Benátky proti Janovu

OBSAH

III.VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK /1200–1340 n. l./

Benátky zakládají říši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Černomoří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Obnovená byzantská říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Janov na vrcholu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Severní pobřeží Černého moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Jižní pobřeží Černého moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Bulharsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Jadran a Tyrhénské moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Dubrovník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Provence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Languedoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Katalánsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Sicílie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Flandry a Anglie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Křižácké státy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Muslimská Sýrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Malá Arménie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Turecká Malá Asie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Kypr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Egypt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Severní Afrika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

© Alexandr Zimák, 2008 Photographs © Kathleen Anne Zimak, 2008 Illustrations © archiv autora, 2008 Maps © Helena Augustýnová, 2008 © Libri, 2008 ISBN 978-80-7277-376-3 ISBN 978-80-7277-377-0 (soubor) ISBN 978-80-7277-375-6 (1. díl)

IV. POZDNÍ STŘEDOVĚK /1340–1500 n. l./

Benátky proti Janovu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Dubrovník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Jižní Francie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Katalánsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Baleáry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Sardinie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Černé moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Malá Asie a Osmanská říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

OBSAH

Kypr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Sýrie a Egypt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Severní Afrika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Nové námořní cesty přes oceány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Výkladový slovníček (k oběma svazkům) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Soupis pramenů a literatury (k oběma svazkům) . . . . . . . . . . . . . . . . 184

VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK 1200 –1340 n. l.

BENÁTKY ZAKLÁDAJÍ ŘÍŠI

AR H L

SKO

190 ce 1 n a z y hranice B

Ř MO

ČERNÉ

IE ÁNKonstantinopol M RO

še Latinské ří nice hra STVÍ OV ÁL Soluň

E

KÁ

DESPOTÁT

BU


TRAPEZ

TS UN

ŘÍŠE

DM_34: Rozdělení Byzance po roce 1204 arzenál pro ni vypravil jedno z největších loďstev, 480 lodí, z nichž bylo 120 galér pro dopravu koní a četné lodě pro dobývání námořních pevností 60 m dlouhé a 10 m široké, se třemi stěžni s čtverhrannými plachtami a stovkou vesel. Na přídi a zádi měly lodě i obléhací stroje. Výprava vyplula 8. 10. 1202 pod velením dóžete Dandola, který už dosáhl věku 94 let. Po dobytí Zadaru křižáci podél Jadranu plenili byzantské pobřeží. Když zpráva o tom dorazila do Konstantinopole, Byzantinci vtrhli do benátské čtvrti, řadu domů zde zdemolovali a jejich obyvatele zabili nebo uvěznili. Zatím křižácké loďstvo plulo směrem na Dardanely; při svém změněném programu ne pro větší slávu Boží, nýbrž pro větší zisky benátského obchodu. Konstantinopol ovšem bránily dvojité hradby a na 400 000 vojáků. Útočníci jich neměli ani desetinu, přesto však byli úspěšní, protože se dobývání zúčastnilo 62 jejich galér a 100 velkých lodí s obléhacími stroji. Uchvatitel trůnu Alexios uprchl a slepého Issakia opět dosadili na trůn. Nemohl však splnit přemrštěné závazky k Benátčanům a křižákům, navíc záhy pro-

8

9

Smyrna

hranice Latinské říše

Kania

ÁT AN SELD ŽUCKÝ SULT

VÉVODSTVÍ NAXOS PAROS

Kandia

KRÉTA

ŘST

ice an hr

CHIOS

CÍ S A

190 e1 nc

Byza

É SK Í J A V NÍK

É SK ÉN

KN

KÉ AJS VÍ ACHÍŽECT

Modon Koron

IE MÁ N RO

SKYROS

EU VÉVODSTV BO IA ÍA TH Korint Argos Athény

Nikea

Gallipoli

JSKÉ E M O Ř LESBOS

K L A DY

KEFALONIE

ZANTE

GE

KY

M

S O KÉ ŘE

Rodosto

LEMNOS

E

N

US IR

I

O

E PE

KORFU

SKÉ KR LUŇ SO

Po nových útocích egyptských Ajjúbovců v Palestině vyhlásil papež Inocenc III. roku 1199 4. křížovou výpravu, jež měla zaútočit na Egypt. Francouzští baroni organizující výpravu se obrátili na tři italské námořní republiky, které jedině mohly zajistit dopravu. Pisa a Janov ovšem byly příliš zaměstnány vzájemným bojem. Benátky naproti tomu nabídly nejen dopravu, ale přislíbily i účast v boji. V červnu 1202 se zavázaly dopravit na místo 33 500 mužů a 9 000 koní, zbraně, zavazadla a zásoby, zásobovat výpravu po celý rok a zúčastnit se eskadrou 50 válečných lodí. Před naloděním měli vůdci kruciáty zaplatit 85 000 stříbrných marek a přenechat republice sv. Marka polovinu budoucí kořisti. Benátky měly štěstí, že v té době byl dóžetem Enrico Dandolo. V celé historii Benátek stálo v čele republiky málo mužů jeho významu. Stal se dóžetem téměř v 80 letech, měl však energii mladíka, toužil po vlastní slávě, ale ještě více chtěl proslavit svou zemi. Když se jednalo o velikost republiky, byly mu dobré všechny prostředky. Podle legendy pramenila jeho nenávist k Byzanci z toho, že ho Byzantinci částečně oslepili, když roku 1171 dlel jako vyslanec v Konstantinopoli. Šlo o příklad typického benátského patricije – obchodníka, státníka, odvážného vojáka a mistrného diplomata. Dandolo využil nesnází křižáků se shromážděním smluvené částky za dopravu a vůdce přemluvil, aby nejdříve pro Benátky podrobili dalmatský Zadar (Zaru), který jim odejmuli Uhři, a potom dosadili v Konstantinopoli opět na byzantský trůn sesazeného císaře Issakia a jeho syna Alexia. Issakios jim za to slíbil zaplatit ohromnou sumu 200 000 stříbrných marek a dodat 10 000 vojáků pro následující útok na Egypt. Změnou programu kruciáty chtěl Dandolo zajistit především obchodní a mocenské zájmy Benátek. Samozvanec, který se v Konstantinopoli zmocnil trůnu, Issakiův bratr Alexios III., Benátčany nejednou potupil, a především na jejich úkor dával přednost Pisáncům. Jeho svržením a znovunastolením dynastie, která bude zavázána Benátčanům, mohla republika sv. Marka jen získat. Tehdy se však tvrdilo, že dóže změnil názor poté, co přijal egyptské poselstvo s nádhernými dary a sliby mimořádných výsad. Toto obvinění je více než pochybné, ale ve 13. století bylo v Evropě rozšířené. Dandolo vycítil, že je třeba, aby se osobně zúčastnil tak důležité výpravy, a stal se proto sám křižákem a skutečným vůdcem této kruciáty. Benátský

KOS

RHODOS KARPATHOS



puklo lidové povstání, které ho vyhnalo. Křižáci za několik měsíců znovu Konstantinopol dobyli, město vyplenili a byzantskou říši si rozdělili (kromě tří menších oblastí, které se osamostatnily: Níkajského císařství, Trapezuntského císařství a despotátu v Épeiru). Při dělení kořisti zajistil Dandolo Benátkám největší zisk – tři čtvrtiny kořisti, jako náhradu za škody, které benátští obchodníci utrpěli od Byzantinců, a splacení dluhu křižáků. Znamenalo to 10 000 liber zlata, 50 000 liber stříbra a veliké množství drahokamů, perel, vzácného zboží, otroků, lodí a dobytka. Benátky si navíc zajistily naprostý monopol obchodu, byly jim potvrzeny všechny obchodní výsady, ze kterých se těšili v byzantské říši. Celé čtvrtině Byzance, nyní zvané Latinská říše či Latinské císařství (její západní dobyvatelé užívali latinu, odtud jméno), potom vládl císař volený šesti křižáckými a šesti benátskými voliteli. Jako prvního zvolili ﬂanderského hraběte Balduina jako císaře Balduina I. Vládl asijským provinciím, ostrovům na severu a východě Egejského moře a části Thrákie

podél Černého moře. Zbytek bývalého byzantského území si rozdělili rovným dílem Benátčané a křižáci. Křižáci získali většinu Thrákie, jižní Makedonii, Thesálii, východní Helladu, kde vedle Soluňského království vznikla celá řada knížectví italských a francouzských šlechticů. I hlavní město se rozdělilo jako celá byzantská říše – císař dostal čtvrtinu, křižáci a Benátčané každý tři osminy, Benátčané ovšem ty s nejlepšími přístavišti a arzenálem. Nová a daleko rozsáhlejší benátská čtvrť se pak nacházela na konci Zlatého rohu až po Blacherny – císařský palác. Zvětšil se počet benátských skladů, přístavišť i kostelů. K ochraně benátské čtvrti byla kolem postavena zeď a k jejímu zajištění ještě tvrz. Dóže jmenoval podestu, který současně stál v čele benátské osady v hlavním městě jako guvernér všeho majetku Benátek v bývalé byzantské říši. Měl k ruce malou a velkou radu, pro soud osady pět soudců, pro ﬁnance dva pokladníky. V hierarchii Latinské říše byl benátský podesta na úrovni knížete, jednal s císařem a barony jeho rady. Nového císaře žádal o potvrzení práva majetků, které Benátčanům zajišťovaly dosavadní dohody. Pro Benátčany na východě, ať už tam byli usazeni, nebo jen projížděli, šlo o nejvyššího státního i soudního představitele. Dandolo docílil toho, že tři osminy Byzance, které získaly Benátky, disponovaly právě těmi nejlepšími přístavy z velké části námořní trasy mezi Benátkami a Konstantinopolí, důležitými strategickými základnami a s úrodnou půdou v okolí. Benátčané ovládli téměř celé evropské pobřeží Marmarského moře a Dardanel s řadou přístavů, v Marmarském moři pak přístavy Rodosto a Hérakleia, které představovaly odbytiště obilí z bohatých thráckých rovin, a několik měst v thráckém vnitrozemí v čele s Adrianopolí, na břehu Dardanel pak i opevněné Gallipoli, které průliv fakticky ovládalo. Na Balkánském poloostrově dnešní Albánii s Dračí, na řecké pevnině Akarnanii, Aetolii, u pobřeží Jónského moře ostrovy Korfu, Kefalonii a Zante, na jihu Peloponésu přístavy Modon a Koron, z nichž mohli sledovat pohyb přátelských i nepřátelských lodí plujících ze západu do východního Středomoří a na poloostrovy Černého a Azovského moře. Šlo také o výborná útočiště pro benátské lodě plující na východ a z východu. Opevněním a vyzbrojením se staly prvořadými námořními základnami. Zázemí Modonu navíc zásobovalo trh kůžemi, vínem, dobytkem a mědí. Přístav sloužil Benátčanům i jako překladiště zboží, které dovezli z Levanty, Kypru a Kréty a odesílali do Itálie. Také přístav Koron sloužil tranzitnímu obchodu. Vedle vosku, medu, oleje, obilí a hedvábí z něj vyváželi bavlnu. Dále Benátčané získali většinu egejských západních a jižních ostrovů, mezi nimi Naxos, Andros a Euboiu – velmi úrodný ostrov, z něhož vyváželi obilí, víno, olej, vosk, med a hedvábí, které se na ostrově též tkalo.

10

11

opevněný most

některé kostely a kláštery

klášter

palác

L

T Ý

R O

BY R AD SIOV YH OD O THE

radby ské h moř

hl

13

M

AR

Á SK ÁT rť N v t BE č Theodosiovo forum

PŘÍSTAV ELEUTHERION

NO VÝ PŘÍ STA V

A

G A L ATA Galatská věž

Á SK ÁN IT rť KÁ F AL čtv NS SÁ čtvrť AM I P

Konstantinovo forum

MARSKÉ MOŘE

PER

z řetě

s ycu kL oto

H

p

Dobytčí forum Arkádiovo forum

ta ces ní v a

A

BOSPOR

Z

a est íc vn hla

Zlatá brána

y db hra ské moř

brána

KÁ VS ť O r N v JA čt

kostel sv. Sofie hippodrom

DM_90: Konstantinopol v roce 1204



Své postavení v Egeidě pak upevnili koupí Kréty od markýze z Montferratu. Byla nejen velmi úrodná, ale ovládala jižní egejské ostrovy a Peloponés, uzavírala Egejské moře jako závora, a v neposlední řadě šlo o křižovatku námořních tras mezi třemi světadíly. Na hlavní obchodní trase ze západu do Sýrie a Egypta byly hlavními zastávkami její výborné přístavy Kanea a Kandia (Hérakleion) na severu a řada dalších na jihu. Pro obchodní lodě z Francie a dnešního Španělska vedla nejkratší cesta na východ přímo přes moře a kolem Kréty na jih od ostrova. Janované a Pisánci propluli na cestě do Egypta nebo Sýrie Messinský průliv a uskutečnili mezipřistání na Krétě, která ležela v polovině cesty. Kdo připlouval z Jadranu, jako Benátčané, plul nejdříve kolem Modonu a Koronu, kde nevynechal příležitost k zastávce. Odtud do Sýrie se plulo nejkratší cestou severně od Kréty a přes Kyklady a Rhodos. Pokud Benátčané mířili do Egypta, pluli někdy přímo z Modonu západně od Kréty přes širé moře. To však představovalo výjimku, protože obchodní lodě měly často mezipřistání v Kandii. Když pak pokračovali v plavbě do Egypta, pluli podél břehů ostrova až k jeho východnímu konci. Tam se potkávali s loděmi, které plachtily do Egypta s nákladem otroků ze severu, z Konstantinopole nebo z Černého moře.

Na západě pevninského Řecka se podařilo členu sesazeného císařského rodu Michalovi Komnénovi založit svůj despotát Épeiros. Ten uznal benátskou svrchovanost, umožnil na svém území Benátčanům založit fondak a kostel, a zejména slíbil nijak nenarušovat jejich vývoz obilí. Benátky se z malého městského státu s řadou osad staly doslova koloniální říší, jednou z největších evropských mocností a největší evropskou námořní silou. Kolonie byly oporou jejich levantského obchodu a dodávaly pro něj i řadu zboží, z něhož Benátky dále bohatly. Rozmach říše jim zabezpečoval celou důležitou námořní trasu z Benátek do Konstantinopole, celé východní a střední Středomoří se dostalo pod jejich kontrolu. Napříč Egejským mořem měli pás benátských panství, která nabízela lodím republiky přátelské přístavy a výnosný obchod. Benátky získaly vedoucí postavení v Levantě. Vedle toho, že tu přímo ovládaly rozsáhlá území, zajišťovaly výsady jejich obchodu naprostou svobodu. Přední Asie se otevřela jejich podnikání řadou smluv, uzavřených s byzantským císařem v Níkaji, seldžuckým sultánem z Konye, křesťanskými vládci Malé Arménie a křesťanskými králi Kypru. Pokračovali v rozšiřování svého obchodu na východ, přes Černé moře na Krym a dál na Rus, podrobenou ještě Tatary. Ačkoliv benátský dóže připojil hrdě k svým titulům „vládce čtvrtiny a poloviny říše románské“, Benátčané prozíravě uznávali, že by okupace všech přidělených území vyžadovala nesmírné náklady na posádky žoldnéřů, a větší části se vzdali, zejména území na řecké pevnině. Ponechali si ovšem přístavy ovládající obchod a přístavy na obchodní cestě z Jaderského do Černého moře, které se jim teď otevřelo. Přidělené ostrovy spadaly buď pod správu republiky nebo jejích občanů, na které se mohla spolehnout. Rovněž pobřeží s nejúrodnější půdou a to, které šlo nejsnáze bránit, si ponechali. Zbytek rozdělili mezi benátské šlechtice. Ostrov Euboiu rozdělili na tři panství a samotné Benátky měly osadu jen v hlavním městě ostrova Negropontu. Rhodos a Karpathos převzal od dóžete v léno Leo Gabalas a zajistil Benátčanům na vhodných místech fondaky, osvobodil je od poplatků a povolil jim užívat vlastní míry a váhy. Korfu s přilehlými ostrovy udělila republika do dědičného léna deseti benátským šlechticům, kteří měli povinnost pečovat o obchodní zájmy Benátek, zajišťovat svobodné obchodování benátských obchodníků a bezplatný dovoz a vývoz jejich zboží a udržovat určitý počet žoldnéřů. Hlavně si ale Benátky zajistily, aby měly přístup do všech přístavů a jejich obchodníci mohli všude svobodně obchodovat. Kde se dříve nacházela hnízda pirátů, postrach benátského obchodu, byly teď přátelské přístavy, v nichž benátští kapitáni a obchodníci nalézali ochranu a vlídné útočiště. Začal se rozvíjet obchod, nejdříve mezi ostro-

12

13

Benátky proti Janovu

Recommend Documents