Atlas životního prostředí Moravskoslezského kraje
Obsah Charakteristika Moravskoslezského kraje Geomorfologie, Geologie Příroda a krajina Půda
28
Lesy a lesnictví
38 Rybářství 42 Odpady 46 Ovzduší 52 Voda 56
16
6
2
32
Myslivost
66 Staré ekologické zátěže 70 Brownfields 72
Integrovaná prevence IPPC
1
Charakteristika Moravskoslezského kraje Poloha kraje
Poloha kraje
Charakteristika
Moravskoslezský kraj se nachází v nejvýchodnější části České republiky. Od Prahy je vzdálen zhruba 300 km vzdušnou čarou. Přepočteme-li tento údaj do přepravního času, pak činí pouze 1 hodinu letecky, 3 hodiny železnicí a 4 hodiny po silnici. Budemeli vnímat kraj nadregionálně, pak je jeho poloha na hranici tří států téměř ve středu evropského prostoru velice výhodná. Pokud se zaměříme na celou Evropu, pak se region nachází
Moravskoslezského
kraje
mezi rakouskou Vídní, polskou Hornoslezskou aglomerací a slovenskou Bratislavou. Sílu polohy celé oblasti se snaží ještě více zdůraznit regionální aktéři, kteří dlouhodobě usilují o propojení některých aktivit Moravskoslezského kraje, Žilinského samosprávného kraje a Slezského vojvodství v určitých aktivitách s výhledem na vytvoření významného územního centra v celoevropském pohledu.
PRAHA OSTRAVA 20
0 k
m
m
0 k
20
BRNO
N
EST S
RUS LV
DK
LT BY
RUS IRL GB
PL
D
B Paris
Warszawa
Berlin
NL
London
UA Praha
L
CZ
SK
MO
Wien F
Budapest H
A
CH
SLO
RO Bucuresti
HR BIH
YU
Sofija BG
I E P
Madrid
Roma
MK TR
AL GR
2
3
Charakteristika Moravskoslezského kraje Administrativní členění kraje
Charakteristika Moravskoslezského kraje Geografie kraje
Geografie kraje Kraj leží na severovýchodě České republiky a tvoří jednu z nejvíce okrajových částí. Na severu a východě hraničí s polskými vojvodstvími – Slezským a Opolským, na jihovýchodě s Žilinským krajem na Slovensku. V rámci krajského uspořádání ČR je lemován Olomouckým krajem a na jihu se letmo dotýká kraje Zlínského. Příhraniční charakter kraje poskytuje možnosti efektivní spolupráce ve výrobní oblasti, rozvoji infrastruktury, ochrany životního prostředí, kulturně-vzdělá vací činnosti a především turistického ruchu. Za tímto účelem působí na území kraje v současné době čtyři euroregiony – Beskydy, Praděd, Silesia a Těšínské Slezsko. Převážná většina území Moravskoslezského kraje náleží do úmoří Baltského
Nízký Jeseník – Boží muka u Rudy
moře, pouze z části Nízkého Jeseníku – Rýmařovska a drobných území okresu Nový Jičín, odtékají vody do povodí řeky Moravy, tedy do moře Černého. Nejvýznamnějším vodním tokem je Odra pramenící v Oderských vrších. Na území Ostravy přijímá Odra své největší přítoky – řeku Opavu, jež odvodňuje Jeseníky a Opavsko, a řeku Ostravici, která odvádí vody z Moravskoslezských Beskyd. Severně od Bohumína se do Odry vlévá řeka Olše tvořící hranici s Polskem a odvodňující Těšínsko. V místě soutoku Odry s Olší dosahuje území kraje svého výškového minima – 195 m n. m. Hlavními zdroji pitné vody jsou vodárenské nádrže Šance a Morávka. Od počátku devadesátých let dochází k podstatnému zlepšení stavu životního prostředí vlivem poklesu průmyslové výroby, díky používání šetrnějších technologií a značným investicím do ekologických opatření. I přes tato uvedená zlepšení patří
kraj nadále mezi nejzatíženější oblasti v České republice, neboť v minulosti byly znečištěny všechny složky životního prostředí. Dnes se jako nejzávažnější jeví znečišťení ovzduší, kontaminace půdy a podzemních vod v důsledku průmyslové činnosti, důlní poklesy a znečištění povrchových vod. Přírodní charakter a odlišný ekonomický vývoj se podílejí na rozdílech v kvalitě životního prostředí jednotlivých oblastí kraje. Nejzávažnější dopady na životní prostředí se koncentrují do střední a severovýchodní části kraje (Ostravsko, Karvinsko a Třinecko). Na druhé straně jsou součástí Moravskoslezského kraje také místa s významnými a cennými přírodními zvláštnostmi, jež jsou chráněny v rámci tří chráněných krajinných oblastí – Beskydy (rozlohou 1 160 km2 vč. zlínské části největší CHKO v ČR), Jeseníky a Poodří – a 143 maloplošných chráněných území.
Administrativní členění Moravskoslezský kraj je počtem necelých 1 250 tis. obyvatel nejlidnatější v ČR. Tomu odpovídá i hustota osídlení 230 obyvatel na km2, přičemž týž údaj pro celou ČR je 132 obyvatel na km2. Průměrná rozloha katastru obce 18,2 km2 je druhá největší v republice a je o necelých 50 % větší než kata str průměrné obce v ČR (12,6 km2). V obcích do 499 obyvatel bydlí jen necelé 2 % obyvatel, v obcích od 500 do 4 999 obyvatel okolo 23 % obyvatel, v obcích od 5 000 do 19 999 obyvatel žije přes 13 % občanů kraje. Většina obyvatel kraje (téměř 62 %), což je v rámci ČR výjimečné, žije ve městech nad 20 tisíc obyvatel. V krajské metropoli Ostravě žije přes 308 tis. obyvatel, tj. zhruba čtvrtina obyvatel kraje. Dalšími velkými městy s počtem obyvatel nad 50 tisíc jsou Havířov, Karviná, Frýdek-Místek a Opava.
4
Po jediné územní změně v roce 2005 má region rozlohu 5 427 km², zaujímá 6,9 % území celé České republiky a řadí se tak na 6. místo mezi všemi kraji. Skládá se z celkem 6 dřívějších okresů (od západu Bruntál, Opava, Nový Jičín, Ostrava-město, Karviná a Frýdek-Místek) a z území 22 obcí s rozšířenou působností. V kraji se nachází celkem 5 statutárních měst, 35 měst, 3 městyse a 257 obcí. Více než polovinu území kraje zaujímá zemědělská půda, na dalších více než 35 % se rozprostírají lesní pozemky (především v horských oblastech Jeseníků a Beskyd). Vedle přírodního bohatství se v kraji vyskytují bohaté zásoby nerostných surovin – především rozhodující domácí zásoby černého uhlí, dále ložiska zemního plynu, vápenec, žula, mramor, břidlice, sádrovec, štěrkopísky, písky a cihlářské jíly.
Legenda Legenda
Beskydy – pod Lysou horou
hranice kraje obec s rozšířenou působností vodní toky
Nadmořská výška 1491 m n. m
189 m n. m.
5
Geologie, Geomorfologie Geografická poloha
Geografická poloha Moravskoslezský kraj se nachází v nejvýchodnější části České republiky. Geograficky je Moravskoslezský kraj velmi rozmanitým regionem. Ze západu je sevřen masivem Hrubého Jeseníku, jenž postupně přechází v Nízký Jeseník a Oderské vrchy, na východě jej ohraničují Moravskoslezské Beskydy. Mezi horami leží i níže položené oblasti, konkrétně nejjižnější výběžek Slez-
ské nížiny tvořen Opavsko-ostravskou pánví, na který na jihu navazuje přirozený krajinný koridor Moravská brána. Nejvyšším bodem kraje je vrch Praděd (1 491 m n. m.) v pohoří Hrubého Jeseníku, druhým nejvyšším bodem je Lysá hora v Moravskoslezských Beskydech (1 323 m n. m.). Nejníže položeným bodem je soutok řek Odry a Olše (195 m n. m.).
Letecký pohled na Lysou horu
Geologie
Geomorfologie Praděd
Soutok řeky Ostravice a Odry
6
7
Geologie, Geomorfologie Geomorfologická charakteristika
Geologie, Geomorfologie Geomorfologická charakteristika
Geomorfologická charakteristika Z hlediska geomorfologického členění České republiky náleží území Moravskoslezského kraje oběma základním taxonomickým jednotkám (systémům), které se na území České republiky vyskytují: • hercynskému systému (severozápadní polovina kraje) • alpsko-himalájskému systému (jihovýchodní polovina kraje)
Tyto systémy se dále člení na Subsystémy Provincie Subprovincie (soustavy) Oblasti (podsoustavy) Celky Podcelky Okrsky. Z hlediska geomorfologických provincií spadá území kraje na severozápadě do provincie České vysočiny, na jihovýchodě do provincie Západních Karpat a malou severní částí do provincie Středoevropské nížiny.
Ostravská pánev Hrubý Jeseník, v pozadí Praděd
Legenda Legenda hranice kraje obec s rozšířenou působností
vodní toky lesy provincie
subprovincie oblasti celky
Výřez geomorfologického členění na území kraje PROVINCIE Česká vysočina
SUBPROVINCIE (soustava) Krkonošsko-Jesenická soustava
OBLASTI (podsoustava) Jesenická podsoustava
Středoevropská nížina Západní Karpaty
Středopolské nížiny Vněkarpatské sníženiny
Slezská nížina Západní Vněkarpatské sníženiny Severní Vněkarpatské sníženiny Moravské-slovenské Karpaty
Vnější západní Karpaty
Západobeskydské podhůří Západní Beskydy
8
Pohled z hřebene Radhoště směrem na Frenštát pod Radhoštěm
CELEK Hanušovická vrchovina Zlatohorská vrchovina Hrubý Jeseník Nízký Jeseník Opavská pahorkatina Moravská brána Ostravská pánev Vizovická vrchovina Javorníky Beskydská pahorkatina Hostýnsko-vsetínská hornatina Rožnovská brázda Moravskoslezské Beskydy Jablunkovská brázda Slezské Beskydy
9
Geologie, Geomorfologie Geologická charakteristika
Geologie, Geomorfologie Geologická charakteristika
Geologické zajímavosti – sopky na území kraje
Geologická charakteristika
Venušina sopka (643 m n. m.) – čtvrtohorní sopka, jejíž vrchol je pokryt červenohnědou struskou a sopečným pískem
Moravskoslezský kraj má složitou geologickou stavbu, protože leží na styku dvou jednotek nadregionálního významu – Českého masivu, jenž je součástí zemské kůry konsolidované variskou (hercynskou) orogenezí, která proběhla v závěru prvohor, a karpatské soustavy, zformované koncem třetihor. V oblasti lze vymezit tři strukturní patra, z nichž každé má autonomní stavbu – asyrské (kadomské), variské a alpínské patro. Pokryvné útvary tvoří křídové, miocenní a čtvrtohorní horniny. Z hlediska regionálně-geologického dělení Českého masivu náleží území kraje k moravskoslezské oblasti, která se dále dělí na několik dílčích jednotek, přičemž na území kraje jsou zastoupeny pouze tři – silesikum, moravskoslezský devon a moravskoslezský karbon.
Uhlířský vrch (672 m n. m.) – jedna z nejmladších vyhaslých sopek v ČR
Břidlice je označení pro usazené částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí vzniklé z jílovců a prachovců. Obsahuje především minerály biotit, muskovit a andalusit. Břidlice mívají černou až šedou barvu; vyznačují se dobrou rovinnou štěpností, takže z nich lze snadno vytvářet tenké desky.
Nerosty – minerály Tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry. Vznikají přirozenými pochody, nezávisle na činnosti člověka a organismů. Dají se vyjádřit chemickým vzorcem.
Vápenec
Horniny
vznikl usazováním a postupnou přeměnou vápenitých schránek zemřelých prehistorických vodních živočichů a jejich petrifikací v masivní usazený kámen – horninu – nerost – vápenec v ložisku. Jeho hlavní složkou je uhličitan (karbonát) vápenatý (CaCO3), tj. klencový kalcit a jeho kosočtverečná modifikace, aragonit.
Seskupení minerálů nebo organických zbytků, příp. přírodních vulkanických skel. Vznikají rozmanitými geologickými procesy. Od minerálů se liší látkovou a strukturní nesourodostí, nedají se vyjádřit chemickým vzorcem.
Jíl je usazená hornina, nezpevněná, složená z hmoty tvořené jílovými minerály a dalšími příměsy (jiné minerály, úlomky hornin), s velikostí jednotlivých zrn pod 2 μm (50 %). Hornina má různou barvu závislou na obsahu příměsí. Jíl zásadně mění své vlastnosti v přítomnosti vody, v suché podobě je jíl sypkou horninou, ve spojení s vodou se stává plastickou hmotou, která po vypálení tuhne. K vypálení může dojít přírodní cestou nebo cílevědomým působením člověka, zejména v oboru keramiky.
10
Legenda Legenda hranice kraje
obec s rozšířenou působností kvartér (hlíny, spraše, písky, štěrky) mezozoické horniny (pískovce, jílovce) mezozoické horniny alpinsky zvrásněné (pískovce, břidlice) ortoruly, granulity a velmi pokročilé migmatity v moldanubiku a proterozoiku paleozoické horniny zvrásněné a metamorfované (fylity, svory) paleozoické horniny zvrásněné, nemetamorfované (břidlice, droby, křemence, vápence)
Velký Roudný (780 m n. m.) – národní přírodní památka chránící čedičový kužel nejvýznamnějšího a nejzachovalejšího stratovulkánu Českého masivu. Tvoří jej čtyři lávové proudy a sopečné tufy (rozloha 81 ha)
proterozoické horniny assyntsky zvrásněné, s různě silném variském přepracováním (břidlice, fylity, svory až pararuly) tercierní horniny (písky, jíly) tercierní horniny alpinsky zvrásněné (pískovce, břidlice) vulkanické horniny tercierní (čediče, fonolity, tufy) vulkanické horniny zčásti metamorfované, proterozoické až paleozoické (amfibolity, diabasy, melafyry, porfyry)
11
Geologie, Geomorfologie Nerostné suroviny a jejich těžba
Geologie, Geomorfologie Nerostné suroviny a jejich těžba
Nerostné suroviny
Nerostné suroviny a jejich těžba V Moravskoslezském kraji se vyskytují bohaté zásoby nerostných surovin, jejichž těžba probíhá nebo probíhala v minulosti. Jedná se především o černé uhlí, dále zemní plyn, zejména vázaný na černouhelné sloje, štěrkopísky, cihlářské suroviny, stavební kámen, vápence, sádrovec, ale také polymetalické rudy, měděné rudy, zlatonosné rudy i ropu. Nejvýznamnější nerostnou surovinou na území kraje je černé uhlí české části hornoslezské pánve, která je provozně nazývaná ostravsko-karvinský revír. Jedná se o území v okolí měst Ostravy, Karviné, Českého Těšína, Frenštátu pod Radhoštěm a dalších, kde se nacházejí uhlonosné vrstvy karbonského stáří, a jenž představuje hlavní oblast těžby černého uhlí v České republice. Je zde 90% veškerých zásob této suroviny. Ostravsko-karvinské uhlí vzniklo přibližně před 320 miliony let v období zvaném svrchní karbon, kdy se na území dnešní hornoslezské pánve rozkládaly přímořské bažinaté laguny, v nichž rostly obří přesličky, plavuně
a kapradiny. Období rozvoje rostlinstva střídaly přívaly bahna. Ve větších hloubkách se pak z rostlinných těl stávalo uhlí, zatímco bahno se měnilo na pískovce, slepence a jílovce. Za 40 miliónů let se tak v hornoslezské pánvi postupně vytvořilo přes 400 uhelných slojí, prokládaných jinými horninami. Ostravské vrstvy jsou starší a vyznačují se kvalitnějším uhlím ve slojích menší mocnosti narozdíl od mladšího karvinského souvrství, které má mohutné sloje. Původní karbonské horniny tvoří v okolí Ostravy kopce, kde kdysi vycházely uhelné sloje až k povrchu. Dnes už je to možné pozorovat jen na Landeku, kde povrchové výchozy karbonských vrstev také umožnily jejich nalezení a zahájení těžby v 18. století. Naproti tomu jižněji jsou karbonské vrstvy zatlačené pod Beskydy do velkých hloubek. V roce 1994 těžba uhlí na Ostravsku definitivně skončila, na místě původních dolů vznikla hornická muzea (např. Landek Park), v oblasti Kar-
• Přírodní látky (prvky, sloučeniny, minerály, horniny), vhodné pro průmyslovou výrobu nebo jiné využití (v širším slova smyslu se považuje za nerostné suroviny i voda a plyny zemské atmosféry) • Nahromadění nerostných surovin se považuje za nerostné zdroje • Specifickým rysem nerostných zdrojů je jejich neobnovitelnost a nepřemístitelnost
vinska a Staříče těžba černého uhlí pokračuje, a to výhradně hlubinným způsobem. Negativem těžby uhlí je její zátěž na krajinu a životní prostředí. Hornickou krajinu modelují především poklesy, odvaly (haldy) a usazovací nádrže. Tak například na Ostravsku byly zaznamenány poklesy až o 20 metrů (např. Slezskoostravský hrad), na Karvinsku, kde jsou dobývány mohutné sloje, jde o ještě výraznější poklesy, až o více než 40 metrů (např. kostel sv. Petra z Alkantry). Na důlní činnost však nelze pohlížet jen negativně, protože dala vzniknout i řadě biologicky cenných lokalit – mokřadům a jezerům, v nichž dostaly příležitost druhy vytlačené z území osídlených člověkem. Také haldy na Ostravsku se staly výrazným krajinotvorným prvkem a v některých případech také turistickým cílem (např. halda Ema, kterou tvoří miliony tun vytěžené hlušiny a ze které vyvěrají bělostné obláčky plynů obsahující zejména oxid siřičitý).
Důlní kombajn při těžbě uhlí
Těžní věž
Kostel sv. Petra z Alkantry – Nejšikmější kostel v ČR – „Česká Pisa“ sklon 6,8 stupňů
Legenda
Legenda
hranice kraje obec s rozšířenou působností vodní toky lesy chráněná ložisková území
Landek Park – Důl Anselm
12
13
Geologie, Geomorfologie Svahové pohyby a sesuvy
Geologie, Geomorfologie Svahové pohyby a sesuvy
Svahové pohyby a sesuvy Na území Moravskoslezského kraje jsou zejména Moravskoslezské Beskydy vzhledem k jejich podloží, které je tvořeno flyšovými horninami, obecně predisponovány k svahovým deformacím. Mimořádný počet sesuvů se objevil po vydatných srážkách a povodních v roce 1997 a v roce 2010. Svahové pohyby a sesuvy lze označit jako pohyby povrchových částí zemské kůry, při kterých dochází k přemisťování hornin z vyšších poloh do nižších, a které jsou doprovázeny obvykle výraznou modelací reliéfu. Svahové pohyby a sesuvy mohou mít různý charakter nejen v plošném rozsahu, ale i v rychlosti celého procesu. Rozlišuje se několik typů svahových
pohybů – plíživý pohyb sutí, plošné povrchové sesuvy, proudové sesuvy, suťové proudy (mury) a svahové pohyby vzniklé vytlačováním měkkých hornin podloží. Každý svahový pohyb (sesuv) se skládá z několika částí – odlučné oblasti, tzn. místa, odkud se horniny pohybují (zdroj materiálu), čelní (akumulační) oblasti, tzn. části svahového pohybu, kde se materiál v konečném stádiu nahromadí, a splazu, tzn. části sesuvu mezi odlučnou oblastí a čelem sesuvu. Faktorů, které mohou narušit stabilitu svahu, je celá řada. Mezi nejdůležitější patří změny povětrnostních podmínek (silný déšť a sněžení), erozní činnost povrchové vody, změna hladiny
podzemní vody, změna konzistence a pevnosti horniny, změna zatížení svahu, odlesnění svahů, mikrootřesy nebo stavební činnost člověka. Velmi významným faktorem, který zvyšuje riziko svahových pohybů (sesuvů), je zejména sklon svahu. Některé svahové pohyby jsou závislé pouze na přírodních faktorech, ale v poslední době přibývá stále více sesuvů, kdy hlavní impuls dává člověk svou nevhodnou činností. Např. rozsáhlá zástavba na velmi nepříznivých místech vede k nepřiměřenému zatěžování svahů a ve spojitosti s rozsáhlým přeskupováním zeminy může vést k velmi vážným následkům.
Girová – Mosty u Jablunkova – plošně nejvetší sesuv po vydatných srážkách v roce 2010
Druhy svahových pohybů
Flyš tečení
sesouvání
rotační sesouvání
ploužení
Pod pojmem flyš se v geologii rozumí mnohonásobně rytmické střídání vrstev, v tomto případě jílovců, prachovců, pískovců a slepenců, tedy propustných a nepropustných vrstev.
Legenda Legenda hranice kraje
laterální sesouvání
skalní řícení
obec s rozšířenou působností vodní toky svahové deformace
Následky sesuvů
14
15
Příroda a krajina Chráněné krajinné oblastí
Chráněné krajinné oblastí (CHKO)
Příroda
a krajina
Velkoplošnými zvláště chráněnými územími Moravskoslezského kraje jsou Chráněné krajinné oblasti Beskydy, Jeseníky a Poodří. Chráněné krajinné oblasti jsou zvláště chráněná území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvale travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení.
CHKO Jeseníky se nachází na rozmezí Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Pro Jeseníky je typický reliéf členité hornatiny s hluboce zaříznutými údolími a táhlými zaoblenými hřbety. Hřebeny Jeseníků patří k nejchladnějším oblastem republiky. Nejvyšší polohy mají charakter severské tundry. Na území CHKO Jeseníky bylo vyhlášeno 29 ma-
loplošných zvláště chráněných území (4 národní přírodní rezervace, 1 národní přírodní památka, 19 přírodních rezervací, 5 přírodních památek). Území je z 80 % pokryto lesy, převážně druhotnými smrčinami nebo bučinami a mozaikovitě zachovalými zbytky přírodních lesů.
CHKO Beskydy se nachází na území Moravskoslezského a Zlínského kraje při hranici se Slovenskou republikou. Beskydy jsou mimořádné svou krajinou, kterou spolu s přírodou vytvářel člověk. Vyskytují se zde zbytky pralesovitých lesů s výskytem vzácných živočichů a rostlin, druhově bohaté louky a pastviny, je-
dinečné povrchové i podzemní pseudokrasové jevy. Na území chráněné krajinné oblasti bylo vyhlášeno 53 maloplošných zvláště chráněných území (7 národních přírodních rezervací, 23 přírodních rezervací, 23 přírodních památek).
Legenda Legenda hranice MSK Chráněné krajinné oblasti
CHKO Poodří se nachází na území Moravskoslezského kraje kolem řeky Odry v severovýchodní části Moravské brány. Pro území je charakteristický zachovalý vodní režim s každoročním zaplavováním rozsáhlých částí nivy a meandrující tok Odry s navazujícími systémy ramen a tůní v různém stupni zazemnění, značným podílem trvalých travních
16
porostů, lužními lesy v nivě, dubohabřinami na terasách Odry a rybničními soustavami. Oblast byla zařazena mezi mokřadní území Ramsarské úmluvy. Na území CHKO Poodří bylo vyhlášeno 10 maloplošných zvláště chráněných území (1 národní přírodní rezervace, 7 přírodních rezervací, 2 přírodní památky).
17
Příroda a krajina Maloplošná zvláště chráněná území
Příroda a krajina Maloplošná zvláště chráněná území
Maloplošná zvláště chráněná území Jako maloplošná zvláště chráněná území označujeme přírodní památky, přírodní rezervace, národní přírodní památky a národní přírodní rezervace.
Přírodní památka (PP) je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.
Přírodní rezervace (PR) je menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast.
Národní přírodní památka (NPP) je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národní nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.
Seznam národních přírodních památek a národních přírodních rezervací (mimo území CHKO):
Seznam přírodních památek a přírodních rezervací dle okresů (mimo území CHKO) okres Bruntál
Čantoria, národní přírodní rezervace Kaluža, národní přírodní rezervace Landek, národní přírodní památka Odkryv v Kravařích, národní přírodní památka Ptačí hora, národní přírodní památka Rešovké vodopády, národní přírodní památka Skalická Morávka, národní přírodní památka Šipka, národní přírodní památka Velký Roudný, národní přírodní památka
přírodní památka Lávový proud u Meziny Liptaňský bludný balvan Oblík u Dívčího Hradu Razovské tufity Staré hliniště Uhlířský vrch
Frýdek-Místek Filipka Hradní vrch Hukvaldy Kamenec Kamenná Koryto řeky Ostravice Pod hájenkou Kyčera Pod hukvaldskou oborou Profil Morávky Rohovec Stará řeka Žermanický lom Opava Černý důl Heraltický potok Hranečník Hůrky Otická sopka Úvalenské louky
Národní přírodní rezervace (NPR) je menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku.
Legenda
Legenda
hranice MSK
Ostrava
MZCHÚ MSK (PP) MZCHÚ MSK (PR) MZCHÚ - MŽP, CHKO
Přírodní rezervace Hněvošický háj Nový Jičín
Přírodní rezervace Hořina Karviná
Kunčický bludný balvan Porubský bludný balvan Rovninské balvany Turkov Domorazské louky Kamenárka Na Čermence Pikritové mandlovce u Kojetína Polštářové lávy ve Strániku Prameny Zrzávky Sedlnické sněženky Stříbrné jezírko Travertinová kaskáda Váňův kámen Vrásový soubor u Klokočůvku Hraniční meandry Odry Meandry Lučiny Věřňovice
přírodní rezervace Džungle Karlovice – sever Krasovský kotel Kunov Mokřiny u Krahulčí Niva Moravice Pustá Rudná Radim Skalské rašeliniště Velký Pavlovický rybník Bukovec Les Na Rozdílné Novodvorský močál Palkovické hůrky Plenisko Skalka Vřesová stráň
Černý les u Šilheřovic I. Černý les u Šilheřovic II. Dařenec Hněvošický háj Hořina Hvozdnice Koutské a Zabřežské louky Nové Těchanovice Štěpán U Leskoveckého chodníka Valach Přemyšov Rezavka
Královec Rybníky v Trnávce Suchá Dora Svinec
Skučák Velké Doly
Přírodní památka Vrásový soubor u Klokočůvku
18
19
Příroda a krajina NATURA 2000
Příroda a krajina NATURA 2000
NATURA 2000
Vybrané evropsky významné lokality v Moravskoslezském kraji
je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť (území, které jsou ohroženy vymizením ve svém přirozeném areálu rozšíření nebo mají malý areál rozšíření) a stanoviště evropsky významných druhů (druhy, které jsou ohrožené, zranitelné, vzácné nebo endemické) v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena vymezenými ptačími oblastmi a vyhlášenými evropsky významnými lokalitami.
Dolní Marklovice Intenzivně i extenzivně obhospodařované rybníky v obci Dolní Marklovice. Břehové porosty a fragmenty údolního jasano-olšového luhu a vlhkých aluviálních psárkových luk v nivě Petrůvky a jejích přítoků, s vyjetými kolejemi na polích a cestách a zatopenými prohlubněmi. Významná plocha pro rozmnožování kuňky ohnivé.
Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva právní předpisy Evropské unie: směrnice 79/409/EHS O ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) a směrnice 92/43/EHS O ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“).
Charakteristiky některých evropsky významných druhů Páchník hnědý – brouk – je typickým druhem osidlujícím stromové dutiny. Preferuje pravděpodobně osvětlené dutiny, proto lze často nalézt populace páchníka v solitérních stromech či alejích. Páchník hnědý se vyskytuje na dvou typech stanovišť. Jednak jsou to porosty dnes klasifikované jako původní listnaté lesy, které byly v minulosti specifickým způsobem hospodářsky využívány (vrbovny, pastevní lesy), a jednak jsou to staré parky a aleje. Modrásek bahenní – motýl – preferuje především vlhké, nehnojené, extenzivně kosené krvavcové louky, ale dokáže žít např. i ve vlhkých příkopech podél silnic, na podmáčených ruderálních stanovištích a na poddolovaných územích. Není však schopen přežívat na loukách, na kterých probíhá druhá seč v době od začátku července do začátku září, tj. v období letu dospělců, kladení vajíček a časného vývoje housenek. Dospělci se vyskytují od začátku července do začátku srpna s vrcholem obvykle kolem 20. – 25. července. Sají nektar na krvavci totenu. Kuňka obecná – obojživelník – obývá mělké, vegetačně hustě zarostlé stojaté vody na dobře osluněných místech: pobřežní pásma rybníků, tůně. Kuňky jsou výrazně ohroženy krajinotvornými změnami – scelováním zemědělské půdy, úpravami rybníků pro zemědělské a rekreační účely (tj. prohlubování nádrží a odstraňování pobřežní vegetace), melioracemi mokřadů, přeměnou luk na pole, odvodňováním luk a lesů, regulacemi potoků a zatrubňováním drobných vodotečí.
20
Čolek velký – obojživelník – je typickým obyvatelem větších a hlubších vodních nádrží jak přirozeného, tak i umělého původu. Žije především v rybnících, jezírkách v lomech a pískovnách, tůních, vzácněji i v zatopených příkopech, závlahových kanálech, požárních nádržích i vybetonovaných koupalištích. Vranka obecná – ryba – obývá horské a podhorské potoky v úsecích s členitým štěrkovým nebo štěrkopískovým dnem, kde se po většinu času ukrývá pod kameny. Její přítomnost vykazuje vysokou kvalitu toku, jde o tzv. bioindikační druh. Hořavka duhová – ryba – obývá především stojaté či pomalu proudící vody, jako jsou některé rybníky, poloprůtočná a mrtvá ramena, zátoky řek a zavodňovací kanály a to často v masivním počtu (lokálně). Zdržuje se v hejnech, za potravu jí slouží zelené a vláknité řasy, rozsivky a rostlinný detrit. Podmínkou výskytu hořavky duhové je přítomnost vodních mlžů, jimž klade jikry do žaberní dutiny. Vydra říční – savec – v rámci svého areálu osídluje téměř všechny typy vodních biotopů od vodních toků přes jezera, mokřady a skalnatá mořská pobřeží. Populace obývající naše území obsazuje tři rozdílné typy biotopů – horské oligotrofní vodní toky, vrchovinné toky s kaskádami malých a středních rybníků a ploché rybniční oblasti.
Moravice Přirozený meandrující tok řeky Moravice s kamenitým až štěrkovitým dnem, charakteristickými břehovými porosty a doprovodnými podmáčenými loukami, vrbinami, olšinami a mokřady. Část lokality leží v zastavěném území. Významná lokalita vydry říční.
Ptačí oblasti v Moravs koslezském kraji Ptačí oblast je území nejvhodnější pro ochranu z hlediska výskytu, stavu a početnosti populaci významných druhů ptáků v jejich přirozeném areálu rozšíření. Ptačí oblast Beskydy Ptačí oblast Beskydy pokrývá zhruba jednu třetinu severní části Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Území je plošně rozsáhlé, na délku měří 51 km a na šířku 1,5–17 km. Předmět ochrany: čáp černý, jeřábek lesní, tetřev hlušec, kulíšek nejmenší, puštík bělavý, žluna šedá, datel černý, strakapoud bělohřbetý, datlík tříprstý, lejsek malý Ptačí oblast Heřmánský stav – Odra – Poolší Lokalita se nachází v severovýchodní části Morav skoslezského kraje u hranic s Polskem. Páteř oblasti tvoří řeky Odra (v délce cca 10 km) a Olše (v délce cca 16 km) včetně přiléhajících říčních niv. Z východu je připojená soustava Karvinských rybníků a hraniční úsek toku Petrůvka, od jihu soustavy rybníků v Rychvaldě, Bohumíně – Záblatí a Heřmanicích. Předmět ochrany: bukáček malý, ledňáček říční, slavík modráček
Stonávka – nádrž Halama
Staré Oldřůvky Důl po těžbě břidlice na pravém břehu řeky Budišovky, jižně od obce Svatoňovice. Regionálně významné zimoviště netopýra brvitého a netopýra velkého. Řeka Ostravice Úsek řeky Ostravice od Bašky po Vratimov v ř. km cca 15,0 – 29,9, tj. od ústí Olešné ve Vratimově proti toku po jez v Bašce, představuje velmi významnou lokalitu vranky obecné v povodí Odry.
Ostrava – Šilheřovice Golfové hřiště a přilehlé aleje u obce Šilheřovice tvořící velmi významnou lokalitu páchníka hnědého. Mokřad u Rondelu Vodní nádrže a mokřady v prostoru mezi řekou Lučinou a silnicí Ostrava – Havířov u kruhového objezdu v Havířově. Významná lokalita výskytu čolka velkého a dalších obojživelníků v rámci širšího regionu. Ptačí hora Lokalita rozkládající se na území obce Nové Heřminovy je cenným souborem lesních porostů s přirozenou druhovou skladbou, především podhorských bučin a jedlobučin. Území je rovněž významným refugiem původního jesenického modřínu. V lesních porostech převažují květnaté bučiny, na minerálně chudších substrátech jsou místy vystřídány acidofilními bučinami. Kojetínské vrchy Krajinářsky zajímavé území jižně od Kojetína na východním úbočí Petřkovické hory (707 m n. m.) tvoří mozaika svažitých luk se zachovalými mezemi a lesních porostů, rozčleněných hlubokými zářezy Stranického potoka a jeho přítoků.
Legenda
Legenda
hranice MSK Evropsky významné lokality
Ptačí oblast Jeseníky Území se nachází v hraniční oblasti Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Ptačí oblast se rozkládá v Hrubém Jeseníku a zaujímá přes 70 % území CHKO Jeseníky. Na délku měří 42 km a v nejširším místě 23 km. Předmět ochrany: jeřábek lesní, chřástal polní Ptačí oblast Poodří Území se nachází mezi městskou části Ostrava-Jih a obcí Jeseník nad Odrou. Hranice ptačí oblasti jsou totožné s hranicemi CHKO Poodří a území tvoří úzký pruh podél řeky Odry, který je 32 km dlouhý a 4 km široký. Předmět ochrany: bukač velký, moták pochop, ledňáček říční, kopřivka obecná
Ostrava – Šilheřovice
21
Příroda a krajina Přírodní parky
Příroda a krajina Přírodní parky
Přírodní parky jsou zřizovány k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami. Krajinný ráz je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti.
Přírodní parky na území Moravskoslezského kraje Moravice Přírodní park Moravice patří k nejlépe zachovalému a nejhodnotnějšímu území Opavska. Zdejší květena má převážně podhorský charakter a plocha se vyznačuje charakteristickými rysy Jesenického podhůří. Údolí řeky Moravice je v úseku od Kružberku po Hradec nad Moravicí jedno z nejkrásnějších říčních údolí v České republice. Místy řeka vytvořila i kaňon se stěnami vysokými až 120 metrů. Oderské vrchy Typickým rysem Přírodního parku Oderské vrchy jsou náhorní plošiny a hluboce zaklesnutá údolí vodních toků, především řeky Odry, do podkladu prvohorních kulmských hornin s převládajícími drobami a břidlicemi. Tyto horniny byly těženy v celé řadě břidličných štol a lomů. Podbeskydí Krajina Přírodního parku Podbeskydí má mírně zvlněný povrch s roztrou-
22
šenými květnatými lesíky. Současná povrchová geologická skladba celé oblasti nese znaky mladě vyvrásněného pohoří. Sovinecko Posláním Přírodního parku Sovinecko je zachovat typický ráz krajiny a lesní prosty s dochovanou strukturou a dřevinnou skladbou blízkou původním porostům, na které je vázána řada zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Údolí Bystřice Přírodní park Údolí Bystřice se rozkládá v okolí údolí řeky Bystřice. Řeka zde vytvořila hluboké skalnaté údolí s kaňony, skalními ostrohy, sutěmi a kamennými moři. V místech, kde pramení přítoky, se zachovaly zbytky rašelinných luk, v údolích pak návštěvníka okouzlují vlhké louky. Na příkrých zalesněných svazích se prosadily kvalitní lesní porosty místy velmi připomínající prales.
Přírodní park Sovinecko
Legenda
Legenda
hranice MSK Přírodní parky
Přírodní park Podbeskydí
23
Příroda a krajina Památné stromy
Památné stromy Mimořádně významné stromy lze vyhlásit jako památné. V Moravskoslezském kraji je takto vyhlášeno 422 památných stromů, mezi které jsou zahrnuty i skupiny stromů a aleje. Celkový počet jednotlivých památných stromů je tedy v podstatě přes 700.
Mekasekvoj čínská v Ostravě-Porubě
Stromy s největšími obvody kmenů u některých druhů dřevin: Hadí královna (lípa velkolistá) obvod kmene: 967 cm, výška stromu: 33 m Lípa roste severně nad obcí Dolní Moravice. Její stáří je odhadováno na 400 – 500 let. Josefínin platan v Bartošovicích (platan javorolistý) obvod kmene: 810 cm, výška stromu: 30 m Platan roste v zámeckém parku v Bartošovicích. Jilm hraničář v Bukovci (jilm horský) obvod kmene: 708 cm, výška stromu: 38 m Jilm se nachází na severozápadním konci obce Bukovec. Je největším jilmem v České republice. Dub v zámeckém parku Nová Horka (dub letní) obvod kmene: 686 cm, výška stromu: 34 m Dub roste v menším parku za zámkem Nová Horka v hraně svahu.
Příroda a krajina Památné stromy
Tabulka památných stromů jednotlivých druhů s rekordními rozměry druh dřeviny
název
katastrální území
lípa velkolistá platan javorolistý jilm horský dub letní lípa malolistá jasan ztepilý jírovec maďal buk lesní topol černý javor klen buk červenolistý olše lepkavá buk stříhanolistý javor mléč jedle bělokorá
Hadí královna Josefinin platan Jilm hraničář Dub v zámeckém parku v Nové Horce Lípa u Krömrova mlýna Jasan v Třebovickém parku Maďal v Nové vsi Buk v Železné Vendryňský černý topol u Kopytné Klen u Pstružího potoka Červenolistý buk v Suchdole Dětřichovická olše Třebovický buk Javor mléč Na Pasíčkách v Krásné Jedle u st. silnice Karlova Studánka – Ludvíkov Pod hájenkou Kyčera Buk převislý červenolistý v Krnově Tisíciletý tis Liliovník v Třebovicích Kaštanovník v Zábřehu nad Odrou Smrky– Pradědská brána Král modřínů Kojetínská babyka
Horní Moravice Bartošovice Bukovec u Jablunkova Nová Horka Hlučín Třebovice ve Slezsku Nová ves u Rýmařova Železná pod Pradědem Vendryně Stará Ves u Rýmařova Suchdol nad Odrou Dětřichovice Třebovice ve Slezsku Krásná pod Lysou horou Ludvíkov pod Pradědem
buk převislý tis červený liliovník tulipánokvětý kaštanovník setý smrk ztepilý modřín evropský javor babyka
Skalka Krnov Žilina u Nového Jičína Třebovice ve Slezsku Zábřeh nad Odrou Železná pod Pradědem Nové Heřminovy Kojetín u Starého Jičína
obvod kmene 967 cm 810 cm 708 cm 686 cm 683 cm 660 cm 600 cm 560 cm 520 cm 535 cm 486 cm 473 cm 485 cm 460 cm 440 cm
425 cm 405 cm 360 cm 380 cm 355 cm 345 cm 315 cm
výška šířka stromu koruny 29 m 20 m 30 m 40 m 38 m 20 m 34 m 31 m 23 m 22 m 33 m 27,5 m 26 m 20 m 20 m 15,5 m 30 m 15 m 24 m 23,5 m 27 m 31 m 22 m 30 m 24 m 26,5 m 19 m 26 m 44 m
17 m 10 m 34 m 18 m 35 m 41 m 16 m
19 m 7 m 26 m 16 m 10 m 14 m 14 m
rok měření 2008 2007 2006 2009 2009 2009 2008 2006 2003 2009 2007 2009 2009 2009 2008
2000 2003 2009 2009 2007 2004 2009
Jasan v Třebovickém parku (jasan ztepilý) obvod kmene: 660 cm, výška stromu: 33 m Jasan se nachází v malém historickém parku uprostřed městského obvodu Ostrava – Třebovice.
Legenda l
Legenda
Památný strom / skupina památných stromů hranice MSK
Tři buky v Kopřivnici
24
Pletenec bukových kořenů na Hukvaldech
25
Příroda a krajina Územní systém ekologické stability
Příroda a krajina Významné krajinné prvky
Územní systém ekologické stability (ÚSES)
Významné krajinné prvky (VKP)
je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Cílem ÚSES je vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území, ovlivňujících příznivě okolní nestabilní, intenzivně využívanou krajinu. Hlavním úkolem ÚSES je podpora ekologické stability a vytváření minimálních územních podmínek pro uchování biologické rozmanitosti. ÚSES tedy tvoří v krajině jakousi ekologickou síť tří hierarchických úrovní (místní, regionální a nadregionální). ÚSES je tvořen biocentry a biokoridory. Biocentra jsou plochy, které umožňují trvalou existenci organismů vázaných na daný typ stanoviště. Biokoridory umožňují pohyb organismů mezi jednotlivými biocentry, tak aby jejich prostupnosti nebránily bariéry. ÚSES je jedním z limitů využití území, jenž musí být stanoven v rámci územně plánovací činnosti.
jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability. VKP jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje orgán ochrany přírody jako VKP, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, uměle i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy, cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.
Legenda Legenda
Křížová cesta u Petřvaldu
biocentra NRBC
Mokřad u Studénky
RBC biokoridory NRBK RBK hranice MSK
Nadregionální ÚSES Rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s minimální plochou alespoň 1000 ha.
Regionální ÚSES Ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha.
Lokální ÚSES Menší ekologicky do 5–10 ha.
významné
krajinné
Vodní krajina celky
Lužní les
26
27
Půda Půdní typy
Půdní typ je půda stejného vývojového stupně, jehož půdotvorné procesy byly vyvolány a řízeny obdobnými půdotvornými faktory, a které tudíž mají souhlasné znaky a tím i horizonty. Území ČR se vyznačuje relativně velkou rozmanitostí stanovištních podmínek. Díky tomu se vytvořilo velké množství půdních typů a přechodů mezi nimi. Dle komplexního průzkumu půd se na území ČR vyskytuje 12 hlavních půdních typů, z nichž 9 je nejvíce zastoupeno. V Moravskoslezském kraji mají největší zastoupení: kambizemě – KM (hnědá půda) – patří do skupiny půd hnědých, nejrozšířenější půdní typ v ČR, kvalita půd a základní fyzikální, chemické a biologické vlastnosti jsou velmi rozdílné, v závislosti na substrátu pseudogleje – PG – patří do skupiny půd hydromorfních, vyskytují se na rovinách, plošinách, mírně skloněných úpatích svahů, převažují sušší půdní stavy, proschnutí půdy bývá spojeno s jejím zatvrdnutím luvizemě – LM – patří do skupiny půd illimerických, jsou to půdy kyselé až mírně kyselé, dobře zásobené živinami, hůře vodou, mají méně příznivé fyzikální vlastnosti (jsou uléhavé) fluvizemě – FM (nivní půda) – patří do skupiny půd nivních, jsou v blízkosti vodních toků, mají velmi příznivý vodní režim, dobře obdělávatelné, ale při glejových procesech výrazně zhoršená obdělávatelnost hnědozemě – HM – patří do skupiny půd illimerických, obvykle jde o hluboké půdy, mírně až středně humózní, jde o nejlepší obilnářskou půdu s vysokou agronomickou hodnotou podzoly – PZ – patří do skupiny půd podzolových, vyvinuly se v nejvyšších horských polohách ve vlhkém a chladném klimatu
Půda
28
Úrodnost půdy je její schopnost poskytovat rostlinám takové životní podmínky, které mohou uspokojit jejich požadavky na vodu, živiny a půdní vzduch po celé vegetační období a tak zabezpečit jejich úrodu. Je to souhrnná vlastnost, která je dána celým souborem fyzikálních, biologických a chemických charakteristik celého půdního profilu. Úrodnost půdy není absolutní veličinou, ale je relativní hodnotou vzhledem k daným podmínkám, pěstovaným plodinám a vkladům do půdy při procesu jejího obhospodařování. Z hlediska úrodnosti jsou v kraji zastoupeny půdy: – velmi úrodné: hnědozemě – středně úrodné: illimerické půdy – méně úrodné: hnědé půdy a podzoly (většina území)
Legenda
29
Půda Půdní typy
Půda Půdní typy
Ekologické zemědělství v Moravskoslezském kraji
Zornění půdy v katastrálních územích
Vývoj půdního fondu v MSK v letech 2001–2006 Celková výměra Zemědělská půda z toho: orná půda zahrady ovocné sady trvalé travní porosty chmelnice vinice Nezemědělská půda z toho: lesní pozemky vodní plochy zastavěné plochy a nádvoří ostatní plochy
Legenda
2001 555 441 285 348
2002 553 535 284 923
2003 553 520 284 714
2004 553505 284442
2005 542705 277658
2006 542698 277183
179 923 17 614 728 87 083 – – 270 093
179 143 17 596 727 87 457 – – 268 612
178 728 17 599 714 87 673 – – 268 807
178386 17608 711 87737
175376 17581 706 83995
174326 17581 705 84571
269063
265047
265515
196 602 11 341 12 539 49 611
196 038 11 346 12 503 48 725
196 139 11 349 12 445 48 874
196257 11343 12392 49071
192678 11318 12111 48940
192725 11410 12071 49309
bez zemědělské půdy
Legenda
0,1 – 25,0 25,1 – 50,0
ekologické zemědělství
50,1 – 75,0
konvenční zemědělství
75,1 – 100,0
hranice obce
hranice obce
hranice ORP
hranice ORP
Úhrnné výměry druhů pozemků v členění dle obcí s rozšířenou působností k 31. 12. 2009 v hektarech
30
Orná půda
Ovocný sad
Obec s rozšířenou působností
orná půda
chmelnice
vinice
zahrada
ovocný sad
trvalý travní porost
zeměď. půda
lesní pozemek
vodní plocha
zastav. plocha a nádvoří
ostatní plocha
Celková výměra
Bílovec Bohumín Bruntál Český Těšín Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Frýdlant nad Ostravicí Havířov Hlučín Jablunkov Karviná Kopřivnice Kravaře Krnov Nový Jičín Odry Opava Orlová Ostrava Rýmařov Třinec Vítkov Celkem za kraj Počet parcel
9205 1928 11642 1641 2298 13069 1984 3062 8196 1533 3127 5779 6968 16408 14387 10580 30460 2616 10398 1888 4721 10648 172539 208811
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
558 434 527 401 569 2060 766 655 571 415 657 749 270 1084 1116 523 1419 676 2491 233 1065 310 17550 242423
10 2 28 13 2 60 19 74 26 2 9 14 1 50 15 30 114 134 57 2 63 4 730 782
1977 257 15457 673 1638 7325 4637 786 1219 3772 570 1439 700 10995 3518 2566 4126 336 2658 12307 3968 4031 84955 179407
11750 2621 27654 2728 4507 22514 7406 4577 10013 5722 4364 7981 7939 28538 19036 13700 36119 3762 15603 14430 9818 14992 275774 631424
1984 237 29363 731 4275 18589 21805 1525 4145 10433 1509 1738 1053 24023 5251 6891 14807 1074 5382 16829 10708 10895 193245 84875
736 528 1300 89 110 1264 612 521 528 168 798 209 114 591 490 253 801 249 1176 163 327 402 11426 34913
334 390 580 190 196 1121 341 424 452 242 498 393 278 634 568 269 1255 344 2364 267 570 293 12001 383676
1432 1028 4045 703 774 4556 1576 1774 1398 1034 3393 1807 675 3634 2191 1287 3724 1567 8625 1540 2042 1431 50236 327586
16235 4805 62941 4442 9862 48043 31740 8820 16535 17599 10562 12128 10058 57419 27535 22400 56705 6996 33150 33229 23466 28013 542683 1462474
Bilance půdy
16 % 3 % 36 %
2 %
32 %
9 %
2 %
zahrady vodní plochy zastavěné plochy a nádvoří ostatní plocha orná půda lesní pozemky trvalé travní porosty
31
Lesy a lesnictví Historie lesů
Historie lesů
Lesy
a lesnictví
V předhistorickém období bylo území dnešního Moravskoslezského kraje pokryto pralesem, tvořeným klimaxovými dřevinnými společenstvy, jejichž prostorová výstavba a vývojová dynamika byly v souladu s nadmořskou výškou, terénním reliéfem a půdními poměry. Nejrozšířenějšími dřevinami byly buk, jedle a dub. Postupným osidlováním území od 12. století v souvislosti se zemědělskou a hornickou kolonizací pak docházelo k jejich poškozování, lesy se měnily v pastevní les, který nebyl „ani pole, ani louka, ani les, ale všechno troje“ a často sloužil kromě pasení i k ustájení dobytka. Lesy a kořistnické lesní hospodářství byly podřízeny zájmům hornictví a hutnictví, které zvyšovaly poptávku po dříví pro potřebu dolů, hutí a skláren. Během třicetileté války došlo k ekonomickému rozvratu a k úbytku obyvatelstva. Stav lesů se zlepšil, ale poválečná obnova, rozvoj hospodářství a „valašské pastevectví“ v beskydské části Slezska znamenaly nový nápor na lesy. S nárůstem lidské populace a průmyslového podnikání se po celé Evropě projevil problém
V několika posledních desetiletích proběhly zásadní pozitivní změny ve společenském vnímání lesů. Důsledkem toho výměra lesů postupně narůstá, zvyšuje se podíl listnatých dřevin použitých při obnově porostů. V lesnictví jsou prosazovány principy trvale udržitelného lesního hospodářství tak, aby lesy plnily současně ekonomické, sociální i environmentální funkce.
Základní údaje podle kategorií a subkategorií – Moravskoslezský kraj kategorie les hospodářský les ochranný
les zvláštního určení
úhrnem
32
nedostatku dřeva, které bylo jediným zdrojem tepelné energie a nezastupitelným stavebním materiálem. Rozvoj báňského a hutního průmyslu v 19. století negativně ovlivnil životní prostředí regionu. Lesníci jako jedni z prvních odborných profesí začali upozorňovat veřejnost na škodlivé účinky spalování uhlí na životní prostředí a na lidské zdraví a zároveň navrhovali účinná politická, ekonomická a technická řešení. Museli se však podřídit národohospodářským prioritám – preferenci hornictví. Docházelo k rozsáhlému odlesňování a fragmentaci lesních komplexů. Důsledky tohoto počínání jsou patrné i dnes.
porostní plocha [ha] 156 457,70 mimořádně nepříznivá stanoviště 373,24 vysokohorské lesy 1 503,04 lesy v klečovém lesním vegetačním stupni 262,22 celkem 2 138,50 pásma ochrany vodních zdrojů I. stupně 1 293,48 ochranná pásma zdrojů léčivých a minerálních vod 2 337,13 území nár. parků a nár. přírodních rezervací 720,82 1. zóny CHKO, přír. rezervace, přírodní památky 2 154,58 lázeňské lesy 114,31 příměstské a rekreační lesy 2 914,64 lesy sloužící lesnickému výzkumu a výuce 385,50 lesy se zvýšenou funkcí ochrannou 3 901,29 lesy významné pro uchování biodiverzity 8 552,39 uznané obory a samostatné bažantnice 1 664,09 jiný veřejný zájem 4 396,45 celkem 28 434,68 187 030,88
Prales Mionší – největší komplex přírodě blízkých jedlobukových porostů karpatského typu s klenem v České republice.
Klimax Finální stádium sukcese. Společenstvo, které je klimaxové, je stabilní a neměnné. Tento stav nastává u stanovišť, které byly osídleny druhy nejlépe adaptovanými na konkrétní místo. (Zdroj: http:// cs.wikipedia.org/wiki/Klimax)
Vlastnictví lesů na území kraje v současnosti
subkategorie
11,7 %
10,1 %
78,2 %
státní lesy obecní lesy lesy ostatních vlastníků
33
Lesy a lesnictví Historie lesů, Zdravotní stav lesů
Lesy a lesnictví Lesní vegetační stupňovitost
Základní údaje podle dřevin dřevina smrk ztepilý smrkové exoty jedle bělokorá jedle obrovská borovice kosodřevina modřín douglaska jehličnaté ostatní dub dub červený buk habr jasan javor jilm akát bříza lípa olše osika topol vrby listnaté ostatní jehličnaté dřeviny listnaté dřeviny celkem holina úhrnem
porostní plocha [ha] % 112 138,19 59,96 168,94 0,09 2 775,60 1,48 42,74 0,02 6 577,55 3,52 185,31 0,10 7 604,19 4,07 204,26 0,11 92,06 0,05 6 822,05 3,65 626,34 0,33 24 283,90 12,98 1 761,50 0,94 3 259,51 1,74 4 748,11 2,54 48,70 0,03 119,82 0,06 3 406,25 1,82 4 434,13 2,37 3 682,45 1,97 216,57 0,12 343,53 0,18 375,59 0,20 584,83 0,31 129 788,84 69,39 54 713,30 29,25 184 502,14 98,65 2 528,74 1,35 187 030,88 100,00
1000 [m3] b.k. 37 019,09 3,28 760,25 2,52 1 535,57 0,05 2 500,47 40,09 18,93 1 219,21 117,09 5 508,78 312,15 594,88 791,40 6,95 19,04 364,27 975,95 487,43 18,73 92,38 29,35 21,95 41 880,24 10 559,55 52 439,80
zásoba % 70,59 0,01 1,45 0,00 2,93 0,00 4,77 0,08 0,04 2,33 0,22 10,51 0,60 1,13 1,51 0,01 0,04 0,69 1,86 0,93 0,04 0,18 0,06 0,04 79,86 20,14 100,00
Evidované kůrovcové dříví ve smrkových porostech [m3]
Zdravotní stav lesů
Lesní vegetační stupňovitost
Lesní porosty na území Moravskoslezského kraje jsou poškozovány řadou biotických a zejména abiotických činitelů, často i v součinnosti s antropogenními vlivy. Mezi nejdůležitější patří ve starších porostech škody větrem, sněhem a námrazami, hniloby, hynutí lesů (imisní), potenciální škody některými druhy kůrovců a ploskohřbetek. Kultury a mladé porosty trpí zejména drsným klimatem, zvěří a v některých případech i hmyzem. V posledních letech se také objevily problémy se sypavkovitými chorobami smrku.
Vegetační formace lesa je téměř jedinou potenciální přirozenou vegetací Moravskoslezského kraje. Přirozené bezlesí se omezuje na alpinské travnaté hole na nejvyšších hřebenech Hrubého Jeseníku, pod hranicí stromové vegetace pak jen na malá rašeliniště a vzácné skalní stepi. Z hlediska pásovitosti (zonality) přírodní vegetace patří území regionu do zóny středoevropského opadavého lesa. V nejvyšších polohách Hrubého Jeseníku a Západních Beskyd rostou extrazonální smrčiny připomínající severskou tajgu pásma boreálních jehličnatých lesů, v Hrubém Jeseníku přecházejí v horskou lesotundru a tundru poněkud podobnou arktické tundře. Lesnatost regionu se pohybuje v současnosti od 5 % v Moravské bráně, do 70 % v Západních Beskydech a 80 % v Hrubém Jeseníku. Na území Moravskoslezského kraje rozlišujeme tyto vegetační stupně: 1. dubový, 2. buko-dubový, 3. dubo-bukový, 4. bukový, 5. jedlo-bukový, 6. smrko-bukový, 7. buko-smrkový, 8. smrkový a 9. klečový.
Zelená kniha 1. března 2010 přijala Evropská komise Zelenou knihu nazvanou Ochrana lesů v Evropě a související informace v EU – příprava lesů na klimatickou změnu. Zelená kniha popisuje význam lesů a dopady klimatické změny na ně, včetně nástrojů, které mohou přispět k ochraně lesů. Reakce široké veřejnosti, členských států i zainteresovaných skupin bude pro Evropskou komisi základem pro zvažování dalších opatření k ochraně lesů na úrovni EU. (Zdroj: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ. do?uri=COM:2010:0066:FIN:CS:PDF)
Přírodní lesní oblasti Přírodní lesní oblast – souvislá území s obdobnými růstovými podmínkami pro les.
Legenda ˂ = 1 000 ˃ 1 000 – 5 000
Legenda Legenda
hranice kraje obec s rozšířenou působností
Přírodní lesní oblast
˃ 5 000 – 10 000
27 - Hrubý Jeseník
˃ 10 000 – 20 000
28 - Předhůří Hrubého Jeseníku
˃ 20 000
29 - Nízký Jeseník 32 - Slezská nížina 39 - Podbeskydská pahorkatina 40 - Moravskoslezské Beskydy
Lesní vegetační stupeň 1. Dubový vegetační stupeň není v regionu vyvinut ve své základní podobě, tj. na stanovištích neovlivněných vodou, a objevuje se pouze v nivách největších vodních toků v planárním (nížinném) a kolinním (pahorkatinném) geografickém stupni. Nejzachovalejší zbytky lužní vegetace planárního geografického stupně jsou chráněny v NPR Polanská niva a PR Polanský les. 2. Buko-dubový vegetační stupeň není v regionu rovněž vyvinut, kromě malých fragmentů v Opavské pahorkatině, ve své základní podobě, tj. na stanovištích neovlivněných vodou, a objevuje se pouze v menších nivách v kolinním geografickém stupni. Ukázky přirozených lužních porostů jsou v PR Hvozdnice. 3. Dubo-bukový vegetační stupeň je vázán na kolinní geografický stupeň. V regionu je tvořen v Opavské (cca 95 % lesní půdy) a Podbeskydské pahorkatině, Ostravské pánvi a Moravské bráně ve výškovém rozpětí 210 – 380 m n. m. V Ostravské pánvi a Podbeskydské pahorkatině (16 % lesní půdy) a v Opavské pahorkatině (12 %) zaujímají značný podíl oglejená stanoviště, tj. střídavě zamokřované půdy, na kterých ve dřevinné skladbě dominoval dub letní s jedlí (jedlová doubrava). Unikátní zbytek pralesovitého porostu na oglejených půdách je chráněn v PR Černý les u Šilheřovic II. 4. Bukový vegetační stupeň je vázán na submontánní (podhorský) geografický stupeň. V regionu je 4. vegetační stupeň souvisleji vytvořen ve Zlatohorské vrchovině (cca 65 % lesní půdy), Nízkém Jeseníku ( cca 45%)
a v podhorské oblasti Západních Beskyd ve výškovém rozpětí 330 – 690 m n. m. Nejrozsáhlejší z chráněných zbytků přirozených porostů 4. vegetačního stupně na vodou neovlivněných stanovištích jsou v NPR Kaluža. 5. Jedlo-bukový vegetační stupeň je vázán na nižší montánní (horský) geografický stupeň. Souvisleji je tvořen v Západních Beskydech (cca 75 % lesní půdy), Hrubém Jeseníku (cca 45 %), fragmentárně pak v Nízkém Jeseníku a Zlatohorské vrchovině (cca 30 %) ve výškovém rozpětí 500 – 940 m n. m. Do 5. vegetačního stupně patří pralesovitá vegetace vodou neovlivněných stanovišť jednoho z nejrozsáhlejších a nejznámějších maloplošných chráněných území regionu – NPR Mionší. Z hlediska podobnosti druhové, věkové a prostorové porostní výstavby s představou o struktuře porostů jedlo-bukového přírodního lesa je v regionu zřejmě nejautentičtější malý zbytek pralesovitého porostu chráněný v NPR Salajka. 6. Smrko-bukový stupeň je vázán na vyšší montánní geografický stupeň. V regionu je 6. vegetační stupeň vytvořen v Hrubém Jeseníku (cca 30 % lesní půdy) a v Západních Beskydech (cca 10%) ve výškovém rozpětí 860 – 1180 m n. m. (v Jeseníku níže). Vzácně je vyvinut v nejvyšších polohách Zlatohorské vrchoviny a Nízkého Jeseníku. Více zbytků přirozené vegetace smrko-bukového stupně se zachovalo v Moravskoslezských Beskydech. Příkladem jsou pralesovité porosty v NPR Radhošť a Mazák. Přirozené porosty na vodou ovlivněných stanovištích jsou chráněny v PR Panské louky.
7. Buko-smrkový vegetační stupeň je vázán na boreální (vysokohorský) geografický stupeň. V regionu je 7. vegetační stupeň vyvinut v Hrubém Jeseníku (cca 20 % lesní půdy), v Moravskoslezských Beskydech (cca 1 %) je tvořen jen na několika nejvyšších vrcholech ve výškovém rozpětí 1060 – 1290 m n. m. Pralesovité porosty 7. vegetačního stupně jsou chráněny v nejrozsáhlejším maloplošném chráněném území regionu v NPR Praděd a v Moravskoslezských Beskydech v NPR Mazák a NPR Kněhyně-Čertův mlýn. 8. Smrkový vegetační stupeň je vázán na subalpinský geografický stupeň. V regionu je vyvinut v Hrubém Jeseníku (od 1050 m n. m.). Malý fragment je ještě na vrcholku Lysé hory v Moravskoslezských Beskydech (1220 až 1325 m n. m.). Zcela dominantní dřevinou je smrk rostoucí v rozvolněných porostech. V příměsi bývá pravidelně jeřáb, někdy klen, mnohde stromovitého vzrůstu, a krnící křovitý buk. Unikátní pralesovité porosty 8. vegetačního stupně jsou chráněny v NPR Praděd. 9. Klečový vegetační stupeň je vázán na alpinský geografický stupeň. V regionu je 9. vegetační stupeň rozšířen v nejvyšších polohách Hrubého Jeseníku nad horní hranicí stromové vegetace (> 1300 m n. m.). Jedná se o nelesní vegetační stupeň. Charakter 9. vegetačního stupně v Hrubém Jeseníku je netypický a výjimečný, protože porosty kleče zde nejsou původní a byly vysázeny.
41 - Hostýnsko-vsetínské vrchy a Javorníky
34
35
Lesy a lesnictví Lesní vegetační stupňovitost
Lesy a lesnictví Lesní vegetační stupňovitost
Legenda Legenda hranice kraje obec s rozšířenou působností vodní toky
Lesní vegetační stupně 1 - dubový 2 - bukovo-dubový 3 - dubovo-bukový
2. LVS – PR Hvozdnice
4 - bukový 5 - jedlo-bukový
1. LVS – PR Polanský les
6 - smrko-bukový 7 - bukovo-smrkový 8 - smrkový 9 - klečový
3. LVS – NP Černý les u Šilheřovic II.
8. a 9. LVS – NPR Praděd
4. LVS – NPR Kaluža
6. LVS – NPR Mazák 5. LVS – NPR Salajka
36
37
Myslivost Myslivost v Moravskoslezském kraji
Myslivost
Myslivost v Moravskoslezském kraji Myslivost lze právem považovat za cílevědomou lidskou činnost prováděnou v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako složce ekosystému a také spolkovou činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Samotným výkonem práva myslivosti se rozumí souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Samozřejmě nepostradatelnou součást myslivosti tvoří myslivecké zvyky a tradice, které jsou souborem loveckých ceremoniálů a jiných mysliveckých obřadů a dalších norem jednání včetně myslivecké etiky, které mají morálně výchovný a praktický význam. Lze konstatovat, že myslivost se skládá z jednotlivých dílčích činností, které na sobě závisí a dohromady utváří funkční systém odvětvové činnosti lesního hospodářství.
Na území Moravskoslezského kraje je evidováno 389 honiteb, z toho je 11 obor a 5 bažantnic. Celková výměra honební plochy činí 451 727 ha, což dosahuje přibližně 83% z rozlohy kraje. Zbývající výměra připadá na nehonební pozemky. Nejvýznamnější podíl honebních ploch tvoří zemědělská půda (53,1%), následuje lesní půda (41,2%), ostatní pozemky (4,2%) a vodní plochy (1,5%). Z pohledu lesnatosti se Moravskoslezský kraj řadí k republikovému průměru. Nejpočetnějším druhem spárkaté zvěře je zvěř srnčí a po té následuje zvěř černá, jelení, dančí a mufloní. Na území Moravskoslezského kraje jsou za účelem zvyšování chovné kvality spárkaté zvěře a snižování škod způsobených touto zvěří vyhlášeny dvě oblasti chovu jelení zvěře („Beskydy“ a „ Jeseníky – Východ“), oblast chovu dančí zvěře „Osoblažsko“ a oblast chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“. S cílem zachování populace zvláště chráněných druhů zvěře a zvyšování jejich početního stavu jsou vyhlášeny oblasti chovu koroptve polní a jeřábka lesního.
V rámci Moravskoslezského kraje jsou věcně a místně příslušnými orgány státní správy myslivosti každoročně pořádány chovatelské přehlídky trofejí ulovené zvěře za uplynulý hospodářský rok, jejichž organizací jsou zpravidla pověřovány jednotlivé okresní myslivecké spolky, Českomoravské myslivecké jednoty, o. s. Chovatelské přehlídky trofejí jsou považovány za činnost přispívající ke zvyšování úrovně mysliveckého hospodaření, ale samozřejmě je to významná společenská událost přibližující význam myslivosti a mysliveckého hospodaření laické veřejnosti. Krajský úřad pořádá a finančně se podílí na organizačním zajištění chovatelských přehlídek v oblastech chovu jelení zvěře. V rámci osvětové činnosti na úseku myslivosti jsou Moravskoslezským krajem pořádány Myslivecké konference, jejichž cílem je seznámit širokou odbornou i laickou veřejnost s aktuálními tématy na úseku myslivosti a prohlubovat znalosti odborné myslivecké veřejnosti.
Chovatelská přehlídka trofejí
38
39
Myslivost Oblasti chovu
Myslivost Oblasti chovu
Oblast chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“
Oblast chovu dančí zvěře „Osoblažsko“
rozkládá se na území o velikosti 30 617 ha, které je tvořeno souborem 18 honiteb, přičemž 4 honitby (Praděd, Vidly, Bílý Potok, Ludvíkov) se nacházejí na území Moravskoslezského kraje a zbývajících 14 honiteb je v kraji Olomouckém.
rozkládá se na území o velikosti 15 562 ha, které je tvořeno souborem 10 honiteb, a to Dívčí hrad – Hlinka, Třemešná, Vysoká, Jindřichov – Beaver, Bohušov – Ostrá Hora, Liptáň, Město Albrechtice – Biskupce, Slezské Rudoltice, Rusín, Osoblaha – Sl. Pavlovice.
Daněk skvrnitý
Legenda
Legenda
hranice kraje hranice honiteb Oblast chovu kamzičí zvěře "Hrubý Jeseník" Oblast chovu jelení zvěře "Beskydy" Oblast chovu jelení zvěře "Jeseníky - Východ" Oblast chovu daňčí zvěře "Osoblažsko" Oblast chovu jeřábka lesního Oblast chovu tetřeva hlušce a jeřábka lesního "Beskydy" Oblast chovu koroptve polní
Oblast chovu jelení zvěře „Jeseníky – Východ“ rozkládá se na území o velikosti 60 114 ha, které je tvořeno souborem 46 honiteb, a to Petrovice, Komora, Na Spáleném, Ptáčník, Orlík, Sokolí důl, Medvědí vrch, Janov, Pohár, Dlouhá Voda, Karlova Hora, Panský Vrch, Karlovice – sever, Karlovice – jih, Rýmařovská, Vysoká hora, Lázeňská, Bučina, Vidly, Bílý Potok, Mnichov, Ludvíkov, Praděd, Čerťák, Jelení Vrch, Ptačí Hora, Hvězda, Karlov, Malá Morávka (ve správním obvodu Městského úřadu Rýmařov), Malá Morávka (ve správním obvodu Městského úřadu Bruntál), Stará Ves, Hubert, Rabštýn, Oskava, Čerťák, Světlá Hora, Široká Niva, Obora, Holčovice – jelení, Stříbrňák, Krasov, Město Albrechtice, Kamenná bouda, HS Horní Město, Třemešek, Holčovice.
Oblast chovu jeřábka lesního rozkládá se na území o velikosti 14 836 ha, které je tvořeno souborem 13 honiteb, a to Tyra, Košařiska, Rovina, Hluchová, Stožek, Nýdek, Loučka-Bystřice, Koubová-Milíkov, Vendryně – Prašivá, Bukovec – Šance, Novina, Potůčky – Písek, Dolní Lomná.
Jelen lesní
Oblast chovu jelení zvěře „Beskydy“ Oblast chovu koroptve polní
Koroptev polní
40
rozkládá se na území o velikosti 15 939 ha, které je tvořeno souborem 12 honiteb, a to Děrné, Lubojaty, Bílovec – Stará Ves, Lazy Tísek, Suchdol nad Odrou, Jeseník nad Odrou, Bílov, Fulnek, Brušperk, Tichá-Mniší, Staříč-Kamenná, Mořkov.
rozkládá se na území o velikosti 50 667 ha, které je tvořeno souborem 34 honiteb, a to Kyčera, Visalaje, Bílý Kříž, Skalka, Kotly, Slavíč, Střelnice, Travný, Morávka – Vyšní Lhoty, Komorní Lhotka – Hnojník, Mosty u Jablunkova, Mionší, Horní Lomná, Košařiska, Rovina, Tyra, Kozubová, Satina, Černá, Baraní, Salajka, Javořina, Břestový, Hutě, Smrk, Kněhyně, Hlavatá, Jatný, Okruhlice, Stolová, Radhošť, Javorník, Mořkov les, Mořkov.
41
Rybářství Rybářství v Moravskoslezském kraji
Rybářství v Moravskoslezském kraji
Rybářství
Pod pojmem „Rybářství“ rozumíme chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb, popřípadě vodních organismů v rybníkářství nebo při výkonu rybářského práva. Účelem rybníkářství je chov a lov ryb či vodních organismů uskutečňovaný k zajištění produkce ryb, vodních organismů nebo produkce rybí násady pro rybníky nebo pro zarybňování rybářských revírů. Výkonem rybářského práva je pak činnost v rybářském revíru spočívající v plánovitém chovu, ochraně, lovu a přisvojování si ryb. Mezi výkon rybářského práva lze zařadit tzv. sportovní a rekreační rybolov. Sportovní a rekreační rybolov na území Moravskoslezského kraje – v povodí řek Odry, Olše a Moravy – má dlouholetou tradici. Již více jak 100 let zde lov ryb na udici organizují rybářské spolky a sdružení, sjednocené dnes v Českém rybářs kém svazu (ČRS). Toto občanské sdružení vedené Územním výborem pro Severní Moravu a Slezsko sdružuje v 58 místních organizacích (celkový počet včetně organizací na území Olomouckého a Zlínského kraje) téměř 50 000 aktivních členů, dětí a mládeže. Územní výbor pro Severní Moravu a Slezsko hospodaří v rybářských revírech na území Moravskoslezského a částečně i Zlínského a Olomouckého kraje. Téměř všechny povrchové vody, s výjimkou rybníků určených k produkci násad a nádrží s vodárenským využitím, jsou v současnosti zahrnuty do rybářských revírů pstruhových a dále mimopstruhových. Jsou zahrnuty do společného rybolovu Českého rybářského svazu. Rybníkářství v Moravskoslezském kraji je zaměřeno jednak na produkci rybí násady pro zarybňování rybářských revírů a jednak na produkci tržní ryby pro domácí i zahraniční trh. K produkci rybí násady slouží rybochovná zařízení místních organizací Českého rybářského svazu, část násady se odebírá od společností podnikajících v oblasti rybářství (mezi největší patří především Chov ryb Jistebník s.r.o., DENAS spol. s r.o. a Rybářství Rychvald s.r.o.). Tyto společnosti produkují i kvalitní tržní rybu jak pro domácí tak i zahraniční trh.
Řeka Olše
42
Vodní organismus
Rybářský revír
je vodní živočich nebo vodní rostlina, která je zdrojem potravy ryb nebo je přirozenou součástí vodního prostředí.
je část vodního útvaru povrchových vod o výměře nejméně 500 m2 souvislé vodní plochy, umožňující život rybí obsádky a vodních organismů. Vodním útvarem je vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizované společnou formou jejich výskytu nebo společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického režimu. Útvar povrchové vody je vymezené soustředění povrchové vody v určitém prostředí, například v jezeru, ve vodní nádrži, v korytě vodního toku.
43
Rybářství Rybářství v Moravskoslezském kraji
Rybářství Rybářství v Moravskoslezském kraji
Základní rozdělení rybářských revírů Základní rozdělení rybářských revírů na základě struktury rybí obsádky a biologických charakteristik revíru: Mimopstruhové revíry jsou dolní a střední úseky řek v nižších a středních nadmořských výškách. Hlavní rybou je kapr obecný, dále se vyskytují cejn, lín, dravé ryby, plotice aj. Mimopstruhové revíry se vyznačují pomalu až středně rychle tekoucí vodou, jsou hlubší a prostorné, dno je tvrdé nebo pokryté vrstvou sedimentů. Kvalita vody bývá průměrná až nízká, voda je značně eutrofní zejména v dolních úsecích řek a pod velkými městskými aglomeracemi. Mezi mimopstruhové revíry patří většina údolních nádrží, rybníky, odstavená říční ramena, zatopené lomy, důlní propadliny atd., tedy vody stojaté, vody v nižších polohách, kde jako hlavní druhy převažují kapr, kaprovité nebo dravé ryby. Pstruhové revíry bývají vyhlášeny na horních úsecích řek a potoků a zasahují až do pramenných oblastí. Hlavní rybou je pstruh obecný, dále se vyskytují pstruh duhový, lipan podhorní, siven americký a doprovodné potravní druhy ryb (střevle, mřenka aj.). Nežádoucí je výskyt dravých ryb, které jsou zde považovány za ryby škodlivé. Z hlediska kvality vody mají pstruhové revíry obvykle vodu čistou, chladnější a kyslíkatou, spíše oligotrofního charakteru. Pstruhové revíry se nacházejí ve středních a vyšších nadmořských výškách. Mají prudce tekoucí vodu, tvrdé dno s překážkami a úkryty, jsou méně prostorné, užší. Do pstruhových revírů patří také řada údolních nádrží, rybníků a lomů, které se nacházejí ve vyšších polohách, mají kvalitní vodu a jejichž hlavními druhy jsou zde lososovité ryby.
Pstruhové revíry 427 ha, 406 km
Legenda
Legenda
hranice kraje
tvoří střední a horní úseky řek a jejich přítoky situované v pstruhovém a lipanovém pásmu toků v oblasti Beskyd, Jeseníků a Oderských vrchů. Díky zlepšující se kvalitě vody lze dnes lososovité ryby lovit také na nejníže položených úsecích pstruhových revírů (Morava, Ostravice, Olše). Pravidelné a plánovité zarybňování pstruhových revírů a dlouhodobá péče o produkci kvalitních násad lososovitých ryb zajišťuje bohatou rybnatost všech revírů. V posledních letech se v pstruhových revírech Severní Moravy a Slezska uloví ročně 65–80 tisíc ks pstruhů a lipanů. K vyhledávaným lokalitám patří především pstruhové revíry v tocích Bečva, Ostravice, Moravice i Morava, ale také řada menších toků s výskytem monokultury pstruha obecného. Pro vyznavače skutečně sportovního rybolovu jsou zřízeny úseky s lovem pouze na umělou mušku a úseky se systémem lovu „chyť a pusť“ (rybářský revír Černý potok 1 a část revíru Ostravice 2).
mimopstruhové revíry pstruhové revíry vodní toky
Mimopstruhové revíry 2 633 ha, 234 km zahrnují toky v parmovém a cejnovém pásmu, nádrže, přehrady, štěrkopískovny, rybníky a tůně. Nejvyhledávanější rybou je kapr, který představuje v průměru až 80% hmotnosti všech úlovků. K atraktivním rybám patří také všechny dravé druhy – štika, candát, okoun a úhoř. V posledních letech se zvyšuje výlovek sumců a bolenů. K tradičním rybám Severní Moravy a Slezska patří také reofilní druh ostroretka stěhovavá, která se loví především v povodí řeky Odry. Největšímu zájmu sportovních rybářů se těší především velké revíry – štěrkopískovny u Bohumína (Odra 1A), Hlučína (Opava 2A, Opava 2C), přehradní nádrže Těrlicko (Stonávka 2A) a Žermanice (Lučina 2A) a od roku 1998 největší vodní plocha v působnosti Moravskoslezského územního výboru přehradní nádrž Slezská Harta u Bruntálu s rozlohou 870 ha. Téměř všechny revíry jsou zahrnuty do společného rybolovu. K lovu ryb opravňují všechny druhy územních povolenek, povolenky celosvazové a celorepublikové. Rovněž
nečlenům ČRS a zahraničním turistům poskytuje ČRS VÚS Ostrava možnost rybolovu na základě povolenek pro nečleny. Součástí revíru Opava 2C je úsek s rybolovem „chyť a pusť“. V revírech, které jsou součástí chráněných krajinných oblastí mohou platit dílčí omezení rybolovu. Většina rybářských revírů poskytuje lovícím nejen rybářské zážitky, ale také pobyt v krásné a malebné přírodě Beskyd a Jeseníků nebo CHKO Poodří. Parmová pásma vytvářejí řeky v přechodném terénu k nížinám s širokým (až 20 m), ale poměrně mělkým korytem. Voda se zvláště v letním období již poměrně dosti prohřívá a dosahuje hodnot až okolo 22 °C. Parmová pásma jsou nejčastější na řekách v oblastech s nadmořskou výškou 250 až 400 m n. m. o průměrné roční teplotě 8 až 9 °C. Cejnová pásma vytvářejí dolní nížinné úseky řek s pomalu tekoucí vodou. Tok řeky je obvykle široký a hluboký a vytváří meandry, voda se dosti prohřívá a dosahuje v létě teplot až 25 °C.
Štika obecná
Pstruh obecný
44
45
Odpady Odpadové hospodářství
Odpadové hospodářství Odpadové hospodářství Moravskoslezského kraje je do značné míry ovlivněno poměrně vysokou hustotou zalidnění a velkým množstvím průmyslových zařízení. Lze jej proto charakterizovat velkým množstvím průmyslových odpadů a odpadů z obalů, stejně jako komunálních odpadů produkovaných občany. Celková produkce odpadů v kraji se přesto snižuje, zejména snahou o co největší opětovné využití stavebních materiálů a vedlejších průmyslových produktů. Snížení podílu odpadů, které jsou odstraňovány skládkováním, je jedním z hlavních cílů Plánu odpadového hospodářství Moravskosleszkého kraje. Současný trend ukládání odpadů na skládky ukazuje, že se tyto cíle daří plnit a to i navzdory stále se zvyšujícímu počtu obyvatel a vznikajícím průmyslovým podnikům v kraji. U komunálních odpadů k takovému vývoji zatím nedochází, proto mezi hlavní cíle kraje patří snižování množství ukládáných odpadů na skládky ve prospěch zvýšování jejich materiálového a energetického využívání. V kraji doposud chybí zařízení na energetické využívání zbylé směsi komunálního odpadu.
Celková produkce odpadů [t] 7 000 000 celková produkce odpadů
6 000 000
podíl nebezpečných odpadů produkce komunálních odpadů
5 000 000 4 000 000
Celková produkce odpadů v roce 2009 činila v Moravskoslezském kraji 4 563 700 tun a celková produkce komunálních odpadů dosáhla 583 259 tun.
3 000 000 2 000 000 1 000 000 0
Odpady
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Produkce komunálních odpadů na obyvatele [kg/obyv/rok] 600 500 400 300 200 100 0
46
2004
2005
2006
2007
2008
2009
47
Odpady Nakládání s odpady
Odpady Nakládání s odpady
Zařízení k nakládání s odpady
Legenda
Zařízením k nakládání s odpady je technické zařízení, místo nebo stavba sloužící zejména k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů.
Bioplynová stanice
Kompostárna
je zařízení využívající ke zpracování bioodpadu anaerobní digesce, tj. procesu, při kterém mikroorganismy rozkládají organický materiál bez přístupu vzduchu za účelem produkce bioplynu, digestátu nebo rekultivačního digestátu.
je zařízení s aerobním procesem, při němž se činností mikro a makro organismů za přístupu vzduchu přeměňuje využitelný bioodpad na kompost.
Spalovna odpadů je zařízení určené k tepelnému zpracování odpadu s využitím nebo bez využití vzniklého tepla, a to přímým oxidačním spalováním nebo jiným způsobem tepelného zpracování (např. pyrolýza, zplyňování, plazmové procesy).
Skládka odpadů je zařízení sloužící pro trvalé ukládání odpadů za účelem jejich odstranění a podle technického zabezpečení rozlišujeme tři skupiny skládek: skupina S – inertní odpad (S – IO), skupina S – ostatní odpad (S – OO), skupina S – nebezpečný odpad (S – NO).
48
Terénní úpravy jsou využíváním odpadů v rámci rekultivace terénu za splnění zákonem stanovených podmínek.
49
Odpady Nakládání s odpady
Odpady Nakládání s odpady
Výtěžnost odděleně sbíraných složek komunálních odpadů v r. 2009 Množství vytříděných složek komunálních a obalových odpadů každoročně narůstá. V roce 2009 bylo na území Moravskoslezského kraje v rámci odděleného sběru složek papír, plast, sklo a nápojový karton vytříděno průměrně 28,9 kg/obyv/rok. Tyto jednotlivé složky komunálního odpadu občané třídí prostřednictvím barevně odlišených sběrných nádob a správným tříděním umožní další zpracování odpadů na nové výrobky.
Výtěžnost odděleně sbíraných složek komunálních odpadů včetně obalů [kg/obyv/rok]
Množství odpadů odstraněných skládkováním [t]
30
700 000
800 000
600 000
25
500 000
Výtěžnost papíru v kg/obyv/rok
Výtěžnost plastu v kg/obyv/rok
20
400 000
15
300 000 Nápojový kartón
10
Papír
0
Legenda
Výtěžnost skla v kg/obyv/rok
Legenda
50
Legenda
Výtěžnost papíru, plastu, skla a nápojového kartónu v kg/obyv/rok
100 000
Plast
5
200 000
Sklo bílé Sklo barevné 2004
0
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2009
KIC Krajské integrované centrum Krajské integrované centrum (KIC) v Moravskoslezském kraji bude zařízením pro energetické využívání jinak nevyužitelného komunálního odpadu, které umožní snížit množství skládkovaného komunálního odpadu a zároveň využitím tohoto odpadu získat elektrickou energii a teplo. Realizací záměru dojde k doplnění chybějícího článku v krajském systému nakládání s komunálními odpady v souladu s Plánem odpadového hospodářství Moravskoslezského kraje. Záměr vybudování KIC byl zahájen v r. 2005 podepsáním memoranda
Moravskoslezského kraje a pěti statutárních měst: Frýdek-Místek, Havířov, Karviná, Opava a Ostrava. Zařízení bude vybudováno v lokalitě Karviná – Doly na území „brownfieldu“ bývalého dolu Barbora. Navržená kapacita zařízení je 192 000 tun komunálního odpadu za rok. Využitím tohoto odpadu lze získat teplo ve výši cca 1 136 000 GJ/rok a elektřinu ve výši cca 23 000 MWh/rok. Celkové předpokládané investiční náklady projektu jsou odhadnuty na 4,9 mld. Kč s cílem kolaudace a uvedení zařízení do trvalého provozu v r. 2015.
Hierarchie nakládání s odpady 1. předcházení vzniku odpadů 2. omezování množství a nebezpečných vlastností 3. materiálové využití 4. energetické využití 5. odstranění (např. skládkování)
Legenda
Vizualizace záměru KIC
51
Ovzduší Emise
Emise Moravskoslezský kraj je jedním z nejvýznamnějších producentů emisí v rámci České republiky. Ve srovnání s ostatními kraji je specifický především významným podílem velkých průmyslových zdrojů na celkových emisích kraje. Současně s realizací opatření ke snížení emisí v průmyslu se zvyšuje podíl a dopad malých zdrojů znečišťování ovzduší a dopravy na celkovou imisní situaci. Mapy znázorňují emisní situaci v Moravskoslezském kraji u vybraných znečišťujících látek v roce 2007, podle území jednotlivých okresů. Barvou podkladu je znázorněna relativní emise příslušné látky (v tunách na km2), hodnota v popisku znamená absolutní množství emisí na příslušném území.
Emise CO
Legenda
Emise SO2
Ovzduší 52
Legenda
Emise NOx
Legenda
Emise TZL
Legenda
53
Ovzduší Imise
Ovzduší Imise
Imise
Imisní limity pro ochranu zdraví
Hodnocení kvality ovzduší na území ČR provádí pravidelně Český hydrometeorologický ústav. Na základě tohoto hodnocení vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí každoročně oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (OZKO). Jedná se o území, kde došlo k překročení imisního limitu pro jednu nebo více znečišťujících látek. Mapa podává přehled o vymezení oblasti zhoršené kvality ovzduší dle vyhodnocení ČHMÚ. Znázorněny jsou mapy, odpovídající vymezení oblastí zhoršené kvality ovzduší na základě překročení vybraných imisních limitů (roční limit pro PM10, denní limit pro PM10, roční limit benzenu včetně meze tolerance a cílový roční limit Benzo(a)pyrenu). Oblast zhoršené kvality ovzduší z hlediska imisních limitů pak odpovídá území, kde je překročen minimálně jeden z emisích limitů. Je nutno zdůraznit, že vymezení oblastí zhoršené kvality ovzduší je výsledkem modelování, nikoli exaktního měření.
znečišťující látka
doba průměrování
Suspendované částice PM10 Oxid siřičitý (SO2)
24 hodin 1 rok 1 hodina 24 hodin 1 hodina 1 rok max. denní 8h klouzavý průměr 1 rok 1 rok
Oxid dusičitý (NO2)
Oblasti zhoršené kvality ovzduší Moravskoslezského kraje v roce 2008
Imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace
Oxid uhelnatý (CO) Benzen Olovo (Pb)
hodnota imisního limitu (μg.m-3) 50 40 350 125 200 40 10000
max. povo lený počet překročení za rok 35 24 3 18 -
5 0,5
-
hodnota imisního limitu (μg.m-3) 0,006 0,005 0,02 0,001
datum splnění limitu
znečišťující látka
doba průměrování
Oxid siřičitý (SO2)
rok a zimní období (1. 10. – 31. 3.) 1 rok
Oxidy dusíku (NOX)
hodnota imisního limitu (μg.m-3) 20 30
Cílové imisní limity pro ochranu zdraví
Legenda
Legenda
znečišťující látka
doba průměrování
Arsen (As) Kadmium (Cd) Nikl (Ni) Benzo(a)pyren
1 rok 1 rok 1 rok 1 rok
31.12.2012
Elektrárna Třebovice
Celkové emise vybraných znečišťujících látek [tun/rok] 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000
Legenda
Legenda
10 000 0
2004
2005
2006
tuhé znečišťující látky
2007
Procentuální vyjádření plochy OZKO vzhledem k rozloze Moravskoslezského kraje 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
2005
2006
2007
2008
oxid sířičitý oxidy dusíku
Oblast zhoršené kvality ovzduší Mimo oblast zhoršené kvality ovzduší
54
55
Voda Hydrologická síť
Hydrologické členění Moravskoslezského kraje Území Moravskoslezského kraje náleží k povodí Odry a z malé části (1,6 %) k povodí Moravy. Většinu území Morav skoslezského kraje odvodňuje řeka Odra a její přítoky (např. Opava, Ostravice, Olše) do Baltského moře. Pouze z části Nízkého Jeseníku kolem Rýmařova a drobných území okresu Nový Jičín odtékají vody do povodí řeky Moravy, tedy do Černého moře. Do Ostravské pánve , jejíž osu Odra vytváří, se vějířovitě stékají tři nejvýznamnější přítoky. Z jesenické strany to je řeka Opava, z beskydské pak Ostravice a Olše.
Levostranné přítoky Odry od Olše po ústí Osoblahy
Odra od Ostravice po Olši
Voda 56
Bečva od soutoku Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy Bečva po soutok Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy
Legenda
Váh od Varínky včetně Kysuce a Rajčianky
57
Voda Vodní toky
Voda Vodní toky
Vodní toky na území Moravskoslezského kraje vodní tok Jičínka Lomná Lubina Lučina Moravice Morávka Odra Olše Ondřejnice Opava Ostravice Stonávka
pramen j. úbočí Velkého Javorníka, Moravskoslezské Beskydy (750 m n. m.) v. úbočí Malého Polomu, Moravskoslezské Beskydy (870 m n. m.) sz. úbočí Radhoště, Moravskoslezské Beskydy (740 m n. m.) s. úbočí Prašivé, Moravskoslezské Beskydy (580 m n. m.) z. úbočí Velkého Kotle, Jeseníky (1190 m n. m.) s. úbočí Sulova, Moravskoslezské Beskydy (880 m n. m.) Fidlův kopec, Oderské vrchy (633 m n. m.) vrch Ganczorka, Slezské Beskydy, Polsko (880 m n. m.) s. úbočí Skalky, Ondřejník (755 m n. m.) pramen Černé Opavy, vrch Orlík, Jeseníky (1040 m n. m.) pramen Bílé Ostravice, s. úbočí vrchu Čarták, Moravskoslezské Beskydy (800 m n. m.) jv. úbočí Čupele (750 m n. m.)
ústí Odra severně od Kunína (243 m n. m.) Olše v Jablunkově (380 m n. m.) Odra u Košatky nad Odrou (222 m n. m.) Ostravice v Ostravě (207 m n. m.) řeka Opava pod městem Opava (241,9 m n. m.) Ostravice ve FrýdkuMístku (293 m n. m.) Štětínský záliv (0 m n. m.) Odra u Bohumína (195 m n. m.) Odra u Proskovic (220 m n. m.) Ostrava (205 m n. m.) Odra v Ostravě (206 m n. m.) Olše u Karviné (220 m n. m.)
plocha povodí [km2]
délka toku [km]
114
25,8
70,6
17,5
1,49 (u ústí)
196
37,1
2,36 (u ústí)
197,1
37,3
2,39 (u ústí)
899,9
109
7,82 (u ústí)
149,3
29,6
3,73 (u ústí)
118861 (7217 v ČR) 1107
854 (132,3 v ČR) 83
49 (nad Olší)
99
29,8
13,7 (ve Věřňovicích) 1,02 (u ústí)
2089
122
17,6 (v Děhylově)
827
64
15,5 (u ústí)
118
33,7
1,47 (u ústí)
průměrný průtok [m3/s] 1,21 (v Šenově u Nového Jičína)
Opava je přítokem řeky Odry, vznikající soutokem Černé, Zlaté a Bílé Opavy ve Vrbně pod Pradědem. Bílá Opava pramení na jihovýchodních svazích Pradědu, u chaty Barborka, Černá Opava pramení při severozápadních svazích Orlíku a Zlatá Opava (někdy též Střední Opava) pramení na severovýchodních svazích Pradědu. Název Opava se používá až od soutoku Střední a Černé Opavy.
Od ústí Opavice až do Opavy-Vávrovic tvoří státní hranici s Polskem (Slezské vojvodství) v délce cca 25 km. Největším přítokem je Moravice. Řeka patří mezi vodácky využívané toky. Sjízdných je 112 km od Vrbna pod Pradědem po ústí do Odry. V oblasti Nových Heřminov se uvažuje o stavbě přehradní nádrže, která by měla zmírnit průběh povodní.
Odra je páteřní řekou Moravskoslezského kraje a patří k nejvýznamnějším vodním tokům střední Evropy. Na své pouti od pramene k Baltskému moři překonají její vody 854 kilometrů. Z toho 112 kilometrů na území České republiky a 742 km na území Polska. Pramení pod Fidlovým kopcem v Oderských vrších v České republice a teče přes západní Polsko, dále vytváří severní 187 km dlouhou hranici mezi
58
Polskem a Německem. Ve Štětínské deltě severně od polského Štětína se řeka ve třech ramenech (Dziwna, Svina a Peene) vlévá do Baltského moře. Odvádí vodu ze 118 861 km², z toho 106 056 v Polsku (89 %), 7 217 v České republice (6 %) a 5 587 v Německu (5 %). V České republice je 98 km sjízdných v úseku od ústí Budišovky po Bohumín – státní hranice.
Ostravice je řeka, jejíž tok tvoří zčásti historickou zemskou hranici Moravy a Slezska, zčásti tato hranice podél jejího toku mírně osciluje. Řeka získala název podle svého prudkého (ostrého) toku. Na horním toku řeky leží přehradní nádrž Šance. U stejnojmenné obce Ostravice se nachází zajímavý chráněný přírodní útvar – peřeje. Dále protéká Frýdlantem nad Ostravicí, Paskovem, Frýdkem-Místkem a Ostravou. Tam se vlévá jako pravostranný přítok do řeky Odry. Má 45 km sjízdných, a to od hráze Šance po ústí do Odry.
59
Voda Významná vodní díla
Voda Významná vodní díla
Významná vodní díla na území Moravskoslezského kraje
Vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným vodním zákonem.
Významná vodní díla na území Moravskoslezského kraje
název vodního na vodním díla toku Žermanice Olešná Šance Morávka Těrlicko Kružberk Slezská Harta
Lučina Olešná Ostravice Morávka Stonávka Moravice Moravice
plocha nádrže [ha] 248 88 337 79,5 267,6 280 870
celkový ovladatelný objem nádrže [mil. m3] 25,27 3,5 53,07 10,65 24,37 35,53 200,95
dlouhodobý průměrný roční průtok v profilu hráze [m3.s-1] 0,57 0,57 3,25 1,79 1,12 6,46 5,47
Legenda
Šance
Kategorie vodních děl a) přehrady, hráze a jezy, b) stavby na ochranu před povodněmi, c) stavby odkališť, d) hydrotechnické štoly a tunely, e) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, f) jiné stavby k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sloužící ke vzdouvání nebo akumulaci vod.
60
Slezská Harta
61
Voda Užívání vod a jeho vliv na stav vod
Voda Užívání vod a jeho vliv na stav vod
Užívání vod a jeho vliv na stav vod
Jakost vod
Zásobování obyvatel Moravskoslezského kraje pitnou vodou zajišťuje vodárenský systém Ostravského oblastního vodovodu. Vznikal v padesátých letech 20. století, kdy byly budovány jeho dvě samostatné části: Kružberský skupinový vodovod s cílem zásobovat pitnou vodou Ostravu a města a obce nacházející se vesměs vlevo od linie řeky Odry a Beskydský skupinový vodovod pro zásobování obyvatelstva sídlícího převážně na území od Odry vpravo. Užívání vod obecně ovlivňuje jejich stav, a to jak v množství, tak v kvalitě a hodnotí se zvlášť pro vody povrchové a zvlášť pro vody podzemní. Povrchové vody jsou využívány k různým účelům jejich využití, také k odvedení odpadních vod, které mohou nepříznivě ovlivnit jejich jakost. Celkové hodnocení stavu vodních útvarů se skládá z výsledků monitoringu (přímé hodnocení) a z vyhodnocení vlivů (nepřímé hodnocení).
Kvalita vody je u nás i ve světě pravidelně sledována přibližně od poloviny 60. let. Ke sledování slouží síť kontrolních profilů – míst, kde se pravidelně odebírají vzorky vody. Tyto se nejprve analyzují v laboratoři a podle zjištěných hodnot se provádí vyhodnocení na základě platné normy. Normy pro posuzování kvality vody jsou přitom různé pro odlišné způsoby využití vody. Nejpřísnější kritéria platí ve všech zemích pro pitnou vodu, jiná pro vodu na koupání nebo na závlahy.
Vyhodnocení stavu útvarů povrchových vod – oblast povodí Odry
Legenda
Vodovody v roce 2010 Území
Česká republika Moravskoslezský kraj
střední stav obyvatel [osoby] 10 517 247 1 244 739
Obyvatelé zásobovaní vodou z vodovodů [osoby] 9 787 475 1 224 686
podíl obyvatel zásobovaných vodou [%] 93,061188 98,4
Voda vyrobená z vodovodů pro veřejnou potřebu [tis.m3] 641 783 84 330
Délka vodovodní sítě [km] 73 448 7 546
Kanalizace v roce 2010 Území
Česká republika Moravskoslezský kraj
Obyvatelé podíl obyvatel bydlící v domech bydlících napojených v domech na kanalizaci napojených [osoby] na kanalizaci [%] 8 613 243 81,9 1 006 194 80,8
Vypouštěné odpadní vody do kanalizace celkem [tis.m3] 490 309 53 605
Čištěné odpadní Podíl vody celkem čištěných (bez srážkových odpadních vod) vod [%] [tis.m3] 471 518 48 543
96,2 90,6
Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Plán rozvoje vodovodů a kanalizací je základním koncepčním dokumentem vodohospodářské politiky Moravskoslezského kraje. Cílem plánu je vytvoření podmínek pro zajištění žádoucí úrovně vodohospodářské infrastruktury na území Moravskoslezského kraje. Součástí plánu je i vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, uvažovaných pro účely úpravy na vodu pitnou v souladu s požadavky příslušné směrnice Evropských společenství. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací navrhuje rozvoj zásobování pitnou vodou, odkanalizování a likvidaci odpadních vod spolu s časovým upřednostněním v jednotlivých lokalitách kraje s ohledem na vlastnické vztahy, možnosti financování a ekonomickou průchodnost navržených postupů. Textová a grafická část Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací je volně dostupná na internetových stránkách Informačního systému životního prostředí Moravskoslezského kraje (http://iszp.kr-moravskoslezsky.cz).
62
Ukázka mapy vodovodů a kanalizací
Klasifikace jakosti vody Podle normy ČSN 75 7221 „Jakost vod – Klasifikace jakosti povrchových vod“ se povrchové vody rozdělují podle míry jejich znečištění do 5 tříd: I. tř. – neznečištěná voda: ukazatele jakosti vody nepřesahují hodnoty odpovídající běžnému přirozenému pozadí v tocích. II. tř. – mírně znečištěná voda: dosud umožněna existence bohatého, vyváženého a udržitelného ekosystému. III. tř. – znečištěná voda: ukazatele
jakosti vody dosahují hodnot, které nemusí vytvořit podmínky pro existenci bohatého, vyváženého a udržitelného ekosystému. IV. tř. – silně znečištěná voda: ukazatele jakosti dosahují hodnot, které vytvářejí podmínky umožňující existenci pouze nevyváženého ekosystému. V. tř. – velmi silně znečištěná voda: podmínky umožňují existenci pouze nevyváženého ekosystému.
63
Voda Povodně
Voda Povodňový plán
Povodňový plán Moravskoslezského kraje
Charakteristika povodí Odry ve vztahu ke vzniku povodní Jesenická a beskydská část oblasti povodí Odry mají odlišný charakter říční sítě, daný odlišnostmi geologických, klimatických a hydrologických poměrů. Beskydy náleží ke srážkově nejbohatším oblastem ČR a zároveň jde o území s největší hustotou toků. Sklon beskydské říční sítě je zhruba dvojnásobný proti tokům jesenickým a tato okolnost se projevuje i svými účinky při povodních.
Povodňový plán je dokument, který mimo jiné obsahuje způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací, zabezpečení přípravy a organizace záchranných prací. Povodňový plán Moravskoslezského kraje je součástí Krizového plánu Moravskoslezského kraje a skládá se z části věcné, organizační a grafické.
Záplavová území na území Moravskoslezského kraje (oblast povodí Odry)
Úprava vodního toku Porubky
Typy povodní
Legenda
– z přívalových dešťů, které se nedají prostorově ani časově předpovídat a které způsobují lokální katastrofy s krátkým a strmým průběhem (mnohdy se jedná o desítky minut). – z regionálních dešťů, které trvají desítky hodin až několik dnů a postihují rozsáhlejší území. – ledové povodně vznikající rychlým táním sněhu, často jsou umocněny výskytem dešťových srážek, případně zámrzy koryt. Českou republiku poznamenalo od roku 1993 sedm velkých povodní (květen/září 1996, červenec 1997, červenec 1998, srpen 2002, březen/duben 2006, červen/červenec 2009 a květen/srpen 2010).
Povodeň v Opavě – Kateřinkách
Povodně v České republice Rok 1997 1998 2002 2006 2009 2010
Počet obětí 50 17 9 6 14 6
Škody [mld. Kč] 63 80 5 1,8 8,57 5
Povodně v květnu a září r. 1996 a zejména historická povodeň v červenci 1997, kdy průtoky v některých tocích několikanásobně překročily největší dosud známé extrémy, napáchaly obrovské škody. Odpouštění vody s vodní nádrže Šance
Průtoky dosažené při povodních v r. 1997 ve vybraných vodoměrných stanicích tok Odra Opava
Opavice Ostravice Běla Olše
64
stanice Svinov Bohumín Krnov Opava Děhylov Krnov Sviadnov Ostrava Milukovice Věřnovice
Průtok [m3 .s-1] 688 2160 (2415) 375 647 744 (840) 175 732 898 (1080) 335 673
Četnost [let] 200 200 (300) 700 500 300 (500) 400 50 50 (100) 200 20
Výřez z mapy záplavových území Malé Hoštice
Záplavová území Záplavová území jsou administrativně stanovena území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Jejich rozsah stanovuje na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Grafická znázornění stanovených záplavových území jsou uložena na příslušných vodoprávních úřadech a jsou volně dostupná na internetovém portálu Informačního systému VODA (http://www.voda. gov.cz) (pod správou Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí, ve spolupráci s ostatními vodoprávními úřady). Výřez z mapy záplavových území Hošťálkovice
65
Integrovaná prevence IPPC Integrovaná prevence
Integrovaná
prevence
IPPC
Integrovaná prevence Integrovaná prevence a omezování znečištění je pokročilým způsobem regulace vybraných průmyslových a zemědělských činností při dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Cílem opatření je předcházet znečištění a pokud to není možné, tak alespoň omezovat vznik emisí. Na evropské úrovni je IPPC regulováno směrnicí 2008/1/ES (dříve 96/61/ES) o integrované prevenci a omezování znečištění. Do českého právního řádu je směrnice transponována zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci).
Legenda
Přehled zařízení spadající pod působnost zákona o integrované prevenci na území Moravskoslezského kraje. Zařízení jsou barevně rozlišena podle základních kategorií přílohy č. 1 Zákona o integrované prevenci. Ve výřezu je podrobněji znázorněna situace na území statutárního města Ostrava.
66
67
Integrovaná prevence IPPC Integrovaná prevence
Integrovaná prevence IPPC Integrovaná prevence
Přehled zařízení spadající pod působnost zákona o integrované prevenci na území Moravskoslezského kraje. Jsou uvedeny počty zařízení podle jednotlivých podkategorií přílohy č. 1 Zákona o integrované prevenci. Číslo kategorie 1.1. 1.2. 1.3. 1.4. 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5.
Zkrácený název kategorie
Spalovací zařízení (teplárny, elektrárny) Rafinerie minerálních olejů a plynu Koksovací pece Zařízení na zplyňování a zkapalňování uhlí Zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli Zařízení na zpracování železných kovů Slévárny železných kovů Zařízení na výrobu nebo zpracování neželezných kovů, slitin 2.6. Zařízení na povrchovou úpravu kovů a plastů 3.1. Zařízení na výrobu cementářského slínku v rotačních pecích 3.2. Zařízení na výrobu azbestu, produktů s obsahem azbestu 3.3. Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken 3.4. Zařízení na tavení minerálních materiálů a výrobu nerostných vláken 3.5. Zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním 4.1. Chemická zařízení na výrobu základních organických látek 4.2. Chemická zařízení na výrobu základních anorganických látek 4.3. Chemická zařízení na výrobu jednoduchých nebo směsných hnojiv 4.4. Chemická zařízení na výrobu prostředků na ochranu rostlin 4.5. Zařízení na výrobu základních farmaceutických produktů 4.6. Chemická zařízení na výrobu výbušnin 5.1. Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu 5.2. Zařízení na spalování komunálního odpadu 5.3. Zařízení na odstraňování odpadu (mimo nebezpečného) 5.4. Skládky odpadu (mimo skládek inertního odpadu) 6.1. Průmyslové závody na výrobu buničiny nebo papíru a lepenky 6.2. Závody na předúpravu nebo barvení vláken a textilií 6.3. Závody na vydělávání kůží a kožešin 6.4. Jatka, zařízení na úpravu a zpracování potravin, nebo mléka 6.5. Zařízení na odstraňování nebo využití konfiskátů živočišného původu 6.6. Zařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat 6.7. Zařízení na povrchovou úpravu látek, předmětů nebo výrobků 6.8. Zařízení na výrobu uhlíku, nebo elektrografitu Celkem na území Moravskoslezského kraje
68
Grafy znázorňují poměrné zastoupení jednotlivých kategorií na území města Ostravy a na ostatním území Moravskoslezského kraje. Zřejmá je převaha zařízení spadajících do kategorie 2. na území města Ostravy (tedy výroba a zpracování kovů), a naopak větší podíl zařízení kategorie 6. mimo město Ostravu. Do kategorie 6. spadá mimojiné také zemědělská velkovýroba.
Počet Ostrava 4 0 3 0 1 5 6 3 1
Počet mimo Ostravu 15 0 1 0 1 4 7 8 3
Celkem v MSK
7 0
12 2
19 2
0
0
0
19 0 4 0 2 9 13 11 4
Základní kategorie IPPC zařízení – Ostrava 8 %
Základní kategorie IPPC zařízení – MSK kromě Ostravy 12 %
14 % 27 %
18 %
26 %
14 %
2 %
44 %
22 % 8 %
5 %
0 0
0 1
0 1
1 5
3 4
4 9
1. energetika
1. energetika
2. výroba a zpracování kovů
2. výroba a zpracování kovů
2
4
6
3. zpracování nerostů
3. zpracování nerostů
0
0
0
4. chemický průmysl
4. chemický průmysl
5. nakládání s odpady
5. nakládání s odpady
0
1
1
6. ostatní průmyslové činnosti
6. ostatní průmyslové činnosti
0
1
1
0 6
0 14
0 20
1 0
0 0
1 0
2 0
15 2
17 2
0 0 1
1 0 6
1 0 7
0
2
2
0 3
21 4
21 7
0 51
0 132
0 183
Chemické závody Borsodchem MCHZ, s.r.o.
69
Staré ekologické zátěže
Stará ekologická zátěž Za starou ekologickou zátěž považujeme závažnou kontaminaci horninového prostředí, podzemních nebo povrchových vod, ke které došlo nevhodným nakládáním s nebezpečnými látkami v minulosti (zejména se jedná např. o ropné látky, pesticidy, polychlorované bifenyly, chlorované a aromatické uhlovodíky, těžké kovy apod.). Kontaminované lokality mohou být rozmanitého charakteru – může se jednat o skládky odpadů, průmyslové a zemědělské areály, drobné provozovny, nezabezpečené sklady nebezpečných látek, bývalé vojenské základny, nebo území postižená těžbou nerostných surovin. Celkový počet evidovaných starých zátěží v České republice je 9 437. V rámci Moravskoslezského kraje se nejvíce starých ekologických zátěží rekrutuje z oblasti chemického a hutního průmyslu (např. Laguny Ostramo, DEZA, OKD – OKK, Koksovny, Vítkovice – Dolní oblast apod.).
Rozdělení lokalit na jednotlivé kraje ČR
Staré
Kraj Hl. město Praha Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký Liberecký Moravskoslezský
ekologické
zátěže
Počet lokalit 621 912 656 256 464 370 673
% 3,6 9,8 7 3 5 4 7,5
Kraj Olomoucký Pardubický Plzeňský Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský
Počet lokalit 655 543 1200 1353 796 588 350
% 7 6 13 14,7 8,6 6,5 4
Rozdělení kontaminovaných míst vzniklých působením Sovětské armády Kraj Hl. město Praha Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský
Počet lokalit 0 3 0 3 10 17 14 37 15 4 41 10 0 1
Legenda Legenda hranice kraje obec s rozšířenou působností
Silniční síť I. třída rychlostní komunikace, dálnice staré ekologické zátěže
Skládka nebezpečných odpadů z provozu regenerace minerálních olejů bývalého státního podniku Ostramo v Ostravě představuje jednu z největších starých ekologických zátěží v České republice. V současné době probíhá sanace lagun a z vytěžených sedimentů se vyrábí palivo TPS NOLO. Po ukončení sanace a následné rekultivaci má na tomto území vzniknout lesopark.
70
Podrobné informace o lokalitách (včetně GIS) jsou zveřejněny v databázi Systém evidence kontaminovaných míst (SEKM), která je veřejnosti zpřístupněna agenturou CENIA.
Laguny Ostramo
71
Brownfields
Brownfields Území označovaná jako brownfields mají mnoho definic a popisů. Lze je definovat např. jako „opuštěné či nevyužívané území, které je oproti zeleným plochám postiženo vlivem předchozího využívání (ekologická či jiná rizika), a které vyžadují zvláštní péči při jeho regeneraci“. Z mnoha důvodů brownfields představují rozsáhlou část zastavěného území v mnoha našich městech (od 3 do 20 % jejich zastavěného území). Mají nejen negativní ekonomické účinky, ale také neblahý fyzický vliv na své širší okolí. Obvykle vyžadují veřejnou intervenci k tomu, aby se odbouraly bariéry bránící jejich rozvoji a nastartoval proces jejich znovuvyužití. Toto využití brownfields nejenom posílí vitalitu a výkonnost měst a konkurenceschopnost, ale ve svém důsledku rovněž pomůže snížit tlak na zábor zemědělské půdy („greenfields“).
Umístění dle okresů
Ekologická zátěž 5 %
27 %
20 %
34 %
56 %
6 % 19 %
3 % 8 %
22 %
Bruntál
ne
Frýdek-Místek
ano
Karviná
lze předpokládat
Nový Jičín
neurčeno
Opava Ostrava
Předchozí využití Vlastnické vztahy 22 %
10 %
14 %
3 %
22 %
1 %
4 % 7 % 41 % 76 %
Brownfields 72
zemědělství
bydlení
soukromé
průmysl
cestovní ruch
veřejné
obč. vybavenost
jiné
jiné
vojenské
73
Brownfields
KARNOLA Krnov Na území Moravskoslezského kraje je evidován velký počet území, které odpovídají uvedené definici. V Moravskoslezském kraji bylo dosud zmapováno 276 lokalit o rozloze více než 2 200 ha.
Areál průmyslových budov bývalé textilní továrny KARNOLA, se nachází v zastavěné části města. Část areálu krnovské textilky KARNOLA byla vyhlášena Národní kulturní památkou. Město Krnov by zde chtělo postupně vybudovat muzeum, které se bude skládat ze tří částí – textilní, varhanářské a regionální.
Legenda
Legenda
hranice kraje
obec s rozšířenou působností
Silniční síť I. třída
rychlostní komunikace, dálnice
Brownfields
!
!
významné ostatní evidované
Nová Karolína
Území koksovny Karolína, jejíž provoz byl zastaven v roce 1964. Dvě z původních provozních budov se zachovaly a jsou chráněnými památkami. Celá oblast bývalé koksovny byla sanována a má sloužit k dalšímu rozvoji města. Na ploše o rozměrech třicet dva hektarů by měly vzniknout obchodní, kancelářské i obytné domy. Občané měli možnost navrhnout názvy ulic a mostů nové městské čtvrti v rámci vypsané ankety. Národní databáze brownfields je spravována agenturou CzechInvest
74
75
Fotografie: Petr Sikula, Petr Šimčík, Štefan Špic, Karel Beneš, Archiv města Opavy, Kanoe Klub Opava, Archiv MSK Texty: Pracovníci odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Moravskoslezského kraje Zdroje: Moravskoslezský kraj Ministerstvo životního prostředí České republiky CENIA, česká informační agentura životního prostředí Agentura ochrany přírody České republiky Chráněná krajinná oblast Beskydy Chráněná krajinná oblast Jeseníky Chráněná krajinná oblast Poodří EKO-KOM, a.s. Povodí Odry, státní podnik Český hydrometeorologický ústav Český statistický úřad Ústav pro hospodářskou úpravu lesa Český rybářský svaz, VÚS Ostrava Zákon o vodách a o změně některých zákonů č. 254/2001 Sb. Lázeňský zákon č. 164/2001 Sb. (zákon o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů) Koncepční dokument pro plánování v oblasti vod na území Moravskoslezského kraje v přechodném období do roku 2010. Ostrava 2003 ČSN 75 7221 „Jakost vod – Klasifikace jakosti povrchových vod“ Vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickém bezpečnostním dohledu nad vodními díly Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů Katastru nemovitosti České republiky, I. vydání Citace: HROMAS, Josef, et al.: Myslivost. Písek: Matice lesnická spol. s.r.o., 491 s., 2000 Kupčák V. a kol.: Regionální lesnický program pro území Moravskoslezského kraje, 2007 MZLU Brno: Historie lesů a lesnictví Moravskoslezského kraje jako podklad pro vypracování regionálního lesnického programu (použit text z Analytické části a z přílohy č. 1 k Analytické části), 2007 Kolektiv: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky – stav k 31. 12. 2009, MZe ČR, 2010 ÚHÚL: Tabelární podklady pro zpracování Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky - stav k 31. 12. 2009. 2010 Brosh, Otto: Povodí Odry. Anagram, Ostrava-Mariánské Hory, 2005. Weissmannová H. a kol.: Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EKOCentrum Brno, Praha, 456 pp. (Použito str. 55-58 – kap. Lesnická charakteristika), 2004 Vydal: Moravskoslezský kraj Krajský úřad 28. října 117, 702 18 Ostrava Česká republika Realizace a grafický design: Agentura API, s.r.o.
76
Moravskoslezský kraj Krajský úřad 28. října 117 702 18 Ostrava Tel.: 595 622 222 E-mail:
[email protected]
www.kr-moravskoslezsky.cz