ČASOPIS PIONÝRSKÉHO ODDÍLU PEGAS IX. ročník

ČASOPIS PIONÝRSKÉHO ODDÍLU PEGAS IX. ročník

2

PáR SLOV… … K TěM, CO NáM BUDOU SVé PříSPěVKY POSíLAT ELEKTRONICKY – TAK: [email protected] … K TěM, CO NáM TO NáHODOU BUDOU CHTíT DáT VYTIšTěNé čI PSANé – ZKUSTE TO ELEKTRONICKY ☺ (NEBO PřINEJHORšíM DO OBáLKY V KLUBOVNě) … K TěM, CO CHTěJí VěDěT, JAK Má STRáNKA VYPADAT: OKRAJE: VšUDE 1,5 CM FORMáT PAPíRU: A5 PíSMO: MINIMáLNí VELIKOST 10 DéLKA: NA CELOU STRáNKU (NEBO PO DOMLUVě NECHAT TROCHU MíSTA NA FOTKY … K TěM, CO NEVí, CO PSáT – NECHť SE PORADí SE SVýMI VEDOUCíMI (PřINEJHORšíM S NáMI ☺) … K TěM, CO Už NáM NěCO NAPSALI – DíKY A … JEN TAK DÁL! ☺ JINAK Už MáME říJEN, A TO ZNAMENá, žE BUDOU ZASE PRáZDNINY… ☺ KDYBYSTE NáHODOU ZTRATILI POZVADLO, TAK HO NAJDETE NA WEBU PEGASáCKý V SEKCI PEGYTIMES. TAM NALEZNETE I VšECHNA číSLA PGT. JINAK UZáVěRKA BUDE VžDY 20. V MěSíCI. TěšíME SE NA PříSPěVKY A ZATíM AHOJ!!! PAT & LUCINKA KONTAKTY: PAT: [email protected] LUCINKA: [email protected]

Tak to jsou opravdu ony: Lucinka, Jituš a Amélii, naše tři statečné a šikovné rádkyně, které se o víkendu 24.září zúčastnili jako finalisté REPUBLIKOVÉHO FINÁLE TÁBORNICKÉ STEZKY. Bylo to za vybojované místo v kategorii rádkyň na Setonově závodě na jaře letošního roku. Opět vyběhly v pegasáckých tričkách a v kráťasích a ikdyž už bylo podzimní sluníčko a zrána chladno při jejich běhu a zvládání kontrol se z nich jen kouřilo, o zimně se tedy nedá mluvit… Jejich léta v Pegasu byla znát a přesto, že né všechno se povedlo na jedničku, děvčata vybojovala krásné třetí místo a to v konkurenci nejen rádkyň z celé republiky, ale i rádců protože na finále je tato kategorie spojena! Holky se tak zařadili do pegasácký historie ve které umístění našich rádkyň na republikovém finále bývá znát… HÓLKY DĚKUJEM!!! Tak kamarádi skotských tanců, bavili jsme se o tom s Verčou a první tančení bude ve středu 12.října 2005. Sraz si dáme na parku před klubovnou o půl šesté večer a končit budeme v 19hod. S sebou pohodlné oblečení na tancování a boty do tělocvičny. Za každé tancování se bude vybírat 20kč poplatek na pronájem tělocvičny. Hlásit se můžete mě nebo Verči. Přijít mohou i vaši kamarádi, ale jen ti co chtějí tancovat. TANCOVÁNÍ ZDAR!!! Jako i www.pionyr.cz přešel na nový vzhled stránek, tak i my www.lesnimoudrost.cz/pegas se snažíme náš web zkrášlovat a přivést ho mezi vás, protože jsou zde novinky ve smyslu lepšího terminář, přihlašování na akce, rychle vložitelné fotky z akcí, či možnost napsat něco do kroniky přímo z domu… KONDŘE A DAVIDE SNAŽTE SE!!! KDO NENÍ REGISTROVÁN NA NAŠICH STRÁNKÁCH, TEN JAKO BY ANI NEBYL (PLATÍ I PRO RODIČE)…. Kula

První výlet - Babí lom Bylo to, tuším, 3.září v sobotu a po tom, co jsme se srazili jak na parku, tak i později na nádraží, tak jsme se vlakem vydali do Kuřima (nebo Kuřimi?). Zde jsme ihned navštívili Alberta a nakoupili špekáčky. A pak už jsme se vydali mezi baráčky po značce na rozhlednu. Po cestě jsme se vydrápali do prvního menšího kopce a už jsme svačili. Pak jsme se vydrápali i na tu rozhlednu, kde byl výhled široko daleko do kraje, který se začínal barvit podzimně. Díky oparu jsme sice neviděli Pálavu, ale bylo pěkně, tak jsme si prohlídli aspoň to, co šlo. Nějaký pán v dolních prostorách rozhledny předváděl svůj lítající pytel na odpadky (nebo to snad bylo ufo?), což některé lidi zaujalo a vzrušeně s ním debatovali:o) Leč pak už jsme se vydali dále - lezli a skákali jsme po skalkách (chápejte jako zdrobnělinu skály, ne jako záhonek) a po odlelkování na Lelekovadle jsme dorazili do Lelkovic. Tady naše hrdla schladily půllitry kofoly v hospodě a hned se šlo veseleji dál. Přeběhli jsme dětské hřiště (nebo snad psí cvičák?) a u zvláštně rostlého stromu udělali skupinové foto. Nu, a pak jsme se v žáru slunce potáceli k místu, kde bylo plánováno opékání špekoňů. Jenže ouha. Místečko už bylo zabrané, takže jsme si dali svačinku a šli dál. Někde u železniční trati jsme našli plac a za chvíli se už nad ohněm svíjely a prskaly buřtíky. Cestujícím ve vlacích jsme vždy slušně zamávali mastnými tlapkami a po uhašení ohně jsme šli na zastávku busu. Zde kdo chtěl, tak mohl zajít ještě na jednu kofolu a pak už jsme se jen vecpali do dusného a plného autobusu a jeli domů.

Night March Chestnut 05 + Kačtany 05 Takže, nejdřív popíšu náš noční pochod. Tuhle akci určenou pro Mirach a ty co se přihlásí (nikdo další se nepřihlásil) organizoval Kula. Na schůzce jsme se domluvili že vyrazíme vlakem do Ořechova, od tam se vydáme na naše oddílové tábořiště u Oslavy, tam někde přespíme a ráno se opět vlakem přesuneme do Náměště kde se připojíme ke zbytku oddílu. Na nádraží se nás sešlo míň než se původně čekalo, protože Barča a Janča onemocněly, takže naše cestovní skupina se nakonec skládala ze mě (Honzina), Jiržiho, Frantise, Manký, Prda a Kuly. Bohužel, náš krásný plán cesty šel k ledu, když nám ujel vlak do Ořechova. Takže jsme rychle vymysleli náhradní řešení. Svezli jsme se vlakem do Náměště, a od tam jsme se vydali hledat místo na přespání. Za tmy jsme bez zásadního bloudění došli k Vlasákovu mlýnu u řeky Oslavy. Kula si vzpomněl na jedno tábořiště na druhém břehu, a tak jsme začali hledat most. Podle mapy tam někde měl být, ale večer jsme ho nenašli (ráno ho objevil Prd, když šel na záchod). Zato jsme na kraji lesa našli malé tábořiště. A protože už bylo pozdě, rozhodli jsme se zůstat tam. Rychle jsme nasbírali dřevo, zapálili oheň a začali se ohřívat a vařit večeři. Když byla večeře uvařena a snědena, chvilku jsme ještě seděli u ohně, ale nakonec nás přemohla únava a šli jsme spát. Ty co nevzbudila zima vzbudil ráno v osm Kulův budík. Rychle jsme se sbalili, poklidili tábořiště a pospíchali, zpět do Náměště. Tam jsme si dali lehkou snídani. Než jsme měli dojezeno, už dorazil zbytek oddílu, který přijel vlakem z Brna, a my pokračovali dále. Dál už se jedná o Kačtany 05. Část vedení se vydala na

zámek věnovat se geocahingu (hledání krabiček s různým obsahem podle určitých souřadnic) a zbytek oddílu se pod Dašovým vedením vydal neobvyklou cestou po červené značce. Když jsme dorazili do aleje, všichni se honem vrhli srážet, sbírat a loupat kaštany. Po několika hodinách, kdy už toho měli všichni dost (sbírání i loupání) jsme se vydali do Březníku. Cestou jsme se ještě zastavili na jednom poli, kde Daš vyhlásil soutěž. Vítězem se měl stát ten, jehož drak vyletí nejvýš. Soutěž s přehledem (nebo spíš nadhledem) vyhrála Janča. V Březníku se opět na chvilku oddělili někteří a vedoucí a instruktoři a my se vydali na Kofolu. Pak už nám zbývala jenom cesta do Kralic a pak hurá domů. Domů jsme sice dorazili o něco později, protože vlak měl čtvrt hodiny zpoždění, ale myslím že výlet stál za to - pomohli jsme zvířátkům, protože kaštany byly ihned odvezeny do krmelce na Oslavku, a navíc si to všichni pěkně užili.

Honzin

RFTS Republikové finále tábornické stezky Tak to přišlo – den s datem 24. 9. 2005. Den, kdy se koná RFTS, v němž měla možnost se zúčastnit i jedna naše hlídka, a to ve složení: Amelíi, Jituš a Lucinka. V osm hodin ráno jsme měly být na místě, tj. na ZŠ Vejrostova. Tak jsme tam zhruba v 7:45 dorazily a koukly, kdy startujem. V 8:30 si pro nás měl přijet autobus, tak teda první várka asi do 8:45 čekala a pak se vydala na start závodu. Hned na startu při čekání jsme dostaly ukrutánský hlad a snědly zásoby müsli tyček. A pak, v 9:48 jsme dostaly pokyn k vyražení. Ladným během jsme doběhly na první stanoviště, a zde vzduchovkou sestřelily tři špalíčky. Pak honem, dokud máme síly na druhé stanoviště - stavba stanu. Zde se nám stala nemilá věc – utek kolík, tak Amelíi hbitě odběhla otrhat nějaký trnový keř a kolík bych hotov. Nakonec za 12 bodů, i když nám Markétka nejprv sdělila, že 5. Opět ladný odběh a ejhle – Phoenix a azimut. Po pár krocích a skocích jsme všechno našly a dostaly 12 b. Na botanice jsme získaly 11 b a na zoologii u Helenčiny studánky 7. Teď jsme klusaly z kopečka na finskou stezku. A tam přišlo snad největší překvapení – 11 b! Na zdravovědě se nám stala nemilá věc – pod muškou Jituškou se zlomil klacek nosítek a ona nám upadla na zem. Naštěstí se zvedla a tvářila se živě, takže jsme odběhli s 11 b. Na práci s mapou a buzolou jsme získali 8 b, protože jeden mamlas nedokázal spočítat převýšení.. Pak běh na jířu. Pozdravily jsme se s našima a dostaly 0 b . Naštěstí nám na plánku zvedli náladu pár lichotivými slovy a 11 b. Teď jsme běžely po zelené až k hodu na cíl. Zde jsme se spíš netrefovaly, takže 5 b. Pak na signalizaci, kde se nám stala chybišta..úplně pitomá! Dostaly jsme 10 b a vydaly se lesní cestou – zkratkou. Mňo, nejspíš se nám v tom lese tak líbilo, že jsme se daly přes Lipový vrch, který byl trochu z cesty, ale pak jsme se našly. A po několika svatebních melodiích se dostaly na pozorování přírody. Odešly jsme s 6 b, ale kdo má poznat, jestli to na tom pařezu je sysel nebo svišť? Nejlépe tedy Svyištel. Z pozorování jsme dorazili k Ríšově studánce a tady si splnily poslední úkol – uzlování. Naštěstí za 12. A pak po žluté běh do cíle. To byla dobrá fuška, ale aspoň jsme neběžely na druhou stranu ☺. Jen co nás autobus odvezl zpátky do školy, odpočinuly jsme si a vydaly se domů. K večíru jsme už ale byly zpátky a účastnily se skotských tanců, pod vedením našeho oddílu. Večer jsme zvolily zvláštní program a pak to uběhlo až bylo ráno. My se probudily asi kolem osmé. tak nějak jsme se pomalu ožívaly a pak najednou zjistily, že nástup není v 10, ale v 8:30! Honem běh pro snídani, pak na nástup. Chcete vědět, jak to dopadlo? Jestli jste si počítali body, tak k nim přičtěte 10 b za čas z trati a máte 129 b. Tolik jsme jich získaly. Takže jsme skončily TŘETÍ!!!! Juch! Obdržely jsme oddílový třetí petanque. Pak jsme trošku pomohly s úklidem a pak udělaly pápá a jely domů. Tož, tak to bylo RFTS, které se neslo v atmosféře, která mne velmi příjemně překvapila.. ☺ Lucinka

1) Jaká trojice se letos dostala do RFTS? a) Manky, Janča, Gába b) Honzin, Frantis, Držka c) Amelií, Jituš, Lucinka 2) 172. PTO Pegas patří do jaké pionýrské skupiny? a) 91. PS Hády b) 31. PS Lesní Moudrost c) 30. PS Mládí 3) Jaká zvířátka se na táboře sbírala na rozcvičce? a) Lamičky b) Ušáci c) Ovečky

Michal ☺ Odpovědi jako vždy: klubovna-obálka nebo složka (to se ještě uvidí), SMS tel. Číslo 777 180 329, email: [email protected]

Jméno a příjmení? Karolína LorenZová Věk: 17 let, čerstvých. Kdys měla narozky? V pondělí. Cos dostala? Zatím nic. Teď následuje pasáž o ekodvoru... Kde máš trvalé bydliště? Ve Sloupu v Čechách. Je to mezi Českou Lípou a Novým Borem, okres Česká Lípa, kraj Liberec. Co tě přivedlo do Brna? Škola. A jaká? Zdravotní. Takže bydlíš na intru? No,bohužel ano. Proč bohužel? Je to tam dobré, ale příchody mě trošičku ... (teď někomu přišla smska a diktafon zaznamenal tr tr tr, tak si to domyslete☺) Dneska mám ale vycházky. Stýská se ti po mamince? No úplně hrozně! (ach ten ironický hlásek). Jak ses dostala k Pegasu? Přes Lucinku. Jaká akce se ti nejvíc líbila? Jaká akce... no, rozhodně tábor a takhle z víkendovek... to už nevím. Kterého vedoucího máš nejvíc ráda? Ježíš! No tak všechny, nebudu mezi nima dělat rozdíly. Jaké máš nejradši jídlo? Jídlo? Tak, je mě to celkem jedno, sním všechno kromě dušené mrkve. I špenát? Tak sním ho no. I smaženej celer? Ten jsem snad ani neměla . Co langoše? Ty jsem měla, mám je aji na tričku (to z tábora, když je smažila ☺). Plánuješ nějakou oslavu těch svých narozenin? Ano, chtěla bych. A jak by měla probíhat? Tak, chtěla bych...ještě to nemám pořádně vymyšlené, ale chtěla bych jít do čajovny. Vzít Mirach a mojí sestru, protože vás chce pozvat...é, POZNAT. Jak je stará? Je jí 15 let a píše si s Michalem. Jak probíhá takovej reparát z tělocviku? Ále to nebyl reparát, ale jenom deklasifikace! Jak to teda probíhalo? Trapně. To je? Udělala jsi ho? Jo, za 2. Musela jsem nejprve běhat, potom rozcvičku a pak šlapat na rotopedu. Máš partnera? Na to bych radši neodpovídala. Kolik máš sourozenců? Hodně. Mám jich šest, měla jsem jich sedm. Co by jsi chtěla dělat po škole? Po škole? Já raděj moc neplánuju, ale chtěla bych si udělat maturitu a potom, pokud by

to šlo, bych šla dál anebo do práce. A kdy chceš založit rodinu?(Držka) No tak s tebou rozhodně né! Ale nechám to na náhodě a až na tom pravým. A co takhle lidi v Brně? Ze školy, z pionýra? Tak, když bych to mohla udělat po svém, tak bych měla pětkrát týdně po několika hodinách pionýra a jednou týdně po jedné půlhodině školu. Ty zpíváš, že? Zpívala jsem. Kde? V Novém Boru, ve sboru Camella. Co tě nejvíc rozesměje? Cokoliv. Spálila jsi se někdy o topinku, když jsi byla malá? O topinku ne, ale o olej ano. Co říkáš na reality show? Je to strašná kravina! Nesleduju to. Přihlásila by ses? Ani náhodou, nemusím se nikde ukazovat. Kdy se chystáš na instruktorák? Na jaře. Těšíš se? Ano. Ještě se vrátíme k táboru.. Co na něj říkáš jako na svůj první tábor? To bude složité.. Na začátek byl super, už se těším na další, jestli nějakej bude. Hra byla super, užili jsme si u toho.. Musím pochválit svoji družinku, že jsme se snažili. Co ráda posloucháš? Všechno kromě dechovky a techna. Co si vlastně myslíš o CzechTeku? Tak to už si připadám jak ve škole protože tam taky... Taky vás rozhání policie? To sice ne, ale o CzechTeku se bavíme. Oblíbená barva? Modrá. Protože je taková..já nevím. Mám radši tu tmavší, protože je tmavá. Potom mám ráda zelenou, protože je to do přírody. Hnědou, protože se dá vzít taky do přírody. A černou a bílou, protože jsou neutrální. Oblíbené zvířátko? Lamička nebo tlamička? Tak já tě zklamu, jsou to pejsci, jsou to moji pejsci. Jmenují se Nikina, teda Nikita, říká se jí Nikiško a Tim. Je to takovej skoro cirkusovej pes – přeskakuje plot. Zazpívej nám něco... Lalalá. Jak vypadá tvůj ideální chlapec? (Držka) Tak jako ty rozhodně ne! Koho by jsi chtěla za náčelníka? Hm... ... já bych dala hlas každýmu. A tvůj vzkaz pro ostatní? Aby se každej měl dobře, užíval si právě tu chvíli naplno, protože neví, co se může stát druhý den. Ty to tak děláš? Ha ha ha, ne..Tak jak kdy. A tvé rozloučení? Ahóóój!! Následují různé verze ahój v různých tóninách, zachrochtání, zamlaskání... Děkujeme za rozhovor: Pat, Držka, Honzin, Lucinka, Gába, Manký, Michal!

RUMUNSKO 05 Před cestou: V pondělí po návratu z Polska jsme se vyspali, umyli a vyprali všechno oblečení, které budeme potřebovat na další cestu. Úterý 16.8. Ráno pršelo a neměli jsme šanci přitom nabalit všechno do auta. Vyjeli jsme teda až okolo druhé. Přes Bratislavu a celé Slovensko jsme přejeli během dvou hodin (dálnice je prostě dálnice). Naše dnešní putování jsme zakončili v Segedu (Maďarsko) v kempu. Dostali jsme malou chatičku s číslem 13. Na jednu noc je super, ale čím kratší čas tím lépe. Středa 17.8. Ráno jsme posnídali džus a rozdrcenou (prý cestovní balení) bábovku a jeli jsme dál. Hranice je odsud blízko, takže už tam budeme. Za nimi nás přivítali nám již známé venkovské domečky rumunského venkova. Jak jsme tak míjeli vesničku za vesničkou, husu za husou a krávu za krávou, tak jsme věděli, že už brzy budeme na Svaté Heleně. Projeli jsme zakouřeným Timišvárem a dál až do staré Moldovy. Odsud vede nejhorší část naší cesty. Šestikilometrový úsek do kopců na Svatou Helenu. Asfalt to tady ani nevidělo a děr je tady mraky. Dostat se nahoru bez poničení auta, to chce odvahu. Už ve dveřích nás vítá celá Kopřivovic rodina i se psem Brnem. Večer jsme si vlezli do postelí s velkými pruhovanými duchnami. Něco málo o Svaté Heleně: Jedná se o nejstarší dochovanou českou ves v Banátu, založenou v roce 1824 ve výšce přibližně 400 m.n.m. Okolí je velice hornaté a bohaté na vápenec, je možné tady najít různé jeskyně, závrty a propasti. Hodně obyvatel se stěhuje do ČR. V roce 1991 zde žilo 800 obyv., v roce 2000 už jen 540. Není zde vodovod, pouze napajedlo odkud se nosí voda do domácností. Jsou zde dva kostely: katolický a baptistický. (zdroj: Kudrna-Banát)

Čtvrtek 18.8. Už zase prší. Dopoledne jdeme se Štěpou na obhlídku okolí. Nic se tady nezměnilo. Pasou se krávy, sbírají slívy a jezdí na voze. Taková idylka. Odvedli jsme koně do dolíku, abychom mohli využít chvilky sluníčka a podívat se na Dunaj. Vylezli jsme na kopec až za hřbitov a posadili se na zdi opuštěného domku. Dunaj byl veliký a tak daleko, za ním se rozprostírali hory Srbska. Večer jsme pozorovali koťata jak se perou v košíku s teplými sklenicemi kompotu. Pátek 19.8. Dnes teta udělala sýry, které byly rozvěšené po celé kuchyni. K obědu byly palačinky udělané přímo na plotně. V kombinaci s domácí smetanou nebo medem byly úžasné. K večeru přišla Bětka z práce a donesla 150 káblů, které musí udělat do práce. Pomáhala ji v tom celá rodina. Nevěděla jsem, že drát, kterým se připojuji k internet potřebuje ke své výrobě tolik lidské práce a snažení. Sobota 20.8. Dnes jsme jeli sbírat slívy. Jelikož to bylo daleko, zapřáhli jsme koně a na dřevěném voze jsme si to štrádovali cestou necestou. Teda spíš necestou, protože kde nebylo bahno, tam byli velké kameny. Když jsme se pak vrátili zpět, byli jsme nejen špinavý od hlavy až k patě, ale taky pěkně natřepaní. Neděle 21.8. Jako každou neděli se musí chodit do kostela, tak tato není výjimkou. Po hodině v kostele nás doma čekala úplná hostina. Pečené brambory, rýže, maso, salát, buchty ... Pak se naše rodina vydala na výlet, bohužel tatínek se nám někam ztratil, tak jsme šli po potoku až skoro k tůňkám. Cesta byla po velkých deštích bahnitá a potok nám nedovolil jít dál. Mamka šla za taťkou, ale my jsme dali přednost obchodu a hruškám na zahradě. Po návratu jsme šli se strýkem a Štěpou pro koně, na kterých jsme se svezli až domů. Pondělí 22.8. Dnes jsme šli obhlídnout jeskyně. Jsou tady volně přístupné, plné krápníků a průzračné vody. Po cestě zpět jsme pěkně zmokli.

Úterý 23.8. Museli okovat Láciho. Dneska jdeme do další jeskyně až úplně u Dunaje. Tato jeskyně leží asi sedm km od Sv. Heleny přímo na kraji Dunaje. Nastoupili jsme v gumákách, s čelovkama a šli jsme. Všude tam byli netopýři a po kolena vody, ale byla to krása. Po cestě zpátky jsme pěkně zmokli. Déšť nás chytl přímo v místě lomu a nebylo kde se schovat. Po hodině přestalo pršet. Všichni jsme vylezli zpod malých stromkům celý promočení. Kdy jsme šli po silnici, tak se na to Štěpa už vykašlal, vylil si z tenisek vodu a šel jenom v ponožkách. Když ho uviděl Ital jedoucí okolo, tak vjel do díry přímo uprostřed cesty. Večer bylo v kulturáku představení lidových tanců až z Prahy. Všem se to moc líbilo. Středa 24.8. Dnes přišla velká bouřka a koně byli na pastvě. Když přestalo pršet, utíkala jsem se Štěpou pro ně. Naštěstí neutekli. Zase začalo pršet, tak jsme na ně nasedli a uháněli domů. Čtvrtek 25.8. Dnes odjíždíme. Po cestě ze Svaté Heleny se stavujeme na bloku a trhu. Po cestě se nám povedlo rozpojit výfuk. Všechny servisy už byly dávno zavřené, tak jsme si pomohli kouskem najitého drátu a uříznuté prodlužovačky. Snad to bude aspoň chvíli držet. V Maďarsku zajíždíme do hezčího a levnější kempu než předtím. Konečně. Pátek 26.8. Do Brna je to už jenom kousek, takže nakoupit a hurá domů. Toto jsou mé zážitky z krásné české vesnice v Rumunsku. Kdo chce vidět jak žili jeho předkové na správném venkově, tomu vřele doporučuji navštívit Svatou Helenu. Janča

Dovolená za všechny prachy 1.díl - Konečně pojedeme! Konečně je to tu, prázdniny, na který jsem se tak těšila! Pořád jsme byli s mým dvojčetem Bárou někde na brigádách, abychom už konečně vyjeli na dovolenou sami někam úplně pryč. „Viki, pojedeme do Chorvatska do Středozemního moře…super, co… už jsem to zajistila, pojede se přesně za týden! Jóó, já už se tak těším a co ty?“ Probudila mě brzo ráno Barča. Moc jsem ji neposlouchala, ale to, že pojedem k moři jsem zachytila. „Cože? K moři? Já chtěla jet přece do hor, třeba do Alp!“ řekla jsem, a Bářin usměvavý pohled se změnil, a za chvíli se její obličej podobal obličeji červené ropuchy, která brzy vybuchne, vezme nůž a bude chtít někoho zabít. A ten někdo budu asi já, protože to vypadalo, že jsem jí opravdu hodně naštvala! Asi tak do oběda jsem musela poslouchat její řeči, že se mohla klidně na všechno vykašlat, když já ji prý takhle všechno pokazím, tak moc se snažila, atd. Takže aby takhle všechno nepokračovalo, řekla jsem, že s ní do toho Chorvatska pojedu moc ráda. Tím to skončilo a místo naštvané Báry se tu objevila docela hodná Bára, proto jsem si oddychla. Barču znám celých 18 let, proto vím jak ji utěšit, a taky jak ji naštvat. Ten celý týden do mě Bára ryla: „Bude to super, bez rodičů, sluníčko, moře, a prostě krása, ne jako ty tvoje Alpy! Tam si užijem, budeme mít skvělej hotel, ale hlavně si to musíme užít, příští rok už třeba taková šance nebude, už se nám nebude chtít tak makat, víš…tak už se těšíš?“ Dokončila už konečně Bára. „No jistě že se těším, ale stejně mám raději Alpy a přírodu a ne…“ Už jsem raději nepokračovala, protože jsem nechtěla zase zažít tu Báru ropuchu! Abych pravdu řekla, opravdu jsem byla šťastná a těšila se, ale nedávala jsem to na sobě tak vědět jako Barča. Celé ty dny volala všem kamarádkám a chlubila se. Já přemýšlela o tom, jaké to tam bude, jen s mým praštěným dvojčetem…

2.díl - Lukáš a Martin „Jedeme!“ vykřikla Barča celá natěšená.

V letadle to docela uběhlo, s Barčou je vždy sranda, to se musí uznat. Všemu se směje, i tomu, že vylije svou celou kolu na letušku! Už jsme tu! „A teď rychle do hotelu, nemůžu se dočkat!“ stačila ještě říct Bára, než se rozeběhla rovnou do hotelu. Krásně jsme se zabydlely, měli jsme dobrý apartmá a všechno možný! Bylo už asi tak 11hodin večer, ale Barča pořád unavená nebyla, chtěla se mnou jít ještě někam do restaurace, ale to jsem ji zatrhla, přece jenom jsem asi o 3minuty starší, takže jsem si to mohla dovolit. Další den bylo náramně krásně. Má hrozná sestra mně ani nedovolila dojíst snídani, už jsem s ní musela jít na pláž. Skoro celý den jsme se jen koupaly v moři a až k večeru jsme se šly kouknout do města. Bylo tady opravdu krásně a i já dospěla k názoru, že moře je opravdu lepší než hory… Když už jsme se vracely, a já se tak těšila do postele, protože mě už opravdu hodně bolely nohy, zastavili nás dva kluci. Pro mě jen dva frajírci, ale pro Báru ti nejhezčí kluci na světě. Doopravdy jsme s Bárou hodně odlišné i když máme společné geny. Barča se hned zeptala na telefonní číslo a domluvila si i s němi schůzku. Snažila jsem se jí to nějak rozmluvit, ale když se Bára baví s klukama, nikoho neposlouchá. Kluci se jmenovali Lukáš a Martin, jak bylo vidět mé dvojče mělo zájem pouze o Lukáše a bylo mi hned jasný, že mně bude vnucovat Martina. V hotelu jen básnila o Lukášovi, a já přemýšlela, jestli mám jít na tu diskotéku, nebo ne. Samozřejmě jsem se já, opatrná Viktorie Sejmonová, rozhodla, že tam nepůjdu, vůbec se mi kluci nezamlouvali. Příští den jsem se to snažila rozmluvit i Báře, ale ta mě táhla na pláž, kde jsme se měly sejít s klukama.Tentokrát jsem celou cestu mluvila já, připomínala jsem ji jak to dopadlo posledně a takový věci, ale hlavně aby tam nechodila! Ne, Bára se nenechala přemluvit. Na pláži už kluci čekali, takže jsem počítala s tím, že Bára se rozhodne pro kluky a mě nechá na pláži samotnou, a taky se tak stalo. Kluci si dali mou nejlepší sestru mezi sebe a odvedli si ji, já zůstala trčet uprostřed pláže, vypadalo to, že bych s ní neměla takhle jednat, je jí přece už 18 let, už je hodně velká na to, aby se rozhodla správně…

Pokračování příště, v dalším vydání Pegytimesu!

Molly☺

ČECHOMOR

Gmi /: Mezi horami lipka zelená :/ B F Gmi Gmi/F Gmi /: Zabili Janka Janíčka, Janka miesto jelena :/ Keď ho zabili zamordovali Na jeho hrobě Na jeho hrobě Kříž postavili Ej křížu křížu ukřížovaný Zde leží Janík Janíček, Janík zamordováný Tu šla Anička Plakat Janíčka Hned na hrob padla a vjac nevstala Dobrá Anička. Poznámka: akord g* - ani moll ani dur, nejlépe zmáčknout klasicky G a k tomu na struně h domáčknout na třetím pražci tón d.

Ami /: Mezi horami lipka zelená :/ C G Ami Ami/G /: Zabili Janka Janíčka, Janka miesto

Ami jelena

:/

R.Křesťan

D G A D 1. Pěkně tě vítám, lásko má, F#mi G D A G F#mi Emi tak trochu zbitá a víc soukromá, D G F#mi Hmi pěkně tě vítám, a čemu vděčím za tak vzácnou chvíli G F#mi Emi D A G jednou za sto let? F#mi A D G F#mi Emi R: [: Pojďme se napít, pojďme se napít, D Emi G D ať nám mají z čeho slzy týct. :] 2. V nohách ti dřepí bílej pták, už nejsme slepí a zlí, naopak, už nejsme slepí a rozdejchaní, jako když se spěchá bránou vítězství. R: 3. V očích ti svítí a slábne dech a něco k pití tu ční na stolech, a něco k pití, a nepospíchej, stoletá má lásko, když už nemáš kam. R: