Archivní sborník 2008 Moravský zemský archiv v Brně Státní okresní archiv KROMĚŘÍŽ
MUDr. Vojtěch Darebník (* 4. leden 1898 Pravčice + 10. duben 1986 Plzeň) II. Studie, články, materiály
129
MUDr. Vojtěch Darebník a pravčický poklad (Věnováno památce rodáka, který ač daleko, srdcem zůstával v Pravčicích) Miroslav Rozkošný V roce 2007 byla v Pravčicích při záchranném archeologickém výzkumu, který se konal na místě budoucí stavby dálnice D1, odkryta přední část pochodového tábora římského vojska. Odborníky byl tábor, který mohl pojmout celou legii, tj. asi šest tisíc vojáků, datován do 2. poloviny 2. století našeho letopočtu. O významu tohoto objevu svědčí skutečnost, ţe do Pravčic byla svolána prohlídka naleziště, které se účastnili odborníci z předních archeologických pracovišť v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Při následné diskusi archeologická komise konstatovala, ţe objevené zbytky tábora jednoznačně dokládají pobyt starověkých Římanů v katastru obce Pravčice. O skutečnosti, ţe to není doklad první ani jediný, jsem se přesvědčil náhodou aţ po zasedání této archeologické komise, kdyţ se mi dostal do rukou z pozůstalosti hulínského amatérského archeologa Jaroslava Kryla koncept přednášky pravčického rodáka MUDr.Vojtěcha Darebníka (1898-1986). Tento dokument pojednává o prvních křesťanských misionářích na území Čech a
Moravy. Autor v něm mj. píše o svém otci Janu Darebníkovi, který kolem roku 1910 vyoral poklad sestávající z římských sesterciů pocházejících z doby panování Marka Aurelia (161–180 po Kr.). „Na těchto mincích byl portrét jeho manželky Faustíny ml., nejkrásnější ženy starověku na císařském dvoře v Římě. Tato žena zemřela následkem morové nákazy v roce 175 po Kr., když jela za manželem do Indie, kde byl na válečné výpravě. Tímto svým riskantním činem chtěla dokázat, jak je svému choti vděčná za to, že ji odpustil manželskou nevěru,“ píše dále Darebník. V další části textu pak vysvětluje, ţe nález římského pokladu v těchto místech není mimořádně překvapivý uţ proto, ţe zde vedla prastará obchodní cesta, která se místně nazývala Hučnice, poněvadţ prý na ní hučely vozy. Tato obchodní cesta byla součástí známé Jantarové stezky, jejíţ začátek byl u Aquileje v severní Itálii, na našem území pokračovala kolem řeky Moravy, u Hulína odbočovala na východ kolem Pravčic, Rymic, Bořenovic a Prusinovic k říčce Juhyni, která ji přivedla ke Kelči, odtud k Moravské bráně a dále na sever. Podél její trasy byly nalezeny poklady mincí, bronzových výrobků, doklady výroby skla jiţ z doby keltské atd. Nejen zhodnocení nálezu mincí, ale vůbec celý koncept přednášky, který tvoří třináct stran hustě popsaných psacím strojem, tzv. perličkou, svědčí o širokých zájmech a hlubokých znalostech MUDr. Vojtěcha Darebníka. Z textu jeho přednášky plyne – jak uţ bylo uvedeno výše - ţe důkazy svědčící o přítomnosti Římanů v katastru obce Pravčice byly nalezeny podstatně dříve, neţ došlo v roce 2007 k objevu tábora římského vojska. Je přitom pozoruhodné, ţe Darebníkem udávané stáří nalezených mincí přesně odpovídá časovému období, do kterého datovali tábor římských vojáků v katastru obce Pravčice profesionální archeologové. Koncept přednášky MUDr. Vojtěcha Darebníka není ovšem jediným dokumentem, který dokládá nález římských mincí v katastru Pravčic. Dalibor Kolbinger, amatérský archeolog z Hulína, ve své práci píše, ţe tento nález se uskutečnil na trati Oflusy. 1) Kolbinger se zde sice zmiňuje pouze o jedné bronzové minci, ale na rozdíl od konceptu Darebníkovy přednášky zahrnuje do tohoto nálezu i prstýnek s vypadlým očkem. Dále uvádí, ţe uloţení pokladu bylo dlouhou dobu neznámé a teprve v roce 1955 se o něm zmínil Eugen Pochitonov 2). Podle Kolbingera měl mít jednu minci v majetku pravčický učitel Josef Obrtel 3) a nyní je tato mince i prsten uloţen u Dr. Darebníka v Plzni. Nakonec Kolbinger píše, ţe doktor Darebník se domnívá, ţe také ve sbírce J. Kryla byly uloţeny římské mince a jiné bronzové předměty pocházející snad z téţe lokality. Další doklad o nálezu tohoto „pravčického pokladu“ jsem našel při opětném pročítání dopisu, který mi MUDr. Vojtěch Darebník napsal 27. června 1974. Píše v něm, ţe má pro Pravčický zpravodaj připravený článek o nálezu římských sesterciů císařovny Faustýny ml. na trase Jantarové stezky u Pravčic, a dále uvádí, ţe jeden z těchto sesterciů mu věnoval Ing. Jan Obrtel z Brna, jeho přítel z mládí. 4). Otázkou zůstalo, kde se nachází největší část tohoto pokladu. Ale i ta se mi po delším pátrání podařila vyřešit, kdyţ se mi od Darebníkova příbuzného Ing. Vladimíra Omasty z Hulína podařilo získat koncept přednášky, kterou MUDr. Vojtěch Darebník v roce 1963 vyslovil v Pravčicích. V něm uvádí, ţe Josef Obrtel odevzdal nalezené mince v brněnském muzeu. Na dotazy zda se v tomto muzeu dodnes skutečně nacházejí jsem však nedostal spolehlivou odpověď. Numizmatika byla, vedle sbírání starých pohledů a tiskovin, největším celoţivotním koníčkem MUDr. Vojtěcha Darebníka. Měl sbírku mincí, kterou - podle sdělení jeho dcery MUDr. Kornelie Darebníkové - ještě za svého ţivota po částech rozprodával. Stejně zajímavá jako osud pravčického pokladu je i samotná osobnost MUDr. Vojtěcha Darebníka. Současný ředitel Západočeského muzea v Plzni PhDr. František Frýda píše o tomto lékaři: „Výrazně se zapsal do dějin Západočeského muzea v Plzni. Dosud však nebyl čas zpracovat pojednání o jeho činnosti. Dr. Darebník patřil mezi kategorii chytrých, všestranně vzdělaných lidí, kteří osobě neradi mluvili. Ve výjimečných příležitostech se rozpovídal a jeho postřehy byly velmi zajímavé. Já osobně na něj vzpomínám jako na mimořádnou osobnost v plzeňském muzeu a jsem osudu vděčen, že jsem s ním mohl dlouhá léta spolupracovat jako vedoucí oddělení starších dějin muzea. Dr.Vojtěch Darebník pravidelně konal „spanilou cestu“ do Pravčic. Vždy přijel plný dojmů o setkání se svým rodištěm, se setkání s bývalými přáteli, kterých však každým rokem ubývalo.“ 5) Další pracovník plzeňského muzea PhDr. Miroslav Hus vzpomíná na působení tohoto pravčického rodáka v plzeňském muzeu takto: „Doktor Darebník působil v oddělení starších dějin Západočeského muzea jako brigádník při
zpracování numizmatické sbírky. Patří mu nehynoucí čest a zásluha, neboť určil a zpracoval naprostou většinu numismatické sbírky muzea, tj. několik desítek tisíc mincí a medailí. Měl hluboké znalosti, proto neměl problémy se zpracováním sbírky mincí pro naše muzeum.“ 6) MUDr. Vojtěch Darebník se angaţoval v práci pro Západočeské muzeum nejen jako numizmatik, ale také zařadil deset tisíc knih školské knihovny, tři tisíce archivních památek na české divadlo v Plzni, dva tisíce archivních dokumentů divadelních ochotníků v Plzni a Pzeňském kraji a dva tisíce archivních dokumentů plzeňského sdruţení západočeských čitelů. Přesto ani v této dobrovolné a zásluţné práci nenašel plné uspokojení, kdyţ píše: „… nezbývá než litovat, že jsem ten čas nemohl věnovat svému rodnému kraji, poněvadž za celých třicet let, co jsem byl v Plzni upoután, jsem si na zdejší způsob života nezvykl a stále v mysli zalétám do svého rodného kraje …“7) Plzeň však nebyla jediným místem pobytu Dr. Darebníka za svého dlouhého ţivota, neboť jako vojenský lékař celkem sedmkrát měnil působiště. Člověkem házeli jako s balonem, kde bylo potřeba,“ píše Darebník, ale na druhé straně přiznává: „nelituji, poněvadž jsem poznal Čechy, Moravu i Slovensko, ač všude dobře, doma nejlépe.“ 8) Zásluţná práce ani hluboké znalosti ovšem nepřinesly MUDr. Vojtěchu Darebníkovi odpovídající věhlas a sám Darebník mnoho nepublikoval. Přesto svým způsobem do literatury vstoupil, kdyţ se stal jednou z postav současné české beletrie. Postaral se o to spisovatel Miloslav Švandrlík ve svém humoristickém románu Černí baroni. Přestoţe spisovatel zde změnil příjmení Darebník na Daremník, řada lidí ví - jak jsem se osobně přesvědčil - ţe předlohou literární postavy vojenského lékaře byl skutečně pravčický rodák MUDr. Vojtěch Darebník. To mi potvrdil v telefonickém rozhovoru i sám Miloslav Švandrlík. Tento známý spisovatel humoristických románů popisuje vojenského lékaře plukovníka Darebníka jako hodného člověka se zájmem o osudy vojáků, kteří slouţili v Pomocných technických praporech. Často se jednalo mladé lidi ze selských rodin, postiţených v padesátých letech minulého století při násilné kolektivizaci našeho zemědělství. MUDr. Vojtěch Darebník, který ctil svůj rolnický původ, se jako lékař snaţil těmto lidem pomáhat. Stejně jako předtím v době nacistické okupace s nasazením vlastního ţivota pomáhal lidem činným v odboji.Vzpomínal například jeho bývalý spolupracovník F. X. Bucha v článku Z domácího fronty odboje. Ţivotní osudy těchto lidí jsou podle názoru MUDr. V. Darebníka pestré, a proto litoval, ţe je neumí literárně zachytit. Tento výrok, vyjádřený prostřednictvím Švandrlíkova pera, vysvětluje skutečnost, proč MUDr. Vojtěch Darebník při velké šíři svých zájmů, hlubokých znalostech a pestrých ţivotních osudech, které proţil jako italský legionář za první světové války i jinde, téměř nic nepublikoval. Jeho literární schopnosti totiţ nebyly na k tomu potřebné úrovni a on sám si toho byl plně vědom. Tuto slabší stránku schopností doktora Darebníka zřejmě znali i jeho spolupracovníci z plzeňského muzea, a proto mu nabízeli stylistickou pomoc při zpracování jeho pamětí pro Sborník Západočeského muzea. Bohuţel tuto nabídku doktor Darebník nevyuţil a publikoval jen některé menší práce ze svého oboru v lékařských časopisech. Mimo svoji profesi napsal snad jen dva články s numizmatickým zaměřením a přednesl pár přednášek pro Československou numizmatickou společnost. Naštěstí koncepty některých z nich se uchovaly u Jaroslava Kryla a Ing. Vladimíra Omasty v Hulíně. Jak MUDr. Darebník uvádí v jednom ze svých dopisů, psal také své vzpomínky na 1.světovou válku, které posílal svým praţským přátelům. Jejich osud je však pro mně neznámý. V Pravčicích se však dochovala část dopisů z jeho čilé korespondence, kterou vedl s řadou svých příbuzných a přátel. Tyto dlouhé dopisy jsou psané většinou neúhledným a málo čitelným tzv. doktorským písmem, jen výjimečně psacím strojem. V jednom ze svých dopisů z 8. října 1972 se doktor Darebník rozepisuje o tom, jak se stal italským legionářem. Píše, ţe slouţil u kroměříţského pluku a po absolvování záloţní důstojnické školy byl přeloţen k 28.(dále nečitelné), s nímţ byl na frontě v Soči. Při XI. italské ofenzívě v srpnu 1917 byl zajat na Bainšica planině a odvezen do zajateckého tábora na ostrov Asinara u Sardinie. Odtud byl v roce 1918 převezen do zajateckého tábora Sulmona, kde se přihlásil do československých legií a prodělal zde výcvik. Při odvodu do italského zajetí měl teprve devatenáctiletý Darebník štěstí, ţe si ho všiml známý hrdina italské legie František Hlaváček „Testolini“ 9), který uţ delší dobu předtím dezertoval z rakouského vojska a slouţil v italské armádě. O tomto svém pozdějším dlouholetém příteli Darebník píše: „Nevím co na
mě viděl, snad jak jsem byl zničen několikadenním hladověním a žízněním, v roztrhané uniformě od drátěných překážek, rozstřílených italskou bubnovou palbou dělostřelectva. Pak se stal zázrak, poněvadž mě na druhý den ráno vyhledal z transportu zajatců a posadil do svého armádního auta a odvezl do asi do 100 km vzdáleného Courmouzu na velitelství II. italské armády. Tím mě ušetřil dva denní pochody v letním parnu a pravděpodobně zachránil život, neboť mnoho rakouských zajatců zahynulo hladem a žízní na pochodu a já jsem se dostal až do blízkosti řeky Piávy.“ 10) Do známé krvavé bitvy 1. světové války však Darebníkova jednotka nezasáhla a zůstala v záloze. 11) Po rozpadu rakouské fronty pak byli českoslovenští legionáři soustředěni v okolí Padovy a odtud před Vánocemi roku 1918 převezeni přes Rakousko do svobodné vlasti. V tomto dopise dále doktor Darebník vzpomíná, ţe legionáře navštívil budoucí prezident T. G. Masaryk a také ţe na padovském náměstí defilovala jejich jednotka před italským králem Viktorem Emanuelem III. Válka pro MUDr. Vojtěcha Darebníka však skončila aţ v roce 1919, protoţe se účastnil ještě bojů na Slovensku proti Maďarům. Teprve potom studoval lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Na období svých poválečných studií vzpomínal v příhodě, kdy byl jako samozásobitel vyjmut z potravinových lístků a jídlo na celý týden si musel vozit do Brna z Pravčic. Jednou mu potraviny zadrţela na brněnském nádraţí policie, která stíhala černý obchod a mladého studenta pokládala za šmelináře. Teprve po předloţení dokladu, ţe je samozásobitelem, mu byla jeho celotýdenní strava vydána. MUDr. Vojtěch Darebník během svého ţivota často vzpomínal na 1. světovou válku, zajímal se o její průběh a za účelem objasnění některých událostí z této doby vedl korespondenci s legionáři a dalšími pamětníky. O této válce, o které si lidé mysleli, ţe kvůli její krutosti uţ nikdo nepřipustí další, doktor Darebník napsal: „Viděl jsem nezměrnou bídu člověka, viděl jsem jak lidé hynuli po tisícovkách, bez pomoci lékařské a tu u mě vyzrálo odhodlání něčím přispět k odstranění tohoto lidského nedostatku.“ 12) Citelně se proto dotklo tohoto pamětníka tvrzení profesora MUDr. Vladimíra Vondráčka v knize Lékař vzpomíná, kde nestor české psychiatrie píše o italských legionářích jako o legionářích za pět minut dvanáct. O této neúctě známého lékaře k těmto vojákům se Darebník vyjadřuje slovy: „Mohl se návštěvou Olšan 13) přesvědčit, že čtyřiašedesát popravených legionářů je velká daň, co italská legie přinesla na oltář vlasti.“ 14) Jinak si však známého lékaře váţil a jeho paměti pokládal za vzor pro svoji zamyšlenou práci, kterou však bohuţel nenapsal. Ze svých bojových druhů udrţoval MUDr. Darebník čilý korespondenční i osobní styk s výše uvedeným Františkem Hlaváčkem. S tímto dvaadevadesátiletým kmetem se v roce 1968 zúčastnil v Itálii oslav výročí konce 1. světové války a byl svědkem tamního okázalého přijetí tohoto prvního organizátora českých legií. Doktor Darebník pak mezi svými přáteli v plzeňském muzeu často a rád na tento zájezd vzpomínal a také nabízel, ţe v rodných Pravčicích uskuteční besedu o své cestě do Itálie. Ta se bohuţel neuskutečnila a rovněţ se mu nepodařilo uskutečnit svůj záměr napsat a vydat publikaci o historii Pravčic, kterou realizoval aţ o více neţ třicet let později další pravčický rodák, Ing. František Štourač. Některé vzpomínky, týkající se historie rodné obce, doktor Darebník zanechal v rukopise, ale jeho osud je neznámý. Zmiňoval se v něm například o dopadu mikrometeoritů na katastr obce Pravčice v roce 1912 nebo o nálezu keltských skleněných hutí při trase Jantarové stezky v Pravčicích atd. V souvislosti s těmito hutěmi doktor Darebník píše: „Pamatuji se, když jsme na Oflusích hluboko orali, že pak při vláčení se nám na branách zachytávaly hroudy skloviny jako hlava veliké, takže se to muselo vyhazovat na cestu.“ 15) Ze vzpomínek doktora Darebníka byly v Pravčickém zpravodaji publikovány okolnosti nálezu keltského meče v pravčickém Hliníku, který byl později zachráněn pro muzejní účely díky náhodné přítomnosti známého archeologa a Darebníkova příbuzného PhDr. F. L. Červinky. Ve své korespondenci Darebník zanechal i další vzpomínky na ţivot v obci na začátku dvacátého století, které by jinak upadly v zapomnění. Vzpomíná například na dobu, kdy řeka Rusava byla častým místem koupání a ţeny se v ní koupaly odděleně od muţů: O tom Darebník píše: „Ženy se koupávaly za zahradami domů u Ostrčilíků až Pospíšilů. 16) To by se asi tehdejší ženy divily, jak se koupou nynější ženy ve dne, jen v malé podprsence a malých miniplavkách, které víc ukazují než ukrývají.“ Sedmdesátiletý doktor Darebník nebyl jen zahleděn do minulosti, a tak z pohledu historika na současnost pokračuje: „Dokonce na přehradu u Chebu se jezdí koupat Němkyně z
Německé spolkové republiky jenom v monoplavkách a někde v zákoutí se koupou nahé jako adamitky z doby husitské.“17) V době, kdy ţeny se koupávaly odděleně od muţů, patřilo k tradiční zábavě pravčických kluků pasení sviní, na jejichţ hřbetech chlapci překonávali rybník Hliník, kdyţ je pasák hnal večer domů. O tom Darebník píše: „Pasákem byli Gargulákovi. Mladý Josef Gargulák padnul hned na začátku války na ruském bojišti u Krasnicku. Jeho smrt jsme všichni pravčičtí kluci velmi těžko nesli, poněvadž pasení sviní v době prázdnin patřilo k zábavě kluků pravčických.“ 18) Vedle ucelených vzpomínek se ve svých dopisech Darebník krátce zmiňuje o událostech, které by jinak upadly v zapomnění a přitom by moţná stály za vynaloţení badatelského úsilí regionálních historiků. Vzpomíná například na popravu náčelníka Sokola Přerov Slavomíra Kratochvíla na začátku 1. světové války a v této souvislosti píše: „Z Pravčic byl v této aféře odvezen pan Roháček, co bydlel u Parobků u kapličky.“ 19) Doktor Darebník nemohl také nevzpomenout na scelování pozemků v katastru obce, které bylo podle jeho názoru rozhodující pro povznesení Pravčic. Jednalo se o tak významnou událost, ţe na oslavu jejího ukončení přijel do Pravčic z Brna zemský místodrţitel, kterého obec hned na začátku vesnice slavnostně přivítala velkým transparentem. Doktor Darebník chtěl také napsat příspěvek do Pravčického zpravodaje o nálezu bronzového pokladu na místě, kde se konávaly hospodářské výstavy na pozemku mezi zemědělským druţstvem a mlýnem. V jednom ze svých četných dopisů se také zmiňuje o dovozu kance německého plemene přímo z Německa do Pravčic. Tento plemeník v obci zaloţil ušlechtilé německo-yorkshirské plemeno prasat. Dále se zmiňuje o dovozu býka Drahoše vlakem ze Švýcar do Hulína, který se stal zakladatelem bernsko-hanáckého plemene skotu. Vedle vlastních vzpomínek na mladá léta v Pravčicích shromaţďoval doktor Darebník také písemné vzpomínky pamětníků na ţivot v obci. Například si vyţádal vzpomínku na chov hovězího a vepřového dobytka, kterou mu napsal František Podsedníček 20). Vedle minulosti se MUDr. Vojtěch Darebník velmi ţivě zajímal také o pravčickou současnost. S velkým uspokojením přijal tento pravčický rodák v sedmdesátých letech minulého století postavení prodejny Jednoty, hasičské zbrojnice a šatny se společenskou místností a sociálním zařízením na hřišti kopané. V podobných záměrech šel ještě dál a prostřednictvím svých známých navrhoval v Pravčicích stavbu kulturního domu, kde by podle jeho tehdejších představ: „…se mohla mládež kulturně vyžívat dle požadavků nynější doby – od pionýrů a svazáků počínaje a konče všemi zájmovými kroužky dospě134 lých, rybáři, myslivci, sportovci všeho druhu atd.“, jak v jednom z dopisů píše.21) Jeho záměr ale neodpovídal tehdejším moţnostem a do určité míry ani potřebám obce. Doktor Darebník byl k této myšlence veden čistými úmysly, aby se lidé více bavili zájmovou a kulturní činností, a jak píše: „Pravčičáci, když v minulosti dokázali hrát operety, mohou v budoucnosti vyniknout i v jiném kulturním vyžívání a nemusí přitom píti prokletý alkohol a báňat ten prokletý nikotin.“ 22) Právě alkohol, který často nazýval prokletým, byl podle doktora Darebníka jednou z příčin, ţe v Pravčicích bylo v době mládí jeho dědečka Jana Zapletala, asi v polovině devatenáctého století dvaatřicet gruntů a na počátku století minulého jich zůstalo jen dvacet. Moţná právě proto se tento pravčický rodák stal velkým odpůrcem obou závislostí. V tomto směru zastával vţdy pevné postoje, pro které se stal ve svém okolí pověstný a ne vţdy byl brán s pochopením. Například v tomto duchu vzpomíná na doktora Darebníka jeho bývalý spolupracovník v plzeňském muzeu PhDr. Miroslav Hus, kdyţ píše: „Byl členem Ligy proti alkoholismu aj. 23) a v tomhle smyslu byl velmi militantní. Občas se i u nás, jak už to tak bývá, nějaká sklenička vypila. Velmi nás za to péroval.“ Na některé lidi proto doktor Darebník působil nepříjemně nebo naopak aţ komicky. Zásadový postoj proti alkoholu a kouření však byl na druhé straně jednou z příčin, proč si MUDr. Vojtěch Darebník po dlouhou dobu udrţoval dobrou zdravotní kondici, a proto mohl aţ do svého vysokého věku vypomáhat jako lékař v Mariánských Lázních, a také jako znalec numizmatik, být činný ještě po své osmdesátce v Západočeském muzeu v Plzni.
Krátký životopis MUDr. Vojtěcha Darebníka Narodil se 4.ledna 1898 v Pravčicích, č. p. 48, v rodině rolníka. V roce 1916 narukoval do I. svět. války. V následujícím roce byl zajat na italské frontě a stal se příslušníkem československých legií, kde dosáhl hodnosti podporučíka. Po válce aţ do roku 1919 se zúčastnil bojů na Slovensku proti Maďarům. Pod vlivem svých záţitků z I. svět. války, kde poznal mnohá lidská utrpení, se v prosinci 1919 přihlásil ke studiu na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1925 studium dokončil. a pracoval ve vojenské sluţbě jako lékař specialista na choroby ušní, nosní a krční. Vojenskou sluţbu vykonával v Olomouci, Praze, v sanatoriu v Pleši, kam odcházel jako pacient, a ve vojenské zotavovně v Matliarech ve Vysokých Tatrách. Po vyhlášení Slovenského státu byl nucen ze Slovenska odejít. V letech 1939 aţ 1945 byl odborným lékařem ambulatoria Československých státních drah v Plzni. Po válce opět slouţil v armádě a byl vyzván k vybudování ORL oddělení vojenské nemocnice. Do penze odešel v hodnosti plukovníka jako náčelník ušního, nosního a krčního oddělení vojenské nemocnice v Plzni. Zemřel 10. 4. 1986 v Plzni, kde je také pochován. Poznámky: 1. KOLBINGER, D. Osídlení východní části Kroměřížského okresu v době římské. Katalog lokalita nálezů. Hulín, 2002. 2. POCHITONOV, E. Nálezy antických mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.Praha, 1955, s. 304. 3. Nadučitel Josef Obrtel působil v Pravčicích. 4. Rodák z Pravčic Jan Obrtel, syn nadučitele Josefa Obrtela byl národohospodář a podle vyjádření MUDr. Darebníka mj. projektoval i regulaci toku řeky Rusavy. 5. Informace o MUDr. Darebníkovi zaslal prostřednictvím společného známého autorovi PhDr. F. Frýda. List bez udání data a místa je uloţen u autora. 6. Informaci sdělil PhDr. M. Hus autorovi emailovou poštou dne 5. 12. 2007. 7. Dopis MUDr. Darebníka autorovi z 11. července 1971. 8. Tamtéţ 9. František Hlaváček (1876-1974), novinář a jeden z prvních organizátorů italských legií. 10. V dopise autorovi z Plzně dne 8. 10. 1972. 11. Této bitvy se však zúčastnil pravčický rodák a italský legionář František Karas. 12. V dopise autorovi datovaném 11. července 1971 v Marianských Lázních. 13. Tj. olšanského hřbitova v Praze. 14. V dopise autorovi z Plzně dne 1. 1. 1975.. 15. V dopise autorovi z Mariánských Lázní dne 27. 7. 1974. 16. Čísla domu 8 aţ 14. 17. V dopise autorovi z Plzně dne 28. 4. 1972. 18. Tamtéţ. Na tyto záţitky vzpomíná ve svých pamětech také Alois Tetera (1908-1988). 19. V dopise autorovi dne 27. 11. z Mariánských Lázní. 20. František Podsedníček (1904 -1981), rolník a dlouholetý pokladník místního jednotného zemědělského druţstva. 21. V dopise autorovi z Plzně dne 1. 1. 1975. 22. Tamtéţ 23. I v Pravčicích se hovořilo o jeho členství v Lize proti alkoholismu a kouření.
Vojtěch Darebník jako italský legionář:
