Bankovní institut vysoká škola Praha
Analýza finančních konglomerátů na vybraných finančních trzích Diplomová práce
Bc. Ladislav Lenner
Duben, 2015
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Analýza finanční konglomerátů na vybraných finančních trzích
Diplomová práce
Autor:
Ladislav Lenner Finance
Vedoucí práce:
Praha
Bc. Ing. Karina Mužáková, Ph.D.
Duben, 2015
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
podpis autora V Rakovníku dne
Bc. Ladislav Lenner
Poděkování Tímto bych rád poděkoval Bc. Ing. Karině Mužákové, Ph.D., vedoucí mé práce za odborné vedení a velmi cenné rady při vypracování této diplomové práce.
Anotace Předmětem této diplomové práce je analýza finančního konglomerátu na finančních trzích. Zprvu se jedná o detailní popis finančního trhu, jeho rozdělení a regulace. Poté definování finančního konglomerátu jeho fungování na finančním trhu a s tím spojená jeho regulace a dohled. V poslední části dochází k rozboru finančního konglomerátu PPF Group. Klíčová slova: Finanční konglomerát, regulace, dohled
Annotation The subject of this thesis is analysis of financial conglomerates on the financial market. At first it is a detailed description of the financial market, his distribution and regulation. After defining a financial conglomerate its function on the financial market and the associated its regulation and supervision. The last part is the analysis of the financial conglomerate PPF Group. Key words: Financial conglomerates, regulation, supervision
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.
Finanční trh ....................................................................................................................... 9 1.1 Charakteristika a členění finanční trhu ........................................................................ 9 1.2 Subjekty finančního trhu ........................................................................................... 11 1.3 Peněžní trh ................................................................................................................. 12 1.4 Kapitálový trh ............................................................................................................ 14 1.5 Regulace a dohled finančního trhu ............................................................................ 16 1.6 Trendy na světových finančních trzích ...................................................................... 18
2.
Finanční konglomeráty ................................................................................................... 23 2.1 Definice a vymezení finančního konglomerátu a pojmů spojených.......................... 23 2.1.1
Koordinátor ................................................................................................. 25
2.2 Váha významnosti sektoru......................................................................................... 27 2.3 Určení skupiny jako finančního konglomerátu ......................................................... 30 2.4 Klasifikace finančních konglomerátů ........................................................................ 32
3.
2.4.1
Typologie založená na korporátní struktuře finančních konglomerátů ...... 32
2.4.2
Typologie založená na tripartitním dělení .................................................. 35
2.4.3
Typologie založená na metodě vstupu ........................................................ 36
Regulace a dohled nad finančními konglomeráty ........................................................ 40 3.1 Doplňkový dohled ..................................................................................................... 42 3.2 Kapitálová přiměřenost.............................................................................................. 44 3.2.1
Doplňková požadavek kapitálové přiměřenosti .......................................... 44
3.2.2
Metodologie kapitálové přiměřenosti finančních konglomerátů ................ 45
3.2.3
Struktura finančních konglomerátů podléhajících doplňkovému dozoru ... 47
3.3 Rizika finančních konglomerátů ................................................................................ 53 3.4 Řídící panel (control board) finančních konglomerátů.............................................. 57 3.5 Personální předpoklady a informační povinnost ....................................................... 61 4.
Finanční konglomeráty v ČR ......................................................................................... 63 4.1 Petr Kellner (PPF) ..................................................................................................... 64 5
4.1.1
Home Credit B.V. ....................................................................................... 67
4.1.2
Air Bank a.s. ............................................................................................... 69
4.1.3
PPF banka a.s. ............................................................................................. 70
4.1.4
Eldorado ...................................................................................................... 72
4.1.5
PPF Partners ................................................................................................ 73
4.1.6
Energetický a průmyslový holding (EPH) .................................................. 74
4.1.7
Generali PPF Holding B. V. ....................................................................... 74
4.1.8
Polymetal .................................................................................................... 75
Závěr ........................................................................................................................................ 77 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 79 Knižní publikace ............................................................................................................... 79 Zákony............................................................................................................................... 79 Webové stránky ................................................................................................................. 79 Seznam použitých zkratek ..................................................................................................... 80 Seznam obrázků ................................................................................................................ 80 Seznam tabulek ................................................................................................................. 80 Seznam grafů ..................................................................................................................... 80
6
Úvod Finanční konglomeráty se v poslední době i vlivem různých trendů a vývoje finančního trhu stávají jeho nedílnou součástí. S tím vyvstává potřeba zavést nové regulatorní předpisy a pravidla jejich fungování. Neustále probíhá diskuze nad tím, jak finanční konglomeráty efektivně kontrolovat a dohlížet nad jejich transparentním podnikáním. V ČR byl do právního systému implementován zákon o finančních konglomerátech až v roce 2006 a v nynější době neustále probíhají jeho novelizace a úpravy dle Evropských směrnic. V první kapitole se budu věnovat problematice finančních trhů z pohledu obecnosti. Nejdříve zcharakterizuji finanční trh a rozčlením do několika skupin. Dále popíšu subjekty, kteří se vyskytují na finančních trzích, jejich základní úlohy na finančním trhu. V další části kapitoly se budu věnovat jednotlivým finančním trhům, dle všeobecně známého rozdělení, kde se budu detailně věnovat trhu peněžním a kapitálovém. Další část první kapitoly je věnována regulaci a dohledu finančního trhu, kde je rozebrán rozdíl mezi pojmy regulace a dohled, důvody regulace. Závěr této kapitoly obstarají soudobé trendy, které se vyskytují na světovém finančním trhu a z nichž některé jsou důvodem vzniku finančních konglomerátů. Druhá kapitola této diplomové práce je věnována přímo finančním konglomerátům a jejich právní úpravě v České republice. Dojde zde k přesnému definování pojmu finanční konglomerát a dalších důležitých pojmů pro správné pochopení fungování finančního konglomerátu. V neposlední řadě je poukázáno na různě typologie klasifikace a vzniku finančního konglomerátu. V této kapitole je detailně popsán pojem koordinátor, jakožto instituce, která dohled nad finančními konglomeráty vykonává. Třetí kapitola se věnuje regulaci a dohledu nad finančními konglomeráty. Nejprve jsou zde uvedeny důvody pro regulaci a dohled nad finančními konglomeráty, poté následuje vymezení pojmu doplňkový dohled, kterému finanční konglomeráty podléhají a pojmu kapitálová přiměřenost, což je nejdůležitější doplňkový požadavek. Dále jsou uvedena rizika finančních konglomerátů, jelikož hlavním úkolem regulace a dohledu je eliminace či alespoň zmírnění těchto rizik. V závěru této kapitoly jsou popsány další pojmy, které je dobré znát a 7
jsou jimi personální předpoklady, informační povinnost a v neposlední řadě řídící panel finančních konglomerátů. Poslední kapitola je věnována konkrétním finančním konglomerátům na českém trhu. Jelikož na českém finančním trhu se v současnosti mnoho finančních konglomerátů nevyskytuje, a proto zde podrobuji analýze finanční konglomerát PPF Group, a.s. jehož majoritním vlastníkem je český podnikatel Petr Kellner a který ještě nedávno měl své sídlo na území ČR, avšak přesunul jej do Nizozemí. Na území ČR má nyní pobočky a sídla některých společností, které jsou součástí konglomerátu. V kapitole se především věnuji současné situaci, ale je zde i několik řádků o historii PPF Group, a.s. Jsou zde i uvedeny nejdůležitější společnosti v rámci finančního konglomerátu, kde jsou vyobrazeny jejich produkty a služby dle výroční zprávy za rok 2013. Tato práce by se dala rozšířit o detailní informace o jiných finančních konglomerátech z EU, nicméně rozsah práce mi ani tento rozbor nedovoluje. Český zákon o finančních konglomerátech čerpá svá stanoviska ze směrnic EU, proto jsem se rozhodl zde detailně klasifikovat a definovat finanční konglomeráty dle české legislativy. V případě konglomerátů z ostatních zemí EU a třetích zemí se dle mého názoru jedná o případnou samostatnou práci.
8
1. Finanční trh Před samotném definování finanční konglomerátů, jejich vzniku a fungování, je potřeba si něco říci o finančním trhu, na kterém finanční konglomeráty obchodují. Samotný systém tržní ekonomiky je tvořen třemi trhy, tj. finanční trh, trh výrobků a služeb a trh výrobních faktorů. K účelům mé diplomové práce se budeme věnovat pouze trhu finančnímu.
1.1
Charakteristika a členění finanční trhu Obecnou charakteristikou finanční trhu se rozumí, že je to místní a časové soustředění
nabídky volných peněžních prostředků a poptávky po nich, disponibilních platebních prostředků a kapitálu v peněžní formy, a zároveň, že je to soustava institucí, jejichž vzájemných vztahů a nástrojů používaných při soustřeďování, rozdělování a používání volných finančních prostředků od přebytkových jednotek k deficitním. K subjektům finančního trhu se budu věnovat v jedné z následných kapitol této práce. Členění finančního trhu je velmi specifické a má několik kritérií členění, jimiž jsou: •
Podle územní působnosti – v důsledku globalizace jsou hranice mezi jednotlivými národními trhy stále méně významné o národní, o mezinárodní.
•
Podle předmětu obchodování: o peněžní trh – instrumenty s dobou splatnosti do 1 roku
9
o kapitálový trh – místo kde se obchodují instrumenty s dobou splatnosti jeden a rok více. o Úvěrový trh, který se nadále dělí na:
•
devizový trh – obchoduje se s měnami nebo valutami;
trh reálných aktiv – trh drahých kovů, nemovitostí, umění;
devizový trh.
Podle toho po kolikáté je s instrumentem obchodováno: o Primární – s instrumentem se obchoduje poprvé, je zde vydáván (emitován):
Veřejný – instrument je nabízen široké veřejnosti, dále se s ním obchoduje na burze;
Neveřejný – což je situace, kdy je cenný papír poprvé vydáván, ale je nabízen jen úzké skupině investorů a s nimi se emise domluví.
o Sekundární – obchoduje se několikrát s jedním totožným instrumentem. •
Podle formy organizace: o Organizovaný – trhy na přesně vymezených místech a dle daných pravidel. Příkladem je burza. o Neorganizovaný – nabídka a poptávka není organizována jedním subjektem
•
Podle objemu obchodovaných částek: o maloobchodní,
10
o velkoobchodní. •
Podle doby mezi sjednáním obchodu a jeho realizací: o promptní, o termínovaný.
1.2
Subjekty finančního trhu Účastníky finančního trhu jsou subjekty přebytkové, deficitní a zprostředkovatelé.
Zprostředkovatelé zajišťují přesun finančních prostředků od přebytkových k deficitním jednotkám s minimálními transakčními náklady, důvodem proč jsou vyhledávány je snížení rizika těchto transakcí. Mezi formy financování patří přímé a nepřímé financování, nebo-li mezi dvěma subjekty nebo třemi subjekty Finanční zprostředkovatelé jsou specializované subjekty zprostředkovávajících obchody mezi jednotlivými účastníky finančních trhů poskytováním finančních služeb. Dají se rozdělit do dvou skupin: •
institucionální a jsou jimi banky a nebankovní instituce, kde se banky angažují především na peněžních trzích,
•
neinstitucionální: o finanční zprostředkovatelé přispívají ke zvýšení efektivity finančních trhů.
Finanční zprostředkovatelé plní několik funkcí a jsou jimi: 1. transformace peněz a kapitálu, která spočívá v tom, že finanční zprostředkovatelé transformují peněžní prostředky získané od přebytkových jednotek a poskytují je deficitním jednotkám v jiných formách a s jinými podstatnými charakteristikami. 11
2. Redukce transakčních nákladů souvisejících s přesunem peněžních prostředků od k deficitním subjektům. Finanční zprostředkovatelé mají tyto náklady nižší, protože se na danou činnost specializují a provádí danou činnost ve velkém. Mohou to být náklady na hledání kontraktu, posouzení bonity, vypracování smluvního zabezpečení a případné ztráty bonity. 3. Monitorování bonity dlužníků a informační servis. Finanční zprostředkovatelé průběžně monitorují bonitu potencionálních budoucích i současných dlužníků. Poskytují i informační servis pro své klienty o řadě otázek v celé oblasti finančního trhu. 4. Racionalizace platebního systému. Díky rozsáhlé pobočkové síti, vzájemné propojenosti bank a především využití výpočetní techniky a s tím souvisejících moderních platebních instrumentů jsou dnes banky schopny provádět rychle a bezpečně platební transakce v obrovských objemech prakticky po celém světě.
1.3
Peněžní trh Peněžní trh je trhem krátkodobých finančních instrumentů tj. instrumentů, které mají
dobu splatnosti maximálně do jednoho roku. Finanční prostředky na tomto typu trhu jsou uvolněny, nabízeny a na druhé straně poptávány pouze dočasně. Pro instrumenty toho typu je typické, že mají nízký výnos, nízké riziko a vysokou likviditu. Konkrétně se na peněžním trhu obchoduje s krátkodobými cennými papíry v podobě pokladničních poukázek, depozitních certifikátů, komerčních papírů či směnek. Na finančním trhu se obchoduje i s krátkodobými finančními deriváty. Patří sem i decentralizované obchody s krátkodobými denními nebo termínovanými penězi mezi bankovními subjekty realizované prostřednictvím počítačových sítí a telefonních linek. Cena těchto krátkodobých peněz je odvozována od referenčních úrokových sazeb (IBID a IBOR) kótovaných na mezibankovním trhu referenčními bankami.
12
Nejširší pojetí peněžního trhu pak mezi nástroje zahrnuje veškeré krátkodobé úvěry a půjčky
poskytované
bankovními
i
nebankovními
subjekty.
Tento
trh
není
institucionalizován na jednom konkrétním místě, nýbrž je tvořen bezprostředním spojením mezi jednotlivými subjekty. Vypořádání sjednaných obchodů probíhá přes clearingová centra zřízená pro realizaci mezibankovního platebního styk, resp. instituce provádějící zúčtování a vypořádání obchodů s cennými papíry. Z hlediska subjektů dominují na peněžním trhu banky a centrální banka. Pro centrální banku je peněžní trh důležitým místem pro provádění měnové politiky. Banky obchodují mezi sebou a s centrální bankou zejména z důvodu řízení své krátkodobé likvidity. Významnou roli zaujímá na peněžním trhu stát, který zde emituje krátkodobé státní cenné papíry, které slouží k překlenutí časového nesouladu mezi příjmy a výdaji během roku. Jedná se tedy o velké institucionální investory, a proto bývá peněžní trh označován jako velkoobchodní trh. Na peněžním trhu probíhají v zásadě dva základní druhy transakcí a jsou jimi obchody mezi jednotlivými bankami navzájem a mezi nimi a centrální bankou a obchody s krátkodobými dluhovými instrumenty. Mezi základní krátkodobé dluhové instrumenty můžeme zařadit: •
státní pokladniční poukázky, emitované ke krytí pokladního schodku státního rozpočtu. Ve většině zemí jsou považovány za bezrizikové, poněvadž téměř neexistuje nebezpečí jejich nesplacení ze strany státu a pro svoji krátkou dobu splatnosti mají i velmi nízké kursové riziko. Doba splatnosti je do 12 měsíců ale často pouze několik týdnů. Jsou obchodované na diskontované bázi. Výnosová míra z pokladničních poukázek je považována za bezrizikovou výnosovou míru, ze které se vychází při kalkulaci požadované výnosové míry.
•
Depozitní certifikáty emitují jednotlivé banky s cílem získat krátkodobé zdroje. Jsou rovněž obchodovány na diskontované bázi s dobou splatnosti do 12 měsíců. Depozitní certifikáty mohou být velkoobchodní i maloobchodní. Velkoobchodní 13
jsou emitované ve vysokých nominálních hodnotách. Jsou určeny pro investiční fondy peněžního trhu, pojišťovny nebo jiné institucionální investory. Maloobchodní jsou emitovány poměrně nízkých nominálních hodnotách a jsou určeny pro drobné vkladatele bank. Výnosová míra u depozitních certifikátů bývá nižší než u státních pokladničních poukázek a to vzhledem k tomu, že jsou rizikovější a mají zpravidla i nižší likviditu. Rozpětí mezi výnosem ze státních pokladničních poukázek a z depozitních certifikátů kolísá podle hospodářského cyklu a stavu důvěry v bankovní systém. •
Komerční papíry jsou vlastní směnky emitované velkými korporacemi. Jsou obchodovány rovněž na diskontované bázi a doba splatnosti se pohybuje od 1 dne do 270 dnů. Sekundární trh pro tyto instrumenty je ve vyspělých státech mnohem menší než pro státní pokladniční poukázky a depozitní certifikáty. Výnosová míra z těchto cenných papírů se často pohybuje rychleji než primární sazby bank. V období klesajících úrokových sazeb je emise komerčních papírů výhodnější
než
bankovní
úvěr,
protože
náklady na
finanční
zdroje
prostřednictvím emise komerčních papírů klesají rychleji a naopak.
1.4
Kapitálový trh Jedná se o trh dlouhodobých finančních instrumentů se splatností delší než 1 rok. Na
jedné straně je získáván střednědobý a dlouhodobý kapitál, na druhé straně je možné investovat do střednědobých a dlouhodobých instrumentů. Motivem vstupu na trh je získání prostředků pro dlouhodobé záměry. Jedním z předpokladů zdravé ekonomiky je dobře fungující kapitálový trh. Zde dochází ke směně střednědobého a dlouhodobého kapitálu prostřednictvím cenných papírů. Na kapitálový trh vstupují emitenti (státní a veřejné instituce, podniky a finanční instituce), aby formou emise, tj. vydáním cenných papírů, získali zdroje pro financování vlastní činnosti či 14
rozvoje. Vedle toho sem vstupují investoři (fyzické osoby, banky, podílové a penzijní fondy a pojišťovny), aby zde zhodnotili své volné peněžní prostředky. Kapitálový trh tak zabezpečuje pohyb kapitálu mezi přebytkovými a deficitními subjekty. Oproti trhu úvěrovému, kde dochází k pohybu kapitálu ve formě bankovních úvěrů, a to pouze mezi věřiteli a dlužníky, má kapitálový trh výhodu v tom, že zde kapitál existuje ve formě cenných papírů, jež je možné směňovat mezi investory navzájem. S kapitálem, lépe řečeno s držbou cenných papírů je spojen pravidelný výnos – dividenda v případě akcií a kupónová platba v případě dluhopisů, takže jde z pohledu investorů o žádaný investiční nástroj. Aby byl pohyb kapitálu v ekonomice efektivní, to znamená, aby k němu docházelo pokud možno co nejrychleji, s nízkými náklady a na základě dostatečného množství kvalitních informací, je výhodné obchodování na kapitálovém trhu určitým způsobem organizovat. K tomu účelu slouží burzy cenných papírů a organizované mimoburzovní trhy jako specializovaná místa, kde se setkává nabídka a poptávka po cenných papírech. Neméně významnou roli hrají též finanční zprostředkovatelé jako banky, podílové a penzijní fondy a obchodníci s cennými papíry, kteří zprostředkovávají nákup a prodej cenných papírů mezi investory a emitenty. Nezastupitelnou úlohu na kapitálovém trhu sehrávají též jeho regulátoři – Komise pro cenné papíry a Ministerstvo financí – kteří vytyčují pravidla jeho fungování.1 Kapitálový trh můžeme rozdělit podle druhu cenného papíru na trh akciový a trh dluhopisů. Akciovým trhem se zpravidla rozumí všechny veřejně obchodované, tedy registrované akcie a podílové listy. Trh dluhopisů potom představuje všechny veřejně obchodované dluhopisy státní a veřejných institucí a dluhopisy podniků, též zvané korporátní dluhopisy. Mezi instrumenty kapitálového trhu patří následující: •
1
Úvěrové cenné papíry
http://www.penize.cz/15863-kurz-iii-kapitalovy-trh
15
o Dluhopisy o Hypoteční zástavní listy o Depozitní certifikáty, vkladové listy •
Majetkové cenné papíry o Akcie o Podílové listy
1.5
Regulace a dohled finančního trhu Cílem regulace a dohledu finančního trhu je vytvoření dlouhodobé stability a efektivní
fungování finančních institucí a finančních trhů. Úkolem regulace je omezit, snížit rizika, která se spojují s finančním trhem, a mimo jiné zabezpečuje rovné podmínky na trhu. Regulace nemá mít za úkol způsobit záměnu postavení investora za postavení spotřebitele. Úroveň integrace dozoru finančních trhů je možné posoudit z několika hlediska. Zaprvé lze posuzovat dle míry koncentrace objemu finančních operací v jednotlivých institucích regulace a dozoru, a zadruhé dle celkového počtu institucí odpovědných za regulaci a dozor. Často dochází k míjivému rozlišení pojmů regulace a dohled. Regulace je chápana jako stanovení pravidel, přičemž dohled je brána jako činnost spočívající v kontrole vyžadovaných pravidel. Na finančních trzích neustále dochází k asymetrii informací, tj. že vždy existují subjekty, které disponují větším množstvím informací, či jejich lepší kvalitou. Tuto skutečnost nelze brát jako žádoucím jevem na finančním trhu, a proto je tedy úkolem regulace alespoň částečně odstranit asymetrii informací. V dnešní společnosti existují i názory proti regulaci, jimiž může být snaha o obcházení nastavených pravidel. Stanoví-li se přísná pravidla regulace pro jistý segment trhu, budou se aktivity subjektů trhu přesouvat do sektorů neregulovaných. K dalším protiargumentům se 16
počítá růst nestability v regulované oblasti (segmentu trhu). Argumentem proti nestabilitě je, že regulovaný subjekt v tomto režime je v neustále nejistotě, protože nikdy neví, kdy a k jakým dalším změnám dojde. Nesporným problémem je financování regulace a dohledu. Je zde riziko, pokud náklady dohledu ponesou dohlížené subjekty, budou si své náklady nahrazovat od svých klientů. Dalším aspektem regulace jsou nástroje, které lze rozdělit do několika skupin. Na nástroje orientované na investory, na nástroje působící vůči jednotlivým poskytovatelům služeb a na nástroje, které se zaměřují na finanční trh jako celek. Skupina nástrojů na investory či klienty lze zařadit vzdělávání investorů (klientů), tento nástroj získává neustále větší roli a tím spojené je, že zavedením tohoto nástroje se snižuje potřeba regulace trhu. Avšak je potřeba zmínit, že ani maximálně vzdělanému klientovi se nevytratí opodstatněnost regulace. Dalším nástrojem v této skupině je, že regulátor by měl od účastníků trhů vyžadovat informace o produktech, o postupech obchodování, o instrumentech. Tyto informace by měl dále zprostředkovat klientům, kteří se tak mohou lépe rozhodovat. Druhou skupinou regulačních nástrojů má za úkol ovlivnit chování jednotlivých poskytovatelů služeb, ať už bank, obchodníků s cennými papíry, pojišťovnami. Do této skupiny patří poskytování licencí a jiných dalších souhlasů se vstupem subjektů na trh. Základním úkolem udělování licencí je provést základní roztřídění vstupujících subjektů s ohledem na jejich připravenost a kvalitu. Samotný dohled na účastníky trhů představuje nejvýznamnější součást regulace. Zmíněný dohled umožňuje regulátorovi monitorovat, identifikovat a řešit rizika specifická pro účastníky trhu. Pro správné fungování regulátora je důležité, aby disponoval odpovídajícím pensem informací o regulovaných subjektech. S tím souvisí, že do této skupiny lze zařadit analýzu informací o dozorovaných subjektech. Pro správné fungování regulace a dohledu na finančními trhy musí nezbytně existovat příslušné sankční mechanismy. Nástroje orientované na finanční trh jako celek zahrnují formulaci pravidel, zejména právních a monitorování finančního trhu. Pravidla stanoví regulační standardy pro odvětví, proto je tvorba právních pravidel nezbytný prvek mezi regulačními nástroji, protože činí 17
standardy závaznými a vymahatelnými. Pravidla nesmějí být příliš přísná, protože přísná pravidla zpravidla zvyšují účastníkům náklady a zvyšují i náklady na monitorování ze strany regulátora. Na druhou stranu, pravidla mírná přilákají do odvětví i subjekty s ne zcela čistými úmysly. Vždy je nutné posoudit míru jejich přínosu i z těchto hledisek. Příliš velké množství pravidel může také vytvořit nadměrně restriktivní a byrokratický systém. Přesto všechno je stanovení právního rámce alfou a omegou regulace. Bez dobře nastaveného právního rámce je regulace neproveditelná, či proveditelná jen stěží. Studium událostí na trhu rovněž může označit budoucí problémy, umožní se jim tak včasnou reakcí vyhnout. Regulace a dohled ze strany centrální banky Při dohledu tzv. na dálku vychází centrální banka, ze všech dostupných informací zejména informací poskytnutými bankami samotnými. Zdrojem pro analýzy činnosti bank jsou zejména výkazy a hlášení, auditorské zprávy, výsledky kontrol na místě, výsledky z informačních návštěv, či výročních zpráv. Výkon dohledu na dálku spočívá především v pravidelném monitoringu činnosti jednotlivých bank a celého sektoru, kontrole dodržování obezřetnostních pravidel a ukládání nápravných opatření v případě zjištění nedostatků.
1.6
Trendy na světových finančních trzích Finanční trhy zemí s vyspělou tržní ekonomikou zaznamenali v posledním období
podstatné přeměny, způsobené technickými a technologickými inovacemi, ekonomickými, demografickými, ale i sociálními změnami. Důvody nových trendů jsou shrnuty v následujících odrážkách: •
obrovský rozvoj moderních informačních technologií,
•
změny v oblasti ekonomických podmínek, kde můžeme zahrnout: 18
o inflace v letech 70. a 80., která způsobila značné výkyvy úrokových sazeb, nadměrnou volatilitu akciových burz, přechod od pevných devizových kurzů k pohyblivým, o mezinárodní krize zadlužení, díky které došlo k zmrazení mnohých pohledávek bank, hlavně v rozvojových zemích, o snížení platebních přebytků zemí vyvážející ropu, o rychlý růst zadlužení podniků, domácností a vlád vzhledem jejich příjmů a nesplácením půjček. Trendy na světových finančních trzích jsou: •
restrukturalizace bank se projevuje v jejich konsolidaci, ve vytváření finančních supermarketů a ve zvýšeném tlaku na úsporu nákladu. Konsolidací chápeme snižování počtu bank operujících na finančních trzích a zvyšování jejich průměrné velikosti. Finanční supermarkety nabízejí širokou škálu finančních produktů, které zahrnují vkladové, úvěrové, investiční, zprostředkovatelské, pojišťovací a jiné obchody. Motivem je dosahování úspor z rozsahu a lépe tak obstát v rostoucí konkurenci na finančních trzích. Podnětem pro bankovní konsolidaci může být i nevhodná státní regulace typu „too big to fail“.
•
Sekuritizace znamená významný trend na světových finančních trzích, při kterém dochází ke zvětšování objemu alokovaných prostředků prostřednictvím cenných papírů a k relativními snižování významu přerozdělování finančních prostředků prostřednictvím tradičních úvěrových smluv. Trend sekuritizace, který na finančních trzích probíhá již od 70. let 20. století, byl vyvolán přísným bankovním regulatorním opatřením typu kapitálové přiměřenosti, která striktně vymezuje rozsah aktivních operací banky. Ve snaze získat prostor pro další aktivní obchody, banky sdružují jednotlivá strukturovaná aktiva (např.úvěry, pohledávky, cenné papíry) do balíku, který je postoupen třetí osobě. Na balík, který je vytvořen z podkladových aktiv, jsou 19
emitovány cenné papíry, jež jsou kryté peněžními příjmy z aktiv portfolia. Emisní proces nově vydaných cenných papírů krytých aktivy je zpravidla zabezpečován investičními zprostředkovateli, kteří cenné papíry dále prodávají jak institucionálním, tak i drobným investorům. Důvěryhodnost cenných papírů lze zvýšit obstaráním akreditivu, uzavřením pojistné smlouvy, státní zárukou nebo i získáním příznivého hodnocení od renomované ratingové agentury. Sekuritizace přináší určité výhody jak původním věřitelům, kteří tímto způsobem mění svoji rizikovou a likvidní pozici, snižují své finanční náklady a zvyšují svůj přístup k finančním zdrojům, tak i investorům,
kteří
tak
získávají
možnost
přímého
investování
do
přesně
strukturovaných aktiv, jejichž bonita není ovlivněna celkovou úrovní původního věřitele. Sekuritizace je ale spojena i s mnohými nevýhodami, mezi které patří nemalé transakční náklady spojené s vytvořením balíku aktiv a následně s emisí postupovaných cenných papírů a také složitost a mnohdy neprůhlednost celého schématu procesu sekuritizace. •
Finanční inovace zaznamenaly značného rozmachu v posledních dvou desetiletích. Motivem pro vznik finančních inovací bylo značné zvýšení rizika, deregulace finančních trhů a zvýšená konkurence, obcházení bankovní regulace a rozvoj informační technologie. Mezi základní druhy finančních inovací patří finanční deriváty (opce, finanční futures, swapy) a automatizace bankovních operací (platební karty, elektronické peněženky, internetové bankovnictví, elektronické bankovnictví,..). Obchody s finanční deriváty umožňují na jedné straně zajištění proti rizikům, na straně druhé vytvářejí prostor pro spekulativních obchody.
•
Internacionalizace finančních trhů je dlouhodobý proces srůstání jednotlivých národních trhů v globální finanční trh, jako důsledek deregulace národních finančních trhů a rozvoje moderních informačních technologií. Ve většině vyspělých zemí byly plně
liberalizovány
podmínky
pro
zahraniční
multinacionálních bank a finančních institucí.
20
investování
a
podnikání
•
Institucionalizace se projevuje v tom, že zcela rozhodující roli na světových finančních trzích sehrávají velcí institucionální investoři, kteří spravují ohromný objem majetku.
•
Cenová integrace se projevuje velice úzkým cenovým propojením jednotlivých segmentů finančního trhu. Ty jsou udržovány ve vzájemné rovnováze, neboť možné cenové diskrepance jsou rychle využívány arbitražéry, kteří jsou schopni využít nerovnováhy pro své ziskové motivy. Za cenově integrované segmenty lze považovat primární a sekundární trh, promptní a termínový trh a akciový trh a trh dluhopisů
•
Intelektualizace finančních trhů znamená, že rozhodujícím faktorem úspěchu na finančních trzích není výše kapitálu, ale jsou jím vědomosti, informace a znalosti.
•
Reforma burzovních systémů změnila charakter obchodování na sekundárním trhu. Dochází k rychlém zanikání klasického obchodování na parketu a vytváření elektronického typu burz.
•
Deregulace, jež znamená opouštění přísných, striktních administrativních metod a nástrojů regulace a jejich nahrazování tržními, liberálními metodami a nástroji. Regulatorní orgány výrazně omezují své zásahy do fungování trhu. Dochází k uvolnění regulatorních bariér pro pohyb kapitálu, ale i finančních a nefinančních institucí. Ruku v ruce s deregulací tedy probíhá liberalizace v oblasti finančního podnikání, fungování finančních trhů a pohybu kapitálových toků. Je nezbytné připomenout,
že
proces
deregulace
byl
umožněn
podstatnými
změnami
v ekonomickém myšlení, ke kterým došlo v 70. a 80. letech 20. století a zároveň také masivním rozvojem výpočetní a telekomunikační techniky ve stejném období. 2
2
Ing. Jitka Veselá, Ph.D., Hlavní soudobé vývojové trendy na světových burzovních trzích. Dostupné z http://semafor.euke.sk/zbornik2007/pdf/vesela2.pdf. Citováno dne 9. 4. 2015.
21
•
Internacionalizace a globalizace kapitálových trhů je proces postupného propojování a srůstání národních či regionálních kapitálových trhů, který vede k formování jednotného celosvětového kapitálového trhu. Přitom si je třeba uvědomit, že internacionalizace a globalizace kapitálových trhů byla umožněna deregulací trhu, v jejímž důsledku došlo postupně k naprosté liberalizaci pohybu kapitálu a subjektů mezi zeměmi, a mohutným rozvojem výpočetní techniky, která propojila kapitálové trhy v růžných částech světa a umožnila subjektům z jednoho místa, v jednom okamžiku obchodovat na trzích po celém světě. Úzké propojení mezi světovými trhy však na druhé straně přináší nárůst rizika pramenící z faktu, že při příliš úzkém propojení trhů dochází k rychlému a snadnému šíření nervozity, poruch či krizových situací a projevů z jednoho trhu na druhý, jak jsme toho byli svědkem nejen v případě Asijské krize v roce 1997. Další nevýhodou, která plyne z trendu internacionalizace a globalizace kapitálových trhů je fakt, že těsnější propojení trhů znamená silnější závislost jejich vzájemných pohybů, což zásadním způsobem omezuje možnosti diverzifikace systematického rizika v důsledku mezinárodního investování.
3
3
Ing. Jitka Veselá, Ph.D., Hlavní soudobé vývojové trendy na světových burzovních trzích. Dostupné z http://semafor.euke.sk/zbornik2007/pdf/vesela2.pdf. Citováno dne 9. 4. 2015.
22
2. Finanční konglomeráty Konglomerát se ve všeobecnosti definuje jako korporace, která se skládá z několika různých nesouvisejících podniků. V konglomerátu jedna společnost vlastní kontrolní podíl v řadě menších firem, které samostatně podnikají. Dceřiné společnosti konglomerátu fungují nezávisle od ostatních obchodních divizí, avšak jejich vedení se zodpovídá vrcholovému managementu mateřské společnosti. V následujících subkapitolách se budu detailněji věnovat definování a fungování finančního konglomerátu v rámci České republiky.
2.1
Definice a vymezení finančního konglomerátu a pojmů spojených K definování a vymezení finančního konglomerátu dochází v zákonu č.377/2005 Sb., o
doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrovými družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech4. V následujících kapitolách budu čerpat právě z výše zmíněného zákona. Pro správné pochopení vymezení finančního konglomerátu je důležité si definovat pojem finanční sektor dle zákona č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech: •
do finančního sektoru se zahrnují smíšené finanční holdingové osoby a osoby z bankovního sektoru, sektoru pojišťovnictví a sektoru investičních služeb.
•
Do bankovního sektoru se zahrnují banky, spořitelní a úvěrní družstva, finanční instituce a podniky pomocných bankovních služeb podle zákona upravujícího činnost bank, s výjimkou obchodníků s cennými papíry a osob, které tvoří sektor pojišťovnictví podle následujícího bodu.
4
Zákon
č.
377/2005
Sb.
o
finančních
konglomerátech.
http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=377~2F2005&rpp=15#seznam
23
Dostupný
na
•
Do sektoru pojišťovnictví se zahrnují pojišťovny, zajišťovny a pojišťovací holdingové osoby podle zákona upravujícího pojišťovnictví.
•
Do sektoru investičních služeb se zahrnují obchodníci s cennými papíry a finanční instituce podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, které se nezahrnují do bankovního sektoru nebo do sektoru pojišťovnictví.
Dalším pojmem je bilanční suma, která je používána při výpočtech dle zákona o finančních konglomerátech a rozumí se tím, že to jsou celková aktiva snížená o oprávky a opravné položky. Zjišťuje se z konsolidované účetní závěrky. Neexistuje-li konsolidovaná účetní závěrka, sečtou se bilanční sumy zjištěné v účetních závěrkách osob, které jsou součástí skupiny, s tím, že bilanční suma přidružené osoby se bere v úvahu v poměru odpovídajícímu podílu nebo podílům, které v přidružené osobě mají osoby, které jsou součástí skupiny.5 Finančním konglomerátem je skupina nebo podskupina, pokud •
v čele skupiny nebo podskupiny je o je regulovaná osoba, která buď ovládá osobu ve finančním sektoru, nebo je osobou, která vykonává podstatný vliv v osobě ve finančním sektoru, nebo je osobou propojenou s jinou osobou ve finančním sektoru vztahem jednotného řízení, nebo je osobou, u které většinu členů statutárních, řídících neb dozorčích orgánů tvoří po většinu účetního období stejné osoby, které jsou statutárními, řídícími nebo dozorčími orgány nebo jejich členy jiné osoby ve finančním sektoru, nebo o osobo, která není regulovanou osobou, přičemž činnost skupiny nebo podskupiny probíhá převážně ve finančním sektoru.
5
§7 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
24
•
alespoň jedna osoba ve skupině nebo podskupině probíhá převážně ve finančním sektoru pojišťovnictví a alespoň jedna osobo ve skupině nebo podskupině je součástí bankovního sektoru nebo sektoru investičních služeb a
•
souhrn činností sektoru pojišťovnictví ve skupině nebo podskupině a souhrn činností sektoru bankovního a sektoru investičních služeb ve skupině nebo podskupině jsou významné.
Činnost skupiny nebo podskupiny probíhá převážně ve finančním sektoru, jestliže její poměr bilančních sum přesahuje hodnotu 0,4. Poměrem bilančních sum se rozumí podíl, v jehož čitateli je součet bilančních sum osob ve skupině nebo podskupině, které jsou součástí finančního sektoru, a ve jmenovateli součet bilančních sum všech osob ve skupině nebo podskupině.
2.1.1
Koordinátor
K zajištění účinného výkonu doplňkového dohledu a spolupráce mezi orgány dohledu se z orgánů dohledu ustanoví koordinátor. Jestliže v čele finančního konglomerátu regulovaná osoba, koordinátorem je orgán dohledu, který udělil této regulované osobě povolení.6 Jestliže v čele finančního konglomerátu není regulovaná osoba, je koordinátorem orgán dohledu, který udělil povolení regulované osobě, jejíž ovládající osobou je smíšená finanční holdingová osoba, která zároveň neovládá jinou regulovanou osobu, není-li dále stanoveno jinak. Úkoly koordinátor jsou zejména:
6
§13 odst. 1 a 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
25
•
Koordinuje shromažďování a poskytování významných nebo nezbytných informací při běžných i mimořádných situacích na úrovni finančního konglomerátu, včetně poskytování informací významných pro výkon dohledu na individuálním základě i na konsolidovaném základě, orgánem dohledu podle zvláštního právního předpisu,
•
sleduje a posuzuje finanční situaci finančního konglomerátu,
•
posuzuje dodržování doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti, požadavků na řízení rizik, na koncentraci rizik a na operace v rámci skupiny na úrovni finančního konglomerátu,
•
posuzuje strukturu, organizaci a systém vnitřní kontroly finančního konglomerátu,
•
ve spolupráci s příslušnými orgány dohledu plánuje a koordinuje postup orgánů dohledu při výkonu doplňkového dohledu na úrovni finančního konglomerátu při běžných a mimořádných situacích.7
K zajištění účelného a účinného výkonu doplňkového dohledu uzavírají koordinátor a další příslušné orgány dohledu, koordinační dohody, které se samostatně zohlední v písemných dohodách dohledových orgánů podle zákonů upravujících pojišťovnictví a činnost bank. Koordinační rozhodování mohou být koordinátorovi svěřeny další úkoly a předně určeny postupy při rozhodování mezi odpovědnými příslušnými orgány dohledu podle tohoto zákona a pro spolupráci s ostatními orgány dohledu.8 K plnění úkolů koordinátora a spolupráci orgánů dohledu při výkonu doplňkového dohledu se využije kolegií orgánů dohledu zřízených podle zákonů upravujících
7
§14 odst. 1 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
8
§14 odst. 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
26
pojišťovnictví a činnost bank. Koordinátor rozhodne, které další orgány dohledu se zúčastní činností kolegia.9 Mezi další činnosti spojená s funkcí koordinátora patří: •
výměna informací – koordinátor a orgány dohledu vzájemně úzce spolupracují, zejména si vzájemně poskytují informace nezbytné pro výkon dohledu nad regulovanými osobami ve finančním konglomerátu, a to na základě žádosti nebo z vlastního podnětu kteréhokoliv z nich. Za tím účelem shromažďují informace typu – celková strategie finančního konglomerátu; organizace, řízení rizik a vnitřního řídícího a kontrolního systému na úrovni finančního konglomerátu; řídící a organizační struktury skupiny a majetkoprávních vztahů ve skupině, včetně všech regulovaných a neregulovaných osob a významných poboček; postupů shromažďování informací ohledně osob ve finančním konglomerátu a ověřování těchto informací,10
2.2
Váha významnosti sektoru Souhrn činností sektoru pojišťovnictví ve skupině a souhrn činností sektoru bankovního a
investičních služeb ve skupině významný, jestliže váha významnosti v sektoru pojišťovnictví přesahuje hodnotu 0,1 a váha významnosti v sektorech bankovním a investičních služeb přesahuje také hodnotu 0,1.11 Váhou významnosti se rozumí aritmetický průměr
9
§14 odst. 3 a 4 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
10
§15 odst. 1 a 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
11
§5 odst. 1 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
27
•
podílu, v jehož čitateli je součet bilančních sum osob ve skupině, které jsou buď součástí bankovního sektoru a sektoru investičních služeb, nebo sektoru pojišťovnictví, a ve jmenovateli součet bilančních sum osob ve skupině, které jsou součástí finančního sektoru, a
•
podílu, v jehož čitateli je součet minimálních kapitálových požadavků nebo požadované míry solventnosti, které musí podle zvláštních právních předpisů dosáhnout osoby ve skupině, které jsou buď součástí bankovního sektoru a sektoru investičních služeb, nebo sektoru pojišťovnictví, a ve jmenovateli součet minimálních kapitálových požadavků a požadované míry solventnosti, které musí podle zvláštních právních předpisů dosáhnout osoby ve skupině, které jsou součástí finančního sektoru.12
Nejméně významným sektorem ve skupině se rozumí sektor podle §3 odst. 2 až 4 s nejmenší váhou významnosti a nejvýznamnějším sektorem ve skupině se rozumí sektor s největší váhou významností. Pro účely určení významnosti sektoru ve skupině se bankovní sektor a sektor investičních služeb považují za jeden sektor.13 Pro potřeby výpočtu váhy významnosti podle odstavce 2 se obhospodařovatel standardního fondu a obhospodařovatel investičních fondů velkého rozsahu přičítají k tomu sektoru, do kterého ve skupině náleží. Pokud nenáleží výhradně k jednomu sektoru, přičítají se k nejméně významnému sektoru ve skupině.14
12
§5 odst. 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
13
§5 odst. 3 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
14
§5 odst. 4 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
28
Souhrn činností finančního sektoru ve skupině se rovněž považuje za významný, jestliže součet bilančních sum osob ve skupině, které jsou součástí nejméně významného sektoru, přesahuje 6 000 000 000 eur.15 Pokud skupina nesplňuje jednu z podmínek podle odstavců 1 a 5, mohou se příslušné orgány dohledu dohodnout, že nebudou tuto skupinu považovat za finanční konglomerát, nebo že tato skupina nebude podléhat požadavkům kladeným tímto zákonem na systém řízení rizik a koncentrace rizik na úrovni finančního konglomerátu, operace v rámci skupiny a vnitřní řídící a kontrolní systém, nebo některým z nich, jestliže podle názoru těchto příslušných orgánů dohledu není vztažení povinností stanovených tímto zákonem na tuto skupinu potřebné, vhodné nebo by bylo zavádějící.16 Pokud již finanční konglomerát podléhá doplňkovému dohledu a jestliže poměr bilančních sum poklesne pod hodnotu 0,4 nebo váha významnosti některého sektoru poklesne pod 0,1, potom se po 3 následující roky použije pro poměr bilančních sum hodnota 0,35 nebo pro váhu významnosti příslušného sektoru hodnota 0,08.17 Pokud již finanční konglomerát určený podle § 5 odst. 5 podléhá doplňkovému dohledu a jestliže součet bilančních sum osob ve skupině, které jsou součástí nejméně významného sektoru, poklesne pod 6 000 000 000 eur, potom se po 3 následující roky použije pro určení významnosti souhrnu činností příslušného sektoru ve skupině hodnota 5 000 000 000 eur.18
15
§5 odst. 5 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
16
§5 odst. 6 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
17
§6 odst. 1 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
18
§6 odst. 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
29
2.3
Určení skupiny jako finančního konglomerátu Pokud orgán dohledu na základě informací získaných při výkonu dohledu má za to, že
regulovaná osoba, které udělil povolení, je členem skupiny, která by mohla být finančním konglomerátem, který dosud nebyl určen, informuje o tom orgány dohledu, které vykonávají dohled nad regulovanými osobami ve skupině a Společný výbor evropských orgánů dohledu podle přímo použitelných předpisů Evropské unie, případně též jiné orgány dohledu. Tyto orgány dohledu určí, •
který z nich bude koordinátorem v případě, že tato skupina bude určena jako finanční konglomerát,
•
zda skupina je finanční konglomerátem.19
Má-li být koordinátorem pro dotčenou skupinu orgán dohledu z České republiky, potom se na řízení o určení finančního konglomerátu vztahuje správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro účely řízení o určení, zda je skupina finančním konglomerátem podle tohoto zákona, si účastníci tohoto řízení, kterými jsou osoby ve skupině, zvolí společného zmocněnce, kterým může být i právnická osoba. Do doby, než si zvolí společného zmocněnce, má jeho postavení ovládající osoba v čele této skupiny nebo, pokud není v čele této skupiny ovládající osoba, regulovaná osoba s největší bilanční sumou v nejvýznamnějším sektoru ve skupině; této osobě se zároveň vždy doručuje rozhodnutí ve věci. Řízení o určení finančního konglomerátu se zahajuje z podnětu orgánu dohledu určeného podle odstavce 1. Současně se zahájením řízení sdělí tento orgán dohledu zmocněnci pro řízení o určení finančního konglomerátu, že bude koordinátorem v případě, že dotčená skupina bude určena jako finanční konglomerát, a že je orgánem dohledu, který vede správní řízení v této věci.20
19
§9 odst. 1 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
2020
§9 odst. 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
30
Orgán dohledu, který vede řízení o určení finančního konglomerátu, vychází při určování, zda je skupina finančním konglomerátem, přednostně z informací získaných na základě výkonu dohledu nebo od jiných orgánů dohledu. Pokud k tomuto řízení potřebuje i jiné informace, vyžádá si je od společného zmocněnce pro řízení o určení finančního konglomerátu.21 Dnem nabytí právní moci rozhodnutí o určení finančního konglomerátu se osoby ve skupině vztahují povinnosti stanovené tímto zákonem těmto osobám. Pokud jsou součástí skupiny, která byla určena jako finanční konglomerát, i osoby, které doposud nepodléhaly žádné formě dohledu, je koordinátor povinen v rozhodnutí podle věty prvé vymezit ve vztahu k takovým osobám též přiměřenou lhůtu, uplynutím které jsou tyto osoby povinny plnit povinnosti stanovené tímto zákonem a která nesmí být kratší než 60 dnů.22 O určení skupiny jako finančního konglomerátu a o svém ustanovení koordinátorem informuje koordinátor orgány dohledu, které regulovaným osobám ve skupině udělily povolení, orgány dohledu členského státu, ve kterém má sídlo smíšená finanční holdingová osoba, a Společný výbor evropských orgánů dohledu.23 Pokud má ovládající osoba v čele skupiny určené jako finanční konglomerát nebo, pokud není v čele skupiny ovládající osoba, regulovaná osoba s největší bilanční sumou v nejvýznamnějším sektoru ve skupině za to, že na základě změn skutečností rozhodných pro určení finančního konglomerátu již skupina není finančním konglomerátem, oznámí tuto skutečnost koordinátorovi a současně mu tuto skutečnost prokáže. Je-li koordinátorem orgán dohledu z České republiky, je dnem doručení tohoto oznámení zahájeno správní řízení. Správní řízení může být zahájeno i z podnětu koordinátora. Pokud koordinátor po dohodě s dalšími orgány dohledu zjistí, že skupina již není finančním konglomerátem, vydá o tom
21
§9 odst. 3 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
22
§9 odst. 4 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
23
§9 odst. 6 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
31
rozhodnutí, jinak řízení zastaví. Dnem nabytí právní moci rozhodnutí o tom, že skupina přestala být finančním konglomerátem, se na osoby ve skupině přestávají vztahovat povinnosti stanovené tímto zákonem.24
2.4
Klasifikace finančních konglomerátů25 Následující kapitola a podkapitola je čerpána z publikace Kobík Valihorová a Mužáková
– Integrace evropských finančních trhů. První typologie finančních konglomerátů byla vytvořena před více než 20 lety a od této doby došlo k několika zásadním změnám v jejich typologii, a to nejen s ohledem na vývoj regulatorních opatření. Pro vývojový proces finančních konglomerátů je typická heterogenita. Vzhledem k tomu by bylo mylné považovat finanční konglomeráty za soubory homogenních skupin finančních společností s podobnými charakteristikami. Na základě vnímání této heterogenity bylo vyvinuto několik typologií pro finanční konglomeráty. V následujících odstavcích jsou představeny některé typologie uváděné ve finanční literatuře.
2.4.1
Typologie založená na korporátní struktuře finančních konglomerátů
Autoři první typologie finančních konglomerátů, Herring a Santomero, přicházejí s alternativními modely, jež jsou založeny na tom, jak by měl finanční konglomerát uspořádát svou finanční strukturu:
24
§9 odst. 7 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
25 KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních trhů. 1. vyd. V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6, kapitola 4.3
32
•
model 1: Německý model – úplná integrace;
•
model 2: Britský model – mateřská banka, nebankovní dceřiné společnosti;
•
model 3: Americký model – mateřská holdingová společnost, všechny činnosti jako dceřiné společnosti;
•
model 4: Mateřská holdingová společnost, úplné operační/provozní rozlišení.
Model 1: Německý model V tomto modelu mají manažeři povoleno provádět veškeré aktivity v rámci jedné právnické osoby. Ačkoli úplná integrace může mít za následek vyšší provozní efektivitu, manažeři finančních konglomerátů moou obhajovat jistou separaci v podobě tzv. čínských zdí. To znamená, že i když neexistuje žádná právní povinnost oddělit jednotlivé funkce, manažeři mohou rozhodnout, že to tak udělají, protože to zvyšuje vnímanou hodnotu jejich služeb u potenciálních zákazníků. Například některé společnosti nebudou nakloněny tomu, aby požádaly banku o úvěrové vybavení, jestliže v nich má banka nějaký vlastní kapitál, protože banka může zneužít informace, které má ze své pozice investora. Pokud však banka umísťuje přepážky (čínské zdi) mezi investiční a úvěrové oddělení, potenciální zákazníci budou mít jistotu a mohou požádat banku o doplňkové služby. Zatímco je tento model atraktivní pro finanční konglomerát, pro orgány dohledu tomu tak být nemusí, protože se musí vyznat v obezřetnostních důsledcích velkého množství různých produktů, což může vést k nákladným a nedokonalým předpisům. Model 2: Britský model – mateřská banka, nebankovní dceřiné společnosti V tomto případě existuje zákonem ustanovené odlišení mezi bankou a nebankovními dceřinými společnostmi. Tento model chrání banku před katastrofálním výsledkem nebankovních operací. Nicméně toky proudí zpátky do banky a v tomto modelu mohou nebankovní dceřiné společnosti pouze zvýšit hodnotu banky, ne ji snížit. Herring a Santomero 33
uznávají, že jsou tyto výhody poněkud teoretické, protože v případě selhání nebankovní instituce bude banka také poškozena kvůli realizaci rizika reputace (které je řízeno v rámci managementu dobré pověsti) nebo rizika přenosu nákazy. Model 3: Americký model – mateřská holdingová společnost, všechny činnosti jako dceřiné společnosti Tento model se liší od druhého modelu tím, že se banka považuje za dceřinou společnost holdingu. Herring a Santomero argumentují, že v tomto modelu je právní rozdíl rozsáhlejší, takže potenciál pro využití synergií je omezen: synergie lze dosáhnout v marketingu a distribuci. Americký model je preferován orgány dohledu, protože tato struktura je více transparentní. Navíc z důvodu nepřímého vztahu mohou být bezpečnost a finanční zdraví banky více izolované od nebankovních aktivit a banka může být méně ochotná zachraňovat společnost v potížích. Model 4: Mateřská holdingová společnost, úplné operační rozlišení V tomto modelu holdingová společnost funguje jako investiční společnost a nejsou využívány žádné provozní synergie mezi různými částmi konglomerátu. Herring a Santomero došli k závěru, že tento model by neměl být považován za integrovanou finanční korporaci. Tato struktura profituje z finančních synergií, které pocházejí z diverzifikace příjmových toků. Tento model mimo jiné podléhá dohledu ve skupině. Komentáře k modelům L.A.A. Van den Berghe a K. Verweire se domnívají, že výše uvedená typologie je zajímavá, protože ukazuje, že rozdíly ve firemní struktuře mohou mít vliv na ziskový potenciál, ale také na rizika na úrovni finančního konglomerátu. Existují však určité nevýhody této typologie. Za prvé, tato klasifikace je spíše teoretická a je méně prakticky významná pro manažery finančních konglomerátů. Stojí za to zmínit, že když se pojišťovny zapojují do úplné integrace, německý model neexistuje. I v evropských zemích, kde jsou stírány téměř veškeré bariéry mezi jednotlivými subsektory v odvětví finančních služeb ze strany pojistitelů 34
obecně zakázáno ve všech zemích. Další nevýhodou této klasifikace je, že existují další alternativy k vytvoření finančního konglomerátu. Některé skupiny se mohou rozhodnout pro poněkud těsné vztahy, mohou se tedy spojit a získat, nebo zřídit, pojišťovnu nebo banku. Jiné skupiny mohou volit volnější formy spolupráce, jako jsou společné podniky či marketingové dohody. Tyto další formy byly z této základní analýzy klasifikace finančních konglomerátů vyloučeny, avšak jsou zahrnuty v typologii založené na metodě „vstupu“. Autoři R.J. Herring a A.M. Santomero se také blíže zaměřují na bankovní situaci a popisují modely, ve kterých jsou dominantní banky. Nicméně existuje i řada finančních konglomerátů, kde zaujímá dominantní postavení pojišťovna.
2.4.2
Typologie založená na tripartitním dělení
Druhá
klasifikace
byla
vyvinuta
holandskou
vládní
institucí
s názvem
Verzekeringskamer, jež je odpovědná za kontrolu holandských pojišťoven. Tato klasifikace se používá pro efektivní řízení finančních konglomerátů a v tomto ohledu má praktický význam zejména pro dohled. V rámci této typologie se rozlišuje mezi následujícími kategoriemi finančních konglomerátů: •
výhradní bankovní finanční konglomeráty;
•
výhradní pojistné finanční konglomeráty;
•
smíšené finanční konglomeráty.
Tímto způsobem jsou finanční konglomeráty klasifikovány dle poměru mezi bankovními a pojišťovacími aktivitami. Jako kritérium pro rozlišení mezi těmito kategoriemi se používají bilanční sumy. Nepochybně by měla být užita i další kritéria, protože celková bilance zkresluje výsledky ve prospěch úvěrových institucí, jelikož obsahuje veškeré finanční transakce s klienty, stejně jako ve vztahu k mezibankovnímu financování. Pro pojišťovny se tyto transakce nachází ve výkazu zisku a ztráty. L.A.A Van den Berghe a K. Verweire navrhli založit typologii na typu mateřské společnosti. Výhradní bankovní finanční konglomerát je 35
poté konglomerát s mateřskou bankou, výhradní pojistný finanční konglomerát má pojišťovnu nebo pojišťovací holding jako mateřskou společnost a smíšený finanční konglomerát se skládá z holdingové společnosti s bankovní a pojišťovací částí. Dalším možným rozlišovacím kritériem by mohl být obrat. Proto je vhodné vědět, kterou část obratu tvoří bankovní činnost a která část je pořízena pojišťovacími činnostmi. Na základě tohoto rozdělení mohou být finanční konglomeráty zařazeny do jedné ze tří skupin. Ale opět jsou výsledky zkresleny: pojišťovny jsou oblíbené, protože jejich údaj o obratu dává kompletní peněžní transakce, zatímco obrat bank pouze integruje úrokové výnosy peněžních transakcí. Pokud šetření vychází z výročních zpráv, není vždy možné zjistit, která část obratu připadá na bankovní nebo pojišťovací činnost. Navíc, čím více jsou produkty integrované, tím obtížnější a irelevantní je potom jejich rozlišování.
2.4.3
Typologie založená na metodě vstupu
V některých starších publikacích byla vytvořena typologie založená na vstupních strategiích bank do pojišťovnictví. Samozřejmě může být tato typologie aplikována také na pojišťovny, které vstoupí do bankovního sektoru. Typologie je zajímavá, protože se také snaží poskytnout vysvětlení pro úspěch některých finančních konglomerátů. Metody „vstupu“ •
de novo vstup;
•
fúze a akvizice;
•
joint venture;
•
distribuční aliance (marketingové dohody) jsou založeny na stupni integrace.
De novo vstup De novo vstup se vyznačuje nejvyšším stupněm integrace. Ve skutečnosti existují některé příklady jako jsou Crédit Agricole ve Francii a Deutsche Bank v Německu, které dokázaly, že 36
jejich de novo vstup do pojišťovnictví byl úspěšný. Relativní úspěch této metody vstupu je často vysvětlován tím, že na jejím základě mohou být snadněji překonány silné kulturní rozdíly. Banky (resp. pojišťovny) mají vyšší míru kontroly nad celým počátečním procesem integrace a nemusí brát v úvahu pojistného (resp. bankovního) partnera s odlišnými idejemi a úplně jinou kulturou. Tento aspekt by ovšem neměl být podceňován. Fúze a akvizice Dle publikací Lafferty Business Research a Hoschka jsou fúze a akvizice dalším nejlepším řešením pro banky a pojišťovny působící ve skupině. Mezi jejich výhody lze řadit: •
fúze a akvizice mají tu výhodu, že je v rámci nich snazší sledovat jeden určený strategický směr, a to ve všech finančních přístupech. V případě akvizice je tato výhoda prosazena mateřskou společností, která má pravomoc nastínit obchodní politiky a v případě fúze mají také banka a pojišťovna podobné představy o nejvhodnějším způsobu integrace svých finančních činností.
•
Již od začátku jsou k dispozici ve skupině odborné znalosti a zkušenosti potřebné v oblasti bankovnictví a pojišťovnictví.
•
Navíc, pokud je obchodní název dceřiné společnosti dobře zaveden, mateřská společnost profituje z držení této obchodní značky, a to v souvislosti s managementem dobré pověsti.
•
Tato metoda je také vhodná, jestliže je nutný rychlý vstup.
Při využívání těchto výhod a při nabývání většinového podílu v dceřiné společnosti pojišťovny mohou být banky v lepší pozici, než by tomu bylo naopak. Vedle problému najít dobrého obchodního partnera, je zde další hlavní nevýhoda v tom, že fúze a akvizice jsou velmi drahé. Jedním z důvodů, proč jsou akvizice velice drahé, je to, že cena, která má být zaplacena, je většinou vyšší než vnitřní hodnota společnosti.
37
Joint venture Joint venture (společný podnik) je definován jako druh dohody o spolupráci mezi dvěma nebo více samostatnými společnostmi, je zřízen jako právně nezávislý subjekt vlastněný a kontrolovaný mateřskými společnostmi (v tomto případě se jedná o bankovní a pojišťovací společnost). Společný podnik je považován za více formalizovaný způsob spolupráce. Společné podniky jsou spíše krátkodobými řešeními, protože téměř 80 procent jich skončí v prodeji. Přesto je to často používaný vstupní nástroj, zejména v přeshraničních aliancích. Nejčastější důvody pro vytvoření společného podniku jsou: •
vyhýbání se nákladům při zřizování nového podniku;
•
sdílení rizik a nákladů s více partnery, a to v důsledku toho, že jeden podnik nepotřebuje tolik zdrojů jako další podniky ve skupině;
•
oslovit partnera s cílem získat znalosti a zkušenosti o nových obchodech.
Distribuční aliance – marketingové dohody Marketingové dohody, nejčastěji nástroj bankopojištění, umožňují firmám testovat situaci před vstupováním do dražších forem spolupráce v rámci finančních trhů. Marketingové dohody se obecně vztahují na dohody o distribuci, kdy banky distribuují pojistné produkty prostřednictvím bankovních poboček, zatímco pojišťovny prodávají spoření, investice nebo úvěrové produkty prostřednictvím svých prodejních kanálů. Distribuční aliance je volnou formou vstupu bank do pojišťoven ve srovnání s jinými přístupy, a proto představuje nízko úroveň integrace. Nicméně marketingové dohody mohou být doplněny podstatnými křížovými akciovými podíly. Důvodem pro výběr distribuční aliance jako metody vstupu může být to, že tento přístup dává dvěma (nebo více) společnostem nejvyšší stupeň svobody. Avšak vyšší stupeň svobody nemusí vždy znamenat výhodu. Velice záleží na nastavení společných strategických cílů a na právním ošetření jejich smluvního vztahu.
38
Komentáře k typologii metody vstupu Tato klasifikace je pokusem o vysvětlení rozdílů ve výkonnosti finančních konglomerátů. Ze srovnávacích analýz (Hoschka, 1994) různých vstupních nástrojů vyplývá, že ze čtyř možných vstupních cest se zdá být nejúspěšnější de novo vstup. Vyplývá to především z organizační a strategické pružnosti, které de novo vstup umožňuje, dále pak z individuálně přizpůsobeného řešení idiosynkratické vnitřní struktury a organizačního prostředí banky.
39
3. Regulace a dohled nad finančními konglomeráty V dnešní době je nestále velkým problémem regulovat a dohlížet nad finančními konglomeráty. A to díky tomu, že konglomerát se skládá z několika subjektů, kteří obchodují na různých sektorech trhu. Mohou to být sektory bankovnictví, pojišťovnictví a investičních služeb. Proto v mnoha zemích neexistuje jeden regulátor, který by reguloval a dohlížel na finanční konglomeráty jako na celek. Tudíž jednotlivé části konglomerátu jsou kontrolovány různými orgány dohledu. V České republice je dohled organizován pomocí regulátorů a regulatorním předpisům země, ve které působí poté koordinátor, kterého jsme si popsali ve dřívější kapitole, vykonává doplňkový dohled, který je cílen na kapitálovou přiměřenost, koncentraci rizik, kontrolní systémy a systémy řízení rizik a je důležité, že věnuje svou pozornost finančnímu konglomerátu jako celku. Hlavním cílem regulace a dohledu nad finančními konglomeráty je eliminace či snížení rizik spojených s jejich existencí. Finanční instituce jsou regulované a je nad nimi vykonávaný dohled z mnohých důvodů. Mezi nejdůležitější patří ochrana spotřebitelů, samotné fungování finančních institucí a trhů. Banky jsou specifické finanční instituce, které poskytují finanční zprostředkování, emitují bezhotovostní peníze a provádějí platební styk. Na rozdíl od jiných firem můžou banky využívat vklady jako zdroje svého financování. Tyto cizí zdroje mají převahu nad zdroji vlastními. Regulace bankovního sektoru je proto zaměřená na oblast likvidity bank a oblast povinného pojištění vkladů. Další typickou charakteristikou bank je jejich neprůhlednost. Je velmi těžké posoudit riziko v rámci banky. Hodnotu dlouhodobých investicí, které nejsou veřejně obchodovatelné je velmi těžké určit. Vzhledem k tomu, že bankovní operace v mnohých bankách jsou podobné, může finanční napětí vznikající v jedné bance poukazovat na stejné problémy v jiných bankách.
40
Jedním z hlavních důvodů proč jsou bankovní trhy nestále souvisí se specifickým postavením vkladatelů v podobě tzv. FCFS26 statusu, v kombinaci s dlouhodobými aktivy banky. Díky tomuto statusu mají vkladatelé silnou motivaci být na začátky řady a teda být obslouženi první. V situacích kdy je banka na pokraji bankrotu, tak je velmi těžké přeskočit řadu a tak se vyhnout nákladům způsobeným nesolventností banky. Na rozdíl od bank, které jsou financovány s FCFS statusem, pojišťovny jsou financování pojištěnými, kteří tento status nemají. Pojištěnci mají právo odstoupit od smlouvy, ale zpracování žádostí a následná likvidace pojištění trvá nějaký čas. Právě proto může pojišťovna likvidovat investice za normálních podmínek. Stejně jako banky, také i pojišťovny jsou neprůhledné instituce. Pojišťovna může podnikat příliš riskantně a to bez vědomí pojištěného. Ochrana spotřebitelů je proto silný argument pro dohled nad pojišťovnami. Také na úrovni finančních konglomerátů existují aspekty pro intervenci orgánů dohledu. Prvním aspektem je konzistence regulace. Nekonzistentní regulace může vést ke dvojitému regulačnímu kapitálu, kde kapitál konglomerátu je použitý k naplnění požadavků kapitálové přiměřenosti bank a pojišťoven zároveň. Dalším důsledkem nekonzistence regulace je tzv. nadměrný pákový efekt, který popisuje situaci, kde konglomerát emituje dluhové cenné papíry a příjem z nich je použitý jako vlastní kapitál jeho regulovaných dceřiných společností. Nekonzistence regulace může způsobit, že finanční konglomerát bude přesouvat svoje aktivity ze sektoru s vyššími kapitálovými požadavky do sektoru s nižšími. Mimo toho mohou být některé aktivity přesunuty do neregulovaných osob v konglomerátu. Druhým aspektem pro intervenci orgánu dohledu je efekt nákazy a reputační efekt. Pokud se nějaká společnost v rámci finančního konglomerátu dostane do finančních problémů, tak tyto problémy se můžou přenést do jiné osoby v konglomerátu, či zhoršení reputace konglomerátu. Tento efekt je ještě výraznější, pokud společnosti podnikají pod jedním obchodním jménem. Podobný problém nastává s neregulovanými osobami v rámci finančního konglomerátu. Pokud tyto 26
FCFS – kdo první přijde, ten bude první obsloužený. Z anglického First-come-first-served. Zjednodušeně to znamená, že vklady na požádání jsou krátkodobá pasiva. Pokud tedy klient přijde do banky, tak jsou mu jeho vlády vyplacené ihned.
41
osoby očekávají pomoc, tedy pokud ji budou potřebovat, tak poté mají tendenci brát na sebe větší riziko, než kdyby byli samostatnými institucemi. To samé platí i pro regulované osoby v podobě bank a pojišťoven, které můžou očekávat pomoc od holdingové společnosti, a proto podnikají kroky riskantnější. Dalším aspektem je vysoká komplexnost finančních konglomerátů. Zaprvé tu existuje situace, ve které se vyskytuje morální hazard spojený s politikou „too big too fail“. Management, ale i samotné pochopení fungování skupiny se stává složitější paralelně s růstem samotné organizace. Díky tomu, že obě výše zmíněné problematiky nejsou typické jen pro finanční konglomeráty, tak se připomínají hlavně v případě konglomerátu. Je to proto, že finanční konglomeráty mají tendenci nabírat obrovských rozměrů.
3.1
Doplňkový dohled Doplňkovým dohledem se pro účely tohoto zákona rozumí sledování a regulace rizik na
úrovni finančního konglomerátu. Účelem doplňkového dohledu je omezení rizik, kterým jsou vystaveny regulované osoby tím, že jsou součástí finančního konglomerátu.27 Doplňkovým dohledem se nenahrazuje výkon dohledu nad regulovanými osobami na individuálním a konsolidovaném základě podle zvláštních právních předpisů, ani se jim nezakládá ani nenahrazuje dohled nad jednotlivými regulovanými osobami se sídlem nebo bydlištěm na území třetího státu, smíšenými finančními holdingovými osobami zahrnutými
27
§10 odst. 1 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
42
do finančního konglomerátu a osobami, které nejsou regulovány podle zvláštních právních předpisů.28 Nestanoví-li tento zákon jinak doplňkovému dohledu podléhá osoba ve finančním konglomerátu, •
která je v čele finančního konglomerátu,
•
jejíž ovládající osobou je smíšená finanční holdingová osoba se sídlem na území členského státu,
•
která je s jinou osobou finančního sektoru ve vztahu ovládající nebo ovládané osoby, nebo
•
u které většinu členů statutárních, řídicích nebo dozorčích orgánů tvoří po většinu účetního období stejné osoby, které jsou statutárními, řídicími nebo dozorčími orgány nebo jejich členy jiné osoby finančního sektoru.29
Další formou doplňkového dohledu je forma vztahu finančního konglomerátu ke třetímu státu, tj. myšleno vůči nečlenskému státu EU. Tuto formu upravuje zákon §11 č.377/2005 Sb., ze kterého budou následující odstavce. Je-li regulovaná osoba ve finančním konglomerátu, která má sídlo na území členského státu, ovládaná osobou se sídlem na území třetího státu, orgány dohledu ověří, zda tato regulovaná osoba podléhá dohledu vykonávanému orgánem dohledu třetího státu, který je srovnatelný s doplňkovým dohledem podle tohoto zákona. Tento zákon se nevztahuje na regulovanou osobu, jestliže je ve třetím státě nad její činností ve finančním konglomerátu
28
§10 odst. 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
29
§10 odst. 3 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
43
vykonáván dohled srovnatelný s doplňkovým dohledem podle tohoto zákona, tj. zákona o finančních konglomerátech. Není-li nad regulovanou osobou vykonáván srovnatelný dohled ve třetím státě, doplňkový dohled podle tohoto zákona se na tuto regulovanou osobu vztahuje. Orgány dohledu však mohou použít i jiné postupy schválené koordinátorem po konzultaci s ostatními orgány dohledu, které sledují účel doplňkového dohledu, a jsou sděleny dalším dotčeným orgánům dohledu a Evropské komisi. Tyto postupy mohou spočívat i v požadavku založit smíšenou finanční holdingovou osobu na území členského státu.
3.2
Kapitálová přiměřenost Následující kapitola je věnována nejdůležitějšímu aspektu finančního zdraví finančního
konglomerátu. Každý finanční konglomerát se tedy musí zabývat odpovídající politikou stanovení kapitálového požadavku. Cílem této politiky je zabezpečit plnění požadavků solventnosti tak, jak jsou stanoveny právními předpisy každého sektoru, kde dané finanční subjekty působí. Cílem je rovněž zajistit nepřetržité trvání činnosti. V následujících podkapitolách jsou uvedeny metody pro výpočet kapitálové přiměřenosti v rámci finančního konglomerátu či finanční skupiny. 30
3.2.1
Doplňková požadavek kapitálové přiměřenosti
Regulované osoby ve finančním konglomerátu jsou povinny zajistit, aby na úrovni finančního konglomerátu byl k dispozici kapitál, který je vždy nejméně roven doplňkovému požadavku kapitálové přiměřenosti; tím není dotčena povinnost bank, spořitelních a úvěrních družstev, obchodníků s cennými papíry a finančních holdingových osob dodržovat
30
KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních trhů. 1. vyd. V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6, str. 224
44
kapitálovou přiměřenost podle zvláštních právních předpisů a povinnost pojišťoven a zajišťoven dodržovat požadovanou míru solventnosti podle zvláštního právního předpisu. Regulované osoby ve finančním konglomerátu jsou povinny zajistit, aby na úrovni finančního konglomerátu existovaly vhodné postupy pro dodržování doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti.31
3.2.2
Metodologie kapitálové přiměřenosti finančních konglomerátů
Obsah následující kapitoly je čerpán z publikace KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ: Integrace evropských finančních trhů. Dle zákona č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech, jsou ke stanovení solventnostního požadavku finančních konglomerátů k dispozici tři metody. Cílem každé metody je zachování integrity kapitálu ve finančním konglomerátu a zajištění, že zachycují riziko skupiny jako celku. Evropská komise identifikovala tyto metody výpočtu doplňkového požadavku: metoda účetní konsolidace (metoda
1);
metoda
odpočtu
a
agregace
(metoda
2);
metoda
odpočtu
účetní
hodnoty/požadavku (metoda 3). Všechny metody určují doplňkové požadavky kapitálové přiměřenosti. Metoda 1: Jestliže v čele finančního konglomerátu stojí regulovaný subjekt a další regulované subjekty patří do jiných sektorů finančního konglomerátu, pak může být účetní konsolidace vyjádřena následujícím vzorcem:
Kde SuppCAR je doplňkový požadavek kapitálové přiměřenosti (Supplementary Capital Adequacy Requirement), jsou vlastní fondy (Own Funds), je solventnostní požadavek (Solvency Requirement), i jsou subjekty finančního sektoru v rámci
31
§20 odst. 1 a 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
45
skupiny. Základem pro aplikaci této metody jsou data konsolidované rozvahy a solventnostních požadavků kalkulovaných podle příslušných sektorových pravidel (směrnice č. 2002/12/ES pro úvěrové instituce, č. 93/6/EHS pro úvěrové instituce a investiční firmy a č.98/78/ES pro pojišťovny). Díky konsolidovaným účtům je možné eliminovat efekty vícenásobného využití kapitálu a nadměrné finanční páky (leverage). Tuto metodu nelze aplikovat, pokud je v čele finančního konglomerátu smíšená finanční holdingová společnost a pokud je v konglomerátu mnoho neregulovaných subjetků. Metoda 2: Pokud má finanční konglomerát vysoký stupeň heterogenity, odpočet a agregace se rovná: ! "#$ #! % &' ()! + *
Kde SuppCAR je doplňkový požadavek kapitálové přiměřenosti ( Supplementary Capital Adequacy
Requirement),
jsou
vlastní
fondy
(Own
Funds),
! "#$ #! je solventnostní požadavek (Solvency Requirement), &' ()! je účetní hodnota participace (Book Value of the participation), i jsou subjekty finančního sektoru v rámci skupiny, j jsou subjekty nepatřící do finančního sektoru v rámci skupiny. Tato metoda je založena na samostatných účtech jednotlivých subjektů ve skupině a simuluje situaci konsolidovaných účtů s odkazem na solventnostní požadavek/účetní hodnotu každého subjektu. Metoda 3: V případě, že má mateřská společnost nejdůležitější úlohu v rámci finančního konglomerátu, odpočet účetní hodnoty/požadavku odpovídá: "!#( ,"!#( % max &'0 ; 0 2 Kde SuppCAR je doplňkový požadavek kapitálové přiměřenosti ( Supplementary Capital Adequacy Requirement), jsou vlastní fondy (Own Funds), "!#( je solventnostní požadavek (Solvency Reguirement), &'0 je účetní hodnota participace (Book 46
Value of the participation), k jsou subjekty finančního sektoru v rámci skupiny. Tato metoda je také založena na účtech jednotlivých subjektů v rámci skupiny.
3.2.3
Struktura finančních konglomerátů podléhajících doplňkovému dozoru
Zákon č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech, ve znění pozdějších předpisů ustanovuje, že do finančního konglomerátu se pro účely výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti zahrnují osoby finančního sektoru ve finančním konglomerátu. Osoba, která je v čele finančního konglomerátu, se do kalkulace zahrnuje vždy. Do výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti32 nemusí být zahrnuta osoba, která nestojí v čele finančního konglomerátu a: a) sídlí v třetím státu, kde existují právní překážky pro poskytování informací potřebných pro účely výkonu doplňkového dohledu; b) je nevýznamná vzhledem k účelu doplňkového dohledu, ledaže všechny osoby splňující toto kritérium společně nejsou nevýznamné vzhledem k účelu doplňkového dohledu, nebo c) její zahrnutí do výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti by bylo nevhodné nebo zavádějící vzhledem k účelu doplňkového dohledu, v tomto
32
Zahrnutí osoby do výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti je nevhodné nebo zavádějící vzhledem k účelu doplňkového dohledu v případě, kdy a)
je podíl na takové osobě držen dočasně, zejména se záměrem prodeje do 12 měsíců; nedojde-li k prodeji podílu do 12 měsíců od jeho nabytí nebo od okamžiku rozhodnutí o jeho prodeji, osoba se do výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti zahrne,
b) je tato osoba v konkurzu nebo likvidaci, nebo c)
nastaly jiné důvody, které byly koordinátorovi prokázány.
47
případě si koordinátor vyžádá stanovisko dalších příslušných orgánů dohledu; to nemusí učinit v případě, kdy věc nesnese odkladu. Není-li do výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti zahrnuta osoba regulovaná osoba dle předchozích písmen b) nebo c), může příslušný orgán dohledu členského státu, ve kterém má taková regulovaná osoba sídlo, požadovat prostřednictvím koordinátora, aby mu osoba, která je v čele finančního konglomerátu, sdělila informace potřebné pro účely výkonu dohledu tímto orgánem dohledu nad takovou regulovanou osobou. Pravidla výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti včetně bližšího vymezení kritérií pro nezahrnutí osob do výpočtu doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti upravuje prováděcí právní předpis, konkrétně vyhláška č. 347/2006 Sb. Níže uvedené obrázky 1-5 znázorňují hypotetické struktury konglomerátů. Pro účely kalkulace doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti dle směrnice č. 2011/89/EU se do působnosti dozoru zahrnují podniky: a) úvěrová instituce, finanční instituce nebo podnik pomocných bankovních služeb, b) pojišťovna, zajišťovna nebo pojišťovací holdingová společnost, c) investiční podniky, d) smíšená finanční holdingová společnost. Doplňkový solventnostní požadavek neregulovaného subjektu je roven kapitálovému požadavku, který by takový podnik musel splnit podle odpovídajících sektorových předpisů, pokud by se jednalo o regulovaný podnik tohoto konkrétního finančního sektoru (viz podnik pomocných bankovních služeb v obrázku 1). Obrázek 1 znázorňuje finanční konglomeráty, které jsou vedeny regulovaným podnikem z EU.
48
Finanční konglomeráty podléhající doplňkovému dozoru Strukturu finančního konglomerátu v čele se smíšenou holdingovou společností se sídlem v EU znázorňuje obrázek 1. Doplňkový požadavek smíšené finanční holdingové společnosti se rovná kapitálovému požadavku nejvýznamnějšího finančního sektoru zastoupeného ve finančním konglomerátu. Obrázek č. 1 – Skupiny vedené regulovaným podnikem EU Úvěrová instituce nebo
Pojišťovna regulovaná Pojišťovna regulovaná EU EU
investiční podnik regulované EU Úvěrová instituce, investiční podnik, finanční instituce či podnik pomocných bankovních
Pojišťovna, zajišťovna nebo
služeb
pojišťovací holdingová společnost
Zdroj: vlastní zpracování z Kobík Valihorová, Mužáková – Integrace evropských finančních trhů33
Fiktivní požadavek solventnosti smíšení finanční holdingové společnosti se rovná kapitálovému požadavku nejvýznamnějšího finančního sektoru ve finančním konglomerátu. Této situaci odpovídá následující obrázek č. 2.
33
KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních
trhů. 1. vyd. V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6
49
Obrázek č. 2 – Skupina v čele se smíšenou finanční holdingovou společností se sídlem v EU
Smíšená finanční holdingová společnost (neregulovaná holdingová společnost)
Úvěrová instituce, investiční podnik, Pojišťovna regulovaná EU
finanční instituce či podnik
Smíšená finanční holdingová společnost
pomocných bankovních služeb
(neregulovaná holdingová společnost)
Úvěrová instituce nebo investiční
Pojišťovna, zajišťovna nebo
podnik regulované EU
pojišťovací holdingová společnost
Zdroj: vlastní zpracování z Kobík Valihorová, Mužáková – Integrace evropských finančních trhů
V horizontálních konglomerátech, dle obrázku č.3, kde neexistují žádná kapitálová propojení mezi subjekty, koordinátor obvykle identifikuje poměrný podíl každého subjektu na pokrytí deficitu solventnosti jiného subjektu. Obrázek č. 3 – Horizontální finanční konglomerát Pojišťovna regulovaná EU ´
Úvěrová instituce, investiční podnik, finanční instituce či podnik
Úvěrová instituce nebo
pomocných Pojišťovna, bankovních zajišťovna služeb nebo
investiční podnik regulované
pojišťovací holdingová společnost
EU
50
Zdroj: vlastní zpracování z Kobík Valihorová, Mužáková – Integrace evropských finančních trhů34
Finanční konglomeráty podléhající ekvivalentnímu doplňkovému dohledu Kromě regulovaných podniků ve finančním konglomerátu musí bát některé výslovně uvedené neregulované podniky finančního sektoru ve finančním konglomerátu, které nemusí podléhat požadavkům kapitálové přiměřenosti na samostatném základě, zahrnuty do výpočtu kapitálové přiměřenosti na úrovni finančního konglomerátu. Solventnostní požadavky pro subjekty neregulovaného finančního sektoru, které nejsou zahrnuty v kalkulaci sektorového solvenstnostního požadavku, jsou vypočteny na pomyslném základě. Hypotetickou strukturu finančního konglomerátu v čele s neregulovaným subjektem z EU ukazuje obrázek č.4 a strukturu finančního konglomerátu v čele se smíšenou finanční holdingovou společností se sídlem mimo EU ilustruje obrázek č.5.35 Obrázek č. 4 – Skupina včele s neregulovaným subjektem z EU Neregulovaná holdingová společnost (pojišťovna, úvěrová instituce nebo investiční podnik)
Pojišťovna regulovaná EU
Neregulovaná holdingová společnost
Úvěrová instituce, investiční podnik,
(pojišťovna, úvěrová instituce nebo
finanční instituce či podnik
investiční podnik)
pomocných bankovních služeb
34 KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních trhů. 1. vyd. V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6
35
KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních trhů. 1. vyd. V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6, str. 229
51
Úvěrová instituce nebo investiční
Pojišťovna, zajišťovna nebo
podnik regulované EU
pojišťovací holdingová společnost
Zdroj: vlastní zpracování z Kobík Valihorová, Mužáková – Integrace evropských finančních trhů36 Obrázek č. 5 – Skupina v čele se smíšenou finanční holdingovou společností se sídlem mimo EU
Smíšená finanční holdingová společnost (neregulovaná holdingová společnost)
Úvěrová instituce, investiční podnik, Pojišťovna regulovaná EU
finanční instituce či podnik Smíšená finanční holdingová společnost
pomocných bankovních služeb
(neregulovaná holdingová společnost)
Úvěrová instituce nebo investiční
Pojišťovna, zajišťovna nebo
podnik regulované EU
pojišťovací holdingová společnost
36
KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních trhů. 1. vyd.
V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6
52
Zdroj: vlastní zpracování z Kobík Valihorová, Mužáková – Integrace evropských finančních trhů37
3.3
Rizika finančních konglomerátů Regulační orgány finančního trhu sledují integraci bank a pojišťoven velmi pozorně,
protože se obávají potencionálních hrozeb, které zvyšují obchodní a společenská rizika. Systém rizik finančních konglomerátů závisí na rizicích subjektů v rámci skupiny a na rizicích týkajících se skupiny jako celku. Systém rizik finančního konglomerátu znázorňuje níže uvedený obrázek č.6. Obrázek č. 6 – Systém rizik finančního konglomerátů
• Riziko vícenásobného využítí kapitálu
Banka
•
Úvěrové riziko
•
Tržní riziko
•
Operační riziko
•
Obchodní riziko
• Skupinová rizika o
Riziko přenosu nákazy
Finanční
Finanční o
Riziko
firma
konglomerát
obcházení sektorových
•
Tržní riziko
•
Operační riziko
•
Obchodní riziko
předpisů
o
Riziko
•
Upisovací riziko
•
Tržní riziko
Riziko
•
Úvěrové riziko
koncentrace
•
Operační riziko
Pojišťovna
složitosti řízení
o
• Obchodní riziko trhů. 1. vyd. KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních
37
V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6
53
Zdroj: vlastní zpracování z Kobík Valihorová, Mužáková – Integrace evropských finančních trhů38
V následujících odstavcích popíši některá potenciální rizika, dle publikace Kobík Valihorová, Mužáková – Integrace evropských finančních trhů, která souvisí s činností finančního konglomerátu. Riziko vícenásobného využití kapitálu S problémem nesolventnosti a nestability souvisí rovněž riziko vícenásobného využití kapitálu. Vyvstávají obavy, že kapitál budou použit několikrát pro určení přiměřeného kapitálového krytí jak pro skupinu, tak pro různé části finančního konglomerátu. Jedná se o situaci, kdy dvě nebo více společností. Příkladem vícenásobného využití kapitálu může být situace, kdy pojišťovna nakupuje akcie banky, na oplátku rozšiřuje úvěr pro pojišťovnu. Zákaz vícenásobného využití kapitálu je začleněn do směrnic v rámci jednotlivých odvětví finančního trhu. Riziko přenosu nákazy Riziko přenosu nákazy představuje významný problém, kterému čelí jednak samotné členské organizace finančního konglomerátu, ale i dohledové orgány, které formulují pravidla ochrany proti rizikům. Domnívají se, že vytvářením velkých komplexních finančních skupin mohou problémy v jedné části organizace infikovat jiné finančně zdravé instituce, jež jsou součástí skupiny. V důsledku toho může být činnost finančně zdravých společností brzděna či dokonce znemožněna. Finanční potíže v rámci konglomerátu tak mohou mít nepříznivý dopad 38
KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních trhů. 1. vyd.
V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6
54
na finanční stabilitu skupiny jako celku, popřípadě i na finanční trh. Toto riziko je do jisté míry srovnatelné s rizikem velkých finančních expozic. Nicméně také důležité psychologické efekty na image, reputaci neboli dobré jméno společnosti a důvěryhodnost mohou zvýšit dané riziko. Otázkou ovšem je, do jaké míry je celkové riziko konglomerátu větší než součet jednotlivých zahrnutých rizik. Vzhledem k tomu, že konglomeráty vytvářejí možnost lepšího rozložení rizika, lze diverzifikaci snížit globální rizikové expozice. V tomto ohledu může být uvedeno několik příkladů: •
lepší rozložení obchodního/podnikatelského rizika může vyrovnat dopady do hospodářských cyklů, upisovacích cyklů, investičních cyklů atd.;
•
lepší rozložení portfolia by mohlo snížit investiční riziko a úvěrové riziko;
•
lepší Asset Liability Management by mohl snížit duraci, úroky a měnový nesoulad.
Riziko střetu zájmu Rozlišují se externí a interní střety zájmů. Střet zájmů může mít negativní vliv na vnější podnikatelské prostředí, jako jsou klienti, investoři, orgány dohledu atd. Střet zájmů může nastat, když jeden subjekt v konglomerátu (např.banka) půjčí nebankovní mateřské společnosti nebo jinému subjektu v rámci skupiny. Dále může dojít k střetu zájmů, pokud je pojistitel povinen umístit prostředky v rámci skupiny, spíše než investovat ve větší míře v jiných vhodnějších aktivech. Ve finančním konglomerátu pak může nastat situace, že zájmy akcionářů mohou být v rozporu se zájmy věřitelů, a to zejména těch, které má dohled povinnost chránit. Interní střet zájmů představuje například usilování mezi obchodními jednotkami o podíl na trhu, souboje mezi různými distribučními kanály kulturní konflikty a účinky image (diference ve vztahu k averzi k riziku, různé časové horizonty, prodejní techniky, struktury odměn atd.). Riziko regulatorní arbitráže 55
Regulatorní arbitráž je distorze pravidel fungování trhu, kdy integrující se finanční instituce nabízejí svým klientům ve stále větší míře produkty a služby, které kombinují znaky produktů či služeb více sektorů (např. investiční životní pojištění, leasing apod.), přičemž však podléhají různým požadavkům na odbornost a dalším různě přísným pravidlům stanovených legislativou. Riziko tzv. regulatorní arbitráže je tak nežádoucím jevem stanoveného legislativního rámce. Regulatorní orgány sjednocují pravidla distribuce, aby docházelo k omezení tohoto rizika.
Systémové riziko Systémové riziko je definováno jako riziko události, která způsobí pokles ekonomické hodnoty a důvěryhodnosti a doprovodný nárůst nejistoty ve velké části finančního systému, který je s největší pravděpodobností dost velký na to, aby měl významný negativní dopad na reálnou ekonomiku.39 Systémovost rizika neříká nic o jeho charakteru, ale o možném rozsahu dopadu určité události na trh. Problém stability systému může vyvolat více faktorů: •
pokud působí na trhu více společností citlivých na stejné aspekty vývoje trhu, můžou se při takovém vývoji najednou dostat do problémů, což s ohledem na velikost a počet těchto společností může automaticky znamenat narušení systému,
•
šíření nákazy může problém doposud lokálního významu přeměnit na problém celého systému,
39
Report on consolidation in the financial sector [online]. Group of Ten, 2001. ISBN 92-9131-611-3 [citováno16. 4. 2015] Dostupné z www: < http://www.bis.org/publ/gten05.pdf>
56
•
pokud se dostane do problému společnost, která zároveň vykonává i platební styk nebo zúčtování, pak můžou nastat problémy i na mezibankovním trhu, což může ohrozit celý finanční systém,
•
negativní události se stávají systémovými v případě, že mají negativní dopad na reálnou ekonomiku.
V případě výskytu finančního problému rozlišujeme jeho dopad a šíření, respektive šířku a hloubku. Šířka problému je určena počtu firem, které jsou zasáhnuty tímto problémem už při jeho vzniku a hloubka problému je pak určena tím, na kolik společností se následně tento finanční problém rozšíří.
3.4
Řídící panel (control board) finančních konglomerátů40 Rozdíl v diverzifikačních strategiích a strukturách, rozdíl v mnoha produktech
zapojených trhů a rozdíl v úrovni integrace jsou faktory, díky kterým není možné analyzovat potenciální synergie bez standardního referenčního rámce. Standardní referenční rámec, tzv. řídící panel finančních konglomerátů, umožňuje lepší pochopení jednotlivých typů finančních konglomerátů, jejich struktury, strategií, synergií i možných rizik. Koncepce hodnotového řetězce byla vyvinuta M. E. Porterem, viz obrázek č. 7. Hodnotový řetězec poukazuje na různé aktivity k vytvoření přidané hodnoty pro zákazníka. Každý krok stojí peníze a vytváří hodnotu. Čím vyšší je celková přidaná hodnota, tím lepší je výhled pro konkurenční výhodu a ziskovou marží. Tento nástroj je používán zejména pro průmyslové firmy. Aby bylo možné začlenit toto pojetí do analýzy finančních konglomerátů je nezbytná základní úprava. Ta může být nejlépe založena na struktuře servisního operačního
40
KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních trhů. 1. vyd. V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6, kapitola 4.4 od str. 143
57
systému, který popisuje bankovní a pojišťovací společnosti. Podrobnosti o tomto rámci musí být takové, aby bylo možné testovat: •
typ konglomerátu z právního hlediska;
•
užívanou metodu vstupu;
•
typ implementace, kooperace a integrace;
•
potenciální typy synergií;
•
potenciální rizika (obchodní rizika i sociální rizika).
Obrázek č. 7 – Analýza hodnotového řetězce dle M.E. Portera
Firemní struktura
Podpůrné aktivity
Řízení lidských zdrojů
Z
Vývoj technologií
I S
Obstarání vstupů
K Vnitřní logistik a
Operace
Vnější logisti ka
Marke
Služby
ting,
Primární aktivity
prodej
58
Zdroj: vlastní tvorba z Kobík Valihorová, Mužáková – Integrace evropských finančních trhů41
Mezi hlavní cíle nástroje patří zejména to, že bude referenčním rámcem pro další výzkum jak kvalitativní, tak kvantitativní povahy. Dále by měl být tento instrument využíván různými stranami zabývajícími se finančními konglomeráty, přičemž by měl sloužit jako nástroj pro kontrolu a hodnocení: •
hnacích mechanismů a různých druhů synergií v rámci finančních konglomerátů a stupně, do jakého jsou realizovány;
•
hnacích mechanismů a různých druhů rizik v rámci finančních konglomerátů, jejich velikosti a možných konsekvencí;
•
klasifikace finančních konglomerátů a možné korelace s výkonností úrovní.
Mezi hlavní kontrolní proměnné patří strukturální faktory, které lze vysvětlit jako: •
Právní struktura je způsob, jakým jsou formovány dvě (nebo více) společností. Některé studie o finančních konglomerátech napadají vztah mezi mírou úspěchu a metodou vstupu. Je všeobecně známo, že u nových začínajících podniků povedou fúze a akvizice k lepším výsledkům.
•
Kapitálová struktura dává nahlédnout do kapitálového propojení mezi různými společnostmi ve skupině. Jedno z nejvýznamnějších rizik, a to je riziko přenosu nákazy, je do značné míry finanční povahy. To znamená, že čím silnější jsou finanční vazby mezi různými společnostmi, tím větší je potenciál pro přenos a šíření nákazy.
41
KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních
trhů. 1. vyd. V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6
59
•
Občas se vytvoří finanční konglomeráty novou organizační strukturu, které by měla usnadnit spolupráci mezi různými částmi skupiny. Nicméně ne všechny finanční konglomeráty přizpůsobují svou organizační strukturu, ale drží se právní struktury.
Tyto aktivity jsou hlavní součástí řídícího panelu finančních konglomerátů. Stejně jako v hodnotovém řetězci M.E. Portera by proveden rozdíl mezi základními činnostmi a podpůrnými činnostmi. Primární aktivity jsou v tomto modifikovaném hodnotovém řetězci označeny malým písmenem, podpůrné činnosti velkým písmenem. Podpůrné aktivity mohou být dále rozděleny do několika kategorií: •
Corporate Governance & Management: v tomto směru byly identifikovány některé důležité otázky. Jak velmi důležitým aspektem je management v rámci řídícího panelu finančního konglomerátu?
•
Je otázkou, zda je fyzická integrace (infrastruktura) základním prvkem dosažení synergií.
•
Dále je potřeba analyzovat i technologické systémy. Do jaké míry jsou technologické systémy různých částí skupiny používané v jiných částech skupiny a do jaké míry se jim hodí?
•
Při vytvoření finančního konglomerátu je zajímavé sledovat, jaké důsledky má toto rozhodnutí na manažerský informační systém dvou (nebo více) partnerů.
Primární aktivity finanční instituce, ať už se jedná o banku, pojišťovnu nebo investiční společnost, jsou rozděleny do následujících kategorií: •
Vývoj produktu: vidíme, že některé finanční konglomeráty jdou nad rámec křížového prodeje produktů z jiných zdrojů. Odklání se od potřeb zákazníků a integrují různé vlastnosti různých výrobků do nového produktu. Je zajímavé vidět, jak důležitě jsou tyto nové druhy produktů vztahovány k celému portfoliu produktů.
60
•
Vývoj trhu: jestliže mohou pojišťovny využívat bankovní databáze, mohou lepším způsobem oslovit klienty. Banky mají vstup do finančních transakcí klienta a mají zpravidla více informací než pojišťovny.
•
Operační řízení.
•
Distribuce: mnoho konglomerátů vzniklo proto, že obchodní partneři viděli příležitosti v distribuci výrobků z jiných zdrojů. To je považováno za jednu z nejdůležitějších oblastí, kde lze dosáhnout součinnosti. Samozřejmě existuje mnoho různých způsobů, jak uspořádat distribuci. Nizozemská skupina NN organizuje domácí trh podle hlavních distribučních kanálů, zatímco jiné skupiny využívají crosssellingu k prodeji produktů a pokouší se vyladit prodejní proces.
K poslední části řídícího panelu patří environmentální faktory. L.A.A. Van den Berghe a K. Verweire provedli výzkum, který byl zaměřen na synergie a rizikové faktory. Van den Berghe a
K. Verweire také zkoumali vliv integrace na míru úspěchu finančních
konglomerátů. Označili další důležité faktory ovlivňující míru úspěchu finančních konglomerátů, kterými jsou například: země, ve které finanční konglomerát působí; velikost konglomerátu či doba partnerství atd.
3.5
Personální předpoklady a informační povinnost Smíšená finanční holdingová osoba je povinna zajistit, aby jejím statutárním orgánem,
členem jejího statutárního orgánu nebo jinou fyzickou osobou, která sama nebo společně s jinými osobami řídí činnost smíšené finanční holdingové osoby nebo právnické osoby, která je jejím statutárním orgánem nebo jeho členem, (dále jen „osoba ve vedení“) byla osoba
61
důvěryhodná a způsobilá pro výkon své funkce a k zajištění požadavků vyplývajících ze zákon o finančních konglomerátech.42 Smíšená finanční holdingová osoba předem informuje koordinátora o navrhovaných změnách osob ve vedení a zároveň předloží podklady potřebné k posouzení jejich důvěryhodností a způsobilosti. V případě, že byl finanční konglomerát, v jehož čele je smíšená finanční holdingová osoba, nově určen dle §9 zákona o finančních konglomerátech, je smíšená finanční holdingová osoba povinna splnit tuto povinnost ohledně osob v jejím vedení do 2 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o určení finančního konglomerátu.43 Veškeré informace potřebné pro provádění doplňkového dohledu nad dodržováním doplňkového požadavku kapitálové přiměřenosti, koncentrace rizik, operacemi v rámci skupiny a nad dodržováním doplňkových požadavků na vnitřní řídící a kontrolní systém včetně systému řízení rizik sděluje koordinátorovi osoba, která stojí v čele finančního konglomerátu. Regulované osoby na nejvyšší úrovni řízení finančního konglomerátu poskytnou alespoň jednou ročně příslušnému orgánu dohledu informace o své řídící a organizační struktuře a majetkoprávních vztazích mezi osobami ve finančním konglomerátu, včetně všech regulovaných a neregulovaných osob a významných poboček ve finančním konglomerátu44
42
§24 odst. 1 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
43
§24 odst. 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
44
§25 odst. 1 a 2 zákona č.377/2005 Sb., o finančních konglomerátech
62
4. Finanční konglomeráty v ČR Na našem území je jediný finanční konglomerát, kde je koordinátor Česká národní banka a tj. Petr Kellner (PPF). Samozřejmě, že na našem území působí i několik dalších finančních konglomerátů, ale ČNB je pouze relevantním koordinátorem. Mezi tyto instituce patří RZBUNIQA – jejím koordinátorem je Finanzmarktaufsichsbehörde v Rakousku, dále je to Wüstenrot und Württembergische Group – koordinátor je německý Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsausfsicht,
dalším
je
Wüstenrot
–
koordinátor
Finanzmarktaufsichsbehörde v Rakousku. V následujících podkapitolách se budu věnovat finančnímu konglomerátu Petr Kellner, a to z důvodu blízkosti k České republice. Následující graf znázorňuje vývoj počtu finančních konglomerátů na půdě EU a České republiky za rok 2007 – 2013. Bohužel za roky 2014 a 2015 nejsou stále známy výsledky počtu konglomerátů, kde tyto údaje publikuje EBA – European Banking Authority. Graf č. 1 – Vývoj finančních konglomerátů na půdě EU a ČR za roky 2007-2013 80
75 71
70 61
59
58
57
60
57
50 Počet v EU
40
Počet v ČR
30 20 10
5
5
5
4
4
2007
2008
2009
2010
2011
7
8
2012
2013
0
Zdroj: vlastní zpracování dle List of Identified Financial Conglomerates45
45
Dostupné z http://www.eba.europa.eu/regulation-and-policy/financial-conglomerates
63
V roce 2007 je celkový počet konglomerátů 61. V letech 2008 – 2011 se počet konglomerátů mírně snižuje. Od roku 2012 se naopak počet zvyšuje, dá se předpokládat, že tento nárůst způsobila postupně se ozdravující ekonomika v Evropě. K největšímu nárůstu přispěly konglomeráty ze Španělska a Finska, kde Španělsko by se dalo prohlásit za zemi, kde došlo k největší expanzi finančních konglomerátů v Evropě. Poslední data, která máme z roku 2013 ukazují opět na mírné poklesy. Pro porovnání s roky 2014 a čísly z roku 2015 nemáme potřebné podklady. Dle mých dostupných informací nejsou data pro následující období aktuálně dostupná. Pro Českou republiku, kde byl koordinátorem či relevantním koordinátorem Česká národní banka je počet před rokem 2012 4 až 5 a i zde vidíme po roce 2012 nárůst dokonce až na 8 v roce 2013. O toto navýšení se postarali následující finanční konglomeráty:
4.1
•
KBC,
•
AXA,
•
BNP Paribas,
•
Societa Generale.
Petr Kellner (PPF) Petr Kellner neboli jeho společnost je majoritním vlastníkem několika následujících
společností, které tvoří finanční konglomerát. Následující tabulka zobrazuje dané společnosti Petra Kellnera i s jeho procentuálním vlastnictvím a tyto společnosti jsou i rozděleny dle oborů, ve kterých mají svoji primární činnost.
64
Tabulka č. 1 - Společnosti ve vlastnictví Petr Kellner
Bankovnictví
Reality
Biotechnologie
Skupina Home Credit
PPF Real Estate
SOTIO
86,62 %
100 %
100 %
PPF Banka 92,96 %
Těžba nerostných surovin
Zemědělství
AIR Bank
Polymetal
RAV Agro-Pro
86,62 %
20,1 %
100 %
Telekomunikace
Prodej spotřební elektroniky
O2
Eldorado
83,27 %
100 %
Ostatní účasti
Bestsport Arena 100 %
PPF IT Services
Pojišťovnictví
100 %
PPF Life Insurance
PPF a.s.
100 %
100 %
Zdroj: vlastní zpracování z www.ppf.cz46
46
Dostupné z http://ppf.cz/cz/spolecnosti-v-portfoliu-skupiny-ppf.html
65
Historie: PPF vznikla v roce 1991 v České republice jako investiční fond účastnící se po rozpadu Československé socialistické republiky v roce 1989 procesu privatizace místní ekonomiky. Zejména začátky skupiny byly těžké. První skutečně velkou investicí byl až nákup významného podílu ve společnosti Česká pojišťovna, největším pojišťovacím ústavu v České republice. Její úspěšná proměna ze státem vlastněné neefektivní společnosti na fungující privátní firmu se stala základem dalších úspěchů. Ve druhé polovině devadesátých let zakládá PPF společnost Home Credit specializující se na spotřebitelské financování, kupuje a následně buduje PPF banku a eBanku. PPF expanduje rovněž na Slovensko. Aktivity v České republice pak vrcholí v roce 2004, kdy PPF úspěšně dokončila restrukturalizaci největší tuzemské soukromé televize (TV NOVA) a následně ji prodala americké společnosti CME. V roce 2002 vstupuje PPF na ruský trh, kde realizuje své první investice v pojišťovnictví a spotřebitelském financování. Přes počáteční obtíže se skupina nevzdala a ruský trh zůstal středem jejich obchodních zájmů. Postupně PPF v Rusku úspěšně rozjíždí Home Credit a investuje nejen v bankovnictví a pojišťovnictví, ale například i do těžby stříbra a zlata (společnost Polymetal). Roku 2007 podepisuje PPF dohodu s italskou pojišťovací společností Generali o vytvoření společného holdingu s působností ve střední a východní Evropě a v zemích SNS47. Tímto se stává skutečně globální společností. Tomu odpovídá i její souběžný vstup na asijské trhy, především do Číny a Vietnamu, ale i investice v zemích jako je Ukrajina, Bělorusko, Kazachstán a dalších, kde se zaměřuje převážně na spotřebitelské financování, pojišťovnictví a nemovitosti. V posledních letech se skupina PPF soustředí na posilování a rozvíjení již realizovaných investic, stále však hledá nové investiční a obchodní příležitosti. Skupina dnes vlastní největšího ruského prodejce spotřební elektroniky, Eldorado. Na evropském trhu nově investuje i prostřednictvím Energetického a průmyslového holdingu, který v rámci středoevropského regionu vstupuje do převážně energetických společností. 48 Strategie skupiny PPF: Skupina PPF dnes vlastní desítky společností ve střední a východní Evropě, Rusku a ostatních zemích SNS a Asii, pro které pracují desetitisíce lidí. 47
SNS – Společenství nezávislých států
48
Dostupné z http://ppf.cz/cz/o-skupine-ppf/historie-skupiny-ppf.html, citováno dne 10. 4. 2015.
66
Všude se snaží rozvíjet a podporovat hodnoty a principy, pro které stojí jejich ekonomický úspěch, jimiž jsou: iniciativa, podnikatelský duch, kreativita, finanční disciplína a globální pohled. Proto tvrdí, že jejich největší investicí jsou lidé, se kterými pracují. PPF si váží loajality a považuje ji za nemalou hodnotu. Jejich cílem je nejen vydělávat peníze, ale dělat dobrý byznys se zajímavými a spokojenými lidmi. PPF vyhledává společnosti, které potřebují restrukturalizaci, kde jim PPF přinese silné finanční zázemí, implementaci přísné finanční a firemní disciplíny, vyzkoušené obchodní modely a samozřejmě kvalitní management. Následující subkapitoly budou věnovány společnostem, které jsou součástí finančního konglomerátu. Veškeré údaje jsou použity z výroční zprávy pro rok 2013.49
4.1.1
Home Credit B.V.
Historie a definice Skupina
Home
Credit
je
předním
poskytovatelem
spotřebitelských
úvěrů
v mezinárodním měřítku. První společnost s názvem Home Credit byla založena v roce 1997 v České republice. Od té doby se Home Credit stal zavedenou značkou v deseti zemích. Nejprve rostl Home Credit na domácích trzích, tedy v České republice a na Slovensku, a od roku 2002 úspěšně realizuje program mezinárodní expanze. V současné době se skupina Home Credit soustřeďuje na spotřebitelské financování na deseti klíčových trzích: Česká republika, Slovensko, Ruská federace, Bělorusko, Kazachstán, Čína, Vietnam, Indie, Indonésie a Filipíny. Skupina ve výše uvedených zemích 51 tisíc zaměstnanců, kteří doposud pod značkou Home Credit obsloužili 37,4 milionu zákazníků (údaje k 31. prosinci 2013).
49
Dostupná z http://ppf.cz/cz/hlavni-stranka/vyrocni-zprava.html?file=11111384-ppf_vz_2013.pdf, citováno dne 10. 4. 2015.
67
Produkty a jejich distribuce Klíčovou podnikatelskou činností skupiny Home Credit je poskytování spotřebitelských úvěrů retailovým zákazníkům, z nichž mnozí si takto půjčují poprvé. Velká část úvěrů je poskytována v obchodní síti jako nezajištěné, bezhotovostní úvěry, čerpané zákazníky na nákup zboží dlouhodobé spotřeby; tuto službu poskytuje Home Credit přímo v obchodech v podobě účelových (POS) úvěrů. Na vyspělejších trzích poskytuje Home Credit i hotovostní úvěry, kreditní karty, revolvingové úvěry či úvěry na nákup automobilů, a to převážně stávajícím zákazníkům, kteří v minulosti prokázali dobrou platební morálku. V rámci postupného rozvoje svých aktivit začíná Home Credit poskytovat i služby retailového bankovnictví v zemích, kde vlastní bankovní licenci. V současné době disponuje skupina Home Credit multikanálovou distribuční sítí, která se vyznačuje poměrně nízkými náklady na provoz. K 31.12.2013 síť tvořilo 139 600 distribučních míst včetně poboček, prodejních míst, pošt nabízejících produkty Home Creditu, bankomatů. Své produkty Home Credit nabízí i po telefonu a internetu. Home Credit se specializuje na zodpovědné poskytování úvěrů lidem s velmi malou, či dokonce žádnou úvěrovou historií – tedy na cílovou skupinu, která bývá opomíjena ze strany tradičních bank. Klienti skupiny pocházejí převážně z nižšího středněpříjmového segmentu a vykazují spíše vyšší rizikový profil. Přehled konsolidovaných finančních výsledků Za rok 2013 zaznamenala společnost Home Credit B. V. výborné provozní výsledky – objem poskytnutých úvěrů se zvýšil o 20,4% na 9 741 milionů eur, přičemž počet aktivních klientů stoupl na 7,7 milionu, což představuje meziroční zvýšení o 17,4%. Počet distribučních míst vzrostl o 27% na bezmála 140 tisíc, z nichž 135 459 představují prodejní místa a úvěrové kanceláře, 1 328 pobočky bank a 2 825 představují pošty. Hodnota úvěrového portfolia se zvýšila o 9,8% na 7 171 milionů eur, a to díky celoskupinové stategii s důrazem na organický růst, v důsledku dalšího rozvoje aktivit v Asii a vstupu na trhy v Indonésii a na Filipínách během roku 2013 – a také navzdory složitým ekonomickým poměrům v Rusku, které růst brzdily. Celkový objem aktiv ve výši 9,313 miliardy eur zůstal na přibližně stejné úrovni jako v roce 2012. Za rok 2013 zaznamenala společnost Home Credit konsolidovaný čistý zisk ve 68
výši 324 milionů eur. Meziroční snížení o 35,9% ovlivnilo především složité ekonomické a regulatorní prostředí v Rusku, které bylo částečně kompenzováno silnými hospodářskými výsledky v Číně. Do celkových výsledků pozitivně přispěly i aktivity v Kazachstánu, Slovenské republice a Bělorusku. Tabulka č. 2 – Přehled konsolidovaných finančních výsledků (Home Credit)
Podíl skupiny PPF Provozní výnosy (v mil. EUR) Hospodářský
výsledek
po
zdanění (v mil. EUR) Aktiva celkem (v mil. EUR) Vlastní kapitál celkem (v mil. EUR) Počet
zaměstnanců
průměr)
(vážený
2013
2012
86,62 %
100 %
2 542
1 773
324
506
9 313
9 426
1 532
1 505
44 700
31800
Zdroj: vlastní zpracování z výroční zprávy za rok 2013
4.1.2
Air Bank a.s.
Air Bank je retailovou bankou 21. století. Vznikla na zelené louce a v České republice oficiálně zahájila svou činnost v listopadu 2011. Jejím cílem je být první bankou, kterou mohou mít lidé rádi. Tradičním bankovním domům konkuruje především jednoduchou nabídkou produktů, inovativními službami a novým konceptem přátelských poboček. V roce 2013 byla Air Bank obchodně velmi úspěšná. Banka téměř ztrojnásobila počet svých klientů na více než 213 000. Objem vkladů na běžných a spořicích účtech se meziročně zvýšil o 43 % 69
na 43,8 miliardy korun. V roce 2013 poskytla klientům spotřebitelské úvěry v celkovém objemu 3,1 miliardy korun. Air Bank se v roce 2013 podařilo výrazně vylepšit i finanční výsledky. Čistou konsolidovanou ztrátu za celý rok snížila na 80 milionů korun. Meziročně je to o 76 % lepší výsledek. Air Bank proto předpokládá, že vykáže zisk už v roce 2014, tedy o rok dříve, než původně plánovala. Tabulka č. 3 – Přehled konsolidovaných finančních výsledků (Air Bank a.s.)
Podíl skupiny PPF Provozní výnosy (v mil. EUR) Hospodářský
výsledek
po
zdanění (v mil. EUR) Aktiva celkem (v mil. EUR) Vlastní kapitál celkem (v mil. EUR) Počet
zaměstnanců
(vážený
průměr)
2013
2012
86,62 %
100 %
89
34,8
-3,1
-13,5
1 902
1 454
144
103
499
414
Zdroj: vlastní zpracování z výroční zprávy za rok 2013
4.1.3
PPF banka a.s.
Banka poskytuje finanční, investiční a poradenské služby vybraným klientům, kterým s ohledem na jejich podnikatelské aktivity nabízí individuální přístup k řešení jejich potřeb při zachování maximální efektivity. V souladu se svou strategií se PPF banka specializuje především na poskytování investičních služeb a na projektové i akviziční financování. Klienty PPF banky jsou především finanční instituce, střední a velké podniky s českým kapitálem a 70
subjekty komunální sféry. PPF banka v roce 2013 i nadále rozvíjela své aktivity v oblasti exportního, projektového a akvizičního financování. V oblasti investičního bankovnictví se PPF banka specializuje na obchodování s cennými papíry na většině trhů Evropy, USA, Ruska a některých zemí Asie, především pro profesionální investory. Pro společnosti v rámci skupiny PPF provádí jak mezinárodní platební operace, tak zajišťovací (hedging) a další investiční služby, například zprostředkování financování na kapitálových trzích. Stejně jako v předchozích letech plnila i v roce 2013 PPF banka klíčovou funkci treasury banky skupiny PPF. PPF bank je členem: •
České bankovní asociace;
•
Českého institutu interních auditorů;
•
Svazu bank a pojišťoven;
•
Hospodářské komory hlavního města Prahy;
•
Burzy cenných papírů Praha;
•
Komory pro hospodářské styky se SNS.
Za rok 2013 dosáhla PPF banka rekordní úrovně čistých bankovních výnosů, a to navzdory neustávajícím nepříznivým ekonomickým podmínkám. Bance se podařilo pružně reagovat na měnící se tržní podmínky a ekonomický vývoj jak v České republice, tak ve světě. Významným úspěchem byla účast PPF banky na přípravě několika významných a svým způsobem unikátních operací s dluhopisy, a to v rámci skupiny PPF ve spolupráci s ruskou bankou Home Credit & Finance Bank a také pro skupinu Kofola na finančních trzích střední Evropy. Celková bilanční suma banky vzrostla za rok 2013 o 28 miliard Kč na 105 miliard Kč, čímž poprvé překročila stomiliardovou hranici. Pohledávky za klienty vzrostly během roku 2013 na úroveň 31,4 miliardy Kč. Hlavním zdrojem financování banky byly po celou dobu závazky vůči klientům – ty se za rok 2013 zvýšily o 21,3 miliardy Kč na 75,9 miliardy Kč a ke konci roku 2013 představovaly 72,4 % z celkové bilanční sumy. Celkové čisté výnosy 71
z bankovních operací (bez započítání nákladů na opravné položky) vykazovaly meziroční růst ve výši 3,5 %, přičemž poprvé překročily hranici 2 miliard korun. Tento výsledek přineslo především dosažení čistých úrokových výnosů ve výši 1,9 miliardy Kč v roce 2013 – tedy podstatně více, než tomu bylo v roce 2012 (1,4 miliardy Kč). Čisté výnosy z poplatků se meziročně snížily o 3,1 % na 288 milionů korun. Zásluhou velmi obezřetného přístupu PPF banky ke klasifikaci úvěrů došlo v roce 2013 k navýšení objemu klasifikovaných úvěrů o 1,3 miliardy Kč na 4,4 miliardy Kč, což k 31. prosinci 2013 představuje podíl 13,4 % na celkových úvěrech. I přes výrazně vyšší tvorbu opravných položek ke klasifikovaným úvěrům dokázala PPF banka v roce 2013 dosáhnout zisku 572 milionů Kč po zdanění. Tabulka č. 4 – Přehled nekonsolidovaných hospodářských výsledků (PPF banka a.s.)
Podíl skupiny PPF Hospodářský
výsledek
po
zdanění (v mil. EUR) Aktiva celkem (v mil. EUR) Vlastní kapitál celkem (v mil. EUR) Počet
zaměstnanců
průměr)
(vážený
2013
2012
92,96 %
92,96 %
22
37,6
3 822
3 055
187
236
199
187
Zdroj: vlastní zpracování z výroční zprávy za rok 2013
4.1.4
Eldorado
Eldorado, jeden z největších řetězců prodejen spotřební elektroniky a domácích spotřebičů v Rusku, si v roce 2013 udrželo silnou pozici mezi lídry tohoto trhu v zemi. 72
V průběhu roku vyvinulo Eldorado multikanálovou strategii prodeje, významně rozšířilo své aktivity v prodeji přes internet, posílilo svou pozici v ruských regionech a v neposlední řad také spustilo širokou škálu nových produktů a služeb. V roce 2013 představilo Eldorado úplně nový formát maloobchodního prodeje – tzv. internetový hypermarket, tedy kombinaci tradiční kamenné prodejny, kde je možné podat objednávky a objednané zboží i osobně přebírat. Celkem během roku společnost otevřela 13 internetových hypermarketů, 130 výdejen. Třžby Eldorada v domácí měně se zvýšilo o 0,7% oproti roku 2012, a to navzdory stagnujícímu trhu se spotřební elektronikou a snížení výměry prodejních ploch. Internetové prodeje vzrostly o 425,5 procenta.
4.1.5
PPF Partners
PPF Partners je mezinárodní skupina podnikající v oblasti přímých investic (private equity) na rozvíjejících se trzích střední a východní Evropy a SNS. PPF Partners vznikla v roce 2008 jako společný podnik skupiny PPF a společnosti Assicurazioni Generali. Jeho zakladatelé do jednotlivých projektů investovali společně, ačkoliv se ekonomické podíly partnerů v jednotlivých investicích lišily. První fond přímých investic, PPF Partners Fund 1 LP, s přísliby 615 milionů eur od skupiny PPF, jejích akcionářů a společnosti Assicurazioni Generali část přislíbeného kapitálu investoval do počátečního portfolia, které zahrnovalo majetkové podíly v oboru výroby energií z odpadu, hotelnictví a médií v České republice, Rumunsku a na Ukrajině. PPF Partners Poté, co byla v lednu 2013 uzavřena smlouva mezi skupinami PPF a Generali, převzala v průběhu roku skupina PPF úplnou kontrolu nad aktivitami PPF Partners v oblasti přímých investic. Součástí smlouvy mezi PPF a Generali byla výměna majetkových podílů bez peněžního plnění, na jejímž základě získala skupina Generali úplnou kontrolu nad fondem PPF Beta, který vlastní podíl 38,46 % v ruské pojišťovací společnosti Ingosstrach. Skupina PPF tak získala podíl 27,5 %, který skupina Generali doposud vlastnila v manažerské společnosti PPF Partners, řízené skupinou PPF Group, jakož i majetkové podíly v subjektu PPF Partners 1 Fund LP, které doposud vlastnila skupina Generali.
73
4.1.6
Energetický a průmyslový holding (EPH)
Energetický a průmyslový holding (EPH) je významnou energetickou skupinou ve střední Evropě s aktivitami převážně v České republice, na Slovensku, v Německu a v Polsku. Je vertikálně integrovanou utilitou, do jejíž skupiny patří celkem 40 společností, které mj. podnikají v plynárenském průmyslu, těží uhlí, vyrábějí elektřinu a tepelnou energii z tradičních i obnovitelných zdrojů, včetně distribuce elektřiny a tepla, či se zabývají obchodem s elektřinou a plynem a jejich dodávkou koncovým zákazníkům. Díky podílu ve společnosti Slovenský plynárenský priemysel (SPP) zaujímá EPH pozici nejvýznamnějšího subjektu plynárenského průmyslu na Slovensku a hlavního přepravce ruského plynu do Evropské unie. EPH patří mezi nejvýznamnější výrobce tepelné energie z kombinované výroby elektřiny a tepla v České republice a je největším dodavatelem tepelné energie pro domácnosti v České republice. Zároveň je druhým nejvýznamnějším českým výrobcem elektrické energie. Elektrárny EPH v současné době disponují celkovým instalovaným výkonem téměř 1 500 MWe a každoročně vyrobí cca 6,5 TWh elektrické energie. Skupina EPH každoročně dodává tepelnou energii v objemu přes 19 PJ zákazníkům z řad domácností, firem a podniků. V České republice provozuje skupina teplárny vyrábějící elektrickou i tepelnou energii, které dodávají teplo pro hlavní město Praha, regionální metropole Hradec Králové, Pardubice a Plzeň a dále pro města Most, Litvínov a Chrudim. Díky své 100% dceřiné společnosti MIBRAG zaujímá EPH třetí místo mezi nejvýznamnějšími společnostmi na německém trhu v oblasti těžby uhlí. Za rok 2013 vykazuje EPH hodnotu ukazatele EBITDA ve výši 1,2 miliardy eur. Tržby skupiny za rok 2013 dosáhly 3,190 miliardy eur a celková aktiva EPH ke konci roku činila 13 miliard eur.
4.1.7
Generali PPF Holding B. V.
Generali PPF Holding (dále jen „GPH“) je přední pojišťovací skupinou ve střední a východní Evropě, skupina PPF v něm vlastní podíl 24 %. Holding poskytuje své zkušenosti, know-how a provozní zázemí svým pojišťovnám v 10 zemích – tj. v Bulharsku, Černé Hoře, České republice, Chorvatsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, na Slovensku, ve Slovinsku 74
a v Srbsku. Společnosti skupiny ve zmíněných zemích pečují o více než 11 milionů klientů a spravují celková aktiva přes 15 miliard eur. Hrubé předepsané pojistné za rok 2013 dosáhlo částky 3 miliard eur. Akcionáři skupin Generali a PPF se v lednu 2013 dohodli na změně vlastnické struktury GPH. Po uzavření příslušné smlouvy se 28. března 2013 podíl skupiny Generali na základním kapitálu GPH zvýšil na 76 %. Podle této smlouvy získá do začátku roku 2015 Generali 100% podíl na aktivitách GPH ve střední a východní Evropě. GPH rovněž odprodal své pojišťovny v Bělorusku, Kazachstánu, v Rusku a na Ukrajině. Svou činnost GPH rozvíjí v historicky úzce provázaném regionu s více než 105 miliony obyvatel různých národností, jazyků, náboženství a kultur. GPH v tomto mnohonárodnostním prostředí s úspěchem uplatňuje svou strategii diverzifikace, která patří mezi jeho výrazné přednosti. Jeho vizí do budoucna je dosahovat růstu, inovací a spokojenosti klientů.
4.1.8
Polymetal
Polymetal je předním výrobcem zlata a stříbra s aktivitami na území Ruska a Kazachstánu. Akcie Polymetalu jsou kótovány na londýnské i moskevské burze, kde jsou součástí indexů FTSE 250, FTSE Gold mines a STOXX 600. Společnost disponuje vysoce kvalitním portfoliem zlatých a stříbrných dolů a množstvím zainvestovaných růstových projektů v různých stadiích rozpracování. Svůj strategický cíl spatřuje Polymetal v zabezpečování růstu hodnoty pro akcionáře dosahováním nadprůměrné míry návratnosti investovaného kapitálu. Polymetal V roce 2013 dosáhla společnost Polymetal velmi dobrých provozních výsledků, a to navzdory poklesu cen komodit. Výnosy jen mírně poklesly na hodnotu 1 707 milionů dolarů, tedy o 8 % v porovnání s rokem 2012. Tohoto významného úspěchu společnost dosáhla díky překročení původně plánovaného ročního objemu výroby. Ten za rok 2013 dosáhl 1,28 Moz zlata (ekvivalent), což představuje meziroční nárůst o 21 %. Hlavní podíl na tom má úspěšný rozjezd těžební činnosti v lokalitách Amursk a Majskoje. Schopnost dynamicky reagovat na měnící se tržní prostředí umožnila společnosti Polymetal udržovat stálé hodnoty tvorby peněžních toků a akcionářům společnosti vyplácet výrazné dividendy. Na finanční výsledky společnosti Polymetal za rok 2013 však nevyhnutelně dolehl bezprecedentní pokles komoditních cen i další negativní tržní podmínky. Cílem společnosti 75
Polymetal je stát se nejvýznamnější skupinou zabývající se těžbou drahých kovů nejen v Rusku, ale v celém SNS a udržitelným způsobem vytvářet hodnotu pro akcionáře. Společnost důsledně prosazuje svou strategii a model podnikání, stejně jako zásady finanční disciplíny a rozvoje vysoce kvalitních aktiv. Tento přístup se pojí s výraznou orientací Polymetalu na naplňování vysokých standardů v oblastech správy a řízení společnosti či společenské odpovědnosti.
76
Závěr Finanční konglomeráty získaly na významnosti v posledních několika desetiletích díky uvolnění některých regulatorních předpisů v jednotlivých zemích, ačkoliv konglomeráty existovaly již dříve, v jiné formě jako smíšených konglomerátů. K jejich velkému rozvoji a rozmachu však dopomohly především trendy na finančních trzích, jako je internacionalizace, konsolidace, globalizace finančních trhů apod. Do právního řádu byl pojem finanční konglomerát implementován až v roce 2006, a proto je tato problematika stále aktuální a velice diskutovaná. Definování pojmu finanční konglomerát bylo dlouho také velkým oříškem a různé odborné zdroje nám nabízí řadu možných definic. Já jsem ve své práci uvedl vymezení pojmu dle české legislativy, ale i ostatní definice obsahují stejné komponenty a liší se od těchto vybraných jen minimálně. Stejnými znaky všech definic je, že finanční konglomerát je skupinou v čele s regulovanou osobou, a že členy finančního konglomerátu mohou být subjekty z oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a z oblasti investičních služeb. Vznik a existence finančních konglomerátů s sebou nese řadu výhod, ale také rizik spojených s jejich podnikáním. Jako motivy vzniku finančních konglomerátů můžeme uvést zejména úspory z rozsahu a výhody diverzifikace. Tyto velké komplexní skupiny mohou svým klientům nabídnout produkty, které jsou vzájemně provázané a plně odpovídají jejich potřebám, a navíc s sebou přinášejí výhody v podobě úspor jak pro klienta, tak také pro samotnou finanční skupinu. Nicméně zde však existují i určitá rizika, která nesmí být na úrovni finančního konglomerátu jako celku podceňována a měla by jim být věnována zvýšená pozornost. Mezi ty nejvýznamnější patří systémové riziko, riziko morálního hazardu, riziko šíření nákazy a rizika spojená s fúzemi a akvizicemi. S těmito riziky je spojena také problematika regulace a dohledu nad těmito finančními skupinami. Neustále však zůstává otázkou, jak tyto velké finanční celky 69 efektivně dohlížet a kontrolovat jejich podnikání. V ČR jako v jedné z mála zemí je tento dohled soustředěn do centrální banky a je organizován jako tzv. doplňkový dohled. Jednotlivé podniky 77
konglomerátu tedy podléhají sektorovému dohledu, který v ČR vykonává ČNB, a dále podléhají doplňkovému dohledu, který má zabránit vícenásobnému započítávání kapitálu. Skupina PPF na českém finančním trhu působí již od roku 1991 a vybudovala si zde významné postavení, i když není ryze finančním konglomerátem, protože se zabývá i jinými aktivitami. Na tomto příkladu jsme mohli vidět, i jaké společnosti utváří tento konglomerát. Závěrem bych rád doplnil, že v následujících letech jistě dojde k rozšiřování postavení finančních konglomerátů na finančním trhu, jelikož v této formě je veliký potenciál. Naproti tomu si myslím, že se nikdy nestane, že jejich postavení dosáhne stejné úrovně, jako zastupují jednotlivé finanční instituce, i když se postavení jednotlivých institucí bude zhoršovat vlivem finančních konglomerátů.
78
Seznam použité literatury
Knižní publikace KOBÍK VALIHOROVÁ, Andrea a Karina MUŽÁKOVÁ. Integrace evropských finančních trhů. 1. vyd. V Liberci: Technická univerzita, 2013, 289, ix s. ISBN 978-80-7372-935-6
Zákony Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů Vyhláška č. 347/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o finančních konglomerátech
Webové stránky http://www.penize.cz http://www.ppf.cz http://semafor.euke.sk/ http://www.bis.org
79
Seznam použitých zkratek
Seznam obrázků Obrázek č. 1 – Skupiny vedené regulovaným podnikem EU Obrázek č. 2 – Skupina v čele se smíšenou finanční holdingovou společností se sídlem v EU Obrázek č. 3 – Horizontální finanční konglomerát Obrázek č. 4 – Skupina včele s neregulovaným subjektem z EU Obrázek č. 5 – Skupina v čele se smíšenou finanční holdingovou společností se sídlem mimo EU Obrázek č. 6 – Systém rizik finančního konglomerátů Obrázek č. 7 – Analýza hodnotového řetězce dle M.E. Portera
Seznam tabulek Tabulka č. 1 - Společnosti ve vlastnictví Petr Kellner Tabulka č. 2 – Přehled konsolidovaných finančních výsledků (Home Credit) Tabulka č. 3 – Přehled konsolidovaných finančních výsledků (Air Bank a.s.) Tabulka č. 4 – Přehled nekonsolidovaných hospodářských výsledků (PPF banka a.s.)
Seznam grafů Graf č. 1 – Vývoj finančních konglomerátů na půdě EU a ČR za roky 2007-2013
80