březen 2005 Slovo na úvod klubový časopis občanského sdružení K-Klub

Obsah Slovo na úvod...............................................................................................1 Interaktivní spratek......................................................................................2 Fotografie Salátu..........................................................................................2 Inženýr či zombie?.......................................................................................3 Řepské sedánky............................................................................................6 Co si počneme s volným týdnem o prázdninách?.........................................8 Kognitivní disonance..................................................................................12 Vliv vynucené spolupráce na osobní názor.................................................14 Kalendárium..............................................................................................21

klubový časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005

Slovo na úvod Vážení čtenáři a vážené čtenářky, právě uplynul rok od chvíle, kdy časopis Salát vyšel poprvé v této podobě. Doufám, že jste si na novou podobu Salátu zvykli, a že jste s „novým“ Salátem spokojeni. Salát postupně během roku nabral na rozsahu, a tak od tohoto čísla přicházíme s malým vylepšením (už jsme se o něm zmiňovali v předchozím čísle) – záložkami a hypertextovým obsahem. Po otevření souboru s časopisem se vám v pravé části prohlížeče Acrobat Reader objeví panel se záložkami, které fungují jako odkazy na jednotlivé články. Na odkaz stačí kliknout a okamžitě se „nalistuje“ vámi zvolený článek1. Pokud nečtete Salát v elektronické podobě, máte k dispozici klasický obsah – najdete ho v záhlaví titulní stánky (listovat v Salátu už na rozdíl od elektronické podoby musíte sami). Nejdůležitější událostí v následujících dvou měsících je (aspoň pro K-Klub) zimní zážitkový kurs Horizonty, který proběhne v druhém březnovém týdnu. Instruktoři jsou teď jistě nesmírně nervózní a přemýšlejí o tom, jestli všechno vyjde tak jak si představovali, jestli je všechno připravené, jestli náhodou něco nezapomněli, jestli … K jejich pohodě jistě nepřispělo, že se tento víkend nečekaně odpadli dva účastníci. Chcete-li někdo tato na poslední chvíli uvolněná místa využít, kontaktujte Muhula2 a dohodněte se s ním. Pokud byste navíc věděli o někom, kdo by mohl mít zájem na kurs jet, dejte mu prosím vědět. Držme tedy instruktorům palce, aby se jim na Horizontech podařilo všechno tak, jak si předsevzali. Účastníkům, kteří jsou jistě neméně nervózní (ovšem z jiných důvodů) pak přejeme, aby si nadcházející týden plný zajisté nevšedních zážitků řádně užili. Zvědavcům z řad K-Klubu můžeme slíbit, že vybrané fotografie z kursu se vzápětí po jeho skončení objeví na internetových stránkách (http://kklub.sweb.cz). Pokud navíc někdo z instruktorů či účastníků sepíše krátké pojednání o tom, co se na kursu dělo, rádi ho zveřejníme v Salátu. V souvislosti s zážitkovými kursy pro vás máme i jednu špatnou zprávu. Ještě v lednovém Salátu jsme slibovali, že se můžete těšit na letní prázdninovku 2005. Bohužel se ukázalo, že letní prázdninovka se v roce 2005 nejspíš konat nebude (přinejmenším ji nebude pořádat stejný tým jako loňskou prázdninovku „Svět nezrozených drahokamů“). Pokud chcete o situaci okolo letní prázdninovky vědět víc, přečtěte si článek „Co si počneme s volným týdnem o prázdninách?“. Jak se již stalo tradicí, chtěli bychom vás také poprosit o vaše poznámky, postřehy a náměty týkající se Salátu. Chtěli bychom vědět jak se vám to které číslo Salátu líbí, jak jste spokojeni (či nespokojeni) s jednotlivými články, co byste na Salátu zlepšili či upravili – zkrátka: máte-li sebemenší připomínku k Salátu, neváhejte a pošlete nám ji ([email protected]). Zároveň vás znovu upozorňujeme, že Salát je otevřen i pro vaše vlastní příspěvky. Máte-li tedy reportáž nebo zajímavou fotografii z nějaké akce K-Klubu nebo nějaký jiný materiál, který chcete v Salátu uveřejnit, pak vězte, že váš příspěvek velmi rádi zařadíme. A na závěr jedno malé upozornění: nezapomeňte si otočit list v kalendáři K-Klubu, Muhulův čas vypršel! Příjemné čtení vám za redakci přeje Kryštof Polník

1 2

Za technickou pomoc s realizací tohoto vylepšení vděčíme Šimimu. Michal Plecitý, mobil: 602 24 11 77, ICQ: 305808354

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 1/26

Interaktivní spratek Milí příznivci Interaktivního spratka, v březnovém čísle Salátu začíná další kolo vaší oblíbené soutěže. Doufám, že během tříměsíční přestávky vaše mozkové závity nezakrněly, a že už dychtíte po nových úlohách. Pojďme se tedy podívat na zadání březnového problému. Představte si, že žijete na sídlišti, na kterém jsou domy uspořádány ve čtvercové síti (obrázek 1). Bydlíte v severozápadním rohu sídliště a každý den chodíte na autobusovou zastávku v jihovýchodním rohu sídliště. Stále stejná cesta na autobusovou zastávku vás ale nudí, a tak každý den chodíte jinudy – proplétáte se mezi domy na sídlišti tak, aby délka cesty zůstala stejná – totiž osm stran panelových bloků – ale aby se cesta samotná měnila (dvě takové cesty jsou na obrázku 1). Otázka zní: „Kolik různých cest o délce osmi stran panelových bloků existuje mezi vaším bydlištěm a autobusovou zastávkou?“ Start

Start

Cíl

Cíl

Obrázek 1: Cesty na sídlišti Řešení posílejte na adresu [email protected] (uzávěrka tohoto kola soutěže je na konci května). Vyřešením této úlohy získáte 2 body do celoroční soutěže časopisu Salát. Neúspěšnější soutěžící získá na konci roku hodnotnou cenu.

Fotografie Salátu Jak už asi víte, Honzíkovi a Ivance se 7. ledna narodila dcera Lucinka (po porodu měřila 51 cm a vážila 4,25 kg). Tuto radostnou zvěst nemůžeme opomenout ani v Salátu – fotografií Salátu za leden a únor 2005 se tedy stává fotografie, kterou bychom mohli nazvat „Honzíkovy ženy“ - totiž Ivanka, Anička a Lucinka.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 2/26

Inženýr či zombie? Konečně známe rozuzlení tzv. Šimsova dilematu! Předpokládám samozřejmě, že každý vzdělaný člověk ví, co to Šimsovo dilema je, nicméně pro úplnost uvádím jeho znění: „Inženýr či zombie?“ Toto dilema pravidelně řeší studenti závěrečných ročníků vysokých škol. Celý problém začíná poměrně nenápadně – dostanete zadanou tzv. diplomovou práci. Diplomová práce je krycí název pro naprosto nevýhodnou obchodní transakci. Vaše vysoká škola od vás totiž požaduje výměnou za jeden jediný téměř nepopsaný list papíru aspoň šedesát hustě potištěných listů! Je pravda, že na papíře, který od vysoké školy dostanete je uměleckým způsobem ztvárněna heraldická obluda zvaná dvouocasý lev, ale kromě jména a příjmení tam není nic, co už byste neměli napsaného třeba v občanském průkazu. Ach ano, málem bych zapomněl – jsou tam navíc tři písmena Ing (doplněná krásnou kulatou tečkou). Přes zřejmou nevýhodnost tohoto obchodu nemají vysoké školy o zákazníky nouzi – každoročně jsou takto vykořisťovány tisíce mladých lidí. A právě zde se rodí Šimsovo dilema. Chcete-li totiž splnit požadavky vaší vysoké školy, hrozí vám značné nebezpečí. Můžete se stát inženýrem, ale stejně dobře se můžete skončit jako zombie. Proč? Přes značný pokrok techniky totiž zatím nikdo nevynalezl stroj, který by diplomovou práci napsal sám. Stále je nutné účastnit se procesu psaní diplomové práce osobně – a v tom tkví jádro problému. Ať chcete nebo nechcete, musíte strávit spoustu času přemýšlením a psaním textu na počítači. A právě to vás může přeměnit v zombie. „A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká. Shrbený a tváře divé, to zkroušená je osoba prsty – klávesnicí křivé hlas – signálu podoba. Ke stolu se plíží tiše, kráčí Šimi jako stín, na konvici těžce dýše, v tobě si čaj uvařím!“ Měsíce usilovné práce u počítače dokáží člověka proměnit k nepoznání, něco o tom vím, jsem totiž státem uznaný lékárník. Osoba pracující na diplomové práci rychle chátrá, velice snadno se dostane do stavu, kdy není schopná zvládnout základní motorické dovednosti – dojít z pokoje do kuchyně, aniž by bylo nutné se přidržovat stěn, zaostřit na jinou vzdálenost než 40 cm (průměrná vzdálenost obličeje od monitoru) apod. Začíná se také projevovat alergie na denní světlo. „Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné, když jsem klikal v polospaní, ozvalo se znenadání velmi jemné zaťukání na dveře – a pak už ne. Je to oponent, či zdání, bylo to tak nezvučné – jednou jen a pak už ne.“ Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohýbá je s hrůzou – již do té doby nepoznal jsem ani přibližně; abych skryl své polekání, říkal jsem si bez ustání: Je to host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně – pozdní host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně – jednou jen a pak již ne. Tu má duše vzmužila se; řek jsem bez rozpaků v hlase: Prosím, pane, nebo paní, odpusťte mi velmožně; avšak byl jsem v polospaní, když jste přišel znenadání, přeslechl jsem zaklepání – je to skoro nemožné, že jste klepal vy – as poté otevřel jsem úslužně –

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 3/26

venku tma a víc už ne. Hledě dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a strachu, dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimo mne; avšak ticho bez rušení, ani slůvka na znamení, jenom plaché oslovení inženýr zní zimničně, to já šeptám inženýr – a ozvěna dí zimničně jenom to a víc již ne. Vrátil jsem se do pokoje, velmi divě se a boje, když jsem zaslech trochu silněj nový šramot poblíž mne. Jistě cos za chumelice padlo mi na okenice; podívám se ze světnice, co jsi zač kdo budíš mne – ztlumím na okamžik srdce, najdu tě, kdo budíš mne; vítr a nic jiného už ne. Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí vstoupil starodávný profesor z dob, jež jsou tak záslužné; bez poklony, bez váhání, vznešeně mi kyne dlaní – usadil se znenadání v póze velmi výhružné na křesílku vedle mě – a v póze velmi výhružné si sedl jen a víc už ne. Profesor v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu vážným přísným chováním, jež bylo velmi vybrané – „Ač ti lysá hlava v chůzi, jistě nejsi posel hrůzy, jenž se z podsvětního šera v bludné pouti namane řekni mi své pravé jméno, ty studentů katane!“ Profesor děl: „Tak nezvi mne!“. „Proroku“, dím, „mene tekel, ať z katedry či rovnou z pekel, synu podsvětí a přec proroku, pojď hádat mně – statečně, byť opuštěný, píši snažně prsty všemi, výpočty jsou dokončeny – zda tvá věštba uhádne, zdali nemám v práci chybu, zda tvá věštba uhádne.“ – Profesor dí: „Tam mockrát je!“ Pak se klidně uvelebí, stále sedí, stále sedí jako ďábel jež rozum uloupit si zamane; oči v snění přimhouřeny na pozadí bílé stěny, lampa vrhá beze změny jeho stín, jímž uhrane – a má duše z toho stínu, jimž mne navždy uhrane, nevzchopí se – víckrát ne … A pak konečně přijde den, kde je velké dílo dokonáno – 30. ledna 2005 v 15:21. Následuje strastiplná cesta z Řep do Měcholup – teprve zde se nachází knihařství, kde v neděli večer dokáží na počkání svázat diplomovou práci. „Je pozdě již … kouř po střechách se plazí, srp měsíce jak stříbrný je plech, papír pošpiněn jest černou sazí, při tiskařských závodech. Je pozdě již … jen podpis schází tomu, ten snadno k práci připojím, do měsíce nejchytřejší z domu, jen státní zkoušku dokončím! Je pozdě již … a měsíce srp sklivý již padá za hřebeny mokrých střech,

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 4/26

již ubíhavé v dálku prespektivy tak jasně kreslí kariéry běh.“ Kdos zašeptal … Však zde nic nepohne se, ke čtení tu všechno lhostejné – můj oponent snad aspoň přece? Vždyť závěry jsou nadějné! Však nejen přímé výsledky jsou užitečné. V procesu psaní diplomové práce vznikne i spousta cenných myšlenek a nápadů, které se v závěrečném textu vůbec neobjeví. Šimi například objevil převratný zlepšovák – Šimsovu samočinnou sušičku ústí konvice. K čemu Šimsova samočinná sušička ústí konvice slouží? Všichni jste jistě sami zažili následující situaci: po nalití čaje zůstala u ústí konvice drobná kapička, která se posléze začala plazit po plášti konvice, až se od něj nakonec oddělila, spadla na váš drahocenný ubrus a nenávratně ho znečistila. Právě tomuto tragickému scénáři dokáže Šimsova samočinná sušička ústí konvice zabránit! Šimsova samočinná sušička ústí konvice zabraňuje oddělení kapky

Podívejme se jak tento vynález funguje (viz. obrázek 2). V levé části vidíte naprosto zastaralý model konvice, která není vybavená Šimsovou samočinnou sušičkou ústí konvice, v pravé části obrázku je konvice vyhovující požadavkům moderní domácnosti 21. století – tato konvice je samozřejmě Šimsovou samočinnou sušičkou ústí konvice vybavena.

Šimsova samočinná sušička ústí konvice

Obrázek 2: Náčrtek k vysvětlení funkce Šimsovy samočinné sušičky ústí konvice

V levé části obrázku vidíte obří padající kapku čaje, která se chystá poničit váš nádherný ubrus – bohužel katastrofě nemůžete zabránit. Drahý ubrus bude zničen a vy se s ním musíte nadobro rozloučit.

U konvice opatřené Šimsovou samočinnou sušičkou ústí konvice je však situace zcela jiná, v tomto případě je podobná katastrofa naprosto vyloučená. Kapka je totiž vzápětí po vytvoření nasáta Šimsovou samočinnou sušičkou ústí konvice a ubrusu žádné nebezpečí nehrozí. Malá investice do Šimsovy samočinné sušičky ústí konvice tak zaručeně znemožní jakékoliv potřísnění cenného prostírání kapkami čaje. V další fázi vývoje se počítá s tím, že Šimsova samočinná sušička ústí konvice bude vyrobena z jedlého materiálu a bude tudíž snadno recyklovatelná. Poté, co se Šimsova samočinná sušička ústí konvice natolik opotřebuje, že nebude dále schopná nasávat čajové kapky, bude ji možné od konvice oddělit a nahradit novou. Opotřebovanou Šimsovou samočinnou sušičkou ústí konvice lze pak použít jako povzbuzující žvýkací gumu – nesmíte zapomenout na to, že sušička bude po několika dnech intenzivního užívání doslova nasáklá povzbuzujícími látkami z čaje. Je zřejmé, že této koncentrované síle se nemůže vyrovnat žádný energetický nápoj. Stání zkušební komise shledala Šimiho diplomovou práci postačující a po krátké prověrce znalostí zvané státní závěrečná zkouška se Šimi 24. února 2005 stal inženýrem. Nezbylo mu tedy než vykřiknout: „PajaXi! Káťo!! Marjánko!!! Jsem inženýr!“ Gratulujeme k úspěšnému řešení paradoxu „Inženýr či zombie?“.

Obrázek 3: První zkušební model Šimsovy samočinné sušičky ústí konvice

Za osazenstvo řepského „squattu“, které se Šimim prožívalo poslední dny jeho studentského života, sepsal Zobák

P. S. Omlouvám se věhlasným autorům za zneužití částí jejich uměleckých děl.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 5/26

Řepské sedánky Co jsou to „Řepské sedánky“? „Řepské sedánky“ je cyklus vzdělávacích seminářů zabývajících se rozvojem skupinových dovedností (group skills) – tedy komunikace, rozhodovacích procesů, mezilidských vztahů a vůdcovství v malých skupinách. „Dědeček zasadil řepu. Na podzim byla veliká, převeliká. Dědeček tahal, tahal, ale řepa se nehnula. Zavolal dědeček na pomoc babičku. Babička za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, táhli, ale řepu nevytáhli. Tak zavolala babička Aničku. Anička za babičku, babička za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, táhli, ale řepu nevytáhli. Anička zavolala psa Oříška. Oříšek za Aničku, Anička za babičku, babička za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, táhli, ale řepu nevytáhli. Oříšek zavolal kočku Micku. Micka za Oříška, Oříšek za Aničku, Anička za babičku, babička za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, táhli, ale řepu nevytáhli. Micka zavolala myšku. Myška za Micku, Micka za Oříška, Oříšek za Aničku, Anička za babičku, babička za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, táhli - řepu vytáhli.“ Co to všechno znamená? Z této pohádky jasně plyne zásadní ponaučení – bez vynikajících komunikačních dovedností (jak bychom to dnes nazvali) by dědeček řepu nikdy nevytáhl. A protože nechceme na stará kolena skončit bez řepy, rozhodli jsme se – Šimi, Marjánka, PajaX, Káťa a Zob – komunikační a další skupinové dovednosti trénovat a Tobě nabízíme možnost přidat se k nám. V příštích měsících se chceme během několika setkání zvaných „Řepské sedánky“ zabývat následujícími veledůležitými tématy: • • •

vedení malých skupin rozhodování v malých skupinách komunikace v malých skupinách.

Co se chceme naučit? Chceme se naučit efektivně pracovat ve skupině – formulovat společné cíle, využívat naplno dovedností všech členů skupiny, ovládnout vhodné skupinové rozhodovací mechanismy, naučit se těžit z nepřeberného množství nápadů, které při skupinové práci vznikají. Zkrátka: chceme poznat a ovládnout dovednosti, které odlišují dobře fungující tým od pouhé „pracovní skupiny“. Jak se to chceme naučit? Starou dobrou metodou zvanou pokus-omyl (této metodě se dnes, kdovíproč, říká experimental learning). Chceme bezezbytku vytěžit známé pořekadlo „Chybami se člověk učí“. Chceme se učit především přímo ze zkušenosti – z vlastních prožitků (což znamená ze simulovaných situací). Neočekávej tedy žádné sáhodlouhé teoretické přednášky (i na teorii ovšem občas dojde). Jak budou „sedánky“ vypadat? Každý účastník (tedy i Ty, pokud budeš mít zájem) si po dohodě připraví program jednoho takovéhoto „sezení“ a pak sám „sezení“ povede. Použitelné literatury a dalších podkladů existuje nepřeberné množství (jsme samozřejmě ochotní ti potřebné podklady zapůjčit). Zkrátka: příslušné téma si sám nastuduješ, připravíš si vlastní program plný spousty praktických ukázek a pak ho uvedeš – pro všechny zúčastněné to bude znamenat navýšení jejich schopností. Co očekáváme od účastníků? Nadšení pro zde popsanou myšlenku a ochotu pracovat na společném projektu. Bez dostatečného zaujetí budou společné schůzky ztrátou času nejen pro nás, ale co hůř i pro Tebe. Nevyžadujeme žádné předchozí zkušenosti z podobných akcí, naším cílem je hrát si a učit se. Čím víc zaujetí do společného projektu vložíš, tím víc se toho naučíš. Pokud se chceš zúčastnit „Řepských sedánků“, dej nám vědět na jednu z následujících kontaktních adres: Jan Šimsa (Šimi) Kateřina Posekaná email:[email protected] email: [email protected] mobil: 608 58 22 16 mobil: 776 70 16 53

Program a současný stav projektu Termín prvního sedánku byl umluven3 na 1. března v 19:00 v „řepském squattu“. Program sedánku bude následující: Připomeneme si, co je naším cílem a co od celého projektu očekáváme – to aby pak někdo nebyl zklamaný, že 3

Informace o „Řepských sedáncích“ byly zaslány (vzhledem k povaze akce – sedánky se konají ve všední dny v Praze) pouze těm členům K-Klubu, kteří jsou zapsáni v seznamu „pražské sekce“, tj. jsou v adresáři emailové schránky [email protected]. Pomocí této adresy jsou pražským členům a příznivcům K-Klubu zasílány informace o akcích „lokálního“ významu. Pokud máte pocit, že byste v tomto adresáři neměli chybět, dejte vědět Šimimu na adresu [email protected] a on vás do adresáře přidá.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 6/26

sedánky neprobíhají podle jeho očekávání. Krátce si vysvětlíme, co je to učení metodou „pokus-omyl“ a pak se již budeme věnovat vlastnímu cíli našeho „sedánku“. Sedánek bude zaměřen na tyto otázky: Co to znamená vůdcovství (leadership)? Jaké vlastnosti by měl mít ideální vůdce skupiny? Jaké jsou základní přístupy k vůdcovství? Jaké je mé chování ve skupině – můžu nějak přispět k větší akceschopnosti skupiny jejíž jsem členem? A naopak: které chování narušuje akceschopnost skupiny? Na konci sedánku byste měli být schopni zodpovědět výše uvedené otázky, budete tedy: • •

•

umět definovat pojem vůdcovství a znát charakteristiky základních vůdcovských přístupů – autokratického, demokratického a laissez-faire umět rozlišit mezi dvěma základními skupinovými aktivitami – aktivitami vztahujícími se k problému, na kterém skupina pracuje a aktivitami vztahujícími se k povzbuzování soudržnosti a výkonnosti skupiny; poznáte důležitost obou typů aktivit pro činnost skupiny umět charakterizovat svůj přístup k vůdcovství – poznáte svoje slabé a silné stránky a budete vědět, kde a jak se můžete zlepšit.

Po této vzdělávací smršti se domluvíme na další schůzce a tématu. První sedánek povede Zobák. Druhý sedánek bude pravděpodobně zaměřen na cvičení prezentačních dovedností a povede ho Hamoun. Aktuální program a popis současného stavu projektu najdeš na http://www.sweb.cz/kklub/index.htm?repa (v případě jakýchkoliv nejasností samozřejmě neváhej a obrať se na výše uvedené kontaktní adresy).

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 7/26

Co si počneme s volným týdnem o prázdninách? Popis situace Na letní prázdniny 2005 jsme si pro potřeby prázdninovky rezervovali základnu v Říčkách v Orlických horách. Bohužel se ukázalo, že tradiční „letní“ tým nemá dostatek sil k realizaci prázdninovky 2005 a prázdninovka 2005 se tudíž s největší pravděpodobností konat nebude (jen dodávám, že těch sil by bylo potřeba opravdu hodně – každý se chce zlepšovat a uspořádat lepší akci než loňskou prázdninovku by bylo velmi těžké). Základna je ovšem rezervovaná a K-Klub ji má stále k dispozici. Dříve než se rozhodneme rezervaci zrušit, obracíme se na vás s otázkou: Máte nějaký nápad co provést s oním volným týdnem? A co pro to můžete udělat? Právě vaše nápady rozhodnou o tom, zda se nám společně podaří v rezervovaném termínu uspořádat nějakou jinou kvalitní akci (třeba v sobě objevíte i sílu k sestavení nového týmu, který zlomí onu „největší pravděpodobnost“, a který navzdory nepříznivým podmínkám prázdninovku přeci jen uspořádá). O svých návrzích a připomínkách můžete diskutovat na k tomuto účelu založené internetové stránce – stránku najdete na adrese http://www.sweb.cz/kklub/index.htm?navrhy. Nebojte se nadhodit i ty nejšílenější myšlenky. Rádi byste něco udělali, ale nevíte co? Nevadí, někdo jiný vás může inspirovat a nadchnout, jen se musí dozvědět, že jste připraveni ke spolupráci na společném projektu – přihlaste se jako potenciální "spolupachatelé". Čekáme na vaše skvělé návrhy! Technické detaily: Základna je rezervovaná v termínu od 20. do 31. července 2005. Uzávěrka této „burzy nápadů“ je 15. března 2005, pak se rozhodneme jestli rezervaci skutečně zrušíme. Kryštof Polník

Diskuse Přepis4 diskuse na internetové stránce (stav k 28. únoru): Honzík, [email protected] v 21:45:00 dne 26.02.2005 napsal (napsala): Ahoj lidi, Samozřejmě se budu chtít zúčastnit případné Laboratoře. Moc rád bych v létě realizoval lana, a to jak pro účastníky tak i pro nové instruktory, kteří se budou chtít naučit lana vázat. Pravděpodobně se nebudu moci ale zúčastnit celou dobu, protože nedostanu dovolenou. Omyl, nemůžu s akce zúčastnit … kouká mi žena přes rameno. :–) Navrhuji, aby se příští rok ohledně letního kurzu řešil již v říjnu. Udělat oficiální setkání instruktorů a tam rozhodnout – kdo bude pořádat letní běh, kdo se ho zúčastní atd. Dnešní situace vznikla možná tím, že všichni očekávali, že letní běh pořádá východní sekce a tak vše nechali na nich. Ještě jedna věc by mě zajímala. Stále se tu bavíme, že budeme předávat novým instruktorům zkušenosti. Kdo by se zúčastnil? Co se tak udělat průzkum – rozdělím lidi na staří/mladí. Nechť se mi tedy ti, kteří uvažují o tom, že by jeli – ať se mi ozvou na email: [email protected] Mějte se pěkně a doufáme, že se v létě uvidíme. Ahoj Honzík. Tlegy, [email protected] v 11:55:05 dne 25.02.2005 napsal (napsala): A teď ještě několik řádků: Proč nebude letní prázdninovka – názor člena instruktorského týmu. Již v dřívějších letech jsme se dohodli, že další prázdninovka bude připravována tak, že skupina či jednotlivec představí ostatním instruktorům svůj projekt. Projekt schválí vedení K-Klubu. Kolem tohoto projektu a „jádra jeho tvůrců“ dojde k naplnění týmu prázdninovky dalšími instruktory, kteří budou mít zájem, nebo budou osloveni tvůrci projektu. Předpokládá se, že vždy nový instruktor je seznámen se způsoby práce týmu a bude mít obdobné názory a zájem dle těchto pravidel spolupracovat. Tímto způsobem bylo před prázdninovkou 2004 představeno několik projektů a dokonce to chvíli vypadalo na to, že budou v létě roku 2004 dvě (!) prázdninovky. Nakonec se uskutečnila prázdninovka Svět nezrozených drahokamů. (její počátek a základní ideu jsme s ostatními Východočechy stvořili u nás doma). Po skončení této prázdninovky došlo do konce roku 2004 k odpadnutí části instruktorů (ze stávajícího instruktorského týmu) z osobních důvodů (škola, děti, práce atp.) Zbývající členové pak neměli projekt, který by chtěli realizovat. Nastal čas (v 4

Byla doplněna diakritika a interpunkce. Jinak jsou všechny příspěvky v původním znění.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 8/26

celém K-Klubu) čekání na nový projekt, se kterým mohl přijít kdokoliv a mohl třeba vzniknout nový (jiný) tým instruktorů, který by jej realizoval. Bohužel se tak pro letní termín nestalo. Naštěstí se uskuteční projekt v zimě. (Který jistě bude stejně dobrý jako ten letní.) Počátkem roku 2005 na Sněhovánkách jsme znovu (tým Východočechů) jednali o prázdninovce – předběžně jsme oslovili nové instruktory. Vše vypadalo docela nadějně – dokonce i nějaké téma se objevilo. Iniciativy se z naší strany nejvíce chytil Tango tým (Brepta, Pilot, Maruš), kteří brzy uskutečnili další schůzku s potenciálními novými instruktory. Těch však mnoho (proti původním předpokladům) nepřibylo. Proto se rozhodli oslovit další potencionální instruktory. Ani z nich se však nikdo do prázdninovky nevrhl se 100% zápalem a zaujetím. Myslím, že Tango tým udělal pro obnovení prázdninovky vše, ale bohužel „lidé a čas jim nevyšli naproti“. Můžeme dlouhé hodiny polemizovat o oslovení instruktorů, potencionálních instruktorech atp., ale vždy je to o tom, že tým, (hlavní vedoucí) který tvoří prázdninovku si dle svého svědomí vybírá tak, aby budoucí tým co nejlépe pracoval a fungoval jak promazaný hodinový stroj. A současně měl dostatek času na splnění všech úkolů před prázdninovkou i na prázdninovce. Což se letos bohužel z objektivních důvodů nepovedlo. A pokud bychom vědomě nechtěli způsobit pokles kvality prázdninovky, nemohli jsme se do ní letos za stávající situace (nedostatek instruktorů a tématu) pustit. I nám je smutno, že letní prázdninovka nebude, ale prostě se to tak letos sešlo. Určitě se jedná o promarněnou šanci, ale tuto šanci jsme nepromarnili jen my (bývalý tým instruktorů), ale každý K-Klubák … O dalších věcech píše velmi dobře ve svém příspěvku Kryštof Polník. Cituji: Neuspořádání letní prázdninovky nebude žádná tragédie, i bez letní prázdninovky bude rok 2005 pro K-Klub úspěšný, vždyť v tomto roce uspořádáme přinejmenším dvě velké akce atd. Závěrem dodávám: Každý z K-Klubu má nyní šanci zvednout hozenou rukavici. Tlegy. Tlegy, [email protected] v 11:49:19 dne 25.02.2005 napsal (napsala): Ahoj všichni. Byl jsem vyzván naším skvělým šéfredaktorem Zobem, abych se vyjádřil k problematice prázdninovky. Tak tedy, nechtěl jsem se vyjadřovat k budoucnosti neboť zatím nevím (a ještě nějaký čas vědět nebudu) jak skloubím svůj čas s rodinou se snahou pomoci nějaké nové akci. Libí se mi Hamounův nápad Laboratoř a pokud to bude jen trochu možné, rád bych při pořádání nové akce pomohl. (V diskuzi již padly výborné návrhy, co vše by šlo podniknout). A opravdu chce asi jediné, aby se objevil človíček, který si vše vezme na svá bedra. Tlegy. Zobák, [email protected] v 21:24:01 dne 22.02.2005 napsal (napsala): Ahoj Láďo, díky za zájem a za povzbuzení. To, co navrhuješ je nanejvýš zajímavé – určitě bych na takovou schůzku přišel (i jenom kvůli tomu poklábosení). Ještě uvidíme kam se v následujících týdnech tahle diskuse pohne a pak možná (doufám) přijde čas i na tvoji „trošku do mlýna“. Láďa, [email protected] v 18:08:03 dne 21.02.2005 napsal (napsala): Ahoj :o) Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně nevím proč sem píšu – nevím co jste zač, nevím proč nemáte sílu do letní prázdninovky, nevím kdo by tu sílu měl, nevím vlastně vůbec nic. Jsem jeden z účastníků nadcházejících horizontů. Kolem zážitkovky se už nějaký ten pátek motám, takže pokud nějaký ten „frontguy“ zvedne pomyslnou rukavici, nechť mě klidně kontaktuje a já velice rád přispěju svou troškou do mlýna. No a protože vím, že je to těžké rozhodnutí – navrhuji všem, kteří mají rádi zážitkovku, lidi, víno, nebo aspoň pivo setkání někdy v týdnu po horizontech (co třeba hned v pondělí 14.3. někde v Praze? Prostě posedíme, popijeme, poklábosíme a možná se dostane i na téma léto, prázdniny, prázdninovka, laboratoř (mimochodem – tenhle nápad se mi móóóc líbí)... Nevěděl jsem o vás nic a přesto jsem nezůstal pasivní – teď je to na vás... Hamoun, [email protected] v 20:47:58 dne 18.02.2005 napsal (napsala): Zob nás ve svém příspěvku vyzval, zda–li bychom uvedli, kdo do případné letní akce půjde jako „frontgirl“. Za sebe mohu říci, že bude–li zájem, externě rád s tím, co vznikne, vypomohu. Uspořádat akci jako jeden z "hlavních organizátorů" nechci, protože budu po „Horizontech“ a jarním „Zaživa“ docela vyšťavenej. K-Klubácký fando, prostor, který se Ti teď otevřel, nabízí nezvyklé možnosti! A stojí za to!! Dokaž svou odvahu – jdi do toho jako první a strhni ostatní – jen tak totiž vzniká budoucí kvalita!!! Káťa, [email protected] v 14:22:11 dne 18.02.2005 napsal (napsala): Nebudu se nabízet k žádné spolupráci a ani pomoci (i když bych ráda pomohla), protože nechci slibovat nic co bych pak možná nemohla s čistým svědomím plnit. Cítím se pouze jako potenciální účastník letní akce. Já osobně bych velice ráda přijela na třeba čtyř – pěti denní programovou akci. Láká mě stát se pokusným králíkem pro nové hry a hry které jsem už hrála si určitě užiju i po druhé. Za skvělý program považuju třeba i dobře a zajímavě vymyšlený puťák. Pokud máte někdo chuť prázdninovku uspořádat, určitě to nevzdávejte jen proto že se cítíte málo zkušení. Kryštof Polník, [email protected] v 19:06:29 dne 17.02.2005 napsal (napsala): Nápadů se tu objevilo dost – to je dobré. Ovšem druhá část otázky zůstává poněkud opomenuta. Kromě dobrých nápadů je ještě potřeba, aby se objevil někdo, kdo celou akci opravdu uspořádá, někdo, kdo akci takříkajíc vdechne duši. Nemusí to být, Martino, člověk nějak zvlášť zkušený, v této fázi je opravdu nejdůležitější nadšení a zápal pro věc.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 9/26

I naprostí „amatéři“, aspoň co se týče instruktorských zkušeností, mohou uspořádat skvělou akci, dokladem toho jsou například „účastnické víkendovky“, které pro instruktory prázdninovek Král Tary a Tajemný zvěrokruh uspořádali chovanci z těchto prázdninovek. Neuspořádání letní prázdninovky nebude žádná tragédie, i bez letní prázdninovky bude rok 2005 pro K-Klub úspěšný, vždyť v tomto roce uspořádáme přinejmenším dvě velké akce – zimní kurs Horizonty a letní tábor pro rodiče s dětmi. Zároveň však neuspořádání letní prázdninovky není důvodem k radosti – je to prostě promarněná příležitost, jsou to ztracené zážitky a zkušenosti. Všichni, kteří se kdy na prázdninovkách podíleli, jistě nejsou nadšení z toho, že se přeruší tradice na jejímž vzniku se podíleli, tradice, které věnovali spostu úsilí a času. Ale znovu opakuji – nekonání prázdninovky není žádná tragédie, lze to chápat i jako odpočinek před další skvělou letní akcí. Tradiční letní tým tento rok sílu k uspořádání letní prázdninovky nenašel, o důvodech vím, ale nejlepší by bylo, kdyby se vyjádřil přímo někdo z letního týmu – víc se snad dozvíte v březnovém Salátu. Dlouho jsme věřil tomu, že letní prázdninovka bude, a tak pro mě bylo rozhodnutí letního týmu poněkud překvapivé. Navrhl jsemn, abychom před definitivním zrušením prázdninovky uspořádali „burzu nápadů“, která by mohla vyústit v novou akci v termínu letní prázdninovky – právě tohle je, Dušane, snaha o otevření se novým lidem. Chápu, že to přespříliš připomíná ono pověstné „hodíme vás do vody a plavte“, jenže situace nás prostě zastihla nepřipravené. (Lepší situace je v týmu zimním, tam je dost nových lidí, kteří na sebe vzali poprvé břímě „instruktorování“ – nejsme zas až tak uzavřená skupina jak by se ti, Dušane, mohlo zdát.) Máš–li zájem o podíl na pořádání nějaké akce, jsi určitě vítán – nejbližší příležitostí je zhostit se nějakého z Řepských sedánků. Prosím tedy všechny, kdo k problému s letní prázdninovkou mají co říci, aby tak učinili. Jakékoliv vyjádření je pro nás cenné – buď může motivovat někoho, kdo se celé akce ujme, nebo aspoň budeme vědět, že se snažíme zbytečně. I vyjádření typu „také je mi líto, že prázdninovka nebude, ale Laboratoř je dobrý projekt a rád se ho zúčastním“ nesmírně pomůže. Marjánka, [email protected] v 17:13:07 dne 14.02.2005 napsal (napsala): Dobře, Hamoune, a co kdyby, dejme tomu poslední dva dny, nastala fáze praktická a vaše oblíbená výměna rolí? Aby to „starým vlkům“ trochu ušetřilo přípravu? Prostě ti, co pojedou jako junioři, budou počítat s tím, že by měli mít zhruba připravený několikahodinový program, jehož realizaci obohatí o právě získané informace a zkušenosti. Karel Bek (Frenk), [email protected] v 07:25:21 dne 14.02.2005 napsal (napsala): Před pár lety někdo pronesl báječnou vetu ... „prázdninovky v naší sestavě se pomalu budou měnit na dostaveníčko rodičů s dětmi“. Podoby prázdninovky nabírají podle doby a techniky novější styl. Souhlasím s Hamounem a jeho „LABORATOŘI“. Mě samotnému už nezbývá čas jezdit vařit, moc rád bych jezdil. Vždy to bylo krásné a někdy drsné až hezké. Je potřeba předat zkušenosti. Jinak centrální sklad všech věcí K-Klubu je u mě na Beklendu v Helvíkovicích a pokud to K-Klub nezmění zůstane tady napořád. Frenk a Lucka. Hamoun, [email protected] v 22:02:20 dne 12.02.2005 napsal (napsala): S přibývajícím časem bych svou původní představu poupravil. Navrhuji týdenní akci a názvem „LABORATOŘ“. Střídaly by se dny sudé (sportovně–rekreační) a liché (vzdělávačně–experimentální). Obsah dnů sportovně–rekreačních by odpovídal mému původnímu návrhu (viz. níže); dny vzdělávačně–experimentální by byly zaměřené na trénink nových K-Klubáckých instruktorů. Obsahem tréninku by mohla být repríza úspěšných řepských dýchánků; první pokusy budoucích instruktorů o vedení programu; realizace nápadů a nevyzkoušených her ... atd. Vznáším tedy dotaz: „Nechtěli by se vzdělávacího projektu pro „juniorinstruktory“ zúčastnit „staří instruktorští vlci“ a předat své zkušenosti dále?“ Myslím, že takový typ akce v K-Klubu má perspektivu s ohledem na budování budoucích týmů. Martina, [email protected] v 16:19:01 dne 11.02.2005 napsal (napsala): Zdravím všechny. Z Dušanova vyčerpávajícího monologu jsem pochopila něco v tom smyslu, že Prázdninovka by se i případně konala, kdyby ... Mě osobně se moc líbil Hamounův nápad se sportovním víkendem rozhodně bych byla nadšeným účastníkem (a myslím že nejenom já) osobně bych ráda přispěla svou troškou do mlýna, ale nejsem si jista, že instruktoring lyžování a aerobiku by se dal za daných podmínek uplatnit. Ale myslím, že jakákoli akce s vámi by byla fajn. My budeme mít aspoň s Kamčou motivačku na naši sázku ;–) Dušan Talíř, [email protected] v 09:12:41 dne 10.02.2005 napsal (napsala): Nejdříve jedna poznámka. Mail s prosbou o pomoc mi nepřišel. Nebýt Alexky tak o něm nevím. Pokud to nebyl záměr, podívejte se, jakou na mě máte nastavenou adresu. Měla by to být [email protected], která snad potíže nemá ... A zpět k tématu. Ke spolupachatelství jsem se Maruš hlásil už na Sněhovánkách. Nějaké konkrétní návrhy na hry teď pravděpodobně chtěny nejsou ... Myslím, že tyhle věci se lépe dělají společně brainstormingem, než přes mail od vlastního počítače. Jeden z nápadů je ke spolupachatelství přizvat i již osvědčené manžele Vrbacké. Zkušeností mají

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 10/26

dost a ochotu zahrát si Generaci přece dávali najevo ... Koneckonců by z toho mohla byt i týdenní akce typu „Co dokáže zážitek“. Hamounova varianta také není špatná. Kraj je to krásný a rád se tam podívám i bez detailně propracovaného programu. Myslím, že zkušenosti s organizací podobných akcí mají starší instruktoři fůru. Chybí jim letos jen nápady nebo dostatečná skupina lidi na připojení se, aby je bylo možné realizovat? Myslím, že je čas začít se více otevírat novým lidem, pokud ti starší odcházejí ke svým rodinným povinnostem ... Další věc je, že se obměňuje i chovanecký tým. Tím pádem zopakování (lehké upravení, výměna motivačky) her, co běžely na Atlantidě nebo před ní, také nikoho neurazí, jelikož kdo byl chovancem tehdy, je dnes spíše instruktorem, než by jel znovu. Držím akci palečky. Zobák, [email protected] v 09:31:42 dne 03.02.2005 napsal (napsala): Zatím nevím jestli budu mít v uvedeném termínu čas, ale pokud ano (to budu vědět tak v dubnu), tak jsem ochoten spolupracovat na přípravě jakékoliv akce. Kryštof Polník, [email protected] v 07:30:07 dne 02.02.2005 napsal (napsala): Jakékoliv akci jsem schopen poskytnout tradiční „virtuální podporu“ – zveřejnění na internetových stránkách K-Klubu a v Salátu, výrobu zvadla, ... Jako účastník či „spolupachatel“ bohužel přijet nemůžu. Hamoun, [email protected] v 22:38:40 dne 01.02.2005 napsal (napsala): Pokud OPRAVDU nebude letní prázdninovka, tak bych navrhoval uspořádat „pestrý sportovní týden“ – obsahem by mohly být např. 2 dny cyklistických výletů po horách; 1 turnajový den (netradiční pálkovací hry); 1denní pěší orienťák s úkoly; 1 den deskových her a 1 vodní den (všeliké hrátky spojené s vodou). Tento týden by se dal taktéž využít jako „zkušebna nevyzkoušených her K-Klubu“ jako je např. GENERACE. O nachystání programu by se mohli podělit všichni účastníci.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 11/26

Kognitivní disonance V tomto vydání Salátu vás chceme obšírněji seznámit s další z významných teorií v sociální psychologii. Jedná se o teorii kognitivní disonance5 navrženou v padesátých letech minulého století Leon Festinger. Teorii6 kognitivní disonance lze bez obav označit jako nejvlivnější teorii v oboru sociální psychologie – od začátku padesátých do konce sedmdesátých let minulého století se převážná většina článků v odborných časopisech tematicky zabývala právě různými důsledky této teorie. Postupně však teorie kognitivní disonance své postavení v centru pozornosti ztratila a dnes je víceméně přijatým souhrnem vědomostí, avšak nikoliv už oblastí aktivního výzkumu. Teorie kognitivní disonance říká, že člověk cítí napětí a neklid, když zastává protichůdné názory (například: „Ten a ten člověk je kecal a otrava“, ale v protikladu k tomu „Potřebuji ho jako spojence“) a bude hledat cesty jak tento nesoulad (disonanci) snížit („Ten a ten člověk nebude tak špatný, když ho lépe poznám“, nebo „Vlastně ho nepotřebuji; docela dobře se bez něj obejdu“). Více než toto stručné shrnutí nám poslouží klasický příklad s kuřákem. Vžijme se na chvíli do osoby kuřáka, který se podívá na krabičku cigaret a přečte si varování ministra zdravotnictví: „Kouření způsobuje rakovinu“. Předpokládáme-li, že onen kuřák rakovinu dostat nechce – což je pravděpodobně běžný případ – pak je kuřák vystaven dvěma navzájem si protiřečícím skutečnostem: •

„Nechci onemocnět rakovinou.“

•

„Kouřím cigarety.“

Podle teorie kognitivní disonance pak v této situaci začnou působit mechanismy, které se snaží vzniklý nesoulad zrušit nebo aspoň utlumit na přijatelnou míru. Kuřák má v zásadě dvě možnosti jak vzniklý nesoulad snížit či zrušit. Především může přestat kouřit (což správné řešení situace, ale málokdo ho dokáže realizovat) nebo se pokusí oslabit sílu sdělení „Kouření způsobuje rakovinu“. A tak se dostáváme ke klasickým „námitkám“ typu: •

„Výzkumy jsou neprůkazné.“7

•

„Kouřil Churchill, Russel, … všechno samí inteligentní lidé, ti by jistě neudělali nic, co by jim škodilo.“

•

„Kouřím light cigarety, ty jsou méně nebezpečné.“

•

„Filtry v cigaretách zachytí většinu škodlivých látek.“

•

„Kdybych nekouřil cigarety, tak bych byl nervózní a stres by mě zabil spíš než rakovina.“

•

„Možná nebudu žít tak dlouho, ale aspoň si to užiju.“

Další prohlášení tohoto typu si čtenář jistě doplní sám. Pomocí těchto námitek pak kuřák víceméně sníží nesoulad plynoucí z rozporu mezi dvěma protichůdnými poznatky. Stejným způsobem by se dalo rozebrat i chování manažerů tabákových koncernů, zde stojí v rozporu dvě tvrzení: •

„Jsem dobrý člověk.“

•

„Prodávám lidem zboží, které je zabíjí.“

Zde se opět roztáčí mechanismus kognitivní disonance – nikdo si asi nepřizná, že je mizera, a tak je třeba vymyslet nějaké ospravedlnění vlastního jednání, dostáváme se tedy k prohlášením typu8: •

„Poskytuji lidem všechny dostupné informace. Oni si musí vybrat.“

•

„Mým cílem je uspokojit poptávku.“

•

„Neprodáváme cigarety dětem.“

•

„Chceme, aby naše cigarety neohrožovaly zdraví kuřáků.“

Teorie kognitivní disonance tedy nepodává o člověku příliš lichotivý obraz – stále si říkáme, že člověk je tvor rozumný a po pravdě bychom spíše měli tvrdit, že člověk je tvor „rozumující“, tvor, který často obelhává sebe sama. Jinak: člověk se mnohdy chová naprosto nerozumně. Tím máme na mysli, že takovéto „sebeobelhávajícící“ jednání je často kontraproduktivní v tom smyslu, že zabraňuje dané osobě získat dostatečné informace k nalezení vhodného řešení 5 6 7 8

kognitivní – psych. mající význam pro poznávání světa i sebe sama disonance – hud. nelibozvuk, přen. nesoulad Úvod je zpracován podle knih Morton Hunt: Dějiny psychologie, Portál, Praha, 2000 [překlad z anglického originálu Renata Mlíkovská a Ivo Müller] a Elliot Aronson: The Social Animal, W. H. Freeman, San Francisco, 1972. Nejnovější závěry týkající se dopadu kouření na zdraví lze najít například na internetových stránkách http://www.surgeongeneral.gov/library/smokingconsequences/. Pro ilustraci doporučujeme navštívit internetové stránky koncernu Philip Morris http://www.philipmorrisinternational.com/pages/ces/default.asp.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 12/26

nějakého problému. Osoba, která obelhává sama sebe, totiž informace, které nejsou v souladu s jejím přesvědčením, potlačuje. Na druhou stranu je takovéto chování v mnoha případech žádoucí, kognitivní disonance nám umožňuje zachovat si vlastní identitu, vnímat sama sebe jako dobré lidské bytosti. Představme si ještě stručně několik dalších případů, ve kterých lze teorií kognitivní disonance uplatnit: •

Čím těžší je získat členství ve skupině (jako například když v ní existuje kruté vstupní prověřování a buzerace nováčků), tím více si člověk, který je přijat, skupinu považuje. Sami sebe přesvědčujeme, že milujeme to, co nám způsobilo bolest, abychom měli pocit, že ta bolest stála za to.

•

Když se lidé chovají podle svého mínění hloupě nebo nemorálně, mění své postoje tak, aby uvěřili, že jejich chování je rozumné a ospravedlnitelné. Například studenti, kteří podvádějí, říkají, že když podvádějí všichni ostatní, tak oni musí také, aby nebyli v nevýhodě.

•

Lidé, kteří mají protikladné názory, dokáží interpretovat stejné zprávy či fakta o předmětu zcela odlišně; každý vidí a pamatuje si to, co podporuje jeho názor, a přehlíží a zapomíná to, co by přineslo nesoulad9.

•

Lidé, kteří mají učinit nějaké důležité rozhodnutí se před vlastním rozhodnutím chovají nanejvýš racionálně – zvažují všechny možné výhody a nevýhody každé volby. Jakmile se však rozhodnou pro jednu z alternativ, stanou se hluší vůči námitkám, které na tuto alternativu útočí a vybírají si jen takové zprávy, které jejich volbu podporují.

•

Když se lidé, kteří sama sebe považují za poměrně humánní, ocitnou v situaci, kdy ubližují nevinným lidem, jako například když vojáci ve válce ubližují civilistům, snižují výslednou disonanci tím, že své oběti znehodnocují („Ti parchanti pomáhají nepříteli. Kdyby mohli, zapíchli by mě zezadu nožem.“).

•

Když lidé těží ze sociální nerovnosti, kvůli níž jiní lidé trpí, často sami sebe přesvědčují, že ti, kdo trpí, stejně nejsou schopni ničeho lepšího, že jsou se svým způsobem života spokojeni a že jsou špinaví, zahálčiví a nemorální.

Jeden ze zlomových příkladů aplikace teorie kognitivní disonance vám představíme podrobněji. Jedná se o použití teorie kognitivní disonance, které je diskutované ve studii nazvané „Vliv vynucené spolupráce na osobní názor“ („Cognitive consequences of forced compliance“) od Leon Festinger. Studie se zaobírá změnou názoru u osob, které byly pomocí peněžité odměny navedeny k tomu, aby vědomě lhaly – osoby měly obelhat neznámého člověka ohledně zábavnosti jistého skutečně velmi nudného úkolu. Jedna skupina osob byla odměněna částkou jeden dolar a druhá skupina dostala odměnu dvacet dolarů. Jakmile osoby splnily zadání (totiž lhát o zábavnosti úkolu), byl zkoumán jejich osobní názor na zábavnost daného úkolu. Dalo by se očekávat, že osoby, které dostaly větší odměnu budou více přesvědčené o jeho zábavnosti a naopak. Výsledky ovšem byly převrácené oproti očekávání – osoby s největší odměnou považovaly úkol za nudný a osoby, které dostaly pouze jeden dolar ho považovaly za docela zajímavý. Právě tento výsledek dokázala teorie kognitivní disonance vysvětlit a to ji otevřelo cestu k dlouholeté dominanci v oboru sociální psychologie. Překlad článku najdete níže. Jak jsme již řekli, má mechanismus vedoucí k urovnávání rozporů mezi dvěma současně zastávanými neslučitelným stanovisky i své výhody – umožňuje nám na sebe nahlížet jako na celistvou a dobrou lidskou bytost. Jenže strávíme-li celý život obranou svého „já“, daleko se nedostaneme. Pokud se zaměříme pouze na ochranu svého vlastního „já“, nikdy si nepřiznáme vlastní chyby – pomocí obraných mechanismů jako kognitivní disonance je „zameteme pod koberec“ nebo je dokonce budeme vydávat za přednosti. V ideálním případě bychom si měli vlastní chyby uvědomit a měli bychom si být schopni říci: „Dobrá, udělal jsem chybu, zkazil jsem, co jsem mohl. Co si z toho můžu odnést za ponaučení? Co mám udělat, aby se tahle chyba neopakovala?“. Tuto schopnost můžeme získat, pokud budeme 1. chápat mechanismy, kterými se proti přiznání chyb bráníme 2. vědět, že jedna chyba či nemorální chování neznamená, že jsme nutně hlupáci či mravně zkažení jedinci 3. vnitřně dostatečně silní na to, abychom si přiznali, že nejsme bez chyb 4. vědět, že přiznání si chyb je pro nás vlastně užitečné. Tohle všechno je samozřejmě snadné říci – o to těžší je si uvedené zásady osvojit. A právě o to bychom se měli snažit. autor: Jaroslav Beránek

9

Tomuto problému se chceme věnovat v některém z příštích čísel Salátu.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 13/26

Vliv vynucené spolupráce na osobní názor Leon Festinger, James M. Carlsmith: Cognitive consequences of forced compliance, Journal of Abnormal and Social Psychology, 58, 203-210, 1959 Položme si otázku, co se stane s přesvědčením dané osoby, pokud je donucena činit něco, co je s tímto přesvědčením v rozporu. Tato otázka se stala předmětem experimentálního zkoumání teprve nedávno. Dvě studie zpracované Janis a King (1954, 1956) jasně ukázaly, že se, aspoň za určitých okolností, přesvědčení osoby změní tak, aby bylo v lepším souladu s jednáním, které bylo osobě vnuceno. Přísně vzato Janis a King ukázali, že pokud je osoba donucena v improvizovaném vystoupení promluvit ve prospěch názoru se kterým nesouhlasí, tak se její osobní přesvědčení mírně posune směrem k původně odmítanému názoru. Pozorovaný „posun“ v přesvědčení je vetší než u osob, které byly ovlivněny pouze tak, že vyslechly obhajobu odmítaného názoru přednesenou někým jiným, nebo u osob, které si obhajobu odlišného názoru pouze přečetly (argumenty byly v každém případě stejné, lišil se pouze způsob jejich podání). Autoři vysvětlují výsledky svých experimentů v termínech mentálního nácviku a promyšlení nových argumentů. Tvrdí tedy, že osoba, která je donucena přednést obhajobu jí odmítaného názoru, je schopná přesvědčit sama sebe. Autoři uvádějí některé skutečnosti, které dokládají jejich závěry. Tyto skutečnosti však nejsou natolik přesvědčivé, aby nezvratně prokázaly navržený výklad. Domníváme se, že naše experimentální mohou do tohoto problému vnést více světla. Kelman (1953) se pokusil úvahy o předložené otázce dále rozvést. Tvrdil, že pokud je osoba uvedena do situace, kdy musí veřejně – za určitou odměnu – vyslovit názor, který odporuje jejímu přesvědčení, pak je změna jejího osobního přesvědčení úměrná nabídnuté odměně. Získaná data bohužel tuto hypotézu nepotvrdila. Kelman namísto toho předpokládaného výsledku zjistil, že větší odměna vede k menší změně přesvědčení a naopak. Kelman výsledky jsou v souladu s níže uvedenou teorií, nicméně nejsou z různých důvodů dostačující k jejímu ověření. Jedním z důvodů nepoužitelnosti těchto dat je skutečnost, že ne všechny subjekty skutečně veřejně obhajovaly názor, který se příčil jejich přesvědčení. Navíc, jak se dalo očekávat, rostl s výší nabízené odměny počet subjektů ochotných jednat proti svému přesvědčení. Je tedy jasné, že v tomto případě (rozhodnutí subjektů pro obhajobu nepřijatelného názoru záviselo pouze na subjektech samých a navíc se v závislosti na dalších podmínkách měnil počet záměrně se přetvařujících subjektů) nelze data jednoznačně vyložit. Nedávno navrhl Festinger (1957) teorii kognitivní disonance, která dokáže vyložit velký počet případů týkajících se změny přesvědčení v důsledku vynuceného souhlasu. Závěry plynoucí z této teorie jsou podrobně rozebrány v Festinger knize (1957, kapitola čtvrtá), a proto se zde omezíme pouze na jejich stručné shrnutí. Uvažujme osobu, která zastává přesvědčení „X“ a která je nucena, v důsledku vnějšího tlaku, veřejně prohlásit, že nevěří „X“. 1. Osoba se ocitá v situaci, kdy si vnitřně odporuje – jí zaujímaná stanoviska jsou neslučitelná. Osoba ví, že věří „X“ a zároveň ví, že veřejně prohlásila, že nevěří „X“. Pokud neuvažujeme jiné faktory než osobní přesvědčení osoby, je jasné, aspoň v naší kultuře, že pokud osoba věří „X“, tak by měla veřejně říkat totéž. Je tedy zřejmé, že vnitřní přesvědčení je v nesouladu (disonantní) s veřejně zaujímaným stanoviskem. 2. Osoba si je vědoma toho, že veřejně prohlašuje „X“. Tento poznatek je v souladu (konsonantní) s podněty reprezentujícími vnější tlak – hrozba trestem či naopak příslib odměny – které k tomuto vyjádření osobu vedly. 3. Chceme-li vyjádřit celkovou míru nesouladu (disonance), musíme vzít do úvahy oba faktory – jak podněty, které vedou k víře v „X“, tak podněty, které vedou k odmítnutí „X“. Označme si nyní součet všech nesouhlasných (disonantních) podnětů vedoucích osobu k vyjádření „X“ písmenem D a součet všech podnětů souhlasných (konsonantních) písmenem C. Pak můžeme vyjádřit celkovou míru nesouladu (disonance) jako podíl

D .  DC 

Podívejme se nyní, co lze říci o celkové velikosti nesouladu (disonance) v případě, že osoba veřejně odmítá „X“ a přitom věří „X“. Jsou-li všechny další parametry stejné, bude celkový nesoulad (disonance) klesat s rostoucí vahou podnětů, které vedly k veřejnému odmítnutí „X“. Bylo-li tedy veřejné odmítnutí „X“ způsobeno příslibem nějaké odměny nebo trestu, bude celkový nesoulad (disonance) maximální, pokud byla nabízená odměna (či pohrůžka trestem) minimální – tedy taková, aby její samotná výše nedokázala vyvážit veřejné odmítnutí „X“. Naopak, pokud bude odměna (či hrozba trestem) dostatečně motivující (silná), bude výsledný nesoulad (disonance) malý. 4. Jedním ze způsobů, jak může osoba snížit vzniklý nesoulad (disonanci) je pozměnit své vnitřní Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 14/26

přesvědčení tak, aby bylo v souladu s jejím veřejným prohlášením. Je-li tedy osoba vystavena situaci, ve které je nucena vyjádřit se proti vlastnímu přesvědčení, je rozumné očekávat, že tato situace povede ke změně přesvědčení dané osoby. Navíc, protože je tlak ke změně přesvědčení úměrný velikosti celkového nesouladu mezi jednáním a přesvědčením, bude očekávaná velikost změny přesvědčení největší v případě, kdy je nátlak na vyhlášení „lživého“ vyjádření nejmenší. Zde popsaná experiment byl připraven tak, aby bylo možné ověřit výše uvedenou hypotézu v kontrolovaných laboratorních podmínkách. V experimentu jsme měnili výši odměny pomocí které jsme motivovali osoby k vyjádřením, které byly v rozporu s jejich smýšlením. Z výše uvedených odstavců (zejména 3 a 4) pak plyne, že čím větší odměnu subjekt obdrží, tím menší bude změna jeho vnitřního přesvědčení.

Postup Pokusu se zúčastnilo sedmdesát jedna studentů úvodního kursu psychologie na Stanford University. Studenti, kteří tento kurs navštěvují, se musí povinně (jako subjekty) zúčastnit několika psychologických experimentů. Studenti si vybírají mezi nabízenými experimenty tak, že se na nástěnce zapíší k experimentu, kterého by se chtěli zúčastnit (experiment je na nástěnce stručně charakterizován). Zde popisovaný experiment byl charakterizován jako dvouhodinový experiment zabývající se „zkoumáním výkonnosti“. Během prvního týdne kursu bylo studentům řečeno jakými problémy se katedra psychologie zabývá a bylo jim oznámeno, že se musí jako subjekty zúčastnit jistého počtu experimentů. Studentům bylo taktéž řečeno, že katedra se snaží experimenty vyhodnocovat, aby je mohla v budoucnu vylepšit – právě proto podstoupí část studentů po absolvování pokusů v roli subjektů pohovory. Studenti byli požádáni, aby při těchto pohovorech v nejvyšší možné míře spolupracovali a aby odpovídali přesně a upřímně. Důležitost tohoto oznámení bude za chvíli zřejmá. Tímto způsobem nám bylo umožněno zjistit názory subjektů v situaci, která nebyla přímo spjatá s experimentem a mohli jsme tudíž očekávat, že vyjádření subjektů budou otevřená a upřímná. Když subjekt dorazil před laboratoř, ve které se měl experiment na „zkoumání výkonnosti“ odehrávat, musel chvíli čekat v kanceláři. Tam se k němu připojil experimentátor, představil se mu, a pak oba společně vešli, kde experimentátor řekl: „Tenhle experiment trvá něco přes hodinu, ačkoliv jsme původně počítali s dvěma hodinami. Protože máme čas navíc, požádali jsme studenty z úvodního kursu psychologie, zda by nemohli vést pohovory se subjekty. [bez přípravy a konverzačním tónem] Říkali vám to? Hádám, že teď studenti sami zpovídají některé subjekty – moc o tom nevím. Nicméně, když už jste tady, tak si s vámi také budou chtít promluvit.“ NEJASNÉ Bez dalšího vysvětlení byl subjektu zadán první experimentální úkol – dát dvanáct kostiček do misky, vyprázdnit misku, dát kostičky zpět … a tak dále. Subjektu bylo řečeno, aby používal pouze jednu ruku a aby pracoval vlastní rychlostí. Student tuto činnost vykonával půl hodiny. Pak experimentátor odstranil misku a krychličky a položil před subjekt desku s čtyřiceti osmi šrouby s čtvercovou hlavou – úkolem subjektu bylo postupně otáčet šrouby o jednu čtvrtinu po směru hodinových ručiček. Subjekt měl opět pracovat jen jednou rukou a svou vlastní rychlostí. Tímto úkolem se subjekt zabýval další půl hodinu. Zatímco subjekt pracoval na zadaném úkolu, experimentátor ho sledoval se stopkami v rukou a neustále si dělal poznámky na list papíru. Toto chování mělo subjekt přesvědčit o tom, že se experimentátor skutečně zajímá o činnost a způsob práce subjektu, a že za experimentem se neskrývá nic dalšího. Jedna hodina monotónní, opakované činnosti měla ve skutečnosti sloužit k tomu, aby každý subjekt získal stejnou negativní zkušenost. Jakmile byla druhá půlhodinová část experimentu u konce, nastavil experimentátor nápadným pohybem stopky na nulu, odsunul je pryč, zapálil si cigaretu a řekl: „Dobrá, tak to je všechno. Měl bych vám vysvětlit o co tady vlastně šlo, abyste měl představu k čemu to bylo. [Experimentátor se odmlčí] Tak tedy smyl experimentu je následující. Ve skutečnosti jsou dvě experimentální skupiny. V jedné skupině – v té jste byl vy – je subjekt ihned uveden do experimentu, aniž by věděl něco dalšího. Tím chci říct, že subjektu vysvětlíme úkol, ale subjekt nemá ani tušení o tom, k čemu experiment slouží. Ale v druhé skupině to probíhá jinak. Máme studenta, který pro nás pracuje pravidelně a ten se mnou vyzvedne subjekt v kanceláři – přesně tam, kde jste čekal vy. Tohohle studenta pak představím jako subjekt, který právě dokončil experiment. Řeknu: tohle je pan XY, který právě skončil s experimentem, požádal jsem ho, aby vám o experimentu něco řekl předtím než začnete. A pak ten člověk, který pro nás pracuje hovoří s tím dalším subjektem o experimentu. Hlavně musí zmínit tyhle věci. [Experimentátor bere do ruky list papíru nadepsaný „Pro skupinu B“ – na kterém je napsáno: „bylo to zábavné“, „bavilo mě to“, „užil jsem si to“, „bylo to zajímavé“, „bylo to úchvatné“, „bylo to vzrušující“. Experimentátor ukáže subjektu papír a pokračuje ve falešném výkladu smyslu experimentu.] Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 15/26

Toho studenta tady máme samozřejmě proto, že pokud bych to říkal já sám, nevypadalo by to tak realisticky. Cílem experimentu je pak porovnat tyhle dvě skupiny – jednu, které si může předem na experiment vytvořit nějaký názor a druhou – tu, ve které jste byl vy – která takovou možnost nemá.“ Až do tohoto okamžiku je postup stejný u všech subjektů, které se experimentu zúčastnily. V tomto bodě se však subjekty rozdělí do tří skupin, přičemž v každé skupině se následný průběh experimentu poněkud liší. Nazvěme tyto skupiny takto: „kontrolní“, „jeden dolar“, „dvacet dolarů“. Průběh experimentu v kontrolní skupině Experimentátor následně pokračoval v rozmluvě tímto způsobem: „Je to jasné? [Pauza] Ten student psychologie, o kterém jsem vám říkal na začátku, dorazí během pár minut. Nevadilo by vám, kdybyste na něj chvíli počkal – asi si s vámi bude chtít promluvit. Dobře. Můžete na něj počkat ve vedlejší místnosti? [Experimentátor nechal studenta osamotě čekat pár minut v kanceláři sekretářky. Pak se vrátil a pokračoval v rozmluvě.] Student už je tady – tak se pojďme podívat, jestli si s vámi bude chtít promluvit.“ Průběh experimentu v skupině „jeden dolar“ a „dvacet dolarů“ Experimentátor následně pokračoval v rozmluvě tímto způsobem: „Je vám jasné jak vlastně experiment doopravdy probíhá a o co se tady snažíme? [Pauza] Ehm, teď bych vás chtěl o něco poprosit. Stala se nám taková nepříjemná věc. [Dlouhá pauza, experimentátor nyní pokračuje nejistým, rozpačitým tónem a vypadá poněkud zmateně. Experimentátorovo chování ostře kontrastuje s předchozím sebejistým vystupováním při popisu experimentu. Cílem tohoto hereckého výstupu bylo přesvědčit subjekt, že experimentátor od subjektu bude žádat něco neobvyklého, něco, o co ještě nikoho nepoprosil.] Ten student, který pro nás obvykle pracuje, dnes nemohl přijít – volal sem a omlouval se, že musí zařídit něco jiného – takže teď hledáme někoho, kdo by na sebe vzal jeho roli. Právě teď [experimentátor se dívá na hodinky] čeká venku další subjekt, který patří do druhé skupiny. Profesor XY, který celý experiment vede, navrhl, abyste místo našeho obvyklého spolupracovníka zaskočil vy. Řeknu vám, co tím myslel. Pokud byste nám pomohl teď, pak už byste věděl, co máte dělat, a pokud by zas někdy nemohl náš spolupracovník přijít a my bychom zrovna potřebovali provést experiment, bylo by pro nás dobré, kdybychom věděli, že máme k dispozici ještě někoho, kdo to také zvládne. Takže, kdybyste s námi chtěl spolupracovat, tak byste si to teď mohl vyzkoušet a pak byste nám mohl být k dispozici, kdykoliv by to bylo potřeba. Za spolupráci na experimentu – to znamená, že teď promluvíte s dalším subjektem a v budoucnu budete připraven nám znovu pomoci – vám můžeme nabídnout odměnu jeden (dvacet) dolarů. Myslíte, že byste s námi mohl spolupracovat?“ Pokud subjekt váhal, experimentátor se ho snažil přesvědčit pobídkami typu: „Bude to trvat jen pár minut.“, „Ten člověk, který pro nás obvykle pracuje je spolehlivý, je to poprvé, co nepřišel.“, „Pokud byste chtěl, můžeme vám dát vědět o dalším pokusu až s dvoudenním předstihem – nemusíte samozřejmě přijít pokud se vám to nehodí.“. Jakmile subjekt souhlasil, experimentátor subjektu předal list papíru nadepsaný „Pro skupinu B“ a požádal subjekt, aby si instrukce znovu pročetl. Pak experimentátor vyplatil subjektu jeden (dvacet) dolarů, požádal subjekt o podpis stvrzenky potvrzující převzetí peněz a řekl: „Dobře, tak to máme za sebou. Takže jak jsem řekl – další subjekt už by měl být připravený. Myslím, že je to dívka. Vezmu vás do vedlejší místnosti, představím vás a řeknu, že jste právě skončil s experimentem a požádám vás, abyste jí o experimentu něco řekl. Chceme po vás, abyste si s ní pohovořil o experimentu a abyste během konverzace zmínil co nejvíc bodů uvedených na papíře. Nechám vás pár minut o samotě a pak se vrátím. Tak jdeme na to?“ Experimentátor vzal subjekt do kanceláře, ve které subjekt čekal na zahájení experimentu a kde již byla připravena zmíněná dívka. Experimentátor dívku a subjekt vzájemně představil a řekl, že subjekt právě dokončil experiment, a že si s ní o experimentu promluví. Pak řekl, že se za pár minut vrátí a odešel z místnosti. Dívka, studentka najatá pro tuto roli, takřka nehovořila dokud se subjekt nezmínil o tom, jak byl experiment zajímavý. Pak se ovšem začala divit a řekla, že jí to dost překvapuje, protože její kamarádka se stejného experimentu zúčastnila minulý týden, a že jí řekla, že experiment je nudný, a že by udělala lépe, kdyby se ho vůbec nezúčastnila. Na to většina subjektů reagoval prohlášením typu: „Ne, to není pravda, je to opravdu velmi zajímavý experiment. Jsem si jistý/jistá že tě to bude bavit.“ Dívka, poté co vyslechla obhajobu experimentu, už nic nenamítala a souhlasila se vším, co jí subjekt říkal. Rozhovor dívky a subjektu byl nahráván skrytým mikrofonem.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 16/26

Po dvou minutách se experimentátor vrátil a vyzval dívku, aby přešla do laboratoře, poděkoval subjektu za spolupráci a požádal ho o jeho telefonní číslo, aby neustále držel subjekt v zaujetí představy, že v budoucnu může být opět požádán o spolupráci. Pak experimentátor řekl: „A ještě jedna věc, mohl byste se ještě zdržet a promluvit si se studentem – pokud o to bude mít zájem – který má za úkol provést post-experimentální pohovor?“ Od tohoto bodu již byl experimentální postup identický pro všechny skupiny. Během cesty do místnosti určené pro post-experimentální pohovor ještě experimentátor hovořil o pokusu: „Mnohokrát vám děkujeme za to, že jste se experimentu zúčastnil. Doufám, že vás experiment bavil. Dost subjektů nám říká, že experiment byl velmi zajímavý. Subjekty dostaly šanci zjistit, jak reagují na zadané úkoly a tak.“ Tento krátký „přesvědčovací“ rozhovor proběhl za všech okolností stejným způsobem. Důvodem pro jeho zařazení do experimentu bylo, že měl, alespoň teoreticky, usnadnit komukoliv přesvědčit sama sebe o tom, že experiment byl skutečně zábavný. Když experimentátor a subjekt dorazili do místnosti určené pro post-experimentální pohovor, zeptal se experimentátor člověka pověřeného vedením rozhovorů, jestli si chce se subjektem promluvit. Ten odpověděl, že má zájem subjekt vyzpovídat. Nato si experimentátor a subjekt podali ruce, rozloučili se a experimentátor odešel zpět do laboratoře. Rozhovor pochopitelně probíhal stejným způsobem ve všech skupinách. V rozhovoru byly rozebírány čtyři otázky, přičemž subjekt byl vyzván aby na ně nejprve volně odpověděl a pak byl požádán aby vyjádřil svůj názor pomocí jedenáctibodové stupnice. Otázky byly následující: 1. Byly experimentální úkoly zábavné a zajímavé? Proč? Mohl byste ohodnotit své pocity ohledně experimentálních úkolů pomocí předpřipravené stupnice? Nejnižší hodnota na stupnice je -5 a nejvyšší +5. Hodnota -5 znamená, že úkoly byly naprosto nesmyslné a nudné, zatímco +5 značí, že úkoly byly nesmírně zajímavé a zábavné. Hodnota nula značí neutrální postoj – úkoly nebyly ani zajímavé ani nezajímavé. 2. Dal vám experiment možnost naučit se něco ze způsobu jakým jste úkoly plnili? Jakým způsobem? Mohl byste ohodnotit své pocity ohledně „míry ponaučení“ z experimentu pomocí předpřipravené stupnice? Na stupnici jsou hodnoty od 0 do 10, 0 znamená, že jste se z experimentu nic nenaučili, 10 značí, že pro vás byl experiment nesmírně poučný. 3. Lze z toho, co víte o experimentu a o jeho průběhu, říci, že sloužil k něčemu důležitému? Jinak: myslíte si, že experimentální výsledky mají nějakou vědeckou hodnotu? Proč? Mohl byste ohodnotit své pocity ohledně „míry ponaučení“ z experimentu pomocí předem připravené stupnice? Na stupnici jsou hodnoty od 0 do 10, 0 znamená, že jste experiment neměl žádnou vědeckou hodnotu, 10 značí, že experiment měl velký vědecký význam. 4. Chtěl byste se ještě někdy zúčastnit podobného experimentu? Proč? Mohl byste ohodnotit své pocity ohledně případné další účasti v podobných experimentech pomocí předem připravené stupnice? Nejnižší hodnota na stupnice je -5 a nejvyšší +5. Hodnota -5 znamená, že byste se podobného experimentu již nikdy nezúčastnil, zatímco +5 značí, že byste se chtěl podobných experimentů rozhodně zúčastnit. Hodnota nula značí neutrální postoj – vaše postoje nejsou nijak zvlášť vyhraněné. Je zřejmé, že jednotlivé otázky jsou odstupňované podle toho, nakolik se vztahují k dřívějšímu rozhovoru subjektu a dívky z „druhé skupiny“. K této poznámce se ještě vrátíme při rozboru výsledků. Na konci rozhovoru byl subjekt požádán, aby se pokusil říci čím se experiment vlastně zabýval, a následně byl subjekt přímo dotázán, jestli mu na experimentu nepřipadalo něco divného a pokus ano, tak co. Když rozhovor skončil, vrátil se subjekt spolu s osobou, která vedla rozhovor, do laboratoře, kde čekal experimentátor a dívka, která hrála další subjekt (v případě že subjekt patřil do kontrolní skupiny, byl v laboratoři pouze experimentátor). Teprve nyní byl subjektu vysvětlen skutečný smysl experimentu a všechny části experimentu byly podrobně rozebrány s ohledem na pravý účel. Všechny subjekty ze skupin „jeden dolar“ a „dvacet dolarů“ byly po tomto vysvětlení požádány, aby vrátily peníze, které od experimentátora dostaly. Všechny subjekty bez výjimky ochotně souhlasily s vrácením peněz. Data od 11 subjektů ze 71 nebyly zahrnuty do konečného hodnocení z následujících důvodů: 1. Pět subjektů (tři v skupině „jeden dolar“ a dva ve skupině „dvacet dolarů“) během rozhovoru naznačily, že byly podezřívavé ohledně odměny za nepravdivý popis zábavnosti experimentu. Subjekty se domnívaly, že účelem experimentu je zjistit, zda přijmou tuto odměnu. 2. Dva subjekty (oba ve skupině „jeden dolar“) řekly dívce, že byly navedeny experimentátorem k tomu, aby jí namluvily, že experiment byl velmi zábavný, což ve skutečnosti vůbec není pravda. 3. Tři subjekty (jeden ve skupině „jeden dolar“ a dva ve skupině „dvacet dolarů“) odmítly přijmout peníze a nenechaly se najmout. 4. Jeden subjekt (ve skupině „jeden dolar“) požadoval po rozhovoru s dívkou její telefonní číslo, aby jí mohl později zavolat a vysvětlit jí svoje jednání a dále chtěl, aby mu experimentátor povolil setkat se s dívkou Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 17/26

po skončení experimentu – opět proto, aby mohl vysvětlit své jednání. Těchto jedenáct subjektů pochopitelně prošlo celým experimentem a celý experiment jim byl podrobně vysvětlen. Data od těchto subjektů nicméně nebyla zahrnuta do výsledků. Souhrn experimentálního postupu Po vyloučení nevhodný subjektů zbylo v každé skupině dvacet jedinců. Stručně připomínáme jednotlivé experimentální skupiny: 1. Kontrolní skupina Subjekty prošly až na jednu výjimku – nikdy nebyly požádány, aby promluvily s dalším čekajícím subjektem o zábavnosti experimentu – naprosto stejnou procedurou jako zbylé dvě skupiny. 2. Jeden dolar Subjekty byly za odměnu jeden dolar najaty, aby dalšímu čekajícímu subjektu řekly, že experiment byl zábavný a zajímavý. 3. Dvacet dolarů Totéž jako skupina „jeden dolar“ jen s tím rozdílem, že v tomto případě činila odměna dvacet dolarů.

Výsledky Klíčové experimentální výsledky jsou – pro každou experimentální skupinu zvlášť – shrnuty v tabulce 1. Čísla v tabulce udávají průměrné hodnoty za danou experimentální skupinu. Každou otázku položenou v rozhovoru na konci experimentu budeme diskutovat zvlášť, protože každá otázka byla zaměřena na jiný problém. Ještě než přikročíme k interpretaci získaných výsledků, chtěli bychom čtenáře upozornit, že kontrolní skupinu budeme interpretovat jako základní model, ke kterému budeme vztahovat poznatky o skupinách zbývajících. Kontrolní skupina nám slouží jako příklad nezkreslené reakce subjektů na popsaný, subjektům záměrně špatně vysvětlený, experiment. Data získaná v zbývajících dvou skupinách pak můžeme interpretovat – v jistém smyslu – jako odchylky od „přirozeného“ stavu v kontrolní skupině. Experimentální skupina Kontrolní skupina

Jeden dolar

Dvacet dolarů

(20 subjektů)

(20 subjektů)

(20 subjektů)

Jak zábavný byl zadaný úkol (hodnocení od -5 do +5)

-0,45

1,35

-0,05

Osobní ponaučení (hodnocení od 0 do 10)

3,08

2,8

3,15

Vědecký význam (hodnocení od 0 do 10)

5,6

6,45

5,18

Účast v podobném experimentu (hodnocení od -5 do +5)

-0,62

1,2

-0,25

Otázka v rozhovoru

Tabulka 1: Průměrné hodnoty odpovědí pro různé typy skupin Jak zábavný byl zadaný úkol Průměrné odpovědi na tuto otázku (první řádek v tabulce 1) jsou nejdůležitějším experimentálním výstupem. Odpovědi na tuto otázku jsou totiž nejtěsněji spjaté s experimentálně vytvořeným nesouladem (disonancí). Připomínáme, že zadaný úkol byl záměrně zvolen tak, aby byl velice nudný a ubíjející svou monotónností. V kontrolní skupině tak byl skutečně hodnocen. Průměrné ohodnocení zábavnosti úkolu bylo -0,45 – tedy jasně negativní. Nicméně ve zbývajících skupinách musely subjekty někoho jiného přesvědčit o tom, že zadaný úkol je zajímavý a zábavný. Vzniklý nesoulad (disonance) mezi vlastním přesvědčením a jednáním, mohl být snížen tak, že subjekt přesvědčil sebe sama, že zadané úkoly byly skutečně takové, jak je popisoval. Ve skupině „jeden dolar“ byl celkový nesoulad (disonance) velký a proto byla silná i tendence k jeho snížení pomocí změny vlastního přesvědčení. V této skupině bylo průměrné hodnocení +1,35, což je statisticky významně odlišné od kontrolní skupiny na hladině10 0,02 ( t=2,48 ). 10 Všechny statistické testy uváděné v textu jsou oboustranné (two-tailed). Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 18/26

Ve skupině „dvacet dolarů“, byl celkový nesoulad (disonance) menší než v předchozím případě – podněty, které byly v souladu s potlačením vlastního přesvědčení totiž byly byly silnější, což vedlo ke snížení celkového nesouladu (disonance). Průměrné hodnocení zábavnosti experimentu bylo -0,05, což jen jen mírně a nevýznamně odlišné od kontrolní skupiny. Rozdíl mezi skupinou „jeden dolar“ a skupinou „dvacet dolarů“ je statisticky významný na hladině 0,03 ( t=2,22 ). Krátce řečeno: byl-li subjekt přinucen (pomocí odměny čí příslibu spolupráce) jednat v rozporu se svým vlastním přesvědčením, pak se jeho přesvědčení změnilo tak, aby více odpovídalo jeho jednání. Čím vyšší byla pobídka ve formě odměny tím menší byl tento posun v přesvědčení. Účast v podobném experimentu Průměrné odpovědi na tuto otázku jsou shrnuty v posledním řádku tabulky 1. Tato otázka není tak těsně spjatá s nesouladem (disonancí), který byl u subjektů vyvolán. Je jasné, že pokud subjekty pokládaly experiment za zábavný a zajímavý, pak by také měly mít zájem o účast v dalších takových experimentech. Zmíněná úvaha je ovšem ovlivněna i dalšími faktory. I tak lze ale očekávat, že odpovědi na tuto otázku budou podobné odpovědím na otázku týkající se zábavnosti experimentu – pouze posun v přesvědčení nebude tak výrazný. Jak je možné zjistit při pohledu na výsledky, nastává posun v přesvědčení stejným směrem a dokonce můžeme říci, že velikost rozdílu mezi skupinami je větší než v předchozím případě. Rozptyl v hodnocení je ovšem nyní větší, a tak nejsou rozdíly mezi jednotlivými skupinami příliš statisticky významné. Rozdíl mezi skupinou „jeden dolar“ (průměrná odpověď +1,20) a kontrolní skupinou (+0,62) je statisticky významný na hladině 0,08 ( t=1,78 ). Rozdíl v hodnocení mezi skupinou „jeden dolar“ a „dvacet dolarů“ (-0,25) dosahuje hladiny významnosti pouze 0,15 ( t=1,46 ). Vědecký význam Tuto otázku jsme použili, protože i zde bychom mohli očekávat rozdíl ve výsledcích. Experimentálně vzbuzený nesoulad (disonance) by mohl být snížen i jiným mechanismem, než byl popsán v předchozích odstavcích. Subjekt by například mohl považovat odměnu za větší než ve skutečnosti byla – to je ale nepravděpodobné, protože odměna byla stanovena jako pevná částka a je nepochybně velmi těžké přesvědčit sám sebe, že jeden dolar je víc než jeden dolar. Nicméně je zde ještě jedna možnost. Subjekty měly kromě odměny ještě jeden důvod, proč souhlasit s tím, že řeknou čekající dívce to, co experimentátor požadoval. Subjektům bylo řečeno, že takovéto chování je nutné pro zdar experimentu. Nesoulad (disonance) mezi jednáním a přesvědčením tak mohl být snížen zdůrazněním této skutečnosti. S rostoucím významem experimentu v očích subjektů pak pochopitelně mohl klesat i pociťovaný nesoulad mezi vlastním jednáním a přesvědčením. Tato spekulace by ovšem musela být potvrzena – právě k tomu slouží otázka na vědecký význam experimentu (třetí řádka v tabulce 1). Výsledky tuto spekulaci příliš nepotvrzují. Hodnocení vědeckého významu experimentu je sice ve skupině „jeden dolar“ vyšší než ve zbylých dvou, nicméně rozdíl mezi skupinou „jeden dolar“ a „dvacet dolarů“ je statisticky významný až na hladině 0,08 ( t=1,79 ). Rozdíl mezi skupinou „jeden dolar“ a „dvacet dolarů“ je už vůbec zanedbatelný ( t=1,21 ). Skutečnost, že dosažená hodnota „vědeckého významu“ je ve skupině „dvacet dolarů“ menší než výsledná hodnota „vědeckého významu“ v kontrolní skupině je pak nepochybně čistě náhodná ( t=0,58 ). Osobní ponaučení Průměrné odpovědi na tuto otázku jsou shrnuty v druhém řádku tabulky 1. Tuto otázku jsme zařadili proto, protože se domníváme, že není žádným způsobem spjatá s vnitřním nesouladem (disonancí), který subjekty zakoušejí, a ani nemůže být nijak využita k jeho snížení. Lze tedy očekávat, že odpovědi na tuto otázku se nebudou mezi jednotlivými skupinami lišit. Cítili jsme, že je důležité ukázat, že pozorovaný posun v přesvědčení není obecným jevem, ale že úzce souvisí s problémem, který vede k vnitřnímu nesouladu. Při pohledu na tabulku 1 okamžitě vidíme, že rozdíly mezi jednotlivými skupinami jsou zanedbatelné. Nejvyšší dosažená hodnota t mezi skupinami je pouze 0,48.

Diskuse možné alternativní interpretace výsledků V úvodu k našemu článku jsme zmínili, že Janis a King (1954, 1956) vyložili výsledky svých pokusů pomocí efektu sebe-přesvědčení a mentálního nácviku a dále skutečností, že osoba, která má v improvizovaném vystoupení obhájit názor s nímž nesouhlasí, musí znovu promyslet všechny argumenty ve prospěch tohoto názoru. Kelman (1953) se týmiž prostředky pokouší vysvětlit neočekávané zjištění ke kterému dospěl v zde již zmíněné studii – totiž že osoby jež přijaly středně malou odměnu změnily své přesvědčení mnohem více, než osoby, které přijaly velkou odměnu. Pokud mají naše výsledky posloužit k průkaznému potvrzení teorie kognitivní disonance, musíme prozkoumat i tato alternativní vysvětlení. V našem případě tedy musíme zvážit možnost, že subjekty ve skupině „jeden dolar“ přesvědčovaly z nějakého důvodu dívku o zábavnosti experimentu mnohem usilovněji, než subjekty v skupině „dvacet dolarů“. Jinak: musíme uvážit, že subjekty ve skupině „jeden dolar“ si nacvičily argumenty o zábavnosti pokusu mnohem lépe (tj. lépe je promyslely, několikrát je přeformulovaly, …) než subjekty v skupině „dvacet dolarů“. Proč by tomu tak mělo být není Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 19/26

na první pohled vůbec zřejmé. Dala by se totiž očekávat následující úvaha: subjekt ze skupiny „dvacet dolarů“ byl lépe zaplacen a tudíž by se měl snažit odvést lepší práci, než špatně placený subjekt za skupiny „jeden dolar“. Možnost, že se subjekty ze skupiny „jeden dolar“ snažily z nějakého důvodu více musíme ovšem připustit jako reálnou. Abychom byli schopni zvážit tuto možnost, nahráli jsme rozhovory subjektů s dívkou, nechali jsme je přepsat a pak jsme požádali dva nezávislé pozorovatele, aby získané záznamy ohodnotili z pěti různých hledisek. Pozorovatelé si při hodnocení samozřejmě nebyli vědomi toho, do jaké skupiny daný subjekt patří. Spolehlivost těchto hodnocení vyjádřená korelací názorů jednotlivých pozorovatelů se pohybovala od 0,61 do 0,88 podle typu hodnocení (průměrná korelace byla 0,71). Pozorovatelé měli hodnotit: 1. Obsah výpovědi subjektu před tím, než dívka naznačila, že její přítelkyně říkala, že experiment je nudný. Čím důraznější byly argumenty subjektu o zábavnosti experimentu a čím více způsoby subjekt zábavnost dokládal, tím vyšší bylo hodnocení. 2. Obsah výpovědi subjektu poté, co dívka naznačila, že její přítelkyně říkala, že experiment je nudný. Hodnocení bylo stejné jako v předchozím případě. 3. Celkový obsah výpovědi subjektu. 4. Jak moc byl subjekt ve své výpovědi přesvědčivý (s ohledem na obsah i formu sdělení). 5. Kolik času subjekt strávil přesvědčování o zábavnosti experimentu, než začal mluvit o irelevantních věcech. Průměrné hodnocení od dvou pozorovatelů pro skupinu „jeden dolar“ a „dva dolary“ je uvedeno v tabulce. Z tabulky je jasně vidět, že ve všech sledovaných kategoriích dosáhly subjekty ve skupině „dvacet dolarů“ vyššího ohodnocení. Rozdíly mezi skupinami jsou nicméně velmi malé a pouze v kategorii „čas strávený diskusí experimentu“ se blíží statisticky významné hladině. Jsme tedy nezvratně přesvědčení o tom, že subjekty ve skupině „jeden dolar“ se nesnažily více nebo nepůsobily přesvědčivěji než subjekty ze skupiny „dvacet dolarů“. Můžeme tudíž říci, že výše navržená možnost nepřichází v úvahu. Kategorie

Experimentální skupina Jeden dolar

Dvacet dolarů

Hodnota t

Obsah výpovědi před dívčinou poznámkou

2,26

2,62

1,08

Obsah výpovědi po dívčině poznámce

1,63

1,75

0,11

Celkový obsah výpovědi

1,89

2,19

1,08

Přesvědčivost

4,79

5,5

0,99

Čas strávený diskusí experimentu

6,74

8,19

1,8

Tabulka 2: Průměrné hodnocení diskuse subjektu a dívky

Závěr Festinger (1957) nedávno navrhl teorii kognitivní disonance – v tomto článku jsou experimentálně prozkoumány dva důsledky této teorie. Jmenovitě: 1. Je-li osoba nucena dělat či říkat něco, co není v souladu s jejím přesvědčením, pak bude osoba náchylná k změně svého osobního přesvědčení tak, aby bylo v souladu s tím, co dělá nebo říká. 2. Čím větší bude tlak působící na veřejné popření osobního přesvědčení dané osoby (tlak musí dosáhnout jisté minimální hodnoty), tím slabší bude výše zmíněná náchylnost k změně osobního přesvědčení. K ověření těchto teoretických závěrů byl navržen následující experiment: subjekty pracovaly na velmi nudném úkolu a následně byly požádány, aby za peněžní odměnu někomu řekly, že daný úkol je velmi zajímavý a zábavný. Velikost částky, kterou byly subjekty odměněny, byla měněna. Následně byly zjištěny osobní postoje subjektů k danému úkolu. Výsledky průkazně potvrzují navrženou teorii.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 20/26

Literatura Festinger, L.: A theory of cognitive dissonance, Evanston, Ill: Row Peterson, 1957 Janis, I. L.; King, B. T.: The influence of role-playing on opinion change. J. Abnorm. Soc. Psychol., 1954, 49, 211-218 Kelman, H.: Attitude change as a function of response restriction, Hum. Relat., 1953, 6, 185-214. King, B. T.; Janis, I. L.: Comparison of the effectiveness of improvised versus non-improvised role-playing in producing opinion change, Hum. Relat., 1956, 9, 177-186

překlad: Jaroslav Beránek

Kalendárium Příspěvky v této sekci nejsou nijak redakčně upravovány. Za pravopis a sloh odpovídá autor. Název akce:

Válení za Pecí

Stručný popis:

Nebudem se přeci jen válet na postelích s výhledem na Sněžku, ale i chodit běžky či pěšky po Krkonoších

Termín:

15. až 17. dubna 2005 - nejlépe od pátečního večera do nedělního pozdějšího odpoledne

Místo:

Na chatě Sokola Stěžery v Obřím dole 3 km za Pecí pod Sněžkou. Z Pece se musí po svých.

Cena:

Ubytování asi 40 Kč/noc.

Spaní:

Ve vlastních spacácích, jsou tam jen dvě postele, ale o to větší :-)

Jídlo:

Co si kdo uvaří na kamnech, vybavení tam bývá.

Budete potřebovat:

Doufám, že to bude ještě na jarní běžkování, takže by se hodily lyže a možná i opalovací krém. Jinak asi hlavně dobrou náladu.

Kontakt:

Šáša email: [email protected] mobil: 604 91 34 44 ICQ: 71352067

Poznámky:

Už tam možná budu o den dřív a možná až do pondělka. Dejte mi prosím vědět do 8.4.2005, kdo dorazíte. Pošlu plánek, kde je chata. V pátek bychom se mohli sejít v nějaké hospůdce v Peci. Ubytování je zcela komfortní - 2 postele (cca 1,9 X 5 m) s matracemi, a sociálka venku. Spojení do Pece a z Pece není zcela ideální, ale parkoviště není taky nejlevnější.

Název akce:

Ve svém živlu [pořádá o.s. Užitečný život]

Stručný popis:

Čtydenní zážitkový kurz otevřený i lidem se zdravotním postiženým. Pořádá o.s. Užitečný život. Pojď si s námi všemi smysly a rozumem vychutnat, rozkousat a dobře strávit několik jarních dní. Setkat se s tváří šumavské přírody, se sebou samým, s lidmi, kteří mají sice jiné chutě, ale podobnou touhu žít opravdově, obohatit se o nové rozhledy i podhledy. Zveme Tě k odkrývání hlubokých pout mezi člověkem a přírodou. Připoj se k nám - přímými zážitky, hrou, vyprávěními, tancem, písněmi a obrazy půjdeme k místům, kde se spolu setkávají voda, oheň, země a vzduch.

Termín:

20.4.-24.4.2005

Místo:

chata Honzík ve Strašíně u Sušice

Cena:

1150 pracující, 950 studenti (v ceně jídlo a ubytování)

Spaní:

postele

Jídlo:

jídlo v ceně akce

Budete potřebovat:

Kontakt:

Michaela Brázdilová Kolej Jednota Opletalova 38 110 00 Praha 1 mobil: 776 74 88 99 email: [email protected], www: http://www.uzitecny-zivot.cz/vesvemzivlu/

Poznámky:

Díky za zveřejnění!

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 21/26

Název akce:

Volba arcipreláta

Stručný popis:

Víkendovka na motivy rytířských dob. Hry venku i v místnosti od pátečního večera do nedělního oběda.

Termín:

22.4.-24.4.2005 Začátek akce v pátek od 21:00 hod. (Možno v krajním případě přijet do soboty do 8:00) Základna bude otevřena již dříve.

Místo:

Říčky v Orlických horách, táborová základna. Lze přijet libovolným dopravním prostředkem. Jede tam autobus s příjezdem ve 20:40 k restauraci.

Cena:

270 Kč za stravu od pátku do nedělního oběda včetně. Cena za ubytování taktéž v ceně. Platí se při příjezdu.

Spaní:

Ve spacáku na matracích ve zděné budově (pokud se neztratíš při noční hře :-) nebo nebudeš spát pod širákem v jarní přírodě).

Jídlo:

Strava zajištěna od pátečního večera do nedělního oběda včetně.

Budete potřebovat:

Věci na pobyt v jarní přírodě, náhradní obuv, přezůvky do chaty, tužky na poznámky, svítící baterku + náhradní zdroje.

Kontakt:

Jiří Pavela (Tlegy), telefon: 465 62 17 44, mobil: 606 73 64 99, email: [email protected]

Poznámky:

Zájemci o účast je nutné, aby jste se závazně přihlásili nejpozději do 20.4.2005!!! Dle zájmu je možné se prezentovat dobovým oděvem …

Název akce:

Zaživa [ZÁŽItková Vzdělávací Akce] Vzdělávací víkendovka K-Klubu (víkendovka je otevřená i pro zájemce mimo K-Klub). Víkendovka volně navazuje na kurs Co dokáže zážitek? a bude zaměřena na tato témata:

Stručný popis:

• •

týmová tvůrčí práce proces realizace společného záměru.

Obě témata budeme sledovat především v souvislosti s otázkou „Jak vytvořit a realizovat kvalitní hru?“. Pokud chcete vědět víc, podívejte se na zvadlo, pokud vám nebude stačit ani to, obraťte se na uvedenou kontaktní adresu. Termín:

20. května - 22. května 2005 (začneme v pátek večer a skončíme v neděli krátce po poledni)

Místo:

Říčky v Orlických horách

Cena:

350 Kč (cena zahrnuje ubytování, jídlo a náklady na materiálové zabezpečení programu)

Spaní:

Ubytování je zajištěno v chatě, je nutné vzít si vlastní spacák. K dispozici jsou molitanové matrace.

Jídlo:

Připravíme pro vás všechny obvyklé chody mezi páteční večeři a nedělním obědem (včetně).

Budete potřebovat:

Upřesníme později.

Kontakt:

Roman Soukup (Hamoun) K Lipám 299/14 Praha 9 190 00 mobil: 737 77 70 02, email: [email protected], ICQ: 288498313 Přihlášky prosím posílejte na kontaktní adresu (telefon). Uzávěrka přihlášek je 20. dubna 2005. Do 20. dubna 2005 musíte (samozřejmě pokud jste se přihlásili) taktéž zaplatit zálohu 200 Kč. Zbytek účastnického poplatku (150 Kč) uhradíte na začátku akce.

Poznámky: Číslo účtu: 134 705 997 / 0300 (ČSOB) - jako variabilní symbol uveďte svoje rodné číslo, pošlete nám prosím také e-mailem (SMS) na uvedenou kontaktní adresu upozornění, že jste platbu provedli. Děkujeme.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 22/26

Název akce:

K-Klubácký rodinný polotýden (týden) pro rodiče s dětmi

Stručný popis:

Pobyt s dětmi (od 1 roku do 8 let) i dospělými plný her, zábavy, zážitků čekaných i nečekaných, humoru (co nám naše děti vymyslely) a večerního programu pro dospělé. Aktivní účast na tvorbě programu a pobytu vítána. Nápady a připomínky jsou vítány.

Termín:

Od 15. 7. minimálně do 20. 7. a dále dle dohody (s instruktory prázdninovky) až do 22. 7. Po dohodě lze přijet i v průběhu akce.

Místo:

Táborová základna v Říčkách v Orlických horách. Ubytování ve stanech nebo zděné budově. Příjezd možný autem, autobusem i jinak.

Cena:

Bude vytvořena tak, aby byla co nejnižší (dle ceny potravin, použitých pomůcek). Předběžný předpoklad je cena za dospělého a 1 dítě do 250 Kč za den pobytu.

Spaní:

Ve vlastních spacácích v budově nebo ve stanu na matracích.

Jídlo:

Jídlo bude zajištěno. Vaření bude kombinované, to znamená, že využijeme služeb kuchaře i si budeme vařit sami. Dětem zajistíme stravu dle věku.

Budete potřebovat:

Chuť spolupracovat, trpělivost se svými i cizími dětmi. Z praktických věcí pak potřeby pro pobyt v přírodě.

Kontakt:

Jiří Pavela (Tlegy), telefon: 465 62 17 44, mobil: 606 73 64 99, email: [email protected]

Poznámky:

Jedná se o přátelský pobyt, kde každý účastník může ovlivnit jeho náplň. Nejedná se o výdělečnou akci, v ceně bude pouze zaplacení všech výdajů vzniklých na akci. Podrobnější informace doplníme co nejdříve. (Ihned co se na novinkách dohodneme.) Účast je možná také pro bezdětné se zájmem o činnost s dětmi.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 23/26

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 24/26

Hamoun, Muhul a Zobák vás jménem občanského sdružení K-Klub zvou na víkendový podnik zvaný

Zaživa aneb zážitková vzdělávací akce

Zaživa je víkendová vzdělávací akce K-Klubu (akce je otevřená i pro zájemce mimo okruh K-Klubu). Víkendovka proběhne 20. až 22. května 2005 v Říčkách v Orlických horách a bude zaměřena na tato témata: ● týmovou tvůrčí práci ● proces realizace společného záměru, obě témata budeme sledovat především s ohledem na otázku „Jak vytvořit a realizovat kvalitní hru?“ Seznámíme vás s některými osvědčenými postupy „dobývání“ nových nápadů a základními poznatky o komunikaci a práci v malých skupinách. Pokusíme se vás naučit, jak celý tvůrčí proces sledovat, hodnotit a následně ovlivňovat tak, aby byl co nejúčelnější. Umožníme vám rovněž, abyste si získané poznatky vyzkoušeli a osvojili v praxi. Chcete-li vědět víc, podívejte se na internetové stránky K-Klubu ( http://kklub.sweb.cz/) nebo využijte níže uvedenou kontaktní adresu. Těšíme se na vás. Kontakt: Roman Soukup (Hamoun) K Lipám 299/14 Praha 9 190 00 mobil: 737 77 70 02, email: [email protected], ICQ: 288 49 83 13

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 25/26

Omluva Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout. Buďte prosím shovívaví.

Poděkování Toto vydání Salátu bylo zpracováno pomocí textového editoru OpenOffice (http://www.openoffice.org/) a grafického programu GIMP (http://www.gimp.org/).

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2005, 26/26