AKADEMICKÁ RADA KONFERENCE

AKADEMICKÁ RADA KONFERENCE PěEDSEDA AKADEMICKÉ RADY KONFERENCE doc. Ing. Miroslav ŠEVýÍK, CSc.

ýLENOVÉ AKADEMICKÉ RADY KONFERENCE Prof. Ing. VojtČch KREBS, CSc. doc. Ing. Petr TOTH, Ph.D. doc. Ing. Karel ZEMAN, CSc. PhDr. Ing. Daniel VÁĕA, Ph.D. Ing. Pavel ěEŽÁBEK, Ph.D. Ing. Mgr. et Mgr. Michaela ŠEVýÍKOVÁ, Ph.D. Ing. Klára FABIANKOVÁ, Ph.D. Ing. Martin SLANÝ, Ph.D.

© Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2016 © Ing. Ivo Strejček (ed.)– Praha, 2016 ISBN 978-80-245-2150-3

OBSAH 1. Lenka Bílková: Podnik – velikost, právní forma a jejich závislost ........................... 4 2. Jakub Drábek: Analýza obnovy cukrovarnického pr myslu po první sv tové válce ........................................................................................... 13 3. Ján Havko, Veronika Mitašová, Tomáš Pavlenko: Prístupy organizácií medzinárodného krízového manažmentu k fi nancovaniu operácií ......................... 24 4. Veronika Illéšová, Ladislav Pan ík: Cluster Analysis of Post-Communist Countries of the European Union ........................................................................... 33 5. Denisa Janasová: Možnosti aplikácie Porterovho modelu piatich síl .................... 44 6. Josef Klement: M nová politika a její omezení v malé otev ené ekonomice Islandu ................................................................................................................... 56 7. David Mazá ek: Zvyšování nabídky pen z v ekonomice a dopad na infl aci a úrokové míry v relaci s investicemi do komer ních nemovitostí .......................... 70 8. Anikó Molnárová: Odhad Phillipsovej krivky: porovnanie Slovenskej a eskej republiky ................................................................................................. 85 9. Iveta Polášková: Novodobé postavení zlata ve sv tové ekonomice ................... 103 10. Ivo Strej ek: Laffer v da ový efekt v

eské republice mezi roky 1993 a 2007 .....114

11. Miroslav Titze: Odraz ekonomickej teórie v menovej politike po páde Lehman Brothers ................................................................................................. 125 12. Martin Zeman: Ekonomické aspekty a hospodársko-politické konsekvencie migra nej krízy .................................................................................................... 144

Národohospodářská fakulta VŠE v Praze

DOKTORANDSKÁ KONFERENCE 2016

3

PODNIK – VELIKOST, PRÁVNÍ FORMA A JEJICH ZÁVISLOST ———————————————————————————————————————

Ing. Mgr. Lenka Bílková Ekonomická fakulta, Technická univerzita v Liberci [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract The article deals with research of economic entities in Liberec. The basic idea of this paper is to verify the relationship between the companies and their choice of legal form in Liberec. The topic of the article is discussed in relation to new laws in the business environment valid from January 1, 2014. In the paper also solved the number of each selected legal forms and calculated the basic statistical indicators. Based on available data were defined three hypotheses, which were subsequently verified. Data for the database was taken from the portal MagnusWeb and ARES.

Keywords Legal form of business, stock company, limited liability company, limited partnership, business partnership, cooperative, company size

JEL Classification M2

Úvod

Cílem zpracovaného þlánku je výzkum zamČĜený na identifikaci ekonomických subjektĤ ve mČstČ Liberec a stanovení klíþových vazeb mezi nimi. PĜíspČvek je zamČĜen pouze na právnické osoby a družstva, tedy na obchodní korporace za úþelem podnikání/zisku. MČsto Liberec bylo zvoleno zámČrnČ z toho dĤvodu, že v Libereckém kraji je to mČsto nejvČtší, souþasnČ krajské a významným zpĤsobem ovlivĖuje vzdČlanost a hospodáĜství v daném regionu. Na základČ vlastní databáze ekonomických subjektĤ z portálu MagnusWeb byly zpracovány základní statistické údaje o firmách a stanoveny dvČ hypotézy. Databáze vznikla pĜi Ĝešení projektu v roce 2014 na KatedĜe podnikové ekonomiky a managementu Technické univerzity v Liberci. Jednalo se o výzkum podnikatelského prostĜedí SO ORP

4



Liberec (28 obcí), v jehož rámci byl proveden i výzkum zamČĜený na specifikaci podnikĤ dle velikosti a právní formy. Hypotézy mČly za cíl objasnit statisticky významný vztah mezi velikostí podnikĤ a jejich právní formou. Hypotézy byly otestovány pomocí testu nezávislosti kategoriálních znakĤ, testu shody 2 rozptylĤ a testu shody 2 stĜedních hodnot. Dané analýzy nejlépe vystihují závislost mezi promČnnými a umožĖují dobĜe interpretovat zjištČné výsledky výzkumu. Testy byly provedeny na hladinČ významnosti 5 %. ZjištČné výstupy byly vypoþítány pomocí statistického programu STATGRAPHICS CENTURION VERZE XVII. Výsledky byly též doplnČny ruþním výpoþtem testového kritéria a stanovením kritického oboru W. Výzkum zamČĜený na specifikaci podnikĤ dle velikosti a právní formy byl stanoven zámČrnČ, vzhledem k tomu, že od 1. 1. 2014 platí NOZ (Nový obþanský zákoník) a souþasnČ Zákon o obchodních korporacích. Zákon o obchodních korporacích novČ upravuje výši základního kapitálu spoleþností s ruþením omezeným. Na základČ toho lze založit spoleþnost s ruþením omezeným s velikostí základního kapitálu v hodnotČ 1 Kþ. Je zde pĜedpoklad, že firmy budou ve vČtší míĜe volit právČ tuto právní formu a jejich poþet zamČstnancĤ nebude pĜíliš velký ve srovnání s ostatními spoleþnostmi. Velikost podnikĤ je posouzena dle kritéria poþtu zamČstnancĤ.

1. Metody

PĜi výzkumu studované problematiky, kterou se þlánek zabývá, byl použit následující metodický postup. Na základČ studia relevantní odborné literatury vymezující podnikatelské subjekty, jejich právní formu a statistické analýze, byl nejprve proveden rozbor a rozdČlení firem v Liberci dle jejich právní formy se zamČĜením na právnické osoby konkrétnČ obchodní korporace, a to u tČch podnikĤ, u nichž byly dostupné informace o poþtu zamČstnancĤ. Dále u vybraných forem podnikĤ byla zpracována základní statistická charakteristika a posléze byla zjištČna analýza závislostí ve vazbČ na stanovené dvČ hypotézy. Ty byly následnČ ovČĜovány pomocí vybraných statistických nástrojĤ. VytvoĜená databáze zahrnuje názvy jednotlivých vybraných právnických osob, identifikaþní þísla Iý, adresu, kde spoleþnosti sídlí, kategorie dle CZ – NACE vþetnČ kódového oznaþení a právní formy podnikání spoleþností. Data byla poĜízena z portálu MagnusWeb a pocházejí z roku 2014. PĜíspČvek zahrnuje zcela všechny firmy z uvedené databáze MagnusWeb, které sídlí v Liberci, jedná se o vyþerpávající šetĜení (základní soubor).

2. Vymezení základních pojmĤ V následující kapitole jsou podrobnČji vysvČtleny pojmy a termíny: obchodní korporace (veĜejná obchodní spoleþnost, komanditní spoleþnost, spoleþnost s ruþením omezeným a akciová spoleþnost) a družstvo. Dále je definován velký, stĜední, malý a mikropodnik.



5

2. 1 Obchodní korporace Obchodními korporacemi jsou dle zákona o obchodních korporací vymezeny spoleþnosti a družstva zakládané za úþelem podnkání (zisku). Mezi spoleþnosti se Ĝadí veĜejná obchodní spoleþnost, komanditní spoleþnost, spoleþnost s ruþením omezeným, akciová spoleþnost a dále evropská spoleþnost s evropským hospodáĜským zájmovým sdružením. [7] Podniky urþitého typu mají stejné základní charakteristiky, kterými se odlišují od jiných typĤ podnikĤ. Jejich obecná charakteristika zahrnuje velké množství jednotek, jež se od sebe navzájem liší, ale souþasnČ lze zachytit spoleþné znaky a vytvoĜit skupiny neboli typy. V ekonomické teorii je jedním ze základních tĜídících znakĤ podnikĤ zpravidla právní forma vlastnictví. V þeském podnikatelském prostĜedí je možné se setkat jak s podniky jednotlivce, tak i osobními obchodními spoleþnostmi nebo kapitálovými obchodními spoleþnostmi. [4]

2. 1. 1 Osobní obchodní spoleþnosti Obecnou charakteristikou osobních obchodních spoleþností je to, že jsou vlastnČny a vytvoĜeny 2 nebo více osobami. Spoleþníci se osobnČ podílejí na podnikání, spoleþnČ ruþí za závazky spoleþnosti a to celým svým majetkem vþetnČ majetkem osobním. V prostĜedí ýeské republiky existují dvČ formy osobních spoleþností: veĜejná obchodní spoleþnost – v. o. s. komanditní spoleþnost – k. s. [3] VeĜejná obchodní spoleþnost Typickou osobní obchodní spoleþností je veĜejná obchodní spoleþnost. Je to sdružení nejménČ dvou podnikatelĤ, jež podnikají pod spoleþným jménem. Souþástí daného jména musí být vždy oznaþení „veĜejná obchodní spoleþnost“. [3] Spoleþnost je právnickou osobou a zapisuje se do obchodního rejstĜíku. Spoleþníci vkládají nepenČžité i penČžité vklady, jež se stávají majetkem dané spoleþnosti. Obchodní vedení je v rukou všech spoleþníkĤ (statutárním orgánem je každý ze spoleþníkĤ), pokud nebylo ve spoleþenské smlouvČ sepsáno jinak. [4] Komanditní obchodní spoleþnost Komanditní obchodní spoleþnost se nČkdy též zaĜazuje mezi tzv. smíšené obchodní spoleþnosti. Je to obchodní spoleþnost, jež zakládají dva nebo více spoleþníkĤ, z nichž alespoĖ jeden ruþí za závazky spoleþnosti do výše svého vkladu (komanditisté) a alespoĖ jeden ruþí celým svým majetkem vþetnČ majetkem osobním (komplementáĜ). Postavení komplementáĜĤ je podobné jako u veĜejné obchodní spoleþnosti. ěízení firmy pĜísluší pouze komplementáĜĤm, komanditisté mají pouze kontrolní pravomoc. Zisk se rozdČluje podle sepsané spoleþenské smlouvy. [7]

6



2. 1. 2 Kapitálové obchodní spoleþnosti Typické pro tyto obchodní spoleþnosti je kapitálová úþast spoleþníkĤ, nikoli jejich osobní úþast na podnikání nebo Ĝízení spoleþnosti. Spoleþníci ruþí za závazky pouze do výše svého vkladu a mezi kapitálové obchodní spoleþnosti se Ĝadí: spoleþnost s ruþením omezeným, akciová spoleþnost. [4] Spoleþnost s ruþením omezeným Spoleþnost mĤže být založena fyzickými nebo právnickými osobami a minimální poþet zakladatelĤ je stanoven na 1 osobu. Minimální výše základního kapitálu je od roku 2014 stanovena na 1 Kþ. Spoleþníci ruþí za závazky spoleþnosti spoleþnČ a nerozdílnČ do výše souhrnu nesplacených vkladĤ. Orgány spoleþnosti tvoĜí valná hromada, což je nejvyšší orgán celé spoleþnosti, následnČ jsou zde jednatelé (jednatel), což je statutární orgán a nakonec dozorþí rada, která je nepovinná. Zisk je rozdČlen podle pomČru podílĤ spoleþníkĤ, pokud není jinak sepsáno ve spoleþenské smlouvČ. [3] [5] Akciová spoleþnost Akciová spoleþnost je kapitálovou obchodní spoleþností, kde její základní kapitál je rozvržen na urþitý poþet akcií o urþité jmenovité hodnotČ. Základní kapitál je stanoven na minimálnČ 2 000 000 Kþ nebo 80 0000 EUR. Spoleþnost mĤže být založena jednou osobou. Akciová spoleþnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem, akcionáĜ za závazky spoleþnosti neruþí. Nejvyšším orgánem spoleþnosti je valná hromada, statutárním orgánem je pĜedstavenstvo a nakonec je zde i dozorþí rada, která musí mít minimálnČ 3 þleny. [4]

2. 2 Družstvo Družstvo je v odborné literatuĜe obvykle charakterizováno jako organizace vlastnČná a provozovaná spoleþností osob, jejímž cílem není vytváĜet zisk, ale dávat užitek svým þlenĤm. PĜípadný zisk je rozdČlen podle výše þlenského vkladu. MinimálnČ poþet zakladatelĤ je stanoven na tĜi osoby. Družstvo je právnickou osobou, která za své závazky ruþí celým svým majetkem. ýlenové družstva za závazky družstva neruþí, pokud nestanoví spoleþenská smlouva jinak. Základní kapitál družstva tvoĜí vklady þlenĤ a zákonem není stanovena jeho minimální výše. Orgány družstva tvoĜí þlenská schĤze – nejvyšší orgán, pĜedstavenstvo – statutární orgán a kontrolní komise, která musí mít minimálnČ 3 þleny. [7]

2. 3 Velikost podniku Základní kritériem pro posouzení velikosti podniku dle kvantitativních kritérií je poþet zamČstnancĤ, velikost roþního obratu, bilanþní suma roþní rozvahy (velikost aktiv) a nezávislosti. Údaje, které se používají pro stanovení poþtu zamČstnancĤ a finanþních veliþin, jsou údaje, jež se vztahují k poslednímu uzavĜenému zdaĖovacímu období vypoþtené za období jednoho kalendáĜního roku. Charakteristika vymezení podnikĤ je následující:



7

x

za velké podniky jsou považovány firmy, které zamČstnávají více než 250 zamČstnancĤ a jejich roþní obrat pĜesahuje 50 milionĤ EUR nebo jejich bilanþní suma roþní rozvahy pĜesahuje 43 milionĤ EUR,

x

za stĜední podnik se považují takové firmy, které zamČstnávají ménČ než 250 zamČstnancĤ a jejich roþní obrat nepĜesahuje 50 milionĤ EUR nebo jejich bilanþní suma roþní rozvahy nepĜesahuje 43 milionĤ EUR,

x

malými podniky jsou vymezeny organizace, jež zamČstnávají ménČ než 50 osob a souþasnČ jejich roþní obrat nebo bilanþní suma roþní rozvahy nepĜesahuje 10 milionĤ EUR,

x

drobní podnikatelé (mikropodnik) jsou vymezeni jako podnikatelé, jež zamČstnávají ménČ než 10 osob a souþasnČ jejich roþní obrat nebo bilanþní suma roþní rozvahy nepĜesahuje 2 miliony EUR. [2]

Veškeré výše uvedené informace lépe a pĜehlednČji zobrazuje obr. 1 (níže uvedeno), kde jsou všechna uvedená kritéria zpracovaná do schématu. Obr. 1: Typologie podnikĤ dle poþtu zamČstnancĤ

Zdroj: Nová definice malých a stĜedních podnikĤ [online]. Evropská spoleþenství, 2006 [cit. 2015-08-18]. 50 s.

8



3 Základní statistická charakteristika V Tab. 1 je možné spatĜit rozdČlení právnických osob, tedy obchodních spoleþností a družstev ve mČstČ Liberec dle jejich právní formy. Daná tabulka zahrnuje pouze ty firmy, u kterých bylo možné zjistit poþet zamČstnancĤ prostĜednictvím databáze MagnusWeb. NejvČtší zastoupení mají firmy s právní formou s. r. o., tČch se v Liberci nachází celkem 521. Na druhém místČ jsou spoleþnosti s právní formou a. s., jejichž celkový poþet je 67. Následuje družstvo s poþtem 6 a poté v. o. s., jež zastupuje 6 firem. Naopak komanditní spoleþnosti do dalšího výzkumu nebyly zahrnuty. Údaje o poþtu zamČstnancĤ tČchto spoleþností nebylo možné v dobČ tvoĜení databáze doplnit. Celkem v Liberci sídlí 8 komanditních spoleþností. Tab. 1: RozdČlení firem dle právní formy ve mČstČ Liberec Právní forma

Množství firem uvádČjící poþet zamČstnancĤ, MagnusWeb

Poþet firem podle právní formy, ARES

% podíl

s. r. o.

521

4 565

11

a. s.

67

200

33,5

k. s.

–

15

0

v.o.s.

6

185

3,2

družstvo

10

175

5,7

5 140

11,8

604 Zdroj: MagnusWeb, ARES, 2016, vlastní zpracování.

3. 1 Základní charakteristiky poþtu zamČstnancĤ ve vybraných PO a družstvech Tab. 2 zobrazuje základní statistikou charakteristiku, mezi kterou je možné pĜedevším zahrnout aritmetický prĤmČr, smČrodatnou odchylku, variaþní koeficient a šikmost. Tab. 2: Spoleþnosti s ruþením omezeným Statistické charakteristiky s. r. o.

a. s.

v. o. s.

družstvo

PrĤmČr

16,5605

64,9091

4,83333

26,7

SmČrodatná odchylka

76,1392

166,994

2,92689

39,1976

Variaþní koeficient

459,77%

257,27%

60,56%

146,81%

Šikmost

15,298

4,95762

-0,904003

1,45853

Zdroj: vlastní zpracování.

PrĤmČrný poþet zamČstnancĤ spoleþností s ruþením omezeným je 16,6 zamČstnance. Poþet zamČstnancĤ spoleþností s ruþením omezeným se v prĤmČru liší od aritmetického prĤmČru o 76,1 zamČstnance. SmČrodatná odchylka se na prĤmČru podílí ze 4,5977.



9

V souboru je více firem s ruþením omezeným, které mají podprĤmČrný poþet zamČstnancĤ než firem s nadprĤmČrným poþtem zamČstnancĤ. V souboru je vysoká variabilita, což má za následek možné zkreslení údajĤ. Tento jev mĤžeme pĜisoudit zmČnČ základního kapitálu spoleþnosti s ruþením omezeným. Tuto domnČnku je však nutné doplnit vhodným testem. PrĤmČrný poþet zamČstnancĤ akciových spoleþností je 64,9 zamČstnance. Poþet zamČstnancĤ akciových spoleþností se v prĤmČru liší od aritmetického prĤmČru o 166,994 zamČstnance. SmČrodatná odchylka se na prĤmČru podílí z 2,5727. V souboru je více akciových spoleþností, které mají podprĤmČrný poþet zamČstnancĤ než firem s nadprĤmČrným poþtem zamČstnancĤ. PrĤmČrný poþet zamČstnancĤ veĜejných obchodních spoleþností je 4,83 zamČstnance. Poþet zamČstnancĤ veĜejných obchodních spoleþností se v prĤmČru liší od aritmetického prĤmČru o 2,92 zamČstnance. SmČrodatná odchylka se na prĤmČru podílí z 0,6056. V souboru je více veĜejných obchodních spoleþností, které mají nadprĤmČrný poþet zamČstnancĤ než firem s podprĤmČrným poþtem zamČstnancĤ. Výzkum zahrnuje pouze 6 veĜejných obchodních spoleþností, u kterých bylo možné zjistit údaje o poþtu zamČstnancĤ. Výsledky mohou být do urþité míry zkreslené. PrĤmČrný poþet zamČstnancĤ družstev je 26,7 zamČstnance. Poþet zamČstnancĤ družstev se v prĤmČru liší od aritmetického prĤmČru o 39,19 zamČstnance. SmČrodatná odchylka se na prĤmČru podílí z 1,4681. V souboru je více družstev, které mají podprĤmČrný poþet zamČstnancĤ než firem s nadprĤmČrným poþtem zamČstnancĤ.

4 Stanovení první hypotézy Velikost podniku posouzená podle poþtu zamČstnancĤ a volba právní formy jsou závislé. Pro otestování této hypotézy bylo nutné podniky rozdČlit do skupin podle poþtu zamČstnancĤ dle platné legislativy EU. Podniky byly roztĜídČny do þtyĜ základních velikostí – mikropodnik, malý, stĜední a velký podnik (viz Obr. 1: Typologie podnikĤ dle poþtu zamČstnancĤ). K ovČĜení této závislosti byl použit Ȥ2 – test nezávislosti kategoriálních znakĤ.

4. 1 Kritéria pro výpoþet závislosti mezi promČnnými pomocí Ȥ2 – testu nezávislosti kategoriálních

Analýza Ȥ2 – testu nezávislosti kategoriálních nezahrnuje komanditní spoleþnosti, družstva a veĜejné obchodní spoleþnosti. A to z toho dĤvodu, že mají velmi malý poþet zamČstnancĤ a budoucí výpoþet by mohl být zkreslen. Kategorie "velký podnik" do tohoto testu nebyla zahrnuta. V Liberci je malé množství velkých firem, jež uveĜejĖují údaje o poþtu svých zamČstnancĤ. Pokud by tato kategorie byla v testu ponechána, výsledky by

10



mohly být nepĜesné. SouþasnČ bylo nutné ovČĜit podmínku testu – odhad teoretických þetností musí být vČtší než 5. Daná podmínka byla splnČna.

4. 2 Výpoþet závislosti mezi promČnnými pomocí Ȥ2 – testu nezávislosti kategoriálních Na základČ výpoþtu testového kritéria, stanovení kritického oboru a následnČ formulace výsledku testu bylo zjištČno, že testové kritérium je prvkem kritického oboru W. Na hladinČ významnosti 5 % byla prokázána závislost mezi právní formou podnikání a velikostí podniku dle poþtu zamČstnancĤ. SouþasnČ byla zmČĜena závislost mezi danými promČnnými. Závislost mezi právní formou podnikání a velikostí podniku byla mČĜená pomocí Cramerova koeficientu kontingence. Daný koeficient byl vypoþten na 30, 28 %. Závislost je sice slabá, ale ze statistického je vhodné jí vČnovat urþitou pozornost.

5. Stanovení druhé hypotézy Akciové spoleþnosti zamČstnávají více zamČstnancĤ v porovnání se spoleþnosti s ruþním omezeným.

5. 1 Test shody 2 rozptylĤ NejdĜíve bylo nutné ovČĜit shodu dvou rozptylĤ. Na základČ stanovení hypotéz, testového kritéria a kritického oboru W, byl formulován výsledek testu. Testové kritérium je prvkem kritického oboru W a na hladinČ významnosti 5 % byly prokázány statisticky odlišné rozptyly. Posléze byla testována shoda dvou stĜedních hodnot. Na základČ stanovení hypotéz, testového kritéria a kritického oboru W, byl formulován výsledek daného textu. Testové kritérium je prvkem kritického oboru. Z þeho vyplývá, že na hladinČ významnosti 5 % bylo prokázáno, že v akciových spoleþnostech pracuje více zamČstnancĤ než ve spoleþnostech s ruþením omezeným.

Diskuse Shrneme-li výše uvedené informace, je možné konstatovat, že ve mČstČ Liberec jsou nejvíce zastoupeny podniky (z hlediska uveĜejnČní poþtu zamČstnancĤ) s právní formou – spoleþnost s ruþením omezeným, kterých je celkem 521. Naopak nejménČ firem je s právní formou – veĜejná obchodní spoleþnost, jejich poþet je pouze 6. Do výzkumu nebyly zahrnuty podniky s právní formou – komanditní spoleþnost, a to z toho dĤvodu, že u nich nebylo možné dohledat poþet zamČstnancĤ.

ZávČr Zpracovaná studie se zabývala zkoumáním závislostí mezi velikostí podnikĤ a jejich právní formou, a to ve mČstČ Liberec. Data byla poĜízena z portálu MagnusWeb a ARES. Na základČ dostupných dat byla nejprve zpracována základní statistická charakteristika (popisná statistika) a následnČ byla zjišĢována analýza závislostí. Byly stanoveny dvČ



11

hypotézy, jež byly následnČ ovČĜovány pomocí statistického programu STATGRAPHICS CENTURION VERZE XVII. První hypotéza – velikost podniku posouzená podle poþtu zamČstnancĤ a volba právní formy jsou závislé. Na základČ výpoþtu Ȥ2 – testu nezávislosti kategoriálních znakĤ v kontingenþní tabulce byla zjištČna a prokázána závislost. Podle zmČĜeného Cramerova koeficientu kontingence, který byl vypoþten na 30, 28 %, je daná závislost slabá. NicménČ již od hodnoty 25 % je tento výsledek statistiky významný a mČl by být pĜedmČt dalšího výzkumu. Druhá hypotéza – akciové spoleþnosti zamČstnávají více zamČstnancĤ v porovnání se spoleþnosti s ruþním omezeným. ProstĜednictvím výpoþtu testu shody dvou stĜedních hodnot bylo prokázáno, že v akciových spoleþnostech pracuje více zamČstnancĤ, nežli ve spoleþnostech s ruþením omezeným.

PodČkování Výzkum podnikatelského prostĜedí SO ORP ve mČstČ Liberec (28 obcí)

Použitá literatura ýERNÁ, Stanislava, Ivana ŠTENGLOVÁ a Irena PELIKÁNOVÁ, et al. Právo obchodních korporací. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-735-5. HEJDA, Jan, Nina BACHROĕOVÁ, Libor FINGER et al. Spoleþnost s ruþením omezeným. Praha: ANAG, 2014. ISBN 978-80-7263-870-3. MULAýOVÁ, VČra, Petr MULAý, et al. Obchodní podnikání ve 21. století. Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4780-4. Bisnode:

MagnusWeb

[online].

Liberec,

2014

[cit.

2014-11-25].

Dostupné

z:

http://www.bisnode.cz/produkt/magnusweb/ (zakoupená licence Ekonomické fakulty TUL). Nová definice malých a stĜedních podnikĤ [online]. Evropská spoleþenství, 2006 [cit. 201509-18].

50

s.

(PDF).

s.

14.

Dostupné

z:

http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/files/sme_definition/sme_user_guide_cs.pdf CzechInvest

[online].

2015

[cit.

2015-10-15].

Dostupné

z:

http://www.czechinvest.org/definice-msp Zákon o obchodních korporacích: obchodní korporace, þ. 90/2012 Sb. ARES: Administrativní registr ekonomických subjektĤ [online], 2016 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz

12



ANALÝZA OBNOVY CUKROVARNICKÉHO PRģMYSLU PO PRVNÍ SVċTOVÉ VÁLCE ———————————————————————————————————————

Ing. Jakub Drábek NárodohospodáĜská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze [email protected]

Abstract The concern of the study is an analysis of government intervention in the sugar industry from the domestic as well as international point of view. Author uses analytical methods; especially analysis of legal documents and official statistics. On the historical context it is shown how state intervention destabilizes sugar beet and sugar refining industries. The topic of the study is still current with regard to political situation and common belief that state intervention could improve situation of the sugar industry. Conclusions of the paper are supported by various expert opinions from the interwar period and quantitative analysis. The main aim of the study is to verify hypothesis, that destabilization of Czechoslovak sugar industry was caused by intentional deviation of policy from the free market mechanism.

Keywords Sugar industry, regulation, administrative intervention

JEL Classification N34, N44, N54

Úvod Z dnešního hlediska není cukrovarnictví zdánlivČ pĜíliš významné a zajímavé odvČtví. Avšak bylo po dlouhá desetiletí hnacím motorem celého þeskoslovenského prĤmyslu. Cukrovarnictví skuteþnČ mČlo velký potenciál, zejména co se multiplikaþního efektu týþe. Prostá analýza dává tušit, jak moc toto odvČtví mohlo formovat ostatní. Aby si þlovČk mohl osladit þaj, kávu, nebo upéci sladké peþivo, bylo potĜeba, aby nČkdo zasadil a vypČstoval cukrovou Ĝepu. K tomu je potĜeba ne jen správnČ peþovat o pĤdu, ale je rovnČž potĜeba vČdČt, jak zasáhnout, pokud je Ĝepa napadena. Chemické prostĜedky jako jsou pesticidy nebo hnojiva vyvíjel chemický prĤmysl, odborníci í chemici jsou potĜeba pĜi samotné rafinaci cukru. Po vypČstování Ĝepy se musí nČjakým zpĤsobem dopravit do cukrovaru, nároky na pĜepravní kapacity jsou tedy nedílnou souþástí cukrovarnického



13

prĤmyslu. Když je cukr vyroben, musí být distribuován, ovšem kam, jak a za kolik? Také této otázce se autor vČnoval. Pro shrnutí výše popsaného í pro výrobu cukru je potĜeba mít dostateþnČ kvalitní pĤdu, dostatek zemČdČlské síly, zejména strojĤ, dostateþnČ vyvinutý chemický prĤmysl, s tím je spojen nárok na dostatek lidského kapitálu, který se vytváĜí ve školách, pro transport cukru je potĜeba mít dostateþnČ vyvinutou transportní síĢ. Dostupnost výše popsaných atributĤ pro smysluplnou výrobu cukru byla vzhledem ke skonþené válce pomČrnČ vzácná. Práce se také snaží objasnit, jak probíhala obnova válkou poniþené ekonomiky skrze cukrovarnický prĤmysl. CílĤ má þlánek nČkolik. Zejména se autor zamČĜil na verifikaci hypotézy, že krize cukrovarnictví byla (byly) zpĤsobeny odklonem od volného trhu. Jak je z výše popsaného úvodu patrné, mČl nový stát eminentní zájem, aby právČ toto odvČtví prosperovalo a pomáhalo stabilizovat ostatní odvČtví. Navíc cukr nemá zcela blízké substituty, jelikož z umČlých sladidel nelze vyprodukovat cukrové deriváty jako napĜíklad líh. Proto se od poþátku vzniknuvšího státu, z cukrovarnictví a ĜepaĜství stala odvČtví, která byla ve velké míĜe regulována.

Cukrovarnictví v dobČ první republiky „Cukr stál tehdy, pokud šlo o hodnotu vývozu, na prvním mezi exportními výrobky a pĜedstavoval velký devizový pĜínos i zisk pro státní pokladnu.“1 V ýeskoslovensku zĤstalo ze 184 cukrovarĤ bývalé monarchie 164, což je 88,6 % celkové pĜedváleþné kapacity.2 Ve struktuĜe rozdČlení cukrovarĤ se odrážela prĤmyslová vyspČlost území, na území ýech bylo z celkových 163 cukrovarĤ 154, na Slovensku jich bylo 9.3 Takovýto LACINA, Vlastislav, Velká hospodáĜská krize v ýeskoslovensku 1929-1934, ýeskoslovenská akademie vČd, ústav þeskoslovenských a svČtových dČjin, Praha, Academia 1984, str. 34, viz také LACINA, V. Zlatá léta þeskoslovenského hospodáĜství 1918-1929. Praha: Historický ústav AV ýR, 2000. ISBN 80-7286-000-3, str. 73. 2 Poþítáno podle stavu v poslední váleþné kampanČ 1917/1918 a v první pováleþné kampanČ 1918/1919. DUDEK, František. Monopolizace cukrovarnictví v þeských zemích do roku 1938, Praha, Academia 1985. 226 s. + 12 obr. pĜíl. Rec.: Lacina Vlastislav, ýýH 34 [84], 1986, þ. 2, s. 255-258, str. 76. Dr. Heidler G. uvádí: ”Po rozpadu rakousko-uherské monarchie ocitlo se pĜes 74% jejího cukerního prĤmyslu na území þeskoslovenské republiky a mladému státu nastal úkol, aby v dobČ obzvláštČ tČžké pĜevedl bez pohromy cukerní hospodáĜství do normálních pomČrĤ.” In: NEUMANN, Karel, Cyril, NeumannĤv cukrovarnický kalendáĜ na rok 1929, Praha: Nákladem ÚstĜedního spolku þeskoslovenského prĤmyslu cukrovarnického, 1929. str. 425-429. 3 V tČchto þíslech nastává problém, DUDEK, Monopolizace cukrovarnictví, str. 76. uvádí: “V þeských zemích zĤstalo po válce v þinnosti 155 Ĝepných cukrovarĤ (bez 12 suchých rafinérií), Na Slovensku bylo v þinnosti 9 cukrovarĤ.“ Jenže to dohromady þiní 164 cukrovarĤ, dle tabulek jich ale podle stejného autora jich tedy bylo 163. ýAPKA, František, SLEZÁK, Lubomír, Cukrovarnictví do roku 1938 a agrární strana (se zĜetelem na Moravu a Slezsko), Brno: CERM, 2011. str. 21. ISBN 978-80-2105717-3. a Moravu a Slezsko), Brno: CERM, 2011. ISBN 978-80-2105-717-3, str. 105 uvádí, že na Slovensku bylo 8 cukrovarĤ. ýerpáno z: FALLADA, Otakar, PrĤmysl cukrovarnický v prvním desetiletí v ýeskoslovenské republice. Listy cukrovarnické, 1928, þ. 19, str. 430, z nichž mČlo být 113 továren 1

14



nástin pováleþné situace vypadá na první pohled velmi dobĜe, ve skuteþnosti to nebylo tak výjimeþné, jak již bylo popsáno výše, válka znamená vždy snížení blahobytu a nedostatek surovin. V tomto odvČtví tomu nebylo jinak. Drtivá vČtšina cukrovarĤ chátrala, v dĤsledku války byly implementovány nové technologie, nebyly dokonce ani zdroje na þásteþné opravy.4 Dalším problémem bylo zpĜetrhání vztahĤ mezi ĜepaĜi a cukrovarníky, mezi dodavateli a odbČrateli atd. Válka totiž znamenala velké objednávky a odbČr pro erár, kvĤli této struktuĜe logicky výrobce nepotĜeboval prohlubovat vztahy k menším odbČratelĤm. Legislativní rámec umožĖoval rychlejší pĜijímání naĜízení, která mČla funkci zákonĤ. To legalizoval zákon z 15. dubna 1920, þ. 337 Sb. z. a n., o opatĜeních k úpravČ mimoĜádných pomČrĤ zpĤsobených válkou.5 Každý rok bylo vydáváno pro cukrovarnický prĤmysl jiné, mČlo poukazovat na ekonomickou situaci a snažit se s ní být konformní. Každé naĜízení obsahovalo: Cenu surového cukru, pĜidČlování dodávek spotĜebního cukru jednotlivým prodejcĤm, výkupní ceny cukrové Ĝepy, dovozné, ustanovení o vedlejších dodávkách, doložku o Ĝešení sporĤ pomocí rozhodþího soudu, následné sankcionování, dále ještČ urþoval úpravu dodávky ĜízkĤ i jejich cenu, toto ustanovení bylo pĜedem schváleno ĜepaĜi a cukrovarníky.6 K dohledu nad celým cukrovarnickým prĤmyslem byla sestavena ýeskoslovenská cukerní komise, stalo se tomu tak 13. listopadu roku 1918 v Praze, þlenové komise byli jmenováni vládou, celkem se komise skládala z pČti zástupcĤ vlády, sedmi zástupcĤ pČstitelĤ cukrovky, sedmi zástupcĤ prĤmyslu cukrovarského a sedmi zástupcĤ spotĜebitelĤ,7 v ýechách (vþetnČ 7 rafinerií), 48 na MoravČ (z toho 4 rafinerie), 6 ve Slezsku (s 1 rafinerií) a 8 na Slovensku. 4 Je potĜeba podotknout, že i bez války bylo þeské cukrovarnictví ménČ produktivní než nČmecké. 5 Již v té dobČ byl velmi diskutabilní: „MimoĜádných pomČrĤ, které byly pĜíþinou, že byl vydán zmocĖovací zákon, není více. PĜes to ho však vláda þasto užívá a to vesmČs zneužívá. Na dĤkaz uvádíme jen, že vláda naĜízením znovu stanovila cenu cukru podle zmocĖovacího zákona. Takovéto pĜípady dokazují, že zákon neslouží k zabránČní škodlivému prodlení pĜi pĜímo nutných hospodáĜských opatĜeních, nýbrž výhradnČ k vylouþení parlamentu.” In: Poslanecká snČmovna parlamentu ýeské republiky, [on-line]. Praha: Poslanecká snČmovna N. S. R. ý. 1925 ©2012. Poslední zmČna 31.prosince 2012. Dostupné z: dostupný z WWW: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t0065_00.htm. 6 ěepné Ĝízky jsou odpadem cukrovarnického prĤmyslu, suší se, nebo se granulují, posléze se používají jako krmná smČs, díky zbytkovému cukru a množství vlákniny, zejména stravitelnému pektinu jsou biologicky nezávadné a mají stejnou výživnou hodnotu jako oves. 7 Dudek uvádí: „ýleny jmenovala vláda tak, že vedle jejích pČti zástupcĤ bylo v plénu komise po osmi zástupcích cukrovarníkĤ, ĜepaĜĤ a spotĜebitelských kruhĤ.“ Toto tvrzení je v pĜímém rozporu se znČním naĜízení 15/1918 Sb., Kde je: „Komise sestává ze 7 zástupcĤ pČstitelĤ cukrovky, 7 zástupcĤ prĤmyslu cukrovarského a 7 zástupcĤ spotĜebitelĤ. ýleny komise jmenuje na základČ návrhĤ zájmového zastoupení pĜípadnČ odborových sdružení pČstitelĤ cukrovky, prĤmyslu cukrovarského a spotĜebitelĤ vláda. Mimo to jmenuje vláda do komise zástupce.“ In: ýeskoslovensko. NaĜízení národního výboru o ustanovení ýeskoslovenské cukerní komise ze dne 31. Ĝíjna 1918. 15/1918 Sb. In: Sbírka zákonĤ ýeskoslovenské republiky, 1918, þástka 2/1918, Dostupným také z: http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=801&Section=1&IdPara=1&ParaC=2.



15

vzhledem ke struktuĜe novČ vzniklé instituce je zĜejmé, že se opírala spíše o naĜízení a potĜeby vlády než o tržní mechanismy.8 Komise byla zrušena 1. listopadu 1921, do té doby mČla rozsáhlé pravomoci, které spoþívaly i v možnosti žádat prioritní dodávky surovin, zejména uhlí, dokonce i na úkor jiných sektorĤ, díky pevnČ stanoveným cenám cukru mČlo odvČtví dosahovat vysokých ziskĤ a pomoci tak celé ekonomice s pĜechodem na mírovou výrobu.9 V krátkém období se jeví protČžování cukrovarnického sektoru jako velmi úþinné, po dobu fungování ýeskoslovenské cukerní komise (13. listopadu 1918– 1. listopadu 1921) byl cukr na mezinárodním trhu velmi žádanou komoditou.10 Zisky byly generovány cenovou arbitráží mezi cenou cukru na tuzemském trhu a cenou cukru na trhu svČtovém, to vedlo ke zvyšování pĜíjmĤ státního rozpoþtu, tím se pĜispívalo k celkové stabilizaci hospodáĜství zemČ.11 Na druhou stranu je popisováno období, kdy je hospodáĜství zemČ ještČ vázané. Tím se rozumí zejména pĜídČlový systém. Zisky generované prodejem cukru sice pomáhaly pĜekonat velmi složitou pováleþnou ekonomickou situaci, avšak bylo tomu za cenu nenasycení domácí potĜeby. MČsíþní pĜídČl cukru þinil 1,25 kg.12 Pro srovnání v roce 1902 byla konzumace cukru v Rakousko-Uhersku 8 kg (ýechy 15 kg). ýili konzumace cukru se v roce 1918 a 1919 rovnala spotĜebČ þeských zemí v roce 1902 pĜed Bruselskou konvencí.

8 NaĜízení národního výboru o ustanovení ýeskoslovenské cukerní komise ze dne 31. Ĝíjna 1918. 15/1918 Sb., ýeskoslovensko. NaĜízení ze dne 23. záĜí 1919 o úpravČ obchodu Ĝepovým cukrem ve výrobním období 1919/1920. 519/1919 Sb., þástka 108/1919, dostupný také z: http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=1420&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 9 ýAPKA, SLEZÁK, Cukrovarnictví do roku, str. 10 10 Popud poptávky byl zpĤsoben válkou, zejména nutností odložit spotĜebu do budoucna, tento jev byl zamČnČn s trvalým rĤstem poptávky po cukru. Státy specializující se na výrobu cukru nevzaly v potaz, že trh bude jednou nasycen a celková spotĜeba bude rĤst jen pĜirozenou mČrou jako pĜed válkou. Psychologie i vyspČlost ekonomiky determinuje chování trhu velmi zjednodušenČ takto: Standardní vývoj je pĜerušen válkou, válka znamená degradaci celkové ekonomiky, po skonþení války dochází ke snahám rychle se dostat na pĜedváleþnou úroveĖ, tomu jsou podĜízeny všechny prostĜedky, po dokonþení transformace je konzumace komodit zhruba vyrovnaná konzumaci pĜed válkou, ekonomika se vrátila na pĜedváleþnou úroveĖ a zaþíná se vyvíjet jako by válka nebyla, rĤst konzumace neroste stejnČ rychle jako v dobČ obnovy, ale opisuje pĜibližnČ trend neváleþný. RĤst konzumace byl odhadnut na cca 4,5 % za rok. Archiv OSN v ŽenevČ, Comité déxperts de líndustrie sucriére, Rapport sur la consultation des 4- 6 april 1929, Archiv spoleþnosti národĤ v ŽenevČ, registraþní štítky 10D, 11380, 9828. Economic comitee report on the consultation between experts of the sugar industry. 11 VONDRÁK, J. PrĤmysl cukrovarnický, Praha: Sfinx, ýeskoslovenská vlastivČda 9, 1929, str. 295. V této knize se velmi þasto vyskytuje teze, že lítost nad ztrátou chránČného celního území RakouskoUherské monarchie jsou dosti pĜemrštČné. Jinak Ĝeþeno, že autarkní povaha hospodáĜství podpoĜená celní ochranou nemusí být ve srovnání s celosvČtovým obchodem výhodou. 12 PĜídČly se lišily vzhledem k území, pro þeské zemČ byl pĜídČl v roce 1920 zvýšen na 2 kg. DUDEK, Monopolizace cukrovarnictví, str. 102.

16



Tabulka þ. 1 Zisky státního rozpoþtu pro jednotlivé kampanČ: KampaĖ Odvod do SR v Kþ 1918/1919

224 319 060

1919/192013

2 454 088 76514

1920/1921

1 725 000 000

Celkem

4 403 407 825

Zdroj: RAŠÍN, Alois: Financial policy of Czechoslovakia During the first year of its history, Oxford 1923, str. 151.

Tabulka popisuje zisky plynoucí do státní pokladny z prodeje cukru. Pro pochopení, jak velká tato þísla jsou je potĜeba si uvČdomit, že se jedná o vybrané danČ z prodeje, nikoli o celkový zisk generovaný tímto sektorem. Tyto zisky byly možné zejména díky depreciaci þeské mČny a následnými valutovými rozdíly, tím mohl zisk þinit až 100 k na 1 q.15 „Jako nejvČtší vývozce Ĝepného cukru na svČtČ a tĜetí nejvČtší vývozce cukru vĤbec tČžilo ýeskoslovensko do poloviny 20. let z pĜíznivých cen na svČtových trzích.“16 PrávČ z této doby pochází návrh mince prof. Španiela, kde je použito cukrové Ĝepy jako symbolu záruky prosperity. Ostatní zemČ, které mČly stejnČ nebo více než ýeskoslovensko problém s pováleþnou obdobou, chtČly využít ziskĤ, které do té doby emitovalo cukrovarnictví. Strojírenství mladého státu mČlo potenciál a zkušenosti zrealizovat poptávané zakázky, nebylo v podstatČ legislativnČ limitováno, tak dochází k výstavbČ zahraniþních í konkurenþních cukrovarĤ.17 Vznik konkurence by pro koneþného spotĜebitele mČl být pozitivnČ kvitován, Pro doplnČní schodek státního rozpoþtu roku 1920 þinil 2 665 405 147 K. Dle zákonu z 29. ledna 1922, þ. 104 Sb. z. a n. IN: Senát ýeské republiky [on-line]. Praha: Zpráva rozpoþtového výboru o závČreþném úþtu státních výdajĤ a pĜíjmĤ republiky ýeskoslovenské za rok 1920 ( tisk 1733) ©1924, dostupný z WWW: http://www.senat.cz/informace/z_historie/tisky/1vo/tisky/T1870_00.htm. 14 „Zisk z tČchto vývozĤ spoþíval v diferenci mezi cenou, docílenou v jednotlivém pĜípadČ za cukr k exportu urþený a cenou cukru konsumního a þinil v období 1919-20 celkem 2.658,750.816 Korun.” In: Poslanecká snČmovna parlamentu ýeské republiky, [on-line]. Praha: OdpovČć ministra financí na interpelace poslance dra. Luschky a druhĤ ©2012. Poslední zmČna 31. prosince 2012. Dostupné z: dostupný z WWW: http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2441_00.htm. Uvedená þástka je o 196 570 009 K nižší, než ta, kterou udává Rašín, je zĜejmé, že rozdílná þísla jsou pro cukrovarnictví zcela bČžná. Je to pravdČpodobnČ v dĤsledku rozdílných þasových Ĝad. 15 DUDEK, Monopolizace cukrovarnictví, str. 100. 16 LACINA, Vlastislav. Velká hospodáĜská krize v ýeskoslovensku 1929-1934, Praha: Academia, 1984, str. 34. 17 „Poþet cukrovarĤ, vybudovaných v cizinČ zcela nebo þásteþnČ našimi strojírnami, jde do set. Byl umožnČn pouze tím, že domácí cukrovarnický prĤmysl byl našim strojírnám školou, kde získávaly zkušenosti a ovČĜovaly si výsledky své práce, pĜedevším však proto, že úroveĖ naší cukrovarnické technologie dávala strojírnám pĜedpoklady k vítČzství nad cizí konkurencí.“ In: PUCHERNA, J., Historický pĜehled vývoje cukrovarnictví na území ýeské socialistické republiky, In: Sto padesát let 13



17

díky celním bariérám a administrativním zmČnám tuzemské ceny cukru tomu však nemohlo být.18 Cena cukru se v tomto období velmi þasto mČnila, nejednalo se však o tržní zmČnu, ale o administrativní. Tabulka þ. 2 Analýza ceny cukru: Složeno z

Cena v korunách

DanČ spotĜební

54

DanČ obratové

13

Dopravní pĜirážky

10

Zisku pro cukrovary

43

Ceny cukru pro rafinérie

147

Celkem

267

Zdroj: DUDEK, Monopolizace cukrovarnictví v þeských zemích do roku 1938, s. 102., ýAPKA František - SLEZÁK Lubomír. Cukrovarnictví do roku 1938 a agrární strana (se zĜetelem na Moravu a Slezsko). Brno: CERM, 2011. ISBN 978-80-2105-717-3. 111, Vlastní úprava.

Tabulka popisuje, z jakých všech položek se skládala výsledná cena cukru. Pro kampaĖ 1920/1921 dosáhla cena cukru vĤbec nejvyšší hodnoty v celém meziváleþném období, 717 korun za 1 q.19 Dne 30. þervna 1921 vláda oficiálnČ vyhlásila „nový vyživovací plán“, jehož podstatou bylo kromČ uvolnČní obchodu s obilím také uvolnČní obchodu s cukrem. Následkem þehož bylo 1. þervence 1921 zrušeno vázané hospodáĜství.20 PrávČ zrušení vázaného hospodáĜství poukazuje na završení obnovy hospodáĜství, od tohoto data se dá pokládat þeskoslovenské hospodáĜství za stabilizované a zbavené následkĤ války v dĤsledku þehož o pár mČsícĤ pozdČji byla zrušena ýeskoslovenská cukerní komise. Obnova po válce však znamenala cukrovarnického prĤmyslu na území ýSSR, Praha: StĜedisko technických informací potravináĜského prĤmyslu Výzkumného ústavu potravináĜského prĤmyslu, 1981. 18 „KromČ toho se objevují po válce snahy o hospodáĜské osamostatnČní. SobČstaþnosti v cukerním zásobování se napomáhá v celé ĜadČ zemí zakládáním a budováním vlastního cukerního prĤmyslu. NepomČr zvýšené cukerní výroby proti spotĜebČ, ztížené vyhlídky odbytové a neuspokojující cenová úroveĖ jsou pĜíþinami dnešní cukerní krise.“ In: HARTMANN, Joe Cukerní krise. Obzor národohospodáĜský, roþ. XXXIV. Praha: J. Otto. 1929. Str. 898. Dostupný také z WWW: www.bibliothecaeconomica.cz/library/, str. 900. 19 ýAPKA, SLEZÁK, Cukrovarnictví do roku. 111 20 ýAPKA, František, DČjiny zemí Koruny þeské v datech, dostupný z WWW: http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t87.html,

18



urþitý milník. Do doby, než byla ekonomika zproštČna nejzávažnČjších dĤsledkĤ války, bylo možné prakticky stále rĤst, po završení transformace, už však nebylo možné rĤst tak rychle. S tím jsou spojené první krize z nadvýroby. První krize se objevila roku 1920, byla zavinČna deregulací cukrovarnického prĤmyslu v USA, zvýšením konzumace cukru v EvropČ, spekulanti nakupovali cukr v domnČní, že cena cukru dále poroste, to se však nestalo, cukr takto obchodovaný nebyl konzumován pouze tezaurován, v srpnu 1920 byla situace neudržitelná a dochází ke zhroucení ceny.21 Po této spekulaþní krizi nastala krize odbytová, tato krize byla pouze pĜechodná, ochranáĜská politika jednotlivých státĤ dokázala velmi efektivnČ eliminovat nepĜíznivé vlivy. Výsledkem této krize bylo pouhé snížení ceny cukru a navrácení pomČru celosvČtové výroby blíže k pĜedváleþnému stavu. Druhá spekulaþní krize probČhla roku 1923 a roku následujícího, jednalo se o mylný výklad závČrĤ obchodního úĜadu v USA, konkrétnČ o jeho zprávu o odhadu svČtových zásob cukru.22 Cukerní kampaĖ 1924/1925 se dá brát jako urþitý milník, je to první kampaĖ kdy vzrostla výroba tĜtinového i Ĝepného cukru.23 Viz tabulka þ. 3.

21

DUDEK, Monopolizace cukrovarnictví, str. 79. Tamtéž. 23 „V kampani 1924/25 se objevují první známky nesouladu mezi výrobou a spotĜebou. V kampani 1925/26 již bylo zĜejmo, že výroba cukru pĜevyšuje jeho spotĜebu.“ IN: PUCHERNA, Historický pĜehled vývoje, str. 40. Dále „V posledních letech se stala otázka nadprodukce ještČ obtížnČjší tím, že Ĝepový prĤmysl dosáhl pĜedváleþné úrovnČ, kdežto tĜtinový prĤmysl vČnuje mimoĜádnou pozornost zušlechĢování tĜtinových druhĤ.“ In: HARTMANN Joe. Cukerní krise. s. 900. Dále: „In 1903, cane sugar represented one-third and beet-sugar two-thirds of the world´s output; in 1929 the proportions are reversed, cane- sugar representing two-thirds and beet-sugar one-third of the output.“ In: Comité déxperts de líndustrie sucriére, Rapport sur la consultation des 4- 6 april 1929, Archiv spoleþnosti národĤ v ŽenevČ, registraþní štítky 10D, 11380, 9828. Economic comitee report on the consultation between experts of the sugar industry. Str. 2. 22



19

Tabulka þ. 3 CelosvČtová produkce cukru dle Neumanna, Hartmanna a Dudka Dle Neumanna Dle Hartmanna Dle Dudka V tisících tun cukr

cukr

Ĝepný

tĜtinový

celkem

V tisících tun cukr

cukr

Ĝepný

tĜtinový

V tisících tun

celkem

cukr

cukr

Ĝepný

tĜtinový

celkem

1918/1919 4354

12808

17162

3883

11919

15802

4361,24

12412,76 16774

1919/1920 3325

13256

16581

3259

12236

15495

3281,04

12342,96 15624

1920/1921 4902

13209

18111

4687

11953

16640

4877,6

12542,4

1921/1922 5096

14070

19166

4914

12701

17615

5136,04

13206,96 18343

1922/1923 5337

14073

19410

5203

12917

18120

5373,99

13157,01 18531

1923/1924 6066

15289

21355

5861

13838

19699

6120,95

13624,05 19745

1924/1925 8324

16558

24882

8133

14652

22785

8290,45

15396,55 23687

1925/1926 8570

17420

25990

8290

16294

24584

8643,14

16777,86 25421

1926/1927 7886

16973

24859

7690

15900

23590

7934,92

15403,08 23338

1927/1928 9142

17479

26621

9024

16293

25317

9258,88

15765,12 25024

1928/1929 9593

19016

28609

9337

17831

27168

9558,85

17752,15 27311

9205

17635

26840

9253,78

17963,22 27217

1929/1930

17420

Zdroj: NEUMANN, Karel Cyril, NeumannĤv cukrovarnický kalendáĜ na rok 1929, Nákladem ÚstĜedního spolku þeskoslovenského prĤmyslu cukrovarnického, Praha, str. 528, HARTMANN, Joe. Cukerní krise. Obzor národohospodáĜský XXXIV. (1929). Praha:J. Otto. 1929, roþ. XXXIV., s. 898í907. Dostupný také z WWW www.bibliothecaeconomica.cz/library/, DUDEK, František: Monopolizace cukrovarnictví v þeských zemích do roku 1938. Praha, Academia 1985. 226 s. + 12 obr. pĜíl. Rec.: Lacina Vlastislav, ýýH 34 [84], 1986, þ. 2, s. 255-258, str. 167 pĜepoþteno z procent.

První mezinárodní pokus o Ĝešení odbytové krize byl roku 1927 svolán do PaĜíže, jednat mezi sebou mČli zástupci nejvČtších svČtových producentĤ cukru, mezi nimi mČlo být i ýeskoslovensko. PodnČt k jednání vzešel z Kuby, nese oznaþení „Tarafova akce“ podle hlavního zástupce kubánské delegace. Urþitým znamením, že právČ Kuba bude chtít

20



neutČšenou cukerní situaci Ĝešit, byl její pokus v kampani 1926/1927 snížit výrobu cukru o pĤl milionu tun.24 Ostatní zemČ si tento pokus však vyložily špatnČ, nebo jej vĤbec nepostĜehly, tudíž se nedostavil žádný úþinek. Celá Tarafova akce musela nutnČ skonþit neúspČchem, jelikož se mezi sebou domlouvali jen nČkteĜí výrobci cukru, zejména ti evropští.25 VĤbec nejdĤležitČjší výrobce cukru, totiž Jáva, odmítala na této dohodČ jakkoli participovat, celosvČtové snížení ceny cukru pro ní bylo ještČ stále rentabilní, tam kde ostatní konkurence už nemohla realizovat žádný zisk, nebo již byla ve ztrátČ, javánský cukrovarnický prĤmysl stále realizoval zisk díky vysokým výnosĤm a levné pracovní síle.26 Celá akce skonþila hned v prvním období, kdy se mohly dostavit výsledky. V kampani 1927/1928 sice došlo ke snížení výroby ýeskoslovenska a Kuby, nejednalo se však o viditelný úbytek v globálním pohledu. Vzniklá mezera byla rychle zaplnČna, omezení výroby mČlo tedy pouze pĜechodný charakter, nemohlo se rovnat vzestupu výroby v jiných zemích. V dubnu se vzniklým problémem zaþala zabývat Spoleþnost národĤ ( d á le j en S N ) .27 TČmito jednáními došlo k dalšímu sblížení cukrovarníkĤ, ti pak svolali spoleþnou poradu do Bruselu.28 Programy tČchto jednání se dají rozdČlit do dvou skupin, stabilizace výroby a zainteresování ostatních zemí na programu jednání, zejména Jávy. Výsledkem porady byla písemná dohoda, která by znamenala snížení výroby podle kontingenþních klíþĤ pro každý stát jednotlivČ.29 Návrhy bruselské konference Jáva zdánlivČ pĜijímala, po zdlouhavých urgencích nakonec konference dostala negativní odpovČć, Jáva se nebude úþastnit ani této dohody.30 Neúþast Jávy se dále hyperbolizovala vystoupením Kuby. Celá akce tedy byla zmaĜena a k žádnému zlepšení pomocí administrativních prostĜedkĤ nedošlo.

24

PUCHERNA, Historický pĜehled vývoje, str. 40. Tamtéž, str. 40. Hartmann ještČ dodává Maćarsko a Belgii. HARTMANN, Cukerní krise. s. 901. 26 Stanice Proefstation Oost Java dokázala vyšlechtit odrĤdu, která byla z 12,2 % cukernatá. Ve srovnání s ýSR, kde z jednoho ha byl výnos þistého cukru 34-54 q cukru, byl na JávČ þistý výnos z jednoho ha zhruba 158 q cukru, tj. zhruba trojnásobek. Tamtéž. 27 MČlo dojít k všeobecnému zkoumání dávek a daní, zemí, které se zavázaly participovat dohodČ o Ĝešení cukerní otázky. Tamtéž, str. 900. 28 ýervenec 1928. 29 „V této smlouvČ byl úhrnný exportní kontingent þeskoslovenského prĤmyslu rozvržen na jednotlivé cukrovary se závazkem, že množství, které by bylo nad toto kvantum vyrobeno, musí se dáti na sklad. Po podpisu této smlouvy, ku kterému došlo dne 6. þervna 1928 bylo dne 8. þervna 1928 do Berlína oznámeno, þeskoslovenský prĤmysl cukerní berlínské ujednání ratifikuje. Další události však nadČje v mezinárodní dohodu kladené zklamaly úplnČ. Berlínská dohoda byla, jak známo, uzavĜena s výhradou, že veškeré závazky z ní vyplývající nabudou platnosti pouze tehdy, uskuteþní-li se na podzim 1928 dohoda s Kubou.“ In: Jednatelská zpráva ústĜedního spolku þeskoslovenského prĤmyslu cukrovarnického, pĜednesená na valné hromadČ dne 20. þervna 1929 v Praze, Praha: nákladem ústĜedního spolku þeskoslovenského prĤmyslu cukrovarnického v Praze, 1929.str. 19. 30 Je zĜejmé, že Jáva posuzovala snížení výroby konkurenþního cukru jako výbornou možnost vyvážet i do zemí, které sice mČly vlastní cukrovary, byly však ochromené Bruselskou dohodou, tuzemská poptávka nemČla být nasycena, cena mČla být vysoká, ale krize, která se mČla Ĝešit, byla odbytová, þili Jáva mohla konkurovat pouze svou nízkou cenou, tím by dále vytlaþovala bílý cukr, který je na výrobu podstatnČ dražší než tĜtinový. 25



21

ZávČr Meziváleþné období je pro cukrovarnictví typické masivními státními zásahy do všech atributĤ výroby i spotĜeby, které by si však v ideální pĜípadČ vyĜešil trh sám. PrávČ tyto administrativní zásahy mohly ve znaþné míĜe za krize, kterými toto odvČtví procházelo od konce pováleþné obnovy. Snaha Ĝešit krize aĢ už odbytové, spotĜební, nebo jakékoli jiné, vládními zásahy v podstatČ ukazuje nepochopení tržních struktur. Na vinČ je z vČtší þásti úspČšné období pováleþné obnovy, které pro cukrovarnictví skonþilo rokem 1921, kdy se regulace ukázala jako nanejvýš efektivní. Problém spoþívá právČ v tom, že z ekonomického pohledu se jedná o krátké období, pokud se na cukrovarnictví podíváme z pohledu dlouhého období, dojdeme k závČru, že regulace není efektivní. V tomto smyslu se hlavní hypotéza práce zcela potvrdila. Problém vládních zásahĤ spoþívá v nedostatku informací. Pokud by regulátor, v tomto pĜípadČ vláda dostal správné informace (které však dostat nemohl), stále by vČdČl pouze to, co bylo. Rozhodnout, jak se bude vyvíjet poptávka je spíše nemožné, þili by regulátor musel znát budoucnost, aby mohl regulovat efektivnČ. SouþasnČ s nedostatkem relevantních informací trvalo relativnČ dlouho, než k problematice regulátor zaujal definitivní postoj, navíc používal zejména legislativní rámec. PĜedešlá špatná rozhodnutí byla základem dalších špatných rozhodnutí. DĤsledkem takovéto regulace byl chronický sklon ke krizím tohoto odvČtví. Pokud se na mezinárodním poli shodli výrobci na nČjakém Ĝešení, ten který dohodu neuznává, nebo se jednání ani nezúþastnil, profituje z nevymahatelnosti dohody. V souþasné dobČ je cukrovarnictví rovnČž regulováno. Jak jinak by bylo možné, že kilo Ĝepného cukru, které je na výrobu dražší než kilo tĜtinového, stojí ménČ než polovinu ceny stejného množství tĜtinového cukru? Autor se v tomto þlánku nezabývá souþasnými problémy cukrovarnického odvČtví, dochází však k nevyhnutelnému závČru, že je toto odvČtví stále regulováno a jedná se o pozĤstatek vládních a lobbystických politik ještČ ze zaþátku minulého století. Do budoucna se právČ díky regulacím mĤže toto odvČtví opČt dostat do krize.

Seznam literatury

Archiv OSN v ŽenevČ, Comité déxperts de líndustrie sucriére, Rapport sur la consultation des 4- 6 april 1929, Archiv spoleþnosti národĤ v ŽenevČ, registraþní štítky 10D, 11380, 9828. Economic comitee report on the consultation between experts of the sugar industry. ýAPKA, František, DČjiny zemí Koruny http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t87.html.

þeské

v datech,

dostupný

z WWW:

ýAPKA, František, SLEZÁK, Lubomír, Cukrovarnictví do roku 1938 a agrární strana (se zĜetelem na Moravu a Slezsko), Brno: CERM, 2011. str. 21. ISBN 978-80-2105-717-3. a Moravu a Slezsko), Brno: CERM, 2011. ISBN 978-80-2105-717-3.

22



DUDEK, František. Monopolizace cukrovarnictví v þeských zemích do roku 1938, Praha, Academia 1985. 226 s. + 12 obr. pĜíl. Rec.: Lacina Vlastislav, ýýH 34 [84], 1986, þ. 2, s. 255-258. FALLADA, Otakar, PrĤmysl cukrovarnický v prvním desetiletí v ýeskoslovenské republice. Listy cukrovarnické, 1928, þ. 19. HARTMANN, Joe Cukerní krise. Obzor národohospodáĜský, roþ. XXXIV. Praha: J. Otto. 1929. Str. 898. Dostupný také z WWW: www.bibliothecaeconomica.cz/library/. LACINA, Vlastislav, Velká ýeskoslovenská akademie

hospodáĜská

krize

v

ýeskoslovensku,

1929-1934,

vČd, ústav þeskoslovenských a svČtových dČjin, Praha, Academia 1984. LACINA, Vlastislav, Zlatá léta þeskoslovenského hospodáĜství 1918-1929. Praha: Historický ústav AV ýR, 2000. ISBN 80-7286-000-3. NaĜízení národního výboru o ustanovení ýeskoslovenské cukerní komise ze dne 31. Ĝíjna 1918. 15/1918 Sb. In: Sbírka zákonĤ ýeskoslovenské republiky, 1918, þástka 2/1918, Dostupným také z: http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=801&Section=1&IdPara=1&ParaC=2. NEUMANN, Karel, Cyril, NeumannĤv cukrovarnický kalendáĜ na rok 1929, Praha: Nákladem ÚstĜedního spolku þeskoslovenského prĤmyslu cukrovarnického, 1929. Poslanecká snČmovna parlamentu ýeské republiky, [on-line]. Praha: OdpovČć ministra financí na interpelace poslance dra. Luschky a druhĤ ©2012. Poslední zmČna 31. prosince 2012. Dostupné z: dostupný z WWW: http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2441_00.htm. Poslanecká snČmovna parlamentu ýeské republiky, [on-line]. Praha: Poslanecká snČmovna N. S. R. ý. 1925 ©2012. Poslední zmČna 31. prosince 2012. Dostupné z: dostupný z WWW: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t0065_00.htm. PUCHERNA, J., Historický pĜehled vývoje cukrovarnictví na území ýeské socialistické republiky, In: Sto padesát let cukrovarnického prĤmyslu na území ýSSR, Praha: StĜedisko technických informací potravináĜského prĤmyslu Výzkumného ústavu potravináĜského prĤmyslu, 1981. Senát ýeské republiky [on-line]. Praha: Zpráva rozpoþtového výboru o závČreþném úþtu státních výdajĤ a pĜíjmĤ republiky ýeskoslovenské za rok 1920 ( tisk 1733) ©1924, dostupný z WWW: http://www.senat.cz/informace/z_historie/tisky/1vo/tisky/T1870_00.htm.



23

PRÍSTUPY ORGANIZÁCIÍ MEDZINÁRODNÉHO KRÍZOVÉHO MANAŽMENTU K FINANCOVANIU OPERÁCIÍ ———————————————————————————————————————

Ing. Ján Havko Ing. Veronika Mitašová Ing. Tomáš Pavlenko Fakulta bezpoþnostného inženierstva, Žilinská univerzita v Žiline [email protected], [email protected], [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract The paper deals with the activities of international crisis management organizations, namely the UN peacekeeping operations, the NATO peace support operations and the crisis management operations and missions of EU. The attention is paid to these organizations and their attitude to mentioned types of operations funding. The main aim is to formulate conclusions about important differences between ways of operations funding led by the UN, NATO and EU.

Keywords International crisis management, operations, financing, organizations, UN, NATO, EU

JEL Classification H12, H56, F53

Operácie organizácií medzinárodného krízového manažmentu Organizácie medzinárodného krízového manažmentu sa prostredníctvom svojich aktivít usilujú o zvyšovanie úrovne bezpeþnosti a dosiahnutie mierového usporiadania vo svete. Operácie pod ich vedením predstavujú jednu z najvýznamnejších aktivít. Operácia ako taká je „vojenská akcia alebo vykonanie strategickej, taktickej, podpornej, výcvikovej alebo administratívnej vojenskej bojovej úlohy; spôsob vedenia boja, vrátane presunov, zásobovania, útoku, obrany a manévrov, ktoré si vyžaduje dosiahnutie cieĐov každého boja alebo vojenského Ģaženia“ (Jurþák, 2009, s. 13). Vojenská operácia predstavuje teda aplikáciu politiky, princípov plánovania, riadenia, ale aj administratívy, a to pri použití vojenských síl a zdrojov v aktivitách jednotiek, priþom je toto zamerané

24



na dosiahnutie špecifických cieĐov a zámerov. Spektrum realizovaných operácií súþasnosti je skutoþne rozsiahle, a to od operácií bojových, až po operácie humanitárne. Vojenské operácie nevojnového charakteru využívajú vojenské spôsobilosti, priþom sú vykonávané v þase mimo vojny alebo vojnového stavu, a to s alebo bez použitia a hrozby použitia vojenskej sily (Jurþák, 2009). Práve tomuto druhu operácií organizácií medzinárodného krízového manažmentu je v príspevku venovaná pozornosĢ. Operácie pod vedením organizácií medzinárodného krízového manažmentu majú skutoþne rozliþný charakter. Ten do veĐkej miery závisí od toho, pod vedením ktorej organizácie je daná operácia realizovaná, od þoho sa odvíja aj používaná terminológia. Kým Organizácia Severoatlantickej zmluvy (ćalej len „NATO“) používa oznaþenie operácie na podporu mieru (ćalej len „PSO“ – Peace Support Operations), kde je jedným druhom tzv. peacekeeping (ćalej len „PKO“), teda operácia zameraná na udržanie mieru (obr. 1), Organizácia spojených národov (ćalej len „OSN“) používa PKO ako pomenovanie pre všetky svoje mierové operácie. Aj tie sa následne delia (obr. 2), a to obdobne ako v prípade NATO. Obr. 1 ýlenenie operácií NATO mimo þlánku 5 Washingtonskej zmluvy

PodĐa: Allied Joint Doctrine for Non – Article 5 Crisis Response Operations AJP – 3.4 (A), 2010

NATO používa pojem udržanie mieru ako konkrétny druh PSO. OSN aj napriek tomu, že vníma udržanie mieru ako jednu skupinu mierových operácií, používa toto oznaþenie



25

zároveĖ ako všeobecný ekvivalent na pomenovanie mierových operácií. Európska únia (ćalej len „EÚ“) sa podieĐa na udržovaní mieru a zvyšovaní úrovne bezpeþnosti prostredníctvom operácií, ktoré oznaþuje ako operácie krízového manažmentu (Crisis Management Operations – ćalej len „CMO“). Pojem PKO, používa v súvislosti so zameraním už konkrétnej realizovanej operácie. Obr. 2 ýlenenie a vzájomné vzĢahy druhov mierových operácií OSN

Zdroj: United Nations Peacekeeping Operations – Principles and Guidelines, 2008

Financovanie mierových operácií OSN

Financovanie mierových operácií OSN je kolektívnou povinnosĢou všetkých þlenských štátov. Valné zhromaždenie stanovuje podiely þlenských krajín na základe ich bohatstva, priþom päĢ stálych þlenov Bezpeþnostnej rady OSN sa podieĐa vyššími príspevkami, nakoĐko aj ich zodpovednosĢ pri udržiavaní svetového mieru je väþšia. Krajiny samozrejme môžu poskytovaĢ financie, príp. materiálnu podporu aj nad rámec svojich povinností. Podiel na príspevkoch je povinný, aj napriek tomu existujú krajiny, ktoré si túto povinnosĢ neplnia. Aj preto k 31. máju 2012 bol dlh þlenských krajín 1,36 mld. USD (Ivanþík, 2013). Každá operácia má vlastný rozpoþet. Rozpoþtový cyklus pre mierové operácie trvá od 1. júla do 30. júna. Rozpoþet je spracovaný na základe mandátu, následne je návrh predložený Poradnému orgánu pre administratívne a rozpoþtové otázky. Po posúdení a odporuþení ho schvaĐuje Valné zhromaždenie. Na konci finanþného cyklu je zase spracovaná správa o použití prostriedkov.

26



OSN nedisponuje vlastnými vojenskými silami a je preto závislá od þlenských krajín. Tým následne refunduje þasĢ nákladov na personál a techniku. ýasĢ nákladov na vedenie operácie financuje sama. Podmienky sú podrobne rozpracované v dokumente Generic Guidelines for Troop Contributing Countries Deploying Military Units to the United Nations Peacekeeping Missions. V súlade s ním sú pre každú mierovú operáciu OSN spracovávané bilaterálne dohovory medzi OSN a prispievajúcou krajinou. Sú nimi Memorandum of Understanding a Technical Agreement. Práve v nich sú upravené špecifiká refundácií pre mierovú operáciu. Finanþné náhrady vyplatené prispievateĐským krajinám závisia od viacerých faktorov, najmä od tzv. Mission Factors, špecifík danej operácie, miesta nasadenia, množstve a veĐkosti nasadených síl a prostriedkov, technických podmienok a iných, ktoré boli upravené v spomínaných bilaterálnych dohodách. Prípadné výdavky nad rámec obsahu prijatých bilaterálnych dohôd plne znáša a hradí prispievateĐská krajina. Mierové operácie OSN môžu byĢ okrem vysvetleného financovania zo zdrojov OSN hradené aj priamo krajinou, ktorá o realizáciu operácie požiadala. Konkrétnym príkladom bolo financovanie operácie UNYOM (United Nations Yemen Observation Mission), kde vzniknuté náklady hradili rovnakým dielom Saudská Arábia a Egypt (Ivanþík, 2013). Charakteristiky súþasného stavu mierových operácií OSN v tab. 1 poskytujú prehĐad o poþte nasadeného uniformovaného a civilného personálu, ale tiež o finanþných aspektoch realizovaných mierových operácií. Tab. 1 Základné údaje o súþasnom stave mierových operácií OSN (k februáru 2016) charakteristiky súþasného stavu

poþet

poþet aktuálne vedených mierových operácií

16

poþet nasadeného uniformovaného personálu spolu

104 503

z toho vojaci

89 406

z toho policajti

13 261

z toho vojenskí pozorovatelia

1 836

poþet nasadeného civilného personálu spolu

16 471

z toho medzinárodný civilný personál

5 256

z toho miestny civilný personál

11 215

poþet pôsobiacich dobrovoĐníkov

1 804

celkový poþet nasadeného v aktuálnych mierových operáciách poþet krajín personálom celkový poþet operáciách

prispievajúcich úmrtí

personálu

uniformovaným

v aktuálne

schválené finanþné prostriedky operácie (júl 2015 – jún 2016)

na

vedených mierové

122 778 124 1 679 približne 8,27 mld. $

Zdroj: Peacekeeping Fact Sheet, 2016



27

Tab. 2 Charakteristiky aktuálne vedených mierových operácií OSN mierová operácia

poþet aktuálne nasadeného personálu celkovo

schválené výdavky na obdobie 07/2015 – 06/2016 v $

pomer výdavkov a poþtu nasadeného personálu

MINURSO Sahara)

(Západná

495

53 190 000

107 454,5

MINUSCA Afrika)

(stredná

12 627

814 066 800

64 470,3

MINUSMA (Mali)

13 170

923 305 800

70 106,7

MINUSTAH (Kongo)

22 492

1 332 178 600

59 228,9

UNAMID (Dárfúr)

21 022

1 102 164 700

52 429,1

UNDOF (Sýria)

928

51 706 200

55 717,9

UNFICYP (Cyprus)

1 067

52 538 500

49 239,5

UNIFIL (Libanon)

11 369

506 346 400

44 537,5

UNISFA (Sudán)

4 795

268 256 700

55 945,1

UNMISS Sudán)

15 509

1 085 769 200

70 008,9

(Južný

UNOCI (Côte dÍvoire)

7 120

402 794 300

56 572,2

UNMIK (Kosovo)

366

40 031 000

109 374,3

UNMIL (Libéria) UNMOGIP a Pakistan) UNTSO východ)

5 224

344 712 200

65 986,3

(India

116

19 647 100 (pre obdobie dvoch rokov)

84 685,8

(Stredný

384

74 291 900 (pre obdobie dvoch rokov)

96 734,2

Zdroj: Peacekeeping Fact Sheet, 2016

V tab. 1 je uvedený objem finanþných prostriedkov schválených na mierové operácie OSN v období júl 2015 až jún 2016 približne 8,27 mld. $. Na to, aby bolo možné jednoznaþne zhodnotiĢ, ktorá mierová operácia z celkového poþtu 16 aktuálne vedených, je potrebné vnímaĢ výdavky v širšom kontexte. Výšku výdavkov na 1 nasadeného þlena z celého pôsobiaceho personálu v mierových operáciách OSN ukazuje podrobnejšie tab. 2. V pomere na množstvo nasadeného personálu, a to vojenského aj civilného, sú najvyššie výdavky na mierovú operáciu UNMIK v Kosove. Naopak, v pomere na množstvo nasadeného personálu sú najnižšie výdavky na mierovú operáciu UNIFIL v Libanone. Tieto hodnoty však nie je možné chápaĢ ako koneþné. Vyjadrenie finanþnej nároþnosti vedenia danej mierovej operácie by si vyžadovalo omnoho hlbšiu a precíznejšiu analýzu, ktorá by do úvahy brala aj ćalšie skutoþnosti, ako napr.: x x x x x

28

dĎžka trvania mierovej operácie, pomer nasadeného vojenského a civilného personálu, miesto pôsobenia, klimatické a geografické charakteristiky miesta nasadenia, kultúrne zvyky,



x x

ekonomická vyspelosĢ krajiny, zúþastnené krajiny – krajiny prispievajúce personálom do danej operácie a iné.

Financovanie operácií na podporu mieru NATO

NATO, ako organizácia kolektívnej obrany, má svoju hlavnú úlohu zakotvenú v þlánku 5 Washingtonskej zmluvy. Tou je zabezpeþenie kolektívnej obrany spoloþenstva, prípadne jeho þlenov. Obr. 3 poskytuje prostredníctvom grafického znázornenia objem finanþných prostriedkov, ktoré vynakladajú þlenské štáty NATO na obranu. Obr. 3 Graf percentuálneho vyjadrenia výšky výdavkov na obranu NATO

výdavky na obranu vyjadrené ako % HDP

6 5

4,67

4,94 4,46

4,42

4,09

4

3,78

3,51

3,37 NATO Európa

3 2

1,69

1,7

1,64

1,56

1,53

1,51

1,47

1,43

2008

2009

2010

2011 2012 rok

2013

2014

2015

1 0

Zdroj: Defence Expenditures of NATO Countries (2008 – 2015), 2016

Jednou z aktivít, ktorou výrazne NATO prispieva k zvyšovaniu úrovne bezpeþnosti a mierového usporiadania vo svete sú operácie pod jej vedením. Ich financovanie sa od financovania mierových operácií OSN odlišuje. V operáciách NATO (podĐa aj mimo þlánku 5 Washingtonskej zmluvy), sú zo spoloþných zdrojov financované len špecifické a nedostatkové potreby. Tie sú hradené buć zo zdrojov NATO alebo zo zdrojov þlenských krajín, ktorým sú následne na základe podpísaného Memoranda o porozumení spätne refundované. Ostatné náklady znášajú krajiny prispievajúce na operácie na podporu mieru. Financovanie zo zdrojov þlenských krajín je možné podĐa pomerného ukazovateĐa Boots on the Ground, alebo podĐa samostatných systémov Pay if you play, þi Costs are where they fall. Princíp Boots on the Ground je založený na stanovení výšky hradených výdavkov na operáciu podĐa pomerného percentuálneho zastúpenia vojakov prispievajúcej krajiny voþi celkovému poþtu vojakov v operácii. Ćalšie dva princípy, Pay if you play



29

a Costs are where they fall, spoþívajú v tom, že náklady znáša v plnom rozsahu vysielajúca krajina (Ivanþík, 2013). Tab. 3 Výdavky SR na operácie na podporu mieru NATO rok

výdavky Ministerstva obrany SR na úþasĢ OS SR v operáciách na podporu mieru pod vedením NATO v mil. Eur (y)

2001

4,35943

2002

3,414446

2003

12,809034

2004

15,170682

2005

14,720513

2006

23,293318

2007

16,069106

2008

17,62134

2009

32,80862

2010

37,572209

2011

34,334504

2012

38,209909

Zdroj: Ivanþík, 2013

Graf na obr. 3 znázorĖuje klesajúci trend objemu finanþných prostriedkov vynakladaných þlenskými štátmi NATO na obranu. V porovnaní s európskymi þlenskými štátmi NATO je tento pokles omnoho výraznejší v Severnej Amerike. V sledovanom období rokov 2009 – 2015 klesli výdavky na obranu þlenských krajín NATO Severnej Ameriky z 4,94 % HDP na 3,37 %. Tab. 3 je pozornosĢ sústredená na výdavky SR, ktoré z celkového rozpoþtu rezortu obrany vynakladá na operácie na podporu mieru pod vedením NATO. Od roku 2001 do roku 2012 (výnimkou boli roky 2002, 2005, 2007) v porovnaní s predchádzajúcimi rokmi výdavky SR na úþasĢ ozbrojených síl v operáciách na podporu mieru NATO rástli. Najzásadnejšie nárasty boli v porovnaní s predchádzajúcim obdobím v roku 2003 a 2009. Tento nárast mohol byĢ do istej miery ovplyvnený vstupom SR do NATO v roku 2004, ale samozrejme aj množstvom ćalších skutoþností, a to napr. poþtom aktuálne vedených operácií, poþtom aktuálne nasadených príslušníkov Ozbrojených síl SR v operáciách na podporu mieru NATO, miestami nasadenia, ekonomickými možnosĢami krajiny a inými.

Financovanie misií a operácií krízového manažmentu EÚ Jedným zo základných cieĐov EÚ je presadzovaĢ a zachovávaĢ mier. Za týmto úþelom EÚ uskutoþĖuje misie krízového manažmentu. Prostriedkom, prostredníctvom ktorého je EÚ schopná tento druh operácií a misií realizovaĢ, je Európska bezpeþnostná a obranná politika (ćalej len „EBOP“). Tá predstavuje spôsob, ako dosiahnuĢ požiadavku uvedenú v Európskej bezpeþnostnej stratégii, a to je posilniĢ úlohu EÚ v rámci globálnej

30



bezpeþnosti. CieĐom a zámerom EBOP je prevencia a riešenie konfliktov na medzinárodnej úrovni prostredníctvom vojenských aj nevojenských síl. Misie a operácie krízového manažmentu EÚ nie sú financované z rozpoþtu EÚ, ale prostredníctvom mechanizmu ATHENA fungujúceho na základe urþenia výšky príspevkov krajín podĐa hrubého národného dôchodku. Tento finanþný mechanizmus bol zriadený v roku 2007 a slúži predovšetkým na financovanie operácií krízového manažmentu EÚ a vojenských podporných akcií o ktorých rozhodla Rada EÚ. Právnym základom pre jeho þinnosĢ je rozhodnutie Rady EÚ þíslo 2011/871/CFSP zo 14. mája 2007. Mechanizmus ATHENA je riadený osobitným výborom zloženým zo zástupcov krajín, priþom každá krajina má jedného zástupcu. Financovanie operácií krízového manažmentu EÚ je závisle od fáz operácií (Ivanþík, 2013): x prípravná fáza - zakladanie úþtov, nastavovanie finanþných tokov, návrh nákladov pre veliteĐa operácie, vznikajú výdavky na vyslanie a þinnosĢ prieskumného tímu, priþom náklady spojené s logistickou podporou znášajú a hradia krajiny samostatne, x aktívna fáza - výdavky na zabezpeþenie þinnosti veliteĐstiev a jednotiek, x likvidaþná fáza – platby za neuhradené faktúry, ukonþenie zmlúv, riešenie škôd, spracovávanie správ a uzatváranie bankových úþtov. Obr. 4 znázorĖuje výdavky EÚ na misie a operácie a ich udržanie v sledovanom období 2006 – 2013. Najvýraznejší nárast výdavkov na operácie možno pozorovaĢ v roku 2007, a to až 5,2 % oproti predchádzajúcemu roku. Naopak, najvýraznejší medziroþný pokles výdavkov v tejto oblasti bol zaznamenaný poþas sledovaného obdobia v roku 2010, kde výdavky na operácie a misie EÚ klesli až o 13,3 %.

výdavky na operácie a misie a ich udržanie v mld. EUR

Obr. 4 Graf výšky skutoþných výdavkov EÚ na operácie a misie

49,6

50 49 48

47,2

47,1

46,8

47 45,6

46

45,6

46 45,2

45 44 43 2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

rok Zdroj: Defence Data, 2015



31

Záver Spektrum aktivít organizácií medzinárodného krízového manažmentu je rozsiahle. Prostredníctvom nich sa usilujú o stabilizovanie situácie, opätovné dosiahnutie prímeria a zvýšenie úrovne bezpeþnosti v problematických regiónoch sveta. Za týmto úþelom sú realizované mierové operácie OSN, operácie na podporu mieru NATO, þi operácie a misie krízového manažmentu EÚ. Príspevok pojednáva v struþnosti o podstate spomínaných operácií, hlavnú pozornosĢ však venuje financovaniu týchto aktivít. V závislosti od organizácie, ktorá realizuje danú operáciu, je aj spôsob financovania, resp. spolufinancovania zo strany þlenských štátov odlišný. Výdavky na mierové operácie OSN sú spätne refundované prispievateĐským krajinám. Naopak, v prípade operácií na podporu mieru NATO znášajú prispievateĐské krajiny výdavky na operácie sami. To, v akej výške záleží od konkrétnej operácie a použitého mechanizmu financovania. V prípade operácií a misií EÚ je využívaný mechanizmus ATHENA, ktorý zohĐadĖuje pri výške príspevkov þlenských krajín ich hrubý národný dôchodok. Na základe zisteného možno konštatovaĢ, že každá organizácia využíva vlastné a osobité spôsoby financovania predmetných operácií, priþom zohĐadĖuje špecifiká realizovaných operácií, þlenských krajín a množstva ćalších skutoþností.

Seznam literatury

Allied Joint Doctrine for Non – Article 5 Crisis Response Operations AJP – 3.4 (A). 2010. [on line]. NATO Standardization Agency, 2010. [cit. 2015-09-12]. Dostupné na: www.kam.lt/download/14142/ajp-3.4(a)%20rd1.pdf. Defence Data. 2015. [on line]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné na: https://issuu.com/europeandefenceagency/docs/eda_defence_data_2013_web/1?e=47634 12/12106343. Defence Expenditures of NATO Countries (2008 – 2015). 2016. [on line]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné na: http://www.nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/ pdf_2016_01/20160129_160128-pr-2016-11-eng.pdf. IVANýÍK, R., JURýÁK, V. 2013. Mierové operácie vybraných organizácií medzinárodného krízového manažmentu. Liptovský Mikuláš: TlaþiareĖ Akadémie ozbrojených síl generála M. R. Štefánika, 2013. 230 s. ISBN 978-80-8040-469-7. JURýÁK, V. et al. 2009. Organizácie medzinárodného krízového manažmentu. Liptovský Mikuláš: TlaþiareĖ Akadémie ozbrojených síl generála M. R. Štefánika, 2009. 235 s. ISBN 978-80-8040-387-4. Peacekeeping Fact Sheet. 2016. [on line]. [cit. 2016-04-02]. http://www.un.org/en/peacekeeping/resources/statistics/factsheet.shtml.

Dostupné

na:

United Nations Peacekeeping Operations – Principles and Guidelines. 2008. [on line]. New York: Peacekeeping Best Practices Section, Department of Peacekeeping Operations, United Nations, 2008. [cit. 2015-11-05]. Dostupné na: http://pbpu.unlb.org/pbps/library/capstone_doctrine_eNg.pdf.

32



CLUSTER ANALYSIS OF POST-COMMUNIST COUNTRIES OF THE EUROPEAN UNION ———————————————————————————————————————

Ing. Veronika Illéšová Ing. Ladislav Panþík Podnikovohospodárska fakulta so sídlom v Košiciach, Ekonomická univerzita v Bratislave [email protected], [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract The presented paper presents a use of a simple clustering algorithm in order to assess the impact of financial crisis on national economies of nine post-communist member countries of the European Union. We use the total of twelve macroeconomic and demographic indicators (such as unemployment, balance of payments, crude rate of total change of population) to describe socio-economic situation in surveyed countries in years 2008 and 2014 (before and after the financial crisis). Then, after standardization, we use Ward method to create clusters of similar countries. We found that while cluster formation in 2008 can be explained by geographical proximity, it is not possible for clusters in 2014. Moreover, we observe typical “after-crisis” development of selected indicators, such as increase of unemployment rate, lower inflation and increase in exports (a positive sign of economic recovery).

Keywords Post-communist countries, cluster analysis, Ward method

JEL Classification C380, F020, F630

Introduction The fall of so called Iron Curtain in 1989 meant a significant change in social and economic life in former countries of Eastern bloc. Excluding some exceptions, the majority of these countries started to follow the path of political and economic integration with the rest of European countries. Accession to the European Union (EU) became an ultimate goal of their foreign policy. Table 1 shows the process of European integration of eleven European post-communist countries. Eight of post-communist countries accessed the EU in 2004 together with Cyprus and Malta, followed by Bulgaria and Romania (in 2007) and finally by Croatia (in 2013).



33

Table 1 Overview of European integration of former Eastern Bloc countries Country name

Country code

EU member country since

Member of Eurozone since

Czech Republic

CZ

1.5.2004

-

Estonia

EE

1.5.2004

1.1.2011

Hungary

HU

1.5.2004

-

Latvia

LV

1.5.2004

1.1.2014

Lithuania

LT

1.5.2004

1.1.2015

Poland

PL

1.5.2004

-

Slovakia

SK

1.5.2004

1.1.2009

Slovenia

SI

1.5.2004

1.1.2007

Bulgaria

BG

1.1.2007

-

Romania

RO

1.1.2007

-

Croatia

HR

1.7.2013

-

Source: authors, based countries/index_en.htm

on

the

data:

the

http://europa.eu/about-eu/countries/member-

We survey nine (of eleven) countries of former Eastern Bloc which were successful in their integration effort and currently are members of the European Union. We left out Slovenia because of lack of suitable data and Croatia because of its late accession to the EU. Our goal is to assess relative position of the post-communist countries within the European Union and to see whether the global financial crisis changed anything about their situation.

Literature review Cluster analysis is a typical tool used to assign object on the basis of their similarities. It is often used to identify regions with common features in order to support regional policy decisions. Soares et al. (2003) criticize the NUTS-2 regionalization that divides Portugal into four regions and find it unsuitable for regional policy targeting. Instead, they use cluster analysis to group the total of 275 municipalities (concelhos) on the basis of 33 local socioeconomic indicators published by the Portuguese statistical authority. The authors obtained four clusters – group of similar municipalities. Among other things, the results justified the fact that the coastal zone of Portugal is more developed than the interior of the country. Zivadinovic et al. (2009) used cluster and factor analysis in order to assess the position of Croatia among other members of the EU (27 counties at that time). The authors used these structural economic indicators: GDP per capita, total employment rate, comparative price levels, employment rate of older workers, long term unemployment and productivity of national economies expressed in relation to the European Union (EU-27) average.

34



According to their results, depending on the chosen method, Croatia grouped most of the times with countries that have similar historical and political background like Hungary, Poland and Slovakia. Melecký and Poledníková (2012) strived to assess the regional disparities between Visegrad group countries (also known as V4 countries, namely Czech republic, Hungary, Poland and Slovakia) and Germany and Austria during years 2000 to 2010. The total of 24 indicators representing three types of disparities (economic, social and teritorial) were used to describe the studied countries. The authors found that Austria and Germany always separated from V4 countries.

Methodology and data For our research we choose the post-communist countries which are nowadays members of the European Union. Because of comparing the evaluation of these countries in years 2008 and 2014 we choose post-communist countries which become a European Union member in 2007 at latest. Consequently these countries are: Bulgaria (BG), Czech Republic (CZ), Estonia (EE), Latvia (LV), Lithuania (LT), Hungary (HU), Poland (PL), Romania (RO) and Slovakia (SK). To analysis we included a number of indicators, which in our opinion are good interpreters of the economic situation in the country. These indicators are: U1 – unemployment rate (annual average), U2 – youth unemployment rate, U3 – harmonised index of consumer prices (annual change), U4 – gross domestic product (annual change), U5 – general government expenditure (percentage of GDP), U6 – export (percentage of GDP), U7 – import (percentage of GDP), U8 – crude rate of natural change of population, U9 – crude rate of total change of population, U10 – general government deficit, U11 – gross domestic product per capita in purchasing power standards (EU28 = 100), U12 – balance of payments (annual change). All the data were obtained for the years 2008 and 2014 from the on-line database of European Commission.



35

Because of differences in the units of measurements of individual indicators, we standardized data by using the following expression:

X EX , V X

Z

where X is the original variable, E(X) is its expected value and ı(X) is its standard deviation. Since the cross correlation between the indicators can take a negative influence to the research, it is important to eliminate one of the correlated indicators. The correlation between indicators we verified by Pearson correlation matrix. Then we decided to eliminate the indicators, where p-value was smaller than 0.01. As we can see in the tables in appendix two correlation coefficients were significant in 2008 and two correlation coefficients in 2014. Export (U6) correlated with import (U7) both in 2008 and 2014. Crude rate of natural change of population (U8) correlated with balance of payments (U12) in 2008 and with crude rate of total change of population (U9) in 2014. Thus, we decided to eliminate indicators U7 and U8 in 2008 and the same indicators in 2014. For evaluation post-communist countries we use the cluster analysis, concretely Ward method, which is based on the minimization of squared errors in cluster by the cluster mean. As a distance measure we used Euclidean distance as shown by Kaufman and Rosseeuw (2005).

Results The results of using this method on the data from 2008 are visible on the following dendrogram (Figure 1). Based on the dendrogram, we decided to sort out examined countries into four clusters: 1. cluster: Bulgaria, 2. cluster: Estonia, Lithuania, Latvia, Romania, 3. cluster: Czech republic, 4. cluster: Hungary, Poland and Slovakia.

36



Figure 1 Hierarchical tree of the post-communist countries evaluation in 2008

Source: own sources.

In order to better understand the origin of resulting clusters we calculate average values of used indicators for each of them. Average values are calculated from the original values of indicators. Table 2 Cluster averages for 2008 1.cluster

2.cluster

3.cluster

4.cluster

U1

5,6

6,15

4,4

8,17

Total 6,57

U2

11,9

14,13

9,9

18,67

14,92

U3

12

11,23

6,3

4,7

8,59

U4

5,6

0,1

2,7

3,47

2,12

U5

36,9

38,45

40,2

43,3

40,09

U6

52,3

47,6

63,4

66,07

56,03

U9

-6,8

-8,45

7,9

0,1

-3,6

U10

1,6

-3,88

-2,1

-3,17

-2,83

U11

44

59,75

81

63

61,44

U12

-22,4

-11,53

-1,9

-6,73

-10,07




37

We can notice high variability in average values of several indicators among clusters. The first cluster, which contains only Bulgaria, features against other clusters with the smallest values of the indicators U5, U11 and U12 and the highest values of indicators U3, U4 and U10. Small value of GDP per capita in purchasing power standards (U11) and negative value of the balance of payments (U12) tells about high imports and low domestic production, but the highest value of annual change of GDP (U4) of all clusters indicates the growth in domestic production over last year. Positive value of general government deficit (U10) relates to small general government expenditure (U5). The second cluster includes four countries, namely the three Baltic States and Romania, and the average values are smallest in indicators U4, U6 and U9 and there are not the highest average values against the other clusters. The presence of the three Baltic States in one cluster it not only assigns of theirs geographic closeness, but also of their mutual historical and economic proximity. This cluster is in general defined in negative features. The lowest average value of GDP growth, low exports and negative balance of payments (U4, U6, U12) draw the picture of general economic downturn. This notation is even more signified by high average youth unemployment rate (U2). Czech Republic is the only country, which belongs to the third cluster. In this cluster we recorded the smallest values of indicators U1, U2 and U12 and the highest values of U9 and U11. The lowest unemployment rates and the highest GDP per capita (U1, U2, U11) expressed the good economic performance of Czech republic in 2008. In the last cluster, which includes three countries, namely Hungary, Poland and Slovakia, we calculated the smallest average value of indicator U3 and the highest average values of indicators U1, U2, U5 and U6. High values of the unemployment rates and general government expenditure (U1, U2, U5) and on the other side the small value of Harmonized index of consumer prices (U3) may be determined the strong social orientation of governments in these countries. The high value of the export (U6) indicates that these economies are export-oriented. The following dendrogram captures the clusters of countries formed in 2014. We set the Euclidean distance equal to 5 and divided the nine surveyed countries into three clusters: 1. cluster: Bulgaria, Slovakia, 2. cluster: Latvia, Romania, Poland, 3. cluster: Czech Republic, Estonia, Lithuania and Hungary.

38



Figure 2 Hierarchical tree of the post-communist countries evaluation in 2014


Because of better description of clusters follows the table of average values of individual indicators in clusters. Table 3 Cluster averages in 2014 1. cluster

2. cluster

3. cluster

Total

U1

12,3

8,867

7,975

9,233

U2

26,75

22,5

17,65

21,289

U3

-0,85

0,733

0,275

0,178

U4

2

2,867

2,9

2,689

U5

41,85

38,033

41,325

40,344

U6

78,5

49,367

84,55

71,478

U9

-2,5

-4,1

-2,575

-3,067

U10

-4,3

-2,067

-1,1

-2,133

U11

62

62,333

76

68,333

U12

0,65

-1,467

1,9

0,5


In first cluster, composed of Bulgaria and Slovakia, we recorded the lowest values of indicators U3, U10 and U11 and the highest values of indicators U1, U2 and U5. The government may have tried to compensate higher unemployment rates (U1, U2) by



39

exceeding expenditures on social care, which resulted in higher general government expenditure (U5). This cluster is the only with the decreasing price level. Second cluster, included namely Latvia, Romania and Poland, has the lowest average values of indicators U5, U6, U9 and U12 and the highest value of U3. Low exports and negative balance of payments (U6, U12) outline the low level of domestic production and high import to these countries. Low government expenditures (U5, the lowest among all clusters) didn’t boost the economy strong enough which resulted in the increase in the price level (U3) and emigration (U9). For the last cluster, which contains of four countries, namely Czech Republic, Estonia, Lithuania and Hungary, we calculated the lowest average values of indicators U1 and U2, and the highest average values of U4, U6, U10, U11 and U12. The lowest average values of unemployment rates (U1, U2) and high GDP growth and GDP per capita (U4, U11) denotes good economic a production power of economy. It is related to the highest value of exports and high and positive balance of payments (U6, U12) as well. The third cluster is the least successful one.

Conclusion Based on the results presented above we draw two main conclusions. Firstly, the clustering in 2008 was explainable by geographical proximity of countries. That was not true anymore in 2014. Countries were grouped on some other principle. Maybe this new distribution was created as a result of different reactions of national economies on financial crisis, differences in national anti-crisis policies and the subsequent process of economic recovery in given countries. Secondly, we point out on some interesting changes in total average values for several variables (see graph in the appendix). Both harmonised unemployment rate (U1) and youth unemployment rate (U2) rose significantly over the surveyed period. Together with much lower inflation (U3) in 2014 these might be the last signs of financial crisis. On the other hand, overall increase in exports (U6) and improved balance of payments (U12) are signs of economic recovery in national economies. There is a perspective of further research of the presented topic. Results of cluster analysis are in general highly dependent on the indicators chosen to describe examined objects. It would be interesting to add other variables, for instance a dummy variable indicating a membership of a given county in the Eurozone or labor productivity indicators.

Acknowledgements The authors gratefully acknowledge the support from the Slovak grant agency VEGA no. 1/0392/15.

40





0,0137

0,0000

41 0,2036

0,0278

-0,4683 0,7229

0,5786

0,0088

0,8052

0,1120

0,5662

0,0593

0,6476

0,3693

0,9906

0,3558

-0,0046 0,3500

0,2636

0,4175

0,1555

0,2293

0,4456

0,8954

0,0515

0,4564

-0,2855

0,3334

0,0384

0,8310

0,6963

0,1520

0,0185

0,2105

-0,4620

0,9284

-0,7556 -0,0352

0,4331

0,6109

0,6887

0,0540

0,6041

-0,1560 -0,6581 0,2010

0,3827

-0,3320 -0,2998 -0,1973

0,6816

0,1597

0,7256

0,8890 -0,6932 0,0835

0,8155

0,7115

0,1441

0,8961

0,0511

0,6607

-0,1706

0,8747

-0,0617

0,8709

0,0636

0,3870

U11

0,7775

0,0576

0,8521

0,0000

0,5800

0,3409

0,1287

0,1368

0,8319

0,0830

0,7646

0,3292

0,3907

U10

-0,0729 0,6509

0,0000

-0,2149 0,5155

0,4693

0,7751

U9

0,2142

0,0173

0,0000

0,3655

0,8097 0,5456

0,7528

0,6626 0,2777

0,0000

0,3813

U8

0,7608

0,0941

0,6574

-0,1169 -0,0912 0,0546

0,3268

0,7850

0,1066

U7

-0,1697 0,1229

0,9660

0,0167

0,2517

-0,1724 -0,3329 0,1115

0,1842

0,7841

0,5478

0,0003

0,1644

0,0000

0,0000

0,0000

0,0409

-0,5062 0,3496

1,0000 0,0000

-0,1070 -0,4865 0,4270

0,2321

0,9313

0,4676

0,1139

0,0000

0,9168

-0,2788

-0,5638

1,0000

0,3564

0,0186

0,0000

1,0000

U1

0,7552

U2

1,0000

U3

0,0000

U4

1,0000

U5

1,0000

U6

U6

1,0000

U7

U5

1,0000

U8

U4

1,0000

U9

U3

1,0000

U10

U2

1,0000

U11 U1

1,0000

U12

Table 4 Pearson correlation matrix for 2008 U12

42


0,6275

0,0000

0,7095

0,1451

0,0118

0,5995

0,4182

-0,2035 -0,3092

0,0996

0,0630

0,6407

0,0914

0,0606

0,6451

0,0616

0,6432

0,6130

0,9020

0,7573

0,1206

0,8236

0,0871

0,1947

0,7863

0,1059

0,5706

0,2194

0,2398

-0,4765 0,4368

0,2207

0,0482

0,6777

0,4459

-0,2919

0,4201

0,3080

0,0142

0,7747

0,8834

0,0574

0,4608

0,4457

-0,2921

0,7709

-0,1137

0,5180

0,2737

0,6330

0,4634

0,9747

-0,2813 -0,0124

0,3205

-0,3747 -0,1854

0,1023

-0,5791 -0,4095

0,8128

0,0925

0,8786

0,0598

0,6206

U11

0,1883

0,1182

0,0000

0,5944

0,6327 0,7873

0,5213

0,9585 0,5827

0,0000

0,1962

0,4259

0,4531

0,6958

0,2829

0,7056

U10

0,5583

0,1855

0,5813

0,3043

0,4679

0,1617

0,4289

0,5758

-0,1921 0,2491

U9

-0,0204 0,2472

0,0027

0,0000

0,5751 0,2135

0,1522

0,8960

0,8013

-0,0983

-0,2165 0,1471

0,8208

0,0885

U8

0,8642

0,2786

0,3776

0,0000

0,0000

0,4924 -0,0511 -0,3024

0,9745

-0,2640

0,2149

-0,4581

0,4480

U7

0,2169

0,3354

0,2756

0,9907

0,0000

0,0125

0,6547

0,0000 0,4080

0,1738

0,2177

0,9128

-0,0429 -0,2907

0,4557

1,0000 0,0000

0,1520

0,4984

0,0677

0,0000

0,6323

1,0000

0,0000

1,0000

U1

0,0000

U2

-0,2605 -0,5192

U3

1,0000

U4

1,0000

U5

1,0000

U6

U6

1,0000

U7

U5

0,0000

1,0000

U8

U4

1,0000

U9

U3

1,0000

U10

U2

1,0000

U11 U1

1,0000

U12

Table 5 Pearson correlation matrix for 2014 U12


Seznam literatury

EU member countries. [online]. [cit. 2016-03-18]. Available on

the

Internet:

KAUFMAN, L. í ROSSEEUW, P. J. 2005. Finding Groups in Data: An Introduction to Cluster Analysis. John Wiley & Sons, 2009. ISBN: 0-471-73578-7. MELECKÝ, L. í POLEDNÍKOVÁ, E. 2012. Use of Multivariate Methods for Disparities Evaluation in Visegrad Four Countries in Comparison with Germany and Austria. In Honová, I. , L. Melecký and M. Staníþková (ed.). Proceedings of the 1st International Conference on European Integration 2012. Ostrava: VŠB-Technical University of Ostrava, 2012, pp. 199í210. ISBN 978-80-248-2685-1. SOARES, J. O. et al. 2003. A multivariate methodology to uncover regional disparities: A contribution to improve European Union and governmental decisions. In: European Journal of Operational Research. ISSN 0377-2217, 2003, vol. 145, pp. 121–135. ZIVADINOVIC, N. K. í DUMICIC, K. í CASNI, A. C. 2009. Cluster and Factor Analysis of Structural Economic Indicators for Selected European Countries. In WSEAS TRANSACTIONS on BUSINESS and ECONOMICS. ISSN 1109-9526, 2009, vol. 6, no. 7, pp. 331í341.



43

MOŽNOSTI APLIKÁCIE PORTEROVHO MODELU PIATICH SÍL ———————————————————————————————————————

Ing. Denisa Janasová Fakulta bezpoþnostného inženierstva, Žilinská univerzita v Žiline [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract This article points out to the possibility of application Porter's model by evaluation sources which are form various of forces competitive environment. Assessing the impact of the competitive's forces is result of the implementation, while the main factors can be considered as the causes of their perception as an opportunity or a threat for the company. Source of competitive forces, their summary and following expresing the total action of sectoral environment for business are quantitative rated in this article.

Keywords Porter's model, competitive strength, opportunity, threat

JEL Classification M21

Úvod Porterov model piatich síl je zameraný na analýzu vonkajšieho, odvetvového prostredia firmy, presnejšie na skúmanie konkurencie v nej pôsobiacej. Prostredníctvom modelu možno opísaĢ úþinok konkurenþných síl, ktoré ovplyvĖujú ziskovosĢ odvetvia a v koneþnom dôsledku i zisk konkrétnej firmy. Podniky, ktoré môžu využiĢ daný model, je možné rozdeliĢ do dvoch skupín. A to na tie, ktoré sa chcú etablovaĢ do odvetvia a tie, ktoré už v odvetví pôsobia. Konkurenþné sily, ktoré tvoria základ Porterovho modelu, sú znázornené na nasledujúcom obrázku.

44



Obr. 1 Hybné sily konkurencie v odvetví

PodĐa: Porter, 1994, s. 4

Na tomto modeli je zaujímavé hlavne grafické znázornenie, presnejšie umiestnenie hybnej sily konkurenti v odvetví v strede, a nie na rovnakej úrovni ako zvyšné štyri sily. V takom prípade, by v strede mohlo byĢ skúmané konkurenþné prostredie a z tejto sily, by šípka k nemu smerujúca bola oznaþená ako hrozba, podobne ako to je pri silách novo vstupujúce firmy a substitúty. V strede tohto uvažovaného, graficky znázorneného modelu, by mohlo byĢ uvedené konkrétne odvetvie, ktoré ide analyzovaĢ novo vstupujúci alebo už pôsobiaci podnik na zistenie hrozieb a príležitostí vo vzĢahu k odvetviu. Na základe týchto úvah, by mohol byĢ model konkurenþného prostredia upravený tak, ako na nasledujúcom obrázku. Obr. 2 Uvažované grafické znázornenie Porterovho modelu

Pri umiestnení síl, ktoré navrhol Michael Porter, sa vychádza z toho, že ide o analýzu konkurenþného prostredia v odvetví. Základ tohto prostredia, jeho podstatu, tvorí



45

konkurencia v Ėom pôsobiaca úþastníci, ktorí navzájom súperia. Z tohto dôvodu ju autor umiestnil do stredu, hoci ide o rovnako dôležitú hybnú silu ako ostatné. Zvyšné štyri sily okrem toho, že ovplyvĖujú konkurenþné prostredie (tak ako diskutovaná sila), majú vplyv i na túto piatu silu – ovplyvĖujú zároveĖ i veĐkosĢ, intenzitu rivality medzi konkurentmi. Avšak navzájom sa tieto štyri sily neovplyvĖujú. Vo všeobecnosti možno povedaĢ, že cieĐom väþšiny podnikateĐských subjektov je dosiahnuĢ zisk. Potrebné je analyzovaĢ prostredie, v ktorom pôsobí, respektíve bude pôsobiĢ a zistiĢ, þi je dané odvetvie atraktívne. Tu sa vynára otázka, aké odvetvie je pre podnik atraktívne? Pred zodpovedaním je potrebné sa zamyslieĢ, þi v uvažovanom odvetví je možné predpokladaĢ návratnosĢ vloženého kapitálu. Michael Porter v knihe Konkurenþná stratégia uvádza v spojitosti so svojím modelom: ,,Súhrnné pôsobenie týchto piatich síl urþuje potenciál koneþného zisku v odvetví, kde sa potenciál zisku meria z hĐadiska dlhodobej návratnosti investovaného kapitálu.޵ (Porter, 1994, s. 3). Autor ćalej uvádza, že rôzne odvetvia majú rôzny potenciál koneþného zisku. Pri použití Porterovho modelu je potrebné vychádzaĢ z konkrétneho odvetvia, þo súvisí s rozliþnou veĐkosĢou zdrojov formujúcich jednotlivé konkurenþné sily. V uvádzanej použitej literatúre nie je presne stanovený postup aplikácie modelu. Z tohto dôvodu môže spracovateĐ viac menej postupovaĢ rôzne, priþom výsledkom by malo byĢ stanovenie toho, ktoré konkurenþné sily predstavujú pre podnik príležitosti a hrozby z prostredia, a následne tomu prispôsobovaĢ stratégiu, prípadne prijaté opatrenia. Oznaþeniu konkurenþnej sily za hrozbu alebo príležitosĢ pre podnik by malo predchádzaĢ preskúmanie zdrojov jej pôsobenia. Zdroje je vhodné pre potreby ćalšej práce s nimi zaznamenávaĢ. Za úþelné možno považovaĢ bodové hodnotenie zdrojov do tabuĐky. Ako vzory môžu slúžiĢ tabuĐky uvedené v publikácií Strategický management od Františka KováĜa, taktiež zostavovateĐ metódy, Michael Porter, uvádza všeobecný náþrt prvkov formujúcich a ovplyvĖujúcich danú konkurenþnú silu v publikácií Konkurenþná stratégia. Urþovanie zdrojov by malo vychádzaĢ z konkrétneho odvetvia, pre ktoré je daný model zostavovaný. Každé odvetvie má svoje špecifiká ako i významné faktory formujúce konkurenþnú silu, ktoré je potrebné braĢ do úvahy a zahrnúĢ ich do skúmania. Hodnotiaca škála zdrojov hybných síl konkurenþného prostredia je v rozsahu od 0 do 4 bodov. Zaþiatok stupnice je 0 bodov, priþom sa vychádza z toho, že silné negatívne pôsobenie zdroja hodnoteného 1 bodom, by po prepoþítaní na percentá zvýšilo intenzitu pôsobenia sily v smere jej chápania ako príležitosĢ a nie hrozbu. Koniec stupnice predstavujú 4 body, priþom je možné túto hranicu podĐa potrieb zmeniĢ. Dôležité je zachovaĢ pre všetky zdroje rovnaký rozsah stupnice. Zdroj, o ktorom sa spracovateĐ modelu domnieva, že pôsobí na podnikateĐský subjekt z hĐadiska hodnotenej konkurenþnej sily negatívne, hodnotí nižším poþtom bodov, v nasledujúcich tabuĐkách podĐa závažnosti 0 až 1 bodom. Naopak, zdroj pôsobiaci pozitívne z hĐadiska

46



posudzovanej sily na podnik hodnotí 3 až 4 bodmi. Zdroj, ktorý nepôsobí na subjekt ani priaznivo a ani nepriaznivo (neutrálne), avšak je z hĐadiska posudzovanej sily pre podnik dôležitý, je ohodnotený dvoma bodmi. V nasledujúcich þastiach þlánku sú spracované hodnotiace tabuĐky konkurenþných síl pre malý stavebný podnik na základe odpovedí jedného z majiteĐov po bližšom opise daných zdrojov.

KONKURENýNÁ SILA DODÁVATELIA Tlak zo strany dodávateĐov spoþíva vo zvyšovaní cien výrobných vstupov, prípadne zhoršením ich kvality, kde podnik neschopný reakcie na rast nákladov, pod hrozbou straty odberateĐov, sa dostáva do problémov. V nasledujúcej tabuĐke sú uvedené zdroje pôsobenia konkurenþnej sily dodávatelia. Je rozdelená na dve pomyselné þasti podĐa charakteru dodávateĐa, a to dodávateĐ materiálnych vstupov a dodávateĐ práce, zamestnanec. V hodnotiacej tabuĐke je ,,dodávateĐ“ myslený všeobecne, ako súhrn všetkých dodávateĐov. Pri vypracovaní je však možné dodávateĐov materiálnych vstupov ešte rôzne rozdeliĢ, napríklad podĐa objemu dodávok, charakteru dodávaného materiálu (priamy, pomocný) alebo podĐa objemu nákladov na dodávky. Takýmto spôsobom uvedené zdroje poskytujú prehĐad o významných, súþasných ako i možných budúcich dodávateĐoch pre potreby vyhodnotenia aktuálnej situácie a podkladu pre rozhodovanie o možnostiach rozšírenia výroby. Druhá þasĢ tabuĐky je zameraná na posúdenie situácie na trhu práce. Pri rozhodnutí o urþení otoþenia stupnice hodnotenia zdroja, je dôležité na zamestnanca pozeraĢ práve ako na dodávateĐa práce, na jeho vyjednávací vplyv voþi podnikateĐskému subjektu. Ako príklad na ozrejmenie možno uviesĢ zdroj – potreba prijímaĢ pracovníkov s praxou v odbore. Ak povaha pracovnej pozície vyžaduje prijaĢ kvalifikovaného pracovníka, predstavuje to pre podnik ohrozenie. Na uspokojenie tejto požiadavky je potrebný zamestnanec s praxou, þo zvyšuje jeho vyjednávací vplyv voþi podniku. Naopak, ak nie je potrebná prax, sú znížené nároky na potenciálneho zamestnanca. Podnik má širší výber na trhu práce medzi uchádzaþmi o pracovné miesto a preto klesá ich vyjednávací vplyv. Obdobne je možné identifikovaĢ zdroje formujúce dodávateĐov práce ako pri dodávateĐoch materiálnych vstupov.



47

Tab. 1 Hodnotiaca tabuĐka zdrojov ovplyvĖujúcich hybnú silu dodávatelia Zdroj ovplyvĖujúci hybnú silu dodávatelia

Hodnotenie

Poþet možných dodávateĐov DodávateĐov je veĐa (4 b), málo (0 b)

3b

Poþet dodávateĐov podnikateĐského subjektu DodávateĐov je veĐa (4 b), málo (0 b)

2b

Význam podnikateĐského subjektu pre dodávateĐa VeĐký (4 b), malý (0 b)

1b

Hrozba vstupu dodávateĐov do odvetvia VeĐká hrozba (0 b), malá hrozba (4 b)

3b

ýastá zmena dodávateĐov Skôr áno (0 b), skôr nie (4 b)

3b

Náklady na zmenu dodávateĐa Vysoké náklady (0 b), nízke náklady (4 b)

2b

ViazanosĢ dodávaných dodávok z iného odvetvia Viazané dodávky (0 b), neviazané dodávky (4 b)

2b

Produkt dodávateĐa je dôležitým vstupom pre podnikateĐský subjekt Dôležitý (0 b), menej dôležitý (4 b)

0b

Poþet nezamestnaných v odvetví VeĐký poþet (4 b), malý poþet (0 b)

3b

Vyšší poþet stálych zamestnancov Skôr áno (4 b), skôr nie (0 b)

3b

Potreba prijímaĢ pracovníkov s praxou v odbore Skôr áno (0 b), skôr nie (4 b)

0b

Fluktuácia pracovníkov v odvetví Skôr áno (0 b), skôr nie (4 b)

1b

MožnosĢ integrácie zamestnanca do odvetvia Skôr áno (0 b), skôr nie (4 b)

0b

Sumarizácia: 23 bodov z celkového poþtu 52 bodov Upravené podĐa: KováĜ, 2008, str.112; Potrer, 1994, str. 27

KONKURENýNÁ SILA ODBERATELIA Vyjednávací vplyv odberateĐov spoþíva v snahe znižovania cien produktov, požiadavkách na vyššiu kvalitu a v prípade posudzovania ich vplyvu na stavebný podnik, je možné spomenúĢ i þas dodania, respektíve znižovanie doby vykonania stavebných prác. Ako bolo v úvode þlánku spomínané, táto sila ovplyvĖuje následne rivalitu, súperenie v odvetví. Preto medzi zdrojmi vplyvu hybnej sily odberateĐov je vidieĢ aj zdroj, ktorý je možné zaradiĢ ku konkurenþnej sile rivalita v odvetví. Takýmto príkladom identického zdroja je diferenciácia produktov. Z hĐadiska posudzovania hybnej sily odberatelia, ponuka štandardných produktov predstavuje pre podnik ohrozenie z dôvodu možného výberu inej spoloþnosti (konkurencie), respektíve je tu vyššia variantnosĢ pri výbere odberateĐom. Preto je vnímaný daný zdroj ako faktor zvyšujúci jeho vyjednávací vplyv, pod hrozbou prechodu ku konkurencie. Tým sa zvyšuje i rivalita v odvetví. Na druhej strane je však možné povedaĢ, že pri štandardných produktoch približne rovnakej cenovej a kvalitatívnej

48



kategórie, ostáva odberateĐ takpovediac ,,verný“ svojmu dodávateĐovi (podniku). Tu je práve na zhodnotení zostavovateĐa modelu, akým spôsobom ohodnotí daný zdroj, respektíve vplyv charakteru diferenciácie produktov posudzovaného podniku, vo vzĢahu k správaniu sa odberateĐov. Tab. 2 Hodnotiaca tabuĐka zdrojov ovplyvĖujúcich hybnú silu odberatelia Zdroj ovplyvĖujúci hybnú silu odberatelia

Hodnotenie

Poþet významných zákazníkov Málo významných zákazníkov (4 b), veĐa (0 b)

2b

Význam produktu pre zákazníka Významný (0 b), nevýznamný (4 b)

1b

Predaj štandardných, nediferencovaných produktov Skôr áno (0 b), skôr nie (4 b)

1b

Náklady zákazníka pri prechode ku konkurencii Vysoké náklady (4 b), nízke náklady (0 b)

0b

Hrozba integrácie zákazníka do odvetvia VeĐká hrozba (4 b), malá hrozba (0 b)

1b

ZiskovosĢ zákazníka VeĐká ziskovosĢ (4 b), malá ziskovosĢ (0 b)

3b

Produkt je dôležitý z hĐadiska kvality odberateĐovej produkcie Skôr áno (4 b), skôr nie (0 b)

3b

Výhoda nákupov u viacerých podnikov pre zákazníka Znaþná výhoda pre zákazníka (0 b), nie je výhodou (4 b)

1b

Zákazník je dobre informovaný o dopyte po danom produkte Dobre informovaný (0 b), nie je informovaný (4 b)

0b

Sumarizácia: 12 bodov z celkového poþtu 36 bodov Upravené podĐa: KováĜ, 2008, str. 114; Potrer, 1994, str. 25

Vo výnimoþných prípadoch majú všetci odberatelia rovnaký vplyv na skúmaný podnik. Väþšinou ide o rozdielne pôsobenie, kde niektoré skupiny odberateĐov sú menej citlivé na zmeny ceny ako ostatné, majú menší vyjednávací vplyv. Preto pri aplikácii modelu je možné zdroje formujúce hybnú silu odberatelia rozdeliĢ na niekoĐko þastí. Napríklad pri aplikácií na stavebný podnik na skupinu domácnosti, iné podnikateĐské subjekty alebo väþšie stavebné firmy, priþom kritériom môže byĢ aj objem nakupovaných produktov. V predchádzajúcej tabuĐke, pri aplikácii na stavebný podnik, nie sú odberatelia rozdelení do viacerých skupín. Vybraný stavebný podnik nerealizuje práce domácnostiam, jeho zákazníkmi sú väþšinou len iné podnikateĐské subjekty.

KONKURENýNÁ SILA RIVALITA V ODVETVÍ Súperenie konkurencie sa uskutoþĖuje s cieĐom dosiahnutia vyššieho podielu na trhu. Faktory urþujúce intenzitu tejto hybnej sily sa tak, ako ostatné, þastokrát menia. Dôvodom súĢaživého správania podnikov je pociĢovanie tlaku zo strany iných, alebo príležitosti na vylepšenie svojho postavenia. So zdrojmi pôsobenia intenzity tejto sily sa podniky



49

vyrovnávajú, no môžu vhodnými strategickými krokmi zlepšiĢ svoje postavenie. Súperiace podniky v odvetví sú vzájomne závislé, þo je podmienené princípom akcie a následnej reakcie konkurencie. Tab. 3 Hodnotiaca tabuĐka zdrojov ovplyvĖujúcich hybnú silu rivalita konkurencie Zdroj ovplyvĖujúci hybnú silu rivalita v odvetví

Hodnotenie

Poþet konkurentov Menší poþet (4 b), väþší poþet (0 b)

0b

KonkurencieschopnosĢ súperiacich podnikov VeĐká konkurencieschopnosĢ (0 b), malá (4 b)

1b

Rast odvetvia Rýchly rast odvetvia (4 b), pomalý rast odvetvia (0 b)

2b

Diferenciácia konkurencie Diferencovaná konkurencia (0 b), nediferencovaná (4 b)

1b

Šírka konkurencie Konkurencia je obmedzená na urþitý aspekt (4 b), široká (0 b)

1b

Intenzita strategického úsilia, vysoké strategické zámery VeĐká intenzita (0 b), malá intenzita (4 b)

1b

Diferenciácia produktov Diferencované produkty (4 b), nediferencované produkty (0 b)

1b

Rozširovanie kapacít vo väþších prírastkoch Áno (0 b), nie (4 b)

3b

Vysoké fixné alebo skladovacie náklady Skôr áno (0 b), skôr nie (4 b)

1b

ġažko skladovateĐný a predajný produkt Skôr áno (0 b), skôr nie (4 b)

0b

Prekážky vstupu do odvetvia VeĐké prekážky (4 b), malé prekážky (0 b)

1b

Prekážky odchodu z odvetvia VeĐké prekážky (0 b), malé prekážky (4 b)

3b


KONKURENýNÁ SILA NOVO VSTUPUJÚCE PODNIKY Príchodom novej konkurencie klesá pôsobiacim podnikom podiel na trhu, kećže vstupujúce subjekty prinášajú so sebou do odvetvia novú kapacitu. Vznik novej konkurencie predstavuje pre ostatných ohrozenie. ýím sú menej vhodné podmienky na ich vstup, prípadne sa dá oþakávaĢ ostrá reakcia pôsobiacich podnikov, tým je ohrozenie pre skúmaný podnik menšie. K dôležitým zdrojom prekážok vstupu do odvetvia sa zaraćujú tie, ktoré sú uvedené v nasledujúcej tabuĐke. Zdroj, predstavujúci pre novo vstupujúci podnik prekážku, je pre pôsobiaci podnik výhoda. Prekážky vstupu do odvetvia znižujú tlak na skúmaný podnik zo strany tejto konkurenþnej sily, predstavujú preĖ príležitosĢ vo vzĢahu k odvetviu. Pri použití modelu podnikom, ktorý sa chce etablovaĢ do odvetvia, musí tieto prekážky chápaĢ rovnakým spôsobom prekážky vstupu potenciálnej

50



konkurencie, nie ich braĢ ako svoje vlastné problémy pri vstupe. Skôr viesĢ úvahu, v þom má jedineþné špecifiká, osobitosti a výhody, priþom ich neoþakáva u podnikov, ktoré by nasledovali jeho vstup do odvetvia.

Tab. 4 Hodnotiaca tabuĐka zdrojov ovplyvĖujúcich hybnú silu novo vstupujúce podniky Zdroj ovplyvĖujúci hybnú silu potenciálna konkurencia

Hodnotenie

Úspory z rozsahu MožnosĢ veĐkých úspor z rozsahu (4 b), malé úspory (0 b)

2b

Kapitálová nároþnosĢ Kapitálová nároþnosĢ je vysoká (4 b), nízka (0 b)

2b

Prístup k distribuþným kanálom Prístup k distribuþným kanálom je Ģažký (4 b), Đahký (0 b)

4b

Diferenciácia produktov Diferencované produkty (4 b), nediferencované produkty (0 b)

3b

Potreba vlastniĢ pri vstupe do odvetvia špeciálne technológie Áno (4 b), nie (0 b)

1b

Vládna politika Pozitívny vplyv (0 b), negatívny vplyv (4 b)

1b

Rast odvetvia VeĐký rast odvetvia (0 b), nízky rast odvetvia (4 b)

2b

Zavedené firmy a ich vzĢah k trhu Silný vzĢah k trhu (4 b), slabý vzĢah (0 b)

4b

Skúsenosti v odvetví NutnosĢ maĢ veĐké skúsenosti (4 b), malé skúsenosti (0 b)

4b

Prístup k surovinám, energiám, pracovnej sile ġažký prístup (4 b), Đahký prístup (0 b)

0b

Prekážky pri výstupe z odvetvia VeĐké prekážky (4 b), malé prekážky (0 b)

1b


KONKURENýNÁ SILA SUBSTITUýNÉ PRODUKTY Súperenie medzi podnikmi neprebieha len v rámci jedného odvetvia. Konkurenþné správanie je typické aj medzi spoloþnosĢami ponúkajúcimi substituþné produkty, i keć pôsobia na odlišných trhoch, v odlišných odvetviach. Substituþné výrobky si navzájom konkurujú a urþujú hranice ziskovosti v konkurenþnom prostredí. ýím je väþšia hrozba substituþných produktov, tým menšia bude pravdepodobne ziskovosĢ odvetvia. Toto ohrozenie núti podniky znižovaĢ cenu svojich produktov, zvyšovaĢ kvalitu, užitoþnosĢ produktov, inovovaĢ þi poskytnúĢ potenciálnemu zákazníkovi vyššiu pridanú hodnotu ako substitúty. Vývoj situácie v odvetví substituþného produktu môže výrazne pôsobiĢ na vývoj konkurujúceho odvetvia.



51

Tab. 5 Hodnotenie zdrojov ovplyvĖujúcich hybnú silu substituþné produkty Zdroj ovplyvĖujúci hybnú silu substituþné produkty

Hodnotenie

Množstvo substituþných produktov na trhu VeĐa substituþných produktov (0 b), málo (4 b)

1b

Konkurencia v odvetví substituþných produktov VeĐká konkurencia (0 b), malá konkurencia (4 b)

0b

Vývoj cien substituþných produktov Zvyšovanie cien (4 b), znižovanie cien (0 b)

2b

Užitoþné vlastnosti substituþných produktov Budú sa zvyšovaĢ (0 b), nebudú sa zvyšovaĢ (4 b)

3b

Inovácie substituþných produktov Skôr áno (0 b), skôr nie (4 b)

2b

Hrozba substituþných produktov v budúcnosti VeĐká hrozba (0 b), malá hrozba (4 b)

2b

Hrozba substitúcie potreby VeĐká hrozba (0 b), malá hrozba (4 b)

4b

Rast odvetvia substituþných produktov Skôr áno (0 b), skôr nie (4 b)

2b

DostupnosĢ substituþných produktov oproti skúmanému podniku Vyššia dostupnosĢ (0 b), nižšia dostupnosĢ (4 b)

1b

Vývoj cien komplementárnych produktov substitútov oproti subjektu Rast cien (4 b), pokles cien (0 b)

3b


KOMPARÁCIA A SYNTÉZA PÔSOBENIA KONKURENýNÝCH SÍL Súþet bodového ohodnotenia zdrojov (posledný riadok v predchádzajúcich tabuĐkách) predstavuje kvantitatívne vyjadrenie pôsobenia konkurenþnej sily na skúmaný podnik. Pri hodnotení jednotlivých konkurenþných síl bol použitý rozdielny poþet zdrojov ich pôsobenia, z þoho vyplýva odlišný celkový, možný poþet udelených bodov. Táto skutoþnosĢ sĢažuje ich porovnanie a následne posúdenie ich súhrnného pôsobenia na podnik. Úþelné je vyjadriĢ tieto hodnoty v percentách. Ćalším krokom je zostavenie tabuĐky na sumarizáciu bodov z hodnotiacich tabuliek a prepoþet na percentá z hĐadiska pôsobenia jednotlivých konkurenþných síl.

52



Tab. 6 Sumarizácia hodnotenia konkurenþných síl a ich vyjadrenie v percentách Konkurenþná sila

Poþet bodov

Vyjednávací vplyv dodávateĐov

23

udelených

Celkový možný poþet bodov

[%]

52

44,23

Vyjednávací vplyv odberateĐov

12

36

33,33

Súperenie medzi existujúcou konkurenciou

15

48

31,25

Ohrozenie konkurencie

zo

24

44

54,55

Ohrozenie produktov

zo

20

40

50,00

strany strany

potenciálnej substituþných

Takéto percentuálne vyjadrenie umožĖuje porovnaĢ navzájom konkurenþné sily, priþom sila s hodnotou menej ako 50 % predstavuje pre podnik hrozbu. Percentuálne hodnotenie v tab. 6 nepodáva ucelený obraz o intenzite pôsobenia hybných síl na konkurenþné prostredie. Bodové hodnotenie z tabuliek je prerátané na percentá z pohĐadu pôsobenia jednej konkurenþnej sily. Preto podĐa vzoru, ktorý uvádzajú Hudáková, Buganová a Míka v publikácií Metódy a techniky v procese manažmentu rizika, by bolo vhodné celkové percentuálne vyjadrenie. V neposlednom rade Michael Porter hovorí, že pri analýze konkurenþného prostredia, je potrebné braĢ do úvahy súhrnné pôsobenie piatich síl. Z týchto dôvodov budú percentá urþené z bodového hodnotenia použité ako koneþné hodnoty, body konkurenþných síl. Následne sa urþí celkové percentuálne vyjadrenie konkurenþného prostredia. V takom prípade bude 100 % celé konkurenþné prostredie, predstavovaĢ súþet % pri jednotlivých konkurenþných silách, ktoré budú považované za ich koneþné hodnoty. Prepoþet je uvedený v nasledujúcej tabuĐke. Pri grafickom znázornení modelu je možné percentá uvedené v poslednom stĎpci doplniĢ ku konkurenþným silám. Tab. 7 Percentuálne vyjadrenie súhrnného pôsobenia konkurenþných síl Konkurenþná sila

Poþet bodov

Celkový poþet bodov

Vyjadrenie intenzity pôsobenia sily

Vyjednávací vplyv dodávateĐov

44,23

213,36

20,73

Vyjednávací vplyv odberateĐov

33,33

213,36

15,62

Súperenie medzi existujúcou konkurenciou

31,25

213,36

14,65

Ohrozenie zo strany potenciálnej konkurencie

54,55

213,36

25,57

Ohrozenie zo strany substituþných produktov

50,00

213,36

23,43

Implementáciou modelu podnik získa predstavu a informácie o hrozbách a príležitostiach z prostredia. Na základe princípu hodnotenia stanoveného v úvode þlánku, medzi príležitosti budú zaradené hybné sily, ktoré majú percentuálne vyjadrenie intenzity pôsobenia viac ako 20 %. V opaþnom prípade, ohrozenie pre podnik bude predstavovaĢ pôsobenie konkurenþných síl s percentuálnou hodnotou nižšou ako 20 % (podiel



53

konkurenþného prostredia 100 % a poþet 5 konkurenþných síl). Následne úlohou podniku je zaujaĢ strategické postavenie zmierĖujúce ohrozenie zo strany konkurenþných síl, ale aj posilnenie a upevnenie svojho postavenia vo vzĢahu k príležitostiam z odvetvia. Pri prijímaní opatrení je vhodné vychádzaĢ práve zo zdrojov formujúcich konkurenþné sily, ktoré je možné pokladaĢ za príþiny ich pôsobenia na podnik. Na základe výsledkov v poslednom stĎpci predchádzajúcej tabuĐky možno povedaĢ, že najväþšie ohrozenie pre skúmanú stavebnú spoloþnosĢ je zo strany pôsobiacej konkurencie v odvetví a od zákazníkov. Ak si chce spoloþnosĢ vylepšiĢ svoje postavenie, zvýšený tlak zo strany uvádzaných síl by mala znížiĢ. Naopak nízke ohrozenie zo strany potenciálnej konkurencie a substituþných produktov, by malo byĢ chápané ako príležitosĢ na posilnenie postavenia v odvetví.

ZÁVER Michael Porter, v spomínanej publikácií uvádza, že úþinná konkurenþná stratégia spoþíva v ofenzívnych alebo defenzívnych krokoch, aby daný podnik zaujal þo najlepšiu pozíciu v odvetví, voþi pôsobeniu všetkých konkurenþných síl. Zo širšieho hĐadiska to zahĚĖa tieto možné prístupy, þiže to, ako konkurenþná stratégia prijíma tieto ofenzívne a defenzívne kroky: x x x

zaujaĢ také konkurenþné postavenie, ktoré zaistí þo najlepšiu obranu voþi danému zoskupeniu konkurenþných síl, snažiĢ sa ovplyvniĢ rovnováhu zoskupených síl prostredníctvom úþinných strategických krokov a tým zlepšiĢ postavenie podniku v odvetví, predvídaĢ možnosĢ zmien v intenzite pôsobenia jednotlivých síl a s predstihom na ne reagovaĢ.

Aby podnik zaujal obhájiteĐné postavenie a mohol þeliĢ súhrnnému pôsobeniu konkurenþných síl, môže použiĢ rôzne prístupy. Podstatné je však to, že ,,najlepšia stratégia pre danú firmu je bezpochyby jedineþná konštrukcia, ktorá by odrážala všetky zvláštnosti jej postavenia޵ (Porter, 1994, s. 34). Z tohto dôvodu nemožno kategorizovaĢ stratégiu spoloþnosti do jednej z obecných konkurenþných stratégií. ZameraĢ sa skôr na prístup, akým bude konkurenþná stratégia prijímaĢ ofenzívne a defenzívne kroky, ktoré sú uvedené vyššie. Za úþel takejto aplikácie modelu nemožno považovaĢ len kvantitatívne ohodnotenie zdrojov a následne konkurenþných síl. Ide skôr o uvedomenie si vplyvu a identifikáciu zdrojov formujúcich konkurenþné sily, priþom verbálne vyjadrenie ich pôsobenia je transformované na þíselné, kvôli jednoduchšiemu popísaniu a urþeniu ich súhrnného pôsobenia na podnik.

54



Seznam literatury

HUDÁKOVÁ, M. – BUGÁNOVÁ, K. – MÍKA, V. T. 2013. Metódy a techniky v procese manažmentu rizika. Prvá vydanie. Žilina : EDIS – vydavateĐstvo ŽU 2013. 230 s. ISBN 978-80554-0642-8. JANASOVÁ, D. 2015. Vplyv hospodárskej krízy na odvetvie stavebníctva. Diplomová práca. Žilina : FŠI ŽU, 2015. 93 s. KOVÁě, F. 2008. Strategický managment. Prvé vydanie. Praha : Vysoká škola ekonomie a managmentu. 2008. 205 s. ISBN 987-80-86730-33-2. PORTER, M. E. 1994. Konkurenþní strategie. Z amerického originálu Competitive Strategy, vydaného nakladateĐstvom The Free Press. Preložil dr. Karel Kvapil, CSc. Praha : Victoria Publishing, 1994. 403 s. ISBN 80-85605-11-2.



55

MċNOVÁ POLITIKA A JEJÍ OMEZENÍ V MALÉ OTEVěENÉ EKONOMICE ISLANDU ———————————————————————————————————————

Ing. Josef Klement NárodohospodáĜská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze xkl [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract The collapse of the banking sector, decline in the exchange rate by 50 % and cumulative decline in GDP of more than 10 % in Iceland during the last world financial crisis indicated that with intensifying globalization small open economies face greater threats now than ever before. This paper aims to identify the main constraints and problems of monetary policy of small economy of Iceland from nineties to present days. The analysis showed that inflation targeting in Iceland did not lead to long-term price stability and it may not be the ideal monetary policy regime for a small island economy. Restrictive monetary policy during the pre-crisis years was limited by the influence of foreign trade on Icelandic consumer price index, expansionary fiscal policy and the widespread issue of foreign bonds issued in Icelandic krona (Glacier Bonds). Therefore the increase in central bank’s short-term interest rate was not projected into the real economy.

Keywords Monetary policy, Iceland, exchange rate, economic crisis

JEL Classification E32, E02, E52, E58, E62, G21

Úvod Hlavním cílem mČnové politiky ve vyspČlých tržních ekonomikách svČta je dnes témČĜ vždy zajištČní stabilní cenové hladiny. NeménČ dĤležitá je však také ekonomická stabilita. Jednotlivé ekonomiky se svými charakteristickými prvky však þasto þelí rozdílnému souboru problémĤ a k dosažení hlavního cíle musí volit odlišné nástroje s odlišnými výsledky. MČnová politika v malé otevĜené ekonomice, jako je Island, musí reflektovat vysokou závislost na zahraniþním obchodČ a z ní vyplývající dĤležitou úlohu smČnného kurzu a pohybu zahraniþního kapitálu pro celkovou makroekonomickou stabilitu. Nejhorší možný scénáĜ se na Islandu stal bČhem finanþní a hospodáĜské krize z roku 2008 skuteþností. Zhroucení bankovního sektoru, pokles smČnného kurzu o 50 % a kumulovaný

56



pokles HDP o více než 10 % ukázal, že s prohlubující se globalizací se malé otevĜené ekonomiky dostávají dnes více než dĜíve do ohrožení. Cílem pĜíspČvku je identifikovat hlavní omezení a problémy mČnové politiky malé ekonomiky Islandu v období od devadesátých let do souþasnosti. Cíle bude dosaženo za pomoci analýzy vybraných makroekonomických ukazatelĤ, rozboru právního rámce a dokumentĤ publikovaných pĜímo Centrální bankou Islandu. PĜíspČvek se dČlí na tĜi hlavní þásti. První kapitola se zabývá omezeními monetární politiky v malé otevĜené ekonomice z teoretického hlediska. Následovat bude kapitola vČnovaná historickému vývoji monetární politiky na Islandu od 90. let 20. století do roku 2001. Poslední kapitola se zamČĜí na vývoj monetární politiky od roku 2001 do souþasnosti s dĤrazem na poslední hospodáĜskou krizi z roku 2008.

Omezení monetární politiky v malé otevĜené ekonomice z teoretického hlediska Oproti velkým ekonomikám s vysokou mírou specializace všech hospodáĜských sektorĤ zajišĢujících veškeré potĜebné zboží a služby hraje pro malou otevĜenou ekonomiku klíþovou roli zahraniþní obchod. Díky nČmu mĤže i malá ekonomika tČžit z mezinárodní dČlby práce a specializací zvýšit svoji efektivitu a konkurenceschopnost.1 Monetární politika však þelí v rámci své þinnosti nČkolika závažným komplikacím. V dobČ populárního režimu cílování inflace mĤže být jejich zdrojem objem importĤ, které jsou schopny silnČ ovlivnit vývoj domácí inflace (Jílek, 2004). Importované komodity þasto tvoĜí znaþnou þást spotĜebního koše užívaného pro sestavení indexĤ mČĜících inflaci. ZmČny v cenách dovozĤ proto mohou domácí inflaci ovlivnit mnohem více než nástroje mČnové politiky. Stiglitz (2001) uvádí, že malé ekonomiky jsou ohrožené zejména finanþními krizemi, které þasto doprovází také krize smČnného kurzu. Zahraniþní kapitál hraje v malé ekonomice dĤležitou roli. ZmČna nálady investorĤ proto mĤže vyvolat propad smČnného kurzu, což mĤže vést k hospodáĜským problémĤm. Znaþná volatilita kurzu zvyšuje prostĜednictvím zajištČní proti kurzovému riziku transakþní náklady v hospodáĜství. Malá otevĜená ekonomika by se proto teoreticky mČla v období rĤstu snažit vytváĜet kladné saldo bČžného úþtu (spoĜit) a v obdobích externích šokĤ a poklesu ekonomiky naopak záporné saldo bČžného úþtu (pĤjþovat si). To se þasto nedČje. Náchylnost malých ekonomik vĤþi finanþním krizím potvrzuje i Einarsson a kol. (2015) pĜímo na pĜíkladu Islandu. V období 1875í2013 identifikoval pĜes dvacet finanþních krizí. Aþkoli vČtšina z nich sdílí spoleþné znaky, jako propad poptávky a následná mČnová krize,

1 Koncept absolutní a komparativní výhody je díky zakladatelĤm Klasické ekonomie Adamu Smithovi a Davidu Ricardovi znám již z doby, kdy Napoleon Bonaparte táhnul Evropou.



57

v urþitých pĜípadech také náhlé zastavení pĜílivu kapitálu, zvýšená inflace a bankovní krize, neexistuje promČnná, která by dokázala zavþas vyslat varování. Podle konceptu Impossible Trinity vyvinutým Flemingem (1962) a Mundellem (1963) nelze souþasnČ udržovat fixní smČnný kurz, volný pohyb kapitálu a nezávislou monetární politiku. Pokud má zemČ napĜíklad udržovat fixní smČnný kurz a zároveĖ má mít volný pohyb kapitálu, monetární politika se musí soustĜedit na udržování kurzu devizovými intervencemi a není jí dovoleno provádČt nezávislou monetární politiku. Také existence þasových zpoždČní komplikuje úspČšné vykonávání monetární politiky. Centrální banky proto v souþasnosti vytváĜejí prognózy založené na složitých a komplexních DSGE modelech, aby dokázaly v pĜedstihu odhadnout budoucí vývoj a reagovat na nČj. PromČnné obsažené v tČchto modelech však nutnČ popisují historický trend. Proto ani velké množství promČnných, ani komplexnost modelu neodhalí náhlé projevy celosvČtového hospodáĜského cyklu. Navzdory pĜáním ekonomĤ, politikĤ a centrálních bankéĜĤ ani nejmodernČjší technologie neumožní vidČt budoucnost. Použití metod pĜírodních vČd ke zkoumání vČd spoleþenských kritizoval již Hayek (1945, 1995). U pĜírodních vČd totiž lze vytvoĜit urþité modelové prostĜedí a pĜedpoklady (nic se nemĤže zmČnit), lidské chování, rozhodnutí, preference a cíle se však mČní velmi þasto a spoleþnost proto namodelovat nelze.

Vývoj mČnové politiky Islandu od devadesátých let do roku 2001

S populací þítající 326 tisíc obyvatel (zhruba populace Ostravy) a územím o 103 tisících ଶ (o tĜetinu vČtší než území ýR) se Island se 3 obyvateli na kmଶ Ĝadí mezi nejménČ obydlené oblasti Evropy.2 Povrch ostrova ovlivĖuje tĜicet aktivních sopek, vČtšinu plochy tvoĜí vyvĜelé horniny a pouze 20 % se dá zemČdČlsky obdČlávat.3 Z toho plyne silná závislost ostrova na importech širokého spektra zboží. Export se naopak specializuje na dva sektory: rybáĜství a dále energeticky nároþný tČžební a s ním spojený zpracovatelský prĤmysl.4 Silná tektonická aktivita umožĖuje levnou výrobu elektrické energie pro továrny na hliník a ferosilicium.5 Vhledem ke struktuĜe ekonomiky je ostrovní hospodáĜství náchylné na externí šoky a to zejména zmČnu ceny ryb, kovĤ a ropy.

2

Population density. The World Bank [online]. Washington, DC, 2016 KADEýKOVÁ (2001) EINARSSON, Bjarni G., Gudjón EMILSSON, Svava J. HARALDSDÓTTIR et al. (2013) 5 OECD. OECD Economic Surveys: Iceland 1997 [online]. 1997 3 4

58



Graf 1 Vývoj inflace a HDP 1966-2001

15

90 80

10

70 60

5

50 40

0 2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972

1970

1968

1966

-5

30 20 10

-10

0 Meziroēní rƽst inflace (vpravo)

Meziroēní rƽst reálného HDP (vlevo)

Zdroj: The World Bank

PrávČ negativní externí šoky (snižování cen moĜských produktĤ þi kovĤ, þi zvyšování cen importovaných vstupĤ) byly þásteþnČ dĤvodem prudkého rĤstu inflace v minulosti. Inflace bČhem sedmdesátých a osmdesátých let prĤmČrnČ dosahovala 35 % s maximem na úrovni 84 % v roce 1984. Podle Gumundsson a Kristinsson (1997) zapĜíþinila vysokou inflaci také þastá devalvace fixního smČnného kurzu islandské koruny jako zpĤsob boje monetární politiky vĤþi nepĜíznivým externím podmínkám a šokĤm. Centrální banka Islandu (CBI) prostĜednictvím devalvací snižovala pĜi poklesu ekonomiky reálné mzdy, zatímco pĜi rĤstu udržovala smČnný kurz zafixován, þímž se zvyšovala konkurenceschopnost ekonomiky na mezinárodních trzích. Jak je patrné z grafu þ. 1 prĤmČrný rĤst reálného HDP dosahoval v období 1966í2001 znaþného tempa pĜes 3,7 %. NicménČ vysoká inflace, ve spojení se státem kontrolovanými (nízkými) nominálními úrokovými mČrami,6 pĤsobila škodlivČ pĜedevším prostĜednictvím snižování reálných úrokových mČr, které klesaly hluboko pod nulu. PomČr penČžního agregátu M3 vĤþi HDP se mezi lety 1960 až 1978 snížil ze 40 % na 20 %. Reakcí finanþního trhu bylo rozsáhlé využívání indexace jako formy ochrany pĜed inflací. Island se historicky vyznaþoval silnými zásahy státu do všech sektorĤ hospodáĜství. Stát vlastnil pĜevážnou þást obchodních bank, továrny na zpracování ryb a kovĤ a další výrobní faktory. Poþátkem devadesátých let zaþala liberalizace všech ekonomických þinností, docházelo k pĜijímání nových právních norem, k privatizaci napĜíþ hospodáĜskými sektory a pĜípravČ pro vstup do Evropského hospodáĜského prostoru v roce 1994.7 Zejména byl 6 7

K liberalizaci nominálních úrokových mČr došlo až bČhem konce osmdesátých let. EEA Agreement. The European Free Trade Association [online]. 2015.



59

pĜijat Zákon o zahraniþním obchodu þ. 87/1992, který liberalizoval zahraniþní obchod, pĜímé investice, pĜeshraniþní pohyb kapitálu a další ekonomické aktivity a pohyb krátkodobého i dlouhodobého kapitálu byl následnČ zcela liberalizován do roku 1995.8 Graf 2 Vývoj smČnného kurzu ISK vĤþi USD a EUR 1993-2001

110,0 100,0 90,0 80,0 70,0 60,0 Kurz USD/ISK

Kurz EUR/ISK

Zdroj: Centrální banka Islandu

S cílem dosáhnout stabilní cenové hladiny prostĜednictvím stabilizace smČnného kurzu zaþala mČnová politika od devadesátých let využívat právČ smČnný kurz jako zprostĜedkující cíl. Islandská koruna byla zafixována na koši mČn (76 % ECU, 18 % dolar a 6 % jen) s fluktuaþním pásmem nejdĜíve na úrovni 2,5 % (1990), 6 % (rok 1995) a následnČ 9 % (rok 2000). 9 Ve stejné dobČ vznikal mezibankovní devizový trh. Aþkoli bČhem zaþátku devadesátých let došlo ke dvČma devalvacím v reakci na turbulence na evropských mČnových trzích v roce 1992, neodrazilo se to na zvýšené inflaci. Devadesátá léta naopak pĜinesla díky fixaci mČny znaþnou cenovou i makroekonomickou stabilitu. Mírná inflace však na pĜelomu tisíciletí zaþala opČt stoupat. Míra otevĜenosti ekonomiky mČĜená jako pomČr exportu a importu v % HDP na Islandu zvyšovala z úrovnČ 62,4 % v roce 1993 až na témČĜ 78,7 % v roce 2001. Míra otevĜenosti ýeské republiky dosahovala pro srovnání 108,4 % v roce 2001. StejnČ i další malé ekonomiky Evropy byly otevĜenČjší, což se dá vysvČtlit vČtší blízkostí a provázaností tČchto hospodáĜství.

8 9

GUMUNDSSON, Már a Yngvi Örn KRISTINSSON. (1997) CENTRAL BANK OF ICELAND. Monetary Bulletin [online]. 2001

60



Tabulka 1 Vývoj HDP, þistého exportu a míry otevĜenosti v mil. EURO a %.

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

HDP

5 226

5 298

5 361

5 759

6 543

7 383

8 194

9 421

8 830

Vývoz zboží a služeb

1 713

1 895

1 905

2 090

2 371

2 563

2 752

3 163

3 426

Dovoz zboží a služeb

1 547

1 622

1 711

2 055

2 337

2 891

3 136

3 849

3 519

ýistý vývoz

165,5

273,0

193,8

35,0

34,4 -327,6 -384,3 -685,7

-93,2

Míra otevĜenosti

62,4% 66,4% 67,4% 72,0% 71,9% 73,9% 71,9% 74,4% 78,7%

Zdroj: Eurostat, vlastní výpoþet

Období všeobecné liberalizace ekonomiky umožnilo Islandu prohloubit zapojení do mezinárodní dČlby práce a obchodu. Na druhé stranČ se však domácí státní banky zprivatizovaly do rukou nekompetentních subjektĤ za zvláštních okolností. Noví vlastníci si napĜíklad na nákup kontrolního balíku akcií dotþených bank vzájemnČ pĤjþili právČ prostĜednictvím úvČrĤ poskytnutých samotnými bankami. Aby banky dodržely kapitálovou pĜimČĜenost, þasto emitovaly akcie, které si následnČ vzájemnČ skupovaly a také provádČly sekuritizaci svých aktiv, þímž dostaly aktiva ze svých rozvah (Hreinsson, Gunnarsson, Benediktsdóttir, 2010). ProstĜednictvím zákona o dohledu nad finanþními aktivitami þ. 87/1998 vláda odštČpila odbor CBI zabývající se bankovním dohledem a slouþením s Asociací pojišĢovacího dohledu vnikla Finanþní dohledová autorita Islandu (FME), což neukázalo jako dobrý krok. Koordinace aktivit obou institucí byla malá. Dohled nad finanþními institucemi byl nedostateþný a umožnil zprivatizovaným bankám velmi rychlou expanzi. FME mČla pĜi svém založení pouze 29 zamČstnancĤ, což se ukázalo jako nedostateþné personální zabezpeþení. Velké ostrovní banky si navíc pĜi jednání se zástupci FME vyhlížely ty schopnČjší zamČstnance a nabízely jim pracovní pozice s vysokým finanþním ohodnocením. Výsledkem byla zvýšená fluktuace zamČstnancĤ FME.

Vývoj mČnové politiky Islandu od roku 2001 do souþasnosti PĜijetím nového zákona o centrální bance zavedl Island od roku 2001 mČnovČ politický režim cílování inflace s inflaþním cílem 2,5 %. Ve stejném roce byl zveden režim volnČ pohyblivého smČnného kurzu. Inflaþní cílování na Islandu již od poþátku provázely problémy, když bČhem prvních dvou let inflace vystoupala až na 10 %. Vytyþený cíl se podaĜilo dosáhnout až od roku 2003, ale ani v následujících letech nebyla centrální banka v jeho dosahování úspČšná. Index spotĜebitelských cen totiž z více než tĜetiny odrážel vývoj cen importovaných komodit. Ostrov si inflaci do jisté míry dovážel, což omezovalo úþinnost a výsledky mČnové politiky. KromČ toho centrální banka mezi lety 2001í2004 snižovala krátkodobou úrokovou míru z 10,3 % na 5,2 %. Neschopnost dosahovat inflaþního cíle zároveĖ snižovala dĤvČru veĜejnosti v monetární politiku.



61

Graf 3 Harmonizovaný index spotĜebitelských cen, v % 2001-2016

22,5 20,0 17,5 15,0 12,5 10,0 7,5 5,0 2,5 I.15

IX.15

V.14

IX.13

I.13

V.12

IX.11

I.11

V.10

I.09

IX.09

V.08

I.07

IX.07

V.06

IX.05

I.05

V.04

IX.03

I.03

V.02

I.01

-2,5

IX.01

0,0

Island zdroj: Statistics Iceland

PĜedvojem událostí roku 2008 byla menší krize v roce 2006, kdy Mezinárodní mČnový fond a Danske Bank publikovaly kritické zprávy varující pĜed pĜehĜívající se ostrovní ekonomikou a nestabilitou domácích bank. Ratingová agentura Fitch navíc snížila rating Islandu ze stabilní na nestabilní. Reakce investorĤ stahujících kapitál se promítla v propadu smČnného kurzu a zvýšenou inflací. Centrální banka postupnČ zvyšovala svoji krátkodobou úrokovou míru až na 13 % (r. 2007). SpoleþnČ s vládou a pĜedstaviteli bankovního sektoru se nakonec podaĜilo situaci a investory uklidnit a inflace na krátko zasáhla inflaþní cíl. Pád islandského bankovního sektoru v reakci na celosvČtové zamrznutí mezibankovního trhu s likviditou v roce 2008 nepĜišel neþekanČ. Islandské hospodáĜství si prošlo obdobím mimoĜádného ekonomického rĤstu s prĤmČrným tempem rĤstu HDP 5,6 % mezi lety 2002í2007 a vykazovalo všechny charakteristiky pĜehĜívající se ekonomiky. Rozložením HDP na jednotlivé složky lze vypozorovat, že zejména proud prostĜedkĤ do velkých investiþních projektĤ v oblasti energetiky, zpracování rud a rybolovu zvýšily pomČr tvorby hrubého fixního kapitálu na HDP. Expanzivní fiskální politika pĤsobila procyklicky.

62



Graf 4 Vývoj smČnného kurzu 2001-2016

190,0 170,0 150,0 130,0 110,0 90,0 70,0 50,0 Kurz USD/ISK

Kurz EUR/ISK

Zdroj: Central bank of Iceland

Konsolidovaná bilanþní suma za celý bankovní sektor vzrostla z 65 % HDP v roce 1995 na 1190 % HDP v roce 2008. Banky držely dlouhodobá aktiva a krátkodobá pasiva a inkasovaly zisk z úrokového diferenciálu. Nesoulad splatnosti aktiv a pasiv v bilancích bank vytváĜel obrovský tlak na potĜebu získávat krátkodobou likviditu. Vzhledem k mezinárodní expanzi se zvyšovala závislost pĜedevším na cizomČnové likviditČ. Celá ekonomika se zadlužovala a þistý vývoz poklesl na rekordních – 17 % HDP. Také zadlužení domácností a podnikové sféry do roku 2008 dosáhlo pČtinásobku HDP, pĜiþemž velká þást závazkĤ byla denominována v cizích mČnách. Splacení veškerých dluhĤ by ekonomice teoreticky trvalo celých pČt let a to by nesmČla existovat žádná spotĜeba þi investice. Centrální banka Islandu na zahĜívání ekonomiky a inflaþní tlaky reagovala monetární restrikcí. Aþkoli od roku 2004 neustále zvyšovala svoji krátkodobou úrokovou míru, kterou kopíroval i mezibankovní trh, nepromítala se tato politika do reálné ekonomiky. Úrokový diferenciál mezi zahraniþím a Islandem lákal zahraniþní investory využívající carry trade. ObecnČ se jedná o investiþní strategii, ve které investor využívá kurzových þi úrokových rozdílĤ mezi zemČmi. ZapĤjþením prostĜedkĤ za nižší úrokovou míru v jedné zemi a nákupem aktiv s vyšší úrokovou mírou v jiné zemi mĤže plynout úrokový zisk. PĜi apreciaci mČny, ve které investor drží nakoupená aktiva, þi pĜi depreciaci mČny zapĤjþených prostĜedkĤ se mĤže tvoĜit další zdroj zisku. Z toho dĤvodu zaþaly zahraniþní finanþní instituce emitovat dluhopisy denominované v islandské korunČ (Glacier Bonds), prodávaly je investorĤm a pomocí mČnových swapĤ se islandské banky dostaly



63

k levnČjšímu zdroji krátkodobé likvidity. InvestoĜi na sebe pĜitom pĜebírali kurzové riziko. Objem Glacier Bonds se podle odhadĤ vyšplhal až na jednu tĜetinu HDP zemČ.10 Graf 5 Vývoj komponentĤ HDP v % HDP 2001-2015

70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% -10,00%

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015

-20,00% -30,00% Výdaje vládních institucí na koneēnou spotƎebu Výdaje domácností a NISD na koneēnou spotƎebu Tvorba hrubého fixního kapitálu ZmĢny stavu zásob Vývoz zboží a služeb Dovoz zboží a služeb Zdroj: Eurostat

Riziko mČnové krize pro malou otevĜenou ekonomiku s nejmenší mČnou svČta již tak pomČrnČ reálné se tím ještČ podpoĜilo. PĜi apreciaci plynuly investorĤm úrokové i mČnové zisky, v pĜípadČ propadu kurzu by se však investoĜi snadno dostali do ztrát. Island se stal ukázkovým pĜíkladem ekonomiky popsané v Hypotéze finanþní nestability vytvoĜené Hymanem Minskym (1992). Centrální banka o celé situaci vČdČla,11 v duchu Impossible Trinity by mČla být schopna pĜi volnČ pohyblivém smČnném kurzu udržet volný pohyb kapitálu a nezávislou monetární politiku (inflaþní cílování). Restriktivní monetární politika ale ztrácela na úþinku. ýím vyšší krátkodobé úrokové sazby CBI nastavila, tím více se vyplácelo investovat do Glacier Bonds. Tím však došlo k silnému omezení mČnové politiky. Zde se ukazuje, že i pĜes volnČ pohyblivý smČnný kurz nemohla centrální banka pokraþovat s politikou zvyšováním úrokové míry. VolnČ pohyblivý smČnný kurz u malé

10 11

FRIDRIKSSON, Ingimundur. Turbulence in Iceland's financial markets in 2006. [online]. Viz napĜíklad CENTRAL BANK OF ICELAND. Monetary Bulletin 4/2005 [online]. 2005

64



otevĜené ekonomiky pĜi velkém úrokovém diferenciálu automaticky neznamená nezávislou monetární politiku, což je v rozporu s Impossible Trinity. S pádem Lehman Brothers Holdings pĜišly komerþní banky o zdroje cizomČnové likvidity. Panika zachvátila trhy a zahraniþní krátkodobý kapitál se zaþal stahovat do jistých pĜístavĤ velkých mČn jako dolar þi euro. SoubČžnČ s propady islandské koruny také ratingové agentury zaþaly Islandu snižovat rating, což celou situaci nadále vyhrocovalo. Hlavním problémem centrální banky byly nedostateþné cizomČnové rezervy. CizomČnové zadlužení bankovního sektoru totiž vystoupalo na 750 % HDP, pĜiþemž centrální banka mohla jako vČĜitel poslední instance poskytnout (kromČ neomezeného množství islandských korun) devizy dosahující jen 25 % HDP. Takovou situaci nelze vyĜešit ani vytvoĜením swapového kanálu mezi dalšími centrálními bankami, což se také potvrdilo, a bankovní sektor musel být zákonem poslán do nucené správy. Aby byl zachován domácí platební systém, došlo k odštČpení domácích aktiv a pasiv a vytvoĜení nových obchodních bank ve státním vlastnictví (prostĜednictvím FME) a následnou privatizací do rukou vČĜitelĤ padlých bank.12 Spolu s Mezinárodním mČnovým fondem došlo k vytvoĜení záchranného plánu a získání cizomČnových pĤjþek o celkové hodnotČ 13,5% HDP. Míra propadu smČnného kurzu ohrožující celé hospodáĜství donutila vládu k pĜijetí kapitálových kontrol a uzamþení zahraniþního kapitálu v zemi. Veškeré operace se zahraniþní mČnou podléhaly schválení centrální bankou. Aby byl zajištČn zahraniþní obchod, nepodléhaly kapitálovým kontrolám import a export. Ukonþení kapitálových kontrol, navzdory vytvoĜeným dvČma strategiím liberalizace z roku 2009 a 2011, se neustále odkládalo a ty trvají do souþasnosti. Hlavním argumentem pro jejich prodlužování byly nevypoĜádané závazky padlých bank, kdy se þekalo, až aktiva dojdou splatnosti. BČhem roku 2015 došlo k udČlení výjimky z devizového zákona u majetku padlých bank, aby mohl být distribuován mezi investory a proces likvidaþního Ĝízení byl tím ukonþen.13 Druhou pohnutkou obezĜetného postupu vĤþi liberalizaci bylo obrovské množství islandských korun z Glacier Bonds držených v zahraniþí. Centrální banka proto zaþala s pravidelnými mČnovými aukcemi, díky þemuž se snížil objem korun držených v zahraniþí na polovinu.14 Aby se pĜedešlo vzniku nestability smČnného kurzu bČhem liberalizace kapitálových kontrol, musí vČĜitelé starých bank zvolit jednu ze dvou variant vypoĜádání: prodloužit splatnost aktiv držených v islandské korunČ, nebo zaplatit jednorázovou daĖ a vybrat své prostĜedky do zahraniþní mČny. Jak bylo uvedeno výše, index spotĜebitelských cen silnČ ovlivĖují zahraniþní cenové relace. Pokles cen ropy vedl na konci roku 2014 k propadu míry inflace na úroveĖ blízko 12

CENTRAL BANK OF ICELAND. Financial stability 2009 [online]. CENTRAL BANK OF ICELAND. Annual Report 2015 [online]. 14 CENTRAL BANK OF ICELAND. Annual Report 2015 [online]. 13



65

nule. Centrální banka Islandu tak v souþasné dobČ þelí podobné situaci jako mnohé další centrální banky na svČtČ. Mírné oslabení mČny vyvolané odlivem kapitálu by teoreticky mohlo pomoci centrální bance dosáhnout inflaþního cíle 2,5 %. Ve svČtle ekonomického vývoje Islandu posledních patnácti let by Centrální banka mČla zvážit zmČnu režimu smČnného kurzu napĜíklad na mČnový výbor þi fixaci na koš mČn. NejvČtším obchodním partnerem jsou tradiþnČ státy Evropské unie, a proto by se islandská koruna mohla potenciálnČ zafixovat právČ na euro. To by s sebou samozĜejmČ neslo také negativa. PĜi uvolnČní kapitálových kontrol a zavČšení koruny na euro by centrální banka do jisté míry ztratila svoji suverenitu. Navíc by vzniklo riziko spekulace na udržení závazku dodržet fix. Na rozdíl od vstupu do Evropské unie a do Eurozóny by však v pĜípadČ jejího rozpadu Island nemusel nést náklady na znovuzavedení mČny a staþilo by smČnný kurz uvolnit, pĜípadnČ zavČsit na vhodnou alternativní mČnu. Další alternativy jsou napĜíklad dolarizace (dolaru, eura), tedy pĜevzetí cizí mČny bez vstoupení do jednotné mČnové zóny, þi výše zmínČný vstup do eurozóny. V pĜípadČ dolarizace je na Islandu populární myšlenka pĜevzetí kanadského dolaru (vzhledem k severské poloze a podobné struktuĜe ekonomiky).

ZávČr Prohlubující se mezinárodní dČlba práce, rĤst efektivity a blahobytu – to jsou dĤvody zapojení domácího hospodáĜství do mezinárodního obchodu. Malá ekonomika mĤže otevĜením svých hranic zahraniþnímu zboží a kapitálu mnoho získat, zároveĖ se však stává zranitelnČjší vĤþi finanþním a mČnovým krizím a dalším externím šokĤm. Monetární politika by mČla být schopna na vnitrostátní ale i mezinárodní vývoj vþas reagovat a využívat dostupné nástroje pro udržení cenové a makroekonomické stability. Ve svČtČ plovoucích smČnných kurzĤ, rychlého pohybu kapitálu a stále nových finanþních instrumentĤ však mČnová politika þasto naráží na rĤzné pĜekážky, které komplikují zdárné vykonávání mČnové politiky. Cílem pĜíspČvku bylo identifikovat hlavní omezení a problémy mČnové politiky malé ekonomiky Islandu v období od devadesátých let do souþasnosti. Ukázalo se, že cílování inflace na Islandu nevedlo k dlouhodobé cenové stabilitČ. V souladu s teorií mají na ostrovní inflaci výrazný vliv zahraniþní cenové relace a Island si z jedné tĜetiny inflaci importuje. Dalším omezením byla inflaþní oþekávání v ekonomice s tradiþnČ vysokou mírou inflace. Neschopnost dosáhnout inflaþního cíle ovlivĖovala oþekávání veĜejnosti a snižovala dĤvČru veĜejnosti v monetární politiku. To je velký problém, protože cílování inflace je na racionálních oþekáváních postavené. Ukazuje se, že režim cílování inflace pravdČpodobnČ není vhodný pro tuto malou otevĜenou ekonomiku. Úþinnost restriktivní mČnové politiky omezovala bČhem pĜedkrizového rĤstového období také expanzivní fiskální politika a rozšíĜená emise zahraniþních dluhopisĤ emitovaných v islandské korunČ (Glacier Bonds). Zvyšování krátkodobé úrokové míry jako hlavního

66



nástroje mČnové politiky proto nevedlo k ochlazování ekonomiky, ale spíše vytváĜelo ziskovČjší podmínky pro obchodování s výše zmínČnými dluhopisy. Zajímavé je, že ani pĜi volnČ pohyblivém smČnném kurzu nemohla centrální banka pĜi vysokém úrokovém diferenciálu vĤþi zahraniþí provádČt nezávislou monetární politiku (prostĜednictvím dalšího zvyšování úrokových mČr). Ukazuje se, že volatilita smČnného kurzu nejmenší mČny svČta zpĤsobuje ostrovnímu hospodáĜství znaþné problémy. Monetární politika by proto mČla zvážit fixaci svého kurzu na nČkterou z vČtších mČn (pravdČpodobnČ euro). To by však v souladu s konceptem Impossible Trinity pĜi uvolnČní kapitálových kontrol vedlo k omezení nezávislosti mČnové politiky.

Seznam literatury

BAGUS, Philipp a HOWDEN, David. Deep Freeze: Iceland's economic collapse. Auburn: Ludwig von Mises Institute, 2011, xi, 144 s. ISBN 9781933550343. BENEDIKTSDOTTIR, Sigridur, DANIELSSON, Jon a ZOEGA, Gylfi. Lessons from a collapse of a financial system. Economic Policy, 2011, 26.66: 183-235. BOYES, Roger. Meltdown Iceland how the global financial crisis bankrupted an entire country. London: Bloomsbury, 2010. ISBN 9781408810804. CENTRAL BANK OF ICELAND. Annual Reports 1994 – 2014 [online]. [cit. 2015-07-29]. Dostupné z: http://www.sedlabanki.is/default.aspx?pageid=9bfdcf6d-02ff-11e5-93fd005056bc2afe CENTRAL BANK OF ICELAND. Monetary Bulletin 4/2005 [online]. 2005. [cit. 2015-08-17]. Dostupné z: http://www.cb.is/publications/publications/publication/2005/12/01/December2005/ CENTRAL BANK OF ICELAND. Financial stability 2009 [online]. Reykjavík, 2009 [cit. 201508-17]. ISBN 1670-584X. Dostupné z: http://cb.is/library/Skr%C3%A1arsafn---EN/FinancialStability-Report/en_FS_2009.pdf CENTRAL BANK OF ICELAND. Monetary Bulletin 3/2001 [online]. Vol. 3 no. 3 August 2001. 2001 [cit. 2015-08-17]. Dostupné z: http://cb.is/publications/publications/monetarybulletin/2001/august/ Civic Engagement: Iceland - Key Findings. OECD Better Life Index [online]. 2015 [cit. 2015-5-20]. Dostupné z: http://www.oecdbetterlifeindex.org/topics/civic-engagement/ EEA. Agreement. The European Free Trade Association [online]. 2015 [cit. 2015-07-24]. Dostupné z: http://www.efta.int/eea/eea-agreement



67

EINARSSON, Bjarni G., Gudjón EMILSSON, Svava J. HARALDSDÓTTIR et al. The production and export structure of the Icelandic economy: An international comparison. Central Bank of Iceland Working Paper [online]. 2013 (60), 23 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://www.sedlabanki.is/?PageId=aafb8bde-556f-11e5-93ff005056bc2afe&newsid=715637aa-35de-11e5-93ff-005056bc2afe EINARSSON, Bjarni G., Kristófer GUNNLAUGSSON, Thorvardur Tjörvi ÓLAFSSON a Thórarinn G. PÉTURSSON. The long history of financial boom-bust cycles in IcelandPart I: Financial crises. Central Bank of Iceland Working Papers. 2015. 56 s. FLEMING, J. Marcus. Domestic financial policies under fixed and floating exchange rates,. IMF Staff Papers 9. 1962, , 369í379. FRIDRIKSSON, Ingimundur. Turbulence in Iceland's financial markets in 2006. [online]. Thun, Switzerland: “Annual Reserve Management Seminar for Sovereign Institutions", 2007. [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.bis.org/review/r070607e.pdf GUMUNDSSON, Már a Yngvi Örn KRISTINSSON. Monetary policy in Iceland during the nineties [online]. 1997. Presented at the Bank of International Settlements Meeting „Monetary policy in Nordic Area: Experiences since 1992“. [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: https://www.bis.org/publ/plcy02e.pdf HAYEK, Friedrich August von. Kontrarevoluce vČdy. Vyd. 1. PĜeklad Danica Slouková, Ján Pavlík. Praha: Liberální institut, 1995. ISBN 80-857-8787-3. HAYEK, Friedrich August von. „The Use of Knowledge in Society.“ American Economic Review, XXXV, no. 4 (September 1945): 519–30. HREINSSON, Páll, Tryggvi GUNNARSSON a Sigríður BENEDIKTSDÓTTIR. Report of the Special Investigation Commission (SIC) [online]. 2010 [cit. 2015-08-10]. ISBN 978-9979888-33-8. Dostupné z: http://www.rna.is/eldri-nefndir/addragandi-og-orsakir-falls-islenskubankanna-2008/skyrsla-nefndarinnar/english/ JÍLEK, Josef. Peníze a mČnová politika. Praha: Grada, 2004. 742 s. Finanþní trhy a instituce. ISBN 80-247-0769-1. JÓNSSON, Ásgeir. Why Iceland?. New York: McGraw-Hill, 2009. ISBN 9780071706735. KADEýKOVÁ, Helena. DČjiny Islandu. Praha: Lidové noviny, 2001, 308 s. DČjiny státĤ. ISBN 80-7106-408-4. MANDEL, Martin a Vladimír TOMŠÍK. Monetární ekonomie v malé otevĜené ekonomice. 2., rozš. vyd. Praha: Management Press, 2008. ISBN 978-80-7261-185-0. MINSKY, Hyman. The Financial Instability Hypothesis. Levy Economics Institute [online]. 1992, (Working Paper No. 74) [cit. 2015-07-30]. ISSN 1547-366X. Dostupné z: http://www.levyinstitute.org/pubs/wp74.pdf

68



MUNDELL, Robert A. Capital mobility and stabilization policy under fixed and flexible exchange rates. Canadian Journal of Economics and Political Science. 1963, (29), 475í485. OECD. OECD Economic Surveys: Iceland 1995í2015 [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: doi: 10.1787/19990308

[online].

1995í2015

ÓLAFSSON, Stefán. The Icelandic Way Out of the Crisis [online]. Working Paper no. 1: 2012. Reykjavík, 2012 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z: http://thjodmalastofnun.hi.is/sites/thjodmalastofnun.hi.is/files/skrar/the_icelandic_way_out_o f_the_crisis.docx Population density. The World Bank [online]. Washington, DC, 2016 [cit. 2016-03-22]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/EN.POP.DNST SIGURGEIRSDÓTTIR, Silla a WADE, R. H. (2011, 08). Can't pay back, won't pay back; iceland's loud no. Le Monde Diplomatique. [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/880126630?accountid=17203 SIGURJONSSON, Throstur Olaf. Privatization and Deregulation: a Chronology of Events. In: ALIBER, Robert Z a ZOEGA, Gylfi. Preludes to the Icelandic financial crisis. New York: Palgrave Macmillan, 2011, s. 26í40. ISBN 023027692x. SINGH, Rajesh a Chetan SUBRAMANIAN. The Optimal Choice of Monetary Policy Instruments in a Small Open Economy. The Canadian Journal of Economics / Revue canadienne d'Economique. 2008, 41(No. 1), 105-137. STIGLITZ, Joseph E. MONETARY AND EXCHANGE RATE POLICY IN SMALL OPEN ECONOMIES: THE CASE OF ICELAND. Central Bank of Iceland Working Papers No. 15. 2001. 39 s. WADE, Robert H. a Silla SIGURGEIRSDOTTIR. Iceland’s rise, fall, stabilisation and beyond. Cambridge Journal of Economics. 2012, (36): 127-144. DOI: 10.1093/cje/ber038.



69

ZVYŠOVÁNÍ NABÍDKY PENċZ V EKONOMICE A DOPAD NA INFLACI A ÚROKOVÉ MÍRY V RELACI S INVESTICEMI DO KOMERýNÍCH NEMOVITOSTÍ ———————————————————————————————————————

Mgr. Ing. David Mazáþek Fakulta financí a úþetnictví, Vysoká škola ekonomická v Praze [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract This article is describing the theoretical and real impact of the change in the money supply in economy on the inflation and interest rates development. First chapter illustrates the development of economics theory of money supply from the classic theory up to Keynesian theory and after modification of some of its parameters its capability to explain the current market situation after the last financial crisis in 2007í2008. The second chapter operates with the impact of low interest rates on the prime commercial real estate market in the Czech republic, where as stated in the article, raises the bubble on the market and some properties are going to be over-valuated in regards to their real sustainable prices, which brings risks for the future development of real estate market with possible contradictions on the whole economy

Keywords Real estate, interest rate, inflation, bonds, yield curve

JEL Classification G10, G32, R30

Úvod ObecnČ je pĜedpokládaným dĤsledkem zvýšení penČžní zásoby v ekonomice rĤst inflace. Tento fakt podporují i základní ekonomické teorie. Jak ukázala poslední finanþní krize, nemusí nutnČ dojít k rĤstu inflace i pĜes masivní kvantitativní uvolĖování, kterému byli svČdkem ve Spojených státech amerických nebo Evropské unii. Tento pĜíspČvek se zabývá dĤvody proþ tomu tak je, a jak stávající situace na finanþních trzích ovlivĖuje trh; resp. hodnotu komerþních nemovitostí a dovozuje ve svém závČru, zda se trh komerþních nemovitostí pĜi stávajících makroekonomických fundamentech nachází nebo se blíží do další bubliny na trhu, kdy prodejní ceny neodpovídají dlouhodobČ udržitelným hodnotám pĜedmČtných nemovitostí.

70



Vztah mezi penČžní nabídkou na výší úrokové míry Ekonomická teorie obecnČ hovoĜí o pĜímé úmČrnosti mezi rĤstem penČžní nabídky a rĤstem nominálních úrokových sazeb.

Klasická a Cambridgeská teorie poptávky po penČzích S rĤstem penČžní nabídky by mČla rĤst rovnČž inflace, alespoĖ to vyplývá z teoretického konceptu klasické Fisherovi1 rovnice poptávky po penČzích. V dalším výkladu pĜedpokládáme, že poptávka po penČzích determinuje její nabídku ve stĜednČdobém a dlouhodobém horizontu, zmČna množství penČz v ekonomice centrální bankou je tak reakcí na tlaky na poptávku po penČzích v ekonomice, která by vyústila v rĤst úrokových sazeb, a tím by došlo k rovnováze mezi nabídkou a poptávkou skrze klesající poptávku vzhledem ke zvyšující se cenČ penČz, nebo dojde ke zvýšení nabídky. Fisherova rovnice:

M V

P T

Kde M pĜedstavuje množství penČz v obČhu, V pĜedstavuje rychlost obrátky penČž (dle pĤvodního modelu Fishera konstantní), P pĜedstavuje cenovou hladinu a T poþet transakcí v ekonomice. NČkteré modifikace2 této rovnice dosazují místo poþtu transakcí v ekonomice za urþité období, celkový výstup ekonomiky. PĜedpokládáme-li konstantní rychlost obrátky penČz v ekonomice a konstantní poþet transakcí, pak samozĜejmČ platí, že zvýšení množství penČz v obČhu bude zvyšovat cenovou hladinu a tím inflaci. Opustíme-li od tohoto tradiþního pohledu, který mimo jiné nepoþítá s finanþním trhem a pĜedpokládá pouze výmČnu penČz za zboží a naopak, mĤže být zvýšení nabídky penČž v ekonomice absorbováno i zbylými veliþinami rovnice. Rychlost obČhu penČz v ekonomice mĤžeme mČĜit jako podíl HDP a nabídky penČz3. Roste-li nabídka penČz v ekonomice a neroste HDP, bude se rychlost obČhu penČz snižovat. Souþasná situace ukazuje, že pokud se peníze stanou ménČ vzácné – což se bezesporu dČje (vidíme to na jejich vČtším množství a nízké cenČ penČz v podobČ nízkých úrokových sazeb) neznamená to, že se musí zvýšit inflace. Fisherova teorie rovnČž pĜedpokládá konstantní poþet transakcí v ekonomice podle nČkterých modifikací potom konstantní výstup ekonomiky – resp. ekonomiku pohybující se na svém potenciálním výstupu. Pokud se ekonomika nachází v recesi, pak je její aktuální výstup pod potenciálním výstupem, vede-li zvýšení množství penČz v ekonomice v rĤstu HDP, pak je rĤst penČžní

1

TOBIN, J. Money and Economic Growth. Econometrica. 1965, 33(4), 671-684. BAUMOL, J. The Transaction Demand for Cash: An Inventory Theoretic Approach. The Quarterly Journal of Economics. 1952, 66(4), 545-556. 3 ARIAS, M. A. a Y. WEN. What Does Money Velocity Tell Us about Low Inflation in the U.S.? In: Federal Reserved Bank of St. Louis [online]. St. Louis, 2014 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: https://www.stlouisfed.org/On-The-Economy/2014/September/What-Does-Money-Velocity-Tell-Usabout-Low-Inflation-in-the-US 2



71

zásoby þásteþnČ kompenzován rĤstem HDP. Níže uvedený Fig. 1 ukazuje zmČnu rychlosti obČhu penČž v americké ekonomice. Fig. 1: Rychlost obratu penČz v ekonomice USA

Zdroj: Federal Reserved Bank of St Louis

Z Fig. 1 je patrný výrazný pokles, ekonomické subjekty v po krizovém šoku upĜednostĖují držbu finanþních prostĜedkĤ, pĜed jejich investováním a preferují dlouhodobé málo rizikové investice. Nízké úrokové sazby tak snižují obČhovou rychlost penČž, neboĢ pro subjekty není zajímavé penČžní prostĜedky investovat v takové míĜe jako dĜíve. V ekonomice tak nedochází k rĤstu inflace, naopak se ekonomika mĤže blížit k hranici deflace, což je dáno mimo jiné nízkými nominálními úrokovými sazbami. Modifikací klasické teorie se zabývala Cambridgeská škola, a rovnice penČžní zásoby dostala nový tvar

M

k P Y

kde rychlost obrátky penČz byla nahrazena Cambridgeskou konstantou a poþet transakcí výstupem ekonomiky, jak bylo popsáno výše. Ve svČtle dnešních událostí mĤžeme tuto verzi poptávky po penČzích interpretovat tak, že pokud je výstup ekonomiky na potenciálním produktu, potom inflace roste s množstvím penČz v ekonomice proporcionálnČ dle velikosti konstanty. NemĤžeme tak zde uvažovat pokles rychlosti obrátky penČz v ekonomice.

72



Keynesovská teorie poptávky po penČzích Keynesiánské teorie penČz umožĖuje ve své interpretaci na dnešní situaci na trhu vysvČtlit chování ekonomických subjektĤ a jejich potĜebu držet reálné penČžní zĤstatky. Keynesiánská teorie pĜišla s dĤchodovým, opatrnostním a spekulativním motivem držby penČz. Opatrnostní motiv souvisí s potĜebou držby penČz pro neoþekávané výdaje. DĤchodový motiv souvisí s þasovým nesouladem mezi pĜíjmy a výdaji. Aby ekonomické subjekty mohli postupnČ ze svých pĜíjmĤ hradit krátkodobé výdaje, tak musí þást pĜíjmĤ držet v podobČ penČz. Spekulativní motiv zavádí do teorie penČz investiþní motiv, kdy se subjekty rozhodují mezi držbou jmČní v penČzích a v obligacích. ZároveĖ subjekty mají pĜedstavu o þekávané „bČžné“ úrokové míĜe. Nachází-li se souþasná úroková míra pod touto oþekávanou bČžnou úrokovou mírou, pak subjekty oþekávají pokles cen obligací, což vede k tomu, že drží prostĜedky v penČzích, naopak je oþekáván rĤst ceny obligací pĜi úrokové míĜe vyšší než je ona oþekávaná úroková míra, což vede k nižší držbČ penČz a vyšší ochotČ investovat do obligací. Souþasný stav na trhu je charakteristický nízkými úrokovými sazbami, které dle oþekávání vČtšiny subjektĤ nejsou dlouhodobČ udržitelné, a oþekává se jejich rĤst. Dokonce mĤžeme Ĝíci, že þím déle tyto nízké sazby trvají tím více je oþekáván jejich rĤst v kratším horizontu, je proto oþekáván pokles cen obligací – dluhopisĤ a investice do nich se stávají ménČ populární, subjekty drží finanþní prostĜedky a dochází k pĜebytku likvidity. Záporné úrokové sazby by mohli podle nČkterých názorĤ tlaþit na nárĤst investic, ale pravdČpodobnČ k tomu nedojde vzhledem k pĜehĜátému dluhopisovému trhu a k tomu, že ztráty ze záporných úrokových sazeb budou zatím zanedbatelné.

Friedmanova teorie poptávky po penČzích Friedman vyšel z klasické teorie penČz a zabýval se reálnou penČžní zásobou (M/P), a peníze zaĜadil jako kapitálový statek. Teorie poptávky po penČzích tak formuluje základ teorie bohatství. Podle Friedmana je poptávka po penČzích závislá na mnoha faktorech, ve své poslední empirické studii4 prezentuje následující vztah:

M /P

f ( y, w, Rm, Rb, Re, gp, u )

V této rovnici pĜedstavuje M celkovou penČžní zásobu, P je cenová úroveĖ, y je reálný pĜíjem, w je þást bohatství, která má neosobní podobu – není dána lidským kapitálem, ale dalším investováním kapitálových statkĤ. Celkové bohatství je pak dáno jako souhrn všech zdrojĤ kapitálu a konzumovatelných statkĤ. Rm je oþekávaná nominální úroková míra na deposita, Rb je oþekávaná výnosová míra dluhopisĤ vþetnČ zmČn jejich tržních hodnot, Re je oþekávaná míra výnosnosti na vlastní investovaný kapitál, gp je oþekávaná míra výnosnosti hmotných aktiv-opČt vþetnČ zmČny jejich ceny, a shrnuje ostatní promČnné, 4

HALL, E. Monetary Trends in the United States and the United Kingdom: A Review from the Perspective of New Developments in Monetary Economics. Journal of Economic Literature. 1982, 20, 1552-1556.



73

které nevycházejí z finanþního trhu a pĜitom mohou ovlivnit užitek z penČz nebo jejich hodnotu. NapĜíklad legislativní a další zmČny. Oþekávaný rĤst oþekávaných yieldĤ (Rb, Re nebo gp) snižuje poptávané množství penČz, z þehož plyne, že rĤst bohatství tlaþí na rĤst poptávky po penČzích. Empirické studie ukazují, že dlouhodobČ klesá rychlost obrátky penČz ve svČtové ekonomice. Friedmanova teorie ale pĜipouští mezi bohatstvím a poptávkou po penČzích implikaci nikoli ekvivalenci. NemĤžeme tedy tvrdit automaticky, že zvyšování nabídky po penČzích a jejich zlevnČní (pokles úrokových sazeb), povede ke zvýšení bohatství a ekonomickému rĤstu (ten se v Evropské unii v post krizovém období nedostavuje v takové výši, jak by si autority pĜedstavovali)5 Náhled investorĤ na finanþní trh demonstrují výnosové kĜivky. ZápornČ sklonČná výnosová kĜivka pĜedznamenává tradiþnČ krizi. DĤvod je v tom, že pokud investoĜi oþekávají krizi a pád ekonomiky v krátkém období a poþítají s vylepšením v dlouhém období, pak se snaží investice targetovat na dlouhé období, to zvyšuje poptávku po dluhopisech s delší dobou splatnosti, což zvyšuje jejich cenu a tím klesá jejich yield tu maturity, který pak mĤže být i nižší než u instrumentĤ s kratší dobou splatnosti6. Poslední dvČ verze poptávky po penČzích se vČnuji problematice investování finanþních prostĜedkĤ do obligací – akcií nebo dluhopisĤ nebo držby finanþních prostĜedkĤ ve formČ penČz. Oþekávání na vývoj úrokových sazeb v budoucnu dobĜe ilustrují výnosové kĜivky. Fig. 2 ukazuje rozdíl mezi úrokovou sazbou na 3 mČsíce a na 10 let. V souþasnosti je rozdíl témČĜ 2%, což naznaþuje mimo jiné oþekáváný rĤst sazeb a obavy z budoucího vývoje ekonomiky. Naopak tČsnČ pĜed krizí byly úrokové sazby témČĜ stejné 3-mČsíþní i desetileté a v nČkterých mČsících mČla výnosová kĜivka dokonce záporný sklon, což je typická situace pĜed zaþátkem recese.7

5

HALL, E. Monetary Trends in the United States and the United Kingdom: A Review from the Perspective of New Developments in Monetary Economics. Journal of Economic Literature. 1982, 20, 1552-1556. 6 TURBIN, M. a A. ESTRELLA. The yield curve as a Leading Indicator: Some practical issues,. Journal Current Issues in Economics and Finance. 2006, 12(5), 1-7. 7 Daily Treasury Yield Curve Rates. U.S.Department of the Treasury [online]. United States of America, 2016 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: https://www.treasury.gov/resource-center/data-chartcenter/interest-rates/Pages/TextView.aspx?data=yield

74



Fig. 2: Rozdíl mezi 3-mČsíþní a 10-letou úrokovou sazbou (výnosové kĜivky)

Zdroj: vlastní výpoþet na datech z U.S. Department of the Treasury

Kvantitativní uvolĖování JeštČ zbývá vysvČtlit, proþ se centrální banky snaží snižovat úrokové sazby. Ekonomika se relativnČ pomalu zvedá z recese a HDP je stále za svým potenciálem a v nČkterých státech je stále vyšší nezamČstnanost než byla pĜed krizí. Nižší úrokové sazby spojené s kvantitativním uvolĖováním – kdy centrální banka vykupuje zpČt vČtšinou státní dluhopisy, by mČli zvýšit množství penČz v ekonomice, zlevnit bankovní úvČry, subjekty by mČli více investovat, mČl by rĤst HDP a klesat nezamČstnanost. V praxi druhé dekády 21. století tento model bohužel pĜíliš nefunguje. Ekonomické subjekty jsou þím dál tím více sofistikované, z obavy z budoucího vývoje drží vyšší množství majetku v penČzích a jsou averznČjší k investicím. To platí i pro firmy, kdy mnohé z nich mají v pamČti nedávnou recesi a bojí se dalšího ekonomického vývoje. Kombinace pĜebytku likvidity v ekonomice a nízkých úrokových sazeb vede k vyšší konkurenci subjektĤ pĜi ucházení se o dobré investice, což vede k jejich vyšší akviziþní cenČ (nikoli k vyššímu poþtu investic – napĜ. nemovitostní sektor) a tím pádem se nemČní HDP ani nezamČstnanost. Dalším podstatným problémem je rozdČlení bohatství a skuteþnost, kde zdroje získané kvantitativním uvolĖováním skonþí. Velké procento likvidity získané z kvantitativního uvolĖování je re-investováno na finanþních trzích, kde mĤže docházet ke generování finanþních ziskĤ, ale opČt nedojde ke zmČnČ nezamČstnanosti ani ke zvýšení pĜidané hodnoty nebo HDP ve formČ reálné produkce. Problém rozdČlení bohatství je, že v souþasnosti kontroluje 1% nejbohatších jedincĤ vČtší majetek než zbytek lidstva. Kvantitativní uvolĖování tak þasto konþí opČt ve spoleþnostech nejbohatších jedincĤ, pro které je mezní sklon k investicím jiný než u zbytku lidstva. ZĜejmČ by bylo vhodnČjší, nicménČ politicky neprĤchodné motivovat jedince a firmy k investicím formou zdanČní neinvestovaného kapitálu, nebo jiným restriktivním opatĜením.



75

Bublina na trhu komerþních nemovitostí Situace na realitním trhu a finanþní krize

V letech 2007–2008 praskla bublina na trhu nemovitostí v ýeské republice, stejnČ jako v jiných zemích Evropy, nejvíce byly zasaženy USA. V EvropČ byl nejvíce skloĖován pokles cen rezidenþních nemovitostí. V ýeské republice došlo i rapidnímu propadu cen nového rezidenþního developmentu. V pĜípadČ ýeské republiky se protkly ve stejném období dvČ skuteþnosti8: Finanþní krize na evropském trhu, omezení bankovního financování, strach klientĤ o svoji ekonomickou budoucnost a tím pokles zájmu o koupi nových bytĤ, jdoucí ruku v ruce s nižší oceĖovací hodnotou nových bytĤ, vyšším rizikovým profilem developerĤ a v dĤsledku vČtším tlakem bank na developerské spoleþnosti PĜesycenost þeského trhu, která nemČla nic spoleþného s finanþní krizí, ale se strachem ze zmČny DPH. V tČsnČ pĜedkrizovém období se prodalo a bylo zahájeno rekordní množství bytĤ. Po vyprchání obavy ze zmČn DPH se ukázalo, že pĜedkrizový trend je dlouhodobČ neudržitelný, i pokud by k žádné finanþní krizi nedošlo. Kladem krize trhu nových rezidenþních nemovitostí v ýeské republice mĤže být minimálnČ fakt, že došlo k proþištČní trhu a developeĜi, kteĜí neznali do roku 2007 jiný model, než obchodní expanzi se zaþali na projekty a na trh dívat reálnýma oþima. NapĜíklad do roku 2007 neexistovala na þeském trhu žádná statistika nových rezidenþních nemovitost a bytĤ. Údaje sbírané ýeským statistickým úĜadem po vČtšinu kombinují data za všechny prodeje nebo všechny byty, bez ohledu na to, zda se jedná o byty nové nebo o byty starší. Po roce 2007 zaþalo nČkolik developerských spoleþností mapovat samo o sobČ trh a vytváĜet vlastní statistiky a databáze. V posledních dobČ mĤžeme být v ýeské republice stejnČ jako v ostatních zemích CEE svČdkem rĤstu hodnoty komerþních nemovitostí (nákupní centra, kanceláĜské budovy a prĤmyslové nemovitosti – logistická centra). Viditelný rĤst hodnoty je potom pĜedevším u nemovitostí v centru mČst a obecnČ v prime lokalitách, nebo prime nemovitostí v ménČ exponovaných lokalitách. Jedná se tedy pĜedevším o nemovitosti v hledáþku institucionálních investorĤ a investorĤ spadajících do kategorie Core a Core+. Hodnoty nemovitostí pro oportunistické investory se mČní ménČ, nicménČ rostou také.

Hodnota nemovitostí na bázi Exit yield RĤst cen komerþních nemovitostí je snadno pozorovatelný prostĜednictvím yieldu, který urþuje hodnotu nemovitosti pomocí násobku þistého provozního pĜíjmu z nemovitosti (násobitel). Tento yield v posledních letech klesá pĜevážnČ právČ u prime nemovitostí, což

8

MAZÁýEK, D. Determinanty cen nového rezidenþního developmentu v Praze. Praha, 2015. Diplomová práce. Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních vČd, Univerzita Karlova.

76



vede k rĤstu jejich hodnoty, který není spojen s rĤstem pĜíjmu z tČchto nemovitostí, ale þistČ s tlakem kupujících zaplatit vyšší cenu za nemovitost stejných fundamentĤ. Jako pĜíklad mĤžeme použít napĜíklad prodej nákupního centra Palladium v Praze za cenu o 7% vyšší, než byla akviziþní hodnota v roce 20079. Ceny prime nemovitostí v Praze (ulice Na PĜíkopČ, Staré MČsto, PaĜížská) se stále více blíží hodnotČ nebo dokonce i již prolomily hodnotu 4%. Následující Fig. 3 ukazuje vývoj yieldu u prime nemovitostí v CEE a v ýeské republice. Fig. 3: Prime-yield nemovitostí v ýeské republice podle sektoru

zdroj: CBRE Report, Czech Republic All Markets Summary Q4 2015

Vzhledem k tomu, že ýeská republika a Polsko jsou nejvyspČlejší zemČ CEE, je pochopitelné, že i hodnota nemovitostí zde bude vyšší a yieldy proto nižší než je prĤmČr CEE. U nČkterých obchodĤ byly již v roce 2015 zaznamenány yieldy pod hranicí 4%. Z Fig. 4 je patrné, že hodnoty nemovitostí oproti stávajícímu pĜíjmu z nájmu se dostávají na úroveĖ roku 2007, v pĜípadČ high-street nemovitostí již dokonce prolomily tuto metu. V roce 2016 se oþekává další nárĤst hodnoty a zĜejmČ již ve všech sektorech trhu budou možná dosaženy historicky nejnižší yieldové hodnoty. To souvisí i postupným pĜechodem centrálních bank (ECB již pĜešla v roce 2014) na záporné úrokové sazby. Fixní úroková sazba ECB je v souþasné dobČ na hodnotČ 0,00%.

CBRE: Hodnoty komerþních nemovitostí v ýR po dlouhém poklesu opČr rostou, 10. 09. 2015, dostupné na http://novinky.cbre.cz/cbre-hodnoty-komercnich-nemovitosti-v-cr-po-dlouhem-poklesu-opet-rostou

9



77

Následující Fig. 5 ukazuje vývoj fixní sazby ECB a prĤmČrné sazby úvČrĤ poskytnutým nefinanþním podnikĤm v ýeské republice Fig. 4: Prime-yield nemovitostí v CEE podle sektoru

Zdroj: CBRE Report, Central Eastern Europe Real Estate Market Outlook 2016

Fig. 5: Vývoj úrokových sazeb v ýR pro nefinanþní podniky a referenþní sazby ECB 6,00% 5,00% 4,00% 3,00% 2,00% 1,00% 0,00%

úrokové sazby nefinanēním podnikƽm

ECB základí úroková sazba

Zdroj: Statistika ARAD ýNB a statistika Evropské centrální banky

Vazba hodnoty nemovitosti na náklady financování Klesající úrokové sazby znamenají, že pokud v období boomu roku 2007 investoĜi byly ochotni kupovat prime nemovitosti v cenách odpovídajícím dnešním yieldĤm, pak tentokrát se dá jít ještČ dále pĜi zachování stejného IRR jako v roce 2007 díky nižším úrokovým sazbám.

78



„Pozitivní“ vývoj hodnoty komerþních nemovitostí je pĜisuzován þasto pĜibližování se hodnoty þeského trhu (obzvláštČ pak Prahy) západním zemím a tedy i postupné vyrovnávání hodnot nemovitostí v prime lokalitách. V této souvislosti ale nemĤžeme opomenout pĜeci jen skuteþnost, že pro nadnárodní investory je rizikový profil þeské republiky pĜeci jen jiný (stejnČ jako v pĜípadČ jiných zemí CEE) než u západoevropských zemí jako napĜíklad NČmecko. Klesající yieldy mají samozĜejmČ dopad nejen na aktuální cenu provádČných akvizic ale i na ocenČní nemovitostí v majetku nemovitostních fondĤ. V roce 2015 se tak oþekávala celková výnosnost komerþních nemovitostí v EvropČ 19%, což je nejvíce od roku 2006, kdy byla výnosnost 25%10. Trh komerþních nemovitostí se tak zaþíná pomalu pĜehĜívat. Na tuto skuteþnost upozorĖuje i Nicolas Spiro – „Trh komerþních nemovitostí se stává nebezpeþným teritoriem“.11 Celkové situace na finanþních trzích žene investory k vČtší expozici v realitním sektoru a k rĤstu poptávky po prime nemovitostech, které z realitního pohledu nesou velmi malé – témČĜ žádné riziko12. I pĜes krátkodobé propady z dlouhodobého hlediska hodnota nemovitostí neustále roste13. Kvantitativní uvolĖování, nízké úrokové sazby, témČĜ nulová inflace a pĜehĜátí dluhopisového trhu podporuje rĤst investic do nemovitostního sektoru, pĜevážnČ do prime nemovitostí. Fig. 6 ukazuje vývoj yield to maturity u desetiletého státního dluhopisu. Výnosové procento rapidnČ klesá a ceny tČchto dluhopisĤ výraznČ stoupají. NČkteré penzijní fondy jsou ochotny v souþasné dobČ akvírovat nemovitosti za ceny, které ještČ byly pĜed nČkolika lety tČžko pĜedstavitelné. DĤvodem jsou témČĜ nulové nebo záporné sazby na penČžním trhu a terminovaných vkladech. Na dluhopisovém trhu je již dnes jasné, že nČkteĜí investoĜi, kteĜí dlouhodobČ drží dluhopisy, je nebudou moci prodat za cenu, za kterou je pĜed nedávnou dobou koupili. Nemovitosti se tak stávají možným východiskem ze stávající situace. Poslední alternativou by byl komoditní trh, který ale vykazuje v posledních letech dosti nepĜedvídatelné chování.

10

European commercial property to show highest return since 2006. In: PropertyFundsWorld [online]. PropertyFundsWorld, 2015 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://www.propertyfundsworld.com/2015/10/29/233214/european-commercial-property-show-highestreturn-2006 11 SHAPIRO, N. European Commercial Property is in dangerous territory. In: Financial Times [online]. London: Financial Times, 2016 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://www.ft.com 12 CBRE. Further yield contraction across all sectors of European commercial property market. In: EuropaProperty [online]. EuropaProperty, 2015 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://europaproperty.com/news/2015/07/further-yield-contraction-across-all-sectors-of-europeancommercial-property-market-1873 13 BJÖRKLUND, K. a SÖDERBERG, B. Property Cycles, Speculative Bubbles and the Gross Income Multiplier.Journal of Real Estate Research. 1999, 18(1), 151-174.



79

Fig. 6: Vývoj yield to maturity u 10-letého vládního dluhopisu ýR

Zdroj: www.tradingeconomics.com

Otázkou ale zĤstává stále proþ je ýeská republika a CEE obecnČ stále populárnČjší pro realitní nadnárodní investory. DĤvody mĤžeme spatĜovat dva základní. Prvním je, že klesající yieldy jsou stále vyšší než v západoevropských zemích. Mnohem dĤležitČjší je ale dĤvod druhý. Životní úroveĖ a pĜíjmy obyvatel v CEE jsou stále nižší než v západní EvropČ. Tomu odpovídá i výše nájemného, která je samozĜejmČ v Praze nižší než v západoevropských metropolích. Dlouhodobí investoĜi tak mohou v pĜípadČ napĜ. Prahy a prime streets spekulovat stále na rĤst nájemného v budoucích letech (þemuž odpovídá i vývoj let minulých), pĜitom tento rĤst bude zĜejmČ vyšší než v pĜípadČ západoevropských mČst. InvestoĜi tak na tento rĤst nájemného nahlíží jako na jakýsi „hedge“ proti zvýšení yieldu; resp. riziko rĤstu yieldu pĜi prodeji mĤže být kompenzováno vyšším pĜíjmem z nemovitosti. Nízké yieldy u nemovitostí jsou samozĜejmČ dány i tím, že za souþasných podmínek velmi nízkých úrokových sazeb bankovních úvČrĤ14 (dnes není pĜekvapením úroková sazba bankovního úvČru na prime nemovitost v centru prahy nižší než 2%) je možné dosáhnout stejné míry výnosnosti za nižšího yieldu, než v pĜedešlých letech. Absence inflace na souþasném trhu znamená témČĜ žádnou indexaci pĜíjmĤ z nemovitosti, což znamená i konstantní nominální pĜíjem a tím i hodnotu nemovitosti. PĜi existence inflace by se 14 Nízké sazby bankovních úvČrĤ jsou dány nejen situací na finanþních trzích, kvantitativním uvolĖováním a nízkými sazbami centrálních bank, ale i vzájemnou konkurencí bank. V ýeské republice je v bankovním sektoru pĜebytek likvidity, banky spolu soupeĜí pĜi poskytování úvČrĤ na prime nemovitosti, které jsou i z jejich pohledu hodnoceny s nízkým rizikem a proto ve vzájemné konkurenci banky na tento typ nemovitostí se snaží srážet svoje marže na minimum.

80



hodnota nemovitosti v závislosti indexace pĜíjmu zvyšovala ve své nominální hodnotČ, i když její reálná hodnota by zĤstávala stále stejná, nicménČ by docházelo k nominálnímu zhodnocení.

Rizika plynoucí z rĤstu úrokových sazeb PĜijmeme-li hypotézu, že extrémnČ nízké úrokové sazby a témČĜ nulové inflace jsou dlouhodobČ neudržitelné, þemuž nasvČdþuje i nedávné zvýšení úrokových sazeb ze strany FEDu, pak je více než patrné, že se trh nachází ve stavu bubliny a hodnoty nemovitostí neodpovídají své dlouhodobČ ekonomicky smysluplné výši. Pokud dojde ke zvýšení úrokových sazeb, pak nČkteré nemovitosti budou obtížnČ dosahovat požadovaného DFCR a dostanou se tak jejich vlastníci do defaultu nebo budou muset navýšit úþast svého vlastního kapitálu v projektu za cenu nižší míry výnosnosti. RĤst úrokových sazeb v budoucnu urþitČ nastane, jak tomu napovídá spread mezi 3-mČsíþní a 10-letou úrokovou sazbou. Dále v bankách bude narĤstat podíl rizikových úvČrĤ, protože nižší úrokové sazby lákají do systému rizikovČjší kapitál a více rizikové investory, kteĜí by si nemohli úvČry za vyšších sazeb dovolit nebo jim nižší sazby umožĖují investovat do rizikovČjších projektĤ15. NČkteré penzijní fondy se již v souþasné dobČ na tuto skuteþnost pĜipravují a využívají financování cizím kapitálem do 50í60% hodnoty nemovitosti, což sice vede k nižší míĜe výnosnosti, ale vyššímu pomČru cas-on-cash a poskytuje vČtší prostor pro pĜípadnou absorpci rĤstu úrokových sazeb v cash flow projektu. Zvýšení úrokových sazeb ale bude mít negativní dopad na yield a hodnota nemovitostí bude klesat. Pokles reálné hodnoty nemovitostí je víceménČ nevyhnutelný pĜi rĤstu úrokových sazeb vyšším tempem, než je rĤst pĜíjmĤ oþištČní o inflaci. Realitní trh se pak snadno mĤže dostat do znaþných problémĤ a mĤže dojít k dalšímu kolapsu, který se ze sektoru nemovitostí rozšíĜí do dalších odvČtví. Jediný zpĤsob jak se jako investor chránit proti této situaci, která dle mého názoru nevyhnutelnČ nastane ve stĜednČdobém horizontu je nevyužívat bankovního financování až do horní hranice LTV, kam je daná banka ochotna projekt financovat, ale omezit objem financování na takovou mez, která pĜináší únosnou hodnotu koeficientu cash-on-cash. PĜi poklesu hodnoty nemovitosti, pak mĤže být pokles absorbován splacenou þástí bankovního úvČru. Takový pokles hodnoty nemovitosti samozĜejmČ ovlivní radikálnČ ROE pro majitele nemovitosti, cash-on-cash ale ovlivnČn nebude a dojde k poklesu IRR. Pokud ale bude prodej nemovitosti oddálen do delšího þasového horizontu, mĤže dojít k opČtovnému poklesu yieldu nebo k rĤstu pĜíjmu z nájemného, který vykompenzuje alespoĖ þásteþnČ pokles hodnoty nemovitosti v dĤsledku zmČny yieldu. Vyšší úrokové 15

STIGLITZ, J. a WEISS, A. Credit Rationing in Markets with Imperfect Information. The American Economic Review. 1981, 71(3), 393-410.



81

sazby budou znamenat i odliv investorĤ z realitního sektoru nebo alespoĖ u nadnárodních investorĤ pokles expozice do realitního sektoru, neboĢ bude možné realizovat zisky i na klasickém kapitálovém trhu. V souþasnosti vidíme trend u nČkterých fondĤ Core+ v odchýlení se od svého klasického zamČĜení k projektĤm, které jsou na hranici redevelopmentu spoleþnČ s lokálním partnerem, pokud splĖují podmínku prime lokality. Strategií je v tČchto pĜípadech snaha o snížení kupní ceny o developerské riziko a zároveĖ pĜedpoklad, že v prime lokalitČ je ekonomické developerské riziko minimální. Výhodou nízkých úrokových sazeb a malé inflace je, že pokud se investorovi z nevydaĜeného projektu po zvýšení úrokových mČr podaĜí získat zpČt finance jím nainvestované, tak nedojde k reálnému znehodnocení jeho finanþních prostĜedkĤ bČhem držby daného projektu

ZávČr Jak ukazuje tento pĜíspČvek, klasické pouþky o rostoucí inflaci spoleþnČ s rostoucí penČžní zásobou v souþasnosti neplatí. ZároveĖ ale dĜívČjší teoretické základy (napĜ. klasická teorie poptávky po penČzích) po úpravČ základních pĜedpokladĤ dokáží odpovČdČt na stávající stav na finanþním trhu, kdy rĤst penČžní zásoby je doprovázen víceménČ nulovou inflací a témČĜ nulovými, nebo dokonce zápornými základními úrokovými sazbami. Stávající situace na trhu ale nemĤže mít dlouhodobé trvání a jednoho dne bude muset dojít ke zvýšení úrokových sazeb. Skuteþnost, že trhy s touto situací þásteþnČ poþítají, resp. ji oþekávají, mĤžeme vidČt i z rozdílu výnosových kĜivek mezi 3-mČsiþní sazbou a 10-letou sazbou. Situace na finanþních trzích má dopad na trh nemovitostí, které se stávají stále více zajímavé oproti investicím do standartních cenných papírĤ. SofistikovanČjší instrumenty po krizi z roku 2007, která byla odstartována zkázou MBS (Mortgage-backed Securities), pĜedstavují pro nČkteré konzervativní investory pĜílišné riziko. Sektor nemovitostí, pĜevážnČ prime nemovitostí je potom relativnČ jednoduše pochopitelný. Souþasná situace a pĜebytek likvidity ale vyvolává tlak poptávky a ceny nemovitostí se dostávají þasto do výše, kde ztrácí fundamentální opodstatnČní a pĜesto, že investice do nemovitostí jsou vČtšinou dlouhodobé, tak do pĜedpokladĤ a business modelu vstupuje krátkodobý pohled na ekonomické fundamenty, a jsou opomíjena rizika zmČn úrokových sazeb a inflace, které bezprostĜednČ ovlivĖují cenu nemovitostí. Stále více je upĜednostĖován výnos IRR (který zahrnuje i prodej nemovitosti po dobČ její držby) pĜed neménČ podstatným ukazatelem výnosnosti nemovitosti p.a. ve smyslu cash-on-cash, nikoli ve smyslu ROE.

Seznam literatury

TOBIN, J. Money and Economic Growth. Econometrica. 1965, 33(4), 671-684. BAUMOL, J. The Transaction Demand for Cash: An Inventory Theoretic Approach. The Quarterly Journal of Economics. 1952, 66(4), 545-556.

82



ARIAS, M. A. a Y. WEN. What Does Money Velocity Tell Us about Low Inflation in the U.S.? In: Federal Reserved Bank of St. Louis [online]. St. Louis, 2014 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: https://www.stlouisfed.org/On-The-Economy/2014/September/What-DoesMoney-Velocity-Tell-Us-about-Low-Inflation-in-the-US HALL, E. Monetary Trends in the United States and the United Kingdom: A Review from the Perspective of New Developments in Monetary Economics. Journal of Economic Literature. 1982, 20, 1552-1556. TURBIN, M. a A. ESTRELLA. The yield curve as a Leading Indicator: Some practical issues,. Journal Current Issues in Economics and Finance. 2006, 12(5), 1-7. Daily Treasury Yield Curve Rates. U.S.Department of the Treasury [online]. United States of America, 2016 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: https://www.treasury.gov/resourcecenter/data-chart-center/interest-rates/Pages/TextView.aspx?data=yield MAZÁýEK, D. Determinanty cen nového rezidenþního developmentu v Praze. Praha, 2015. Diplomová práce. Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních vČd, Univerzita Karlova. FRIEDMAN, M. Money. 1. Palgrave Macmillan UK, 1989.. European commercial property to show highest return since 2006. In: PropertyFundsWorld [online]. PropertyFundsWorld, 2015 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://www.propertyfundsworld.com/2015/10/29/233214/european-commercialproperty-show-highest-return-2006 STIGLITZ, J. a WEISS, A. Credit Rationing in Markets with Imperfect Information. The American Economic Review. 1981, 71(3), 393-410. SHAPIRO, N. European Commercial Property is in dangerous territory. In: Financial Times [online]. London: Financial Times, 2016 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://www.ft.com CBRE. Further yield contraction across all sectors of European commercial property market. In: EuropaProperty [online]. EuropaProperty, 2015 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://europaproperty.com/news/2015/07/further-yield-contraction-across-all-sectors-ofeuropean-commercial-property-market-1873 BJÖRKLUND, K. a SÖDERBERG, B. Property Cycles, Speculative Bubbles and the Gross Income Multiplier.Journal of Real Estate Research. 1999, 18(1), 151-174 CBRE. Hodnoty komerþních nemovitostí v ýR po dlouhém poklesu opČt rostou. In: CBRE [online]. [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://novinky.cbre.cz/cbre-hodnotykomercnich-nemovitosti-v-cr-po-dlouhem-poklesu-opet-rostou CBRE RESEARCH. Central Eastern Europe Real Estate Market Outlook 2016. In: CBRE [online]. 2015 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z:



83

https://researchgateway.cbre.com/PublicationListing.aspx?PUBID=c789016a-f625-4e8c9b33-1a7268d19e18 CBRE RESEARCH. Czech Republic All Markets Summary Q4 2015. In: CBRE [online]. 2015 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: https://researchgateway.cbre.com/PublicationListing.aspx?PUBID=c789016a-f625-4e8c9b33-1a7268d19e18 Statistika þasových Ĝad ARAD, ýeská národní banka http://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML/index.htm

84



ODHAD PHILLIPSOVEJ KRIVKY: POROVNANIE SLOVENSKEJ A ýESKEJ REPUBLIKY ———————————————————————————————————————

Ing. Anikó Molnárová Fakulta podnikatelská, Vysoké uþení technické v BrnČ [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract The article deals with the verification of the existence of an inverse relationship between inflation and unemployment on the basis of short-term Phillips curve in the Slovak and Czech Republic in 1993í2014. The validity of the Phillips curve is tested using regression and correlation analysis in MS Excel. The aim of this paper is to confirm or refute the hypothesis of an inverse relationship between inflation and unemployment.

Keywords Unemployment, inflation, Phillips curve, economic policy

JEL Classification E29, E49

Úvod Hlavným cieĐom každého štátu je udržanie stability základných ekonomických ukazovateĐov a zabezpeþenie hospodárskeho rastu. VzĢahom medzi infláciou a nezamestnanosĢou sa v minulosti zaoberala rada ekonomických teórií. Phillipsová krivka, ktorá vyjadruje vzĢah medzi infláciou a nezamestnanosĢou priniesol v tomto smeru výrazný posun. PodĐa tejto teórie si tvorcovia hospodárskej politiky môžu zvoliĢ nižšiu úroveĖ nezamestnanosti, v prípade keć sú ochotní zaplatiĢ v podobe vyššej miery inflácie alebo naopak nižšiu mieru inflácie sa dá dosiahnuĢ na úkor vyššej nezamestnanosti. Do dnešnej doby je Phillipsová krivka predmetom þastých diskusií. Väþšina ekonómov myšlienku krátkodobého vzĢahu medzi infláciou a nezamestnanosĢou prijíma. V dlhom období však prevláda názor, že neexistuje dlhodobý inverzný vzĢah medzi infláciou a nezamestnanosĢou.

1. Teoretické pozadie problému

V teoretickej þasti sú objasnené základné pojmy týkajúce sa problematiky nezamestnanosti a inflácie.



85

1.1 Inflácia, typy a druhy inflácie Inflácia je definovaná ako rast všeobecnej cenovej hladiny meranej indexom spotrebiteĐských cien (CPI), alebo iným porovnateĐným cenovým indexom. Opakom inflácie je deflácia, tj. zníženie cenovej hladiny. Pojem desinflácia vyjadruje spomaĐovanie tempa rastu cenovej hladiny, tj. znižovanie miery inflácie. (Líška a kol., 2002) PodĐa toho, þi podnety k inflácii vychádzajú zo strany dopytu alebo ponuky, podĐa rýchlosti inflácie a podĐa povahy samotných inflaþných podnetov rozlišujeme niekoĐko typu inflácie (Líška a kol, 2002; Jureþka a kol., 2010): Otvorená, skrytá a potlaþená inflácia: Trvalý rast cenovej hladiny oznaþujeme ako otvorenú infláciu. Je najbežnejším typom inflácie. Potlaþená inflácia vzniká vtedy, ak na trhoch existuje všeobecný previs dopytu a ak je bránené cenám tento previs svojim rastom eliminovaĢ. Za skrytú infláciu býva oznaþovaná situácia, kedy lacné výrobky bývajú nahrádzané drahšími, bez toho, aby tomu zodpovedala vyššia kvalita þi lepšie vlastnosti, ktorými uspokojujú potreby spotrebiteĐov. Mierna, pádivá a hyperinflácia: V priebehu þasu môže cenová hladina rásĢ rôznym tempom. Ak je roþná miera inflácie nízka, dosahujúca spravidla jednociferných hodnôt, hovoríme o miernej inflácie. Rýchlejší rast cenovej hladiny í dvojciferná roþná miera í je oznaþovaný ako pádivá inflácia a mnohokrát sa stáva, že prerastá v tzv. hyperinfláciu. K hyperinfláciu dochádza, ak sa cenová hladina zvyšuje o 50 a viac percent za mesiac. Z hĐadiska príþin rozlišujeme dva typy inflácie: dopytová a ponuková inflácia.

1.2 Meranie inflácie Mieru inflácie možno vyjadriĢ prostredníctvom dvoch základných cenových indexov. Jednak ako pohyb agregátnej cenovej hladiny, a preto je používaný implicitný cenový index (deflátor HDP), tak pre vybrané skupiny cien napr. index spotrebiteĐských cien, indexy cien výrobcov. Deflátor HDP má obmedzený použiteĐnosĢ, preto je v praxi preferovaný index spotrebiteĐských cien – CPI, vypoþítavaný na vybranom koši reprezentatívnych výrobkov a služieb. Index CPI pokrýva iba vybrané tovary a služby založené na spotrebnom koši, deflátor HDP v sebe zahĚĖa všetky tovary a služby produkovanej v danej ekonomike a ćalej ceny dovozu. (SpČváþek a kol., 2012) Index spotrebiteĐských cien Index spotrebiteĐských cien (CPI) sleduje vývoj spotrebiteĐských cien na spotrebnom koši založenom na súbore vybraných druhov tovaru a služieb nakupovaných obyvateĐmi v danej ekonomike. Roþná miera inflácie predstavuje priemerný roþný cenový rast vyjadrená zmenou priemernej cenovej hladiny za posledných 12 mesiacov proti priemerom predchádzajúcich 12 mesiacov. (Wawrosz a kol., 2012)

86



Harmonizovaný index spotrebiteĐských cien Pre sledovanie cenového vývoja v rámci krajín EÚ, sa používa tzv. harmonizovaný index spotrebiteĐských cien í HICP. HICP pokrýva všetky oblasti výdavkov domácností na koneþnú spotrebu. (SpČváþek a kol., 2012) Deflátor HDP Deflátor HDP je súhrnný index merací vývoj cenovej hladiny v ekonomike. Deflátor HDP je všeobecne možné poþítaĢ dvoma spôsobmi. Buć vyjdeme z výdavkovej metódy výpoþtu HDP, alebo z produktovej metódy, pri ktorej sa odþíta medzispotreba. (Jureþka a kol., 2010)

1.2 NezamestnanosĢ, typy nezamestnanosti

Zamestnaní sú Đudia, ktorí pracujú na plný alebo þiastoþný úväzok, nezamestnaní nemajú zamestnanie, ale aktívne ju hĐadajú. Aktívne hĐadaĢ zamestnanie znamená byĢ evidovaný ako nezamestnaný na úrade práce. Zamestnaní a nezamestnaní tvoria spoloþne tzv. ekonomicky aktívne obyvateĐstvo. (Jureþka a kol., 2010) NezamestnanosĢ je vyjadrovaná mierou nezamestnanosti (u), tzn. ako percentuálny podiel nezamestnaných (U) k celkovému poþtu aktívneho obyvateĐstva (L) (u = U/L . 100 [%]). (Líška a kol., 2002) Typy nezamestnanosti: Frikþná, štrukturálna a cyklická nezamestnanosĢ: Frikþná nezamestnanosĢ je spojená s pohybom Đudí z jedného regiónu do iného, s hĐadaním prvého zamestnania po absolvovaní školy, prípadne s hĐadaním nového lepšie vyhovujúceho pracovného uplatnenia, a pod. O štrukturálnej nezamestnanosti hovoríme v prípade nesúladu kvalifikaþnej štruktúry práce na trhu ponúkanej a dopytovanej. Ako príþina tohto javu môže uviesĢ zmenou štruktúry ekonomiky. Ćalšími príþinami môže byĢ technický pokrok. Za príþiny cyklickej nezamestnanosti je považovaný cyklický pohyb ekonomiky. V recesii sa zvyþajne cyklická nezamestnanosĢ zvyšuje, zatiaĐ þo vo fáze expanzie klesá. Samostatným typom nezamestnanosti je nezamestnanosĢ sezónna, prejavujúci sa viacmenej pravidelnými výkyvmi v priebehu roka. (Líška a kol., 2002) DobrovoĐná, nedobrovoĐná nezamestnanosĢ: dobrovoĐná nezamestnanosĢ vzniká, keć nezamestnaný nie je ochotný akceptovaĢ prevládajúci mzdovú sadzbu (alebo iné pracovné podmienky). NedobrovoĐná nezamestnanosĢ znamená, že nezamestnaná osoba je ochotná prijaĢ prácu pri prevládajúcej mzdovej sadzbe, ale nemôže takú prácu nájsĢ. (Wawrosz a kol., 2012) Prirodzená miera nezamestnanosti: Prirodzená miera nezamestnanosti predstavuje úroveĖ, pri ktorej sú rôzne trhy práce v krajine v priemere v rovnováhe, inak povedané, tlaky na mzdy a ceny sú tiež približne v rovnovážnom stave. (Wawrosz a kol., 2012)



87

1.3 VzĢah inflácie a nezamestnanosti, Phillipsová krivka Pôvodná Phillipsová krivka dáva do vzĢahu mieru zmeny miezd a úroveĖ nezamestnanosti. Podstatou je tvrdenie, že þím je nižšia miera nezamestnanosti, tým vyššia je miera rastu miezd. Spomínaný vzĢah, ako prvý za Spojené kráĐovstvo, zdokumentoval v roku 1958 A. W. Phillips. Tento novozélandský ekonóm zistil, že nižšie miery nezamestnanosti boli asociované s vyššími mierami rastu miezd. Hlavný záver Phillipsa bol: þím vyššia je miera nezamestnanosti, tým nižšia je miera rastu peĖažných miezd, alebo inak, vzniká voĐba medzi miezd a nezamestnanosĢou. (Phillips, 1958) Medzi charakteristické znaky pôvodnej Phillipsovej krivky patria: záporný sklon, hyperbolický tvar a prieseþník s vodorovnou osou zodpovedá asi 6% nezamestnanosti. Obrázok 1: Pôvodný tvar Phillipsovej krivky

Zdroj: Phillips (1958)

Pri miere nezamestnanosti okolo 6% môžeme oþakávaĢ stabilnú mieru rastu nominálnych miezd, priþom miera zmeny w’/w sa rovná nule. Z obrázka môžeme vidieĢ, že ak nezamestnanosĢ klesne pod 6%, potom dôjde k rastu miery nominálnych miezd a naopak. V roku 1960 P. A. Samuelson a R. M. Solow nahradili mieru zmeny nominálnych miezd mierou inflácie. Z toho vyplýva, že nízke miery inflácie sú sprevádzané nežiaducimi vysokými mierami nezamestnanosti. Krátkodobá Phillipsova krivka predpokladá, že oþakávaná miera inflácie sa nemení. PokiaĐ zostáva stabilná, krivka vyjadruje zameniteĐnosĢ medzi infláciou a nezamestnanosĢou, to znamená, Ġe zníženie nezamestnanosti vyvoláva rast cenovej hladiny a zníženie inflácie zvýši mieru nezamestnanosti. Vláda môže svojou fiškálnou alebo monetárnou politikou ovplyvĖovaĢ mieru inflácie, þoho dôsledkom môže voliĢ medzi dvoma negatívnymi javmi - vysokou nezamestnanosĢ, alebo vysokou infláciou, medzi ktorými je nepriama úmera. V sedemdesiatych rokoch minulého storoþia sa zaþali vynáraĢ pochybnosti o stabilite vzĢahu medzi nezamestnanosĢou a infláciou. V tomto období sa vo vývoji väþšiny trhových ekonomík zaþala objavovaĢ súþasna existencia vysokej miery nezamestnanosti aj

88



inflácie (stagflácia), ktorá je v rozpore so stabilitou Phillipsovej krivky. (Samuelson, Solow, 1960; Lisý, 2007; Palley, 2012; Russel, Chowdhury, 2013) Obrázok 2: Phillipsová krivka

Zdroj: Lisý (2007)

Z dôvodu zmeny príþin vyvolávajúcich infláciu sa v priebehu sedemdesiatych a osemdesiatych rokov prehodnotili závery vyplývajúce z Phillipsovej krivky. Pôvodné závery Phillipsovej krivky (šesĢdesiate roky minulého storoþia) vychádzali z faktu, že okrem tlaku dopytu na infláciu boli ostatné þinitele inflácie konštantné. V sedemdesiatych rokoch sa zaþali braĢ do úvahy aj ostatné þinitele pôsobiace na infláciu, napr. rast cien dovážaných surovín, ropný šok, ktorý spôsobil zvýšenie nákladov, a pod. Preto sa v súþasnej makroekonómii zaþína v súvislosti s Phillipsovou krivkou používaĢ koncepcia prirodzenej miery nezamestnanosti, ktorej autorom je M. Friedman a B. Phelps. PodĐa nich nemôže existovaĢ permanentný vzĢah medzi nezamestnanosĢou a infláciou, preto je dlhodobá Phillipsova krivka vertikálna a nezamestnanosĢ sa udržiava na úrovni prirodzenej miery, nezávisí od vývoja inflácie. (Friedman, 1968; Phelps, 1967; Waters, 2013; Ahrens, Snower, 2014)

1.5 Modifikovaná Phillipsova krivka Známejší je potom používanie termínu Phillipsova krivka pre analýzu vzĢahu medzi cenovou infláciou a nezamestnanosĢou. Ekonómovia P. Samuelson a R. Solow vychádzali z toho, že mzdové náklady tvoria výraznú þasĢ celkových nákladov firiem a ak si firmy stanovujú ceny prirážkou k mzdovým nákladom, potom sa mzdová inflácia prejaví v inflácii cenovej, kde existuje v ekonomike urþitá zotrvaþná miera inflácie nezávislá z krátkodobého hĐadiska na mzdových tlakoch, môžeme krátkodobú modifikovanú Phillipsovu krivku formalizovaĢ nasledujúcou rovnicou (Brown, 1988; Gruen, 1999;) ʌ = ʌ S - İ.(u-u*)



89

ʌ .... miera cenovej inflácie, ʌ S ... zotrvaþná miera cenovej inflácie (%), u ..... miera nezamestnanosti (%), u * .... prirodzená miera nezamestnanosti (%), İ ..... citlivosĢ miery cenovej inflácie na odchýlku miery nezamestnanosti od jej prirodzenej miery Miera inflácie je potom daná odchýlkou skutoþnej miery nezamestnanosti od jej prirodzenej miery (je tu zjavný vplyv trhu práce) a tzv. zotrvaþnou mierou inflácie. Zotrvaþná miera inflácie je závislá na inflaþných oþakávaniach a ponukových, popr. dopytových šokoch. Zahrnutie cenovej premennej do pôvodnej verzie Phillipsovej krivky potom v skutoþnosti mení základná teória urþená pre vysvetlenie nominálnych miezd na teóriu vysvetĐujúcu inflaþné faktory. Tu sa stretávame s prvým rozporom. Ekonomický termín zostáva zachovaný, ale pod pojmom Phillipsova krivka si predstavujeme iba Ģažko to, þo si predstavoval Phillips. Jeden z možných modelov inflácie využívajúce implikácií Phillipsovej krivky je formalizovaný takto: ¨P = ȕ 0 + ȕ 1 .ülc + ȕ 2 .¨pm + ȕ 3 .DEM V rovnici vyjadruje P logaritmus indexu spotrebiteĐských cien, ulc je logaritmus jednotkových pracovných nákladov (tie sú definované ako podiel nominálnej mzdy na osobu k produktu na osobu), pm je logaritmus importných cien a DEM vyjadruje dopytové tlaky. Inflácia je teda determinovaná infláciou ponukovou (ulc), infláciou dopytovou (DEM) a infláciou importovanou (pm). (Kydland, 1977)

2. Metodológia a výskumná otázka 2.1 Hypotéza a použité metódy Hlavným cieĐom príspevku je podaĢ relevantné dôkazy pre konštatovanie platnosti teórie krátkodobej Phillipsovej krivky, teda þi existuje inverzný vzĢah medzi mierou inflácie a nezamestnanosti v prostredí Slovenskej a ýeskej republiky. Hypotéza: Existuje inverzný vzĢah medzi mierou inflácie a nezamestnanosti v krátkom období Všetky výpoþty sú uskutoþnené na dátach od roku 1993 do 2014. Pre overovanie a matematického popisu tejto štatistickej závislosti som vychádzala z metódy regresnej a korelaþnej analýzy, priþom praktický výpoþet som uskutoþnila pomocou softvéru MS Excel. Regresná analýza sa zaoberá jednostrannými závislosĢami. Jedná sa o situáciu, keć proti sebe stoja vysvetĐujúce (nezávisle) premenná v úlohe "príþin" a vysvetĐované (závisle) premenná v úlohe "následkov". (Hušek, 2009) Korelaþná analýza sa zaoberá vzájomnými (väþšinou lineárnymi) závislosĢami, kedy sa kladie dôraz predovšetkým na intenzitu (silu) vzájomného vzĢahu než na skúmanie veliþín v smere príþina í následok. (Hušek, 2009) Metóda najmenších štvorcov je základnou metódou urþenia parametrov regresnej funkcie.

90



Táto metóda vychádza z požiadavky, aby súþet štvorcov odchýlok empirických hodnôt y a vyrovnaných hodnôt yˆ bol minimálny. (Cipra, 2014) ௡

ܻ ൌ ෍ ݁௧ଶ ൌ ݁Ʋ݁ ൌ ሺ‫ ݕ‬െ ‫ ר ݕ‬ሻƲሺ‫ ݕ‬െ ‫ ר ݕ‬ሻ ௧ୀଵ

Kde e = rezíduum; y = sú skutoþné hodnoty vysvetĐovanej veliþiny; y‫ = ר‬vyrovnané hodnoty vysvetĐovanej veliþiny; n = je poþet pozorovaní Typy lineárnych regresných funkcií (Cipra, 2013): priamková regresia: hyperbolická regresia:

ܻ ൌ Ⱦ଴ ൅ Ⱦଵ Ǥ ܺ; parabolická regresia: ܻ ൌ Ⱦ଴ ൅

ஒభ ௑

ܻ ൌ Ⱦ଴ ൅ Ⱦଵ Ǥ ܺ ൅ Ⱦଶ Ǥ ܺ ଶ ;

; logaritmická regresia: ܻ ൌ Ⱦ଴ ൅ Ⱦଵ ܺ.

Typy nelineárnych regresných funkcií: exponenciálna regresiaܻ ൌ Ⱦ଴ Ǥ Ⱦଵ௫ ; mocninová regresia ܻ ൌ Ⱦ଴ Ǥ ܺ ஒଵ .

Analytický nástroj Regresia v MS Excel vykoná lineárnu regresiu tak, že pomocou metódy najmenších štvorcov preloží priamku sadou pozorovania. Regresia umožĖuje analyzovaĢ, akým spôsobom ovplyvĖujú hodnoty jednej alebo viacerých nezávislých premenných hodnotu jednej závislej premennej. Výstup regresnej a korelaþnej analýzy v MS Excel sa skladá z troch þastí: prvou þasĢou je výstup korelaþnej analýzy, druhú þasĢ tvorí výstup ANOVA, kde testujeme vhodnosĢ použitého modelu. Tretia þasĢ je výstup regresnej analýzy.

2.1 Analyzované údaje Prípadová štúdia: Slovenská republika Pred zisĢovaním platnosti Phillipsovej krivky boli zhromaždené údaje od roku 1993 do 2014. Graf 1 znázorĖuje vývoj nezamestnanosti v SR v spomínanom období. Údaje sú þerpané z databáz Štatistického úradu SR.



91

Graf 1:Vývoj nezamestnanosti a inflácie v SR (1993-2014)

40 35 30 25 20 15 10 5 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

0

x UNEM (%)

y INF (%)

Zdroj: Štatistický úrad SR

TabuĐka 1: Vývoje nezamestnanosti a inflácie v SR

Rok

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Miera nezamestnanosti (%) 12,7 13,7 13,1 11,3 11,9 12,6 16,4 18,8 19,3 18,6 17,5

Miera inflácie (%) 25,1 11,7 7,2 5,4 6,4 5,6 14,2 12,1 7,3 3,5 8,5

Rok

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Miera nezamestnanosti (%) 18,1 16,2 13,3 11 9,6 12,1 14,4 13,6 14 14,2 12,4

Miera inflácie (%) 7,5 2,7 4,3 1,9 3,9 0,9 0,7 4,1 3,7 1,5 -0,1

Zdroj: Štatistický úrad SR

92



Graf 2 ukazuje spojitú Phillipsovu krivku pre zadané parametre.

inflácia

Graf 2: Spojitá Phillipsová krivka SR, 1993-2014

nezamestnanosƛ Zdroj: vlastné spracovanie

V roku 1993 rozpadla ýeskoslovenská republika. Obdobím od roku 1993-1999 je obdobím transformácie, kde zanikali prvky centrálneho plánovania a vznikal trh. Inflácia sa v tomto období udržiavala na jednociferných hodnotách, avšak vývoj inflácie na Slovensku vykazovala znaþnú kolísavosĢ. Inflácia do roku 1996 postupne znižovala, potom sa však trend obrátil. Na konci 90-tych rokoch bola zvýšená sadzba spotrebných daní, þo spôsobila aj výrazný nárast inflácie. Väþším problémom v týchto rokoch bola vysoká hodnota nezamestnanosti. PodĐa Holmana (2010) k vysokej nezamestnanosti prispel aj vyšší podiel Ģažkého priemyslu a väþšia závislosĢ slovenského priemyslu na rozpadajúcom sa socialistickom trhu. Aj napriek tomu, že slovenská ekonomika mierne rástla, nezamestnanosĢ v roku 2000 dosahovala takmer 20 %. Obdobím od roku 2000 až do roku 2004 bolo plné reformami a reštrukturalizáciami, upevĖovali sa trhové mechanizmy a vytvárali fundamenty budúcej konkurencieschopnosti ekonomiky Slovenska. Pre celé toto obdobie bola charakteristická vysoká miera nezamestnanosti, ktorá bola spojená tak s vysokou, ako aj s nízkou mierou inflácie. Následne zaþala nezamestnanosĢ klesaĢ. Za takto razantným poklesom nezamestnanosti stojí rýchlejšia tvorba nových pracovných miest vćaka vyššiemu rastu HDP, prísnejšia politika úradov práce a vyoské obmedzenia vo vyplácaní sociálnych dávok, ale aj nová prepoþítavacia štatistická metóda. Slovensko je od roku 2004 þlenom EÚ. Pokles hospodárskeho rastu v roku 2008 viedol k prudkému zhoršeniu situácie na trhu práce. Prejavilo sa to poklesom zamestnanosti a nárastom nezamestnanosti. V priebehu roku 2009 sa dôsledky globálnej ekonomickej krízy prejavili vo všetkých oblastiach reálnej ekonomiky. Miera inflácie od septembra 2008 postupne klesla – dezinflaþný efekt. Do roku 2014 pretrvávali hlavné problémy slovenskej



93

ekonomiky, a to najmä vysoká nezamestnanosĢ, ktorá naćalej brzdila rozvoj ekonomiky. (Kárász, 2003; Kárász, 2009; Holman, 2011; ýSÚ) Prípadová štúdia: ýeská republika Podobne ako v prípade Slovenskej republiky analyzuje sa obdobie od roku 1993í2014. Bodový graf s rovnými spojnicami znázorĖuje vývoj nezamestnanosti a inflácie v uvedenom období. Graf 3 Vývoj nezamestnanosti a inflácie v ýR (1993-2014)

25 20 15 10 5

NEZ (%) x

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

0

INF (%)

Zdroj: Štatistický úrad ýR TabuĐka 2: Vývoje nezamestnanosti a inflácie v ýR

Rok

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Miera nezamestnanosti (%) 4,3 4,3 4 3,9 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1 7,3 7,8

Miera inflácie (%) 20,8 10 9,1 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9 4,7 1,8 0,1

Rok

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Miera nezamestnanosti (%) 8,3 7,9 7,1 5,3 4,4 6,7 7,3 6,7 7 7 7,5

Miera inflácie (%) 2,8 1,9 2,5 2,8 6,3 1 1,5 1,9 3,3 1,4 0,4

Zdroj: Štatistický úrad ýR

94



Spojitá Phillipsová krivka pre ýeskú republiku:

inflácia

Graf 4: Spojitá Phillipsová krivka ýR, 1993-2014

nezamestnanosƛ Zdroj: vlastné spracovanie

ýeská republika prešla niekoĐkými prelomovými vývojovými fázami v ekonomike, ktoré rôzne ovplyvĖovali aj vývoj makroekonomických ukazovateĐov, ktorými sa zaoberám, a to infláciu a nezamestnanosĢ. Od roku 1993, až do roku 1995 prežívala ekonomika ýR z hĐadiska charakteristiky hospodárskeho cyklu fáze expanzie. "Od roku 1996 sa však rast zaþal spomaĐovaĢ - ekonomika sa dostala do fázy recesie. V roku 1998 už došlo k väþšiemu poklesu HDP, ekonomika bola v depresii. Priebeh tohto hospodárskeho cyklu bol ovplyvnený správaním našej centrálnej banky. Tá v roku 1996 zvýšila bankám povinnú mieru rezerv a spomalila rast peĖažnej zásoby. V roku 1997 centrálna banka zvýšila svoje úrokové miery a ćalej spomalila rast peĖažnej zásoby. " (Holman, 2011)

3. Výsledky analýzy Regresná a korelaþná analýza bola vykonaná v MS Excel, pre obidva prípady bola odhadnutá Phillipsová krivka v kvadratickom tvare.

3.1 Vstupné údaje pre regresnú analýzu Pre skúmanie platnosti hypotézy boli preverené roþné údaje. Pomocou metódy najmenších štvorcov v MS Exceli bola odhadnutá Phillipsová krivka v kvadratickom tvare; pre slovenskú ekonomiku: y = -0,0272x2 + 1,2028x í 5,1755), pre þeskú ekonomiku: y = 0,6338x2 - 9,921x + 41,032.



95

Závislá premenná Y (vysvetĐovaná) je inflácia, a nezávislá premenná X (vysvetĐujúca) je nezamestnanosĢ. Ćalej bola vykonaná regresná analýza, ktorá skúma závislosĢ medzi dvoma kvantitatívnymi premennými. Graf 5: Bodový graf miery inflácie a nezamestnanosti s kvadratickou funkciou pre slovenskú ekonomiku

30 25 y = -0,0272x2 + 1,2028x - 5,1755 R² = 0,0385

inflácia (%)

20 15 10 5 0 -5

8

10

12

14

16

18

20

nezamestnanosƛ (%)

Zdroj: vlastné spracovanie Graf 6: Bodový graf miery inflácie a nezamestnanosti s kvadratickou funkciou pre þeskú ekonomiku.

25 y = 0,6338x2 - 9,921x + 41,032 R² = 0,5313

inflácia (%)

20 15 10 5 0 3

4

5

6

7

8

9

10

nezamestnanosƛ (%) Zdroj: vlastné spracovanie

96



3.2 Výsledky regresnej analýzy z MS EXCEL Slovenská republika Nulové hypotézy, ktoré sú v rámci tejto analýzy testované, sa týkajú významnosti lokujúcej konštanty a regresného koeficienta, priþom nulová hypotéza tvrdí bezvýznamnosĢ príslušného koeficienta a alternatívna hypotéza jeho významnosĢ. K vyhodnoteniu týchto tvrdení poslúžia P hodnoty. P – value pre lokujúcu konštantu je 0,89> 0,05. To nasvedþuje tomu, že lokujúca konštanta je štatisticky bezvýznamná. P-value pre regresný koeficient b1 je 0,82 > 0,05, pre regresný koeficient b2 je 0,87, þo tiež potvrdzuje bezvýznamnosĢ týchto koeficientov. Multiple R (korelaþný koeficient) je rovná 0,196. Táto hodnota je þím bližšia k 1, tým je závislosĢ silnejšia. V tomto prípade ide o veĐmi slabý vzĢah medzi premennými. Hodnota R Square je hodnota koeficientu determinácie, je to hodnota 0,0385. Táto hodnota po prenásobení 100 informuje o tom, že zvolená regresná priamka vysvetĐuje variabilitu hodnôt na približne 3,85 %, ostatná þasĢ predstavuje nevysvetlenú variabilitu, vplyv iných nešpecifikovaných vplyvov. Adjusted R-square (upravený koeficient determinácie) zohĐadĖuje aj poþet odhadovaných parametrov a poþet meraní. Standard Error (chyba strednej hodnoty) by mala byĢ þo najmenšia. V þasti ANOVA testujeme nulovú hypotézu, ktorá tvrdí, že model, ktorý bol zvolený na vysvetlenie závislosti – kvadratická funkcia í nie je vhodný. Na vyhodnotenie tohto tvrdenia slúži F test. Singnifikance F = 0,6884 > 0,05 (£ - hladina významnosti), t.j. , þo znamená to, že tento model buć nebol zvolený správne alebo neexistuje žiadna korelácia medzi premennými. Na základe zistenia, že model s kvadratickou funkciou sa nejavil ako štatistický významný model, Phillipsová krivka ćalej bola odhadnutá v logaritmickom tvare, ale výsledky regresnej a korelaþnej analýzy z štatistického hĐadiska boli podobné ako v predošlom prípade.



97

TabuĐka 3: Výsledok regresnej analýzy SR – polynomický tvar z MS Excel SUMMARY OUTPUT Regression Statistics Multiple R R Square Adjusted R Square Standard Error Observations

0,19628 6209 0,03852 8276 0,06267 9274 5,84045 5772 22

ANOVA df Regression

SS

MS

F

25,97108 751 648,1075 488 674,0786 364

12,9855 4376 34,1109 2362

0,38068 5786

Coeffici ents 5,17549 493 1,20283 1651

Standard Error 38,31251 589

t Stat

P-value

Lower 95%

0,13508 6272 0,22815 3103

0,89396 4495

0,02715 1963

0,176470 141

0,15386 1512

0,87934 1415

85,3645 1226 9,83166 9073 0,39650 8214

2

Residual

19

Total

21

Intercept X Variable 1 X Variable 2

5,272037 223

0,82196 464

Significa nce F 0,68848 8846

Upper 95% 75,0135 224 12,2373 3237 0,34220 4288

Lower 95,0% 85,3645 1226 9,83166 9073 0,39650 8214

Upper 95,0% 75,0135 224 12,2373 3237 0,34220 4288

Zdroj: vlastné spracovanie

98



ýeská republika V prípade ýR P – value pre lokujúcu konštantu vykazuje hodnotu 0,0082 < 0,05. To nasvedþuje tomu, že lokujúca konštanta je štatisticky významná. P-value pre regresný koeficient b1 je 0,048 < 0,05, pre regresný koeficient b2 je 0,10, þo tiež þiastoþne potvrdzuje významnosĢ týchto koeficientov. Multiple R (korelaþný koeficient) je rovná 0,7289. Ako som už v predošlej þasti spomínala táto hodnota je þím bližšie k 1, tým silnejšia závislosĢ existuje medzi premennými. V tomto prípade už ide o oveĐa silnejší vzĢah ako v prípade SR. Hodnota R Square je 0,531. Zvolená regresná priamka vysvetĐuje variabilitu hodnôt na približne 53,1 %. V þasti ANOVA testujeme nulovú hypotézu, ktorá tvrdí, že model, ktorý som si zvolila na vysvetlenie závislosti – kvadratická funkcia - je vhodný. Singnifikance F = 0,000746712 < 0,05 (£í hladina významnosti), t.j. tento model bol zvolený správne a existuje korelácia medzi premennými. Nulová hypotéza taktiež dokazuje, že kvadratický model správne naznaþuje výsledky. Singnifikance F = 0,000746712 < 0,05 (£ - hladina významnosti), t.j. dá sa konštatovaĢ, že závislosĢ medzi premennými existuje.



99

TabuĐka 4: Výsledok regresnej analýzy ýR – polynomický tvar z MS Excel SUMMARY OUTPUT Regression Statistics Multiple R R Square Adjusted R Square Standard Error Observations

0,72893 0479 0,53133 9643 0,48200 6974 3,49802 4091 22

ANOVA df Regression

2

Residual

19

Total

21

Intercept X NEZ 1 X Variable 2

Coeffici ents 41,0317 7938 9,92096 152 0,63378 7279

SS

MS

F

263,5804 49 232,4872 783 496,0677 273

131,790 2245 12,2361 7254

10,7705 4316

Standard Error 13,90851 501 4,699219 326

t Stat

P-value

2,95011 9359 2,11119 3548 1,68248 6917

0,00821 972 0,04823 2069

0,376696 706

0,10883 6193

Significa nce F 0,00074 6712

Lower 95% 11,9209 229 19,7565 4061 0,15464 7987

Upper 95% 70,1426 3586 0,08538 2433 1,42222 2545

Lower 95,0% 11,9209 229 19,7565 4061 0,15464 7987

Upper 95,0% 70,1426 3586 0,08538 2433 1,42222 2545

Zdroj: MS Excel (vlastné spracovanie)

Diskusia a záver VzĢah medzi infláciou a nezamestnanosĢou vyjadruje Phillipsová krivka. PodĐa tejto teórie je medzi veliþinami v krátkom období inverzný vzĢah. ýím je vyššia nezamestnanosĢ, tým viac klesá inflácia. V dlhom období ale nie je možné znížiĢ nezamestnanosĢ pod jej prirodzenú úroveĖ bez uvedení do pohybu stúpajúcu infláciu. CieĐom príspevku bolo na základe analýzy potvrdiĢ alebo vyvrátiĢ inverzný vzĢah medzi infláciou a nezamestnanosĢou v Slovenskej a ýeskej republike v období od 1993 do 2014. Pomocou regresnej a korelaþnej analýzy makroekonomických þasových radov bola overená platnosĢ krátkodobej Phillipsovej krivky. Výsledky overovania sú vyjadrené v jednotlivých tabuĐkách a grafoch. Pri regresnej a korelaþnej analýzy bola odhadnutá Phillipsová krivka v kvadratickom tvare preto, aby bolo možné þo najpresnejšie zistiĢ prípadné korelácie medzi menovanými premennými.

100



Po vykonaní regresnej a korelaþnej analýzy je možné konštatovaĢ, že v podmienkach SR krátkodobá Phillipsová krivka v období od 1993 do 2014 neplatí. Inverzný vzĢah medzi týmito veliþinami je možné v urþitom þasovom úseku krátkodobo vysledovaĢ, ale rozhodne sa nejedná o opakujúci jav. Dôvody neplatnosti inverzného vzĢahu medzi infláciou a nezamestnanosĢou je možné hĐadaĢ hlavne v netypickom prostredí transformaþnej ekonomiky. Sledované obdobie je charakteristické reštrukturalizáciou národného hospodárstva. PokiaĐ by sme chceli dostaĢ presnejšie a relevantnejšie výsledky mali by sme do modelu zahrnúĢ iné makroekonomické veliþiny. PlatnosĢ krátkodobej Phillipsovej krivky môžeme þiastoþne potvrdiĢ v prípade ýR. Na základe zvoleného modelu sa dá konštatovaĢ, že urþitá závislosĢ medzi ukazovateĐmi nezamestnanosti a inflácie existuje.

PodČkování PĜíspČvek je výstupem projektu specifického výzkumu „Efektivní využití ICT a kvantitativních metod pro optimalizaci podnikových procesĤ“ Interní grantové agentury Vysokého uþení technického v BrnČ s registraþním þíslem FP-S-15-2787.

Seznam literatury BROWN, S.W. Macroeconomics. New Jersey : Prentice Hall International, Inc., 1988. CIPRA, Tomáš. Finanþní ekonometrie. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2013, 538 s. ISBN 978-80-86929-43-9. FRIEDMAN, M., 1968. The role of monetary policy. American Economic Review 58, strany 1–17. WATERS, George A. 2013. Quantity rationing of credit and the Phillips curve. Journal of Macroeconomics, Volume 37, September 2013, strany 68-80, ISSN 0164-0704. HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011. Beckovy ekonomické uþebnice. ISBN 978-80-7400-006-5. HUŠEK, Roman. Aplikovaná ekonometrie: teorie a praxe. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2009, 344 s. ISBN 978-80-245-1623-3. JUREýKA, Václav. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3258-9. KÁRÁSZ, P.: Prvý hospodársky cyklus v postkomunistickej ekonomike Slovenska. Ekonomický þasopis, 51, 2003, þ.7, s. 785í795. 9. KÁRÁSZ, P., RENýKO, J.: Mikroekonomická adaptácia a jej súvislosti s rozvojom finanþného sektora v kontexte transformaþného procesu Slovenska. Ekonomický þasopis. 57, 2009, þ. 1, s. 21í40.



101

KYDLAND, F.E. a PRESCOTT, E.C. Rules Rather than Discretion: The Inconsistency of Optimal Plans. Journal of Political Economy, 1977. LIŠKA, Václav. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2002, 554 s. ISBN 80-86419-27-4. LISÝ, Ján. Ekonómia v novej ekonomike. 2., preprac. a dopl. vyd. Bratislava: Iura Edition, 2007, 634 s. Ekonómia (Iura Edition). ISBN 9788080781644. PHELPS, E.S., 1968. Money wage dynamics and labor market equilibrium. Journal of Political Economy 76, strany 678–711. PHILIPS, A.W., 1958. The relationship between unemployment and the rate of change of money wage rates in the U.K. 1861–1957. Economica 25, strany 283–299. SAMUELSON, P.A., Solow, R.M., 1960. Analytical aspects of anti-inflation policy. American Economic Review 50, strany 177–194. SPċVÁýEK, VojtČch. Makroekonomická analýza. Vyd. 1. Praha: Linde Praha, 2012, xxxii, 608 s. ISBN 978-80-86131-92-4. Steffen AHRENS, Dennis J. SNOWER, 2014. Envy, guilt, and the Phillips curve. Journal of Economic Behavior & Organization, Volume 99, March 2014, strany 69í84, ISSN 0167-2681. Údaje z ýeského a Slovenského Štatistického úradu PALLEY, Thomas. 2012. The economics of the Phillips curve: Formation of inflation expectations versus incorporation of inflation expectations, Structural Change and Economic Dynamics, Volume 23, Issue 3, September 2012, Pages 221-230, ISSN 0954-349X. RUSSELL, Bill a Rosen Azad CHOWDHURY, 2013. Estimating United States Phillips curves with expectations consistent with the statistical process of inflation. Journal of Macroeconomics, Volume 35, March 2013, strany 24-38, ISSN 0164-0704. WAWROSZ, Petr, Herbert HEISSLER a Petr MACH. Reálie k makroekonomii: odborné texty, mediální reflexe, praktické analýzy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ýeská republika, 2012, 469 s. ISBN 978-80-7357-848-0.

102



NOVODOBÉ POSTAVENÍ ZLATA VE SVċTOVÉ EKONOMICE ———————————————————————————————————————

Ing. Iveta Polášková Ekonomická fakulta, Vysoká škola báĖská – Technická univerzita Ostrava ýeská národní Banka [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract The aim of this article is to summarize the essential facts to current gold status in the world economy. Evaluation of the position of gold as part of foreign reserves is done for the country with the highest gold reserves and the International Monetary Fund. Not only this evaluation confirms the increasing importance of gold in recent decades, but also made empirical findings. The price of gold is compared with selected macroeconomic variables using correlation coefficient and the relationship between the real price of gold and the real effective exchange rate of the US dollar is also confirmed by time-varying parameter of state-space model. At the end the relationship between gold prices and prices of selected commodities is also outlined through the correlation coefficient and using Granger causality.

Keywords gold, gold reserves, international monetary system, central banks, International Monetary Fund, prices of gold and other commodities

JEL Classification E42, F33, C1

Úvod Navzdory tomu, že zlato ztratilo v sedmdesátých letech minulého století své výsadní postavení v mezinárodním mČnovém systému a je þasto považováno za „barbarský pĜežitek“, se opČt zaþínají objevovat významnČjší úvahy o jeho širším využití v rámci mČnového uspoĜádání ve svČtČ, pĜedevším pak díky pĜíchodu velké krize na pĜelomu prvních dvou dekád 21. století. Je ale vhodné hned na úvod poznamenat, že v pĜípadČ reformy mezinárodního mČnového systému nepĤjde o obnovu nČjakého typu zlatého standardu, i když i o tom nČkteĜí autoĜi uvažují (napĜ. Nathan, 2011, ale i další). Spíše se ale bude jednat o využití zlata v rámci zajištČní mČnových rizik, uchování hodnoty nebo



103

diverzifikace portfolií rezerv a investic. Tyto tendence jsou již nyní ve svČtové ekonomice patrné. Cílem tohoto þlánku je shrnout fakta vztahující se k novodobé pozici zlata ve svČtové ekonomice. Nejprve budou nastínČny základní skuteþnosti týkající se zlata, po kterých budou dále pĜedstaveny informace vztahující se k mČnovým autoritám, kterými jsou centrální banky a Mezinárodní mČnový fond, a k jejich vztahu k využívání zlata, pĜedevším po roce 2000. V dalších dvou þástech, jež budou pĜedcházet závČru, bude nastínČn empirický vztah zlata k vybraným makroekonomickým veliþinám a k nČkterým dalším komoditám.

Základní fakta Zlato, ale také stĜíbro, byly v historii stČžejní souþástí penČz, mČnové politiky a mezinárodního mČnového systému. Díky svým charakteristikám plnily dlouhou dobu základní funkce penČz, kterými jsou funkce prostĜedku smČny, zúþtovací jednotky a uchovatele hodnoty. Od poþátku 70. let 19. století pak bylo zlato stĜedobodem tzv. zlatého standardu. Po první svČtové válce však byla pozice zlatého standardu významnČ omezena, když centrální banky zaþaly postupnČ rušit své zlaté standardy. NicménČ po druhé svČtové válce se zlato vrátilo do mezinárodního mČnového systému jako základní kámen Brettonwoodského mČnového systému, na který byl pevnČ navázán americký dolar a ten pak další mČny. Tuto pozici zlato definitivnČ ztratilo po zrušení smČnitelnosti dolaru za zlato uzavĜením tzv. zlatého okna v srpnu roku 1971. Ovšem jeho monetární role byla redukována již od konce 60. let (Bott, 2013). Zlato ale nadále hraje dĤležitou roli v devizových rezervách nČkterých centrálních bank a nic na tom nemČní ani fakt, že nenese úrok a jsou s ním spojeny náklady na uskladnČní. ZároveĖ je využíváno k redukci systematického rizika ve finanþním systému, k posílení bankovního systému a k zvýšení likvidity na finanþních trzích (World Gold Council, 2016c). DĤvodem stále silné pozice zlata v rezervách centrálních bank je pĜedevším fakt, že žádná mČna ještČ nebyla pĜijata jako celosvČtové rezervní aktivum (Greenspan, 2014), byĢ americký dolar plní více než vČtšinovČ úlohu svČtové rezervní mČny (Janáþek a Komárek, 2012). V souþasnosti pak zlato stále plní funkci uchovatele hodnoty a je prostĜedkem na zajištČní se proti inflaci. InvestoĜi, pĜedevším konzervativní, jej považují za tzv. bezpeþný pĜístav v dobách nejistot a pĜílišných volatilit na ostatních, pĜedevším akciových a mČnových, trzích a zahrnují jej tak do svých portfolií (Bampinas a Panagiotidis, 2015). SvČtová finanþní krize pak pĜispČla k tomu, že se ze zlata stává stále více atraktivní finanþní aktivum a objevují se myšlenky na pĜemČnu mezinárodního mČnového systému, kde by zlato mohlo opČt hrát významnČjší roli. Nahrávají tomu rovnČž nČkteré další skuteþnosti jako napĜíklad pomČrnČ vysoká cena zlata, návrat centrálních bank ke zlatým rezervám, akceptace zlata jako zajištČní finanþními institucemi nebo volatility na mČnových a komoditních trzích (Astrow, 2012). Mezinárodní mČnový systém založený na zlatČ lze považovat za nejvíce praktické monetární uspoĜádání v historii, jež

104



bylo postaveno na dĤvČĜe, stabilitČ a pĜedvídatelnosti. Na zlato je tak nutné pohlížet z ekonomického hlediska, nikoliv z investorského. Nový celosvČtový mČnový systém postavený na zlatČ by byl neinflaþní, v nČmž by se automaticky pĜizpĤsobovali mČnové kurzy vyjádĜené v jednotlivých mČnách i ve zlatČ (Nathan, 2011).

MČnové autority a zlato Navzdory ukonþení monetární role zlata jsou z pohledu jednotlivých ekonomických subjektĤ centrální banky nejvČtším držitelem zlatých zásob na svČtČ. Ke konci roku 2015 držely zhruba 32 500 tun zlata a oproti konci roku 2014 narostly o cca 5 %. Od roku 2010 jsou navíc z centrálních bank þistí nakupující zlata, když dále budují své zlaté rezervy. PĜedevším pak kumulují zlato ve svých rezervách centrální banky rozvíjejících se zemí. Ve vyspČlých zemích je pak zpravidla držena urþitá daná úroveĖ, která v þase obvykle nedoznává významných zmČn. Velkou zásobou zlata disponuje rovnČž Mezinárodní mČnový fond, pĜedevším se však jedná o pozĤstatek po Brettonwoodském mČnovém systému. Množství zlata, které držely centrální banky jedenácti zemí s nejvČtším množstvím zlata v tunách ve svých rezervách a Mezinárodní mČnový fond mezi lety 2000 a 2015, znázorĖuje Graf 1. NejvČtším držitelem zlata, i z historického hlediska, jsou Spojené státy americké. V popĜedí se nachází rovnČž NČmecko, Mezinárodní mČnový fond a dále pak Itálie a Francie. DĤvody jsou silná pozice tČchto zemí v mezinárodním systému þi historické zásoby zlata z dob vázanosti mČn na zlato. Ve sledovaném období prodala nejvíce zlata švýcarská centrální banka, naopak nejvíce navýšila své zlaté zásoby centrální banka ýíny. Již v pĜed-krizovém období zaþaly navyšovat své zlaté rezervy rozvíjející se ekonomiky jako ýína þi Rusko. Jejich zásoby zlata vzrostly v daném období na skoro pČtinásobek, respektive trojnásobek hodnoty v roce 2000. Cílem þínské centrální banky je navýšení zlata v rezervách v následujících letech nad úroveĖ NČmecka a v koneþném výsledku pak nad hodnotu Spojených státĤ. ObČ zemČ by rády podložily své mČny zlatem a narušili tím pozici dolaru ve svČtové ekonomice. ýína a Rusko se tak snaží o zmČnu uspoĜádání mezinárodního mČnového systému (Stoeferle a Valek, 2015). Dále pak shromažćují zlato do svých rezerv také Kazachstán, Ukrajina, Turecko, Jordánsko nebo BČlorusko. Co se týþe podílu zlata na celkovém množství rezerv, v tomto ohledu mají ze sledovaných zemí podíl zlatých rezerv pĜes 60 % Spojené státy americké, NČmecko, Itálie a Francie. Obdobný podíl zlata na celkových rezervách mají ale taktéž zemČ, jako je Tádžikistán, Portugalsko, Venezuela nebo ěecko. Naproti tomu u ýíny þi Japonska je tento podíl jen okolo 2 %. PĜedevším ve druhé polovinČ roku 2015 posílila poptávka centrálních bank po zlatČ. Za celý rok 2015 pak nakoupily témČĜ 600 tun zlata. DĤvodem je diverzifikace portfolií jejich rezerv, pĜevážnČ kvĤli pokraþujícím politickým a ekonomickým rizikĤm (World Gold Council, 2016b, 2016e). S tČmito riziky je spojena také repatriace zlatých rezerv nČkterými evropskými zemČmi a to NČmeckem, Nizozemskem a Rakouskem. Hlavním dĤvodem repatriací však mĤže být obava z pĜesunu



105

mezinárodního mČnového systému k systému, kde zlato bude sehrávat vČtší roli (Jansen, 2015). To mĤže právČ nastat díky repatriacím zlata ve spojení s nárĤstem zlatých rezerv v centrálních bankách Ruska, ýíny a dalších východních zemí. V budoucnu lze ve spojitosti s repatriacemi oþekávat další velké pohyby zlatých rezerv (Stoeferle a Valek, 2015). Graf 1 – Vývoj zlatých rezerv v tunách

4500

8200

4000

8100

3500

8000

3000

7900

2500

7800

2000

7700

1500

7600

1000

7500

500

7400

0

7300 2000

2002

2004

2006

2008

2010

2012

2014

NĢmecko

Mezinárodní mĢnový fond

Itálie

Francie

ína

Rusko

Švýcarsko

Japonsko

Nizozemsko

Indie

Turecko

Spojené státy (pravá osa)

Zdroj: World Gold Council (2016d, 2016e), Thomson Reuters (2010)

Mezinárodní mČnový fond (MMF) v souþasnosti drží pĜes 2 800 tun zlata. Od roku 1948, kdy Mezinárodní mČnový fond zahrnul zlato do svých rezerv, množství zlatých rezerv narĤstalo díky fungování Brettonwoodského mČnového systému. Poté, co byla ukonþena smČnitelnost dolaru za zlato, a fond se pĜesunul k rezervnímu aktivu SDR namísto zlata, se jeho zásoby tohoto drahého kovu snížily na úroveĖ zhruba 3 200 tun. Tato hodnota byla udržována více jak 30 let, než bylo v rámci dohod centrálních bank o zlatČ v roce 2009 Mezinárodnímu mČnovému fondu umožnČno prodat þást svých zlatých rezerv. Fond prodal

106



v období let 2009 a 2010 pĜes 400 tun drženého zlata (jednalo se o 1/8 zlatých rezerv MMF), nejprve centrálním bankám a poté i na trhu (Mezinárodní mČnový fond, 2016). Dohody centrálních bank o zlatČ vznikly v roce 1999, aby bylo zabránČno prudkým cenovým výkyvĤm zlata, které byly zpĤsobovány nekoordinovanými prodeji zlata centrálními bankami. Dohody pĜinesly na trh se zlatem více stability a transparentnosti a jsou prospČšné pro všechny jeho úþastníky. Tyto dohody jsou pak každých pČt let revidovány. Základem dohod jsou roþní objemové limity na prodej zlata. V rámci první revize dohod bylo ustanoveno, že zlato zĤstává dĤležitou souþástí svČtových mČnových rezerv (World Gold Council, 2016a).

Zlato a vybrané makroekonomické veliþiny Dlouhodobý vývoj nominální a reálné ceny zlata je znázornČn v Grafu 2, kdy reálná cena byla deflována americkým CPI. V roce 1980 a v období let 2011í2013 zaznamenala cena zlata výrazný nárĤst a cenový index zlata pĜevýšil americké CPI, þímž v tČchto letech byla reálná cena zlata vyšší než nominální (deflátor CPI / cena zlata byl menší než 1). Po ukonþení smČnitelnosti dolaru za zlato došlo k nárĤstu ceny zlata. DĤvodem byly také probíhající strukturální krize, pĜedevším se pak druhý ropný šok spolu s úvahami o znovu obnovení zlatého standardu Ronaldem Reganem na pĜelomu 70. a 80. let projevil ve významnČjším nárĤstu cen zlata. Poté se cena zlata ustálila a až do poþátku nového tisíciletí nevykazovala významné odchylky. Od roku 2000 však zaþala cena zlata narĤstat spolu s vzrĤstající poptávkou po zlatČ. Do rĤstu ceny zlata se promítlo také krizové období, když zaþalo být zlato využíváno jako bezpeþná investice. V druhé polovinČ roku 2011 dosáhla cena zlata svého prozatímního maxima a projevily se do ní oþekávání ohlednČ jejího poklesu ve spojení s vzniklými dezinflaþními tendencemi. Na poþátku letošního roku nastartovala cena zlata opČt rĤstovou trajektorii. Graf 2 – Vývoj nominální a reálné ceny zlata

2 500

2 500

2 000

2 000

1 500

1 500

1 000

1 000 500

500

0

0 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006 2010 2014 cena zlata

reálná cena zlata (CPI)

Zdroj: Thomson Reuters (2010), vlastní výpoþet reálné ceny zlata na základČ tČchto dat.



107

Jelikož zlato je tzv. „jinou“ komoditou a je díky svým charakteristikám bráno spíše za mČnu, lze jej využít jako indikátor pohybĤ mČn, pĜedevším amerického dolaru (Stoeferle a Valek, 2015). Vztah mezi reálnou cenou zlata a reálným efektivním kurzem amerického dolaru, který naznaþuje levá þást Graf 3, vykazuje inverzní charakter. NicménČ až od krizového roku 2009 vykazuje významnČjší závislost, když je hodnota korelaþního koeficientu -0,74 (viz Tabulka 1). Do tohoto roku byl vztah nevýrazný (korelaþní koeficient ve výši -0,25). Pro období od roku 2000 má korelaþní koeficient ještČ vČtší hodnotu a to -0,82. Tento vzájemný inverzní vztah mezi reálnou cenou zlata a reálný americkým efektivním smČnným kurzem potvrzuje rovnČž þasovČ promČnlivý parametr stavovČ-prostorového modelu SV1 (statisticky významný na 5 % hladinČ významnosti), jehož vývoj je znázornČn v pravé þásti Grafu 3. Zprvu byl vzájemný vztah mírnČ negativní a pouze na pĜelomu 70. a 80. let se v parametru projevil nárĤst ceny zlata z tohoto období. Poté, když se cena zlata stabilizovala, mírnČ vyšší negativní závislost oslabila a vrátila se na obdobnou úroveĖ jako pĜed jejím zvýšením. VýraznČjší negativní závislost pak parametr SV1 vykazuje po roce 2000, opČt v dĤsledku vzrĤstající ceny zlata. Jakmile však cena zlata dosáhla v roce 2011 svého vrcholu, znovu zaþala negativní závislost oslabovat. Nyní pĜi znovunastartování rĤstu ceny zlata, která pĜišla se zaþátkem tohoto roku, lze oþekávat další prohloubení negativního vztahu. Graf 3 – Vývoj reálné ceny zlata a reálného efektivního kurzu amerického dolaru a jejich vzájemný vztah

2 500

150 140 130 120 110 100 90 80

2 000 1 500 1 000 500 0 1970 1978 1986 1994 2002 2010

reálná cena zlata (v USD/t.o.), levá osa reálný efektivní kurz USD (index), pravá osa Zdroj: Thomson Reuters (2010), vlastní výpoþet reálné ceny zlata na základČ tČchto dat.

Reálné americké úrokové sazby vykazují, jak ukazuje levá þást Grafu 4, s reálnou cenou zlata pouze malou závislost inverzního charakteru. Ovšem od roku 2009 i s touto veliþinou

108



narostl inverzní vztah, když korelaþní koeficient od tohoto roku je ve výši -0,92. Naopak do roku 2008 je korelaþní vztah nízký a navíc kladný (korelaþní koeficient s hodnotou +0,35). Korelaþní koeficient se stává významným v pĜípadČ rozdČlení pĜedkrizového období na dvČ þásti a to ve svém prvním období do konce 80. let, kdy byl navíc vývoj tČchto dvou veliþin shodný, poté již zapoþal inverzní trend jejich vývoje, ale nebyl nikterak výrazný. V post-krizovém období se pak projevuje tzv. HottelingĤv vztah, kdy v pĜípadČ nízkých úrokových sazeb je výhodnČjší ponechat zlato tzv. v zemi a netČžit jej a zároveĖ tak realizovat v budoucnu vyšší ceny. Prokazuje to pak velmi vysokou negativní korelaci mezi reálnou cenou zlata a reálnými americkými úrokovými sazbami, která je od roku 2009 patrná z Tabulky 1. Graf 4 – Vývoj ceny zlata a reálných amerických úrokových sazeb a amerického CPI

2 500

10

40

12

2 000

8

30

10

6

20

8

4

10

6

2

0

4

0

-10

2

-20

0

-30

-2

1 500 1 000 500

-2

0 1970 1979 1988 1997 2006 reálná cena zlata (v USD/t.o.), levá osa US realné úrokové sazby (%), pravá osa

1981 1987 1993 1999 2005 2011 cena zlata (%y-o-y), levá osa US CPI (%y-o-y), pravá osa

Zdroj: Thomson Reuters (2010), vlastní výpoþet reálné ceny zlata na základČ tČchto dat.

Další základní makroekonomickou veliþinou, která by mohla se zlatem souviset (americké CPI), nevykazuje významnou lineární závislost a to ani pĜi rozdČlení období jak uvádí Tabulka 1. Cena zlata s americkým CPI vykazují inverzní vztah, nikoliv však významný. NicménČ v pĜípadČ rozdČlení období pĜi výpoþtu korelace ceny zlata a amerického CPI na dvČ shodná období je v prvním þasovém úseku silná negativní závislost. Druhá þást období pak vykazuje zhruba stejný charakter jako v pĜípadČ období od roku 2009. NárĤst cenové inflace je tak pozitivní pro cenu zlata (cena zlata roste) a naopak v pĜípadČ jejího poklesu cena zlata klesá (viz Soeferle a Valek, 2015). Jak je ale zĜejmé z pravé þásti Grafu 4, pohybuje se cena zlata se zhruba roþním pĜedstihem pĜed výší amerického CPI.



109

Tabulka 1 – Korelace vybraných makroekonomických veliþin se zlatem Korelace makroekonomických veliþin se zlatem celé období

do roku 2008

od roku 2009

REER USD

-0,405

-0,251

-0,744

US reálné úrokové sazby

-0,264

0,348

-0,917

US CPI

-0,321

-0,458

0,382

Pozn.: období pro reálný efektivní smČnný kurz USD (REER) 1970-2015; období pro americké (US) reálné úrokové sazby 1970-2014; období pro americké (US) CPI 1981-2015; výpoþet na základČ dat z Thomson Reuters (2010).

Zlato a ostatní komodity Vybrané komodity se dle korelaþního koeficientu vyvíjí ve sledovaném období témČĜ stejným smČrem jako cena zlata, jak vyplývá z Tabulky 2. S výjimkou bavlny mají vysoký korelaþní koeficient a to nad 0,8. Železná ruda, cín a nČkteré další komodity pak dokonce nad 0,9, což znaþí velmi vysokou korelaci. Významné spojení s cenou zlata vykazují také ceny olova, mČdi, platiny, zemního plynu a nČkterých rostlinných komodit. ýasové Ĝady zlata a vybraných komodit však nejsou stacionární, nelze tak usuzovat, že zlato ovlivĖuje þi neovlivĖuje vývoj ostatních komodit a zda ony ovlivĖují nebo neovlivĖují zlato. To by mohlo vyplynout z testĤ kointegrace. Vzájemný dlouhodobý vztah však prokazují pouze tĜi páry a to zlato-stĜíbro, zlato-zemní_plyn a zlato-ropa. Pohyby cen uvedených komodit jsou tak nejspíše zpĤsobeny jejich spoleþnou závislostí na nČjaké jiné veliþinČ, kterou by mohly být mČnovČ-politické úrokové sazby amerického Fedu, smČnný kurz amerického dolaru nebo globální hospodáĜský cyklus. Z dĤvodu rĤzného zpoždČní a dynamiky vývoje cen komodit za hospodáĜským cyklem je tak možné vyvodit závislost mezi cenou zlata a výše uvedených komodit. To naznaþují vztahy vyjádĜené pomocí Grangerovy kauzality (ovšem neznamená to nutnČ skuteþnou závislost mezi danými dvČma komoditami). Z dané analýzy uvedené v Tabulce 2 je evidentní oboustranná statisticky významná kauzalita mezi cenou zlata a cenami stĜíbra, železné rudy a ropy, ale také s cenami dvou rostlinných komodit a to s rýží a sójovými boby. Statisticky významné jsou také kauzality od cen olova, platiny a zemního plynu k cenČ zlata a stejnČ tak od cen bavlny k cenČ zlata, ovšem nikoliv v opaþném smČru. Od ceny zlata je statisticky významná kauzalita k cenám cínu, vlny a kukuĜice, ale nevyznaþují se opaþnou kauzalitou. Kauzalita ani v jednom smČru, tedy ani od ceny zlata k cenČ komodity nebo od ceny komodity k cenČ zlata, pak nebyla na základČ Grangerovy kauzality zjištČna u mČdi a uhlí.

110



Tabulka 2 – Vztah ceny zlata a cen ostatních komodit

Komodita

Grangerova kauzalita smČrem Korelace ceny komodity od ceny zlata k cenČ od ceny komodity k cenČ s cenou zlata komodity zlata

stĜíbro

0,838

0,000*

0,001*

mČć

0,886

0,431

olovo

0,890

0,156

ropa

0,895

uhlí

0,828

železná ruda

0,919

platina

0,871

0,072

0,050*

zemní plyn

0,881

0,130

0,001*

cín

0,966

0,039* 0,111 0,009*

0,230 0,019* 0,032* 0,269 0,001*

0,033*

0,306

0,004*

0,170

vlna

0,913

bavlna

0,649

rýže

0,819

0,006*

0,016*

sójové boby

0,939

0,000*

0,024*

kukuĜice

0,933

0,000*

0,084

0,003*

0,052

Zdroj: Vlastní výpoþet na základČ dat z Thomson Reuters (2010) za období let 1980–2016, kdy data pro rok 2016 jsou predikcí. Pozn.: Výsledky Grangerova testu kauzality, které jsou statisticky významné na hladinČ 5 %, jsou oznaþeny *.

ZávČr Zlato si zachovalo významné postavení ve svČtové ekonomice a to i pĜes ztrátu své monetární role na poþátku 70. let minulého století. V posledních letech pak jeho pozice zaþíná sílit, aĢ už jako rezervní nebo finanþní aktivum, ale objevují se také hlasy o obnovení jeho výraznČjší role v pĜípadČ reformy mezinárodního mČnového systému. To, že zlato neztratilo svĤj lesk, dokládají údaje centrálních bank týkající se držby zlatých rezerv. Ty se v souhrnu zvyšují. Zlato se využívá k diverzifikaci rezerv þi k redukci rizik. Byl tak splnČn cíl tohoto þlánku, kterým bylo shrnout fakta vztahující se k novodobému postavení zlata ve svČtové ekonomice. Navíc byl þlánek rozšíĜen o empirická zjištČní vztahu zlata k vybraným makroekonomickým veliþinám a nČkterým ostatním komoditám, která dávají prostor pro další hlubší analýzu vzhledem k zjištČným skuteþnostem. Po roce 2000 a pĜedevším pak po roce 2009 se zvyšuje inverzní závislost reálné ceny zlata a reálného efektivního kurzu amerického dolaru a amerických reálných úrokových sazeb, což mĤže potvrzovat nárĤst dĤležitosti zlata ve svČtovém mČnovém a finanþním systém v posledních dvou dekádách.



111

PodČkování Text byl vytvoĜen v rámci projektu SGS Ekonomické fakulty, VŠB-TU Ostrava SP2016/101 MČnové, rozpoþtové a institucionální aspekty hospodáĜské politiky ve vybraných zemích.

Poznámka Názory autorky v tomto pĜíspČvku jsou její vlastní a nemusí se shodovat s oficiálními postoji ýNB.

Seznam literatury

ASTROW, André, 2012. Gold and the International Monetary System [online]. Chatham House [24. 9. 2015]. Dostupné z: https://www.chathamhouse.org/publications/ papers/view/182333. BAMPINAS, Georgios a Theodore PANAGIOTIDIS, 2015. Are Gold and Silver a Hedge Against Inflation? A Two Century Perspective [online]. Elsevier Inc. [21. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S105752191500037X. BOTT, Sandra, 2013. The Global Gold Market and the International Monetary System from the Late 19th Century to the Present. Houndmills: Palgrave Macmillan. ISBN 978-1-137-30670-8. GREENSPAN, Alan, 2014. Golden Rule: Why Beijing Is Buying [online]. Foreign Affairs, Council on Foreign Relations [9. 11. 2015]. Dostupné z: http://www.foreignaffairs.com/ articles/142114/alan-greenspan/golden-rule. JANÁýEK, Kamil a Luboš KOMÁREK, 2012. Bude americký dolar nadále dominantní svČtovou mČnou? Politická ekonomie þ. 1. DOI: 10.18267/j.polek.829. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/829. JANSEN, Koos, 2015. Why Austria Is Repatriating Gold From London [online]. BullionStar Blogs [24. 11. 2015]. Dostupné z: https://www.bullionstar.com/blogs/koosjansen/why-austria-is-repatriating-gold-from-london/. MEZINÁRODNÍ MċNOVÝ FOND, 2016. Gold in the IMF [online]. MMF [29. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/facts/gold.htm. NATHAN, Paul, 2011. The New Gold Standard: Rediscovering the Power of Gold to Protect and Grow Wealth. Hoboken: Wiley & Sons. ISBN 978-1-118-04322-6. STOEFERLE, Ronald-Peter a Mark J. VALEK, 2015. In Gold We Trust 2015 [online]. Incrementum AG [14. 9. 2015]. Dostupné z: http://www.incrementum.li/en/researchanalysis/in-gold-we-trust-2015/.

112



THOMSON REUTERS, 2010. Datastream Extranet – Datastream Data and Interfaces [online]. Thomson Reuters [29. 2. 2016]. Dostupné z: http://extranet.datastream.com/ ContentUpdate/detail.asp?Category=All&Title=&Description=&refid=&Region=All&Countr y=New+Zealand&DateFrom=&pageno=1&DateTo=&cattype=&Submit=Search&MainID=7 699. WORLD GOLD COUNCIL, 2016a. Central Bank Gold Agreements [online]. World Gold Council [25. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.gold.org/reserve-assetmanagement/central-bank-gold-agreements. WORLD GOLD COUNCIL, 2016b. Gold Demand Trends Full Year 2015 [online]. World Gold Council [25. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.gold.org/supply-and-demand/golddemand-trends/back-issues/gold-demand-trends-full-year-2015. WORLD GOLD COUNCIL, 2016c. Gold in the Financial System [online]. World Gold Council [25. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.gold.org/reserve-asset-management/goldfinancial-system. WORLD GOLD COUNCIL, 2016d. Reserve Asset Management – statistics [online]. World Gold Council [26. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.gold.org/reserve-assetmanagement/statistics. WORLD GOLD COUNCIL, 2016e. World Official Gold Holdings [online]. World Gold Council [26. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.gold.org/research/latest-world-official-goldreserves.



113

LAFFERģV DAĕOVÝ EFEKT V ýESKÉ REPUBLICE MEZI ROKY 1993 A 2007 ———————————————————————————————————————

Ing. Ivo Strejþek NárodohospodáĜská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract The study tries to estimate slope and extent of the Laffer effect in the Czech Republic between 1993 and 2007. In this period, Czech governments successfully lowered the corporate tax rate from 45 % to 24 %, which led to significant gains in tax revenue. Empirical test of elasticity of tax revenue to tax change shows significance of one time period delayed tax rate. The effect of 1 p.p. tax increase amounted to approximately negative 2,3 p.p. change in tax revenue. The study concludes that during fifteen years between 1993 and 2007 there was present significant Laffer effect of tax burden reduction for corporations.

Keywords Laffer effect, Czech Republic, corporate tax

JEL Classification E61, H21, H25

Úvod

ýeská republika v dobČ svého vzniku zdČdila pomČrnČ vysoké relativní daĖové zatížení. Pro daĖ z pĜíjmĤ právnických osob (tedy korporátní daĖ ze zisku) výše odvodu þinila 45 %. V prĤbČhu devadesátých let poklesla o deset procentních bodĤ a postupnými legislativními úpravami její sazby se dostala až na úroveĖ 24 % v roce 2007. Rok 2007 ohraniþuje þasový rozsah analýzy zejména proto, že je posledním pĜedkrizovým rokem, po nČmž následovaly propady výnosu daní kvĤli pĜelévání finanþní krize do Evropy. To výraznČ postihlo odbyt þeských producentĤ jak v zahraniþí, tak i v tuzemsku a znamenalo výrazný cyklický výkyv výnosu daní. Vzhledem k relativnČ rapidní míĜe snižování daĖové zátČže firem si tato skromná práce bere za cíl pokusit se potvrdit þi vyvrátit existenci takzvaného „Lafferova efektu“. Ten mĤžeme definovat jako nárĤst výnosĤ danČ pĜi snížení daĖové sazby, pokud je ekonomika v prohibitivní sféĜe Lafferovy kĜivky a opaþnČ v pĜípadČ, pokud je ekonomika pod bodem maximalizace daĖového výnosu. Potvrzení þi vyvrácení tohoto jevu na þeských datech bude provedeno regresní analýzou, která by mČla

114



taktéž pomoci kvantifikovat reálnou sílu tohoto efektu v kontextu zmČn HDP jakožto jednoho z dalších pĜedpokládaných podstatných determinantĤ vývoje výnosu danČ. V práci bude zkoumán výnos korporátní danČ proto, že v legislativČ a konstrukci jiných daní docházelo k diskontinuitČ (individuální daĖ z pĜíjmĤ), nebo jsou pro zkoumání Lafferova efektu ménČ pĜíhodné (DPH, spotĜební danČ). Teoretická þást popisuje koncept Lafferovy kĜivky, vČnuje se složené a jednoduché daĖové kvótČ a obecnČ uvozuje problematiku daní a empirické evaluace vlivĤ, pĤsobících na její výnos. Praktická þást práce na jednoduchém regresním modelu testuje, zda docházelo k Lafferovu efektu.

Lafferova kĜivka Lafferova kĜivka1 (graf 1) je populární model, který byl teoreticky popsán v polovinČ 70. let minulého století. PĜedstavuje závislost základu danČ, respektive daĖový výnos, na výši relativní sazby danČ. Model pĜedpokládá, že pĜi nulové a stoprocentní daĖové sazbČ bude daĖový výnos nulový. V pĜípadČ nulové daĖové sazby nebude maximalizující ekonomický subjekt vyjma takového, do jehož užitkové funkce podstatnČ vstupuje altruistický soucit s výbČrþím daní, platit žádnou daĖ. PĜi stoprocentní daĖové sazbČ pak bude, za podmínek existence svobodné spoleþnosti bez instituce otrokáĜství þi vynucování práce fyzickým nátlakem, chybČt jakýkoli pekuniární incentiv k práci, pokud její plody bude sklízet pouze finanþní správa.2 Ekonomové se proto zamČĜují na prostĜední pásmo mezi tČmito dvČma extrémy. NČkde v nČm totiž leží bod, kdy pĜi urþité míĜe daĖové sazby bude maximalizován absolutní výnos danČ. PrávČ toto optimum by se pak mČl snažit racionální tvĤrce daĖových pravidel, který má za cíl co nejvyšší výnos, dosáhnout. Nejvyšší výnos však ale ještČ neznamená rychlé tempo hospodáĜského rĤstu, neboĢ bod maximalizace hospodáĜského rĤstu se nachází pĜi ještČ nižší míĜe relativní daĖové zátČže než je Lafferovo optimum. Jako LafferĤv efekt3 pak mĤžeme oznaþit reakci daĖového výnosu na manipulaci s výší daĖové sazby. Je-li ekonomika v prohibitivní þásti Lafferovy kĜivky (tedy relativní daĖová zátČž je vyšší než bod maximalizace daĖového výnosu), bude pĜi snížení daĖové sazby rĤst ve stĜednČdobém horizontu výnos této danČ. To samé platí i pro zvýšení daĖové sazby, pokud je ekonomika pod bodem maximalizace daĖového výnosu.4

1

WANNISKI, Jude. Taxes, revenues, and the Laffer curve. The Public Interest, 1978, 50: 3. SANYAL, Amal, Ira N. GANG a Omkar GOSWAMI, 2000. Corruption, Tax Evasion and the Laffer Curve. Public Choice [online]. 10., roþ. 105, þ. 1-2, s. 61–78. ISSN 0048-5829, 1573-7101. Dostupné z: doi:10.1023/A:1005105822911 3 LAFFER, Arthur. The Laffer Curve: Past, Present, and Future. The Heritage Foundation [online] [vid. 8. duben 2016]. Dostupné z: http://www.heritage.org/research/reports/2004/06/the-laffer-curve-pastpresent-and-future 4 PAPAVA, Vladimer, 2002. On the Laffer Effect in Post-Communist Economies (On the Bases of the Observation of Russian Literature). Problems of Economic Transition [online]. 1.11., roþ. 45, þ. 7, s. 63–81. ISSN 1061-1991. Dostupné z: doi:10.1080/10611991.2002.11049828 2



115

Graf 1: Lafferova kĜivka

Zdroj: vlastní zpracování

PrávČ analýza stĜednČdobého rĤstu þi poklesu daĖového výnosu oþištČného o vlivy hospodáĜského rĤstu mĤže sloužit jako jeden z hlavních teoretických opČrných bodĤ pro evaluaci fiskální politiky a efektivity reforem v daĖové oblasti.5 Z hlediska hospodáĜskopolitických doporuþení by se tedy mČl dopĜedu hledící legislativec, respektive byrokrat, který se snaží maximalizovat nejen poþet voliþských hlasĤ, ale také diskreþní rozpoþet, pohybovat pĜi zmČnách daĖových sazeb smČrem k bodu optima. A to jak zleva, tak zprava podle výchozího stavu ekonomiky. Vzhledem ke krátkozrakosti tČchto aktérĤ, která se projevuje ve vyšší než dlouhodobé diskontní míĜe, však nezĜídka dochází k zámČrnému pĜekraþování bodu maximalizace výnosu.6

5 GOOLSBEE, Austan, Robert E. HALL a Lawrence F. KATZ, 1999. Evidence on the High-Income Laffer Curve from Six Decades of Tax Reform. Brookings Papers on Economic Activity [online]. roþ. 1999, þ. 2, s. 1–64. ISSN 0007-2303. Dostupné z: doi:10.2307/2534678 6 BUCHANAN, James M. a Dwight R. LEE, 1982. Politics, Time, and the Laffer Curve. Journal of Political Economy. roþ. 90, þ. 4, s. 816–819. ISSN 0022-3808.

116



Graf 2: vývoj HDP, zmČny HDP a celkového daĖového výnosu

4500000

18,0%

4000000

16,0%

3500000

14,0%

3000000

12,0%

2500000

10,0%

2000000

8,0%

1500000

6,0%

1000000

4,0%

500000

2,0% 0,0%

0 19941995199619971998199920002001200220032004200520062007 ȴ DaŸový výnos (%)

ȴ HDP (%)

HDP

DaŸový výnos

Zdroj: OECD,7 ýSÚ8

DaĖová kvóta Výpoþet daĖové kvóty je jednou z metod, jak vyjádĜit relativní zatížení ekonomiky daĖovou povinností. DČlí se na jednoduchou a složenou, pĜiþemž jednoduchá daĖová kvóta udává podíl explicitních daní na HDP (tedy všech odvádČných dávek, které se jmenují „daĖ“). Oproti tomu komplexnČjší složená daĖová kvóta zahrnuje do þitatele nejen explicitní daĖové odvody, ale i jiné platby svou povahou a znaky dani podobné (napĜíklad sociální pojištČní jakožto jednu z nejvČtších pĜíjmových položek státního rozpoþtu, clo apod.). Ukazatel daĖové kvóty má však Ĝadu problémĤ. Prvním z nich je odlišný metodický pĜístup k výpoþtu podle jednotlivých institucí, které se kvantifikací daĖové zátČže zabývají. Nejednotnost mĤže rezultovat v drobné odchylky, které však v prostoru þeské daĖové soustavy nepĜinášejí zásadní odlišnosti ve výsledcích. ýasto problematickou se však stává interpretace dat o složené i jednoduché daĖové kvótČ. Vzhledem k tomu, že se jedná o þistČ pomČrový ukazatel, neproporcionální zmČna jedné ze složek vyústí v pohyb celého ukazatele nahoru, respektive dolĤ a to i v pĜípadČ, že neprobČhla žádná daĖová zmČna. To ukazuje tabulka 1 – v letech, kdy hospodáĜství rostlo rychleji než daĖový výnos (vþetnČ dalších pĜíjmĤ státního rozpoþtu daĖové povahy, jde tedy o data pro složenou daĖovou kvótu), relativní podíl odvádČných prostĜedkĤ na produkci hospodáĜství se 7

Tax Revenue. OECD Data [online]. PaĜíž: OECD, 2015 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: https://data.oecd.org/tax/tax-revenue.htm Databáze národních úþtĤ. ýeský statistický úĜad [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.indexnu

8



117

snižoval. S vážnými závČry, které plynou z výpoþtu daĖové kvóty, proto musíme nakládat vzhledem k její konstrukci velmi opatrnČ,9 nicménČ i tak má tento ukazatel v rukou pouþeného pĜíjemce informace vypovídací hodnotu. Tabulka 1: Meziroþní zmČna HDP a daĖového výnosu (1994-2007) 1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

2007

ZmČna daĖového výnosu*

11,67

9,98

5,82

3,40

7,14

10,33

6,23

9,94

ZmČna HDP

14,13

14,71

9,69

6,05

4,37

9,16

7,65

9,26

Zdroj: OECD, ýSÚ *vþ. sociálního pojištČní a dalších odvodĤ daĖové povahy.

Graf 3 ukazuje vývoj obou dvou daĖových sazeb v období 1993-2007. I pĜes hospodáĜskou krizi v druhé polovinČ devadesátých let minulého století daĖové kvóty prakticky setrvale klesaly až do roku 2001, kdy se trend zaþal pozvolna obracet. Až do posledního pĜedkrizového roku 2007 se však daĖová kvóta nedostala na pĤvodní úroveĖ poþátku devadesátých let. Graf 3: Vývoj daĖových kvót mezi roky 1993 a 2007 (v %)

42,00% 37,00% 32,00% 27,00% 22,00% 17,00% 12,00%

Složená DK

Jednoduchá DK

Zdroj: OECD, vlastní výpoþty

9 KOTLÁN, Igor a Zuzana MACHOVÁ, 2012. The Influence of Corporate Taxation on Economic Growth: The Failure of Tax Quota? Politická ekonomie. roþ. 2012, þ. 6, s. 743–763.

118



LafferĤv efekt v ýeské republice

Hypotézou této skromné stati je, že v ýeské republice v období let 1993 až 2007 docházelo k tzv. Lafferovu efektu, tedy že pĜi snížení základu danČ vzrostl její výnos. Abychom mohli otestovat platnost hypotézy, musíme si nejprve vytyþit, jaký okruh zkoumaných daní pro analýzu modelem zvolíme. Pestrou škálu daĖových odvodĤ, kterým každodennČ v nČjaké formČ þelíme, budeme proto omezovat. Vzhledem k cíli potvrdit þi vyvrátit LafferĤv efekt10 v datech, musíme zvolit takovou dávku, jejíž daĖový základ bude moci na zmČnu danČ reagovat. Protože pro otestování dopadĤ zmČn daĖových sazeb na výnos ad valorem daní bychom mČli postupovat metodologicky odlišnČ už jen z podstaty zdanČní spotĜeby, ve které hrají roli mnohá jiná kritéria, napĜíklad možnosti substituce, mezinárodní arbitráže apod., budou pro analýzu podstatné hlavnČ danČ pĜíjmové. Hledáme-li však v datech i legislativČ kontinuitu, zamČĜení analýzy musí smČĜovat k dani z pĜíjmĤ právnických osob, které podléhaly, na rozdíl od progresivního zdaĖování danČ z pĜíjmĤ fyzických osob, jednotným sazbám. Výnos korporátní danČ v ýeské republice byl vzhledem k HDP po celé sledované období nad prĤmČrem zemí OECD a zároveĖ se držel na stabilním pomČru vĤþi HDP, proþež soudím, že jako indikátor pĜítomnosti Lafferova efektu splĖuje kritéria na dostateþnou signifikanci zkoumaných dat vzhledem ke stabilitČ jejich významu pro národní hospodáĜství (graf 4). Graf 4: Podíl výnosu korporátní danČ na celkových pĜíjmech státního rozpoþtu

0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0

Zdroj: OECD

10 AGELL, Jonas a Mats PERSSON, 2001. On the analytics of the dynamic Laffer curve. Journal of Monetary Economics [online]. 10., roþ. 48, þ. 2, s. 397–414. ISSN 0304-3932. Dostupné z: doi:10.1016/S0304-3932(01)00074-5



119

Závislost specifikace základu danČ na zmČnČ daĖové legislativy Základ danČ z pĜíjmĤ právnických osob je zpravidla ztotožĖován s prostým hospodáĜským výsledkem v pĜípadČ, pokud výnosy pĜevyšují náklady úþetního období. DaĖový základ však musíme vymezit dle zákona tak, že prostý hospodáĜský výsledek ponížíme ještČ o vyjmenované odþitatelné položky, eventuálnČ jej upravujeme smČrem nahoru o daĖovČ neuznatelné náklady. Z tohoto výsledku se poté odvádí relativní þást jako daĖové bĜemeno, uvalené na daĖový základ. V pĜípadČ progresivního zdanČní (tedy rĤzných relativních daĖových sazeb aplikovaných na absolutnČ vyjádĜené vnitĜní intervaly celkového pĜíjmu) je celková daĖová povinnost souþtem daĖové povinnosti z každého intervalu. PĜi aplikaci rovné sazby danČ (tedy jedna relativní daĖová sazba je aplikovaná na celý základ danČ) je výpoþet jednoduchým vynásobením základu danČ daĖovou sazbou. V ýeské republice je daĖová povinnost z pĜíjmĤ právnických osob vypoþítávána rovnou jednotnou sazbou danČ. ZmČny daĖové legislativy se však dotýkají nejen relativní výše danČ, ale také samotného vymezení daĖového základu. Situaci þiní nepĜehlednČjší výrazná selektivita zmČn, které platí pouze pro urþitá odvČtví, podniky, osoby v urþitých životních situacích (v manželství, mající dČti atd.), nebo jsou þasovČ þi místnČ omezené apod. Zásadním je také komplementární vztah danČ a jiných na stejný þi obdobný základ navázaných plateb sice daĖové povahy, nicménČ nikoli explicitnČ takto pojmenovaných. V þeském prostĜedí je podstatným zatížením pĜíjmĤ a zároveĖ jedním z klíþových nákladĤ podnikĤ zamČstnavatelem odvádČné sociální pojištČní a další administrativní náklady na pracovní sílu. ZmČny i tČchto komplementárních odvodĤ pak mohou pozitivnČ þi negativnČ pĤsobit na výbČr danČ z pĜíjmĤ právnických osob.

ýasový rozmČr zmČny daĖových sazeb a výnosu danČ

Dojde-li ke zmČnČ daĖové legislativy, dopad této zmČny není do ekonomiky reflektován bez þasového zpoždČní. To je dáno nejen technickým obdobím legisvakance, ale také nutným þasovým prostorem pro pĜizpĤsobení ekonomických subjektĤ na zmČnu a zpoždČním ve výbČru daní. V þeském právním Ĝádu je podání úþetní závČrky a daĖového pĜiznání za pĜedcházející zdaĖovací období a tedy vyúþtování daĖové povinnosti z hospodáĜského výsledku odložené do 31. bĜezna, respektive 30. þervna v pĜípadČ auditovaných firem a firem, které využívají služeb daĖových poradcĤ.11 Stát, který si samozĜejmČ musí zabezpeþit prĤbČžný tok finanþních prostĜedkĤ pro financování svých bČžných výdajĤ, proto reaguje instrumentem zálohy na daĖ, která však vychází z hospodáĜského výsledku posledního zdaĖovacího období a saldo celkových pĜeplatkĤ þi nedoplatkĤ je vyrovnáno až v následujícím kalendáĜním roce po podání daĖového pĜiznání. Rok, ve kterém na akruálním principu rostl absolutní i relativní pĜedepsaný daĖový výnos, je tedy zohlednČn v penČžním toku až v roce následujícím. To samé platí i pro krizové

11

Zákon þ. 586/1992 Sb.: Zákon o daních z pĜíjmĤ. In: . Praha: Sbírka zákonĤ, 1992, roþník 2016.

120



roky, jejichž dopad do veĜejných financí je zohlednČn až v následujícím období (vyjma okamžitých bankrotĤ a opouštČní trhĤ podnikateli v prĤbČhu zdaĖovacího období). Tato inherentní vlastnost moderních daĖových systémĤ vnáší do naší analýzy hned nČkolik problémĤ. Prvním z nich je sériová korelace dat – tedy že dnešní pozorování úrovnČ veliþiny závisí do jisté míry na úrovni dané veliþiny v pĜedchozím období. Problémem jsou pak kumulované chyby modelu. PĜedpoklad odhadu bez problému autokorelace by znamenal, že pozorování v jednotlivých letech budou þistČ náhodná a nebude mezi nimi žádný kauzální vztah. To je však porušeno závislostí výše plateb a jejich nepružnou setrvaþností mezi jednotlivými obdobími. Tuto závislost však zpĤsobuje nejen sama technická podstata výbČru daní, vývoj hospodáĜského cyklu a tvorba oþekávání v ekonomice, ale i ad hoc zásahy tvĤrcĤ legislativy, kteĜí þasto zbrkle reagují úpravou daĖových sazeb na neoþekávané výkyvy ve státním rozpoþtu. Proto je v modelu vysvČtlující promČnnou zpoždČná daĖová sazba minulého období, která je nejménČ co do daĖových záloh stále aplikovaná i bČhem zdaĖovacího období, ve kterém zaþíná platit nová sazba danČ. Druhým problémem, který zĜejmČ bude narušovat statistický odhad, je multikolinearita promČnných HDP a výnosu danČ. Dá se totiž oþekávat, že (ceteris paribus) pĜi rĤstu HDP poroste vzhledem ke zhruba proporcionálnímu rĤstu agregovaného daĖového základu i celkový daĖový výnos. Tuto skuteþnost mĤžeme mezi roky 1993í2007 podpoĜit i pozitivní korelací relativních pĜírĤstkových veliþin (korelaþní koeficient=0,7403). PĜímá návaznost vývoje HDP a výnosu danČ však nemusí být vždy ve všech ekonomikách podobná – pokud bychom se podívali na delší þasové Ĝady napĜíklad v USA ve druhé polovinČ dvacátého století (a ne na období þtrnácti let a to navíc v pomČrnČ specifickém období vývoje þeské ekonomiky po nastolení tržnČ kapitalistického hospodáĜství) zjistili bychom, že korelace mezi daĖovým výnosem a rĤstem HDP je dlouhodobČ slabší.

Model Jako nástroj analýzy je zvolena regresní analýza. Pro otestování hypotézy negativního vlivu rĤstu daĖové sazby na výnos danČ z pĜíjmĤ právnických osob (tzn. ekonomika byla nad bodem Lafferova optima a dochází tedy k Lafferovu efektu) bude použita regrese logaritmicky transformovaného výnosu korporátní danČ v rozpoþtovém období na vysvČtlujících promČnných. Za ty je zvolena þasovČ zpoždČná daĖová sazba, která reflektuje to, že legislativní zmČna se z problémĤ diskutovaných dále pĜenáší do reálného výbČru danČ s urþitým zpoždČním, které má zpravidla délku jednoho zdaĖovacího období. Druhou vysvČtlující promČnnou je výše HDP, která ovlivĖuje výnos danČ. PodnČtem pro opatrné zamítnutí námitky endogenity je spíše nepĜímá závislost výbČru danČ a HDP pĜes vládní výdaje. TĜetí promČnnou je daĖová sazba bČžného období, která napomáhá v utváĜení oþekávání budoucího vývoje zdanČní v dalším období.



121

Model je tedy specifikován následující rovnicí:

(1)

lnDPPOt = Ct + lnHDPt + lntaxTt + lntax_dt-1

lnDPPO = logaritmus korporátní danĢ, C = intercept, lnHDP = logaritmus HDP, lntax_d = zpoždĢná daŸová sazba, lntaxT = daŸová sazba aktuálního období

Vzhledem k log-log tvaru odhadované funkce získáme elasticity, které – na rozdíl od odhadu funkce Lafferovy kĜivky – ukazují na reakci daĖových poplatníkĤ na manipulaci s daĖovou sazbou. V pĜípadČ, že koeficient u vysvČtlujícího daĖového parametru vychází pozitivní, po zvýšení sazby danČ o jedno procento vzroste i daĖový výbČr o koeficient parametru.

Výstup z programu STATA ukazuje, že z odhadovaných koeficientĤ je statisticky signifikantní pouze zpoždČná sazba danČ. Výsledek mĤžeme interpretovat tak, že pĜi zmČnČ daĖové sazby o jeden procentní bod nahoru, mĤžeme oþekávat pokles ve výnosu danČ o 2,33 p.b. Výsledek koeficientu logaritmicky transformovaného hrubého domácího produktu je nejen statisticky nesignifikantní, ale i ekonomická interpretace je spíše problematická. Znamenalo by to totiž, že pĜi rĤstu HDP by výnos korporátní pĜíjmové danČ klesal, což je v rozporu s teoretickými východisky i korelaþní analýzou. Teoreticky signifikantní, avšak statisticky nesignifikantní, je i negativní vliv souþasné daĖové sazby na aktuální výnos danČ. DĤvody pro takovýto výsledek byly již diskutovány výše.

122



Z výstupu modelu vyplývá, že mĤžeme potvrdit hypotézu, že výbČr korporátní danČ v ýeské republice od roku 1993 do roku 2007 provázel takzvaný LafferĤv efekt, tedy že pĜi snížení daĖové sazby korporátní danČ stát realizoval statisticky signifikantnČ vyšší výnos z této danČ. Tento výsledek mĤžeme podpoĜit i prostou komparaþní analýzou trendĤ ve výbČru korporátní danČ v daném období (graf 4).

Graf 4: Vývoj daĖové sazby a absolutní výnos korporátní danČ

50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

200000 180000 160000 140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0

DaŸová sazba

Výnos korporátní danĢ Zdroj:

OECD, ýSÚ

ZávČr

Práce si kladla za cíl analyzovat LafferĤv efekt v ýeské republice od jejího vzniku v roce 1993 do posledního pĜedkrizového roku 2007. Na datech získaných z databáze OECD a ýeského statistického úĜadu se v práci podaĜilo potvrdit hypotézu statisticky signifikantního vlivu zmČny zpoždČné daĖové sazby na vývoj výnosu korporátní danČ ze zisku. Dokazuje to, že po celé období byla þeská ekonomika nad bodem maximalizace daĖového výnosu a lze tedy soudit, že i daĖ z pĜíjmĤ právnických osob ve výši 24 % byla nastavená detrimentálnČ pro státní rozpoþet.

PodČkování Práce na této studii byla podpoĜena Interní grantovou agenturou Vysoké školy ekonomické v Praze v rámci grantu VŠE IGS F5/56/2016.



123

Seznam literatury AGELL, Jonas a Mats PERSSON, 2001. On the analytics of the dynamic Laffer curve. Journal of Monetary Economics [online]. 10., roþ. 48, þ. 2, s. 397–414. ISSN 0304-3932. Dostupné z: doi:10.1016/S0304-3932(01)00074-5 BUCHANAN, James M. a Dwight R. LEE, 1982. Politics, Time, and the Laffer Curve. Journal of Political Economy. roþ. 90, þ. 4, s. 816–819. ISSN 0022-3808. GOOLSBEE, Austan, Robert E. HALL a Lawrence F. KATZ, 1999. Evidence on the HighIncome Laffer Curve from Six Decades of Tax Reform. Brookings Papers on Economic Activity

[online].

roþ.

1999,

þ.

2,

s.

1–64.

ISSN

0007-2303.

Dostupné

z:

doi:10.2307/2534678 KOTLÁN, Igor a Zuzana MACHOVÁ, 2012. The Influence of Corporate Taxation on Economic Growth: The Failure of Tax Quota? Politická ekonomie. roþ. 2012, þ. 6, s. 743–763. PAPAVA, Vladimer, 2002. On the Laffer Effect in Post-Communist Economies (On the Bases of the Observation of Russian Literature). Problems of Economic Transition [online]. 1.11.,

roþ.

45,

þ.

7,

s.

63–81.

ISSN

1061-1991.

Dostupné

z:

doi:10.1080/10611991.2002.11049828 SANYAL, Amal, Ira N. GANG a Omkar GOSWAMI, 2000. Corruption, Tax Evasion and the Laffer Curve. Public Choice [online]. 10., roþ. 105, þ. 1-2, s. 61–78. ISSN 0048-5829, 15737101. Dostupné z: doi:10.1023/A:1005105822911 WANNISKI, Jude. Taxes, revenues, and the Laffer curve. The Public Interest, 1978, 50: 3. Tax Revenue. OECD Data [online]. PaĜíž: OECD, 2015 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: https://data.oecd.org/tax/tax-revenue.htm Databáze národních úþtĤ. ýeský statistický úĜad [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.indexnu

124



ODRAZ EKONOMICKEJ TEÓRIE V MENOVEJ POLITIKE PO PÁDE LEHMAN BROTHERS ———————————————————————————————————————

Ing. et Ing. Miroslav Titze NárodohospodáĜská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract Since the global financial crisis onset, central banks of the advanced economies introduced many unconventional measures do defeat deflation pressures. There can be found backgrounds of many proposals in the economic thought after the monetary policy reach zero lower bound. Central bank´s balance sheet policy has been added into the standard Neo-Keynesian´s reaction function.

Nowadays, unconventional operations still has not

ensured to meet inflation target in the long-term perspective. Last recommendations, which central banks have not tried yet, present “helicopter drop of money”. The main problem of the monetary policy to meet demand driven inflation consists of the limited influence on the aggregate expenditure of the economy during the deleveraging cycle of households and corporations. Despite of unlimited ability of central banks to create liquidity (no budget constraint), there is decreasing marginal utility of unconventional measures and possible trade-off between monetary effects and future monetary stability risks.

Keywords Monetary policy, zero interest rate frontier, economic theory, liquidiy trap, quantitative easing

JEL Classification E51, E52, E58

Úvod

ýasto krát prax menovej politiky predbieha ekonomickú teóriu, pretože musí reagovaĢ rýchlejšie na meniace sa ekonomické a finanþné prostredie. Naopak ako svoj podklad pre rozhodovanie, centrálne banky hĐadajú analógiu v historických skúsenostiach reflektovaných v ekonomických teóriách. Prax menovej politiky nemôže byĢ závislá iba na jednom ekonomickom prúde a tvorí akúsi syntézu rôznych doporuþení a transmisných mechanizmov jednotlivých ekonomických škôl. VzĢah medzi teóriou a praxou centrálneho bankovníctva je vzájomný a obojsmerný, v þase sa jeho tesnosĢ mení. Rovnako menová politika v þase migruje medzi jednotlivými ekonomickými prúdmi (v závislosti od vývoja



125

ekonomiky) za úþelom maximalizácie úžitkovej funkcie centrálnej banky pri dosahovaní zákonom vymedzenej stability cenovej hladiny. Po vypuknutí globálnej finanþnej krízy došlo k narušeniu mnohých stabilných ekonomických/finanþných vzĢahov, ktoré predpokladali ekonomické teórie i centrálne banky. PokiaĐ hlavný prúd ekonómie sa dostal do znaþnej krízy, postavenie po roku 2008 posilnili heterodoxné prúdy. Po páde Lehman Brothers sa pustili centrálne banky do mnohých netradiþných opatrení. PodĐa Trichet (2012) sa zaþali viac riadiĢ historickou skúsenosĢou s VeĐkou depresiou na rozdiel od svojich vybudovaných teoretických modelov. Napríklad s kvantitatívnym uvoĐĖovaním existovala iba obmedzená skúsenosĢ Federálneho rezervného systému (ćalej „FED) v roku 1932 a Centrálnej banky Japonska (ćalej „BoJ“) v rokoch 2001–2006. Kvalitatívne uvoĐĖovanie (operácia Twist) uskutoþnil FED v roku 1961 za úþelom zmeny v termínovanej štruktúre bezrizikových úrokových sadzieb (nákupy dlhodobých štátnych dlhopisov a zároveĖ pokles krátkodobých cenných papierov v portfóliu FED). CieĐom þlánku je analyzovaĢ teoretické návrhy na prekonanie deflácie pri nulovej/mierne zápornej hranici nominálnych úrokových sadzieb (zero lower bound) vo vzĢahu k novo definovanej reakþnej funkcii centrálnych bánk. Práca sa zameriava na súþasnú politiku Európskej centrálnej banky (ćalej „ECB), Centrálnej banky Anglicka (ćalej „BoE“), FED a BoJ. Centrálne banky k netradiþným opatreniam pristupovali so znaþnou mierou neistoty ohĐadom dopadov, vedĐajších krátkodobých a dlhodobých efektov, ako i budúceho úniku zo súvahovej politiky. Prvá þasĢ práce sa zaoberá teoretickými návrhmi ekonómov na prekonanie pasce likvidity a deflaþného prostredia v prípade dosiahnutia hraníc tradiþnej menovej politiky. Druhá þasĢ práce diskutuje praktickú aplikáciu v súvahovej (netradiþnej) menovej politike centrálnych bánk na základe novo definovanej reakþnej funkcie po páde Lehman Brothers.

1. Základné teoretická východiská pre menovú politiku centrálnych bánk po páde Lehman Brothers Ako tvrdí Zamrazilová (2014), centrálne banky majú dve možnosti, ktorými sa snažia pôsobiĢ na ekonomický vývoj s cieĐom dosiahnuĢ inflaþný cieĐ. Buć stanovením ceny „peĖazí“ na trhu rezerv alebo skrz ovplyvnenie ich množstva v obehu (priamo alebo nepriamo). V histórii dvojstupĖového bankového systému sa centrálne banky zameriavali hlavne na urþovanie ceny peĖazí, i keć došlo k pokusu priameho „riadenia“ ich množstva v rámci monetaristického experimentu a nepriamo prostredníctvom úverových (kvantitatívnych i kvalitatívnych) kontrol.

126



1.1 Vysvetlenie neúþinnosti menovej politiky pred vypuknutím globálnej finanþnej krízy

Prvý krát o neúþinnosti menovej politiky sa zaþalo diskutovaĢ v þase VeĐkej depresie, keć sa základná úroková sadzba FED dostala v roku 1931 na úroveĖ 1,5 % p.a. a od roku 1937 sa držala dlho na úrovni 1 % p.a. Výraznejší priestor pre znižovanie základnej sadzby tak už neexistoval. Ako prvý na neúþinnosĢ menovej politiky poukázal Keynes (1930), Keynes (1936), ktorý tvrdil, že v þase neistoty i pri nízkych úrokových sadzbách ekonomické subjekty budú radšej preferovaĢ držbu likvidných aktív na úkor menej likvidných v podobe fixných investícií, spotrebných statkov a ćalších. Keynes sa zameral na dlhodobú úrokovú sadzbu, ktorá je ovplyvnená skrz krátkodobú úrokovú sadzbu na základe teórie preferencie likvidity. Keynes nevytvoril komplexnú makroekonomickú teóriu popisujúcu neúþinnosĢ úrokovej menovej politiky. Obmedzenie menovej politiky videl v tom, že centrálna banka môže vyþerpaĢ v operáciách na voĐnom trhu všetky vhodné (akceptovateĐné) aktíva ešte pred tým, než dosiahne stanovený cieĐ. Hicks (1937) pokraþoval v rozvoji Keynesovej teórie, na základe IS-LM modelu tvrdil, že krátkodobá nominálna úroková miera nemôže byĢ záporná. PodĐa neho investori budú radšej preferovaĢ držbu likvidity na rozdiel od investícií do aktív s fixným výnosom, kvôli obave zo strát hroziacich z budúceho nárastu úrokových sadzieb. To sa prejavuje v sploštenej krivke LM, kde sa menová expanzia1 už neprejavuje v ćalšom znížení úrokovej sadzby (kvôli nulovej hranici) a náraste produktu i v prípade, že sa ekonomika nachádza pod svojím potenciálnym produktom. Likvidita a štátne dlhopisy sa v pasci likvidity stávajú dokonalým substitútom, þím sú menové efekty vyþerpané. Druhým zdrojom neúþinnosti je u Hicksa (1937) perfektne neelastická krivka IS na zmenu úrokovej sadzby v þase depresie. Komplexnú teóriu pasce likvidity založenej na jednoduchom intertemporálnom modely vytvoril až Krugman (1998) na základe japonskej skúsenosti s defláciou po prasknutí bubliny na trhu aktív. PodĐa Krugman (2000) sú dôvodom neúþinnosti úrokovej politiky deflaþné oþakávania, ktoré zvyšujú reálnu úrokovú mieru i pri nulovej nominálnej úrokovej sadzbe. Odporúþal zameraĢ sa viac na zníženie reálnej úrokovej sadzby. PodĐa Krugman (2000) centrálna banka stratí kontrolu nad cenovou hladinou v prípade, že prieseþník krivky IS a LM sa nachádza pod hranicou nulovej nominálnej úrokovej sadzby (obrázok 1) na úrovni zápornej prirodzenej úrokovej miery. PodĐa autora sú peniaze v deflaþnom prostredí udržiavané v znaþnej miere ako uchovávateĐ hodnoty na rozdiel od prostriedku zmeny. Tým prakticky Krugmanovo poĖatie dopĎĖa Keynesov koncept pasce likvidity.

1 U teoretických ekonómov je veĐmi zložité odhadovaĢ, þo majú na mysli pod pojmom menová expanzia, kvôli teoretickému poĖatiu definície peĖazí. Implicitne možno dovodiĢ, že dodanie ćalšej likvidity do bankového systému skrz operácie na voĐnom trhu by už nemalo vplyv na úrokovú sadzbu po dosiahnutí jej nulovej hranice.



127

Obrázok 1: Pasca likvidity v poĖatí Hicksa (vĐavo) a v poĖatí Krugmana

(vpravo)

Zdroj: Mass (1978) , Krugman (2000), vlastné spracovanie Heterodoxný prúd v podobe post-keynesiánskej ekonómie odmieta úlohu centrálnej banky z hĐadiska stabilizácie cenovej hladiny skrz úrokovú sadzbu a pascu likvidity považujú za tautológiu.2 Za vhodný nástroj k ovplyvĖovaniu cenovej hladiny považujú dôchodkovú a štrukturálnu politiku v podobe regulácie úverovej aktivity. Preto odmietajú celý koncept neo-keynesiánskeho inflaþného cielenia a riadenia krátkodobej úrokovej sadzby. V endogénnom poĖatí tvorby peĖazí v rozvinutých bankových sústavách vidia len obmedzenú možnosĢ centrálnej banky ovplyvĖovaĢ úverovú aktivitu obchodných bánk skrz stanovenie základnej úrokovej sadzby. Úlohu centrálnej banky vidia v tradiþnej funkcii veriteĐa poslednej inštancie.3 PokiaĐ centrálna banka dokáže uvoĐniĢ ponuku úverov, jej dopad na dopyt po úveroch je výrazne obmedzený, kvôli nízkej citlivosti dopytu po úveroch na úrokovú sadzbu v þase fázy oddlžovania a deflácie. V súlade s neúþinnosĢou menovej politiky je tak i relevantná otázka návratu k diskusii ohĐadom cieĐa centrálnej banky v podobe cenovej stability. Pascu likvidity do kontextu dlhodobého dlhovo-deflaþného cyklu zaradil Koo (2008). PodĐa neho je úroková politika centrálnej banky neúþinná v þase fázy oddlžovania kvôli neexistencii dopytu po zapožiþateĐných fondoch (úveroch). Poukazuje na neelasticititu dopytu po úveroch na úrokovú sadzbu kvôli tomu, že ekonomické subjekty preferujú znižovanie dlhového bremena kvôli prepadu v cenách aktív (pokles ich bohatstva) i pri nulových úrokových sadzbách. V podstate Koo (2008) dopĎĖa vyššie zmienené teórie pasce likvidity o finanþnú stránku fungovania ekonomických subjektov.

2

Bližšie viz Sojka, Koderová, Havel (2011). Práca sa nezaoberá netradiþnými operáciami centrálnych bánk spojených s modernou úlohou veriteĐa poslednej inštancie. Tieto opatrenia jednoznaþne pozitívne prispeli k zmierneniu systémového rizika. Podmienka finanþnej stability je nevyhnutná pre dosiahnutia cieĐu menovej politiky v podobe cenovej stability. 3

128



1.2 Množstvo peĖazí v ekonomike a úloha centrálnej banky pri jeho stabilizácii PodĐa Friedman, Schwartz (1963) sa FED choval poþas VeĐkej depresie nevhodne, keć nedodal do bankového systému dostatoþnú likviditu, þo viedlo k poklesu peĖažnej zásoby skrz krachy mnohých bánk a podĐa Bernankeho (1983) i skrz prudký prepad ponuky úverov. Autori boli zástancom kvantitatívneho uvoĐĖovania, ktoré mal FED uskutoþniĢ i v rokoch 1929 – 1933, þím by došlo k zmierneniu hospodárskeho prepadu a deflácie vćaka uvoĐnenej ponuke rezerv.4 Na rozdiel od súþasného poĖatia malo slúžiĢ kvantitatívne uvoĐĖovanie ako nástroj boja proti kríze likvidity skrz stranu pasív súvahy centrálnej banky (dodanie dostatoþného množstva likvidity do bankového systému). Monetaristi vychádzajú z toho, že inflácia/deflácia je þisto peĖažný jav a tempo rastu peĖažnej zásoby má plne pod kontrolou centrálna banka. Stagflácia v 70-tych rokoch bola považovaná za zlyhanie keynesiánsky orientovanej hospodárskej politiky. V tomto období sa monetaristický koncept založený na exogenite menovej báze rozvinutý hlavne v ekonomickej teórii aplikoval v U.S. medzi rokmi 1979–1982 (monetaristický experiment) do praxe menovej politiky. FED zmenil operaþné kritérium z efektívnej úrokovej sadzby na celkové množstvo nevypožiþaných rezerv v bankovom systéme. CieĐom monetaristického poĖatia vychádzajúceho z dôchodkovej rovnice výmeny M.Vy=P.Y bolo zaistiĢ dlhodobý rast peĖažnej zásoby (ǻM) v súlade s vývojom potenciálneho produktu (YPOT) na základe riadenia menovej bázy (MB) vychádzajúc zo závislosti zmien peĖažnej zásoby na zmenách v menovej báze (presnejšie sa jednalo o zložku menovej bázy v podobe zmeny rezerv) a multiplikátore (m): (ǻM=ǻMB+ǻm). Friedmanovo pravidlo možno zapísaĢ i formálne na základe rovnice 1:

'MB

'P 'YPOT 'm 'V y

'MB OPTIMAL

'P 'YPOT

(1)

PodĐa Friedman (1960), Friedman (1968), optimálna veĐkosĢ prírastku menovej bázy (ǻMBOPTIMAL) mala zabezpeþiĢ dlhodobý rast agregátneho dopytu na úrovni potenciálneho produktu (ǻYPOT) bez toho, aby dochádzalo k inflaþným alebo deflaþným tlakom (ǻP) za predpokladu stability (predvídateĐnosti) peĖažného multiplikátoru (m) a dôchodkovej rýchlosti obehu peĖazí (Vy). V prípade U.S. navrhoval Friedman pravidelné prírastky menovej bázy (a zároveĖ i peĖažnej zásoby) o 3–5 %, aby bola približne dosiahnutá nulová inflácia a rast potenciálneho produktu o 3 %.

4

Bližšie o menovej politike FED v kontexte bankovej krízy v rokoch 1929 – 1933 píše Titze (2014).



129

Popri praktických problémoch s aplikáciou monetaristického experimentu, koncept trpel i nesprávnou kauzalitou, keć vychádzal z toho, že rezervy centrálnej banky sú zdrojom pre poskytovanie úverov zo strany bankového systému (exogénna tvorba peĖazí).5 TesnosĢ vzĢahu medzi rezervami bankového systému a peĖažnou zásobou je výrazne asymetrický v þase krízy likvidity a mimo krízu likvidity, ako predpokladá post-keynesiánsky prúd ekonómie. To potvrdil aj vzĢah vývoja týchto dvoch veliþín po zavedení kvantitatívneho uvoĐĖovania po páde Lehman Brothers (graf 1 a 2) i keć samotným cieĐom centrálnych bánk bolo skrz nárast rezerv v bankovom systéme bojovaĢ proti kríze likvidity. Po tom, ako zaþali nesterilizované nákupy aktív zo strany centrálnych bánk, bankový systém zaþal vracaĢ centrálnym bankám krátkodobú likviditu skrz vytvorené krátkdobé únikové facility (repo operácie). Dodanie dlhodobej likvidity do bankového systému skrz nákupy aktív malo výrazne stabilizaþný dopad na bankový systém vćaka predĎženiu splatnosti likvidity v bankovom systéme (zníženie potreby neustáleho rolovania krátkodobých operácií). To potvrdzuje i zmena v štruktúre súvah po zavedení nákupov aktív (príloha 1). Graf 1: VzĢah medzi zmenou rezerv bankového systému U.S. a M2 v rokoch 1929 - 1933

M2 2000 1000

y = 4,028x - 239,35 R² = 0,3346

0 -1000 -2000 -3000 -4000 -4000

-3000

-2000

-1000

0

1000

2000 Rezervy

Zdroj: vlastné spracovanie, údaje z Friedman, Schwartz (1963), FED (1943) PokiaĐ v rokoch 1929–1933 nedostatok rezerv v U.S. bankovom systéme spôsobil krachy bánk a následne pokles peĖažnej zásoby (graf 1), tak v rokoch 2008–2015 ani obrovský prírastok celkových rezerv neznamenal prudký nárast peĖažnej zásoby (graf 2). Poþas 5

Kauzalita medzi peĖažnou zásobou a likviditou bankového systému je silnejšia v prípade jeho nedostatku, ktorý sa môže prejaviĢ v krachoch bánk a následne poklese peĖažnej zásoby (zánik vkladov). Prebytok likvidity v bankovom systéme už nemá žiadny priamy vzĢah na poskytovanie „dalších“ úverov avšak môže podporiĢ úverovú aktivitu skrz zníženie termínovej prémie dlhodobých úrokových sadzieb.

130



bankovej krízy i malý pokles celkových rezerv mal výrazný dopad na prepad peĖažnej zásoby. Na rozdiel od nárastu peĖažnej zásoby dokáže centrálna banka skrz úlohu veriteĐa zabezpeþiĢ to, aby nedošlo k prudkému prepadu peĖažnej zásoby. PokiaĐ systémový nedostatok rezerv neodpovedajúci dopytu po rezervách má výrazný dopad do prepadu ponuky úverov, prebytok rezerv bankového systému neodpovedajúci dopytu po rezervách bánk už nemá žiadny dopad na úverovú aktivitu bánk (asymetria rezerv). Exogénne determinovaná ponuka rezerv sa poþas monetaristického experimentu výrazne prejavila v destabilizácii „ceny peĖazí“, tj. krátkeho konca výnosovej krivky, keć zaþali maĢ banky problém s riadením úrokového rizika, a tak sa našĢastie od tohto experimentu rýchlo upustilo. Problémy s riadením menovej bázy by sa zreteĐnejšie prejavili v prípade narušenia stabilného finanþného prostredia v þase systémovej krízy. S konceptom riadenia peĖažnej zásoby absolútne nesúhlasia post-keynesiánci, ktorí tvrdia, že v modernej úverovej ekonomike nemôže vzniknúĢ nadbytoþná ponuka peĖazí, pretože inflaþné tlaky vychádzajú primárne zo strany agregátnej ponuky. To je v súlade s teóriou cenovej prirážky, kde si výrobcovia k nákladom pripoþítavajú maržu, þím dochádza k rastu cien. Graf 2: VzĢah medzi zmenou rezerv bankového systému U.S. a M2 v rokoch 2008í2015

M2 300 250 200 150

y = 0,0729x + 47,061 R² = 0,0225

100 50 0 -50 -100 -300

-200

-100

0

100

200

300 Rezervy

Zdroj: vlastné spracovanie, databáza FRED, FED St. Louis



131

1.3 Návrat k urþovanie ceny peĖazí v rámci konceptu inflaþného cielenia Od 90-tych rokoch zaþali centrálne banky prijímaĢ sofistikovaný neo-keynesiánsky koncept založený na inflaþnom cielení, podstatou ktorého bolo stanoviĢ základnú úrokovú sadzbu zhruba na úrovni prirodzenej úrokovej miery. Na rozdiel od monetaristov, neokeynesiánci predpokladajú krátkodobý vplyv zmien základnej úrokovej sadzby „ceny peĖazí“ na formovanie agregátneho dopytu poþas horizontu menovej politiky. Za príþinu inflácie, na ktorú by mala reagovaĢ centrálna banka, považujú rast agregátneho dopytu nad úrovĖou potenciálneho produktu (kladná medzera produkcie). Vyhlásenie inflaþného cieĐa má ukotviĢ inflaþné oþakávania a priamo pôsobiĢ na formovanie inflaþných oþakávaní s efektívnym odrazom v cenotvorbe (mzdových kontraktoch, cene úverov, produkþných cenách, spotrebiteĐských cenách, atć.) . Inflaþné cielenie tak malo pôsobiĢ i ako preventívna politika pred prípadnými deflaþnými tlakmi, þo sa po vypuknutí globálnej finanþnej krízy nepotvrdilo. CieĐom implementácie menovej politiky bolo stabilizovaĢ efektívnu úrokovú sadzbu do úrovne cielenej úrokovej sadzby. Operácie na voĐnom trhu sa stali þisto technickou záležitosĢou v rámci riadenia likvidity bankového systému centrálnou bankou za úþelom dosiahnutia stanovenej „ceny peĖazí“. Politiku inflaþného cielenia možno jednoducho vyjadriĢ skrz tzv. Taylove pravidlo v rovnici 2, kde je optimálna menová politika vyjadrená skrz þo najmenšiu odchýlku cielenej úrokovej sadzby (IRTARGET) od prirodzenej úrokovej sadzby (IROPTIM):

(2)

OPTIM TARGET IRCB IRCB ,t ,t

D E t (S te k S tTARGET ) J t ( y te k y t* k ) k

CieĐom centrálnej banky je skrz nastavenie základnej úrokovej sadzby „ceny peĖazí“ minimalizovaĢ v þase odchýlku oþakávanej inflácie (ʌe) od inflaþného cieĐa (ʌTARGET) a oþakávaného produktu (ye) od potenciálneho (y*) pri daných parametroch Į, ȕ, Ȗ.6 Až do vypuknutia globálnej finanþnej krízy bolo inflaþné cielenie považované za úspešné, pretože dokázalo ukotviĢ inflaþné oþakávania, o þom svedþí, že explicitný inflaþný cieĐ prijalo do roku 2010 až 26 centrálnych bánk. VeĐkú zásluhu na fungovaní celého konceptu inflaþného cielenia malo stabilné finanþné a ekonomické prostredie, þo sa s príchodom finanþnej krízy zmenilo. Inflaþné cielenie prestáva byĢ úspešné v þase oddlžovania ekonomických subjektov a volatility. Spomedzi skúmaných centrálnych bánk prijala BoE inflaþné cielenie už v roku 1992 (v súþasnosti inflaþný cieĐ 2 %). ECB rovnako od vzniku eurosystému cieli infláciu pod úrovĖou 2 %, avšak blízko tejto hranici. Explicitný inflaþný 6 FED má tradiþne v reakþnej funkcie i odchýlku oþakávanej nezamestnanosti od svojej prirodzenej úrovne (NAIRU). CieĐom FED je dosiahnuĢ aj plnú zamestnanosĢ.

132



cieĐ na úrovni 2 % zaviedol od januára 2012 i FED a od januára 2013 i BoJ, ktoré dovtedy fungovali na implicitnom inflaþnom cieli. Po páde Lehman Brothers Taylorovo pravidlo indikovalo výrazne zápornú prirodzenú úrokovú sadzbu, ktorú by teoreticky mala nasledovaĢ i cielená nominálna úroková sadzba. Centrálne banky rýchlo vyþerpali možnosĢ ovplyvĖovaĢ ekonomiku skrz nastavenie základných úrokových sadzieb. K záporným úrokovým sadzbám sa z veĐkých centrálnych bánk prichýlila ECB v roku 2014 (graf 3) a BoJ na konci januára 2016.7 BoJ dosiahla hranicu krátkodobej nominálnej úrokovej sadzby už v roku 1999 po tom, þo zaviedla politiku nulových úrokových sadzieb (zero interest rate policy). Až do vypuknutia globálnej finanþnej krízy sa BoJ nepodarilo uniknúĢ z prostredia nízkych úrokových sadzieb (graf 3) a permanentných deflaþných tlakov. Graf 3: Vývoj cielených úrokových sadzieb

p.a. 7 6 5 4 3 2 1 0 -1

ZLB

ECB

FED

BOE

BoJ

Zdroj: údaje z ECB, FED, BoE, u ECB od 8.4.2009 použitá úroková sadzba z vkladové facility

7

Centrálne banky môžu teoreticky stanoviĢ i výraznejšie zápornú úrokovú sadzbu. Hrozí však nepriaznivý dopad na finanþnú stabilitu. Je vysoko pravdepodobné, že s výraznejším poklesom úrokovej sadzby do záporu by došlo k výraznej zmene v štruktúre peĖažnej zásoby v prospech obeživa, na rozdiel od jej nárastu. S vysoko zápornými úrokovými sadzbami centrálne banky zatiaĐ nezaþali experimentovaĢ. Rovnako hrozí i substitúcia domácej meny za zahraniþnú, þo by mohlo vyústiĢ až do menovej krízy. CieĐom centrálnych bánk nie je meniĢ štruktúru peĖažnej zásoby v prospech obeživa.



133

1.4 Alternatívne nástroje centrálnej banky k prekonaniu deflácie V ekonomickej teórii sa alternatívne návrhy na prekonanie deflácie zaþali objavovaĢ po tom, þo sa základná úroková sadzba BoJ v roku 1998 dostala na technickú nulu. VytvoriĢ inflaþné oþakávania navrhoval Krugman (2000). PodĐa neho musí byĢ expanzívna menová politika kredibilná a centrálna banka sa musí zaviazaĢ pokraþovaĢ v menovej expanzii i po skonþení recesie, pretože s rastom budúcich úrokových sadzieb kalkulujú tržní úþastníci už v súþasnosti. Vyhlásenie pozitívneho inflaþného cieĐu odporúþali Krugman (1998), Watanabe, Jung a Teranishi (2001), Eggertsson s Woodfordom (2003), þo sa malo prejaviĢ v poklese reálnej úrokovej sadzbe skrz inflaþné oþakávania. Krugman (1998) navrhoval dlhodobý inflaþný cieĐ pre Japonsko na úrovni 4 % po dobu 15 rokov. Ćalej vznikli nové obmeny dlhodobého cielenia spotrebiteĐských cien s postupným rastúcim inflaþným cieĐom, ktorý navrhuje napríklad Svensson (2001). Podstatou je, aby súkromný sektor uveril vyhláseniam centrálnej banky uskutoþĖovaĢ dostatoþne dlho menovú expanziu, þím by zakomponoval „inflaþné“ oþakávania do cenotvorby, þo sa následne odrazí v poklese reálnej úrokovej sadzby a nakoniec až v raste agregátneho dopytu. Kvantitatívne uvoĐĖovanie (rast menovej bázy skrz nákupy štátnych dlhopisov na sekundárnom trhu) navrhovali Bernanke (2000), Orphanides a Wieland (2000), Bernanke, Sack, Reinhart (2004) a ćalší. Transmisný mechanizmus rastu menovej bázy až do reálnej ekonomiky je nielen v teórii, ale i praxi nejasný a výrazne závislý na portfóliovom efekte (miere substitúcie medzi štátnymi dlhopismi a ostatnými aktívami). PodĐa Meltzer (2001), Lebow (1993) nákupy štátnych dlhopisov znížia priamo dlhodobé úrokové sadzby, ktoré majú silnejší dopad na spotrebu a fixné investície ako krátkodobé úrokové sadzby (sploštenie výnosovej krivky). ZároveĖ v þase poškodenia transmisného mechanizmu a jednotlivých väzieb medzi úrokovými sadzbami sa nemusí centrálna banka spoliehaĢ na prenos menovej expanzie medzi krátkodobými a dlhodobými úrokovými sadzbami. PodĐa autorov podmienkou úspešnosti kvantitatívneho uvoĐĖovania je vytvorenie dlhodobých inflaþných oþakávaní, bez ktorých sa i dlhodobá úroková miera môže držaĢ dlhodobo na vysokej hodnote. Zavedenie negatívnej úrokovej sadzby na peniaze (zdanenie likvidity obchodných bánk, ktoré prenesú zápornú úrokovú sadzbu na vklady klientov) sa objavili u autorov Goodfriend (2000), Buiter a Panigirtzoglou (1999), þo by malo povzbudiĢ investície skrz zníženie reálnej úrokovej sadzby a redukovaĢ motiváciu používaĢ peniaze ako uchovávateĐa hodnoty. Negatívnu úrokovú sadzbu možno chápaĢ priamo ako zdanenie peĖazí, pretože likvidita nedokáže opustiĢ bankový systém bez rozhodnutia centrálnej banky. Zavedenie zápornej úrokovej sadzby znamená redistribúciu zdrojov od veriteĐov k dlžníkom. Záporné úrokové sadzby majú redukovaĢ motiváciu hromadiĢ likvidné prostriedky a naopak povzbudiĢ spotrebu a investície.

134



Devízové intervencie za úþelom prekonania deflácia sa objavujú v Bernanke (2000), McCallum (2000), Orphanides a Wieland (2000). Autori navrhujú využiĢ kurzový kanál menovej politiky skrz depreciáciu domácej meny. Svensson (2004) tento spôsob úniku oznaþil ako perfektne spoĐahlivý (foolproof way) hlavne u malých otvorených ekonomík, pretože oslabená mena úspešne ukotví inflaþné oþakávania. Devízové intervencie však boli navrhované v þase, keć defláciou trpí jedna ekonomika. V prípade globálnej deflácie ani vzájomné znehodnocovanie mien u veĐkých ekonomík nemusí znamenaĢ, že sa dokážu „vyexportovaĢ“ z deflácie, pretože hrozia odvetné opatrenia v rámci politiky „ožebraþ svojho suseda“. Posledným navrhovaným spôsobom bolo „vrtuĐníkové vyhodenie peĖazí centrálnou bankou“, to znamená priama monetizácia štátneho dlhu centrálnou bankou, ktorú navrhovali Bernanke (2003), Mankiw (1998). PodĐa nich by sa mala fiškálna expanzia v podobe priamych transferov obyvateĐstvu financovaná centrálnou bankou priamo prejaviĢ v raste agregátneho dopytu vćaka priamemu zvýšeniu disponibilného príjmu obyvateĐstva spojeného s transferom vlády. Predpokladom je, že obyvateĐstvo dané prostriedky utratí na spotrebu statkov, prípadne ich použije ako ćalší zdroj financovania vlastných investícií, þo by sa následne malo prejaviĢ až v koneþných spotrebiteĐských cenách. Dopad na spotrebiteĐské ceny závisí do znaþnej miery na spôsobe užitia dodatoþných prostriedkov. V prípade, že ich domácnosti použijú na splatenie dlhu, prípadne ich usporia (nízky medzný sklon k spotrebe vćaka saturácii spotreby), dopad na spotrebiteĐské ceny nemusí byĢ až taký výrazný v prípade, že toto hospodárske opatrenie bude aplikované plošne. Ako nemenové riešenie deflácie je þasto odporúþaná fiškálna expanzia vlády, kde sa hlavným hybateĐom cenovej hladiny stáva vláda (fiškálna dominancia nad menovou politikou), ktorá má na rozdiel od centrálnej banky priamy vplyv na agregátny dopyt (HDP) skrz výdaje na koneþnú spotrebu vlády (VKSvlády) a tvorbu hrubého kapitálu vlády (THKvlády), keć HDP = VKSvlády + VKSsúkromného sektoru + THKvlády + THKsúkromného sektoru + NX. Z rovnice agregátnych výdajov ekonomiky je vidieĢ, že centrálna banka nedokáže priamo zvýšiĢ agregátne výdaje (HDP) bez „vrtuĐníkového“ transferu pre obyvateĐstvo. Fiškálnu expanziu považuje Koo (2008) v þase bilanþnej recesie za hlavný nástroj k prekonaniu nepriaznivej deflaþnej špirály. V þase fázy oddlžovania súkromných ekonomických subjektov sa vláda musí chovaĢ proti-cyklicky, þo sa týka finanþného (dlhového) i reálneho cyklu ekonomiky. Z podstaty fungovania moderných úverových ekonomík vyplýva to, aby sa súkromný sektor dokázal oddlžiĢ, musí sa v ekonomike aspoĖ jeden sektor správaĢ proti-cyklicky, to znamená zadlžovaĢ sa. Menová a fiškálna politika sa musí prispôsobiĢ novému optimalizaþnému správaniu v podobe minimalizácie dlhu, na rozdiel od tradiþne chápanej uþebnicovej maximalizácie zisku.



135

K ćalším nemenovým opatreniam možno priradiĢ štrukturálne (administratívne) opatrenia, ktoré by mali viesĢ k oddlženiu súkromného, prípadne verejného sektoru (napr. þiastoþné vymazanie dlhov, premena dlhu na akcie, atd.).

2. Reakþná funkcia FED, BoE, BoJ a ECB po páde Lehman Brothers Po vypuknutí finanþnej krízy v roku 2008 došlo k zásadnej zmene v paradigma menovej politiky. Operácie na voĐnom trhu sa stali samotným prostriedkom k dosiahnutiu inflaþného cieĐu na rozdiel od technického prostriedku implementácie menovej politiky.8 Centrálne banky zaþali priamo intervenovaĢ do jednotlivých segmentov transmisného mechanizmu menovej politiky, þo sa prejavilo v zásadnej zmene veĐkosti, štruktúre a splatnosti (pod) súvahy centrálnych bánk. Centrálne banky zaviedli kvantitatívne uvoĐĖovanie, kvalitatívne uvoĐĖovanie, úverové uvoĐĖovanie a negatívne úrokové sadzby. K podpore efektivity netradiþných menových opatrení zaviedli i politiku riadeniu záväzkov (forward guidance) ohĐadom vývoja kĐúþových menovo-politických nástrojov (úrokovej sadzby, veĐkosti nákupov aktív, atć.), keć sa centrálne banky zaviazali udržiavaĢ menovú expanziu až pokiaĐ nedôjde k naplneniu podmienok pre únik z netradiþných menových opatrení. Jasné vymedzenie podmienok úniku má predstavovaĢ tzv. optimálny záväzok v neo-keynesiánskom poĖatí, nakoĐko politika riadenia súvahy za menovo-politickými úþelmi nemá svoju históriu.

2.1 Rozšírená reakþná funkcia centrálnych bánk po páde Lehman Brothers

Po tom, þo sa centrálnym bankám skrz netradiþné menové opatrenia podarilo obnoviĢ narušený transmisný mechanizmus poþas krízy likvidity 2007í2010, zamerali sa þisto na podporu agregátneho dopytu a inflácie. V súlade s chápaním súvahy centrálnej banky ako Curdia, Woodford (2010), pôvodnú reakþnú funkciu (rovnica 2) možno rozšíriĢ o nástroj v podobe celej súvahy centrálnej banky (BSCB). Centrálne banky výrazne zmenili štruktúru, splatnosĢ i veĐkosĢ súvahy (príloha 1 – graf 4 až 7). Pravú stranu rovnice možno doplniĢ, na základe zvýšeného dôrazu centrálnych bánk na trh práce ako kĐúþovej sprostredkujúcej premennej k prekonaniu deflácie, o odchýlku oþakávanej nezamestnanosti (ue) od svojej prirodzenej úrovne (u*). Popri FED sa výrazne zamerali na trh práce i BoJ a BoE. Nárast významu trhu práce z hĐadiska nastavenia menovej politiky potvrdzuje i politika riadenia záväzkov (tabuĐka 1). Reakþná funkcia bola posilnená zavedením novej komunikaþnej stratégie v podobe politiky transparentného riadenia záväzkov ohĐadom nastavenia menovej politiky v budúcnosti, pretože vývoj menovej politiky môže maĢ výrazný vplyv už na rozhodovanie ekonomických subjektov v súþasnosti. Už Krugman (1998) tvrdil, že ekonomické subjekty musia chápaĢ menovú

8

Práca sa nezaoberá netradiþnými operáciami centrálnych bánk spojených s modernou úlohou veriteĐa poslednej inštancie. Tieto opatrenia jednoznaþne pozitívne prispeli k zmierneniu systémového rizika. Podmienka finanþnej stability je nevyhnutná pre dosiahnutia cieĐu menovej politiky v podobe cenovej stability.

136



expanziu ako permanentnú, aby bola úspešná k prekonaniu deflácie. Takéto vnímanie má zabezpeþiĢ politika riadenia záväzkov.

OPTIM TARGET OPTIM TARGET e TARGET e * (3) ( BS CB ,t BS CB ,t ) ( IRCB ,t IRCB ,t ) D E t (S t k S t k ) J t ( y t k yt k )

G (u te k u t* k )

Centrálna banka v reakþnej funkcii (rovnica 3) sa snaží optimalizovaĢ veĐkosĢ, splatnosĢ a štruktúru súvahy (BSTARGET) do úrovne optimálnej súvahy (BSOPTIM), pri ktorej minimalizuje odchýlku oþakávanej inflácie od cielenej, oþakávaného produktu od potenciálneho a oþakávanej nezamestnanosti od prirodzenej úrovne (pri rešpektovaní rizík súvisiacich s netradiþnou menovou politikou). ZároveĖ môže centrálna banka znížiĢ nominálnu úrokovú sadzbu až do mierneho záporu.9 SúþasĢou menovej politiky sa stala i kolaterálová politika centrálnych bánk, ktorá dokázala z mnohých „nelikvidných“ aktív vytvoriĢ likvidné aktíva, za ktoré možno získaĢ zdroje financovania. Vstup do netradiþnej menovej politiky sa medzi jednotlivými centrálnymi bankami líšil v závislosti od štruktúry externého financovania. V eurozóne až dve tretiny cudzích zdrojov získavajú podniky prostredníctvom úverov, v U.S. je pomer zhruba obrátený v prospech kapitálového trhu. V Japonsku je zhruba pomer medzi kapitálovým a úverovým trhom vyrovnaný. PokiaĐ FED, BoE sa zamerali hlavne na kvantitatívne uvoĐĖovanie (podobnosĢ súvah), BoJ a ECB prijala i kvalitatívne uvoĐĖovanie (tabuĐka 1) s úþelom zníženia rizikovej prémie na trhoch významných pre financovanie podnikov a domácností. BoE, BoJ a ECB zaviedli i dotované úverové facility pre obchodné banky do výšky þistého prírastku úverov, aby výrazne uvoĐnili podmienky na úverovom trhu. Zníženie nákladov bánk na získanie likvidity sa malo prejaviĢ v ćalšom uvoĐnení ceny úverov. Deklarovaným cieĐom kvantitatívneho uvoĐĖovania je znížiĢ dlhodobú úrokovú sadzbu, priþom kvalitatívne uvoĐĖovanie sa zameriava na uvoĐnenie ponuky úverov skrz zníženie rizikovej prémie. PokiaĐ je kvantitatívne uvoĐĖovanie FED a BoE považované za úspešné, opaþné hodnotenie nastáva v prípade ECB a BoJ. V súþasnosti sa nachádza netradiþná menová politika u FED, BoE v úplne inej fáze ako u ECB a BoJ (tabuĐka 1). PokiaĐ FED a BoE zastavili kvantitatívne uvoĐĖovanie, ECB a BoJ stále intenzívne využívajú netradiþné nástroje k dosiahnutiu inflaþného cieĐu. Divergencia medzi menovou politikou veĐkých centrálnych bánk vytvára otázku vzájomnej závislosti. Po tom þo BoJ prijala zápornú úrokovú sadzu z vkladovej facility na úrovni -0,10 % p.a., v súþasnosti o zavedení zápornej úrokovej sadzby diskutuje i FED. Výraznejšie záporné úrokové sadzby zaviedli iba centrálne banky malých krajín ako 9 Je potrebné poznamenaĢ, že centrálna banka sa pri stanovení zápornej úrokovej sadzby dostáva do schizofrénneho postavenia, kde dodáva likviditu do systému skrz nákupy aktív a zároveĖ „zdaĖuje“ - sĢahuje túto likviditu aplikovaním zápornej úrokovej sadzby.



137

Dánsko, Švédsko, Švajþiarsko. Na rozdiel od uvoĐnenia menovej politiky cieĐom bolo odstrániĢ úrokový diferenciál oproti ECB, þo malo zmierniĢ tlak na príliv krátkodobého špekulatívneho kapitálu.

2.2 Limity netradiþnej menovej politiky Netradiþná menová politika centrálnych bánk je podobne limitovaná svojimi hranicami ako i úroková politika. V pasci likvidity sa nachádza kvantitatívne uvoĐĖovanie v prípade, že dosiahne sploštenú bezrizikovú výnosovú krivku a zároveĖ nedochádza k prekonaniu deflaþných tlakov (nízka citlivosĢ investícií a spotreby na dlhodobé úrokové sadzby). Historická udalosĢ nastala v Japonsku na zaþiatku februára 2016, keć výnos 10-roþného štátneho dlhopisu klesol do záporu na úroveĖ -0,035 % p.a. ÚroveĖ dlhodobých výnosov štátnych dlhopisov pod hranicou 1 % p.a. možno považovaĢ za dosiahnutie hraníc kvantitatívneho uvoĐĖovania. Zníženie dlhodobých úrokových sadzieb má však v þase oddlžovania a volatility na finanþných trhoch význam, keć zadlžené ekonomické subjekty splácajú dlh s nižšími úrokovými nákladmi a zároveĖ môžu emitovaĢ cenné papiere s dlhšou dobou do splatnosti bez tlaku na rast úrokových nákladov (znižovanie refinanþného rizika). Dosiahnutie limitov kvantitatívneho uvoĐĖovania z technického hĐadiska (v podobe vyþerpania akceptovateĐných aktív) predpokladal J.M. Keynes už v roku 1936, i keć centrálne banky majú ešte znaþné množstvo dostupných štátnych dlhopisov k nákupom. Úverové uvoĐnenie sa bude nachádzaĢ v pasci likvidity, keć ćalšie nákupy súkromných aktív už nebudú maĢ vplyv na výnosy podnikových dlhopisov a súkromných cenných papierov alebo sa pokles nákladov bánk na získanie zdrojov neprejaví už v ćalšom uvoĐnení ponuky úverov. V þase fragility finanþného trhu má uvoĐnenie ponuky úverov skrz netradiþné menové opatrenia obrovský význam, aby nedošlo k prudkému prepadu ponuky úverov. Limitom úverového uvoĐnenia je len obmedzený dopad opatrení centrálnych bánk na dopyt po úveroch súkromných subjektov v dlhodobej fáze oddlžovania, keć ekonomické subjekty zmenili optimalizaþné správanie od maximalizácie zisku k minimalizácii dlhu. Kvôli pretrvávajúcej neistote nie sú ochotné ekonomické subjekty zvyšovaĢ zadlženie ani pri historicky nízkych úrokových sadzbách. I keć centrálna banka môže tvoriĢ likviditu „z niþoho“ neobmedzene (nemá rozpoþtové obmedzenie), výrazne limitujúcim faktorom je dôvera v menovú politiku a dopady netradiþnej menovej politiky na finanþnú/menovú stabilitu. Netradiþná menová politika sa môže dostaĢ do výrazného konfliktu s finanþnou stabilitou. Príkladom je podpora „efektu bohatstva“, keć nárast cien aktív skrz netradiþné menové opatrenia môže vyvolaĢ “bubliny“ na trhu aktív avšak pre menovú politiku je dôležité podporiĢ spotrebu. Rovnako príliš uvoĐnená ponuka úverov môže viesĢ k zníženiu úverových štandardov v prospech rizikovejších úverov za úþelom zvýšenia ziskovosti bánk.

138



Limitom neobmedzeného kvantitatívneho uvoĐĖovania je potenciálna hrozba menovej krízy, v prípade, že bezprecedentné nákupy štátnych dlhopisov podkopú dôveru v národnú menu. Útek k zahraniþnej mene môže maĢ dopad na prudkú depreciáciu domácej meny. Narušenie dôvery vo vlastnú menu sa môže prejaviĢ až v preferencii ostatných druhom aktív, þim môže nastaĢ až prudká inflácia aktív, menová nestabilita, prípadne až menová kríza. Problém pre menovú politiku nastane v prípade, že peniaze prestanú plniĢ funkciu uchovávateĐa hodnoty. Sploštená výnosová krivka oslabuje stabilitu bankového systému, nakoĐko „podnikanie“ bánk je do znaþnej miery založené na rastúcej výnosovej krivke. Ćalšie navršovanie netradiþnej menovej politiky tak môže byĢ už kontraproduktívne, keć zaþnú prevažovaĢ riziká nad podpornými efektmi menovej politiky (obrázok 2). Optimálna súvaha centrálnej banky (rovnica 3) je taká, ktorá maximalizuje menové efekty a zároveĖ minimalizuje riziká (pre súvahu centrálnej banky i finanþný systém). Obrázok 2: Trade-off medzi rizikami a menovými efektmi netradiþnej menovej politiky

Zdroj: vlastné spracovanie Otázkou je, v akom bode na obrázku 2 sa nachádza súþasná netradiþná menová politika a þi neboli menové efekty už vyþerpané. Z hĐadiska teoretických návrhov na prekonanie deflaþného prostredia nevyskúšali centrálne banky iba tzv. „vrtuĐníkové vyhodenie peĖazí“, to znamená priamu monetizáciu fiškálnej politiky (transfery obyvateĐstvu financované centrálnou bankou). V prípade vypuknutia ćalšej významnejšej krízy, v súþasnosti už centrálne banky nemajú ćalší spôsob ako ćalej „uvoĐniĢ“ menové podmienky skrz netradiþné menové opatrenia. Oporu pre ćalšie uvoĐnenie menových podmienok už nemožno nájsĢ ani v teórii, pretože ćalšie alternatívne návrhy k netradiþnej menovej politike v prípade jej zlyhania neexistujú. Potom nastáva otázka redefinovania hlavného cieĐa menovej politiky. S pribúdajúcimi rokmi nízko inflaþného prostredia vyvstáva otázka, týkajúca sa samotnej zmeny zákonného cieĐa menovej politiky. PodĐa Minsky (1986) úlohou centrálnych bánk



139

je zabezpeþiĢ stabilitu finanþného systému založeného na úverovej kreácii na rozdiel od zabezpeþenia cenovej stability. To znamená, že centrálne banky by sa mali výhradne sústrediĢ iba na úlohu veriteĐa poslednej inštancie a neuskutoþĖovaĢ operácie nad rámec tejto funkcie. Túto funkciu úspešne naplnili centrálne banky poþas krízy likvidity 2007 – 2010.

Záver

10

Na neúþinnosĢ tradiþnej úrokovej menovej politiky poukazoval J. M. Keynes už v þase VeĐkej hospodárskej krízy. Diskusia medzi ekonómami o neúþinnosti úrokovej politiky sa opäĢ obnovila po tom, þo japonská ekonomika spadla do pasce likvidity. Centrálne banky rýchlo dosiahli hranicu nulovej úrokovej sadzby avšak spotrebiteĐské ceny sa nachádzajú stále pod inflaþným cieĐom. Centrálne banky majú iba veĐmi limitovanú možnosĢ ako podporiĢ dopytom Ģahanú infláciu, pretože nemajú priamu možnosĢ zvýšiĢ agregátne výdaje. Pred pádom Lehman Brothers odporúþali ekonómovia alternatívne opatrenia k ćalšiemu uvoĐneniu menovej politiky v prípade dosiahnutia hraníc úrokovej politiky: kvantitatívne uvoĐĖovanie – nákupy štátnych dlhopisov, zavedenie zápornej úrokovej sadzby, depreciácia domácej meny, poskytnutie priamych transferov obyvateĐstvu – „vrtuĐníkové vyhodenie peĖazí“, nadhodnotenie inflaþného cieĐu. Po páde Lehman Brothers zaradili centrálne banky mnohé netradiþné menové opatrenia do svojej reakþnej funkcie. Tá bola posilnená politikou riadenia záväzkov, ktorá mala zmierniĢ neistotu ohĐadom budúceho vývoja netradiþnej menovej politiky. Súvaha centrálnej banky sa stala samotným nástrojom k dosiahnutiu inflaþného cieĐu na rozdiel od technickej funkcie v rámci implementácie úrokovej menovej politiky. I napriek väþšiny doporuþených netradiþných opatrení, centrálne banky majú dlhodobo problém s dosiahnutím inflaþného cieĐu. Centrálne banky môžu dosiahnuĢ i hranice netradiþnej menovej politiky bez toho, aby došlo k naplneniu inflaþného cieĐu. Posledným nástrojom, ktorý centrálne banky dodnes neaplikovali, je „vrtuĐníkové vyhodenie peĖazí“. Výrazným limitom neobmedzených netradiþných opatrení sú dlhodobé riziká pre finanþnú stabilitu, ktoré hrozia z ich aplikácie. Na rozdiel od menovej politiky má fiškálna politika priamy vplyv na agregátne výdaje, þím môže prispieĢ k dosiahnutiu cenovej stability v þase bilanþnej recesie. Relevantnou je i otázka, þi by centrálne banky nemali prehodnotiĢ samotný cieĐ v podobe cenovej stability, pretože poþas bilanþnej recesie sú menové opatrenia neúþinné. Postkeynesiánsky prúd odporúþa, aby sa centrálne banky zamerali hlavne na finanþnú stabilitu a plnili iba funkciu veriteĐa poslednej inštancie. *

Príspevok vznikol za podpory IG504025 - Netradiþní mČnová politika a její interakce s fiskální a makroobezĜetnostní politikou v kontextu finanþní krize.

140



PodČkování

Príspevok vznikol za podpory IG504025 í Netradiþní mČnová politika a její interakce s fiskální a makroobezĜetnostní politikou v kontextu finanþní krize.

Seznam literatury BERNANKE, B. 1983. Non-monetary effects of the financial crisis in the propagation of the Great depression, NBER WP No. 1054, January 1983 BERNANKE, B. 2000. Japanese Monetary Policy: A Case of Self-Induced Paralysis? Presentation at the ASSA meetings, 2000 BERNANKE, B. (2003). Some Thoughts on Monetary Policy in Japan. Speech on May 31, 2003, Federal Reserve Board, 2003 BERNANKE, B., SACK, REINHART. 2004. Monetary Policy Alternatives at the Zero Bound: An Empirical Assessment. Brookings Papers on Economic Activity, 2:2004 BUITER, W. H.; PANIGIRTZOGLOU, N. 1999. Liquidity Traps: How to Avoid Them and How to Escape Them. NBER WP no. 7245, July 1999 CURDIA, V., WOODFORD, M. (2010). The Central Bank Balance Sheet as an Instrument of Monetary Policy. NBER WP no. 16208, July 2010 EGGERTSSON, G.; WOODFORD, M. 2003. The Zero Bound on Interest Rates and Optimal Monetary Policy. Brookings papers on Economic activity 1:2003, June 26, 2003 FED (1943). Banking and Monetary Statistics 1914-1941. entrance from FRASER Accessed on January 30, 2016 FRIEDMAN, M., SCHWARTZ, A. (1963). A monetary history of the United States 1867–1960. Princeton University press, str. 888, 1963, ISBN 0-691-00354-8 FRIEDMAN, M. 1968. The Role of Monetary Policy. American Economic Review, 58(1), pp. 1í17. March 1968 FRIEDMAN, M. 1960. A Program for Monetary Stability. The American Economic Review Vol. 50, No. 4, pp. 765-768 September 1960



141

GOODFRIEND, M. 2000. Overcoming the Zero Bound on Interest Rate Policy. Journal of Money, Credit and Banking, 32, 1007–1035, November 2000 HICKS, J. 1937. Mr. Keynes and the “Classics”. A Suggested Interpretation, Econometrica. 5, (April): 147í59., 1937 KEYNES, J. M. 1930. A Treatise on Money. Vol II, The Applied Theory of Money, Macmillan Cambridge University Press, 1971, ISBN 0-21-22098-X KEYNES, J., M. 1936. The general theory of employment, Interest and Money. Macmillan Cambridge University press, for Royal Economic society 1936 KOO, R., C. 2008. The holy Grail of Macroeconomics: Lessons from Japan´s Great recession. J. Wiley and Sons (Asia), Singapore 2008, ISBN 974-0470-82387-3 KRUGMAN, P. 1998. It’s Baaack: Japan’s Slump and the Return of the Liquidity Trap. [Brookings Papers on Economic Activity. no. 2: 137í205], 1998 KRUGMAN, P. 2000. Thinking about the liquidity trap. Journal of the Japanese and International Economies, Volume 14, Issue 4, December 2000, Pages 221–237, 4 December 2002 LEBOW, D., E. 1993. Monetary Policy at Near Zero Interest Rates. WP No. 136. Division of Research and Statistics, Federal Reserve Board, 1993 MANKIW, N., G. 1998. Memo to Tokyo: Cut Taxes, Print Money. Fortune, January 11, 1999 MASS, N., J. 1978. A microeconomic theory of the liquidity trap. Massachusetts Institute of Technology, [WP 1018-78], September 1978 McCALLUM, B., T. 2000. Theoretical Analysis Regarding a Zero Lower Bound on Nominal Interest Rates. Journal of Money, Credit, and Banking 32, 870–904 MINSKY, H. P. (1986). Stabilizing an Unstable Economy, New Haven and London: Yale University Press MELTZER, A., H. 2001. Monetary Transmission at Low Inflation: Some Clues from Japan. Monetary and Economic Studies 19(S-1), Bank of Japan, 13–34., 2001

142



ORPHANIDES, A.; WIELAND, V. 2000. Efficient Monetary Policy Design near Price Stability. Journal of the Japanese and International Economies 14, 327–365, July 19, 2000 SOJKA, M., KODEROVÁ, J., HAVEL, J. 2011. Teorie penČz. Praha : ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-359-1. SVENSSON, L., E., O. 2001. The Zero Bound in an Open-Economy: A Foolproof Way of Escaping from a Liquidity Trap. Monetary and Economic Studies 19(S-1), pp. 277–312, 2001 SVENSSON, L., E., O. (2004). The Magic of the Exchange Rate: Optimal Escape from a Liquidity Trap in Small and Large Open Economies. HKIMR WP No.7/2004, April 2004 TITZE, M. 2014. Menová politika Federálneho rezervného systému v rokoch 1929–1933. Politická ekonomie 5/2014, pp. 701–719, 2014 TRICHET, J. C. 2012. Unconventional monetary policy measures, principles, conditions – Raison détre. Speech at the IJCB conference: “Central Banking: Before, During, and After the Crisis” at the Board of Governors of the FED, Washington, March 23–24, 2012 WATANABE, T.; JUNG, T.; TERANISHI, Y. 2001. Zero Bound on Nominal Interest Rates and Optimal Monetary Policy. Kyoto Institute of Economic Research WP. 525, 2001 ZAMRAZILOVÁ, E. 2014. MČnová politika: krátkodobá stabilizace versus dlouhodobá rizika. Politická ekonomie 1/2014, pp. 3–31, 2014



143

EKONOMICKÉ ASPEKTY A HOSPODÁRSKOPOLITICKÉ KONSEKVENCIE MIGRAýNEJ KRÍZY ———————————————————————————————————————

Ing. Martin Zeman NárodohospodáĜská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze [email protected] ———————————————————————————————————————

Abstract The current flow of migrants in the connection with the immigration crisis divided European society into two factions. The advocates of the integration process of immigrants into society argue using economic and social arguments (necessity of solidarity, solution of allegedly unfavorable demographic development, source of cheap labor). The analysis revealed that EU countries cannot be solidarity towards less developed countries by giving citizenship for immigrants from this countries. 700 million people worldwide live below the poverty line and most of the world is poorer than residents of EU countries. National states would not handle such an inflow of new citizens and selective immigration does not support the principle of equal solidarity. Europe is one of the most populated continents and the alleged problem of unfavorable demographic development will be solved in the future by changing production technology towards more capital-intensive production and by technology progress. Finally, the EU has 23 million of unemployed, these does not need labourforce without an influence on the structure of the immigrants on the top of that.

Keywords Immigration crisis, European union, unemployment, fiscal policy

JEL Classification E62, J61, J15

Úvod

Migraþná vlna, ktorej musí v posledných mesiacoch þeliĢ Európa, sa stala nielen reálnym problémom mnohých krajín, cez ktoré buć migraþný tok smeruje alebo sa tam migranti usídĐujú, ale taktiež sa stala významnou politickou témou v rade krajín. V rade z týchto krajín sa dostávajú do popredia extrémistické hnutia. Príkladom môže byĢ Francúzsko so stranou Národná fronta, v þele ktorej je Marine Le Pen, þi napríklad na Slovensku neonacista Marián Kotleba, ktorý bol zvolený za župana Banskobystrického kraja a jeho

144



strana Kotleba – ďudová strana Naše Slovensko získalo v parlamentných voĐbách v roku 2016 11 poslancov v Národnej rade SR, þo predstavuje zisk 8 % hlasov. ZávažnosĢ a kardinálnosĢ práve prebiehajúcej masovej migrácie do Európy je pre budúcnosĢ európskych štátov nespochybniteĐná. Tieto extrémistické hnutia Ģažia z populisticko-naivnej snahy niektorých probruselských elít snažiacich sa o zaþlenenie migrujúceho obyvateĐstva1 do priestoru EÚ neraz aj proti vôli samotných pôvodných obyvateĐov tohoto územia. Argumentácia jednotlivých zástancov migrácie sa opiera o fakty, ktorých relevantnosĢ a pravdivosĢ je neistá a sú neraz uverejĖované tendenþne. Nasledujúci text podá kritický pohĐad na tieto argumenty.

Základné pojmy Argumenty podporujúce migraþnú krízu je možné kategorizovaĢ do nasledujúcich podskupín: - európske hodnoty sú založené na solidárnosti, - nepriaznivý demografický vývoj, - trh práce potrebuje lacnú pracovnú silu, - inštitucionálne problémy krajín pôvodu imigrantov sú spôsobené zásahmi práve západných štátov, - ćalšie argumenty (súvisiace prevažne s klimatickými zmenami v afrických krajinách). Pre

nasledujúcu

diskusiu

o

ekonomických

aspektoch

a

hospodársko-politických

konsekvenciách je nevyhnuteĐné rozlíšiĢ jednotlivé termíny, ktoré sú þasto tendenþne spájané dokopy. Konkrétne ide o rozlíšenie ekonomických a vojnových imigrantov, migráciu individuálnu a masovú a napokon migráciu v rámci svojej civilizácie a mimocivilizaþnú migráciu. Vojnový imigrant je osoba, ktorá odchádza z krajiny, v ktorej v danej dobe prebieha vojnový konflikt. Na rozdiel od neho ekonomický imigrant je motivovaný k presídleniu z finanþných dôvodov. Prevažne ide o možnosĢ lepšieho pracovného umiestnenia alebo využívania welfare state. Imigrácia individuálna je typ migrácie kedy do krajiny mieria obþania inej štátnej príslušnosti, ktorí nie sú súþasĢou žiadnej migraþnej vlny z niektorého regiónu. Poþet migrantov v þase je lineárny, ich pomer je vzhĐadom k obyvateĐstvu štátu nevýznamný. Tento spôsob migrácie je vo väþšine prípadov legálny, þasto dochádzajú do krajiny za konkrétnou pracovnou pozíciou. Pre krajinu, do ktorej vstupuje imigrant, je jeho vstup a následné usídlenie pomerne Đahko zvládnuteĐný.

ͳ

À À ǡ ā ± «ǡ ý ýýæǤ



145

Masová imigrácia prebieha v relatívne krátkom období, v rámci ktorého do krajiny vstúpi znaþný poþet migrantov. Pri masovej imigrácii, na rozdiel od migrácie individuálnej, nemajú vstupujúce osoby vytvorený obraz o svojom budúcom pracovnom uplatnení v rámci krajiny do ktorej vstupujú. Poþty migrantov pri masovej imigrácii sa odchyĐujú od historických skúseností danej krajiny. Krajiny, do ktorých prúdia títo obþania, nie sú schopné ich poþty zvládnuĢ organizaþne a ani ekonomicky. Masová imigrácia destabilizuje krajinu.2 Migrácia v rámci jednej civilizácie je migráciou s nižšími nákladmi, kedy nedochádza k presunu obyvateĐstva do prostredia kultúrne a spoloþensky odlišného. Samuel Huntington rozlišuje 9 základných civilizácií: Západná, Latinsko-americká, Africká, Islamská, ýínska, Hinduistická, Pravoslávna, Budhistická a Japonská. 3 Naopak mimocivilizaþná imigrácia je þastým katalizátorom problémov. Na jednom území sú v jej dôsledku miešané rôzne normy chovania a zaniká spoloþenská a kultúrna kohézia, ktorá sú po opustení paradigmatu multikulturálnej spoloþnosti pokladá za v urþitej miere nevyhnutnú súþasĢ fungujúcej spoloþnosti.4

SolidárnosĢ európskej kultúry

Odkazovanie sa na kresĢanské hodnoty Západnej civilizácie je jedným z þastých argumentov, ktorými prívrženci migraþnej krízy argumentujú v prospech migrácie. Slovenská poslankyĖa Národnej rady Slovenskej republiky Magda Vášáryová prehlásila: "Keby sme si mali rozdeliĢ tisíc psov, Đudia by sa okamžite angažovali, všetci by boli nadšení a psíkov by si fotili. Mám emailovú schránku zahltenú 250 prosbami, aby som v utorok hlasovala pre Zákon o psoch, ale nikdy som nedostala 250 emailov, aby sme zachránili 60 tisíc sýrskych detí, ktoré putovali Európou." .... "Robím si veĐké starosti, že sa na nás tie deti dívajú a vedia, že všetky tie reþiþky o tom, že máme milovaĢ blížneho svojho a že máme byĢ pohostinní, pretože taká je rétorika nás ako národa í že sme pohostinní - že to všetko vlastne neplatí."5 Otázkou však je nakoĐko môže byĢ Západná civilizácia solidárna.

ʹ,ǡ ȋʹͲͳ͸Ȍ

͵ ï« « À Í

ǤÀ±ǡāï«± ï ± À « Ǥ æ « À ýï ï ýǤ Ͷ ǡǡʹͲͲͳ ͷeǡǡʹͲͳͷ 146



TabuĐka þ. 1: Celosvetová chudoba, hranica chudoby stanovená na 1,90 USD, 2011 PPP (v mil. Đudí) Región

2012

2015 (odhad)

Východná Ázia a Pacifik

147,2

82,6

Európa a Centrálna Ázia

10,1

4,4

Latinská Amerika a Karibik

33,7

29,7

Stredný Východ a Severná Afrika*

-

-

Južná Ázia

309,2

231,3

Sub-Saharská Afrika

388,8

347,1

Svet

896,7

702,1

* 5 krajín regiónu Stredný Východ a Severná Afrika je vynechaných z databáze odhadov chudoby na úrovni krajín. Odhad pre úþely globálneho porovnania je stanovený na 2,5 % populácie daných krajín. Zdroj: World Bank

Ako vidno z dát World Bank pod hranicou chudoby, ktorá je stanovená na príjem 1,90 USD, žije podĐa odhadov v roku 2015 okolo 700 miliónov Đudí na svete. Štáty Západnej civilizácie nie sú schopné absorbovaĢ takýto poþet tých najchudobnejších imigrantov z celého sveta. Ekonomická ako aj sociálna stabilita by bola návalom mnohomiliónových más tých najchudobnejších imigrantov absolútne narušená. Sociálny systém nie je schopný absorbovaĢ takéto poþty imigrantov. Predstieraná solidárnosĢ európskych, konkrétne najmä nemeckých elít, že je povinnosĢou Európy sa rozhodovaĢ prostredníctvom srdca a nie rozumu, je þisto populistickým gestom, ktoré nerieši problém chudoby systematicky.6 Dôležitým javom zostáva, že podiel absolútne chudobných Đudí vo svete sa výrazne znižuje. Ešte v roku 1996 odhadovala World Bank poþet Đudí dosahujúcich denný príjem 1,90 USD na svete 1 958 miliónov Đudí. V roku 1999 sa toto þíslo znížilo 1 751 miliónov Đudí a v súþasnosti je to už vyššie spomínaných 700 miliónov Đudí. 7

͸ «À ý «Í ǡ

ý āï À āæ ā ý À Í ïǤ ͹ǡʹͲͳͷ Národohospodářská fakulta VŠE v Praze


147

Tento pozitívny trend znižovania poþtu najchudobnejších Đudí by však nemal spôsobovaĢ migraþné tendencie. Európsky sociálny systém, benevolentne nastavený welfare state, sú však skutoþnými lákadlami pre davy Đudí prúdiacich do Európy. Nikdy v histórii Đudstva totiž nebolo tak jednoduché žiĢ zo sociálnych dávok a táto vidina je šírená prostredníctvom médií aj do chudobných þastí sveta. Treba poznamenaĢ, že práve skutoþne najchudobnejší obyvatelia nemajú k dispozícii prístup k médiám a dochádza k odchodu najmä strednej vrstvy obyvateĐstva. Samotná solidárnosĢ EÚ spôsobuje problém v krajinách pôvodu uteþencov. Nevyhnutné je rozlišovaĢ rozdiel medzi krátkym a dlhým obdobím. Prijímaním mladých Đudí, prevažne mužov, sa krajiny vyprázdĖujú o svoje možné budúce elity a do budúcnosti vzniká týmto krajinám ćalší významný problém.

Demografická situácia v Európe Jean-Claude Juncker, súþasný predseda Európskej komisie, na svojich internetových stránkach uvádza plán, ktorý nazval "Môj 5 bodový plán v otázke prisĢahovalectva”, kde je uvedené, že Európa potrebuje väþšie množstvo politického odhodlania v otázkach legálnej migrácie. PodĐa Junckera demografia ukazuje, že do roku 2060 klesne aktívne obyvateĐstvo o viac ako 10 % (50 miliónov obþanov krajín EU) a zároveĖ poþet Đudí v neproduktívnom, dôchodkovom veku sa zvýši zo 17,1 % na 30 % (posun z 84,6 mil. Đudí na 151,5 mil. Đudí). Juncker ćalej zdôrazĖuje, že tento trend predstavuje "skutoþné nebezpeþenstvo pre hospodárstvo krajín EÚ". ZároveĖ upozorĖuje, že každý druhý pracujúci obyvateĐ bude maĢ viac ako 65 rokov. Juncker vyzýva k vytvoreniu "spoloþných zásad migrácie pre uspokojenie zvyšujúceho sa dopytu po zruþnostiach a talentoch". Demografický vývoj Európy bude smerovaĢ k dvom podstatným zmenám: - postupné nahradenie dôchodcov na trhu práce, - vytvorenie ćalších pracovných miest urþených pre starostlivosĢ o stále rastúci poþet Đudí staršieho veku.8 Je faktom, že krajiny Európskej únie majú nižšiu pôrodnosĢ. Natalita krajín EÚ je pomerne diferencovaná, najvyššia vo Francúzsku 2,01; najnižšia v Portugalsku 1,28. Nemecko a krajiny Južnej a Východnej Európy majú najnižšiu natalitu. Francúzsko, Anglicko, Škandinávia a Írsko najvyššiu. PôrodnosĢ EÚ je na úrovni 1,5 dieĢaĢa na ženu, samotná udržiavacia úroveĖ je odhadovaná na 2,1 dieĢaĢa na ženu.9 Obhajcovia prílevu imigrantov argumentujú, že veĐké množstvo migrujúceho obyvateĐstva má vyššiu pôrodnosĢ než krajiny Európskej únie a vćaka tomu by mohlo dôjsĢ k vyriešeniu údajného demografického problému. Výskum americkej dvojice vedcov Kamarota a Zeiglera však dokazuje, že v priebehu þasu pôrodnosĢ imigrantov konverguje smerom k priemeru krajín

ͺ ǡ ǦǡʹͲͳ͸ ͻǡʹͲͳ͸

148



kde sa usídlili.10 ZároveĖ je nevyhnutné nezabúdaĢ, že v rámci logiky uplatĖovanej v pláne J.-C. Junckera imigranti, rovnako ako ostatní obyvatelia krajiny, starnú. To z nich v budúcnosti vytvorí miesto príjmu štátneho rozpoþtu jeho náklad (spomeniem napr. náklady na zdravotnú a sociálnu starostlivosĢ). Platí, že vćaka imigrácii by sa napríklad nemecká populácia prepadla do roku 2050 z 81,7 milióna aktívnych pracovných síl v roku 1995 na 55,8 milióna pracovných síl v roku 2050. Pri poþte 240 000 migrantov roþne by aktívne pracujúca populácia klesla v roku 2050 na 73,3 milióna obyvateĐov.11 Imigrácia by však podĐa výskumov Camaroty a Zeiglera síce posunula údajný demografický problém o pár rokov dopredu ale nevyriešila by ho. To môže vyriešiĢ aktívna politika podpory pôrodníctva, budovanie materských škôlok, vytvorenie stabilného prostredia pre rodiþov. Väþšina týchto výskumov do budúcnosti však nepoþíta s jednou pomerne významnou premennou, a to technologický pokrok. Základná pouþka ekonómie tvrdí, že keć je urþitého výrobného faktoru nedostatok tak dôjde k zvýšeniu jeho ceny a v dlhodobom období k substituovaniu výrobného faktoru iným výrobným faktorom. V dôsledku technologického pokroku to je skutoþne možné. Už dnes sme svedkami neustále prebiehajúcej robotizácie jednotlivých pracovných þinností. Predavaþky v predajniach, robotníci na výrobných linkách, poĐnohospodári a mnohí ćalší sú nahrádzaní stále dômyselnejšími strojmi a zariadeniami. Je vysoká pravdepodobnosĢ, že pokiaĐ by Európa skutoþne stála pred problémom s nedostatkom aktívne pracujúceho obyvateĐstva, tak by v dôsledku technologického pokroku bol tento problém vyriešený. Nasledujúca mapa zobrazuje þervenou najhustejšie obývané þasti sveta a žltou najmenej husto obývané. Krajiny Európy sú jednými z najhustejšie obývaných þastí sveta vôbec. Z mapy je zrejmé, že predimenzovaný priestor krajín Európskej únie nemôže pokladaĢ za závažný problém zníženie poþtu obyvateĐov v rámci nasledujúcich dekád.

ͳͲǡ ǡʹͲͳͷ ͳͳǡǡʹͲͳ͸



149

Obrázok þ. 1: ZaĐudnenie sveta

Zdroj: telegraph.co.uk12

Trh práce v Európe

Ćalším z populárnych argumentov používaných k odôvodneniu príjmu imigrantov je argumentácia pomocou trhu práce. Údajne migrujúci jedinci môžu nahradiĢ nedostatok pracovnej sily v rôznych odvetviach. Tento argument implicitne predpokladá, že migranti budú prúdiĢ do európskeho priestoru v štruktúre, ktorá vyhovuje potrebám Európy. Vo chvíli keć akceptujeme predpoklad, že imigranti budú prúdiĢ do priestoru EÚ v štruktúre, ktorú vyžaduje trh práce problémom ostáva, že imigranti, ktorí môžu byĢ aj vzdelaní v prostredí Severnej Afriky nemajú dostatok znalostí a vedomostí aby sa mohli uplatniĢ na európskom trhu práce v dostatoþnej miere. Táto skupina migrujúcich Đudí, nie len že nepozná jazyk, ale ani latinku, þo z nich vytvára najrizikovejšiu sociálnu skupinu s vysokým predpokladom spadnutia do sociálnej siete daného štátu. Rekvalifikácia pôvodného obyvateĐstva na nové pracovné príležitosti vyjde oveĐa lacnejšie než rekvalifikácia imigrantov pochádzajúcich z kultúrne odlišných krajín. Z tohoto dôvodu je možné snahy o zaþlenenie imigrantov do systému v krajinách Európskej únie pokladaĢ za sociálny experiment.

ͳʹǡʹͲͳ͸

150



TabuĐka þ. 2: NezamestnanosĢ v krajinách Európskej únie v rokoch 2010-2015 (v %) 2010

2011

2012

2013

2014

2015

EU (28 krajín)

9,6

9,7

10,5

10,9

10,2

9,4

Euro area (19 krajín)

10,2

10,2

11,4

12

11,6

10,9

Belgium

8,3

7,2

7,6

8,4

8,5

8,3

Bulgaria

10,3

11,3

12,3

13

11,4

9,4

Czech Republic

7,3

6,7

7

7

6,1

5,1

Denmark

7,5

7,6

7,5

7

6,6

6,1

Germany

7

5,8

5,4

5,2

5

4,6

Estonia

16,7

12,3

10

8,6

7,4

:

Ireland

13,9

14,7

14,7

13,1

11,3

9,4

Greece

12,7

17,9

24,5

27,5

26,5

:

Spain

19,9

21,4

24,8

26,1

24,5

22,1

France

9,3

9,2

9,8

10,3

10,3

10,4

Croatia

11,7

13,7

16

17,3

17,3

16,6

Italy

8,4

8,4

10,7

12,1

12,7

:

Cyprus

6,3

7,9

11,9

15,9

16,1

15,6

Latvia

19,5

16,2

15

11,9

10,8

:

Lithuania

17,8

15,4

13,4

11,8

10,7

9,1

Luxembourg

4,6

4,8

5,1

5,9

6

6,1

Hungary

11,2

11

11

10,2

7,7

:

Malta

6,9

6,4

6,3

6,4

5,8

5,3

Netherlands

5

5

5,8

7,3

7,4

6,9

Austria

4,8

4,6

4,9

5,4

5,6

:

Poland

9,7

9,7

10,1

10,3

9

7,5

Portugal

12

12,9

15,8

16,4

14,1

12,6

Romania

7

7,2

6,8

7,1

6,8

6,8

Slovenia

7,3

8,2

8,9

10,1

9,7

9,1



151

Slovakia

14,5

13,7

14

14,2

13,2

11,5

Finland

8,4

7,8

7,7

8,2

8,7

9,4

Sweden

8,6

7,8

8

8

7,9

7,4

United Kingdom

7,8

8,1

7,9

7,6

6,1

:

Zdroj: Eurostat13

Ako je zrejmé z TabuĐky þ. 2 Európska únia nemá problém s nedostatkom pracovnej sily. Problémy tejto pracovnej sily sú skôr v jej štruktúre, strate pracovných návykov a spoliehaní sa na welfare state. V prostredí ýeskej republiky to možno nie je tak zrejmé, v tej je nezamestnanosĢ podĐa údajov Eurostatu druhá najnižšia v EÚ po Nemecku, ale väþšina krajín Európskej únie bojuje s vysokou nezamestnanosĢou. Južné krajiny EÚ majú dokonca nezamestnanosĢ nad 20 %. PodĐa údajov Eurostatu je v krajinách Európskej únie viac než 23 miliónov nezamestnaných. Pri pohĐade do štatistík Eurostatu na nezamestnanosĢ mladých dostaneme ešte kontroverznejšie þísla. Harmonizovaná miera nezamestnanosti v skupine 15í24 je napríklad v Španielsku 46,3 %; Chorvátsku 44,1 %; Portugalsku 31 %; v Grécku 48,6 %; Taliansku 37,6 %; na Cypruse 31,7 %. Celková nezamestnanosĢ mladých v krajinách EÚ je 22,0 %.14 Nedostatok vytvorených pracovných návykov u mladej populácie je skutoþne závažný problém, ktorému budú þeliĢ jednotlivé krajiny v budúcnosti. 15 Je zrejmé, že krajiny Európskej únie majú práve opaþný problém než je nedostatok pracovných miest. Ostatné vyspelé krajiny majú nezamestnanosĢ výrazne nižšiu, Japonsko malo nezamestnanosĢ v roku 2014 podĐa Eurostatu 3,6 % a USA v rovnakom období 6,2 %.16 Vplyv imigrantov na trh práce skúmal P. Martin, ktorý vo svojom výskume potvrdil, že samotný vplyv imigrantov na trh práce nie je jednoznaþný. PokiaĐ domáci pracujúci a imigranti komplementujú svoje schopnosti, dochádza k rastu zamestnanosti a miezd. Tam, kde sa schopnosti a zruþnosti domácich pracovníkov a imigrantov prekrývajú, dochádza v daných sektoroch vćaka konkurenþnému boju pracovných síl k následnému zníženiu miezd v odvetví. Na nezamestnanosĢ to v tomto prípade nemá vplyv.17

ͳ͵ǡʹͲͳ͸

ͳͶ ï ï × ā ʹͲͳͷǡ ā ý æÀ āý ý

ï

ͳͷǡʹͲͳ͸

ͳ͸ ± ïëǡ ā æ ǡ

±Ǥ

ͳ͹ ǡǡʹͲͲͲ

152



Fareed Zakarii vo svojej publikácii Postamerický svet prezentuje pozitívny vplyv imigrantov na ekonomiku USA. Argumentuje, že druhá generácia prisĢahovalcov má napríklad oveĐa vyšší podiel absolventov doktorského štúdia než pôvodné obyvateĐstvo. Rovnako je známe, že napríklad Sundar Pichai, imigrant indického pôvodu, je generálnym riaditeĐom Googel, Inc. a Satya Nadell, rovnako indický imigrant, je CEO spoloþnosti Microsoft.18 Tu však Zakarii (a veĐké množstvo jeho prívržencov) nerozlišuje individuálnu imigráciu a masovú imigráciu. Ako bolo v úvode toho þlánku uvedené, individuálna imigrácia môže maĢ na krajiny pozitívny vplyv. Európska únia však þelí imigrácii masovej.19 Krajiny Európskej únie sa ešte nespamätali z dlhovej krízy, ktorá mohla skonþiĢ odchodom Grécka zo Spoloþenstva a už sa nachádzajú v kríze migraþnej, ktorá je podĐa mnohých odborníkov ešte väþšia a výraznejšia než predchádzajúce. V súþasnom odbobí sa definuje budúcnosĢ jednotlivých národných štátov. Cesty ktorými sa môžu vydaĢ sú dve. Jedna je cesta užšej spolupráce, s presunom ćalších právomocí smerom do Bruselu a druhou je menší pomer integrácie v Európskej únii.

Konsekvencie V posledných dekádach bola každá jednotlivá kríza riešená v európskom priestore snahou o presun kompetencií na bruselského superúradníka. Ani táto recentná kríza s imigrantami nie je tomu výnimkou. Európska komisia plánovala schváliĢ kvóty na prerozdeĐovanie imigrantov do štátov Únie. Voþi tomu sa výrazne ohradili najmä krajiny V4 v þele so Slovenskom. "Akceleráciu uteþeneckej vlny tak chápem i ako prostriedok k ćalším útokom na národný štát a centralizaþným tlakom. ... Prostredníctvom uteþeneckej krízy si bruselské a probruselské politické elity, ale taktiež najrôznejšie nevládne organizácie žijúce z európskych dotaþných príspevkov, Đahšie otvorili ćalší priestor k odobratiu právomocí národným štátom a ich prerozdeĐovaniu na nadnárodno-bruselskú úroveĖ."20 Druhou možnosĢou je postupný rozpad schengenského priestoru a ochrana národných hraníc jednotlivými štátmi. Táto možnosĢ vypadá stále viac reálnejšie. Už Adam Smith definoval ako jednu zo základných úloh štátu zabezpeþenie vnútornej a vonkajšej bezpeþnosti. Keć štát, resp. inštitúcia, ktorá hrá v niektorých úlohách rolu štátu, a to Európska únia, zlyháva v tejto primárnej úlohe, tak je nevyhnutné konaĢ. Výsledkom tejto krízy by mali byĢ náborové politiky jednotlivých krajín EÚ, ktoré budú využívaĢ pozitívne externality migrácie a jej negatíva znížia na minimum. Politiky ͳͺÀææ±æǤ ͳͻ ǡ ǡʹͲͳͲ 20 ,ǡ ǡʹͲͳ͸



153

riadeného náboru pracovných síl sú aplikované hostiteĐskými krajinami, ktoré chcú dosiahnuĢ príliv þo najviac vysoko vzdelaných imigrantov a zlepšiĢ tak konkurencieschopnosĢ štátu vo svete závislom od dostatku vysoko vzdelaných a kvalifikovaných pracovných síl, rozvoja vedy a techniky a s tým súvisiacimi inováciami a aplikáciou nových odborných znalostí.21 Aj táto migraþná politika má však svoje úskalia. Existujú názory, ktoré pokladajú nábor odborníkov zo zahraniþia v dlhodobom hĐadisku za kontraproduktívny. Lacná a dostupná pracovná sila ochromuje v daných oboroch vzdelávací systém hostiteĐských krajín a zároveĖ þasto tento štát nedokáže naplno využiĢ intelektuálny potenciál migrujúceho jedinca (problém diskriminácie þi jazykových bariér) a tak dochádza k nákladom mĚtvej váhy.22 V rámci jednotlivých národných štátov sa predikuje možný nástup extrémistických strán. Výsledky parlamentných volieb do Národnej rady Slovenska je toho dôkazom kde bola zvolená extrémistická strana Kotleba - ďudová strana Naša Slovensko. PodĐa prieskumu agentúry Median je situácia v ýeskej republike však pomerne štandardná. PodĐa prieskumu na 822 respondetoch má v ýesku najväþšiu dôveru v rámci riešenia migraþnej krízy prezident Miloš Zeman, ktorému dôveruje 52,2 % respondentov. Nasleduje Andrej Babiš (46,3 %), Bohuslav Sobotka (38,4 %), Milan Chovanec (34,8 %), Tomio Okamura (28 %), Miroslav Kalousek (18 %), Petr Fiala (13,3 %), Martin Konviþka (8,9 %), Miroslav Lidinský (8,0 %). Zaujímavé je najmä vysoké umiestnenie Andreja Babiša, ktorý sa k migraþnej kríze vyjadruje minimálne. V tomto prípade však koreluje vysoká celková popularita s výsledkom dôvery v riešenie migraþnej krízy práve Andrejom Babišom. Martin Konviþka þi Miroslav Lidinský, ktorí sa k migraþnej kríze vyjadrujú si získali len necelú desatinu oslovených. V rámci ýeských reálií sa zatiaĐ neprejavuje tento trend nástupu extrémistických hnutí.23

Záver Text Ekonomické aspekty a hospodársko-politické konsekvencie migraþnej politiky si za svoju úlohu zobral podaĢ kritický pohĐad na jednotlivé argumenty, ktorými býva ospravedlĖované stanovisko niektorých tvorcov hospodárskej politiky vzhĐadom k migraþnej kríze. SolidárnosĢ Európy a odvolávanie sa na kresĢanskú pomoc nie je možné. Viac než 700 miliónov Đudí na svete žije pod hranicou chudoby, väþšina sveta je reálne

ʹͳǦǡʹͲͲͺ ʹʹâÀǡǡʹͲͳͶ ʹ͵ǡʹͲͳ͸

154



chudobnejšia než Európa. Európske štáty nie sú schopné prijaĢ takéto množstvo imigrantov. V priestore Európskej únie je síce v súþasnej dobe pôrodnosĢ pod udržiavacou hranicou, ale toto nemusí znamenaĢ výrazný problém do budúcnosti. Európa patrí medzí najhustejšie obývané oblasti planéty. Naviac v dôsledku technologického pokroku je pravdepodobné, že niektoré pracovné þinnosti budú nahradzované strojmi. Trh práce EÚ trpí nezamestnanosĢou vo výške takmer 10 %. Tá je výrazne vyššia než nezamestnanosĢ ćalších vyspelých oblastí. Naviac nezamestnanosĢ mladých Đudí v EÚ je 22 %, s niektorými krajinami dosahujúcimi takmer 50 % nezamestnanosĢ. Nie je dôvod do oblastí s takto vysokou nezamestnanosĢou dopĎĖaĢ ćalšie pracovné sily. Konsekvencie celej tejto krízy môžu viesĢ buć k ćalšiemu presunu právomocí smerom do Bruselu alebo naopak k postupnému rozpadu schengenského priestoru.

Seznam literatury

CAMAROTA, Steven a Karen ZEIGLER. The Declining Fertility of Immigrants and Natives. Center for Immigration Studies [online]. 2015, , 13 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://cis.org/sites/cis.org/files/camarota-declining-fertility.pdf Daily Telegraph [online]. EU: Telegraph Media Group Limited, 2016 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/travel/maps-and-graphics/The-worlds-leastdensely-populated-countries/ Developement Goals in an Era of Demographic Change. Global Monitoring Report [online]. 2015, 2015/2016(1), 307 [cit. 2016-04-14]. Dostupné z: http://pubdocs.worldbank.org/pubdocs/publicdoc/2015/10/503001444058224597/GlobalMonitoring-Report-2015.pdf HANSEN, Randall. Making Immigration Work: How Britain and Europe Can Cope with their Immigration Crises: (The Government and Opposition /Leonard Schapiro Lecture, 2015). Government and Opposition [online]. 2016, 2016(02), 27 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://journals.cambridge.org/download.php?file=%2F35495_79A39E05EB17B574AF30D D7FD19BF67D Harmonised unemployment rate by sex - age group 15-24 [online]. EU: Eurostat, 2016 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=teilm02 1&plugin=1 HUNTINGTON, Samuel P. StĜet civilizací: boj kultur a promČna svČtového Ĝádu. Vyd. 1. V Praze: Rybka Publishers, 2001. ISBN 80-86182-49-5.



155

International migration outlook: annual report. Paris: Organisation for Economic Co-operation and Development, 2006-. ISSN 1995-3968. JANÁýKOVÁ, Stanislava, Jan SKOPEýEK, Martin SLANÝ, et al. Masová imigrace: záchrana, nebo zkáza Evropy?. Vydání první. Praha: Institut Václava Klause, 2016. Publikace (Institut Václava Klause). ISBN 978-80-7542-007-7. JUNCKER, Jean-Claude: My priorities [online]. EU: EPP, 2016 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://juncker.epp.eu/my-priorities MARTIN, Philip (eds.). Migration theory: talking across disciplines. New York: Routledge, 2000. ISBN 0-415-92611-4. MEDIAN. V Ĝešení uprchlické krize lidé nejvíc vČĜí Zemanovi. Mladá Fronta Dnes. 2016, 2016(11.4.2016), 18. Population [online]. EU: Eurostat, 2016 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/data/database?p_p_id=NavTreeportletprod_WAR_NavTreep ortletprod_INSTANCE_nPqeVbPXRmWQ&p_p_lifecycle=0&p_p_state=normal&p_p_mod e=view&p_p_col_id=column-2&p_p_col_count=1 PěÍVAROVÁ, Magdalena: Policies affecting highly skilled international migration (2014), Bratislava: University of Economics in Bratislava, 2014 Total unemployment rate [online]. EU: Eurostat, 2016 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsdec4 50&plugin=1 STREJýEK, Ivo. Imigrace jako jeden z projevĤ krize EU. In: LOUŽEK, M. (ed.): Masová imigrace: záchrana, nebo zkáza Evropy?. Vydání první. Praha: Institut Václava Klause, 2016. Publikace (Institut Václava Klause). ISBN 978-80-7542-007-7. VÁŠÁRYOVÁ, Magda. Události a komentáĜe, 5. 10. 2015. In: ýeská televize [http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udal]. Praha: ýeská televize, 2015 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalostikomentare/215411000371005/ ZAKARIA, Fareed. Postamerický svČt. Vyd. 1. Praha: Academia, 2010. XXI. století. ISBN 978-80-200-1852-6.

156



Vydavatel: Vysoká škola ekonomická v Praze Nakladatelství Oeconomica Rok vydání: 2016 Tisk: Vysoká škola ekonomická v Praze Nakladatelství Oeconomica Tato publikace neprošla redakční úpravou. ISBN 978-80-245-2150-3

AKADEMICKÁ RADA KONFERENCE

Recommend Documents