VYDÁNÍ 2. • ČERVENEC 2013 • VYDAVATEL: SMILE BY HORSE O.P.S. • TISK: TISKÁRNA KYJOV • NEPRODEJNÉ
přináší úsměv
Tabákové listy za pochodu Miloš »Mlha« Uhrin
Anton Šulík
Rozhovor čísla:
2
SMILE ÚVODNÍK
SMILE NÁZOR STAROSTY
Milí čtenáři, milí přátelé,
Názor Týnecké starostky Mgr. Hany Zoubkové na koně v obci:
tiskárna ŠIKI Kyjov je naším velkorysým a laskavým partnerem, a proto Vám můžeme nabídnout další témata, která jsou našim srdcím blízká. Přinášíme Vám životní příběhy řady vzácných lidí, tipy na dobrá jídla, skvělá vína, památky, atrakce a přírodní skvosty z Moravy, Slovenska i Rakouska.
Domnívám se, že chov koní v obci může být problém, pokud se bude rozšiřovat jejich počet v zástavbě rodinných domů. V naší obci jsou dva chovatelé koní, oba mají stáje na okrajích obce, takže naši občané nepociťují žádný negativní vliv a nemáme s tím žádné problémy. Naopak - naše děti se i s rodiči často na koně chodí dívat, případně se pod dozorem chovatele mohou svézt na ponících, což se jim velmi líbí a jsou jimi nadšeni.
Budeme šťastni, když se nám povede vykouzlit na Vašich tvářích úsměv a zpříjemníme Vám nadcházející léto. Rádi se podělíme i o vaše příběhy, tipy a úsměvy. Tak neváhejte a napište nám.
SMILE DOBRŮTKÁRNA
Celerový salát s ořechy je prostě fantastický ! Nahrubo nastrouhaný celer, kousky jablíčka, limetky (i s kůrou) a vlašských ořechů smícháme s ušlehanou šlehačkou a zakysanou smetanou, osolíme, opepříme nejlíp bílým citrónovým pepřem, pár kapek olivového oleje a limetkové šťávy dle chuti. Můžeme přidat pár rozinek, nebo čerstvé hrozny a pomeranč. Mňam.
S úsměvem vaše Smile by horse o.p.s.
Miloš »Mlha« Uhrin Svobodomyslný Rakvičák, jehož dynamická tvorba oslovuje a obohacuje, rozveseluje, vyzývá k zamyšlení a lahodí nejenom oku, ale i duši.
Mlho, proč se Ti říká Mlha? Mlhu nepokládám snad ani za nějakou přezdívku ale součást jména. Z dob nejen folkových, kdy hrál kamarád v jedné naší proslulé břeclavské hospůdce Ivana Mládka, Ej Mlhošu… Jak dohrál, se mě zeptal: Mlhošu, co mám zahrát teď? No a z Mlhoše byl záhy Mlha. To se zřejmě zamlouvalo i tehdejší Stb, když jsem po revoluci zjistil, že jsem veden jako blokovaná osoba pod přezdívkou Mlha. Ovlivňuje minulost Tvoji tvorbu? To rozhodně ano! V době kdy bylo takřka nemožné se prezentovat svojí autorskou tvorbou, natož se tím živit, vždy se našla nějaká cesta ke světlu jak danou situaci řešit. V minulosti se jezdilo o víkendech na různé soukromé akce, kde se mimo muziky doplnila atmosféra prostoru fotografiemi, obrazy aj. Byl to určitý magnet pro další, doposud neuskutečněnou tvorbu. Každý se snažil v něčem vynikat, někdo dělal muziku či psal básně… Já si zvolil k přežití zdravého ducha štětec a barvy.
Jsi vinař, kuchař, organizátor a hlavně asi výtvarník. Co máš rád nejvíc? Dobré víno je nedílná součást pro inspiraci a fantasii každého malíře a malíř bez fantasie? Ovšem s tou fantasií se to nemá příliš přehánět. No, tomu kuchaření moc nedám, zabere to příliš mnoho času. Nejlepší kuchař je plná lednice. Snad máš na mysli moji oblibu v grilování ryb, tak to jo. Prostě rád mám vše, co se vydaří. Dokázal by sis adoptovat dítě? Záleželo by za jakých okolností, v mém věku si dnes už raději dopřeji více klídku a pohody pro svou práci. Kdy jsi začal malovat? No, tak to bylo už na základce, šlo respektive o kresby a nápisy propiskou kapel do školních sešitů, kde jsem si vytvořil vlastní písmo podobné tomu na plakátech kapel z dob hippie. Až nebylo už na co kreslit, tak na těla spolužáků. Někdo chtěl nápis Pink Floyd s konturou někdo zase Jimmyho Hendrixe třeba se stíny. Později, až ve třeťáku učení na malíře pokojů jsem už věděl, že nebudu fotbalistou jak si můj otec přál. Obdivoval jsem především Hieronyma Bosche a surrealisty minulého století, kteří byli mojí inspirací. Až o několik let později jsem si našel svůj osobní styl, který do současnosti prošel též spoustou změn. Kdybys měl nějaké přání… Přání máme nějaké všichni, snad každý si přeje dnes vyhrát ne milion ale miliony, i kdyby se měl z toho zbláznit. V době totální nesvobody bylo největším přáním cestovat světem po koncertech a festivalech, prostě žít naplno. Dnes je nejdůležitější to zdraví, bez kterého by nám to moc nemalovalo. Připíjím tedy dobrým moravským červeným vínkem.
3
SMILE TURISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI
Langenlois a okolí Dech vyrážející oblast s nekonečnými sklepními uličkami V aktuálním čísle Smile jsme se zaměřili na velmi významné vinařské městečko Langenlois, které najdeme v údolí známém jako Kamptal a ležící na stejnojmenné řece Kamp. Pro přesnější orientaci poslouží město Krems, jež se nachází přibližně deset kilometrů jihozápadně od Langenlois. Samotná Krems (česky Kremže) je branou do malebné a turisticky velmi známé vinařské oblasti Wachau, která se rozléhá po obou stranách Dunaje. Navštívit Langenlois znamená navštívit líbeznou část Dolních Rakous. Objevíte místo, které ve Vás svými malebnými kopci s vinohrady, nádhernými zahradami a specifickou architekturou okamžitě pro-
budí chuť poznat něco vskutku úžasného, nového. Langenlois si žije svým vlastním vinařským životem. Díky ideálnímu klimatu, půdě a vinařskému umu místních obyvatel je s dalšími vinařskými obcemi Gobelsburg, Zöbing, Mittelberg, Schiltern a Reith známé především jako centrum produkce bílého vína. Ten, kdo chce opravdu poznat krásu této oblasti, měl by projít všemi rozmanitými zákoutími této rajské zahrady. Svou různorodostí jsou v Rakousku opravdu jedinečné a zejména v posledních desetiletích se Langenlois a především obec Schiltern vyvinuly v ukázková místa zahradní
turistiky. Pokud jste milovníkem architektury, tak jste v Langenloisu na správném místě. Okouzlí vás nejen staré a tradiční sklepní uličky, ale také vysoce moderní chrám vína Loisium, který představuje syntézu mezi tradiční sklepní kulturou a moderní dobou 21. století. Ať už jste člověk hledající pravdu ve víně, zahradách či architektuře, na své si zde přijde opravdu každý a domů si odnese nezapomenutelný zážitek na celý život. Gregor Mikesa Napište nám na
[email protected]. Rádi zpracujeme i Vámi navrhnutá témata!
Kráľovstvo jazdectva v Malých Karpatoch Areál zdravia Rozálka, v malebnom prostredí Malých Karpát v Pezinku, sa počas svojej existencie stal neoddeliteľnou súčasťou športového a spoločenského života nielen Pezinku, ale aj celého západoslovenského regiónu. Rozálka sa v poslednom období dostala do povedomia odbornej aj laickej verejnosti ako organizátor významných spoločensko-športových podujatí v rôznych disciplínach. Je to aj vďaka investíciám, ktoré vytvorili v Rozálke podmienky na organizovanie významných medzinárodných športových podujatí vo všetkých jazdeckých disciplínach. Návštevníci areálu mohli za posledné roky sledovať také významné podujatia, ako sú preteky Grand Prix v sérii Svetového pohára Medzinárodnej jazdeckej federácie, Majstrovstvá Slovenska v takmer všetkých jazdeckých disciplínach, Majstrovstvá Európy
vo voltížnom jazdení, či tento rok Pohár národov CSIO detí a juniorov. Mnoho z týchto podujatí mali zároveň svoju absolútnu premiéru v podmienkach Slovenskej republiky. Aj tento rok začala sezóna na pezinskej Rozálke jazdeckými lahôdkami. Už od mája sme boli svedkami veľkých medzinárodných drezúrnych pretekov Donau-Bohemia Trophy, nasledovala parkúrová Grand Prix CSI* a najväčšie očakávania priniesol už spomínaný Pohár národov detí a juniorov CSIOJ/Ch. V druhom polroku priaznivcov jazdeckého športu ešte čaká 37. ročník PRIVAT BANKA-PEUGEOT GRAND PRIX CSI2*-W a Majstrovstvá SR vo voltížnom jazdení. Návštevnosť pretekov na Rozálke je mimoriadne vysoká. Dôvodom je okrem špičkových jazdeckých výkonov aj sprievodný program a atrakcie pre deti, ktoré nechýbajú na žiadnom podujatí. Vstup na všetky podujatia počas celej sezóny je voľný. Viac informácií o pretekoch, reštaurácii a ubytovaní v pezinskej Rozálke nájdete na www.rozalka.sk Pripravila: Petra Hašová Foto: archív AZ Rozálka
4
SMILE ROZHOVOR
Anton Šulík Po 29 letech jsem potkala starého kamaráda. Dojímavé, veselé a přínosné setkání s panem režisérem, výjimečným a přátelským člověkem s notnou dávkou nadhledu a humoru, si Vám dovolím aspoň takhle zprostředkovat. Tono, to, že režíruješ pre Slovenskú televíziu "Anjelov strážnych" vypovedá aj o Tvojej spiritualite. Alebo sa jedná len o technicky odvedenú prácu? Je to relácia, ku ktorej som sa dostal na základe predchádzajúcej práce v STV. Oslovila ma k nej Alenka Heribanová v roku 2003, keď Richard Rybníček odpískal nadobro hlásateľky z televíznej obrazovky. Dala mi ponuku na formát vlastnej talkshow po vzore českých "Krásných ztrát" Michala Prokopa, či "Na plovárně" Marka Ebena. Chcela sa stretať so zaujimavými ľuďmi a hovoriť o ich vzletoch a pádoch. A tým, že som človek, ktorý je zvedavý a rád počúva, či premýšľa, zdalo sa mi, že by som sa mohol v tom aj nájsť a byť aj užitočný. A tak sa aj stalo. Ťaháme toto "spirituálne manželstvo" už spolu 10 rokov a je to nesmierne príjemná práca. Okrem samotného rozhovoru sa človek dostane aj ku kope archívnych materiálov a má šancu veľa nového a hlavne múdreho spoznať. Veď kedy by sa mi snívalo, že si posedím hodinku s Václavom Havlom, s Jeremy Ironsom, Omarom Sharifom, Jurajom Kukurom, so speváčkou skupiny Texas Sharleen Spiteri, Lisou Stansfield, Belindou Carlisle, Sandrou, Jameliou, či modelkami Waris Dirieovou, Adrianou Sklenaříkovou, Danielou Peštovou, režisérmi Jurajom Jakubiskom, Jurajom Herzom,... Za túto jednu dekádu sa v "kresle pre hosťa" vystriedalo okolo 400 významných osobností a to je pomerne slušná spiritualita. Cestovali sme za nimi okrem Slovenska a Čiech aj do Talianska, či na Cyprus. Bol si nútený robiť aj to, čo Ti zrovna nevoňalo? To, čo mi nevonia, nerobím. Zdá sa mi to ako zbytočné zabíjanie času. Vždy sa snažím hľadať v svojej práci zmysel a užitočnosť. Niečo čo ma napĺňa. Práca, ktorú robím - réžia, či už divadelná a či televízna, je v prvom rade o hlave a srdci. Áno, sú aj "povinné jazdy", ale tie u mňa súvisia vždy s niečim, čo nesie v sebe hlbší zmysel, podstatu. Neviem robiť bez presvedčenia. Nemyslím si, že práca je len o peniazoch, či o prostriedkoch do nej vložených, či vygenerovaných. Pre mňa je práca hľadaním zmyslu, prečo sme tu. A táto zvedavosť ma napĺňa a posúva ďalej. Neviem žiť inak. Při každej práci musí byť nadšenie a osobná zaangažovanosť, chcem, aby sa ma práca dotýkala, a obzvlášť ak ide o kreativitu, fantáziu, tvorbu. Tak sme boli vychovaní, všetci štyria súrodenci. Veď tak to aj skončilo, všetci sme skončili ako režiséri. Dvaja divadelní a dvaja filmoví. Náš otec nám bol v tom ideálnym vzorom. Vnímam Ťa ako pokorného a láskavého človeka. Ako sa to zlučuje s Tvojou funkciou riaditeľa divadla? Nemyslím si, že riaditeľ by mal byť iný. Je to služobník, servisman, ochranný dáždnik pre tvorbu. A tým, že som si to užil aj z režisérskej stoličky, viem, aká vie byť kreatívna práca krehká a zraniteľná. Veď v umení v podstate ide len o čo najintenzívnejšie momentálne zachytenie myšlienky, idei a vtedy sa musí chodiť po špičkách. Múzy sú plaché tvory. To chce svoj pokoj, citlivosť, empatiu a vieru, teda pokoru a lásku. Mám svoje roky a aj
dáke profesionálne prežitky, s ktorými dúfam môžem byť nápomocný pri nastavovaní nášho mladučkého divadla v Žiline. Som veľký sympatizant mladosti a odvahy. Predstav si, že máš skoro 50 a niekto ti verí a dá do rúk hračku s názvom Divadlo. Je to o nesmiernej dôvere a obzvlášť v tejto neľahkej dobe. Vieš si predstaviť, že po tom všetkom životnom poznaní by si si to nevážil, že by si bol spupný, nadradený, povýšenecký? Sám by som nič nezvládol. Divadlo je len a len o ľuďoch. Je to spoločný zážitok, na jednom mieste a čase. A to z oboch strán. Tu a teraz. My a nikto iný. Bolo by to nezmyselné, nevážiť si ľudí, ktorí to tvoria, či tých ktorí sa na ich prácu prídu pozrieť. To sa ani nedá. Aj teraz som odbehol z pred dverí nášho Štúdia, kde som každému divákovi poďakoval za návštevu a poprial pekný večer. Baví ma to byť v úlohe obsluhujúceho. Pomerne často si spomeniem na Tvojho ocka, pána herca, Antona Šulíka, ktorého si pamätáme z Jakubiskovej Nevery po slovensky, či Michalkového filmu Je třeba zabít Sekala. Čo Tebe po ňom ostalo? A je on Tvojim anjelom strážnym? Otec bol človekom, ktorý nepriamo zasiahol naše životy. Vo všetkom. V osobnom, ľudskom, profesionálnom. Myslím, že naše životné rozhodnutia neboli nikdy priamo jeho plánom. Otec bol náročný, pracovitý, svedomitý a zodpovedný. Akýsi živý vzor, ktorý nikdy nenaliehal, nepresviedčal, len jednoducho bol a to bolo nesmierne silné a určujúce. Pravdepodobne si to ani sám až tak neuvedomoval, ako to na nás pôsobilo, aký to malo motivačný účinok. Jednoducho prirodzená autorita. Ale vždy, už od mala, s nami jednal ako s rovnocennými partnermi, rešpektoval naše názory, a akceptoval naše osobnosti, individuality. A spolu s mamou a s ním sme plynuli vedľa seba v nesmiernej úcte a rešpekte. Vždy k danej veci vyslovil svoj názor, ale zároveň v nadhľade a veľkorysosti si vypočul a rešpektoval aj naše odozvy a reakcie. Konečné rozhodnutie bolo vždy len a len na našej strane, aj keď išlo omyl, chybu, vždy nás rešpektoval a za nami stál. Nesmierna sila viery a prajnosti. Otec nebol nadšený, že sme sa ubrali týmto komediantským smerom. Presne vedel, čo to obnáša a čo nás čaká. Mal pravdu. Vybrali sme si ťažké a náročné povolanie, ale o to krajšie a napĺňajúcejšie. Chcel len jedno: aby sme boli slušní a čestní ľudia, takže máme ešte čo robiť, aby sme ho dobehli. A ak toto je ten Anjel strážny, tak spolu aj s mamou tým pre nás sú. Snažíme sa našimi aktivitami podporovať deti z detských domovov. Máš Ty v tomto smere nejakú osobnú skúsenosť, ktorá Ti pohla srdcom? Úú…Ak som doteraz hovoril o otcovi ako o človeku, ktorý ma nepriamo usmernil na mojej ceste životom, tak existuje ešte jeden veľmi vážny človek mojej cesty. Človek, ktorý ma riadne vykrúca a skúša na tomto pozemskom výlete. Je to moja adoptovaná dcéra Simonka. Rómske dievčatko, s ktorým si už 9 rokov skrášľujeme život. Absolútna strelka kompasu, prečo, čo a jako robiť. Je to akýsi prirodzený pokračovateľ toho, čo nám otec nadelil. A nebolo toho málo. Takže prišiel čas podeliť sa. Po 14 rokoch bezdetného
5
prevratnú, plnú výziev byť iný. Je len na nás, v akej zodpovednosti s ňou a teda aj s nami naložíme. Ja sa teším a ďakujem za túto príležitosť vyskúšať to, zažiť, spoznať. Je to šanca a verím, že ju nepremárnime. Nie som naivný a nechce sa mi byť zas ani skeptik, viem, že tento evolučný kolotoč nesie zo sebou aj veľa negatívneho, ale je to len a len o ľuďoch, o ich úsilí, srdci a mozgu, a ak si toto vložia do každodennej sekundy, nemusí to vypáliť zle, naopak. Je to tu celkom "príma žúrka". Každý jeden z nás má len toľko, koľko potrebuje, koľko si zaslúži. A to aj lásky, ale aj starostí.
manželstva sme sa spolu s Adrianou rozhodli pre adopciu. A Simonka sa stala tou najzmysluplnejšou zmysluplnosťou, pre ktorú sa tu oplatí byť. Má 12 rokov, je krasokorčuliarka a je tretia na Slovensku vo svojej vekovej kategórii. Prišiel k nám človiečik, ktorý nás učí zmysluplne využiť každodennú šancu na krajší a šťastnejší život. Možno to znie pateticky, ale práve jej prítomnosť nám vrátila zmysel pre detail, práve ona nás prebudila zo stereotypu, uspávajúcej každodennej samozrejmosti a naliala nesmiernu chuť a silu pre spoznanie života aj z iných strán, inej mentality, iného pohľadu na veci. A hlavne na seba samých. Kto a čím sme a čím máme šancu byť. Tu by som si mohol dovoliť parafrázovať text jednej z piesni Phila Collinsa: "Keď sa pozerám do jej očí, vidím svoju budúcnosť." Jednoducho, voviedla nás do sveta inej fantázie, kreativity, spontánnosti, či logiky tých najobyčajnejších vecí. Zrazu je človek nútený premýšľať nad tými naoko banálnymi
otázkami, typu "Prečo?" a zistí, ak chce na ne svedomito odpovedať, že ide čoraz hlbšie a ďalej. A je niečo krajšie ako keď vás takto dokáže viesť dieta? A tu som opäť pri tom našom otcovi, pri jeho výchove a zakódovaniu zmysla: Ako žiť. Takže: Detské domovy sú nezmysel a zbytočnosť. Je to len o nás o našom egu a predsudkoch. O pohodlnosti a bariérach, mindrákoch či komplexoch. Netreba sa adopcie báť. Je to nesmierne bohatstvo, dar. Žiadna obeta, odriekanie. Je to to, čo je najľahšia a najkrajšia vec na svete, mať niekoho rád, niekoho ľúbiť, milovať. Stačí urobiť jeden krok a potom to už ide samo. Ak tomu neveríte, my máme doma jeden taký dôkaz. Volá sa Simona Šulíková. Láskavý osud nám doprial sa opäť stretnúť po 29 rokoch! Možno je to príležitosť spoločne brnknúť na sociálnu strunu našej spoločnosti :-) Vidíš v tom zmysel, či máme svojich starostí dosť? Žijeme krásnu dobu. Náročnú, silnú,
Ešte mi prezraď Tvoj recept na úsmev... Rád sa teším. Smejem. Veľmi rád. Možno to pre niekoho pripadá až nepatričné. Smiech mi dáva nadhľad, odstup. Nerád beriem veci príliš vážne, a tobôž už nie seba. Na sebe sa smejem asi najviac. Mám veľmi rád ľudí, ba priam som od nich závislý. Až patologicky. Je to zdroj novej energie, myslenia, videnia, inakosti. Je to inšpirácia. V dobrom aj v zlom. Intenzívny impulz. Rád ich pozorujem, počúvam, rád sa s nimi stretávam. Rád spomínam, porovnávam, rád sa dozvedám. No a niekedy sme si na smiech, inokedy len na úsmev, či na láskavý poloúsmev. Ale vždy pri akomkoľvek stretnutí s ľuďmi mi šklbne kútikmi úst smerom dohora. Neviem, či by som s tým nemal ísť aj k doktorovi, ale potom si poviem: „A načo, veď ma vysmeje.“ A tak si s týmto postihnutím tak tichúčko spolunažívam a je mi v celku fajn. Tak….. Tónko, veľmi pekne ďakujeme, že beháš po tomto krásnom svete a že nás motivuješ prekročiť svoj tieň. Želáme Ti preveľa úspechov a rodinného šťastia.
6
Holštýnský kůň Historie tohoto starého plemene sahá až do 14. století, kdy byl v klášteře ležícím v holštýnském Uetersenu založen hřebčín pro chov válečných a turnajových koní, kteří vzešli z místních těžkých koní. Znaky původního holštýnského chovu jsou patrné v mnoha německých plemenech. Tento chov byl následně silně ovlivněn přílivem cizí krve, především pak španělské a orientální, během 16. až 18. století jsou holštýnští koně velmi žádání ve Francii, Španělsku, Itálii a v dalších zemích. Holštýnský teplokrevník byl v těch časech využíván jako spolehlivý kočárový a tažný kůň, který ovšem mohl sloužit i jako těžký jezdecký kůň. Jeho exteriér nebyl však příliš ušlechtilý, při selekci se upřednostňoval především klidný temperament. Exteriér holštýnského teplokrevníka se na začátku 19. století podařilo zušlechtit pomocí dovezených anglických plnokrevníků, nejvýznamněji pak yorkshirských kočárových koní. Jejich přikřížením vznikl statný kočárový kůň, který se mohl uplatnit i jako silný jezdecký kůň. Největší podíl na rozvoji chovu holštýnského teplokrevníka měl Traventalský hřebčín, založený v roce 1867 a dnes už neexistující. Chov holštýnského teplokrevníka nyní zaštiťuje Svaz chovatelů holštýnských koní v Elmshoru. Po druhé světové válce byl holštýnský teplokrevník cíleně zušlechťován plnokrevníky, díky čemuž se z něj stal všestranný sportovní kůň. Čím holštýnský teplokrevník vždy vynikal a vyniká tím i dnes, je klidný a ovladatelný temperament. Na tuto vlastnost se při jeho chovu klade neustálý důraz. Současný holštýnský plnokrevník je lehčí než původní typ, dobře skáče i cválá, to z něj dělá všestranného koně. Původní typ holštýnského teplokrevníka se vyznačoval nápadně těžkou hlavou se zřejmou tendencí ke klabonosému profilu. Postupným přidáváním krve plnokrevníků se ale podařilo hlavu výrazně zjemnit. Hlava současného holštýnského teplokrevníka je ušlechtilá, oči jsou velké, zářivé a uši správně nasazené. Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí od 163 do 173 cm. Ve stavbě těla se snoubí síla a kvalita. Hrudník je široký a hluboký, plece pak šikmé, tím je podmíněna nízká a plochá akce. Ocas je nesený vysoko. Mohutná záď a svalnatá stehna jsou dalším typickým rysem. Končetiny mají krátké holeně o obvodu 20 až 24 cm, přední nohy jsou od sebe široce postavené. Kopyta jsou pevná. Nejběžnější je hnědá barva s černou hřívou a ohonem, ale povoleny jsou všechny barvy. Kvalita chodů je vynikající. Holštýnský teplokrevník má dlouhý, pružný a prostorný krok. Jeho klus je rytmický a vyvážený, povolen je mírný vznos nohou. Cval je rovný a hladký. Díky své všestrannosti je holštýnský teplokrevník univerzálním sportovním koněm, čímž je dáno jeho pestré využití v jezdeckém sportu a to i na té nejvyšší úrovni.
Nabízíme USTÁJENÍ v rodinné stáji „BOROVÝ DVŮR“ v Moravské Nové Vsi. Travnaté výběhy, krásné vyjížďky, skvělá péče a dobrá parta Kontakt: +420 725020099
7
SMILE KULTURNÍ PROGRAM
červenec 2013 Městské muzeum a galerie Břeclav www.muzeumbv.cz Datum
Akce
Typ
Místo konání
18.5.2013 - 15.9.2013
Merkur - dětství se šroubky
výstava, vývoj hračky a konstrukce sběratele Jiřího Mládka
Muzeum a Galerie
14.6.2013 - 1.9.2013
Max Švabinský – výběr díla ze soukromé sbírky
výstava
Synagoga
3.7.2013 - 7.7.2013
Velkomoravský šperk z Pohanska
výstava k 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu
Pohansko
5.7.2013
Cyrilometodějský den na Pohansku
oslavy k 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu
Pohansko
25.4.2013 - 31.8.2013
Evropští velikáni
výstava fotografií hor
Lichtenštejnský Dům
Masarykovo muzeum Hodonín www.masaryk.info Datum
Akce
Typ
Místo konání
6. 7. 2013
Mikulčice: Pouť Podluží 2013
pouť
Slovanské hradiště v Mikulčicích
5. 7. 2013 – 7. 7. 2013
Cyrilometodějské oslavy 2013
20. 7. 2013 • 18:00
Koncert skupiny BezoBratři
22. 7. 2013 – 1. 9. 2013
Čarovné barvy země
Sál Evropa, Hodonín
14. 6. 2013 – 8. 9. 2013
Tradice svatého Cyrila a Metoděje
Masarykovo muzeum v Hodoníně
25. 6. 2013 – 29. 9. 2013
Tajemství Langobardů
Slovanské hradiště v Mikulčicích koncert
výstava
Masarykovo muzeum v Hodoníně
Výstavní prostory budovy sálu Evropa, Hodonín
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz +420 608740309
8
SMILE POVÍDÁNÍ
Dřevěné (i jiné) povídání… Dobrý den, budu Vám povídat o dřevu a jak už v nadpisu prozrazuji, nejen o něm. Mojí životní zálibou, vášní i láskou je příroda a pižlání, pardon vyřezávání, soustružení a jiné tvořivé hraní se dřevem. Dárci dřeva jsou stromy, ty krásné důstojné přírodní chrámy, které natahují své paže k nebesům a stojí přitom nohama či kořeny pevně na zemi. Jaká to inspirace pro nás lidi... Když se řekne strom, každý z nás si může vzpomenout na nějaký zajímavý ve svém okolí. Mně se vybaví oblíbené stromy, ze kterých jsem jako dítě česal, ať už legálně nebo ilegálně, ovoce, pak asi 200 let starý dřín na hřbitově v Hruškách, co vždycky v březnu krásně žlutě kvete, mohutný platan na nádraží v Moravské Nové Vsi, památný dub v Týnci, překrásný buk na hřbitově v Břeclavi a spousty jiných, z blízkého i vzdáleného okolí. Můžeme obdivovat velikány v lužním lese: duby, jasany, jilmy, babyky, habry i jejich skromnější sourozence, keře: hlohy, bezy, řešetláky, šeříky, dříny a tak dále. Budeme se tu tedy společně seznamovat se stromy a keři, které rostou kolem nás na Jižní Moravě, na Podluží, zavítáme i do hor a často přeplaveme řeku Moravu do zahraničí. Nahlédneme stromům do korun i pod kůru, ukážeme si, co všechno pěkného i užitečného se dá z jejich dřeva vytvořit. Povíme si o jejich tvrdosti, měkkosti, pevnosti, barvě, vůni a snad i chuti. Řekneme si, na
co se které dřevo používalo a používá a tu a tam si něco ukážeme i na obrázku. Prostě prolezeme kdejaké křoví, ohmatáme kdejaké poleno a očicháme kdejakou hoblinu a budem se u toho bavit. Možná, až Vám potom někdo řekne: „Ty jsi dřevo!“, nebudete to brát jako urážku, ale jako velkou poctu. A možná, že až se rozhodnete porazit starou švestku nebo jabloň v zahradě, nevěnujete ji kamnům, krbu či udírně jako zápalnou oběť a třeba zatoužíte proměnit ji v malou stoličku, misku nebo drobný přívěsek na krk, který nebude mít nikdo jiný... Protože tyto řádky mi byly s důvěrou svěřeny za výsostné území, na kterém si můžu dělat (téměř) co chci, kromě dřeva vyzkoušíme, co všechno lze ze stromu zbaštit, z čeho lze něco chutného, zdravého nebo voňavého vyrobit. Povíme si třeba o dubovém inkoustu, lipové čokoládě, mycím prášku z kaštanů, borovicové voňavce, olšových rukách atd. Nosným tématem tohoto krásného časopisu jsou koně a podkova je symbolem štěstí. Tak si popřejeme hodně úsměvu a štěstí... Příště začneme dubem, budu se těšit. Filip Šumbera
Povídání o karanču jižním
Foto: Jiří Hrotek
Od nepaměti v lidech vyvolávali touhu po svobodě. Již pro pračlověka byla dravá zvěř a ptactvo symbolem síly, rychlosti a obratnosti, o čem svědčí i prehistorické malby na zdech jeskyní, první výtvarné projevy pravěkých lovců i dravých ptáků, znázorňující lov nebo rituální obřad. Ve starověku dokonce zobrazovali jednoho z nejvyšších egyptských bohů Hóra, jako sokola nebo člověka se sokolí hlavou a první písemná zmínka o sokolnictví v Evropě pochází z Homérovy Illiády, podle které se Odyseus po dobití Tróje vrátil na rodnou Ithaku se sokoly. Předpokládá se, že člověk loví s dravými ptáky už více než 4500 let. Naši předkové zjistili, jak tyto ptáky zkrotit a vycvičit k lovu. A tomu dnes říkáme sokolnictví, které sokolníci a jejich přivrženci považují za umění. Nebudu Vás dále zatěžovat informacemi a fakty o této nádherné a speciální kapitole myslivosti. Pokusím se Vám představit některé druhy dravců zábavnější formou. Když se řekne dravec, člověk si hned představí sokola nebo orla. Někteří k
těmto predátorům zařadí i maličkou poštolku či káně, sovu nebo dokonce supa. No a když se řekne dravci a sokolnictví na jižní Moravě v Lednickém parku, tak i malé dítě ví, že je to společnost na ochranu dravých ptáku – Zayferus. Dnes si ale představíme jedince zcela výjimečného. Tento inteligentní pták se vyskytuje v určitých částech jižní Ameriky tak hojně, jako se u nás vyskytuje havran nebo straka. Živí se masem, nutno ale podotknout, že dřív než by si ho sám ulovil, raději přemýšlí, jakým způsobem se k němu dostat bez lovu. Je to specialista na okrádání jiných dravců. Jde o dravce jménem Karančo jižní – Polyborus plancus a již na první pohled vypadá jinak, než typičtí dravci. Zbarvením připomína spíše papouška a chůzí dinosaura. A jak je na tom s inteligencí? Zkuste hádat....Teda pokud jde o vlastnost, jak se dopracovat co nejjednodušším způsobem ke kořisti a moc se u toho nenadřít. Použije lest a klidně šikovně okrade jiného dravce. Když má chuť, spokojí se třeba i se žížalou. Nebo se projde mezi diváky s myšlenkou, že se snad nějaké to masíčko najde. A nemá nejmenší problém si se svým sokolníkem zahrát o maso. Taky vám to něco připomíná? I my lidé často dokážeme najít i netušené možnosti, jak se dostat k tomu, co chceme, i když nám zrovna nejde jenom o potravu. Nevěříte mi? ...Nuže přijďte se podívat osobně na letovou ukázku dravých ptáků Zayferus do Lednice. Karančata Margarita a Diego se Vám velmi rády představí v akci. Léto je za dveřmi a vy si můžete výlet do Lednice obohatit o nové zážitky s dravými ptáky. Máte zároveň skvělou možnost se sami živě přesvědčit o tom, jak to s tou jejich inteligencí vlastně je ... Vše ostatní najdete na www.zayferus.cz.
9
SMILE ROZHOVOR
Michal Hejč Spolumajitel firmy Shean s.r.o., začínající vinař a milovník volných pádů. Michale, nejenom, že vedeš společně s Tomášem úspěšnou firmu, ale koupili jste si na Podluží vinný sklep! Promiň, ale nezbláznili jste se? Máš pravdu, asi ano. Ale důvodů bylo několik. Hned na začátku nás okouzlilo místní prostředí a hlavně ta pohoda s příjemnými lidmi, vínkem a atmosférou. Pak také povídání o technologii výroby a vůbec, nadchnul nás celý přírodní postup zpracování vína. Takže, když se objevila příležitost koupit sklípek, chtělo to jen trošku odvahy a bylo jasno. Ale bez kvalitního zázemí by to samozřejmě nešlo. Jak na vás reaguje nejbližší vinařské okolí? Nejste pro staré, ostřílené vinaře tak trochu mimozemšťani? Je to možné, ale my se jen tak někoho nezalekneme. Myslím, že celá ta filozofie, kterou prosazuje Miloš Lano, je úžasná a doufám, že za nás budou hovořit hlavně naše výsledky. Ostatně, první otevřené sklepy jsme si myslím užili jak my, tak hlavně milovníci dobrého vína, kteří nás odměnili zejména svým velkým zájmem o naše prvotní produkty. Ke všemu vyskakuješ z letadel! Co na to říká Tvá přítelkyně? Nezamyká Tě do sklepa? On je to ještě poměrně mladý koníček. Začínal jsem před dvěma roky a asi jako řada lidí jsem nejprve absolvoval tandemový seskok. Pocit volnosti ve vzduchu a ten adrenalin mě opravdu
nadchnul. Nechal jsem si vše nějaký měsíc rozležet v hlavě a pak se odhodlal a absolvovat AFF kurz. Začátky byly krušné, ale stálo to za to. Skáčeme zejména v Kunovicích, kde je vynikající parta lidí a ty zážitky jsou opravdu nezapomenutelné. Letos se již snažíme trénovat ve formacích a musím říct, že každý seskok je jiný a tím pádem i výjimečný. Užívám si to čím dál víc. V každém případě mohu všem vřele doporučit alespoň ten tandem. Skáčou jak mladí, tak staří, věk vůbec nerozhoduje a budete mít zážitek na celý život. Rádi vás v Kunovicích uvidíme. A přítelkyně? Ta mě naštěstí podporuje. Tandem má již také za sebou a byla nadšená. Doufám, že se letos přidá k nám sportovcům a bude si už užívat volného pádu sama za sebe. A taky vlastně ještě učíš! Kde a co? To je takový pozůstatek ještě z vysoké školy, kdy jsem v posledním ročníku nastoupil na ZŠ Sloup. Ne tedy proto, že bych studoval na kantora, ale spíše kvůli projevu a schopnostem komunikovat s publikem, což jsem následně zúročil při státnicích a obhajobě diplomové práce. Co čert nechtěl, začalo mě to poměrně bavit, a tak jednou týdně stále dojíždím vyučovat 8. a 9. ročníky informatiku. Samozřejmě je to občas obtížné zkombinovat s tím, čím se zabýváme profesionálně, ale koníček je koníček. Kromě toho jsi členem správní rady Smile by horse o.p.s. Proč? Asi proto, že v tom vidím nějaký smysl. Pokud má člověk možnost podílet se na projektu, který primárně pomáhá dětem, tak by si alespoň část své životní energie měl uspořit na něco, co se netočí jen okolo peněz, ale kde odměnou je spíše úsměv a pocit z dobře vykonané práce. A jak zvládáš Ty slabé chvilky, co Ti vždy zaručeně pomůže? Celý život jsem zvyklý bojovat a nevzdávat se. Vím, že i když je člověk na dně, tak to nebude trvat věčně a jednou se to obrátí. Proto je vždy potřeba vydržet, bojovat a pořádně se s tím osudem poprat. Slabé chvilky tak překonávám s vizí těch chvilek lepších a opakováním si, že svoji kůži nedám lacino.
Energys® Standard Představujeme vám oblíbené krmivo STANDARD z řady krmiv pro koně ENERGYS ® vyráběné společností De Heus a.s. Krmná směs ENERGYS® STANDARD je nejvhodnější pro koně ve střední zátěži. Je určena zejména pro koně, kteří startují v nižších a středních obtížnostech parkuru a drezury. Krmivo je sportovnějšího typu, obsahuje nejvyšší množství melasy ze všech krmiv této řady. Zdrojem energie jsou tedy především rychle využitelné sacharidy. Lze je využít pro koně trénující na soutěže parkurové, drezurní, vozatajské i všestrannostní. Je vhodné i pro klidné
a vyrovnané hobby koně, kteří pravidelně pracují. Hodí se spíše pro koně flegmatické, kteří potřebují podpořit „chuť jít dopředu“, dodává potřebnou jiskru a energii.V tomto případě je vhodné doplnit dávku ještě ovsem. U vzrušivějších koní je třeba oves vyloučit a přidávat Corn Flakes. Tato kombinace je velmi osvědčená a prověřená v mnoha sportovních stájích. STANDARD je také vhodný pro klisny v poslední třetině březosti a v prvních měsících laktace. Doplňuje do krmné dávky klisny potřebné stopové prvky a také energii na pozdější tvorbu mléka. Ke konci
březosti se může krmit napůl s krmivem ENERGYS® RELAX a po porodu klisnu postupně převést na krmnou dávku tvořenu pouze krmivem STANDARD. ENERGYS STANDARD je nejprodávanějším produktem z krmiv řady ENERGYS. Většina našich dlouholetých zákazníků z řad sportovních jezdců ho pravidelně krmí již několik let s dobrými výsledky. www.energys.cz
[email protected]
10
SMILE ROZHOVOR
Eva Greéová Žena se zvláštní grácií a dobrým srdcem. Trpělivá bojovnice, šéfka hodonínské „staré“ polikliniky, Eva Greéová. Evičko, kde končí vlídná a usměvavá Eva a začíná ředitelka polikliniky? Začíná vždy, když se musí řešit různé záležitosti ve prospěch naší společnosti, Poliklinika s.r.o. Samozřejmě to jde i s úsměvem, protože chcete najít s protějškem společnou řeč ku prospěchu věci. Otevřeli jste zelenou lékárnu. Je to trend, nebo začínáme opravdu inklinovat k alternativám a přírodě? Je pravdou, že společnost a hlavně mladší generace se začíná zabývat kvalitními a zdravými potravinami. Výběr potravin a doplňků stravy ovlivňuje náš zdravotní stav. Proto jsme rozšířili naši nabídku o zelenou lékárnu Mateřídouška. Hlavně jsou to mladé maminky, které chtějí pro své dítě to nejlepší. Strava má být pestrá, proto se snažíme našim zákazníkům nabídnout něco, co bylo dříve tak samozřejmé pro výživu a zdraví člověka a pokrylo jeho výživové potřeby. Nemusí to být vždy maso a cukr. Jsi poměrně angažovaná osoba. Radní v Moravské Nové Vsi, členka kulturní komise, matka, babička, kamarádka... Vyčerpá Tě vůbec něco? Samozřejmě nejsem ze železa. Někdy se to naskládá a člověku připadá, že to snad ani nezvládne, jak má všechno naprogramované na týdny dopředu. To je ta práce. Jsem zvyklá pracovat v různých situacích. To je zřejmě průprava ze zdravotnictví, že člověk musí vždy reagovat na každou okolnost. Člověk si musí najít na každé své činnosti to pozitivní a vidět dopředu výsledek, který ho bude těšit. Vyčerpávající pro mě je srážka s leností a lhostejností. Takové to „však to nějak dopadne“.
své miláčky, ať jsou to kočky, psi, koně či jiná zvířátka, ví, jak ho obohacuje jejich přítomnost a naplňuje jeho život, když ho okolí zklamalo nebo když zůstal opuštěn. Mnohdy zvíře nahrazuje léčbu člověka (pes - canisterapie, kůň - hipoterapie). Lidi naplňuje uspokojením chov koní, jejich využití pro aktivní odpočinek a návrat z přetechnizovaného světa zase k přírodě. Marně se neříká, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně. To ví jen ten, kdo toto okusil. Je přínosem návrat k přírodě pomocí farem a ekologického hospodářství. Toto je právě typické pro naši jižní Moravu, jež je k těmto aktivitám příznivá jak podnebím, tak polohou a hlavně pracovitými lidmi, kteří mají geneticky zakódovaný kladný vztah k přírodě. A ještě Tvůj recept na smutek dětských duší... Důležité je, aby se člověk dokázal vcítit do smutné dětské duše a uměl vyhodnotit, proč tomu tak je. Všechny šrámy na dětské duši se nám promítají do naší dospělosti. Dětská duše je jako čistý list. Co se do něj vpíše, to tam navždy zůstane. Proto se snažme, aby děti byly veselé, ať už jsou naše a mají rodinu a zázemí, nebo jsou to děti, kterým to osudem nebylo dopřáno. Vždy se najdou jedinci s dobrým srdcem, kteří anonymně a nezištně dokážou pomoci jakoukoliv formou. Evičce moc děkujeme za rozhovor a přejeme co nejvíce úsměvů a ať se jí dílo daří
Co Tě na lidech všeobecně mrzí a co Tě naopak vysloveně těší? Na některých lidech mě mrzí závist a její vlastní sestra nenávist. Těší mne třeba vlastnost lidí pomáhat nezištně a hned. Velmi si cením těch, kteří pomáhají přírodě, zvířatům, protože s něčím už si příroda neumí sama poradit, lidská ruka se mnohde zachovala velmi necitlivě. Může zvíře obohatit člověka? Zvířata obohacují život člověka od nepaměti, ať už jako zdroj potravy, pomocník při lovu nebo ochránce. Zvířata jsou společníkem ve chvílích smutku, beznaděje i radosti. Kdo chová
Brontosauři na Podluží — aneb nejenom počítačem je naštěstí dítě živo! Hnutí Brontosaurus působí na Podluží oficiálně až od roku 1993, avšak neoficiálně existuje mnohem déle. Vždyť dětský oddíl Vlkani byl partou nadšenců založen už v roce 1975. A již od samého počátku si zakladatelé předsevzali, že budou vychovávat děti a mládež k přesvědčení, že je nutné přírodu chránit a mít ji rád. Činnost, která se původně soustředila v Mikulčicích, se postupně rozšířila také do sousedních Lužic a do Moravské Nové Vsi. V současnosti působí v každé obci jeden oddíl pro děti školního věku.
S dětmi se každý týden na oddílových schůzkách věnujeme hraní her, tvořivým aktivitám i náročnějším projektům. Tyto aktivity však neslouží jen jako prosté vyplnění volného času. Snažíme se u našich nejmenších členů podpořit týmového ducha a trvalé kamarádství, díky čemuž se vždycky po čase stane z každého oddílu stmelená parta. Našim cílem je dostat děti do přírody, aby pro ně nebyla cizím prostředím, ale aby se ji naučily vnímat a získaly k ní kladný
11 VYDAVATEL: Smile by horse o.p.s. Anenská 551, 691 55 Moravská Nová Ves
[email protected] www.smilebyhorse.cz
vztah, který si nejen ponesou v sobě, ale dokážou jej předat i svému okolí. Proto jezdíme na jednodenní i vícedenní výpravy na zajímavá místa v blízkém i vzdáleném okolí a také na každoroční letní stanový tábor. Učíme členy našich oddílů, jak si vybudovat pozitivní vztahy k sobě samým, ke svým kamarádům a také ke svému okolí, a tím také přebrat část odpovědnosti za jeho budoucí vývoj. Činnost Brontosaurů toho však v sobě zahrnuje ve skutečnosti mnohem více. Pokud vás zajímá, jakými projekty na ochranu přírody se zabýváme, kterých našich
akcí se může účastnit i nejširší veřejnost nebo jak nás můžete osobně podpořit, otevřete si webovou stránku www.podluzi.brontosaurus.cz, kde najdete všechny informace na jednom místě. Ctibor Brančík a jeho parta
Výrazně jste se etablovala i na mezinárodní scéně. Který úspěch je Vám nejmilejší? Asi vítězství v Grand Prix v Maďarsku. Byl to pro mě přelomový zážitek. Kolem koní se točí celý Váš život. Máte i nekoňácké záliby? Na všecko ostatní zbývá velmi málo času, ale pokud můžu, ráda si s přítelem vyrazím na lyže. Jste velmi aktivní v České jezdecké federaci a máte přehled. Vyrůstají nám výjimeční reprezentanti? Máme řadu talentovaných juniorů, otázka je, jestli budou schopni se dostat i do seniorské kategorie. Je to často obtížné z hlediska nástupu do práce či založení rodiny, ne, že by se talent vypařil.
[email protected] tel: +420 725 113 100
Tiskárna Kyjov Pište nám Vyhrazeno právo na úpravu textu. Neprodejné
Jedna z nejvýraznějších osobností českého drezurního jezdectví.
Nejenom talent, ale i dřina. Kolik času protrénujete? Každý den kolem pěti hodin, také ale trénuji svěřence, takže někdy se to podstatně natáhne.
REDAKTOR: Regina Lanová
TISK:
Ema Jančářová Emo, jak se stane z křehkého děvčátka s uměleckými vlohami jedna z nejúspěšnějších českých drezurních jezdkyň současnosti? No, obtížně. Naplno se věnovat koním znamenalo postupně opustit ostatní hobby. Také to trvalo pěkně dlouho. Jezdectví je na celý život.
IČ: 29369541
Většinou se jezdeckému sportu věnují děti s dobrým sociálním zázemím. Jak pomoct talentovaným dětem z dětských domovů? Mají vůbec šanci? Vzhledem k tomu, že pouze držet koně je dosti nákladné i bez jakýchkoli nároků na trénink či závody, děti z dětských domovů to jednoduché mít nebudou. Často se ale lze uplatnit v pozici tzv. „working student“, tak jsem začínala i já. Člověk si zapůjčení koně a trénování odpracuje, časem je většinou i možnost vyjet na závody. Máte nějaké životní motto nebo filosofii, která Vás vždy zaručeně postaví na nohy? Když nejde o život, jde o… :) No a já ráda na vše koukám pozitivně – i z chyb je třeba se poučit, ne se demotivovat. Přejeme ještě hodně úspěchů a radosti na kolbišti…