roli i stravovací návyky. Dietní režim se řídí složením močového kamene a výsledky odborných vyšetření. Proto tento režim vždy upřesňuje odborný lékař. Základním doporučením je střídmá a pestrá strava. Podle skladby kamene doporučujeme určité změny jídelníčku, které ve většině případů ani tolik pacienta neomezují, jako spíše odstraňují jeho dietní zlozvyky. MUDr. Květoslav Novák

INZERCE

Diagnóza

39

Bolest akutní a chronická

BOLEST Bolest je jedna z nejãastûj‰ích pfiíãin, která pfiivádí pacienta k lékafii. Je definována jako nepfiíjemn˘ a emocionální proÏitek spojen˘ se skuteãn˘m ãi hrozícím po‰kozením tkání.

40

Bolest je vždy subjektivní. Na jejím vzniku a prožívání se podílejí jak faktory tělesné, psychické, sociální i etnické, tak i osobní zkušenosti a paměť. Pro rozdílné projevy a zejména přístup k léčbě rozdělujeme bolest na akutní a chronickou. Akutní bolest je signálem nemoci, poškození organizmu. Je krátkodobá, účelná (tělo nám tak vlastně říká, že se s ním něco děje) a cílem léčby je dosáhnout rychlého zmírnění bolesti při současné léčbě základního onemocnění. Většinou vystačíme s jedním analgetikem (lék tlumící bolest). Správně vedená léčba akutní bolesti má preventivní význam z hlediska rizika přechodu do chronické bolesti. Chronická bolest je samostatné onemocnění se složitým mechanizmem vzniku. O chronické bolesti mluvíme, pokud trvá déle než 3–6 měsíců. Její význam pro organizmus je škodlivý, neúčelný, uplatňují se tzv. paměti bolesti. Psychickou reakcí na chronickou bolest jsou deprese, pacienti často trpí nedostatečným spánkem, zvýšenou únavou a snížením celkové výkonnosti. Častá je dlouhodobá pracovní neschopnost, která má pro pacienty ekonomické důsledky. Bolest dále rozlišujeme podle původu na nádorovou a nenádorovou. Bolest představuje velmi závažný projev nádorového onemocnění a při tlumení bolesti u onkologického pacienta je využívána řada dalších postupů (chirurgické, radioterapie, chemoterapie). Chronická nenádorová bolest může vzniknout pomalým rozvojem onemocnění, například artrózy velkých kloubů, bolesti páteře, poškození nervů při cukrovce atd. Další příčinou jsou onemocnění, po jejichž vyléčení bolest zůstává – bolesti po pásovém oparu, po mozkových příhodách. Řada onemocnění přechází do chronického stadia s bolestmi – stavy po operacích páteře, bolesti hlavy, poúrazové a pooperační stavy. Zvláštní formou jsou bolesti po amputacích, kdy pacient pociťuje bolesti v amputovaných částech končetin. Bolest může vzniknout i přenesením původně psychických obtíží do různých orgánů (bolesti hlavy, páteře). Na vzniku chronické bolesti se tedy podílí řada faktorů, podráždění nervových zakončení při normální funkci nervového systému i jeho poškození na nejrůznějších úrovních, vegetativní nervový systém a psychické vlivy. Uvádí se, že u 40 % pacientů s chronickou bolestí je přítomna psychogenní složka bolesti.

Metody léãby V souvislosti s léčbou bolesti je potřeba si uvědomit, že se nejedná o úzce vymezenou oblast, ale při léčbě je nutná spolupráce řady odborníků a využití různých postupů používaných v různých lékařských oborech. Cílem léčby je dosažení úlevy od bolesti, zlepšení fyzické i psychické výkonnosti a tím celkové kvality života. K léčbě se používají postupy jak farmakologické (léky proti bolesti), tak nefarmakologické – rehabilitace, psychoterapie, sociální podpora, invazivní metody (obstřiky i náročné neuromodulační metody), alternativní medicína (akupunktura). Z rehabilitačních metod se nejčastěji používají léčebná tělesná výchova i po-

Diagnóza

stupy fyzikální léčby, jako jsou elektroterapie, magnetoterapie, TENS (transkutánní elektrostimulace), Rebox. Náročnější metodou nefarmakologické léčby jsou neuromodulační metody, které představují podávání léků do oblasti páteřního kanálu jednorázově nebo dlouhodobě pomocí zavedení katetru (hadičky) nebo se jedná o neurostimulační metody se zavedením elektrody a stimulací nervových struktur. Tyto náročné metody jsou prováděny na specializovaných pracovištích a vyžadují úzkou spolupráci pacienta. Základem léčby i dnes však zůstává farmakoterapie, tzn. podávání léků na tlumení bolesti. Používají se klasická analgetika i tzv. adjuvantní analgetika (léky, které se běžně používají pro jiná onemocnění, mají ale také analgetický efekt nebo doplňují léčbu). Analgetika jsou nasazována podle intenzity bolesti. Pro mírnou až středně silnou bolest užíváme neopioidní analgetika. Pro léčbu středně silné až silné bolesti jsou vhodná opioidní analgetika. I když se dnes nabídka opioidů velmi rozšiřuje, stále se setkáváme s předsudky v souvislosti s léčbou silnými opioidy. Při správně nasazené léčbě a důsledném dodržování všech pravidel je léčba velmi účinná. Silné opioidy jsou dnes k dispozici i v náplasťové formě, která je vhodná u pacientů se sníženým příjmem potravy (zejména u nádorové bolesti) nebo pro mírnější sklon k zácpě. Vhodná je kombinace opioidů s neopioidními analgetiky pro zesílení efektu, použití nižších dávek a snížení rizik jednotlivých léků. U chronické bolesti léky na tlumení bolesti kombinujeme, abychom postihli všechny mechanizmy jejího vzniku. Pacient je vždy vybaven léky pro tzv. průlomovou bolest, kdy se zvýší intenzita bolesti v důsledku zvýšené námahy, změny počasí,

psychického napětí. Vhodná jsou zde analgetika s rychlým efektem.

Spolupráce pacienta je nutná Zmiňujeme-li zde metody léčby (chronické) bolesti, je potřeba se zmínit o velmi důležitém předpokladu pro úspěšnou léčbu a tím je navázání dobrého kontaktu s pacientem a také aktivní přístup pacienta k jeho stavu. Chronická bolest (zejména bolesti páteře, kloubů, hlavy) vzniká často v důsledku nedostatku pohybu, nezdravé výživy, nadváhy, stresu. Důležité je motivovat pacienty ke správnému životnímu stylu, snížení nadváhy, zvýšení aktivit, ne pouze k pasivnímu přijímaní léků, které je zbaví bolesti. Pro správné hodnocení efektu léčby bývá na odborných pracovištích pacient vybaven tzv. deníkem bolesti, kam zapisuje její intenzitu i další údaje. Intenzita bolesti se zde hodnotí na deseticentimetrové úsečce od 0 až do 10 (nejsilnější bolest). Mluvíme o vizuální (zrakové) analogové škále – VAS. Deník bolesti je zdrojem informací o úspěšnosti léčby i vedlejších účincích léků (nevolnost, zácpa, ospalost, závratě), spotřebě analgetik, kvalitě spánku.

Kam se obrátit pro radu Vzhledem k potřebě komplexního přístupu k pacientům s chronickou bolestí se dnes léčbě bolesti věnují specialisté – algesiologové, jejichž pracoviště jsou rozmístěna ve všech krajích. Zajišťují spolupráci potřebných odborníků a sledují zavádění nových metod. Informace o léčbě bolesti jsou přístupné na internetových stránkách, kde jsou adresy všech algesiologických pracovišť i řada dalších informací pro veřejnost i lékaře. MUDr. Daniela Kondrová, MUDr. Dana Vondráčková

KLINIKY www.homea.cz Výkonové lékařské lasery k odstranění cévek, pigmentací a nežádoucího ochlupení. Dermatoestetika a lipolýza ambulantně. Pardubice, tel.: 466 303 560

www.agel.cz Informace o zdravotnických zařízeních a specializovaných centrech sítě Euromednet společnosti AGEL a. s.

LÁZNĚ www.lazneluhacovice.cz LÁZNĚ LUHAČOVICE, a.s. - léčba onemocnění dýchacích cest, trávicího ústrojí, cukrovky, poruch pohybového aparátu. Tel.: 577682100, e-mail:[email protected]

ZDRAVOTNÍ POMŮCKY www.vvdesign.cz Autorizovaný výrobce ortopedických vložek, rehabilitačních pantolet Hallux-Valgus a podpěrných elementů chodidla.

OPTIKA www.dioptra.cz Výrobce a distributor plastových a minerálních brýlových čoček, lup a zakázkové optiky.

ZDRAVÍ www.zhubneme.cz

Léková pumpa na bolest

Zdravé snižování hmotnosti, cvičení, pobyty. MUDr. Lukášová, tel. 602 972 830, 251 616 559

www.uncaria.cz Významného pomocníka při léčbě dlouhodobé bolesti představuje tzv. léková pumpa. Jedná se o miniaturní infuzní přístroj, který se umisťuje pod kůži pacienta. Léková pumpa Archimedes slouží k nepřetržitému podávání léku pro ztišení bolesti nebo k uvolnění svalového napětí při bolesti páteře, pohybového aparátu, při artróze, úrazech, nádorových onemocněních

nebo po operacích. Je vyrobena z titanu. Zavádí se do pravého podbřišku, kde se nastaví tak, aby uvolňovala lék v předem stanovených intervalech. Bezkonkurenční výhodou této pumpy je možnost nastavení pravidelného dávkování. Léčebný účinek tak lze dosáhnout pomocí nižších dávek účinné látky, čímž se šetří organismus pacienta a zároveň se snižují náklady na léčbu.

Zdraví z Peru – Vilcacora® a další byliny zaručené kvality. Prodej, poradenství, sestavy léčebných kúr specialistou z Peru. Tel. 483 330 600, e-mail:[email protected]

KNIHY www.granit-publishing.cz Populárně-naučné knihy o zdravé výživě, bylinkách, jejich pěstování a využití.

Máte zájem o uveřejnění kontaktů na Vaši firmu v této rubrice? Vyžádejte si podmínky na e-mailové adrese [email protected]

Diagnóza

INZERCE

Užitečné adresy

RAKOVINA T

lusté střevo a konečník jsou poslední částí zažívacího traktu. Do tlustého střeva přicházejí z tenkého střeva nevstřebané zbytky potravy, v tlustém střevě se zahušťují a někdy dále rozkládají činností střevních bakterií a potom odcházejí konečníkem jako stolice. Takřka polovina nádorů je diagnostikována až v pokročilé fázi, kdy je již hůře léčitelná. V roce 2004 bylo v České republice diagnostikováno 92,9 případů na 100 000 mužů a 63,9 na 100 000 žen. V témže roce zemřelo na tuto chorobu 4 497 osob.

tlustého stfieva a koneãníku specifických střevních zánětlivých onemocnění (Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy). Hlavní příčinou vysokého výskytu kolorektálního karcinomu v naší populaci jsou však faktory zevního prostředí, z nichž na prvním místě je třeba uvést nevhodné stravovací návyky. K faktorům zvyšujícím významně riziko vzni-

ku tohoto nádoru patří úprava masa při vysokých teplotách (smažení, event. pečení, grilování), nadměrná konzumace tuků, hlavně živočišných, uzenin, nedostatek vlákniny, některých vitamínů a stopových prvků. Další rizikové faktory spojené se zvýšeným výskytem kolorektálního karcinomu jsou nadměrná kon-

Projevy onemocnûní

Pfiíãina vzniku Vlastní příčiny vzniku nejsou přesně známy. Na rozvoji těchto nádorů se podílí řada faktorů. Jedním z nich je dědičná dispozice. Kolorektální karcinom se může vyskytnout v rámci několika dědičných onemocnění, která jsou naštěstí vzácná. Zvýšené riziko vzniku těchto nádorů mohou mít jedinci, u jejichž pokrevních příbuzných se vyskytlo onemocnění zhoubným nádorem tlustého střeva nebo konečníku, případně i další nádory. Svou roli při vzniku nádoru však mohou sehrát i jiná nezhoubná onemocnění tlustého střeva a konečníku. V tlustém střevě se totiž poměrně často vyskytují nezhoubné nádory ve formě polypů, tj. výběžků sliznice. Tyto polypy, pokud nejsou odstraněny, mohou trvale růst a později se některé z nich mohou přeměnit ve zhoubný nádor. Z ostatních onemocnění střeva a konečníku je častější výskyt kolorektálního karcinomu prokázán u některých vzácných ne-

42

zumace alkoholu, především piva, a kouření. Tuky, hlavně přepálené, látky vznikající při rozkladu bílkovin masa za vysokých teplot, látky vznikající při uzení, alkohol a cigaretový kouř v sobě obsahují sloučeniny (tzv. kancerogeny), které mohou vyvolat nebo podporovat vznik a rozvoj nádorů střeva a konečníku. Naopak vitamíny a některé stopové prvky a vláknina mohou tyto kancerogeny neutralizovat, vláknina navíc urychluje průchod zbytků potravy tlustým střevem a zkracuje kontakt rizikových kancerogenů se střevní sliznicí.

Mezi hlavní příčiny vysokého výskytu kolorektálního karcinomu patří nevhodné stravovací návyky.

Nádory rostou zpočátku v místě svého vzniku ve střevě nebo konečníku. Později mohou prorůstat do okolních orgánů, šířit se lymfatickými cestami do uzlin nebo proniknout do krve a krevním oběhem se šířit do vzdálených orgánů, kde mohou zakládat dceřiná ložiska – metastázy. Nádor na počátku svého vzniku může růst skrytě, bez zevních projevů. Později se může projevovat místními i celkovými příznaky. Nejčastějšími místními příznaky jsou změny v častosti vyprazdňování a charakteru stolice. Může se objevit zácpa, průjem, střídání zácpy a průjmu, časté nucení na stolici s pocitem nedostatečného vyprázdnění. Ve stolici může být přítomna krev nebo hleny. Někdy se mohou objevit bolesti břicha nebo v oblasti konečníku, trvalé nebo přechodné, příp. související s odchodem stolice. Vzácně si pacient sám nahmatá nově vzniklý útvar v břiše nebo podbřišku. K celkovým příznakům patří nechuten-

Diagnóza

Víte, že... ství, nevolnost, slabost, únava, hubnutí, bledost nebo žloutenka, narůstající objem břicha, teploty, toto jsou však již příznaky zpravidla pozdní. Je nutné zdůraznit, že všechny tyto příznaky neznamenají jednoznačně zhoubný nádor, ale mohou být (a častěji i bývají) projevy jiného nezhoubného onemocnění, nicméně jejich vzniku je třeba vždy věnovat pozornost a provést příslušná vyšetření k vyloučení přítomnosti nádoru a objasnění příčiny obtíží.

Vy‰etfiení a stanovení diagnózy Vyšetření u lékaře začíná klinickým vyšetřením včetně vyšetření konečníku pohmatem. Dále se provede odběr krve na základní laboratorní vyšetření. Vyšetřuje se stolice na přítomnost krve. Vyšetření stolice na přítomnost krve se provádí tzv. psaníčkovou metodou. Pacient obdrží test ve formě psaníčka s návodem k použití (tj. s popisem aplikace malého množství stolice na testovací podložku). Psaníčko se pak odevzdá ke zpracování do příslušné laboratoře. Přítomnost krve ve stolici neznamená automaticky přítomnost zhoubného nádoru, ale je pokynem pro další podrobnější vyšetření, které přítomnost nádoru vyloučí nebo potvrdí. Negativní výsledek testu neznamená automaticky nepřítomnost nádoru. Toto vyšetření je třeba opakovat v určitém časovém sledu. Psaníčkový test je třeba opakovat po padesátém roce věku pravidelně. Základní vyšetření umožňující diagnózu kolorektálního karcinomu jsou endoskopická

Diagnóza

(koloskopie, rektoskopie) a rentgenologická (irrigoskopie a irrigografie) vyšetření tlustého střeva a konečníku. Před těmito vyšetřeními je zpravidla nutná příprava, jejíž snahou je vyprázdnění střeva a konečníku. Spočívá v několikadenní dietě s kašovitou nebo tekutou stravou a pití roztoků, vyvolávajících průjem, a tak vyprázdnění střeva. Někdy, v současné době méně často, se aplikují i klyzmata. Před samotným vyšetřením konečníku většinou stačí jen krátkodobé lačnění a aplikace glycerinových čípků.

Vy‰etfiovací metody Koloskopie, nebo také kolonoskopie, je vyšetření, při kterém se po aplikaci zklidňujících léků proti bolesti zavede konečníkem do tlustého střeva ohebná hadice, na jejímž druhém konci je optický systém. Umožňuje podrobné vyšetření celého tlustého střeva a konečníku, odběr materiálu na mikroskopické vyšetření a též odstranění polypů ze střeva nebo konečníku. Rektoskopie znamená zavedení krátké duté trubice s optikou do konečníku za použití lokálních gelů se znecitlivujícím




Anatomické poměry zažívacích orgánů umístěných pod bránicí: 1. pravý lalok jaterní, 2. levý lalok jaterní, 3. žlučník, 4. žaludek, 5. slinivka břišní, 6. tlusté střevo, 7. tenké střevo, 8. konečník

Îivotospráva je nejlep‰í prevence proti rakovinû tom, že správná životospráva je tou nejvhodnější prevencí proti mnoha onemocněním, ví dnes každý. Několik vědeckých týmů, které se po dobu pěti let zabývaly vztahem mezi životním stylem a rakovinou, však přišlo s překvapivým zjištěním, že totiž správná životospráva může snížit i riziko vzniku rakoviny, a to až o jednu třetinu. Právě jedna třetina všech onemocnění rakovinou je totiž podle vědců způsobena špatnou stravou a nedostatkem pohybu. Vědci proto doporučují několik pravidel, jejichž respektováním můžeme snížit onemocnění rakovinou na minimum. Především bychom si měli udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost, za níž považují BMI (index tělesné hmotnosti) 21 až 23. Na druhém místě je to pak pohyb, denně bychom si prý měli dopřát 30 minut rychlé chůze. Důležité je i to, abychom se vyvarovali pokud možno červeného masa. Týdně bychom ho neměli zkonzumovat více než 300 gramů. Jako samozřejmost se pak rozumí omezit konzumaci alkoholu a skoncování s kouřejip ním.

O

43




účinkem. Umožňuje vyšetření konečníku pohledem a odběr materiálu na mikroskopické vyšetření. Irrigoskopie a irrigografie jsou rentgenologická vyšetření spočívající v aplikaci kontrastní látky přes konečník do tlustého střeva s následným snímkováním rentgenem. Všechna tato endoskopická a rentgenologická vyšetření mohou být pro pacienta určitým způsobem nepříjemná, ale nejsou bolestivá. Z dalších vyšetření se běžně provádí ultrazvuk břicha (zcela nezatěžující vyšetření, kdy ultrazvukovou sondou přiloženou na povrch břicha se zobrazují vnitřní orgány), někdy se pacient posílá i na CT břicha (výpočetní tomografie, což je rentgenové vyšetření, kdy pacient leží uprostřed kruhu, po kterém kolem pacienta rotují zdroje RTG záření a jeho detektory), případně na další vyšetření – např. rentgen hrudníku.

s předchozím nádorovým onemocněním a jeho terapií, event. včasná diagnóza a léčba možného relapsu (znovuobjevení nádorového onemocnění).

Prevence

Schematické znázornění tlustého střeva: 1. slepé střevo, 2. apendix, 3. vzestupný tračník, 4. jaterní ohbí, 5. příčný tračník, 6. slezinné ohbí, 7. sestupný tračník, 8. esovitá klička, 9. konečník, 10. řiť

Léãba O nejvhodnějším léčebném postupu rozhoduje vždy zkušený odborník, v současné době dokonce stále častěji tým odborníků věnujících se problematice kolorektálního karcinomu. Léčebný postup závisí na umístění nádoru, jeho velikosti, šíření a též na celkovém stavu pacienta a jiných přidružených nemocích. Základními léčebnými metodami u kolorektálního karcinomu je chirurgický výkon, léčba zářením a léčba cytostatiky či biologickými preparáty.

Prognóza Kolorektální karcinom mívá tendenci poměrně dlouho růst místně, než začne zakládat metastázy. V onkologii patří mezi dobře léčitelné nádory, pokud je zachycen v časném stadiu. U pacientů s nepokročilými nádory lze ve velké většině případů dosáhnout trvalého vyléčení. U pokročilých nádorů je léčba obtížnější a náročnější, ale i zde je možné dosáhnout u řady pacientů dlouhodobějšího přežívání bez

44

Rakovinné buňky ve stěně tlustého střeva známek nemoci a v některých případech i trvalého vyléčení.

Kontroly Každý pacient s nádorovým onemocněním by měl být i po

skončení léčby trvale sledován a zván na pravidelné kontroly (tzv. dispenzarizace). Jejich cílem je sledování celkového stavu pacienta, léčba případných chronických obtíží souvisejících

Preventivní opatření směřují jednak k zabránění vzniku vlastního nádoru, jednak k včasné diagnóze umožňující jeho trvalé vyléčení. K včasné diagnóze přispívá pravidelné provádění psaníčkového testu (viz výše). Ve stravě je vhodné omezit nadměrnou spotřebu tuků. Doporučuje se snížit příjem živočišných tuků, z olejů jsou nejlepší rostlinné oleje lisované za studena, ztužené rostlinné tuky, kterých je na trhu řada druhů, je vhodné střídat. Je třeba omezit příjem uzenin. Z mas jsou zdravější druhy s nižším obsahem tuků (ryby, drůbež), z mléčných výrobků je vhodné volit rovněž ty s nižším obsahem tuků. V přípravě masa je lépe dát přednost vaření, dušení, eventuálně pečení a grilování při nižších teplotách, vyhnout se smažení, zvláště na přepálených tucích za vysokých teplot. V jídelníčku by měly být ve zvýšené míře zastoupeny různé druhy ovoce, zeleniny a obilné vlákniny. Dále je třeba snížit příjem alkoholu, omezit kouření, resp. přestat kouřit. Při objevení se výše uvedených příznaků, které mohou být projevy nádorového onemocnění, je třeba neprodleně navštívit lékaře, který doporučí další vyšetřovací postup. Lidé s rizikovými faktory by měli být sledováni, i pokud nemají žádné obtíže. Týká se to především těch, u nichž je v příbuzenstvu častý výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku nebo i jiných nádorů, a dále pacientů s výskytem nezhoubných polypů v tlustém střevě a konečníku, které je třeba endoskopicky odstranit a střevo dále pravidelně kontrolovat. Doc. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc.

Diagnóza

Program onkologické prevence Pečujete o své zdraví? Víte, že se dá vážnému onemocnění předejít? Chodíte na preventivní lékařské prohlídky? Pak využijte možnost získat příspěvek na onkologické screeningy ve výši až 500 Kč* z fondu prevence Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR! Příspěvek můžete čerpat na následující vyšetření: mamografický screening – pro ženy od 40 do 45 let

další onkologické screeningy nehrazené z veřejného

ev

a muže od 40 do 50 let

Jsm

screening karcinomu tlustého střeva – pro ženy

aš

zdravotního pojištění V rámci onkologické prevence přispíváme dívkám od 13 do 15 let až 2 000 Kč* na očkování proti rakovině děložního čípku.

íj

is t

o to

u ji

ž 15

let!

Od 1. 1. 2008 Vám nabídneme balíčky Rozšířené zdravotní péče pro rok 2008. * O podmínkách čerpání příspěvků se předem informujte na našich pracovištích, prostřednictvím infolinky nebo internetu.

Infolinka: 844 121 121 Infomail: [email protected] Internet: www.zpmvcr.cz

DROGA

je silnûj‰í neÏ matefiství Drogy pfiedstavují pro mladého ãlovûka jedno z nejvût‰ích nebezpeãí, s nímÏ se mÛÏe v dne‰ní spoleãnosti setkat. Co v‰echno s sebou drogová závislost pfiiná‰í a jak tûÏk˘ je po úspû‰né léãbû návrat do bûÏného Ïivota? Na tyto otázky se pokou‰í odpovûdût následující pfiíbûh.

Na poãátku byla zvûdavost Do svých jedenadvaceti let žila Jitka N. zcela normálním, všedním životem, jakým žije naprostá většina jejích vrstevnic. Po maturitě si našla první zaměstnání, volný čas dělila mezi přátele a sport, a po čase dokonce začala dálkově studovat vysokou školu. Nepila, nekouřila, a že by někdy mohla přijít do kontaktu s drogami, na to ani nepomyslela. Vcelku pohodový a snad i trochu nudný život měl však záhy vzít za své. „Jedna moje hodně dobrá kamarádka se mi jednou svěřila, že zkusila pervitin a že to má úžasné účinky, jestli bych to taky nechtěla zkusit,“ vzpomíná dnes paní Jitka na okamžik, který měl převrátit její život na ruby a dodává: „Byla jsem zvědavá, myslela jsme si, že pro jednou se nemůže nic stát, a tak jsem se nechala přemluvit. To jsem ovšem neměla dělat. Stačilo mi vzít si to jednou a už jsem v tom lítala, už jsem věděla, že

46

se toho jen tak nezbavím. Asi ten sklon k závislosti musím mít v sobě, protože jinak si to neumím vysvětlit.“

Bála jsem se, Ïe pfiijdu o dceru Od tohoto okamžiku se tedy začala psát nové kapitola jejího života, kapitola, kterou by sice nejraději vymazala ze svého života, která ji však ještě dnes pronásleduje jako noční můra. Problémy ovšem nepřišly najednou. Po nějakou dobu to dokonce vypadalo, že i s drogou se dá vcelku úspěšně proplouvat životem. Jedna dávka pervitinu týdně nevzbuzovala dlouho v okolí žádnou pozornost, a tak dále chodila do práce, a za nějaký čas se dokonce i provdala. Nakonec i manžel paní Jitky měl za to, že to se závislostí jeho ženy nebude tak hrozné a že přinejmenším mateřství ji od drogy definitivně odloučí. To se sice

částečně potvrdilo, neboť v době těhotenství dokázala Jitka skutečně s pervitinem skoncovat, nedlouho po porodu však znovu najela do starých kolejí. „Bohužel mám vyzkoušeno, že závislost na droze je silnější než mateřství. Myslím, že to je dáno mou psychikou. Mívám úzkostné stavy, pocity méněcennosti a ta droga mi pomáhala udržet se v normálu. V tuto dobu už u mě však začal převládat alkohol, který jsem kombinovala s antidepresivy,“ říká Jitka N. Návrat k droze samozřejmě nezůstal bez následků. Manžel ztratil trpělivost a po čase došlo na rozvod. Ani to však nebyl pro Jitku dostatečný důvod k tomu, aby zahájila léčbu. Tím se stala až reálná hrozba, že přijde o dceru. „Hrozilo mi, že mi odeberou dceru, a to už bylo přece jenom příliš. Tak jsem se rozhodla, že se sebou musím něco udělat, že musím začít bojovat, a rozhodla jsem se pro léčbu.“

Pfiíbûh

NejdÛleÏitûj‰í je mít se na koho obrátit Na dobu, kterou strávila v terapeutické komunitě, vzpomíná paní Jitka ráda. Za necelý rok zdejšího pobytu se jí podařilo nejen odvyknout drogám, získat nové přátele a poznat lidi, na něž se může kdykoli obrátit s jakýmkoli problémem, ale vštípila si tu i užitečné návyky potřebné k návratu do normálního života: pravidelný denní režim, každodenní plnění svěřených povinností apod. „Byla jsem skoro rok v terapeutické komunitě a byla jsem tam spokojená. Jednak jsem mohla mít u sebe dceru a jednak tam člověk má nějaký denní režim, má nad sebou určitý dohled, a tak tolik nehrozí, že by do toho znovu spadl, a to je v začátcích odvykání velice důležité,“ míní paní Jitka, podle níž představuje daleko větší problém než sa-

Pfiíbûh

motná léčba opětovné začlenění do běžného života. „Především to znamená najít si znovu práci, což není v dnešní době úplně jednoduché ani pro člověka, který za sebou nevláčí minulost narkomana. S tím se u žádného pohovoru pochlubit nemůžete, proto jsem o tom také raději nikde nehovořila. Ani tak však nebylo jednoduché nějakou práci sehnat. Mně se nakonec podařilo sehnat jen místo uklízečky. To jsem si pak nejednou vzpomněla na matčinu radu: Uč se, nebo skončíš jako uklízečka,“ směje se. Za nějaký čas se však situace přece jen zlepšila a paní Jitka našla práci v sociální oblasti, kde může sama pomáhat druhým. „Není to sice na zbohatnutí, ale je to zajímavá práce, která má nějaký smysl.“ Sehnat práci ovšem není jediný problém, před nímž vyléčený narkoman stojí. Sklon

k závislosti v člověku zůstává i po úspěšné léčbě, a tak je rozhodující se vyhnout jakémukoli kontaktu s drogou, což v případě paní Jitky znamená vystříhat se i malého piva. To samozřejmě není jednoduché, a tak je pro člověka vyléčeného z jakékoli závislosti vždy důležité mít nablízku lidi, na něž se může v případě krize obrátit. Jednu z možností představuje terapeut, jehož je možno v případě potřeby kontaktovat, ale snad ještě důležitější je blízkost přátel, kteří člověka s drogovou minulostí jednoduše neodepíší, ale naopak mu v případě potřeby pomohou – alespoň tím, že jsou ochotni ho vyslechnout. A takové přátele naštěstí má. „Práce mi hodně pomáhá, ale nejdůležitější po léčbě je, aby měl člověk kolem sebe lidi, na něž se může obrátit, lidi, kteří se na člověka nedívají skrz prsty,“ uzavírá paní Jitka. Jiří Prinz

47

Orální zdraví ve stáfií Problematice zubÛ a tkání ústní dutiny u star‰ích jedincÛ nevûnovala dosud vefiejnost mnoho pozornosti. Star‰í lidé v‰ak tvofií dnes asi jednu ãtvrtinu obyvatelstva a dfiíve ãi pozdûji budou problémy této generace i problémy na‰imi. Zmûny v ústech mohou b˘t varováním Změny na sliznici jazyka nebo na sliznici tvrdého a měkkého patra či na zubech mohou být někdy prvním varovným znamením, že se v těle člověka začíná rozvíjet nějaká choroba. Nejčastější chorobou zubních tkání je zubní kaz, onemocnění, které svým výskytem a průběhem nemá obdobu v ostatních orgánech člověka. Zub postižený kazem způsobuje svému nositeli především bolest, která je takřka nesnesitelná v případě, kdy kaz postoupil až do nitra zubu a způsobil zánět zubní dřeně – pulpitidu. Nepříjemným průvodním znakem zubního kazu je zápach z úst. Zanedbání péče o chrup vede pak k celé řadě onemocnění, nejčastější jsou komplikace ve smyslu místním

48

(kolemčelistní záněty – tzv. záněty okostice, záněty čelistních dutin) nebo celkovém, kdy neléčený zánět může být příčinou septického stavu (tzv. otrava krve) a ve svých důsledcích může být příčinou smrti jedince. Ložiska infekce, vzniklá při zubních kořenech jako důsledek neléčeného zubního kazu, mohou závažným způsobem ohrožovat,

Karcinom dolního rtu

a to i na životě, pacienty se srdečními vadami, kteří podstoupili kardiochirurgickou nebo cévněchirurgickou léčbu a pacienty s vrozenými nebo získanými defekty imunitního systému. Chronická zánětlivá a degenerativní onemocnění některých orgánů mají také svou základní příčinu v infekci, která pronikla do lidského organizmu v dů-

Jazyk postižený plísněmi

sledku neléčeného zubního kazu a jeho komplikací. Příkladem jsou některé chronické oční a kožní choroby, zánětlivá onemocnění velkých kloubů, chronické záněty ledvin a podobně.

Nemoci stáfií Zubní kaz a jeho komplikace vedou u starší populace nejčastěji ke ztrátě zubů, druhou příčinou, pro kterou je nutné zuby eliminovat z jejich lůžka v čelistech, jsou onemocnění závěsného aparátu zubu – parodontopatie. Obecně lze konstatovat, že v současné populaci je asi u osmdesáti procent starších lidí funkčně nevyhovující vlastní chrup. Protetická rehabilitace defektního chrupu není provedena, i když je indikována, a tak funkční neschopnost chrupu ošetřeného náhradami stoupá výrazně s věkem pacienta. Nej-

Poradna

významnějšími důsledky špatného orálního zdraví jsou pak poruchy přijímání potravy (kousání, žvýkání a polykání potravy, poruchy mluvení, dochází také k předčasné atrofii čelistí). Dalšími častými změnami, se kterými se u starší populace setkáváme v souvislosti s nedostatečnou péčí o orální zdraví, je přítomnost přednádorových afekcí (leukoplakie, leukokeratózy, otlakové a iritační defekty vzniklé chybně konstruovanými náhradami nebo drážděním ojedinělých zbylých zubů), zhoubných nádorů, toxoalergických nebo toxických změn sliznice, které vznikají při dlouhodobém užívání nějakého léku. Se stárnutím souvisejí i další změny na ústní sliznici, jako je například atrofie sliznice a mizení nitkovitých papil na hřbetu jazyka, vyhlazený jazyk je spojen s nedostatkem železa či jiným karenčním syndromem. Nejnápadnější změny jsou v orofaciální oblasti patrné na kůži starých lidí. Dochází k její atrofii (je podmíněna úbytkem podkožního tuku a ztenčením INZERCE

Vadné zubní protézy způsobují problémy... koria a epidermis). Tyto změny se projevují přibýváním kožních vrásek a záhybů. Na atrofické kůži vystupují zřetelnější změny pigmentové, teleangiektázie, dochází ke zvýšenému rohovatění a olupování povrchních vrstev kůže, častá je přítomnost senilních keratomů a bazocelulárních karcinomů. Častým nálezem bývají i tzv. bolavé ústní koutky. Vyznačují se trhlinami, rozpraskáním a tvorbou krust v koutcích úst, snadno se dru-

hotně infikují a způsobují pak bolest. Jejich nejčastější příčinou je macerace kůže vytékajícími slinami (defekty dentice, atrofie alveolárních výběžků čelisti, vadné zubní protézy, které vedou ke snížení úrovně skusu a poklesnutí ústních koutků). Výjimečně je příčinou bolavých ústních koutků anémie nebo vitamínová karence. Častou stížností starších pacientů je nedostatek slin – xerostomie, a z toho plynoucí su-

chost v ústech, nebo naopak nadměrná tvorba slin spojená s nošením zubních náhrad. Tyto jevy mohou být jenom subjektivní, ale příčina může být v organickém postižení slinných žláz nebo involučních změnách. Dalšími stesky starší populace jsou změny a poruchy chuti (dysgeuzie) a sympatalgie označované jako stomatodynie či glosodynie. Častým zjevem je i otupení pocitu žízně, která je vždy potenciálním nebezpečím pro starého člověka, protože hrozí dehydratace organizmu, a z toho vyplývají poruchy dalších orgánů a systému jejich funkce. Stárnutí organizmu je provázeno řadou dalších změn v oblasti senzorických a motorických schopností (zrak, sluch, pohybové schopnosti). Různou měrou a rychlostí ubývá i duševních schopností, dochází k oslabení celkové energie, k poklesu tvůrčí produkce, ke snížení osobní přístupnosti, někdy i ke zhoršení dorozumění s okolím. Prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.

Rudbeckie nachová Echinacea purpurea Synonymum: Třepalka nachová

PÛvod a v˘skyt: Okrasná trvalka pocházející ze Severní Ameriky. U nás se pěstuje na zahrádkách.

Sbíraná droga: kořen – Radix echinaceae, květ – Flos echinaceae

âas a zpÛsob sbûru: Suší se ve stínu za dobrého přístupu vzduchu. Pokud se suší umělým teplem, nemá teplota překročit 40 °C. Kořen se sbírá druhým až třetím rokem na podzim (v září až v říjnu). Kořeny jsou umístěny asi 10 cm pod povrchem země. Očistíme je od hlíny, omyjeme a větší podélně rozřežeme, aby se lépe a rychleji sušily. Suší se též ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Obě drogy se uchovávají v papírových pytlích.

ZpÛsob pûstování: Rostlina vyžaduje lehkou humózní půdu s obsahem vápníku, stanoviště na slunci, případně v polostínu. Množí se semeny, která jsou běžně k dostání v semenářských obchodech. V únoru vysazujeme semena do truhlíků. Vzešlé rostlinky dva

krát pikýrujeme a v květnu vysazujeme na záhony.

NejdÛleÏitûj‰í obsahové sloÏky: Droga obsahuje pryskyřice, silici, glukózu, fruktózu, betain, inulin, a echinocosid.

Praktické vyuÏití: Droga působí proti plísním, bakteriím, užívá se jako antirevmatikum, antialergikum, a má i protinádorové účinky. S úspěchem se používá proti virovým chřipkovým onemocněním, hojí opary, ústní infekce a dobré výsledky vykazuje i při léčení akné. Zevně ji lze aplikovat i na nehojící se rány, při kožních chorobách, na omrzliny i proleženiny. Připravují se z ní známé echinaceové kapky proti nachlazení a chřipce. Přípravek je účinný a můžeme si jej připravit sami. Aplikuje se formou tinktury, připravené z čerstvých květů nebo kořenů; sušená droga je méně účinná. Zevně se používá nálev, ředěná tinktura nebo mast. z knihy Příroda léčí vydané nakladatelstvím Granit

Čeleď: Hvězdicovité – Asteraceae

50

Zelená lékárna

Velmi dÛleÏitá je v dobû tûhotenství v˘Ïiva Ïeny. Prvofiad˘mi se stávají Ïiviny, které uhradí zv˘‰enou potfiebu nejen v dobû velk˘ch zmûn Ïenina organizmu, ale také potfieby metabolizmu rostoucího plodu. BohuÏel se nelze spoléhat na dobré v˘Ïivové návyky na‰ich mlad˘ch Ïen.

Jak se stravovat

J

e tedy naprosto nutné, aby mladá žena dostala poučení od lékaře, kterému svěřuje svůj život i život svého dítěte. Platí, že přednost má potrava čerstvě připravovaná, bez velkých nároků na přípravu. Jednoduchým základem u nás jsou vařené brambory, které obsahují jak velmi hodnotné bílkoviny, tak draslík a vitamín C (nikoli ovšem smažené hranolky, v nichž jsou zničeny všechny hodnoty). K bramborám patří mléko, dodavatel jedné celé bílkoviny a také vápníku nutného jak pro tkáně tělesné, tak pro výměnu látkovou a tvorbu kostí. Mléko může být dodáno v přirozeném stavu. Nebylo-li pasterizováno v mlékárnách, je velmi dobré kyselé. Ale může být podáno bez problémů i ve formě trvanlivého mléka, které zachovává všechny hodnoty mléka čerstvého. Může být dáno v těhotenství v množství půllitru až jednoho litru za den. Jestliže je

52

žena nesnáší, může být nahrazeno jogurtem (ne smetanovým) nebo sýrem, případně tvarohem. Během těhotenství musí být doplněna výživa dodávkou železa nutného pro matku i pro dítě k ochraně před chudokrevností. Je omyl domnívat se, že je dodáváno pouze zeleninou. Nejbohatším jeho zdrojem je krev, v níž je přítomno ve formě krevního barviva. V této podobě se zužitkuje lépe než přidávané jako lék v některé čistě chemické úpravě. Ovšem přímo ve formě krve (např. v tlačence nebo jelít-

ku) má nevýhodu těžké stravitelnosti. Hodí se k tomu daleko lépe jakékoli netučné maso, zvláště rybí, protože dodává také velmi potřebný jód. Předkládá se buď vařené, dušené nebo přírodní, narychlo připravené. Kromě toho se hodí pro dodávku železa vaječný žloutek. Naprosto není vhodné podávat u nás časté pokrmy smažené, obalované houskou, pro přílišné množství přepáleného tuku. Cennou bílkovinu a zároveň železo mohou přinášet luštěniny, hrách, čočka, ale hlavně různé druhy bobů, které mají výhodu

jednoduchého vaření, lusky bílé nebo zelené, jen vařené s máslem jako chřest. V naší kuchyni stále nejvíce chybí právě zelenina, která má v těhotenství velkou cenu. Cenné jsou salátové okurky smíchané s rajčaty a octem nebo s nimi vařené jako slovenské lečo. Místo okurek mohou zaujmout cukety nebo baklažány vařené v rajské omáčce, bohaté na minerálie, vitamíny a železo. Nezbytně nutné je zaručit těhotné ženě v této době nesmírně důležitou dávku vitamínu C, a to denně nejlépe v některém šťavnatém, na něj bohatém druhu ovoce, jako jsou například pomeranče, citrony, grapefruity, hrozny, třešně, meruňky, broskve, angrešt, rybíz nebo kiwi. Dávka v ovoci je cennější než v podobě tablet a také účinnější, zvlášť podá-li se jako předkrm, na lačno, ještě před snídaní. Velká část těhotných žen trpí zánětem dásní, který se projevuje krvácením při čištění zubů.

Diagnóza

Víte, že...

Koufiení marihuany mÛÏe vést k potratu ědci z amerického Nashvillu se domnívají, že přišli na to, proč kuřačky marihuany často potratí. Uhnízdění vajíčka v děloze totiž závisí na množství látky zvané anandamid, jejíž hladinu sledují čidla na nervových buňkách. Ty informují mozek o tom, zda je nutné množství anandamidu upravit. Jednou z látek, která dokáže celý tento kontrolní systém narušit, je podle vědců látka tetrahydrocannabinol, což je hlavní psychoaktivní složka marihuany. Tato látka se váže na buněčné receptory a vytlačuje z nich anandamid. Mozek to vyhodnotí jako pokyn, že je anandamidu v těle málo a začne jeho hladinu zvyšovat, což má negativní důsledky pro embryo, které se v děloze neujip hnízdí a matka potratí.

V

v tûhotenství Příčinou bývá hormonálně navozená vyšší citlivost dásní. Vzhledem k tomu, že záněty dásní mohou způsobit závažné problémy, je třeba ihned od počátku těhotenství odstranit všechny příčiny, které k dráždění mohou vést a pečlivě dodržovat zubní hygienu.

Denní mnoÏství potravy Denní množství potravy je lépe rozdělit do většího počtu menších dávek (5 až 6), což chrání před tloustnutím, před příliš velkou váhou, která má nepříznivý vliv na možnost pohybu ženy a nadměrné zatížení jejího krevního oběhu. Proto také doporučujeme potravu nesolit nebo solit alespoň co nejméně, ale také omezit množství cukru i sladkých pokrmů. Při posuzování množství potravy je nutné vzít v úvahu, že žena spotřebuje pro sebe o třetinu méně než muž její velikosti. Je takto úsporně „zařízena“

Diagnóza

zřejmě proto, aby měla dost pro dítě. V prvních třech měsících těhotenství nemá žena na váze přibývat, v dalším jen o váhu dítěte a dělohy, tj. asi 1,5 kg za měsíc. Za celé těhotenství činí přírůstek 9 až 12 kg podle konstituce a velikosti ženy. Je dobré, aby se často vážila a svoji hmotnost hlídala. Podle toho je pak možné řídit režim potravy. Někdy v pozdějším těhotenství se může objevit až hltavá chuť k jídlu, nebo také neodvratná touha po některém pokrmu (pověstné kyselé okurky). Vzhledem k požadavku omezení soli a cukrů je nejlépe spotřebu vody uhrazovat čistou pramenitou vodou. Je lépe vyhnout se minerálkám pro jejich vysoký obsah soli a rozličným limonádám i nápojům, které obsahují nejen nadbytek minerálií, ale i různých cukrů.

Nepfiíznivé vlivy Vývoj plodu v těle matčině je velmi snadno nepříznivě ovliv-

nitelný různými škodlivinami. Jejich neblahý vliv se projevuje úchylkami ve vývoji plodu. Jsou různého druhu. Vznikají zástavou vývoje v době, kdy na něj působí škodlivina. Nejtěžší možné poruchy jsou vyvolány koncem 2. a začátkem 3. měsíce, kdy se začínají vytvářet orgány a hlavička. Některé jsou charakteristické pro jejich původ, např. vyvolané alkoholem. Ale mohou tak působit i některé infekce. Také určité léky jsou schopné vyvolat u plodu, jsou-li matce podány, velmi těžké změny. Proto je zapotřebí podávání každého léku pečlivě posoudit a omezit je co nejvíce. Zvláště je nutno se vyhnout lékům nově zaváděným. Proto každé podávání léků za těhotenství má být pod lékařskou kontrolou, včetně léků hormonálních, které také mohou u plodu vyvolat vývojové poruchy. z knihy Péče o dítě vybral jp

V˘Ïiva dûtí v pfied‰kolním a ‰kolním vûku

P

odobně jako v předchozích obdobích musí výživa i v předškolním a školním věku pokrývat energetickou potřebu jedince a jeho růst. Protože však dítě v tomto věku již roste až do puberty pomaleji, mělo by také přijímat – přiměřeně svému vzrůstu – méně potravy. Znamená to, že na jedné straně sice klesá jeho energetická spotřeba počítaná na 1 kg hmotnosti, ale na druhé straně se díky přirozenému nárůstu hmotnosti celkový počet přijatých kalorií samozřejmě zvyšuje.

Potravní pyramida Na zásadě, že strava by měla být vyvážená a pestrá, se tím pochopitelně nic nemění. Vyvážená strava v předškolním a školním věku se dá velice dobře vyjádřit pomocí potravní pyramidy. Základem potravní pyramidy jsou potraviny, které

54

by mělo dítě konzumovat denně: patří mezi ně produkty z obilovin, tj. pečivo, těstoviny a rýže. Je lepší volit alespoň z části obiloviny celozrnné, protože obsahují více minerálních látek, vitamínů a vlákniny. První patro pyramidy zaujímá zelenina a ovoce, zatímco druhé patro patří mléku, mléčným výrobkům a masu (nikoli uzeninám; ty je vhodné podávat dětem i v tomto věku spíše výjimečně). Maso nemusí být na jídelníčku každý den; občas je mohou zastoupit vejce, která jsou také zdrojem živočišných bílkovin. Na vrcholu potravní pyramidy jsou zejména tuky. Tzv. přirozeně přítomné jsou tuky, které obsahuje například maso, zatímco tuky označované jako přidané jsou ty, které si mažeme na pečivo, jimiž si mastíme přílohy apod. I v tomto věkovém období platí, že zbytečně vyso-

ký přísun především živočišných tuků způsobuje nejen problémy s hmotností, ale může odstartovat aterosklerotické změny cév. Pro praktický život to znamená, že samozřejmě můžeme dítěti namazat například chléb máslem a že do pokrmů bychom

měli rovněž těmto dětem nadále přidávat rostlinné tuky, tj. rostlinné oleje, ale že smažené a nadměrně tučné potraviny typu řízků by se měly v jídelníčku předškoláků a školáků objevit opravdu jen výjimečně,

Stravování

a pochutiny typu chipsů by neměli dostávat vůbec. Kromě tuků mají na vrcholu oné potravní pyramidy své místo i sladkosti, k nimiž je nutno počítat mj. také tolik oblíbené sladké limonády. Dětem by pamlsky s vysokým obsahem cukru měly být podávány opravdu jen výjimečně. Nezbytný je samozřejmě také dostatečný přísun tekutin. V těchto věkových obdobích mohou zdravé děti přijímat denně 0,5 litru mléka (sladkého či kysaného); kromě něj jsou pro ně vhodné především kvalitní neslazené vody a čaj (neměl by být nikdy příliš silný, protože obsahuje mj. kofein; vhodnější než černý je čaj zelený).

Snídanû a svaãiny Výživa ve školním věku má samozřejmě svá specifika. Pod-

le průzkumu se ukazuje, že až 40 % školáků nesnídá, což je nežádoucí jev, který může ovlivňovat školní výkonnost i celkové složení stravy – děti jsou potom ochotnější jíst různé pamlsky a pít nevhodné nápoje nabízené nápojovými automaty ve školách. Co se svačin týče, neměly by je tvořit sladkosti (sušenky, čokoládové tyčinky). Mnohem výhodnější je například celozrnné pečivo, mléčné výrobky, syrové ovoce nebo syrová zelenina. Protože mnoho dětí se stravuje ve školních jídelnách, měli by rodiče při přemýšlení nad celodenním jídelníčkem brát oběd v úvahu a jeho složení by měli přizpůsobovat snídani, svačinu a večeři. Měli by se také přesvědčit o tom, zda dítě do jídelny opravdu chodí, eventuálně se snažit ovlivnit kvalitu školních obědů.

Tekutiny Kamenem úrazu výživy ve školním věku bývá příjem tekutin. Jejich nedostatek komplikuje nejen trávení (může být mj. důvodem zácpy), ale může dokonce snižovat výkonnost a schopnost koncentrace dítěte. Bohužel mnohdy sice škola nechá nainstalovat automaty na nápoje, ale v nich bývají pouze sladké limonády, či dokonce káva; obojí je samozřejmě pro tyto děti nevhodné.

Potravinové doplÀky Nebude bez zajímavosti podívat se ještě na tzv. potravinové doplňky. Patří k nim vitamíny, minerální látky a stopové prvky,

potraviny ovlivňující bakteriální osídlení tlustého střeva. I v tomto věku platí, že preparáty obsahující vitamíny, minerální látky a stopové prvky je nutné podávat pouze dětem ne zcela zdravým a těm, které nepřijímají vyváženou stravu, a to ještě po poradě s ošetřujícím lékařem. Naproti tomu preparáty ovlivňující střevní flóru jsou vhodné pro všechny děti. Důležité je i to, že se jimi prakticky nelze předávkovat a že je lze považovat za velmi významné pozitivní ovlivnění nejen lokálních poměrů ve střevě, ale i celkového zdravotního stavu, protože zlepšují obranyschopnost organizmu a snižují výskyt alergických onemocnění.

Bakterie Za normálních okolností se v tlustém střevě vyskytuje velké množství bakterií, z nichž mnohé jsou lidskému zdraví prospěšné (nepatogenní), zatímco jiné (patogenní) mu mohou škodit. Proto je správné podpořit ty „hodné“, k nimž patří bakterie bifidogenní a laktobacilární. Ovlivnit střevní flóru pomocí „hodných“ bakterií je možné dvěma způsoby: buď vytvářet preventivně pomocí potravin či potravinových doplňků ve střevě prostředí příznivé pro tyto „hodné“ bakterie (lékaři používají termín prebiotický efekt), vhodné jsou k tomu kromě mateřského mléka například banány, skořice, cibule, artyčoky a chřest; nebo dodávat „hodné“ bakterie do organizmu přímo (odborně se tomu říká probiotický efekt) – vhodné jsou k tomu potraviny či potravinové doplňky, které obsahují bifidogenní a laktobacilární bakterie (jogurty s živou kulturou, kysané mléčné výrobky apod.) V obou případech jde o to, že se zvyšuje odolnost proti průjmovým onemocněním a zároveň se posiluje imunita neboli obranyschopnost celého organizmu. z knihy Péče o dítě vybral jp

Stravování

Víte, že...

Dûti by se mûly stravovat pravidelnû epravidelnost a nedostatek ovoce a zeleniny v jídelníčku školáků je podle průzkumu poradenského centra Výživa dětí největším hříchem ve stravování žáků základních škol. Z průzkumu, který centrum provedlo mezi 500 žáky třetích a sedmých tříd vyplývá, že děti konzumují příliš mnoho bílkovin a sacharidů a každé osmé dítě jí ještě po 21. hodině. Ukázalo se také, že děti jedí výrazně více a častěji ve všední dny než o víkendech. Přesto je podle odborníků víkendové stravování dětí oproti tomu všednodennímu výrazně horší, neboť děti o víkendu jedí často „páté přes deváté.“ Průzkum také ukázal, že velká část starších dětí přijímala méně energie, než měla. Přitom je dobré vědět, že nízký energetický příjem může negativně ovlivnit imunitu a zpomalit růst. Podle odborníků je doporučený příjem energie pro děti od sedmi do deseti let 7 100 a 7 900 kJ, pro věk 10 až 13 let se doporučuje příjem 9 400 až jip 11 200 kJ.

N

55

KDO JSOU náv‰tûvníci ãesk˘ch lázní?

â

eské lázeňství prošlo po roce 1989 obdobím revitalizace a nového rozvoje. Změnily se legislativní podmínky pro provozování lázeňských zařízení a rovněž politické, sociální, ekonomické a demografické faktory, které rozvoj lázeňství ovlivňují. Vzniká tedy otázka, jak tyto změny ovlivnily návštěvnost českých lázní.

Jak se zmûnila náv‰tûvnost na‰ich lázní? V první řadě nás bude zajímat, zda v zásadě pozitivní změny poznamenaly návštěvnost českých lázní a její základní strukturu. Několik následujících čísel jasně dokumentuje ty nejzákladnější vývojové tendence, kterými po roce 1989 české lázně prošly. Vývoj počtu návštěvníků ve sledovaném období prošel dvěma základními fázemi. Po silném poklesu po roce 1990 (v ro-

56

ce 1995 pouze 75,7 % úrovně roku 1990) byl v následujících letech zaznamenán stálý vzestup návštěvnosti českých lázní, a to až do roku 2001. Důvody poklesu po roce 1989 jsou zřejmé. Lázeňství se rychle dostalo ze sféry vlivu odborů, prošlo rozsáhlou privatizací, poklesl počet zahraničních návštěvníků ze so-

cialistických zemí. Pozitivní vývoj byl přerušen v roce katastrofálních záplav (2002), kdy došlo k výraznějšímu poklesu. Od roku 2003 návštěvnost českých lázní trvale stoupá.

Zahraniãní náv‰tûvníci ãesk˘ch lázní

Další otázkou, jejíž zodpovězení nás bude zajímat, je vývoj počtu zahraničních návštěvníků českých lázní a především změna jejich struktury podle jednotlivých zdrojových zemí. Struktura zahraničních návštěvníků a její vývoj je patrný z dalšího přehledu. Na první pohled je zřejmý fakt, že počet zahraničních návštěvníků se několikanásobně zvýšil. Nárůst návštěvnosti ve sledovaném období 1990–2006 činil 107 799 osob, tj. 499 %. Celkově tvořili cizinci v roce 2006 již 40,7 % návštěvníků českých lázní. Je všeobecně známou skutečností, že z hlediska zahraniční návštěvnosti je dominující zdrojovou zemí Německo. Přispívají k tomu především tradice (většina navštěvovaných lázeňských míst se nachází v místech s původním německým osídlením), dobrá dopravní dostupnost a také přizpůsobení služeb poža-

LázeÀství

davkům a potřebám německých návštěvníků. Svou roli hraje také stále ještě příznivá cenová hladina. Celkový počet návštěvníků z Německa v letech 2001–2004 zůstal téměř nezměněn. Němci představovali v roce 2004 celkem 65,6 % všech zahraničních návštěvníků českých lázní. Nejvíce jich přijíždělo do lázní při západní hranici České republiky, směrem do vnitrozemí a na východ německých návštěvníků ubývá. Také postavení Ruska jako druhé nejvýznamnější zdrojové země je všeobecně známé. Zajímavý je však nárůst návštěvnosti, který činil ve sledovaném období 7 294 osob. Rusové se podíleli na návštěvnosti českých lázní v roce 2004 celkem 20,3 %. Jedná se o nejdynamičtější skupinu návštěvníků českých lázní, která relativně i absolutně rostla v posledních letech nejrychleji. Středem zájmu ruských návštěvníků jsou tradičně Karlovy Vary. Rozvoji příjezdů z Ruska významně přispělo i zavedení letecké linky z Moskvy a Sankt Petěrburgu na karlovarské letiště. Jestliže sečteme podíl německých a ruských návštěvníků českých lázní, vyjde nám v roce 2004 celkem 100 584 návštěvníků, tj. 85,8 % z celkového počtu zahraničních návštěvníků u nás. Na dalších místech jsou již země s výrazněji menším počtem návštěvníků. Mezi další významné zdrojové země patří Rakousko, Izrael, USA Polsko a Slovensko.

Struktura náv‰tûvnosti Změněné sociální, ekonomické a legislativní podmínky se také promítly do struktury návštěvníků podle způsobu úhrady zdravotní péče, což dokumentuje následující tabulka. Základem léčby hrazené z celospolečenských zdrojů byla i nadále komplexní lázeňská péče, která navazuje na ústavní nebo ambulantní zdravotní péči a jejímž úkolem je především doléčování, dále zabránění vzni-

LázeÀství

ku invalidity a nesoběstačnosti či minimalizace rozsahu invalidity. Komplexní lázeňskou péči využilo v roce 2006 celkem 106 869 pacientů (o 19 124 osob méně než v roce 2000 a o 12 826 osob méně než v roce 2005). Druhým typem lázeňské péče hrazené částečně z veřejných zdrojů je příspěvková lázeňská péče. Ta je poskytována především pojištěncům s chronickým onemocněním, zpravidla jednou za dva roky. Zdravotní pojišťovna hradí pouze vyšetření a léče-

K obrácenému vývoji dochází u samoplátecké lázeňské péče. Vzhledem k tomu, že si veškeré náklady spojené s pobytem a léčbou hradí klient, není upraven ani rozsah poskytované léčby, ani její délka. V roce 2006 navštívilo české lázně 66 688 českých samoplátců, tj. oproti roku 2005 došlo ke zvýšení o 10 862 pacientů (+ 19,4 %), oproti roku 2000 o 38 007 klientů (+ 132,5 %). Roste tedy počet samoplátecké lázeňské péče, a to jak absolutně, tak i relativně. Na celkovém počtu pacientů se podíleli čeští samoplátci v roce 2006 již 20,1 %, zatímco v roce 2000 byl jejich podíl pouze 10,9 %. Jak bylo již dříve uvedeno, na celkovém růstu samoplátců se podílí také zvyšující se počet cizinců navštěvujících české lázně. Tento trend lze jistě hodnotit pozitivně. Ing. Pavel Attl, Ph.D.

ní pojištěnce. Ubytování, stravování a dopravu do lázní a zpět si hradí návštěvník lázní sám. Příspěvková lázeňská péče se v roce 2006 týkala 18 650 pacientů. To bylo o 383 osob méně než v roce 2005 a o 6 264 osob méně než v roce 2000. Nejméně frekventovaným typem lázeňské péče je ambulantní lázeňská péče, která je variantou příspěvkové lázeňské péče a liší se tím, že účastník lázeňské péče bydlí v místě, tudíž nečerpá ubytovací a stravovací služby.

V˘voj poãtu náv‰tûvníkÛ ãesk˘ch lázní rok

náv‰tûvníci celkem

z toho

index %

platící tuzemci

dûti a dorost

cizinci

index %

1990

283 986

100

13 460

13 743

27 007

100

1995

215 058

75,7

11 358

13 948

43 288

160

2000

263 314

92,7

28 681

18 259

90 140

333,8

2005

314 298

110,7

55 862

14 933

120 474

446,1

2006

331 311

116,7

66 688

16 703

134 518

498,1

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

V˘voj struktury náv‰tûvníkÛ ãesk˘ch lázní podle nejv˘znamnûj‰ích zdrojov˘ch zemí zemû

poãet hostÛ 1990

2001

2002

2003

2004

2006

Nûmecko

–-

78 154

85 380

74 670

76 824

–

Rusko

–-

16 466

15 501

17 074

23 760

–

Ostatní zemû Celkem

–-

20 947

8 331

26 127

16 612

–

27007

115 567

109 212

117 922

117 196

134 806

Zdroj: Ročenka cestovního ruchu, ubytování a pohostinství Mag Consulting

Struktura náv‰tûvníkÛ podle zpÛsobu úhrady lázeÀské péãe rok

celkem

tuzem‰tí samoplátci

zahraniãní samoplátci

poãet osob

komplexní %

poãet osob

pfiíspûvková %

poãet osob

%

poãet osob

%

2000

263 314

125 993

47,8

24 914

9,5

28 681

10,9

90 140

34,2

2005

314 298

119 695

38,1

18 267

5,8

55 862

17,8

120 474

38,3

2006

331 311

106 869

32,3

18 650

5,6

66 688

20,1

134 806

40,7

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

57

Hlavní téma jarního čísla: Vydavatel: Granit, s.r.o., Číslo: Zima 2007, vychází čtvrtletně Vedoucí vydání: Jiří Prinz Jazyková redakce: Mgr. Petra Stejskalová www.vademecum-zdravi.cz e-mail: [email protected] inzerce: [email protected] telefon: +420 227 018 361

Stomatologie



Vademecum zdraví OBJEDNÁVKA

Pokud se Vám časopis Vademecum zdraví líbí a chtěli byste ho dostávat pravidelně, máte možnost si ho objednat. Jestliže máte přístup k internetu, nejjednodušší způsob je navštívit www.vademecum-zdravi.cz a vyplnit objednávku. Když přístup k internetu nemáte, vyplňte objednávku (i okopírovanou) a zašlete poštou na adresu: Granit, s.r.o., Vademecum zdraví, Štefánikova 43, 150 00 Praha 5 Časopis bude dodáván od nejbližšího vydaného čísla. Objednávám si závazně roční předplatné časopisu (4 čísla) Vademecum zdraví za manipulační poplatek 80 Kč.

Příjmení (firma): Jméno: Ulice, č. p.: PSČ: Město: Telefon: E-mail: Datum:

58

Redakční rada: Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně PharmDr. Jan Horáček, člen představenstva České lékárnické komory MUDr. Milan Kudyn, 1. místopředseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost MUDr. Jiří Pekárek, prezident České stomatologické komory MUDr. Zdenka Poláková, předsedkyně OS České lékařské komory Praha 10 Prof. MUDr. Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN v Praze Fotografie na obálce: Jiří Bursík Fotografie: Markéta Bursíková, Photos, Czech Tourism, archiv autorů a institucí Příspěvky: Materiály přijímáme pouze v elektronické formě. Vydavatel si vyhrazuje právo na úpravu textu i obrázků. O umístění reklam a propagačních materiálů rozhoduje vydavatel. Evidenční číslo: MK E 16125 ISSN 1802-3959 Distribuce: Časopis je distribuován zdarma. Zasílání jednotlivých časopisů poštou je možné na základě roční objednávky (4 čísla). Upozornění: Upozorňujeme, že všechny příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jejich další použití, jakož i jejich částí, je podmíněno písemným souhlasem vydavatele. Texty i reklamy mají výhradně informativní charakter, v žádném případě nenahrazují vyšetření a stanovení diagnózy či léčebného postupu odborným lékařem. Užívání léků a přípravků musí být vždy konzultováno s příslušným odborným lékařem. Za případné škody způsobené nedodržením tohoto doporučení nenese vydavatel žádnou odpovědnost. Vydavatel neodpovídá za obsah inzerce a reklamy. © Vademecum zdraví 2007

Odborná spolupráce: Svûtová zdravotnická organizace v âeské republice – WHO Ministerstvo zdravotnictví âR Ústav zdravotnick˘ch informací a statistiky âR – ÚZIS âR âeská televize

Vademecum zdraví

také na internetu

@ Všechna předchozí čísla i něco navíc!

Navštivte www.vademecum-zdravi.cz

Bolí vás klouby? Máte artrózu? ®

Condrosulf 400 Léčivá látka: chondroitinsulfát

Tvrdé tobolky (60 x 400 mg)

Nyní získáte v každé lékárně i bez lékařského předpisu!

Léčivý přípravek je určen k léčbě a prevenci degenerativních onemocnění kloubů Léčivé účinky Condrosulfu byly ověřeny mnoha klinickými studiemi * a v České republice jsou s tímto švýcarským lékem více než 10 let dobré zkušenosti

VOLNĚ PRODEJNÝ LÉK Dovozce/Výrobce:

Lék je určen k perorálnímu podávání. Pozorně si přečtěte příbalovou informaci. * Bližší informace na www.condrosulf.cz

, spol. s r.o.®, Praha, Česká republika www.ibi.cz

Institut Biochimique SA Lugano, Švýcarsko