MATEMATICKÁ LOGIKA A TEORIE MNOIN Univerzita Palackého v Olomouci
1. Obecná logika Logika jako pedmt se zabývá analýzou mylení, pesnji analýzou úsudkových metod, pitom ale abstrahujeme od nápln konkrétních tvrzení, sledujeme pouze správnost deduktivních postup. Pes snahu o formalizaci vak v logice existují tzv. logické paradoxy, nap. paradox lháe. nkdo íká: Jsem lhá! - Bu mluví pravdu a je lhá nebo le a lhá není Russelv paradox 2 skupiny mnoin A ... Normální mnoiny B ... Nenormální mnoiny A={x , xx } - nemohou být sami svými prvky B={x , x x} AA AA AA AA Výraz, který má pevn urený smysl nazýváme logickou konstantou, ten který ho dostane a po dosazení urité konstanty z oboru promnnosti nazýváme logickou promnnou. Nejvtí význam mají tzv. pedmtové konstanty neboli vlastní jména. Jsou to pojmy, které mají 3 následující atributy: Jméno to, co vyslovíme Smysl to, co vnímáme, kdy jméno vyslovíme Denotát vlastní realizace Sledujme vztah dvou pedmtových konstant:
Nesprávnost úsudku v obecném jazyce asto plyne z nesprávné hierarchie pedmtových konstant. Píklad: Petr je mj pítel. Závr: Potkal jsem Petra, tedy jsem potkal pítele. Správn Potkal jsem pítele, tedy jsem potkal Petra. patn Matematická logika Dlíme na dv skupiny: 1) Výroková 2) Predikátová
1
Výroková logika Dlíme na dvouhodnotovou, vícehodnotovou a na fuzzy logiku. Dvouhodnotová: Pouze dv pravdivostní hodnoty: pravda 1, nepravda 0. Vícehodnotová: Více pravdivostních hodnot Fuzzy logika: ph 0 , 1 ph pravdivostní hodnota Dvouhodnotová výroková logika: Výroková logika si vímá vztahu mezi pravdivostní hodnotou výroku a výrokových formulí Definice: Výrokem zde rozumíme libovolné tvrzení o nm má smysl íci, zda je pravdivé nebo nepravdivé, piem nastává práv jedna z obou moností. Výroky, které nelze dále rozdlit na dva i více dílích výrok nazýváme atomické, opak nazýváme výrokem sloeným. Výrokovou promnnou zde budeme rozumt libovolnou promnnou nabývající pouze moných hodnot 0,1. Výrokové promnné budeme znait A, B, C, D, ... Jednotlivé výroky je mono skládat do sloených výrok a výrokových formulí pomocí tzv. extenzionálních spojek. Pouíváme jen unární a binární spojky Unární 1 A 1
2
3
4
1
0
0
1
0 1 0 1 3 ... negace A ... ¬A Binární A B
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12 13 14 15 16
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0
1
1
1
1
0
0
0
0
1
1
1
1
0
0
0
0
0
1
1
1
0
0
1
1
0
0
1
1
0
0
1
1
0
0
0 0 1 0 1 2 ... A B 5 ... A B 7 ... A B 8 ... A B 9 ...¬ A B A B Scheffer 15 ... ¬ A B Nicode
0
1
0
1
0
1
0
1
0
1
0
1
0
Krom nám známých spojek negace, konjunkce, ekvivalence, implikace a disjunkce mají vtí uplatnní jet spojky Schefferova a Nicodova (v elektrotechnice), protoe jako jediné tvoí jednoprvkové báze spojek výrokové logiky. Zvlátní postavení ve výrokové logice mají tzv. formule výrokové logiky pro ne platí následující definice. 2
Definice: Kadá výroková promnná i konstanta je souasn formulí výrokové logiky. Definice: Jsou-li A ,B formule výrokové logiky ¬A , ¬B , A B , A B , A B , A B jsou také formule výrokové logiky. Definice: Ve co dostaneme koneným potem krok 1 a 2 dává opt formuli výrokové logiky K urování pravdivostních hodnot výrokových formulí slouí 2 metody: Tabulková Aritmetická Aritmetická metoda Pi aritmetické metod intuitivn vytvoíme vztah pro stanovení pravdivostní hodnoty tí základních formulí a potom z nich odvozujeme dalí vztahy: ph ¬A=1 ph A 1) ph A B= ph A ph B 2) ph A B= ph A ph B ph A ph B 3) ph A B=1 ph A ph A ph B 4) ph A B=1 ph A ph B2 ph A ph B 5) Dkaz: ph A B= ph¬ A B= ph¬A ph B ph ¬A ph B=1 ph A ph B 4) 1 ph A ph B=1 ph A ph B ph B ph A ph B=1 ph A ph A ph B 5) ph A B= ph A B B A=1 ph A ph A ph B1 ph B ph A ph B= =1 ph B ph A ph B ph A ph A ph B ph 2 A ph B ph A ph B ph A ph 2 B ph 2 A ph2 B=1 ph B ph A2 ph A ph B Formule výrokové logiky jsou vdy pravdivé nazýváme tautologie. Formule výrokové logiky jsou vdy nepravdivé nazýváme kontradikce. Tautologií existuje nekonen mnoho, nkteré z nich vak povyujeme na tzv. zákony výrokové logiky. 1) Zákon vyloueného tetího A ¬ A 2) Zákon sporu ¬ A ¬ A 3) Zákon dvojí negace ¬¬A= A 4) Zákon komutativity A B B A 5) Zákon komutativity A B B A 6) Zákon asociativity A B C A B C
3
7) Zákon asociativity A B C A B C 8) Zákon vzájemné distributivity A B C A B A C 9) Zákon vnjí distributivity A B C A B A C 10) Zákon De-Morganova pravidlo ¬ A B ¬ A ¬B 11) Zákon De-Morganova pravidlo ¬ A B ¬ A ¬B 12) Náhrada implikace A B¬A B 13) Negace implikace ¬ A B A ¬B 14) Kontrapozice A B¬B ¬ A 15) Tranzitivita implikace A B B C A C 16) Náhrada ekvivalence A B A B B A Poznámka: Uitené jsou jet i následující tautologie: 1) A A A 2) A A A 3) A 1 A 4) A 0 0 5) A 11 6) A 0 A Definice: Nech A , B jsou libovolné formule výrokové logiky. 1) A B je tautologií, pak formuli B nazveme logickým dsledkem formule A . 2) A B je tautologií, potom formule A i B nazveme navzájem logicky ekvivalentní formule.
Základní vty o tautologiích Vta 1: Nech A , B jsou libovolné formule výrokové logiky a nech A je tautologie a souasn A B je tautologie, potom i formule B je tautologie. Dkaz: Pipusme, e B není tautologie, potom bude urit existovat zastoupení vnitních promnných, pro ne platí ph B=0 . Potom ale ph A =1 ph B=0 phA B =0 co je spor s pedpokladem.
4
Vta 2: Nech A je formule výrokové logiky, která má uvnit vnitní promnné A1 , A2 , ... , An . Nech B vznikne z A tak, e promnné A1 , A2 , ... , An nahradíme libovolnými formulemi A 1 , A 2 , ... , A n . Potom platí, je-li A tautologie, musí být i B tautologie. Dkaz: Je-li A tautologie, její pravdivostní hodnota závisí pouze na vnitních spojkách a nezávisí na jednotlivých promnných A1 , A2 , ... , An . Kdy za tyto dosadíme libovolné útvary, pvodní spojky se nezmní, nová formule je opt tautologií. Píklad: A : A B B C A C A ...¬B C B ... D B C ...¬D B :¬B C D B D B ¬D ¬B C ¬D A
B
C
B
A
C
Vta 3: Nech A 1 je formule výrokové logiky, která v sob teba na více místech obsahuje podformuli A . Nech B 1 vznikne z A 1 tak, e na vech místech výskytu nahradíme podformuli A jinou podformulí B . Potom platí: 1) A B A 1 B 1 je tautologie A B A 1 B 1 =D , A B=C , A 1 B 1 =C 1 2) A B je tautologií A 1 B 1 je tautologiích Dkaz: 1) a ph A = phB ph A 1 = ph B 1 phD =1 phC =1
}
ph C 1 =1
D =tautologie
b ph A phB ph C =0 phD =1 2) Plyne ze závru vty 1, tj. je-li C tautologie a je-li D tautologie, musí být i C 1 tautologie. Píklad na vtu 3 bod 2: A 1 : C A B D C A B A
A
}
B 1 :C ¬ A B D C ¬A B B
B
=A 1 B 1 je tautologie
A 1 a B 1 jsou logicky ekvivalentní, protoe zámna byla logicky ekvivalentní Poznámka: Druhá ást vty 3 je podstatou logicky ekvivalentních úprav výrokových formulí.
5
2. Princip duality Logické spojky konjunkce a disjunkce mají mnoho spolených vlastností, nap. idempotenci, komutativitu, asociativitu a vzájemnou distributivitu a jsou prost ednictvím De-Morganových pravidel vzájemn zamnitelné. Nazýváme je proto spojkami navzájem duálními. Tato skutenost nám umouje vyslovit dv vty, které shrnujeme pod název princip duality, které nám umoují z daných tautologií vytváet dalí tautologie. Vta 1: Nech A resp B jsou formule výrokové logiky, které v sob obsahují pouze spojky negace konjunkce a disjunkce. Nech A ' resp B ' vzniknou z pvodních formulí tak, e spojky nahradíme za spojky duální. Pak platí: 1) Jestlie A je tautologie ¬A ' je tautologie 2) Jestlie A B je tautologie B ' A ' je tautologie 3) Jestlie A B je tautologie A ' B ' je tautologie Dkaz: 1) Vytvoíme-li formuli A ' zmníme spojky na duální. Pi její negaci se spojky vrátí vlastn nazpt, ale z promnných se stanou jejich negace. To nám vak nevadí, protoe byla-li pvodní formule A tautologií, její pravdivostní hodnota je na promnných nezávisela. 2) Podle 1). Jestlie A B je tautologií ¬A B ' je tautologie ¬A B ' ¬¬A B ' ¬¬A ' B ' A ' ¬B ' ¬B ' A ' B ' A ' 3) A B je tautologie ( A B je tautologie B A je tautologie) ( B ' A ' je tautologie A ' B ' je tautologie) A ' B ' je tautologie Definice: Nech A je formule výrokové logiky, která v sob obsahuje spojky negace, konjunkce a disjunkce a nech formule A vynikne z pvodní formule tak, e spojky nahradíme za spojky duální a promnné za jejich negace. Potom formule A a A nazveme navzájem logicky duálními formulemi. Vta 2: Nech A resp. B jsou formule výrokové logiky obsahující v sob pouze spojky negace, konjunkce a disjunkce a nech A resp. B jsou k nim formule logicky duální. Potom platí: 1) Jestlie A je tautologie ¬A je tautologie 2) Jestlie A B je tautologie B A je tautologie 3) A B je tautologie A B je tautologie Dkaz: 1) Tvoíme-li A zamníme spojky za duální a promnné za jejich negace. Pi negaci A se vechno vrátí nazpátek ¬A A 2) Víme, e ¬A A A ¬A , ¬B B B ¬B A B ¬B ¬A B A B
A
3) Analogicky k výe uvedenému pomocí a .
6
Úplné systémy a báze spojek výrokové logiky V této kapitole si vimneme systému spojek, které staí k popisu celé výrokové logiky, tj. e pomocí nich lze nahradit kadou dalí spojku. Vta*: Nech A je libovolná formule výrokové logiky. Potom vdy existuje formule F , která obsahuje pouze spojky negace, konjunkce a disjunkce, která je s A logicky ekvivalentní. Dkaz: Nech A obsahuje vnitní promnné A1 , A2 , ... , An 1) A je kontradikcí F = A1¬ A1 potom A F 2) A není kontradikcí A1 A2 An A Vyjdeme z tabulky pravdivostních hodnot n
2 ádk
{
Nejprve kadému ádku piadíme uritou konjunkci, tj. k i-tému ádku konjunkci i A j pro ph A j =1 C i=U i1 U i2 ...U in kde U j = v i-tém ádku ¬A j pro ph A j =0 Platí ph C i =1 práv pouze pro zastoupení ph z i-tého ádku. Nyní tyto konjunkce zaadíme do výsledné disjunkce D , ale ne ze vech ádk, , pouze z tch, , kde byla ph A =1 . Nyní se lze pesvdit, e formule D je onou hledanou formulí F , tj. e je s pvodní formulí logicky ekvivalentní. Ukáeme, e to platí v obecném k-tém ádku. I. ph A =1 C k D phC k =1 ph 0=1 II. ph A =0C k D ph C j =0 ph D =0
{
jk
formule A a D =F jsou logicky ekvivalentní Definice: Úplným systémem spojek výrokové logiky budeme rozumt kadou libovolnou mnoinu tchto spojek, která staí k popisu celé výrokové logiky, tj. pomocí nich lze zapsat kadou spojku výrokové logiky. Poznámka: Z vty* plyne, e takové spojky {¬ , , } tvoí úplný systém výrokové logiky. Definice: Kadý minimální úplný systém spojek výrokové logiky nazveme bází spojek výrokové logiky. Poznámka: Z De-Morganových pravidel plyne, e výe uvedený systém {¬ , , } není souasn bází a platí, e existují dvouprvkové báze {¬ , }, {¬ , },{¬ , } . Vzniká otázka, zda existují njaké jednoprvkové báze a odpov na ní je kladná, tvoí je spojky Schefferova { } a Nicodova { } .
7
Shefferova spojka AB¬ AB 1) ¬ A¬ AA AA 2) AB ¬¬ A B¬ AB AB AB 3) AB ¬¬ A B¬¬ A¬B¬A¬B AA BB Nicodova spojka A B ¬ AB 1) ¬ A¬ A A A A 2) AB ¬¬ AB¬¬A¬B ¬ A ¬B A A B B 3) AB ¬¬ AB ¬ A B A B A B Úplné a neúplné konjunktivní a disjunktivní formy Definice: Nech A1 , A2 , ... , A n jsou libovolné výrokové promnné. Potom: 1) Formuli F nazveme normální disjunktivní formou (NDF) nad mnoinou promnných A1 , A2 , ... , An , je-li tato formule ve tvaru disjunkce a kadý její disjunktivní len je ve tvaru konjunkce nkterých promnných z mnoiny A1 , A2 , ... , A n nebo jejich negací. 2) Formuli F nazveme normální konjunktivní formou (NKF) nad mnoinou promnných A1 , A2 , ... , A n , je-li tato ve tvaru konjunkce a kadý její konjunktivní len ve tvaru disjunkce nkterých promnných z mnoiny A1 , A2 , ... , A n nebo jejich negací. Poznámka: NDF a NKF vytváíme k dané formulí A vtinou ekvivalentními úpravami vzhledem k platnosti následující vty. Vta: Ke kadé formulí A výrokové logiky vdy existuje normální disjunktivní forma logicky s ní ekvivalentní a normální konjunktivní forma logicky s ní ekvivalentní. Dkaz: Je z ásti uveden v dkazu vty*, z ásti uveden v dkazu následující vty Definice: Nech A je libovolná výroková promnná, potom samu tuto promnnou nebo její negaci nazveme literálem promnné A . Definice: 1) Normální disjunktivní formu nad mnoinou promnných A1 ,... , An nazveme úplnou normální disjunktivní formou (ÚNDF), jestlie kadý její disjunktivní len (kadá konjunkce) obsahuje práv jeden literál od kadé z promnných A1 ,... , An . 2) Normální konjunktivní formu nad mnoinou promnných A1 ,... , An nazveme úplnou normální konjunktivní formou (ÚNKF), jestlie kadý její konjunktivní len (kadá disjunkce) obsahuje práv jeden literál od kadé z promnných A1 ,... , An .
8
Vta: Ke kadé formuli výrokové logiky A , která není kontradikcí, existuje úplná normální disjunktivní forma nad mnoinou jejich promnných, která je s ní logicky ekvivalentní. Je-li vnitních promnných n , potom je formule A tautologií práv tehdy, jestlie jí písluná ÚNDF obsahuje práv 2 n disjunktivních len (závorek). Dkaz: Dkaz je obsaen v bod b) vty*, kde formule D byla konstruovaná práv ve tvaru ÚNDF. Kdyby by byla formule A tautologií, bude mít 1 ve vech ádcích a konjunkce ze vech ádk budou zapojeny do výsledné disjunkce, bude jich tedy 2 n . Naopak, kdyby to byla kontradikce, nenajdeme ádek, v nm by ph A=1 , tudí ÚNDF nelze sestrojit. Vta: Ke kadé formuli výrokové logiky A , která není tautologií, existuje úplná normální konjunktivní forma nad mnoinou jejich promnných. Je-li tchto promnných n , je formule A kontradikcí práv tehdy, jestlie jí písluná ÚNKF obsahuje práv 2 n konjunktivních len. Dkaz: Máme formuli A s vnitními promnnými A1 , A2 , ... , An A1 A2 An 2 n ádk
{
Vyjdeme z tabulky pravdivostních hodnot. Nyní ke kadému ádku pipojíme uritou disjunkci, tj. k i-tému ádku pipojíme disjunkci j A ... pro pípad , kdy ph A j =0 i i D i=V i kde V j = j v i-tém ádku 1 V 2 ...V n ¬ A j... pro pípad , kdy ph A j =1 ph D i =0 práv pouze pro zastoupení hodnot v i-tém ádku. Nyní tyto disjunkce zaadíme do výsledné konjunkce C , ale ne ze vech ádk, pouze z tch, kde ph A =0 . Formule C je hledanou úplnou normální konjunktivní formou a staí ukázat, e je ekvivalentní s pvodní formulí A . Zvolíme obecný k-tý ádek 1) ph A =0D k C ph D k =0 ph C =0 2) ph A =1D k C phD j =1 phC =1
{
j k
Kdyby formule A byla tautologií, nenajdeme ádek, v nm by ph A =0 a tudí ÚNKF nelze konstruovat. Naopak, je-li A kontradikcí, budou 0 ve vech ádcích,tj. disjunkce ze vech ádk zahrneme do výsledné konjunkce. Bude jich tedy 2 n . Poznámka: Pesn v duchu obou tchto dkaz (vty* a pedelé) se ÚNDF a ÚNKF konstruují. Pi ÚNDF udláme tabulku pravdivostních hodnot, najdeme ádky, v nich celková formule má pravdivostní hodnotu 1. Z tchto ádk udláme konjunkce a to tak, e kde byla jednika, zstane promnná stejná, kde byla nula, dáme její negaci a konjunkce zaadíme do výsledné disjunkce. Pi ÚNKF je to pesn naopak.
9
Základy predikátové logiky V predikátové logice ji výrok není nedlitelným celkem, ale dlíme jej na dv ásti, na tzv. subjekt a predikát. Píklad: Dané íslo je dlitelné sedmi. Subjekt: Dané íslo Predikát: je dlitelné sedmi. Predikát je vlastnost, která je tímto výrokem subjektu piazována. Výrokovou formou v predikátové logice budeme rozumt libovolné sdlení, obsahující libovolné promnné(i nevýrokové) s písluným oborem promnnosti, z kterého se stane výrok a po dosazení konstant za vechny promnné, z jejich oboru promnnosti. Píklad: x je dlitelné y , x , y Dvourozmrná výroková forma (má dv promnné). Podle potu promnných rozliujeme výrokové formy na jednorozmrné a více rozmrné. V predikátové logice je mono z výrokové formy uinit výrok i jiným zpsobem, ne dosazením a to pomocí tzv. kvantifikátor. V této souvislosti platí následující definice. Definice: Nech V x je jednorozmrná výroková forma, kde x {a1 , a 2 , ... , a n } . Potom: 1) Veobecným výrokem k dané výrokové form budeme rozumt výrok, který je pravdivý práv tehdy, kdy po dosazení kterékoliv konstanty z oboru promnnosti dá výroková forma pravdivý výrok. Zapisujeme takto V x V a 1 V a 2...V a n . x
2) Existenním výrokem k dané výrokové form, budeme rozumt výrok, který je pravdivý práv tehdy, kdy po dosazení alespo jedné konstanty z oboru promnnosti dá výroková forma pravdivý výrok. Zapisujeme takto V xV a 1 V a 2 ...V a n . x
Pravidla pouívání kvantifikátor: Jedná se o dv pravidla, jedno se týká zámny poadí kvantifikátor a druhé pouívání negace ve formách s kvantifikátory. Uvaujme dvourozmrnou výrokovou formu V x , y 1) V x , y 5) V x , y x y x y 2) V x , y 6) V x , y y
3)
V x , y x y
4)
V x , y y x
y
x
x
7) V x , y
x
y
8) V x , y y x
10
x {a1 , a 2 , ... , a n } y{b1 ,b 2 , ... ,b n }
V x , y V x , b 1V x , b2 ...V x , bn V a 1 ,b 1V a 1 ,b 2 ...V a 1 , b n x
y
x
V a 2 , b 1 V a 2 , b2 ...V a 2 , bn ...V a n , b1 V a n ,b 2 ...V a n ,b n V x , y y
x
Podobn by se to dalo odvodit i pro 3) a 4), jen s tím rozdílem, e vude budou disjunkce, kdeto vyjádíme-li 5) budou uvnit velkých závorek disjunkce a mezi tmi závorkami konjunkce, co se ádným roznásobením nebo zmnou poadí nedá pevést na výraz 6). Tzn. , e 5) a 6) a podobn i 7) a 8) nebudou navzájem ekvivalentní. 1. Pravidlo poadí kvantifikátor: Poadí kvantifikátor tého typu lze libovoln zamovat, kdeto poadí kvantifikátor rzných typ zamovat nelze. V x x{a 1 , a 2 ,... , a n } ¬ V x ¬V a1 V A2 ...V a n ¬V a1 ¬V a 2...¬V a n ¬V x x
x
¬ V x¬V a 1V a 2...V a n ¬V a 1 ¬V a 2 ...¬V a n ¬V x x
x
Negací veobecného výroku je existenní výrok vztaený k negaci výrokové formy. Negací existenního výroku je veobecný výrok vztaený k negaci výrokové formy. 2. Pravidlo negování výrok s kvantifikátory: Negujeme-li výrokovou formu s kvantifikátory, pemníme tyto na opané a vztáhneme je k negaci výrokové formy. Píklad:
x y y=x z x
y
z
x , y , z
1) 2)
A B ph A B =? B A ph ?
ph=1
y= xz x= y
3)
¬B ¬A ph ?
y xz x y ph=1
¬A B ph ?
¬A B A ¬B x y yx z ph=0
4)
x x
x y
y y
z
ph=1
z
x y
11
x y
z
TEORIE MNOIN 3. Vývoj teorie mnoin, Zermelo-Fraenkelv axiomatický systém Teorie mnoin prola od svého vzniku rozsáhlým vývojem. První ucelenou teorií byla Cantorova intuitivní teorie, která v sob ale obsahovala vtí mnoství paradox. Ze snahy se tmto paradoxm vyhnout vychází moderní teorie mnoin z axiomatického pojetí, kde na poátku je vysloveno urité mnoství poáteních axiom a teprve potom na nich budována bezesporná teorie. Vyvinuly se dva smry ze dvou rzných axiomatických systém. Gödel-Bernaysv axiomatický systém a Zermelo-Fraenkelv axiomatický systém. Gödel-Bernaysv vychází z pojm tída a náleení ke tíd, piem rozliujeme tídy na tzv. vlastní a nevlastní, vlastní jsou ty, které u nemohou být prvky jiných tíd, kdeto nevlastní jsou naopak prvky jiných tíd a splývají s prvkem mnoina. Celý axiomatický systém je zde mén poetný, ale celá teorie je komplikovanjí, take se tomuto systému nebudeme vnovat. Zermelo-Fraenkelv axiomatický systém vychází z pojm mnoina a náleení mnoin. Je zde více axiom (dohromady 11), celá teorie vak je jednoduí. Poznámka: Existují také hybridní pojetí, která vychází ze Zermelo-Fraenkelova axiomatického systému, ale zavádí se zde i pojem tíd. Proto abychom dospli k tíd vech mnoin, tzv. univerzu. Tída vech tíd zde u ale neexistuje. Jazyk teorie mnoin Výrazové prostedky teorie mnoin jsou velmi sevené. Vycházíme zde pouze ze znalostí výrokové a predikátové logiky a pitom se snaíme o co nejvtí formalizaci. 1) x ,Y , z , A , B , , ... znaení pro mnoinové konstanty i promnné 2) , 3) = , 4) ¬ , , , , , , 5) [] , {}, 6) Dalí symboly , , , , 1 , 2 , ... Poznámka: V teorii mnoin má dleité postavení tzv. formule teorie mnoin (FTM). Definice: 1) a A , x Z , a=b , X Y tyto formule nazveme atomickými formulemi 2) Jestlie , jsou FTM ¬ , ¬ , , , , jsou opt FTM x , x jsou FTM 3) Jestlie x je FTM volné promnné x
x x 4) Ve co dostaneme koneným potem krok 1 a 3 je opt FTM
12
Zermelo-Fraenkelv axiomatický systém I. Axiom existence Existuje alespo jedna mnoina. x= x (vdy splnno) x
II. Axiom rovnosti (extenzionality) Dv mnoiny A , B jsou si rovny práv tehdy, mají-li tyté prvky.
A= B x A x B
A
B
x
Poznámka: Z tohoto axiomu plynou dv implikace A=B x A xB
x
x= y x A y A
A
III.Axiom sumy (sjednocení) K libovolné mnoin S (zvané systém mnoin) existuje mnoina M (zvaná sjednocení systému), která obsahuje práv ty prvky,které patí alespo do jedné z mnoin systému S .
x M AS x A
S M x
A
Poznámka: M =S , M = Ai Ai S
Poznámka: Z II. plyne, e sjednocení systému je ureno jednoznan, co lze dokázat sporem.
x M A S x A
II. A xM x N M =N M =S , N =S , pak platí x x
x N AS x A
x
}
A
IV. Axiom dvojice (existence dvouprvkové mnoiny) Pro kadé dv mnoiny a ,b existuje mnoina A , která práv tyto dv mnoiny obsahuje jako své prvky.
x A x=a x=b
a
b A x
Poznámka: Pro pípad, kdy a=b , je zaruena existence jednoprvkové mnoiny A={a , a}={a } Poznámka: Axiomy III. a IV. nám zaruují i existenci libovolné típrvkové, typrvkové ... a n-prvkové III. mnoiny, nebo S ={A , B} , A={x , y }, B={z } S ={x , y , z } V. Axiom separace (Zermelovo separaní schéma) Nech x je libovolná formule teorie mnoin volné promnné x . Potom z kadé mnoiny A lze vybrat mnoinu C tch prvk, pro které je splnno x .
xC x A x
A C x
13
Poznámka: Axiom V. v sob obsahuje nekonené mnoství axiom podle volby formule x . Souasn nám tento axiom umoní zavést standardní mnoinové operace, jako je mnoinový prnik, mnoinové sjednocení, mnoinový rozdíl a prokázat existenci prázdné mnoiny. Vta: 1) Ke kadým dvma mnoinám A , B existuje práv jedna mnoina A B , obsahující práv ty prvky, které patí alespo do jedné z obou mnoin. 2) Ke kadým dvma mnoinám A , B existuje práv jedna mnoina A B , obsahující práv ty prvky, které patí do obou mnoin souasn. 3) Ke kadým dvma mnoinám A , B existuje práv jedna mnoina A B , obsahující práv ty prvky, které patí do A a nepatí do B . 4) Existuje práv jedna mnoina , zvaná prázdná mnoina, která neobsahuje ádný prvek. Dkaz: 1) plyne triviáln z III. 2) x C x A x B
A
3)
x
x C x A x B
A
4)
B C x
B C x
x
xC x A x x
A C x
x
Poznámka: Pro výe uvedené mnoinové operace platí následující vlastnosti. 1) A=A 2) A= 3) A B=B A 4) A B=B A 5) A BC = AB C 6) A BC = AB C 7) A BC = AB AC 8) A BC = AB AC 9) A BC = A B A C 10) A BC = A B A C 11) A B C = A B AC Poznámka: Mimo tyto zavedené operace je teba zavést i operace mnoinové inkluze. Definice: 1) ekneme, e mnoina A je ástí mnoiny B ( A B ), jestlie kadý prvek mnoiny A je souasn prvkem mnoiny B . 2) ekneme, e mnoina A je vlastní ástí mnoiny B ( A B ), jestlie AB AB . tj. platí 1) AB x A xB
x
2) AB x A x B
y B y A
x
y
14
Poznámka: Mnoinová inkluze spluje následující vlastností: 1) A 2) ¬ A A (není pravda, e A A ) 3) AB AB= A 4) AB AB=B 5) ABBC AC 6) ABBC AC 7) ABBC AC Definice: Dv mnoiny A , B nazveme vzájemn disjunktními mnoinami, jestlie A B= . VI. Axiom potence (existence potenní mnoiny) Ke kadé mnoin A existuje mnoina P A zvaná potenní mnoina, která obsahuje práv vechny podmnoiny mnoiny A jako své prvky.
X P A
X A
A P A X
Poznámka: Potenní mnoina je urena jednoznan (plyne z II.). Poznámka: Jestlie mnoina A je n-prvková, potom její potenní mnoina má 2 n prvk. Dkaz A ....n-prvková mnoina n ...práv jedna ... 0
n Jednoprvkové mnoiny ... n= 1 n Dvouprvkové mnoiny ... n= 2 .................................... n =1 Celá mnoina ... n
Souet je 2 n
n
ab = n
i =0
n ai b ni i
n
11 = n 1i 1 ni=2 n i=0 i n
VII. Axiom výbru Ke kadému systému S neprázdných, po dvou disjunktních mnoin existuje mnoina V taková, e s kadou mnoinou systému S má jednoprvkový prnik (z kadé mnoiny systému daných vlastností lze vybrat po jednom prvku).
A S A
AS B S A B A B=
S
A
A
B
AS V A={x }
. V A x
15
Poznámka: Disjunktnost po dvou je pro mnoinu V a její existenci podstatná.(viz. píklad) Píklad: S={{x} ,{ y }, {x , y}} V ={x , y} nespluje poadovanou vlastnost. Poznámka: Mnoina V v axiomu výbru není urená jednoznan, dokonce me existovat nekonen mnoho takovýchto mnoin. Napíklad: S={{x} ,{ y }, {a , b}} V 1={x , y , a} V 2 ={x , y , b} V 3={x , y , a , z , c , d }
Poznámka: Axiom výbru je ekvivalentní tzv. Zermelov vt o výbrové funkci. VIII. Fraenkelovo substituní schéma Nech x , y je libovolná formule teorie mnoin volných promnných x a y taková, e ke kadému x existuje nejvýe jedno y tak, e platí x , y . Potom ke kadé mnoin A (prvk x ) existuje mnoina B (prvk y ) tak, e pro n platí formule x , y .
x , y x , z
y=z
y B x A x , y
x
y
z
A B y
x
Poznámka: Fraenkelovo substituní schéma v sob obsahuje nekonené mnoství axiom podle volby formule x , y .
16
4. Relace a jejich vlastnosti Definice: Nech a ,b jsou libovolné mnoiny. Potom jejich uspoádanou dvojicí [a , b] budeme rozumt systém mnoin {{a }, {a , b}} Poznámka: Pozice a ,b budeme nazývat souadnicemi uspoádané dvojice. Poznámka: Pro regulérnost a smysl výe uvedené definice je teba dokázat, e dv rzné uspoádané dvojice jsou si rovny, jestlie jsou si rovny jejich odpovídající si souadnice. Dkaz: Chceme dokázat [a ,b ]=[c , d ] a=c b=d . [a ,b ]=[c , d ]{{a }, {a , b}}={{c }, {c , d }}{a}={c }{a , b}={c , d } {a }={c , d }{a , b}={c}a=cb=d a=b=c=d Definice: Nech A , B jsou libovolné mnoiny. Potom jejich kartézským souinem budeme rozumt mnoinu vech uspoádaných dvojic [a , b] takových, e a A , bB . A× B={[a ,b ]; a A ,b B } Poznámka: Kartézský souin není obecn asociativní, asociativita neplatí dokonce ani v pípad tých jednoprvkových mnoin. Píklad: A= B=C ={x} A× B×C ={[ x , [ x , x] ]} A×B×C ={[ [ x , x] , x ]} Jsou rzné, protoe x[ x , x ]={{x }, {x , x}}={{x }, {x }}={{x}} Poznámka: Komutativita kartézského souinu platí pouze v pípad stejných mnoin, nebo v pípad, e jedna z nich je prázdná mnoina. Vta: Nech A , B jsou libovolné mnoiny. Pak platí: 1) A×B= A= B= 2) A×B=B×A A=B=A=B Dkaz: 1) je triviální
dokáeme sporem AB x A y B [x , y ] A×B (spor s pedpokladem) x y [ x , y] 2) je triviální
dokáeme sporem ABA B A B x Ax B y A y B x
[x , y ] A×B[ x , y ] B× A
[ x , y]
17
y
Poznámka: Dalí vlastnosti kartézského souinu: 1) A× B C = A×B A×C 2) A× BC = A×B A×C 3) A× B C = A×B A×C AC B D A×BC×D Definice: Nech A , B jsou mnoiny, potom binární relací (korespondencí) mezi prvky mnoiny A a B budeme rozumt libovolnou podmnoinu A× B . Poznámka: Relace budeme znait eckými písmeny z konce: , ,... . Definice: Nech A× B , potom: 1) Defininí obor D={x A , [ x , y ]} y B
2) Obor hodnot W ={ y B , [ x , y ]} x A
3) Pole relace C = D×W Poznámka: Speciální postavení v teorii mnoin mají 2 relace: I ={[ x , y ] A×B , x= y } identita E={[ x , y ] A×B , x y } relace náleení Definice: Nech A× B , potom inverzní relací 1 budeme rozumt 1 ={[ y , x ]B× A; [ x , y ]} Definice: Nech A× B , B×C , potom sloenou relací °={[ x , z ] A×C , [ x , y ][ y , z ]} y B
Vlastnosti relací: 1) 1=1 1 2) 1=11 3) °1 =1 °1 4) ° =° ° 5) ° =°° 6) 11 Vlastnosti relací na mnoin: Definice: Nech A je libovolná mnoina a A× A . Potom: 1) je reflexivní na A : [ x , x ] x A
2)
je symetrická na A : [ x , y ] [ y , x ]
3)
je asymetrická na A : [ x , y ] [ y , x ]
x , y A
x , y A
18
4)
je tranzitivní na A : [ x , y ][ y , z ] [ x , z ]
5)
je atranzitivní na A : [ x , y ][ y , z ] [ x , z ]
6)
je trichotomická na A : x y [ x , y ][ y , x]
7)
je antisymetrická na A : [ x , y ][ y , x ] x= y
8)
je ireflexivní na A : [ x , x]
x,y, z
x,y, z
x , y A
x ,y A
x A
Poznámka: Ireflexivita, atranzitivita a asymetrie nejsou prostými negacemi tch pvodních relací. Relace ekvivalence na mnoin: Definice: Nech A je libovolná mnoina a A× A , potom relaci nazveme relací ekvivalence na mnoin A , jestlie je reflexivní, symetrická a tranzitivní. Platí: x~ x 1 [ x , x ] x A
2 [ x , y ] [ y , x ] x , y A
3 [ x , y ][ y , z ] [ x , z ] x,y, z
}
x~ y y~x x~ y y~ z x~z
Rozklad mnoiny Definice: Nech A je libovolná mnoina, potom libovolný systém S neprázdných po dvou disjunktních podmnoin této mnoiny nazveme rozkladem mnoiny A , jestlie navíc platí S =A . Vta: Nech M je libovolná mnoina a nech je relace ekvivalence na M a nech dále je xM
definována mnoina A x ={ y M , x~ y} . Potom systém S vech takových mnoin A x S={A x , pro x M } tvoí rozklad mnoiny M a nazveme ho rozkladem indukovaným relací ekvivalence . Dkaz: 1) A x 1 2) x ~ y A x A y = .... 1 ~ je ~ pekrtnuté!
A x =M 3) xM
1) reflexivita x Ax Ax x M
1
1
2) Sporem: pedpokládejme x ~ y A x A y x ~ y zM z A x z A y
1
x~ y z~ xz~ y z M
3)
tranzitivita
1
x ~ y x~ y .
x A x A x =M
xM
x M
Vta: Nech M je libovolná mnoina a S je její libovolný rozklad. Nech na M je definována relace ={[ x , y ]M ×M ; A S x A y A} , potom relace je relací ekvivalence na M . A
19
Dkaz: Chceme dokázat, e: 1) je reflexivní 2) je symetrická 3) je tranzitivní 1) Pro x= y AS x A y A[ x , x ] A
2)
[ x , y ] AS x A y A AS y A x A[ y , x ]
3)
[ x , y ][ y , z ] AS x A y A BS y Bz B A= B
A
A
A
B
AS x Az A[ x , z ] A
Píklad: Mjme N pirozených ísel ={[a , b] N ×N ; ab mod m , m , m1} relace ekvivalence na N S={0 , 1 , 2 , ... , m1} tvoí rozklad N (indukovaný ). Píklad: A={a , b , c } . Popite vechny moné rozklady A a její písluné relace ekvivalence. S 1={{a} ,{b}, {c}} 1={[a , a ] ,[b , b ], [c , c]}= I S 2={{a , b} ,{c }} 2=I {[a , b ] ,[ b , a ]} S 3={{a , c} ,{b}} 3=I {[a , c ] ,[c , a ]} S 4 ={{a },{b , c }} 4=I {[b , c] ,[c , b ]} S 5={{a , b , c}} 5=A× A Relace uspoádání na mnoin M Definice: Nech M je libovolná mnoina. Potom relaci M ×M nazveme relací ásteného uspoádání (ásteným uspoádáním M ), jestlie je tato asymetrická a tranzitivní. Relaci M ×M nazveme relací úplného (lineárního) uspoádání mnoiny M , jestlie je tato asymetrická, tranzitivní a trichotomická. Poznámka: Místo [ x , y ] budeme zapisovat x y (pedchází). Vlastnosti: 1 1) x y y x asymetrie 2) x y y z x z tranzitivita ástené uspoádání 3) x y x y y x trichotomie
úplné uspoádání
Poznámka: Nkdy se uvádí i vlastnost ireflexivity, tato vak u pímo plyne z asymetrie. Kdybychom pipustili xx , tak by z asymetrie vyplynulo x 1 x , co je spor. Ireflexivitu tedy nemusíme uvádt. Poznámka: Námi uvedená relace uspoádání odpovídá ostré nerovnosti mezi ísly. V algebe se uvádí relace odpovídající neostré nerovnosti x y , která je potom ale reflexivní, antisymetrická, tranzitivní a trichotomická. 20
Píklad: Píkladem ásteného uspoádání systému S libovolných mnoin je relace inkluze ={[ A , B ]S ×S , AB} . Definice: Nech M je alespo ásten uspoádaná mnoina njakou relací , potom ekneme: 1) Prvek a M nazveme prvkem minimálním v mnoin M , jestlie pro ádné x M není splnno, e xa ( x pedchází a ). 2) Prvek bM nazveme prvkem maximálním v mnoiny M , jestlie pro ádné x M není splnno bx ( b následuje x ). 3) Prvek c M nazveme nejmením (prvním) prvkem z mnoiny M , jestlie xc xM
platí cx . 4) Prvek d M nazveme nejvtím (posledním) prvkem z mnoiny M , jestlie xd x d xM
Poznámka: Prvek nejmení je souasn prvkem minimálním. Prvek nejvtí je souasn prvkem maximálním, naopak to neplatí. Zatímco minimálních a maximálních prvk me být více, nejmení respektive nejvtí prvek me být nejvýe jeden. Píklad: Mnoina A která vznikne z N {1} ={[a , b] A×A ; aba /b } Potom relace je relace ásten uspoádané mnoiny A . Minimálních prvk je zde nekonen mnoho(jsou to vechno prvoísla), nejmení prvek zde neexistuje, maximální a nejvtí prvky nejsou. Píklad: N ,={[a , b] A×A , aba / b} existuje nejmení prvek, který je souasn minimální (1) a maximální a nejvtí prvky zde nejsou. Funkce Definice: Nech X , Y jsou libovolné mnoiny. Potom relaci f X ×Y nazveme funkcí (zobrazením) mnoiny X do mnoiny Y , jestlie platí: 1) 2)
[ x , y] f
x X y Y
[ x , y ] f [ x , y ' ] f y= y '
x X y , y ' Y
neboli pro kadé x X existuje práv jedno y Y tak, e [ x , y ] f . Poznámka: Místo [ x , y ] f budeme psát y= f x f X ×Y f : X Y x nazveme argument funkce, y nazveme hodnotou funkce.
21
Poznámka: Nech A X Potom symbolem f A budeme rozumt f A={ yY , y= f x} . xA
f A - mnoina vech obraz prvk z A . Definice: Nech A X a f : X Y , potom symbolem f / A : AY : f / A= f A×Y a tuto funkci nazveme restriktivní funkcí (restrikcí) funkce f na mnoin A . Definice: Funkci f : X Y nazveme surjektivní funkcí (surjekcí) nebo zobrazením na mnoinu, jestlie platí f X =Y . Definice: Funkci f : X Y nazveme injektivní funkcí (injekcí) nebo prostým zobrazením do mnoiny, jestlie platí xx ' f x f x ' . x , x' X
Definice: Funkci f : X Y nazveme bijektivní funkcí (bijekcí) nebo prostým zobrazením na mnoinu, jestlie je injektivní a surjektivní souasn. Vta: Nech funkce f : X Y je injekce. Potom inverzní relace f 1 je bijekce f 1 : f X X . Vta: Nech funkce f : X Y je bijekce. Potom inverzní relace f 1 je bijekce f 1 : Y X . Vta: Nech funkce f : X Y je surjekce a g : Y Z je surjekce. Potom sloená relace f ° g : X Z je surjekce. Vta: Nech funkce f : X Y je injekce a g : Y Z je injekce. Potom sloená relace je injekce.
f °g : X Z
Vta: Nech funkce f : X Y je bijekce a g : Y Z je bijekce g : Y Z . Potom sloená relace f ° g : X Z je bijekce. Poznámka: Nech A , B jsou libovolné mnoiny, potom symbolem B A={ f : B A} . Vta: Zermelova o výbrové funkci K libovolnému systému S neprázdných mnoin existuje funkce f zvaná výbrová funkce zobrazující S do sjednocení f : S S taková, e platí f A= x A . A S
22
Dkaz: Opírá se o dva axiomy: VIII a VII. S ....uvnit A .... uvnit x S ... A ... x x =[ A , x ] A ={A}×A S Axiom VIII nám existenci systému S zaruuje, protoe A S AS A={A}×A S S A
A
A , A Systém S ji obsahuje po dvou disjunktní mnoiny, protoe AB {A}{B} {A}× A{B}× B= A B =
A , B S
A
B
Protoe se vdy budou liit v první souadnici. Na systém S ji lze aplikovat VII, co je axiom výbru, take lze zapsat AS V A={x }
S V
A
x
Neboli z kadé mnoiny A systému S lze vybrat po jednom prvku x . x =[ A , x ], x A Prvky x u budou vytváet nai hledanou funkci f . f =V S
23
5. Ekvivalentnost mnoin, jejich mohutnost a jejich kardinální ísla V teorii mnoin je snaha o porovnání jednotlivých mnoin, tj. porovnání jejich mohutnosti. Piem mnoiny stejn poetné budou pro nás stejn mohutné a práv v tchto pípadech bude existovat bijekce jedné mnoiny druhou. U nekonených mnoinách o potu prvk nelze hovoit. V tomto pípad práv existence bijekce bude mítkem mohutnosti a pitom budeme hovoit o navzájem ekvivalentních mnoinách a budeme jim piazovat toté kardinální íslo. Definice: Nech A , B jsou libovolné mnoiny, potom ekneme, e A je ekvivalentní s B (zapisujeme A~ B ), jestlie existuje njaká bijekce f zobrazující A na B . Vta: Platí vlastnosti pro A , B , C : 1) A~ A 2) A~B B~ A 3) A~B B~C A~C Dkaz: 1) Vdy existuje bijekce f : A A , staí zvolit identitu f x =x pro kadé x A 2) A~B bijkece f : A B bijekce f 1 : B A B~A 3) A~B B~C bijekce f : A B bijekce g : BC : f g : A C A~C Poznámka: Vzhledem k symetrii ekvivalentnosti mnoin lze hovoit o navzájem ekvivalentních mnoinách. V ekvivalentnosti mnoin platí následující vztahy: 1) A×{x }~ A 2) A×B~ B×A 3) A× B×C ~ A×B×C 4) A× B C~ A×B A×C 5) A B=C D=A~CB~D A B~C D 6) A~C B~D A×B~C×D 7) A~C B~D B A~ DC 8) B C = B C A~ B A×C A 9) A B×C ~ AB ×AC 10) A B ~ A× BC C
Ekvivalentnost mnoin je reflexivní, symetrická a tranzitivní, je tedy relací ekvivalence na libovolném systému uvaovaných mnoin. Zpsobuje tedy rozklad tohoto systému na tídy vzájemn ekvivalentních mnoin a my z kadé té tídy meme vybrat jednoho reprezentanta a toho nazveme kardinálním íslem. nula prvkové ~ ... oznaíme 0 (prázdná mnoina je sama sob kardinálním íslem) 1-prvkové {}={0} ... oznaíme 1 2-prvkové { , {}}={0 , 1} ... oznaíme 2 3-prvková { , {}, { , {}}}={0 , 1 , 2} ... oznaíme 3 Z výe uvedené konstrukce je zejmé, e existence konených kardinálních ísel je ji zaruena, kdeto obecn i pro nekonené je jí poteba zajistit axiomaticky
24
IX. Axiom existence kardinálního ísla Ke kadé mnoin A existuje mnoina card A která je ekvivalentní s pvodní mnoinou a pro kadé dv ekvivalentní mnoiny bude platit, e jejich kardinální ísla se budou rovnat. A~A A~B A=B A A
A
B
Poznámka: Místo card A budeme psát A ... kardinální íslo mnoiny A . Vta: 1) 2)
A= A A= B A~B
Dkaz: IX. 1) A~ A A= A 2) A~ A=B~B A~B Vta: Ke kadému libovolnému systému S existuje mnoina K obsahující práv vechna kardinální ísla mnoin systému S . Dkaz: Pes axiom VIII. a K AS a= A S K a
A
A , a Poznámka: Budeme dodrovat: a= A , b= B , c=C Aritmetika kardinálních ísel Zavádíme souet, souin a mocninu. Definice: Nech a ,b jsou libovolná kardinální ísla z mnoiny K . 1) Soutem ab budeme rozumt kardinální íslo mnoiny a×{0 } b×{1} 2) Souinem ab budeme rozumt kardinální íslo jejich kartézského souinu. ab=a×b 3) Mocninou a b budeme rozumt kardinální íslo mnoiny vech zobrazení { f : b a } . Neboli platí: 1) ab=a×{0} b×{1} 2) ab=a×b 3) a b=b a Poznámka: Definice soutu komplikujeme kartézskými souiny, protoe kardinální ísla nejsou obecn disjunktní. Z konstrukce je zejmé, e kadé mení je souasn prvkem i podmnoinou kadého vtího. Kdeto mnoiny a×{0}, b×{1} u jsou vzájemn disjunktní, protoe se lií na druhé pozici, ale pitom jsou ekvivalentní pvodním mnoinám. 25
Smysl této definice bude zejmý z následující vty. Vta: Nech A , B jsou libovolné mnoiny, potom: 1) A B= A B= A B 2) A×B= AB 3) B A= AB Dkaz: Ozname a= A , b= B 1) A~a~a×{0} B~b~b×{1} { A B~a×{0} b×{1}} { A B=a×{0} b×{1}=ab= AB} A B= a×{0} b×{1}= 2) A~a B~b A×B~ a×b A×B=a×b=ab= AB 3) a~ Ab~B B A ~ b a B A=ba=a b= AB
Dalí vlastnosti kardinálních ísel vzhledem k soutu, souinu a mocnin: Pro a , b , cK platí: 1) ab=ba 2) ab=ba 3) abc=abc 4) abc=abc 5) abc=abac 6) a bc=a ba c 7) abc =a cbc 8) a b c =abc Dkaz: 1) a= A , b= B , c=C , A B= , B C = , A C = A× B C = A×B A×C A× B C = A×B A×C a bc =a ba c 2) B C A ~B A×C A B C A=B A×C A f : B C A={q : B A}×{h : C A}=a bac Poznámka: Vlastnosti soutu, souinu a mocniny konených kardinálních ísel jsou v souladu s vlastnostmi pirozených ísel a nemohou nás pekvapit, kdeto vlastnosti nekonených kardinálních ísel nás pekvapit mohou. Píklad: Víme, e = 0 , 0= . ~ ~0 ~ bijekce f : f 0= 1 f 1= 2 f 1= 3 f 2= 4 f 2= 5 .... ~0 bijekce g : 0 g 0=0 g 1=1 g 1=2 g 2=3 g 2=4 .... Ozname a== = 0 . a=aa . Z = 0 a 0 = plyne = 0
26
Poznámka: Vzhledem k tomu, e kardinální ísla pedstavují u konených mnoin poet jejich prvk a obecn oznaují mohutnost písluné mnoiny, musíme je mezi sebou njak porovnávat. Nerovnosti mezi kardinálními ísly Definice: Nech a ,bK , potom ekneme, e 1) ab , jestlie existuje injekce f : a b , tj.
a~b .
b b
ab jestlie abab Jinak eeno 1) ab a~b 2)
b b
2)
ab abab
Vta: Nech A , B jsou libovolné mnoiny a= A , b= B . Potom bude platit ab injekce h : A B . Dkaz: 1) ab injekce f : a b 1 a~A bijekce : a A injekce h= ° f ° : A B b~B bijekce : b B 2) analogicky
}
Poznámka: Pro nerovnosti mezi kardinálními ísly platí následující vztahy: 1) ab ac bc 2) ab acbc 3) ab a cbc 4) ab c ac b 5) abbc ac Poznámka: Pi ostré nerovnosti u by písluné implikace, hlavn pro nekonená kardinální ísla nemusely platit. Cantor-Bernsteinova vta a její dsledky Vta Bernsteinova Nech A , B jsou libovolné mnoiny. Existuje-li njaká injekce f : A B a souasn existuje-li njaká injekce g : B A , potom musí existovat njaká bijekce : A B a platí A~ B .
27
Dkaz: Existuje injekce f : A B f : A B je bijekce A~B . B B
Existuje injekce g : B A A A g : B A
je bijekce B~ A .
h= f ° g / B : A A je bijekce A~ A tj. pro konené mnoiny
A A A
A A A A~ A A= A= AA~B A~ B Pro nekonené mnoiny dkaz pokrauje pomocnou vtou. Pomocná Vta: Nech A ,C , A1 jsou libovolné mnoiny takové, e AC A1 a pitom platí A~ A1 . Potom platí A~C . Dkaz: A~ A1 bijekce : A A1 tj. platí A= A1 .
C =C 1 A1 C A C A A1C A
A1= A2C 1 A1C A AC A1 C 1 A2C 2.... A~ A1~ A2~A3~... C~C 1~C 2~C 3~... A C ~ A1 C 1 ~ A2 C 2 ~... tj. existuje bijekce f : Ai C i Ai 1 C i1 i{0 , 1 , 2 , ...} C=C 0 , A= A0 bijekce : AC x= i x= x pro xC i Ai1 A~C f x pro x Ai C i
{
}
Závr do pedchozí vty V roli A .... A A~B V roli A ... A1 V roli A ... C Dsledek 1: Pro libovolná kardinální ísla a ,b plyne následující implikace abba a=b . Dkaz: Je pímým závrem C-B vty. Dsledek 2: Pro libovolná kardinální ísla a ,b platí: 1 1) ab b a 2) abbc ac Dkaz: 1) abba ababbaab a=bab - spor 2) abbc ababbcbc ac a je teba ukázat, e ac a to sporem. Pipusme, e a=c a aplikujme na abbc . Potom abba co je spor s bodem 1).
28
Závr: Ostrá nerovnost mezi kardinálními ísly je asymetrická, tranzitivní a trichotomická. Proto lze íci, e relace definovaná na systému kardinálních ísel K : ={[a , b] K ×K , ab} tento systém kardinálních ísel úpln uspoádává. Cantorova vta a její dsledky Vta: Nech A je libovolná mnoina, nech P A její potenní mnoina. Potom platí P A=2A . Dkaz: Nyní ke kadé
BA definujeme jednoznan její charakteristickou funkci B : A{0 , 1} , B x = 0 pro x B . x A 1 pro x B A A P A~{ B , BP A}={ f : A{0 , 1}}P A={ f : A{0 ,1}}= {0,1}={0 , 1} =2A .
{
Vta Cantorova: Pro libovolné kardinální íslo a platí a2a . Dkaz: Vdy platí evidentn, e a2a nebo vdy existuje injekce f : a P A , f x={x } pro xa Nyní je teba ukázat, e a2a a to sporem. Pipusme existenci bijekce : a P A . Definujeme Y ={xa ; x x} a tj. Y P a Y ={xa ; x x} Pipustíme-li,e je bijekce je surjekce Y musí být obrazem njakého prvku y a , tedy y =Y . Protoe y A y Y ! y Y . yY y y =Y spor y Y y y =Y
}
Závr: Mnoina Y neme mít svj vzor v zobrazení není surjekce a tudí není ani bijekce. Tedy a2a . Dsledek Cantorovy vty: Ke kadému systému S libovolných mnoin vdy existuje kardinální íslo c , které je vtí ne kardinální íslo kterékoliv z mnoin systému S . Dkaz: S , A , a= A , M = S , m=M . m"a AS c=2 m=P S =P M m m2
}
Dsledek: Neexistuje mnoina K , která by obsahovala úpln vechna kardinální ísla.
29
6. Mnoiny konené a nekonené, spoetné a nespoetné Na libovolném systému S libovolných mnoin je vdycky automaticky pítomna relace inkluze, která je ásteným uspoádáním tohoto systému. Proto vdycky vzhledem k této relaci je mono hovoit o maximálním prvku. Definice: (Tarskiho) Konené a nekonené mnoiny Mnoinu M nazveme konenou mnoinou, jestlie kadý neprázdný systém jejich podmnoin obsahuje maximální prvek. V opaném pípad hovoíme o mnoin nekonené. Poznámka: Pro dkaz nekonenosti mnoiny tedy staí najít jeden systém jejich podmnoin, který nemá maximální prvek. Vlastnosti konených mnoin: Vta 1: Kadá podmnoina B konené mnoiny A je opt konenou mnoinou. Dkaz: Kadý systém podmnoiny mnoiny B je souasn systém podmnoin mnoiny A . Ta je konená, musí tedy obsahovat maximální prvek. Vta 2: Nech A je konená mnoina, nech B vznikne z A pidáním jednoprvkové mnoiny B=A{x }, x je libovolné. Potom mnoina B je konená mnoina. Dkaz: 1) x A B=A a tedy i B je konená 2) x A . Zvolme libovolný systém S B podmnoin mnoiny B . Chceme ukázat, e obsahuje maximální prvek. Nyní k systému S B zkonstruujeme
S B={M S B ; M =C{x } } C A
A A
S ={C A ; C{x }=M S B } ( S je systém podmnoin mnoiny A , A je konená) S A obsahuje maximální prvek, oznaíme ho C max . M max =C max {x } musí být maximální prvek v systému S B maximální prvek v systému S B
Vta 3: Nech mnoina A je konená mnoina a nech existuje njaká surjekce f : A B . Potom i mnoina B je konená mnoina. Dkaz: 1) Dkaz intuitivní: U libovolného zobrazení je mnoina obraz vdy mén i rovno poetná mnoin vzor. Pi surjektivním zobrazení mnoiny obraz splyne s celou mnoinou B . Proto tedy se tato vlastnost vztahuje na tuto mnoinu. 2) Dkaz formální: Zvolme libovolný systém podmnoin mnoiny B S B a ukáeme, e obsahuje maximální prvek: S A={x A , f x =Y S B } . 30
S A je systém podmnoin mnoiny A . Mnoina A je konená S A obsahuje maximální prvek x max . Surjektivita zajiuje, e ke kadému Y S B takové x existuje. Potom y max = f x max musí být maximální prvek v systému S B .
Existence konených mnoin je zajitna výchozími axiomy, kdeto existenci nekonené mnoiny je poteba axiomaticky zaruit: X. Axiom existence nekonené mnoiny Existuje alespo jedna nekonená mnoina H A H ABB H H
A
B
Poznámka: Existence nekonené mnoiny nám umouje definovat mnoinu 0 (tj. mnoinu celých nezáporných ísel). Definice: Vezmeme libovolnou nekonenou mnoinu H . Její potenní mnoina P H a K P H je mnoina vech kardinálních ísel prvku potenní mnoiny 0={a K P H ; a=A } .
AH
konená
Poznámka: Z výe uvedené definice mnoiny 0 je zejmé, e mnoina 0 obsahuje úpln vechna konená kardinální ísla. To plyne z toho, e k libovolné nekonené mnoin H vdy existuje njaká prázdná podmnoina njaké 1-prvkové, 2-prvkové podmnoiny... a tedy vechna jejich kardinální ísla padnou do mnoiny 0 . Vta: Mnoina 0 je nekonená mnoina. Dkaz: Nejdeme alespo jeden systém jejích podmnoin, který nemá maximální prvek: S={{0}, {0,1} ,{0,1 ,2}, {0,1 ,2 ,3},...} . Poznámka: Protoe 0 je nekonená mnoina, její kardinální íslo bude také nekonené a oznaujeme ho 0 (álef nula). 0= 0 . Definice: Mnoinu M nazveme nekonenou spoetnou mnoinou, jestlie je tato ekvivalentní s mnoinou 0 . (Vechny takovéto mnoiny mají kardinální íslo 0 ) Definice: Mnoinu M nazveme spoetnou mnoinou, jestlie je tato konená mnoina nebo nekonená spoetná mnoina. Poznámka: Existence bijekce mezi mnoinou 0 a dalí libovolnou nekonenou spoetnou mnoinou vlastn zpsobuje, e prvky této mnoiny lze oindexovat (ísly 0,1,2,...) a tudí tuto mnoinu lze seadit do nekonené spoetné posloupnosti. 31
Definice: (Dedekindova) Nekonené a konené mnoiny Mnoinu M nazveme nekonenou mnoinou, jestlie je tato ekvivalentní s njakou svou vlastní pravou podmnoinou. V opaném pípad hovoíme o mnoin konené. Dedekindova vta: Mnoina M je nekonená dle Dedekinda jestlie v sob obsahuje njakou nekonenou spoetnou podmnoinu (nekonenou spoetnou posloupnost) A0 M A0 ~0 . A0
Dkaz: 1) pedpokládejme, e mnoina M je nekonená dle Dedekinda BM B~M B je také nekonená. B
B je nekonená dle Dedekinda B1 BB 1~B B1 je také nekonená B1
B1 je nekonená dle Dedekinda B 2B1 B2~ B1 B 2 je také nekonená B1
Opakováním pedchozích krok dostaneme posloupnost M BB1 B2 ... M B , BB 1 , B1 B2 , ... posloupnost neprázdných rozdíl x 0 M B , x 1 BB 1 , x x 2 B 1B2 , ... M x 0 M
x1 M
2
existuje posloupnost A0 ={x0 , x 1 , x 2 ,... , x n , ...}M A0~ 0 A0M A0~0 tj. A0 ={x0 , x 1 , x 2 ,...}M
2)
A0
a nyní hledáme mnoinu BM abychom byli schopni dokázat, e B~M B=M {x 0 } Nyní hledáme bijekci : M B Existuje bijekce f : A0 {x 1 , x 2 ,...} f x 0 =x 1 f x 1 =x 2 x = i x = x pro x M A0 f x pro x A0
{
Vta: Mnoina M je nekonená dle Dedekinda práv tehdy, kdy je nekonená dle Tarskiho. Dkaz: 1)
M je nekonená dle Dedekinda
Dedekindova vta
A0M A0~0 tj. A0
A0 ={x 0 , x 1 , ... , x n }M . Pro platnost definice Tarskiho staí najít jeden systém podmnoin mnoiny M , který nemá maximální prvek: S m ={{x 0 }, {x 0 , x 1} ,{x 0 , x1 , x 2} ,...} nebude mít maximální prvek. 2) M je nekonená dle Tarskiho systém S podmnoin mnoiny M , který nemá
maximální prvek tj. S={I 0 , I 1 , I 2 ,...} posloupnost I 1 I 0 , I 2 I 1 , I 3I 2 ,... x 0 I 1I 0 , x 1I 2I 1 , x 2 I 3 I 2 , ... x 0 M
x 1 M
A0={x 0 , x1 , x 2 , ... ,} A0 M
x 2 M
Dedekindova vta
M je nekonená dle Dedekinda. 32
Vta: Dsledek Dedekindovy vty 0 je nejmení nekonené (transfinitní) kardinální íslo. Dkaz: Zvolme libovolnou nekonenou mnoinu M , m= M
Dedekindova vta
A0~ 0
A0 M
A0=0A0m 0m , kde m je libovolné nekonené kardinální íslo.
33
7. Vlastnosti a píklady spoetných a nespoetných mnoin Vta 1: Kadá podmnoina B spoetné mnoiny A je opt spoetná mnoina. Dkaz: Mnoina A lze vdy seadit do konené i nekonené spoetné posloupnosti. Z ní lze vybrat podmnoinu B , kterou lze opt peindexovat a seadit do spoetné posloupnosti. Vta 2: Sjednocení systému S spoetn mnoha spoetných mnoin je opt spoetná mnoina. Dkaz: Dokáeme pro extrémní pípad nekonen spoetn mnoha nekonených spoetných mnoin: S={A0 , A1 , A2 ,... , An ,...} S ~0 , Ai~ 0 i
A0 ={a00 , a 01 , a20 , a30 , ...} 1 1 1 A1={a 1 0 , a1 , a 2 , a 3 , ...} A2 ={a02 , a 12 , a 22 , a32 ,...} .......................................... Oznaíme-li si M =S Abychom dokázali, e M je nekonená spoetná mnoina, staí najít zpsob, jak tyto prvky 1 0 1 2 seadit do spoetné posloupnosti: M ={a 00 , a0 1 , a0 , a 2 , a 1 , a 0 , ...}M ~ 0 tedy nekonená spoetná mnoina.
Vta 3: Kartézský souin konen mnoha spoetných mnoin je opt spoetná mnoina. Dkaz: Provedeme pro extrémní pípad nekonených spoetných mnoin (a to matematickou indukcí) Ai ~0 pro kadé i . 1) A1× A2~ 0 dokáeme 2) Pedpokládejme, e platí pro n mnoin A1× A2 ×A3 ×A4 ×... An ~ 0 3) Dokáeme, e platí pro n1: B×An1 ~0 Protoe dkaz 3) z 2) je opt pro dv mnoiny B×An1 , staí dokázat 1). add 1) a) pes pedchozí vtu A1× A2= A1×{ y } A1× A2~0 y A2
~ A1~0
nebo b) kartézský souin A1 × A2 celý vyjádíme a mnoinu uspoádaných dvojic opt seadíme po vedlejích diagonálách do spoetné posloupnosti. 1 1 A1={a 1 0 , a1 , a 2 ,...} A2 ={a02 , a 12 , a 22 , ...} 2 1 2 1 2 A1× A2={ [a1 0 , a 0 ] ,[a 1 , a 0 ] ,[a 2 , a0 ] ,... 2 1 2 [a01 , a 21 ] ,[a 1 1 , a 1 ] ,[a 2 , a1 ] ,... ......................................................
Poznámka: Píklady nekonených spoetných mnoin: 0 , , mnoina ísel sudých, lichých, . 34
Dkaz:
{
}
a = c= , kde a , b b ={[a , b ] ×}, ~~0 mnoina ~0 (nekonená spoetná). Nyní se naskýtá otázka, zda vbec existují njaké nespoetné mnoiny. Kladnou odpov na ni zaruuje existence potenní mnoiny a Cantorova vta. Vta 1: Potenní mnoina mnoiny 0 je nespoetná mnoina. Dkaz:
0 = 0 , P 0 =2 . Z Cantorovy vty 0 2 potenní mnoina má vtí kardinální íslo P 0 0 a tudí je nespoetná. 0
0
Vta 2: Mnoina vech zobrazení f z mnoiny 0 do dvouprvkové mnoiny {0,1}, f : 0 {0,1} je nespoetná mnoina. Dkaz: f : 0 {0,1} = 0
0
= {0,1}
{0,1 }
=2 0 0
Vta 3: Mnoina U vech nekonených spoetných posloupností z nul a jedniek je nespoetná mnoina. Dkaz: 1) plyne bezprostedn z pedchozí vty: Kadému zobrazení odpovídá vzájemn jednoznan práv jedna posloupnost. 2) Sporem i 0 Pedpokládejme, e U ={x 0 , x 1 , x 2 ,...} , xi ={a0i , a i1 , ...} , kde a j = 1 0 0 0 0 x 0={a 0 , a 1 , a 2 , a3 , ...} 1 1 1 x 1={a 1 0 , a1 , a 2 , a3 , ...} 2 2 x 2={a 02 , a 2 1 , a 2 , a 3 ,...} ........................................ Nyní ukáeme, e urit najdeme posloupnost nul a jedniek, která v naem schématu není. y={b0 , b1 , b 2 , ... , b n , ...} , bi= 0 1 0 b0 =1a 0 b1=1a 1 1 b 2=1a 2 2 Tím jsme vyvrátili, e mnoina U je seaditelná a tedy mnoina U je nespoetnou mnoinou.
{
{
Vta: Spojitý interval 0,1 reálné osy je nespoetná mnoina.
35
Dkaz: Budeme provádt sporem. Pedpokládejme, e J 0 = 0,1={y 0 , y 1 , y 2 ,... , y n , ...} . Ukáeme, e najdeme prvek, který do této posloupnosti není zaazen. 1 1 2 2 J 0 rozdlíme na tetiny. Dostaneme 0, , , , ,1 . 3 3 3 3 1 y 0 J 1 délka J 1= .Vybereme tetinu,kam nepadne y 1 ,oznaíme J 2 a zase ji roztetíme. 3 1 y 1 J 2 délka J 2= . 9 1 y 2 J 3 délka J 3= . 27 Tímto postupem dostaneme posloupnost vloených interval J 0J 1J 2... Délka J n 0 pro n . J i={ y} . y padne do vech interval, je rzný od y i . i=1 y je nekoneným prnikem dlených interval.
Pomocná vta: Nech A je nespoetná mnoina a nech B je její spoetná podmnoina ( BA ). Potom rozdíl A B je opt nespoetná a navíc platí, e A B ~ A . Dkaz 1) A B je nespoetná Sporem, pedpokládáme, e A B je spoetná mnoina, B je spoetná, A B B= A B B= A A B B je spoetná, ale A je nespoetná, co je spor. 2) A B ~ A , eíme pes Dedekindovu vtu
A B je nespoetná A B je nekonená
B0 A B
B 0~0
B B0 ~ B 0 CBB B0 C 0~ A B
A
Poznámka: Vzhledem k tomu, e spojitý interval 0,1 je nespoetná mnoina platí, e i celá reálná osa musí být nespoetná mnoina. Mohutnost reálné osy znaíme gotické c a nazveme mohutností kontinua. = (Nedailo se mi ho najít, tak jsem ho nahradil tímto znakem) Poznámka: Nyní ukáeme, e platí následující tyi vztahy pro intervaly reálné osy a odtud nám vyplyne závr, e libovolný uzavený i otevený spojitý interval reálné osy má tuté mohutnost, tj. mohutnost kontinua. 1) ~ , 2 2 2) a , b~0,1 kde a ,b 3) a , b~ 0,1 kde a ,b 4) 0,1~0,1
36
Dkaz: 1)
arctan x :
, 2 2
xa ba xa f x : a , b 0,1 kde f x = 3) ba 0,1{0,1} 0,1 4) Pes pomocnou vtu je nespoetná mnoina a platí 0,1 = . 2)
f x : a , b0,1 kde f x =
AB
A
B
Poznámka: Nyní zbývá ukázat, jaký je vztah mezi a mohutností 0 . Vta: 2 = . 0
Dkaz: U je mnoina vech spoetných posloupností z nul a jedniek. U =2 0 ,1 0,1 = U =V W . W ... obsahuje posloupnost s jednikami od uritého místa poínaje W je nekonen spoetná. V ... obsahuje posloupnosti s nekonen mnoha nulami. z pomocné vty U = V =2 c i x= , c i 0 posloupnost koeficientu c i obsahující nekonen Z teorie ísel: x 0,1 i 1 i =0 2 mnoho nul. 0,1 ~V ~U a platí = 0,1 = V = U =2 . 0
0
{
0
Poznámka: Pro nekonená kardinální ísla 0 a platí následující vztahy. 1) 0 = 0 0=n! 0 = 0! 0 = n0 , kde n"2 , n0 2) ==n = 0 ==n= 3) 2 =n =
0 = 4) 2 =n = 0 = 0
0
0
0
0
Dkaz: 2) Urit platí ##n # 0 ## n# . Staí dokázat, e na zaátku i na konci máme toté íslo. =2 =2 =2 = 3) Urit platí 2 #n #
0 # . Staí dokázat, e na zaátku i na konci máme toté íslo =2 =2 4) Urit platí 2 #n # 0 # . Staí dokázat, e na zaátku i na konci máme toté íslo 2 =2 =2 0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
37
Poznámka: Poznali jsme nekonená kardinální ísla 0 a . Ptáme se, zda existují dalí nekonená kardinální ísla. Odpov je kladná. Pes existenci potenní mnoiny a Cantorovu vtu plyne, e existuje nekonen mnoho nekonených kardinálních ísel. 0 1 2 . 2
0
2
2
1
Skok se odehrává pes potenní mnoinu pedelé mnoiny. Naskýtá se jet dalí otázka, zda existují njaká jiná nekonená kardinální ísla mezi skoky pes potenní mnoinu. Pedpokládá se záporná odpov, její formulace je známá jako zobecnná hypotéza kontinua, ale tato doposud nebyla ani potvrzena ani vyvrácena.
38
8. Peanuv model aritmetiky mnoiny 0 (celých nezáporných ísel) Vta: H nekonená mnoina, P H , K P H . 0={a K P H , a=A} A konená H
~ = ... oznaíme 0 {}={0} ... oznaíme 1 { , {}}={0,1} ... oznaíme 2 .......................... n 1=n{n } n 1 íkáme následník prvku n , oznaujeme n=n 1 (následník funkce) Vta (Peanovi vlastnosti): 1) 00 2) n 0 n0 (padne prvek, padne i následník) 3) n 0 n 0 4) n , m0 n= m n=m 5) Princip matematické indukce nech U 0 a nech platí a) 0U b) nU n 1U pak U = 0 . Mnoina U se nazývá induktivní mnoina. Dkaz: 1) je konená 0 0 0 konená
2)
n 0
3)
n 0
4)
n 0 m0 =
n= A n= A{x} A{x }H n 0
n= A n= A{x}A{x } A{x} n 0
n= A n= A{x}
m=B m=B{ y}
A konená H Akonená H A konená H B konená H
x H A x H A x H A
y= H B
n= m A{x }~ B{y } bijekce f A{x } B{ y} Tch bijekcí me existovat celá ada a my z nich vybereme práv tu, pro kterou platí f x = y f A= B A~B A= Bm=n . 5) Sporem. Pedpoklad platnosti U 0 a) 0U b) nU n 1U a souasn neplatí závr U 0 neboli U 0 0U p0U p= X pU p
X konená H
S={Y X ,YU } a X je konená mnoina S obsahuje maximální prvek,oznaíme ho Y max a platí e n=Y max a platí nU Pes b) platí nU n 1U Y max { y }=n 1n 1U y X Y max
Y max{y }S co je spor s pedpokladem, e Y max byl maximální prvek S Z toho tedy plyne, e systém S by neml maximální prvek, co je ve sporu s tím, e mnoina X je konená ádná taková konená mnoina X neme existovat a tedy neme existovat ani její kardinální íslo p , kde p 0U . Odtud tedy plyne, e 0U = a tedy U splyne s 0 . U =0 . Vta: Následníková funkce : 0 kde =0 {0} je bijekce. 39
Dkaz: je urit injekce nebo to plyne z kontrapozice Peanovi 4), tj. m n m n . Staí tedy ukázat, e je surjekce, tj. e platí 0 ==0 {0 } tj. staí ukázat, e 0= 0 {0} . To dokáeme pes induktivní mnoinu U , kde U = 0 {0} a kdy dokáeme a) 0U Plyne pímo z definice U b) nU n 1U definiceU nU n0 n 0 n uU co je n 1U . Z platnosti a) a b) plyne, e U = 0 neboli 0 = 0 {0} . Vta: Na celé mnoin 0 platí n n . Dkaz: ná H , potom n= A{x } , kde x H A . Pedpokládejme, e n= A , A kone Meme íci, e je vdy n n nebo vdy existuje injekce f : A A{x } , staí zvolit identitu kde f x =x pro x A . Nyní dokáeme, e n n na celé 0 . Pes U ={n 0 , n n} . Staí tedy dokázat a) 0U 0 1 0U b) nU n 1U P4 nU n n n 1 n 1n 1U U =0 neboli n v n platí na celé mnoin. Poznámka: Z této vty je zejmé, e kadý prvek mnoiny 0 má svého bezprostedního následníka a také kadý prvek mimo nulu má svého bezprostedního pedchdce, tj. mnoina 0 je úpln uspoádaná relací , kde ={[m , n ]0× 0 , mn} Souet, souin a mocnina na mnoin 0 Mnoina 0 je uzavená vzhledem k soutu, souinu a mocnin, tj. platí: 1) a ,b 0 a b0 2) a ,b 0 ab0 3) a ,b 0 ab 0 Dkaz: 1) Pes induktivní mnoinu U ={b0 ; a b 0 } a 0
staí dokázat a)
0U a 0=a 0 0 U a0
b)
bU b 1U P2 bU a b0 a b 1 0 a 0
a 0
a b 10 b 1U a 0
40
2) Pes induktivní mnoinu U ={b0 ; ab 0 } a 0
staí dokázat a)
0U a0=00 0U a0
b)
bU b 1U 1 bU ab 0 ab a0 a b 10 a 0
a 0
a 0
b 1U U = 0 3) Pes induktivní mnoinu b U ={b0 ; a 0 } a 0
staí dokázat a)
0U 0 a =10 0U a0
b) bU b 1U 2 bU a b 0 a ba 0 a b 1 0 b 1U a 0
a 0
a 0
U = 0 Pomocná vta: Nech A , B jsou konené mnoiny a nech A B . Potom pro jejich kardinální ísla platí A B . Dkaz: Vdy platí, e A B , protoe vdy existuje injekce f : A B , staí identita f x =x pro x A . Je teba dokázat, e A B ,co dokáeme sporem. A~ B AB . Pipusme A= BAB A, B jsou nekonené spor
Vta: Pro libovolná kardinální ísla a ,b , c 0 dále platí: 1) ab a cb c 2) ab acbc pro c 0 3) ab a c bc pro c 0 Dkaz: 1) Mjme ab , a= A , b=B . Potom lze pedpokládat A B , AC= , BC = . ab ... A B AC BC AC BC a cb c 2) c ab ... AB A×C B×C A×B B×C acbc 3) c ab ... AB C A C B C AC B a c b c
Vta (O existenci rozdílového prvku): Pro libovolná kardinální ísla a ,b 0 platí. ab b=a c ( c - rozdílový prvek). c0
41
Dkaz: a= A , b= B ab ... A B B= AC C A= b=a c C= B A
c=C
konená
b=a c b= Ba= Ac=C AC = B~AC
c 0
B , A ,C konené
bijekce f : AC B f / A : A B je injekce A B ab . restrikce
Metody matematické indukce Vta (Obyejná metoda matematické indukce): Nech n je libovolná formule teorie mnoin volné promnné n definované na 0 . Nech dále platí: I.) platí 0 II.) platnost n n 1 pro n0 Potom n platí na celé mnoin 0 . Dkaz: U ={n 0 , platí n} Je teba dokázat, e 1) 0U z I.) plyne platnost 1) 2) nU n 1U z II.) plyne platnost 2) U =0 neboli n platí na celé mnoin 0 . Vta (Zobecnná metoda matematické indukce): Nech m je libovolní prvek mnoiny 0 , N m ={n0 , nm} a n je libovolná formule teorie mnoin volné promnné n definovaná na N m . Nech dále platí m I) II) n n 1 pro n m Potom n platí na celé mnoin m . Dkaz: U ={0,1,2 , ... , m1}{n m , pro které n platí} 1) 0U Z definice U 0U . 2) nU n 1U . a) n{0,1 ,... , m2} z definice U plyne platnost 2) b) n=m1 z I) plyne platnost 2) c) nm z II) plyne platnost 2) U = 0 neboli n platí na celé m . Poznámka: Krom metod matematické indukce se pouívá i rekurentní zpsob, jak definovat njaký výraz na mnoin 0 a to tak, e ho definujeme pro nulu a potom stanovíme rekurentní pedpis, jak z definice výrazu pro n dostat definice výrazu pro n 1 .
42
Píklad: Definice faktoriálu 1) 0 !=1 2) n 1 != n 1n ! Píklad: Skládání funkcí 1) f 0 ...identita 2) f n 1 = f n ° f Vta (Definice matematickou indukcí): Nech A je libovolná neprázdná mnoina a nech a je její libovolný prvek a A . Nech : 0 ×A A . Potom existuje práv jedna posloupnost prvk {x n }n=0 z mnoiny A , jestlie platí: 1) x 0=a 2) x n 1= [n , x n ] Neboli posloupnost prvk z mnoiny A je za tchto okolností urena jednoznan. Dkaz: Provedeme matematickou indukcí. 1) Dokáeme, e je ureno x 0 Urenost x 0 plyne z jednoznanosti volby a . 2) Pedpokládáme urenost x n 3) Dokáeme urenost x n 1 Urenost x n 1 plyne: ( z urenosti x n urenost [n , x n ] urenost [ n , x n ] urenost x n 1 ) jednoznaná urenost x n pro n 0 . Píklad: A={a , b} 1) x 0=a 2) x n 1= [ n , x n ] , [ n , a ]=b pro n0 [ n , b]=a pro n0 x 0=a x 1= [0, x 0 ]=[0, a ]=b x 2= [ 1, x 1 ]=[ 1,b ]=a x 3= [2, x 2 ]= [2, a ]=b ..........................................
43
9. Podobnost mnoin, dobe uspoádané mnoiny a jejich vlastnosti Definice: Nech A , A , B , B (kde je relace alespo ásteného uspoádání) a nech f : A B . Potom toto zobrazení nazveme podobným(izotonním), jestlie je toto injektivní a zachovávající uspoádání, tj. kdy platí
x A x' f x B f x ' . '
x, x A
Definice: Nech A , B jsou úpln uspoádané mnoiny píslunými relacemi. Potom ekneme, e mnoina A je podobná mnoin B (znaíme A B ), jestlie existuje podobná bijekce f : A B . Poznámka: Nyní ukáeme, e podobnost mnoin je reflexivní, symetrická a tranzitivní a lze tedy hovoit o vzájemn podobných mnoinách. Tj. platí: 1) A A 2) A B B A 3) A B BC AC Dkaz: 1) Vdy existuje bijekce f : A A 2) Jestlie A B podobná bijekce f : A B bijekce f ' : B A , ale je teba dokázat, e je podobná a to sporem. Pipusme, e by bylo 1 1 y B y ' f 1 y A f 1 y ' y B y' f f 1 yB f f 1 y ' x A
3)
'
x A
AB BC podobná bijekce f : A B podobná bijekce g : B C
bijekce = f ° g : A C a je teba ukázat, e je podobná x A x ' f x B f x ' y B y ' g y B g y ' '
'
x , x A
'
y ,y B '
x A x g f x C g f x x A x' x C x ' '
x, x A
'
x ,x A
x je podobná bijekce. Poznámka: Podobnost mnoin je tedy reflexivní, symetrická a tranzitivní na libovolném systému úpln uspoádaných mnoin a zpsobuje rozklad tohoto systému na tídy vzájemn podobných mnoin, kde lze potom hovoit o mnoinách tého ordinálního typu. Chceme-li tmto mnoinám piazovat tzv. ordinální ísla, potebujeme tzv. dobe uspoádané mnoiny. Definice: Uspoádanou mnoinu A nazveme dobe uspoádanou mnoinou, jestlie kadá její neprázdná podmnoina obsahuje první prvek(vzhledem k relaci uspoádání). Poznámka: Zjevn platí, e dobe uspoádaná mnoina je souasn úpln uspoádaná, take vechny prvky jsou mezi sebou srovnatelné. Píklad: 0 je dobe uspoádanou mnoinou (DUM) {0,1,2 ,3 ,...}
44
Naopak není dobe uspoádanou mnoinou, {... , 2 , 1 , 0 , 1 , 2 ,...} . Sama nemá první prvek, ale lze ji násilím dobe uspoádat, jednodue jí odsekneme zleva. Definice: Nech A je dobe uspoádaná mnoina, a je libovolný prvek mnoiny A . Potom mnoinu Aa definovanou pedpisem Aa ={x A , xa} nazveme úsekem mnoiny A písluným prvku a . Poznámka: Zjevn platí a Aa . Definice: Nech A je dobe uspoádaná mnoina a nech I A . Potom tuto podmnoinu nazveme primitivním intervalem mnoiny A , jestlie spolu s kadým svým prvkem x obsahuje souasn i vechna y z mnoiny A , která pedchází x . Poznámka: Zjevn kadý úsek dobe uspoádané mnoiny je souasn jejím primitivním intervalem, naopak to vak neplatí, co ukazuje následující vta. Vta: Nech A je dobe uspoádaná mnoina a nech I je její primitivní interval. Potom platí: I =A I = Aa pro nkteré a A . (Bu splyne s celou mnoinou A nebo s nkterým jejím úsekem) Dkaz: Nech A je dobe uspoádanou mnoinou, I je vlastní íslo A . I A tj. I A A I A I A A je DUM A I obsahuje první prvek, ozname ho a . xI xA I xa x Aa I = Aa . x A
Vlastnosti dobe uspoádaných mnoin Vta: Kadá podmnoina B dobe uspoádané mnoiny A je opt dobe uspoádanou mnoinou. Dkaz: Kadá podmnoina mnoiny B je souasn podmnoinou mnoiny A . Je-li neprázdná, musí obsahovat první prvek. Vta: Nech A je dobe uspoádaná mnoina a nech B je mnoina vech jejich úsek. Potom i mnoina B je dobe uspoádaná relací inkluze a navíc platí B A . Dkaz: A={a0 , a 1 , a 2 , ...} a nech platí a 0a1 a 2... Aa ={x A , xa0 }= Aa ={x A , xa1 }={a 0 } Aa ={x A , xa2 }={a 0 , a1 } f a i =Aa i 0 podobná bijekce f : A B B A B je dobe uspoádaná mnoina. 0
1
2
i
45
Vta: Nech A je dobe uspoádaná mnoina a nech f je podobné zobrazení f : A A . Potom nikdy neme nastat f x x pro x A . Dkaz: Provedeme ho sporem. Pedpokládejme, e B={x A , f x A x} A=DUM B musí obsahovat první prvek b . f b f aa ab Pak bB f b b . Z podobnosti f f a a A
a
a B ab b je první prvek co je spor B by nemla první prvek B= . Tedy f x x pro x A . Vta: Nech A , B jsou dobe uspoádané mnoiny. Existuje-li podobná bijekce f : A B je tato pouze jediná. Dkaz: Intuitivn:
Formáln: Provedeme ho pomocí sporu.
{
f : A B podobné zobrazení h= f ° g 1 : A A ' 1 g : A B podobné zobrazení h =g ° f : A A h x x x A g 1 f xx x A g g 1 f xg x x A f x g x x A h' x x x A f 1 g xx x A f f 1 g x f x x A g x f x x A f x=g x x A
Pedpokládejme,e 2 podobné bijekce
Vta: (Základní vta o dobe uspoádaných mnoinách) Nech A , B jsou dobe uspoádané mnoiny, potom platí práv jedná z moností: 1) A B 2) A Bb pro nkteré bB 3) B Aa pro nkteré a A (tj. bu jsou tyto mnoiny vzájemn podobné nebo nkterá z nich je podobná nkterému úseku mnoiny druhé) Dkaz: X ={x A , A x B y } y B
Y ={ y B , A x B y } x A
}
X Y
X =A Y =B 1) X =A Y =B b 2) V souladu s tvrzením vty X =Aa Y = B 3) X =Aa Y = Bb Není v souladu s tvrzením vty musíme tvrzení vylouit 4) a X = Aa a Aa , co je spor s definicí úseku kde a Aa . 46
Princip transfinitní indukce Vta: Nech A je dobe uspoádaná mnoina a nech a 0 je její první prvek. Nech x je libovolná formule teorie mnoin volné promnné x definovaná na A a nech platí: 1) a 0 2)
x pro x y platnost x pro taková y A x A
Potom x platí na celém A . Dkaz: Budeme ho provádt sporem. Pedpokládejme, e platí 1) a 2). Pedpokládejme mnoinu B={y A ,¬ y } A=DUM B 2 obsahuje první prvek y 0 ¬ y 0 ¬ x pro x A , x y 0 x y 0 x B , co je spor s pedpokladem, e y 0 je první prvek B by neml první prvek B= . Vta: (Druhá metoda matematické indukce) Nech n je libovolná formule teorie mnoin volné n definovaná na 0=DUM a nech platí: 1) platí 0 2) platnost m pro
mn platnost n pro n0 .
m 0
Potom n platí na celém 0 . Píklad: Pes druhou metodu matematické indukce dokate, e kadé íslo z mnoiny je mono vyjádit ve tvaru souinu dvou i více prvoísel, paklie jedniku také zaadíme mezi prvoísla. eení: 1) Dokáeme pro 1 1=11 , tedy platí 2) Pedpokládáme platnost pro mn 3) Dokáeme platnost pro n Zvolme libovolné n1 , n 0 n je prvoíslo n=1n n není prvoíslo n=m1m2 , m1 , m2n Nech m1= p1p2...pr , m2 =q1q2...q s , kde p 1 , p 2 , ... , pr , q 1 , q 2 , ... , q s jsou prvoísla, pak n= p 1p 2...prq 1q 2...q s .
{
47
10. Ordinální ísla Podobnost dobe uspoádaných mnoin na libovolném systému takovýchto mnoin je reflexivní, symetrická a tranzitivní a tudí zpsobuje rozklad tohoto systému na tídy vzájemn podobných dobe uspoádaných mnoin a z kadé této tídy je potom mono opt vybrat reprezentanta, kterého nazveme ordinální íslo. Existence ordinálního ísla je obecn opt teba zaruit axiomaticky. XI. Axiom existence ordinálního ísla Ke kadé dobe uspoádané mnoin A existuje mnoina ord A (zvaná ordinální íslo), dobe uspoádaná relací inkluze tak, e je podobná s pvodní mnoinou A a souasn pro dv vzájemn podobné dobe uspoádané mnoiny platí, e jejich ordinální ísla se rovnají. Aord A A Bord A=ord B . A=DUM ord A= DUM relací inkluze A=DUM B= DUM Poznámka: Ordinální ísla budeme znait =ord A , =ord B , ... Nerovnosti mezi ordinálními ísly Definice: Nech a jsou libovolná ordinální ísla. Potom ekneme, e
b (tj. e
b
je podobné nkterému úseku mnoiny ). Poznámka: Nyní si ukáeme, e libovolná mnoina M ordinálních ísel je úpln uspoádaná relací , kde ={[ , ] M ×M , } a souasn i dobe uspoádaná touto relací a tudí sama me mít svoje ordinální íslo. Vta: Libovolná mnoina M ordinálních ísel je výe uvedenou relací úpln uspoádanou mnoinou. Dkaz: Je teba dokázat, e relace je 1) asymetrická Sporem. Pedpokládejme, e b a . Spor se základní a
b
vtou o dobe uspoádaných mnoinách. 2) tranzitivní Pro vechna , , taková, e
b c b
c
podobná bijekce f : b podobná bijekce g : c : f ° g / : je podobná bijekce c
c c c
c c c
b
3) trichotomická základní vta o DUM b a b
a
48
Poznámka: Pro dkaz dobrého uspoádání ukáeme platnost pomocné vty. Pomocná vta: Nech je libovolné ordinální íslo, nech B je mnoina vech jeho úsek a nech W je mnoina vech ordinálních ísel tchto úsek. Potom platí, e W =DUM a navíc platí, e W . Dkaz: =DUM ={a 0 , a 1 , a 2 ,...} a 0 a =0=ord a = a 1 a ={a 0 }1=ord a =ord {a 0 } a 2 a ={a 0 , a 1}2=ord a =ord {a 0 , a1 } ............................................................................. 0
0
1
1
2
2
Poznámka: Zjevn bude dále platit, e mnoina W v sob obsahuje vechna ordinální ísla, která jsou mení ne . Vta: Libovolná mnoina M ordinálních ísel je výe uvedenou relací dobe uspoádanou mnoinou. Dkaz: Zvolme libovolnou podmnoinu M mnoiny M a ukáeme, e obsahuje první prvek vzhledem k výe uvedené relaci . 1. je pvní prvek v M M M , zvolme libovolné M 2. není první prvek v M 2) K tomu uvaujme píslunou mnoinu W , která evidentn obsahuje vechna i mení ne to M W W =DUM prnik obsahuje první prvek musí být souasn i první prvek v tom M .
{
Dsledek: Neexistuje mnoina M , která by obsahovala úpln vechna ordinální ísla. Dkaz: Sporem. Pedpokládejme, e M obsahuje vechna ordinální ísla. M =DUM =ord M M W M W
Podobná bijekce f : M W M f =i W ,i a souasn musí platit f . f . Kdyby M f =i spor s pedchozí vtou oDUM
Odsud tedy plyne, e ordinální íslo mnoiny M u do této mnoiny M neme patit, tj. mnoina M neobsahuje vechna ordinální ísla.
49
Konstrukce ordinálních ísel Axiom XI. nám zajiuje existenci ordinálního ísla, nic vak neíká o tom, jak ordinální ísla obecn vypadají. Pro praktické pouití je vak rozumné pijmout njakou konstrukci ordinálních ísel. My nyní pijmeme tu konstrukci, která se opírá o definici ordinálního ísla v Cantorov intuitivní teorii. Definice: Libovolnou, dobe uspoádanou mnoinu nazveme ordinálním íslem, jestlie kadý její prvek splývá s jemu písluným úsekem. Odtud plyne jednoznaná konstrukce: 1) Nula prvkové 0= , protoe ord = ... oznaíme 0 2) Jednoprvkové 1={a 0 } 1 B a0 1 ={x 1 , x a 0}= a 0 = 1 ={}={0} ... oznaíme 1 3) Dvouprvkové 2 B 2 ={x 2 , x a 0 }= a 0= 2 ={ ,{}}={0 , 1} ... oznaíme 2 a0 2 ={x 2 , x a 1 }={a0 }{} a0
a0
a1
}
Z této konstrukce vyplývá, e konená ordinální ísla splývají s díve uvedenou konstrukcí konených kardinálních ísel a obecn tedy bude platit, e n1= n {n } . Poznámka: Z výe uvedené konstrukce ordinálních ísel plyne, e pro libovolná ordinální ísla jsou následující tyi vztahy ekvivalentní: 1) 2) 3) 4) = b pro nkteré b Aritmetika ordinálních ísel Budeme definovat souet a souin ordinálních ísel, bylo by mono uvaovat i pirozenou mocninu na základ kartézského souinu více mnoin, ale kvli komplikovanému uspoádání se tato mocnina nezavádí. Pomocná vta: Nech A , B=DUM , A B= a dále nech C= AB je uspoádaná tak, e naped zaadíme prvky z mnoiny A písluné relaci a potom za n prvky mnoiny B písluné relaci. Potom mnoina C je takto dobe uspoádanou mnoinou.
50
Dkaz: Zvolme libovolné
{
1. M A= DUM M obsahuje první prvek ozn. a M C =A B 2. M B=DUM M obsahuje první prvek ozn. b 3. M A B M =M 1M 2 , kde M 1M 2 =M 1 Aa také M 2 B M 1 obsahuje první prvek a , který souasn musí být i první prvek v M . Definice: Nech A , B=DUM , A B= a nech =ord A , =ord B . Potom soutem =ord AB , piem pedpokládáme, e sjednocení je uspoádané dle výe uvedené vty. Poznámka: Definice není závislá na volb písluných mnoin a ani poadovaná disjunktnost tchto mnoin není na závadu, protoe bychom vdycky naly jiné podobné mnoiny, AC , BD takové, e C D= a souasn =ord C , =ord D . Poznámka: Souet ordinálních ísel je obecn asociativní, ale není obecn komutativní, komutativita platí pouze v pípad konených ordinálních ísel. Píklad: Dokate, e 2=2 kdy 2=ord A kde A={x , y }, =ord 0 , 0 ={0,1 ,2 ,...} pes vztah podobnosti 1 A0 0 0 A . A0={x , y ,0 ,1,2 , ...} podobná bijekce f : A 0 0 0={0 ,1 , 2 ,3 , ... } 0 A={0,1 ,2 ,... , x , y } zde se nikdy na prvky x , y nedostaneme 0={0 ,1 , 2 ,3 , ... } neexistuje podobná bijekce g : 0 A 0
}
Poznámka: Z výe uvedeného textu plyne platnost následujících vztah pro libovolná ordinální ísla , , : 1) pro 0 2)
3) 4) Pomocná vta: Nech A , B jsou dobe uspoádané mnoiny a nech A× B je jejich kartézský souin, který je tzv. lexikograficky uspoádán, tj. platí [ x , y ] [ x ' , y ' ] x x ' y = y ' y B y ' . [ x , y] A×B [ x ' , y' ]A×B
Potom kartézský souin je touto relací dobe uspoádanou mnoinou. Dkaz: Zvolme libovolnou M A×B a ukáeme, e obsahuje první prvek. M y ={ y B , [ x , y ] M }B=DUM M y obsahuje první prvek, ozname ho y 0 . x A M x ={x A ,[ x , y 0 ] M }A= DUM M x obsahuje první prvek, ozname ho x 0 . [ x 0 , y 0 ] musí být první prvek v mnoin M . 51
Píklad na lexikografické uspoádání kartézského souinu: A={x , y} , B={a , b , c} A× B={[x , a ], [ y , a] ,[ x ,b ], [ y , b] ,[ x , c ], [ y , c]} . Definice: Nech A , B jsou dobe uspoádané mnoiny. Nech A× B jejich kartézský souin, který je lexikograficky uspoádán a nech =ord A , =ord B . Potom souinem =ord A×B . Poznámka: Platnost definice evidentn nezávisí na volb písluných mnoin. Násobení ordinálních ísel je obecn asociativní, není vak obecn komutativní, komutativita platí obecn pouze v pípad konených ordinálních ísel. Píklad: 2 = 2 kde 2=ord A , A={x , y }, =ord 0 , 0={0,1 ,2 ,...} 1 A×0 0 0 × A A×0={[ x ,0] ,[ y ,0] ,[ x ,1], [ y ,1], [x ,2] ,[ y ,2] ,...} 0={ 0 , 1 , 2 , 3 , 4 , 5 , ...} podobná bijekce f : A× 0 0 0×A={[0, x] ,[1, x ], [2 , x ] ,[3 , x ] , ... ,[0 , y ], [1 , y ] ,[2, y ], ...} neexistuje bijekce g : 0 ×A 0 . Z toho vyplývají následující vztahy pro násobení ordinálních ísel: 1) 0=0 2) 1=1 =... 3) krát
4) 5) 6) 7)
, 0 , 1 , 0
, 0
Poznámka: Z výe uvedeného je zjevné, e kadé ordinální íslo a to i nekonené má svého bezprostedního následovníka 1 , nemusí vak mít svého bezprostedního pedchdce. Ta která ho mají nazýváme nelimitní ordinální ísla a ta která ho nemají nazýváme limitní ordinální ísla. Limitní: 0, , 2 , n , ... Nelimitní: 1 , n0 , 1 , 23 , ... Vztah mezi ordinálními a kardinálními ísly Z výe uvedené konstrukce ordinálních ísel je zejmé, e konená ordinální ísla splývají s konenými kardinálními ísly, bereme-li v úvahu jejich pirozené uspoádání. U nekonených ordinálních ísel existuje nekonen mnoho tch, která jsou mezi sebou rzná (nejsou si podobná) a pitom jsou mezi sebou ekvivalentní. Nejmení z tchto poloíme do rovnosti s písluným kardinálním íslem =!0 . Pitom vak nám vadí, e ordinální ísla piazujeme pouze dobe uspoádaným mnoinám. V tom nám ale pomáhá Zermelova vta o dobrém uspoádání. 52
Vta Zermelova o dobrém uspoádání: Kadou libovolnou mnoinu (i kontinuální povahy) lze dobe uspoádat. Princip dkazu: Opírá se o Zermelovu vtu o výbrové funkci. Dkaz: Nech S je libovolný systém neprázdných mnoin f : S S , f A=x A pro A S . Máme libovolnou mnoinu M , S=P M {} . M S f M = x 0 x 0 M
M 1=M {x 0 }, M 1 S f M 1 =x 1 x 1M 1
M 2=M 1{x 1 }, M 2 S f M 2= x 2 x 2 M 2
.....................................................................
53