Cena $2.75
Obsah
T a p a d
Časopis pro Čechy a Slováky
Západ, bi-monthly magazíne for Czechs and Slovaks, published by thc Collegium Bohemicum in Canada Second ciass mail registration number 4890 * * *
Vydává; Collegium Bohemicum jako dvouměsíěník Redakční rada; Jiří Fabšic, Eva Ltmanová, Stanislav Reiniš, Josef Škvorecký. Miloš Suchma, Václav Táborský, Jan Uhde, Oto Ulč Redaktor: Miloš Suehma Administrátor: Milada ReiniSová Grafická úprava: Barbora Munzarová. Věra Drrmišková Sazba: Prague Typesciting, Inc. Toronto Tiskne: Triangle Graphic Ltd. Toronto * * *
Adresa redakce: Západ, Box 902!, Terminal P.O. Ottawa, On. KIG 3T8. Canada Články nemusí vyjadřoval názory redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na zkráceni a Úpravu příspěvků Redakční uzávěrka vždy 15-tého února, dubna. Června, srpna, října a prosince. Adresa administrace: Západ, Box .122, Waterloo, On. N2J 4A4, Canada Předplatné, příspěvky na tiskový fond, inzerci a /měny adres zasílejte na adresu administrace. * * *
Předplatné: ] rok: 2 roky: Can $14.00 Kanada Ca n $26.00 US $14.00 USA US $26.00 US $17.00 ostatní země (letecky) US$32.00 nebo ekvivalent v cizí měně Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma. Cena jednotlivého čísla $2.75 Odběratelé v USA a V Kanadě mohou platit osobním Sekem. V ostatních zemích bankovním přika/em nebo mezinárodni poštovní poukázkou (patrné ne j výhodnější pro evropské předplatitele). Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovní konto Západu do Bank of Montreal, 239 Weber St.N., Waterloo, On., N2J 4H5, C anada (TSA No. 5037-246).
Ústava Moudrost ústavy (Ivan Sviták)
I
Zajímavosti ze světa Krajina pod horou boha Štěstí (Eva Límanová) Budova, která odolala (R, Havlová) Afghánistán; několik paralel z nedávné minulosti (Milan Hauner) S Čedokem nikoliv do celého světa (Ota Ulč) Hrůzy kanadské pošty (M. R.)
2 4 5 6 7
Interview O rybách, knihách, ptácích a lidech s Jaroslavem Vejvodou Čest a věrnost nejen slovem, ale i činem (O.Bcerová) . Jak naši bratři osvobozovali Baťu a jiné historky (V. Táborský)
12
Humor Stručný historický nástin původu a dosavadní činnosti Společnosti pro výzkum osobnosti a díla Járy (da) Cimrmana (J. Škvorecký)
14
8 10
Svědectví Před Maďarskem (S.R.) Andrej Sacharov šedesátník (F.A. Janouch)
20
Komunismus Cena mezinárodního komunismu v lidských životech
21
Terorismus Výbuch v Mnichově (Ota Filip) Připad G. Markov
23 24
Próza Expres do Vídně (J. Vejvoda)
27
ťórum Západu Ex nihilo? (čtenář z Brna, J.V., Kanada, P.K. Smrž, Austrálie) Dopisy
31 32 33
18
Autorkou fotografie na titulní straně je Helena Fiet lingerová. Redakce ji dala název Americké kontrasty
Líbí se vám Západ? D o každého.čísla v k l á d á m e p r o p a g a č n í kartu Západu. Prosíme, předejte ji dál svým z n á m ý m , o nichž si myslíte, že by o Západ měli zájem.
ZAPAD D O VŠECH PETI SVĚTADÍLU!!!
Ústava Moudrost ústavy Dámy a pánové, lidská skutečnost je vždy daleko bohatší než lidská mysl, protože ¡před dvanácti lety, kdy jsém žil v' malé středevropské zemi. v Československu, jsem si nikdy ani nepomyslil, že bych se jednou sta! americkým občanem. Ale v roce 1968 se rozjely sovětské tanky a během několika hodin okupovala půlmiliónová armáda tuto zemi. Dočasné, ale armády dodnes neodešly. Sdílel jsem tehdy hledisko studentů, kteří psali na pražské zdi novou rovnici: "Brežněv je Hitler". Napsal jsem knihu, odsuzující sovětskou fašistickou invazi a v důsledků toho j se nj byl zbaven Českého občanství a odsouzen in absentia k osmiletému žaláři. Měl jsem štěstí, že jsem si mohl tento rozsudek od sloužit v Kalifornii, která má daleko lepší podnebí než Sibiř. Sovětská invaze nebyla prvni okupací mé země cizí a r m á d o u , protože mně bylo třináct let, když Hitlerova a r m á d a vpochodovala d o Prahy a to znamenalo popravu mého strýce, rozsudek smrti pro mého bratrance a koncentrační tábory pro mé židovské přátele. O sedm tet později vystřídala sovětská armáda nacistickou. Tuto novou okupaci v roce 1945 jsem přivila! s nadšením jako vstup do nového života v socialistické společnosti, která - jak jsem věřil s obrovskou většinou národa - vytvoří v osvobozené (opravdu osvobozené?) zemi sociální spravedlnost a svobodu pro každého občana. To se však nestalo a mohu Vám říci s absolutní jistotou, že dalších sedm let pod Stalinem pomohlo většině lidi ve střední Evropě pochopit jak prázdná jsou hesla o "budování socialismu". Obětujete-li totiž osobni svobody dnes bychom řekli lidská práva - za předpokladu, žc tim docílíte "sociální spravedlnosti", pak ztratíte svobodu ant£ docílíte sociální spravedlnosti. Sedm let vlády Hitlera a sedm let vlády Stalina poskytne každému takové politické vzdělání, že na ně nikdy nezapomene, protože Člověk se poučí - ne však z knih - že totalitní diktatura je vládou byrokrati! pro byrokraty a prostřednictvim byrokratů. Trvalo mi skoro deset let než jsem to pochopil, a než jsem se /bavil utopických iluzi o tom. co bylo nesprávné nazýváno socialismem, ale když jsem tak učinil, moje nesnáze
jako kritika systému mně trvale provázely. Dnes vidím prvních deset let svého dospělého života s odstupem, avšak kde se máte poučit o demokratických zásadách vlády za Hitlera nebo Stalina? A přece sc o nich poučíte na vlastní kůži a tím nejpřesvědčivějším způsobem, když zjistíte nedostatek těchto práv a svobod, jejich neexistenci v totalitní diktatuře. A zde je důvod proč vidím Ústavu Spojených států v tak ostrém kontrastu vůči všem formám ne-demokratických vlád, pod nimiž jsem ž i t Před dvěma sty lety ztělesnila tato ústava zásady západní civilizace a evropské kultury, formulovala demokratický způsob vlády, humanistický závazek vůči hodnotám a racionalistickou viru v rozum j a k o zdroj práva. Tyto zásady se zrodily před pětadvaceti staletími na athénském pahorku Pnyx, avšak nejvčtäí revoluce jež se kdy odehrála v dějinách byla skutečnost, ž.e tyto zásady byly relativné nedávno vepsány do základního zákona nově vzniklého státu - jakýchsi téměř bezvýznamných britských kolonii. Od této události veškerá kultura a pokrok stojí a padá s těmito zásadami, protože bez demokracie není žádné kultury a není žádného pokroku. Pochyhujete-li o tom. zeptejte se těch. kteří kdysi "bojovali za socialismus" ve stalinských organizacích - zeptejte se mne. Bez demokracie není socialismu. Americká ústava vyžaduje - poprvé v lidských dějinách - rovnost a nezadatelná práva na život a svobodu jedince, uznává hledání osobního štěstí za právně ospravedlnite!ný nárok a cíl lidského života. Od doby, kdy římský básnik napsal nádherné verše "aurca prima sata'st aetas quae vmdice nullo...", tedy od doby, kdy byla formulována věčná utopie o zlatém vělíu. v němž by lidé žili bez útlaku, 'zůstávala tato utopie pouhým snem - až do 4, července 1776. kdý jakýmsi rebelům napadlo, že by tento sen měli učinit základem jejich budoucího státu! Jaká odvaha, jaká sebedůvěra, j a k á skvělá vize zde učinila nevyzkoušené,neověřené zásady a filozofické domněnky o lidské povaze prvním zákonem země, jež Čelila daleko mocnějšímu nepříteli a obrátila se zády k tradicím vlád, jež uznávaly svobody pro vládnoucí elity. ale ne pro všechny občany.
Ústava byla dokumentem, který nebyl napsán j a k o základni zákon mocenské elity, ale jako soubor pravidel zabezpečujících vládu lidu, a umožňujících vývoj, změnu. Nikdy před tim nebyla podobná ústava napsána, protože i ty nej náročnější požadavky, jež byly vysloveny v minulých vzpourách, nebyly schopny zajistit vývoj k lepšímu, pokud vítězové měli zájem jen o to, aby zajistili svou vlastní moc. Tvůrci americké ústavy byli prvními lidmi v dčjinách. kteří zamýšleli učinit revoluci trvalou a kteři věřili, že pomáhá jak lidu tak zemi, jestliže se každé čtyři roky establišment vyčisti. Ústava institucionalizovala permanentní strukturální změnu prostřednictvím serie mini-revolucí. které se nazývají volby, které civilizují moc a předcházejí násilí. Když jsem Vám už poodhalil svoji temnou minulost člena stalinské strany, mohu Vám nyni sdělit to nejhorši - j s e m také filozof. Filozofie čili hledání moudrosti je jakási dětská choroba, asi jako neštovice, které na Vaší osobnosti zanechají provždy své znamení. Ve filozofické souvislosti jc ústava ještě významnějším úspěchem než když ji posuzujeme jako pouhý právní dokument. Ústava je monumentální svědectví o osvícenské filozofiu tedy myšlenkového směru, který uznal základní lidské potřeby - život, svobodu a štěstí - za pružiny lidského jednáni, l a t o filozofie ospravedlnila racionálni osobni zájem a pochopila potřebu osobní svobody jako podstatný aspekt lidské přirozenosti. Nárok jedince na lidská p r á v a j e nám dán a priori, tedy předchází vlády a vládce jež práva Udílejí, a to je revoluce všech revolucí. protože Vám dává právo vystřídat vládu, která porušuje tyto posvátné zásady lidské přirozenosti, jedince a občana. Nikdy r.ebvl formulován labilnější základ pro jakýkoli stát - a přece stát založený na těchto zásadách přežil dvě století. Ústava se stala výrazem poznané pravdy o lidském údělu, smířila zásady vlády s věděním o tom, co žc jsme jako lidé a tak dosáhla jedinečné formy státu, v němž očan mohl řici slova, jež byla do té dobv jen výsadou krále: "Stát jsem já!" O p r a v d u , poprvé v dějinách sc občané stali rovni králům, a mohli tedy být věrni své ústavě stejně j a k o mohli být věrni 1
PRINTED MATTER
ZÁPAD B o x 322. W a t e r l o o . O n t a r i o , Canada N2J 4 \ 4
•
Pošlete mi ukázkové číslo
•
Objednávám si časopis a poukazuji:
• Předplatné na 1 rok Can $14.00 • v Kanadě (šekem) Can $14.00 • v Kanadě (šekem) US $14.00 • v USA (šekem) US $17.00 • v ostatních zemích - letecky • mezinárodní poštovní poukázkou • bankovním převodem
• • • •
Předplatné na 2 roky Can $26.00 (šekem) US $26.00 (šekem) US $32.00
ZÁPAD, časopis pro Čechy a Slováky začal vycházet v roce 1979. Je to obměsíčník vydávaný v Kanadě a určený pro Cechy a Slováky nejen v Severní Americe, ale po celém světě. Přináší zajímavosti ze světa (zahraniční komentáře, cestopisy), z Československa (od autorů z československa), čs, emigrace, úvahy, diskusní příspěvky, zajímavá interview (např. s J, Voskovcem, M. Navrátilovou, A.J. Liehmem, V. Jasným, A. Mandlovou, A. Vrzáňovou, R. Kubelíkem, K. Krylem, J, Hutkou), zprávy o novinkách na exilovém knižním trhu, filmové a divadelní recenze, humor, fejetony, prózu a poezii (např, J. Škvoreckého, M. Kundery, O. Filipa, O. Ulče, V. Skutiny, V. Hejla, J. Blažkové, I. Blatného), kresby (např. I. Steigera, J. Kristoforiho, P. Kantorka), umělecké a zpravodajské fotografie, ukázky z prací našich grafiků a malířů a další zajímavé příspěvky od apofupracovníků žijících v mnoha zemích. Redakční radu tvoří: Jiří Fabšic, Eva Límanová, Stanislav Reiniš, Josef Škvorecký, Miloš Suchma (redaktor), Václav Táborský a Jan Uhde. Pokud jste o Časopisu, který za krátkou dobu své existence získal čtenáře ve více jak třiceti zemích, neslyšeli, napište si ještě dnes o předplatné nebo o ukázkové číslo!
zde
odstřihněte
P r o s í m e , vyplňte pečlivě známka
I. titul, křestní j m é n o 2. příjmení
.1. podnik (chcete-li dostávat časopis do zaměstnáni) 4. číslo d o m u , ulice, byt 5. čtvrť
ZÁPAD
6. město
P.O. Box M 2 Waterloo, Ontario C A N A D A N2.1 4 A 4
7. provincie (stát v USA), oblast 8. země (stát) 9. poštovní kód
Zajímavosti ze světa Krajina pod horou
boha Štěstí Včera byla pouť na hoře Gongenzan (395 m n i m ) , kde sídli 7 bohů Štěstí, z nichž nejhlavnějšímu, bohu BiíSamon, je zasvícena svatyně v půli hory. Prodírali jsme se ve tmě davem, do prudkého kopce ar ke zvonici, která je branou do lesa plného sošek bůžků a bohů, vytesaných z kamene. Téměř každý z nich bydli v domečku z bílého dřeva, k velikému svátku vymeteného od jehličí a spadaného listí. U vchodu do domečku talířek s čerstvým jídlem, bílá Čistě umytá feďkev, jablko, mandarinka a rýžové víno saké, květiny, svíčky a vonné tyčinky. V šinloistieké svatyni nával takový, že trvá půl hodiny protlačit se až před oltář a zazvonit na zvoneček, který přivolá pozornost boha Bíšamon Krátká modlitba a dav nás vystrká zase ven, kde před svatyni hoři tisíce svíček a kouří se z haldy vonných tyčinek. Zde je nutno se nadýchat vůni a rukou na sebe nahnat co nejvíc kouře pro dobré zdraví v příštím roce. Vedle, v přístavku k hlavni svatyni sídlí bohyně lásky a milosti Kannon. Za 100 yenů je možno vytáhnout si z. hromádky véšteb tu zaručeně vaši, na svítku hedvábného papíru. Ať příznivá či ne, přiváže se po přečtení na větévku mohutného
Bůh
sobě, protože ústava je neoslovovala jako černé nebo bílé, bohaté nebo chudé, vzdělané Či nevzdělané, ale jako občany, kteří sdílejí lidský úděl a státní moc jako rovní s rovnými. Ústava Spojených států je nejinternacionalističtější dokument, jenž kdy byl napsán: vyjadřujenejrevolučnějši moc v kosmu - poznanou pravdu o čjověku. Ústava je konečné svědectvím moudrosti, je dílem moudrých lidí, kteří věřili v moc idejí, ale znali íéž slabostí lidské povahy. Nesnažili se uskutečnit své ideje tím, že by vehnali neochotné do vnuceného ráje, spokojili se s trvalou pozvolnou změnou, kterou musí lidé sami přijmout a uskutečnit, ovšem jen tehdy když si to sami přejí. Zatím co revolucionář potřebuje teror, aby uskutečnil své ideje, reformistovi stačí demokratický systém jako mechanismus změny, jenž se reguluje sám. Tento systém je stále výjimkou, i v současném
světě, kde autoritativní eiitářství svétě, kde autoritativní totalítářství zprava i zleva se stává stále agresivnější. Demokracie jsou velmi zranitelné a zdají se být dnes stejně dekadentní a slabé, jako se zdály Hitlerovi, když okupovat jednu zemi za druhou. Ale zeptejte se polského dělníka, afganského povstalce, sovětského disidenta, čínského komunistického předsedy vlády, uprchlíků z Kambodže a Kuby, kde vidí naději? Ústava není jen ztělesněním kultury a moudrosti, je symbolem naděje pro budoucnost, pro nás, novorozené občany. Je mi padesátpět let, ale nikdyjsem nežil jako dospělý občan v demokratickém zřízení, a mám-Ii dnes poprvé nazvat americkou ústavu, tento dokument skvělého západního dědictví', svou vlastní ústavou, je to pro mne zvláštní pocit. Hájil bych ji vlastním životem? Ano, ale nikoli proto, že jsem právě přísahal, ale
2
Stisti
cypfiSc nebo zasune za odchllpnutou kůry, 1'nsvíítný strom m;í kou zelnou si)u dobťé věštby vyplnit a špatné zruSit. Před vstupem do svatyně by sí měl člověk tříkrál vykloktat a upláchnout ruce u studánky s horskou vodou, ale nával je tak veliký. Že se nelze ke studánce protlačit. l'o zbytek roku, ve všední den, svatyně stojí opuštěná v tichu lesa, jediný z.vuk, bublání potoka, cvrkot cikád a hvizd mořského pria. Ve všední den si třikrát vykloktáme a třikrát se napijeme z bambusové sběračky. Opláchneme si nejdříve levou pak pravou ruku a vystoupíme po staletých do Šeda vyšlapaných dřevěných schodech do svatyně a třikrát tlesknem k přivolání boha. A bůh, který sídlí v uzavřené části svatyně, která se otvirá jen jednou za rok při slavnosti o půlnoci, přijde. Obejme nás rukou vonící po cedru a vzácných dřevech, promluví na nás hlasem teplého vánku, jenž rozhýbá něžné, kadeřavé hlavy bamhusových hájů. Na hoře Gongenzan sídlí bůh Štěstí. Občas sedím v půli kopce na velikých balvanech a dívám se do krajiny jako z. letadla, domečky - krabičky od sirek, políčka - lidská dlaň, auta - dětské modely a člověk malý jako brabeneček, že ho ani nevidíš. Krajina končí v modrém oparu Vnitřního moře, z kterého jako duprotože hledání moudrosti mne vedlo k podivnému "objevu", totiž že konečné pravdy o lidské existenci pokud vůbec jsou - byly vepsány do ústavy Spojených států amerických. Zásady ústavy jsou neporazitelné, protože jsou pravdivé. Koneckonců, pravda zvítězi, nebo doufejme, že zvítězí. Není silnější moci v lidském jedinci než moc poznané pravdy. A přisahaje tedy na americkou ústavu. zůstávám zároveň věrný nejznáméjšímu Čechovi. Janu Husovi, kdysi rektoru pražské univerzity, od níž jsem dostal doktorskou hodnost, Tento středověký myslitel a český filozof byl upálen jako kacíř, protože radil: "Slyš pravdu, mluv pravdu a braň pravdu - až do smrti." (van Sviták Projev přednesený u příležitosti uděleni státního občanství, na slavnosti Dne ústavy, 17. září 1980, v Saeramentu, Kalifornie, Spojené státy.
chové vystupují' siluety sopečných nepodporuje a toleruje se jen ve výkopců. Na jeho pobřeží v dellě řeky jimečných případech. Tím by mohl Otagawy, město jež nepotřebuje nastat dojem, že život je fádní a ulipředstavováni, neblaze proslulá Hi- ce stejná, nezajímavá, ale podívám-li 1 rošima, světový unikát, obraz ďábel- se blíže vidím, že jinost nastává mezi ských schopnosti lidského mozku, skupinami, nikoliv lidmi a že je stejně "utopie", o které se šeptá. Po 35 le- zajímavá jako ta, na kterou jsme tech těžko uvěřit, že milionové mo- zvykli. Hirošimské ženy se dělí do derní město sloužilo nejh různější m u několika skupin. První, mladé dívky lidskému experimentu v dějinách. v uniformách středních škol, hlučné Ze rodiče teenagerů debužírujících a afektované. Druhá, trochu starší na Big Macu 5 minut chůze od epicentra atomové bomby, mají viditel- nich domů, bank, úřadů, pořád ještě né i neviditelné následky bombar- hlučné, ale už miň afektované. Třetí dování. Na první pohled, Hirošima skupinu tvoří těhotné ženy. Těch je je město jako jiná japonská města, tolik, že mám někdy pocit, že je se moderní s příchutí tradice, která je mnou něco v nepořádku, když si před tu dokonale napodobena rekon- sebou důstojně nenosím veliké břistrukcí jako v Norimberku Či Varša- cho. Občas v té tlačenici, mě některá : vě. Ráda se toulám úzkými uličkami odhodi na d r u h o u . o d té sezase měka nakukuji do drahých butik s fran- ce odpéruji a letím na třetí. Čtvrtá couzským dovozem či exotických skupina: matky s dětmi, (logicky). obchodů s látkami na kimona, tra- Děti se tu nosí většinou na zádech, diční keramikou, Či kapesními kom- zřídka v náručí a kočárek jsem tu pjůtry 21. století. Nebo sedím u Mac ještě neviděla. Chlapečci se nosí déle Donalda mezi mládeži, nostalgicky než holčičky anebo se to jen zdá, ukusuji 7. cheesburgru a d i vám se z okna do uličky zastřešené sklem, která se táhne středem Hirošimy a je nákupním centrem města, kde suchou nohou lze přejít několik bloků. I o je tu velice důležité, celý červenec je doba dešťů, každý den prší, což jc siovo značně nevýstižné pro to, co se ve skutečnosti děje. 3 "leje" je nedostačující, bubnuje, buší, řve, chlejstá, chrlí, víří tak mohutně a tak dlouho, Ž_e posléze nastane dojem, že to nikdy nepřestane a že se bliží druhá potopa světa. Na mnohých místech okolo Hirošimy naneštěstí opravdu nastane, celá městečka a vesnice hluboko pod vodou, spousty lidí utopených a nezvěstných, úroda zničená. Letos byl prý výjimečně špatný rok díky Mount St. Helen deštníkový bussínes vzkvétá. Když prší, každý má deštník, i dvouleté děti. I.idé se šikovně proplétají, aby jeden druhému nevypichli oko, deštníky jsou všech barev a velikostí a ulice vypadá jako rozkvetlá louka. A tady se člověk opravdu musi šikovně proplétat, všude jsou záplavy lidstva, samé černé hlavičky a šikmá očka, H; jen zřídka potkáš cizince a když, vyí r ' padá obrovský, nemotorný, špinavý a mastný a Japoncům pravděpodob- « ^ V - * » k * — ně i páchne. Japonci i v největším Jeden z bohů Štěstí vlhku a vedru dělají dojem, že se nic chlapečci se nosí tak dlouho a í už neděje. Jsou pořád bezvadně učesa- jsou skoro větší než maminka, (děti ní a Čistí a nosí bílé košile bez po- jsou tu díky dobré stravě stejně velké skvrny. Japonská školní mládež4-18 jako v Kanadě nebo Českoslovenmá uniformy, bílé košile, černé kal- sku, zatímco matky starší než 20 let hoty či sukně, vlasy nakrátko ostři- jsou podstatně menší než americké hané. Zdají se slušní a disciplinovaní, nebo evropské), jejich nohy se kláti dělají vše vc skupinách a to až do mámě až ke kotníkům, hlavu mají pozdního věku. Individualita se tu dvakrát tak velkou a ruce o hodně
Simoistická svatyně - střecha silnější, stehna jak bernardýn a klidně si spi, hlavu zvrácenou a klimbající, zatímco matka, zpocená jak dromedár ho s pyšným úsměvem vleče ulicemi. Za ní obvykle cupitá holčička, která vypadá mladší než její bratr co se nese. Pátá skupina jsou tytéž matky o dvacet let starší, teď zas vodí za ruku své matky, rozkošné stařenky, které se jich drží jako klíště a které též tvoří skupinu šestou. A muži maji své skupiny a pak turisti s vlajkami, aby se poznali, děti ve žlutých, růžových a bleděmodrých kloboučkách, chlapečci v tradičních úborech na kendó (japonský Šerm s holemi), slepci. Hirošimské chodníky jsou předěleny v půlce žlutým pruhem s velikými kulatými cvočky. To je pro slepce. Když po tom jde, dojde kam potřebuje a není odkázán na ničí pomoc. Na vět'Sich křižovatkách hraje hudba na zelenou, aby slepec poznal, má-li ještě čas přejit nebo počkat na další zelenou. Onehdá jsem to viděla v praxi, slepý pán si to šupajdil po cvočkách jakoby viděl, do nikoho nemusel vrážet, protože mu nikdo po tom žlutém pruhu nechodí Co se týče zvláštností. Viděla jsem dámu v kimonu jak prerezávala před bankou na cirkulárce železnou trubku. Viděla jsem obrovské hnědé brouky, něco jako náš roháč, za 350 jenů v obchodě se zvířectvem. Též jsem tam viděla skaraby, ale většinou jen po půlkách, buď hlavu s kusem těla nebo zadní půlku se Čtyřma nohama. Cena stejná jako za živého roháče, což se mi zdálo trošku přehnané. A pak jsem viděla venko3
Budova, která odolala
K o bo
Daiši
vánku středního věku s šestiletou holčičkou, za kterou letěl motýl žluťásek. Letěl jí kousek nad hlavou nebo kousek za ní, celou dobu co jsem je pozorovala. Když se zastavila, létal nad ní a čekal, když pokračovala v chůzi, pokračoval i on. Motýl na hlavní třídě je vzácný úkaz, ale ochočený motýl... už se ničemu nedivím! Když. je možno prodávat půlku brouka, proč by se nemohl vycvičit žluťásek a vodit se na procházky do města? V takhle přelidněné zemi si Člověk nemůže dovolit psa a i kdyby, musel by za ním sbírat s lopatkou a papírovým pytlíkem, tak má alespoň motýla - ještě nikdy nikdo, pokud je mi známo, neplatil pokutu za to, že někdo Šlápl do motýlího trusu. Aneb, nent-li ani možnost chovat motýla z nedostatku vhodného prostoru na létání, utilisuje se alespoň půlka brouka; ani nejí ani netrousí ani nelítá. A majitel š i j i může hladit po hlavě nebo po zadku, podle toho co má ve větší oblibě. Krajina pod horou boha Štěstí je zvláštní a neobvyklá. Člověk udělal zkušenost, které se bojí celý svět. Potkávám lidi popálené atomovým zářením s jizvami po hlubokých vředech, lidí se znetvořenou tváří, bez ucha, ruky, nosu, s jizvami uvnitř, po dětech, rodičích, sourozencích, lidi s vleklou chorobou ze záření, která jim koluje v krvi. Deset kilometrů od balvanů, na kterých sedávám, silueta moderního města. Vidím vše jako z letadla a neni těžko si představit místo výškových budov planinu, nad kterou se vznáší mrak ve tvaru obrovské houby. Zákon pravděpodobnosti nám však říká, že podruhé se nebude vz_nášet tady, ale někde jinde. Je zbytečné dodávat, že "někde jinde-" je'všude, kromě Hirošimy a Nagasaki. Eva Límanová 4
Architekt Jan LetzI odejel v roce 1907 do Japonska, kde projektoval a prováděl stavby převážně významných budov, mezi jinými i budovu Průmyslového paláce v Hirošimě. Snažit se o konstrukci, která by odolala případnému zemětřesení. Po třiceti létech 6. srpna 1945, po výbuchu atomové bomby tato budova zůstala jediná v tomto zničeném městě stát. Po adaptaci slouží dodnes jako muzeum nazvané "A BOMB D O M E " . Deska u vchodu do budovy říká, že autorem této budovy byl v roce 1915 (5. srpna byla slávnostné otevřena) architekt .IAN LETZL. Japonci na něj vzpomínají s obdivem. V únoru 1968 navštívila Československo japonská žurnalistka Fumiko F ujíta a pátrala po příbuzných architekta J. l.etzla a obrátila se o
Literární fond Jana Zahradníčka V Los Angeles byl v minulém roce při Klubu československé kultury založen literární fond Jana Zahradníčka s cílem udělovat, zpočátku obročně. později každoročně, cenu za nejvýznamnější české básnické dílo vydané doma Či v exilu v uplynulém období. O udělování ceny bude rozhodovat porota sestávající z osobností našeho kritického a literárního exilu. Zájemci o přispění na tento fond mohou zaslat svůj dar na: CZECHOSLOVAK CULTURE CLUB - F O N D .1, Z., Account No. 32-17616-6, P A C I F I C F E D E R A L SAVINGS, 12335 Venice Blvd., Los Angeles. Californía, USA 90066. Tisková služba Klubu československé kultury
pomoc na svaz architektů v Praze. To se podařilo pomocí rozhlasu. Přijela do Náchoda, architektova rodného města, kde se setkala s rodinou jeho neteře. Navštívila na hřbitově uloženou urnu v rodinné hrobce. V únoru 1980 s novoroční gratulaci připomínala žurnalistka, že 9. dubna je 100. výročí narozenin arch. J. Letzla a napsala o něm článek do novin. V Náchodských novinách též vzpomínali, taktéž v rozhlase Královéhradeckém, na hrob položili kytici karafiátů se stuhou 100 let architekta J. l.etzla. Tak tedy po tolika letech došel ocenění a proslavil svůj národ, svou zemi. jeden z nadaných žáků profesora K otěry z Vysoké umělecko-průmyslové školy v Praze architekt Jan Letzl. R. Havlová
Průmyslový palác architektem
navržený Letztem
Egon za rok 1980 udělen Výroční cena Egona Hostovského za nejlepSÍ literárni dilo vydané v roce 1980 v exilu, udělovaná pod záštitou Torontské university, byla přiznána Karlu Peckovi za román Motáky nezvěstnému, který vyšel v nakladatelství Sixty-Eight Publíshers, Corp. Porotu soutěže tvoří A. J. Liehm z University of Pennsylvania, Josef Škvoreeký z University of Toronto, Jiří Voskovec a Gleb Zekulin z University of Toronto. Gratulujeme "českému Solženieynovi", že se mu po letech pozoruhodné literární práce konečně dostalo zaslouženého ocenění. Redakční rada Západu
Afghánistán: několik paralel z nedávné minulosti reálku, jejíž absolventi dávali přiroS odstupem doby se potvrzuje, že zené najevo proněmecké sympatie. sovětská okupace Afghánistánu je Od kulturní infiltrace zbýval jen krůz hlediska strategického mnohem ček k dominantnímu vlivu na afdramatičtějším mezníkem mezinághánské hospodářství a brannou rodni politiky než československý moc. Není jisté bez zajímavosti uvést, srpen 1968. Mnoha zastáncům déže hned na druhém místě mezí evroptente se americký pokřik nad sovětskými dodavateli průmyslových inským vpádem do Afghánistánu moli! vestic a dovozci zbraní bylo pravé zdát bouři nad sklenicí vody, kvůli Československo. Po 15. březnu 1939 jakési nedůležité zemičce kdesi ve připadly ovšem čs. pohledávky v Afstřední Asii - jiik by to asi formuloghánistánu nacistickému Německu a val Nevilie Chamberlain, když chačs. experti i s rodinami stáli před stejrakterizoval nacistickou hrozbu Čeným dilematem jako o třicet let poskoslovensku v r. i938. Jak může pouhých pět sovětských divizí, posla- zději; buď kolaborovat s okupanty, anebo přeběhnout na druhoustranu. ných koncem prosince do AfghániPo vypuknutí války vyhlásila afstánu, radikálně /.měnit strategickou ghánská vláda přísnou neutralitu, rovnováhu mezi USA a SSSR? Proč všechen ten povyk kvůli Af- což umožňovalo Němcům zůstat v zemi až do konce r. 1941. Jejich koghánistánu? Proč je tato hornatá lonie byla po řadu let nej Silnější, země tak mimořádně strategicky důležitou? Během 19. století se Britové zhruba desetkrát početnější nežli dvakráte pokusili okupovat Afghá- celkové množství Angličanů v Afghánistánu. nistán a pokaždé utrpěli krvavou porážku. Ve zbývajících šesti desetiNěmečtí odborníci se především letích svého panství nad Indií se mu- snažili získat v co nejkratší době seli chtě nechtě smířit s existencí nerozhodující kontrolu nad afghánutrálního Afghánistánu jako neovla- skou komunikační sítí. Jelikož v zedatelného nárazníkového státu mezi mi neexistovaly prakticky žádné mojejich vlastní a ruskou sférou vlivu. derní silnice, snažili se němečtí inExistují však ještě zajímavější para- ženýři budovat je lakovým způsolely z poměrně nedávné minulosti, bem. aby se staly sjízdné i pro tanky kieré jsou dle mého mínění poučněj- a to od západu na východ k indické ší pro pochopení dnešní sovětské hranici. Silniční stavby méla na staagrese. rosti Organisation T tni t (OT). která byla v té době považována za nej větší Tou první bylo systematické pronikání Afghánistánu německými polovojenskou stavební firmu na experty v období mezi oběma světo- svétě, mající v samotné Říši na starosti stavbu dálnic a opevněni. Nevými válkami, které obsahovalo řadu překvapujících analogii s pozdější podařilo se mi zjistit jinou zemi, kde sovětskou politikou. Již v r. 1915 by Todtova organizace dosáhla takového monopolního postavení již uprostřed světové války si vybralo císařské Německo Afghánistán jako před vypuknutím války. Najaře 1938 cíl pro svou snad nejdobrodružnéjší zahájila Lufthansa pravidelnou levojenskou a diplomatickou expedici. teckou dopravu mezí Berlínem a KáBerlínští stratégové byli posedli před- bulem. K leteckému spojení patří sastavou zřídit z této nepřístupné ze- mozřejmě i telekomunikace, o které mě, jejíž obyvatelé nenáviděli Angli- se postaraly další německé firmy čany stejně tak jako Rusy, ideální Siemens a Telefunken, které dodaly základnu pro podvratnou Činnosti zařízení i operátory pro obsluhu afvůči Britské Indii stejně tak jako ghánských letišť a rozhlasové stanice v Kábulu, Ruské říši. Pokud jde o Britskou Indii, jejich Britové neviděli v této systematicplán ztroskotal. Nicméně jejich pro- ké německé infiltraci nic podezřeléjekt inspirovat řadu dalších němec- ho, a až do konce r. 1938 ji tolerovali kých plánů v této oblasti v následu- jako hráz vůči daleko nebezpečnějjících dvou desetiletích až do 2. svě- šímu sovětskému vlivu. Podceňovali tové války. Během 20. let např. ně- dlouhodobé strategické důsledky německá vláda ostentativně podporo- mecké přítomnosti v Afghánistánu vala Afghánistán na mezinárodním pro jejich vlastni panství v Indii, fóru; organizovala řadu vědeckých Kdyby se bývalo v předvečer války expedicí do střední Asie, které mčly podařilo nacistům získat rozhodujídůležitý význam pro vojenskou kar- cí vliv na afghánskou vládu, dosáhli tografii; zřídila v Kábulu německou by rázem strategicky výhodného po-
stavení na dvou frontách, které se nacházely na neuralgicky nejcitlivějŠích místech nejen Britského, ale t sovětského impéria: n a j e d n é straně to byla tzv. Severozápadní hranice mezi Britskou Indií a Afghánistánem, která byla permanentní vojenskou zónou neustále ohrožovanou neovladatelnými paštúnskými kmeny, soustřeďujících zhruba půl miliónu ozbrojených horalů, což představovalo v oné době nejsilnéjši koncentraci guerrilly na světě. Na druhé straně se dalo území Afghánistánu využít k panturánské agitaci mezi muslimským obyvatelstvem sovětské střední Asie, které - jak ukázala 2. světová válka - jen čekalo na příléžitost vzepřít sc bolševickým usurpátorum, Nacistická zahraniční politika však svou jedinečnou šanci v Afghánistánu promarnila. Důvody pro toto selháni byly mnohé a není možné je na tomto místěanalyzovat. Tím nej důležitější m byl jistě hluboký Hitlerův nezájem o tuto oblast a jeho zásadně odmítavý, rasisticky motivovaný, odpor k třetímu světu, třebaže on sám se tčšil mezi islámskými nacíonalisty velké popularitě, t a k se stalo, že to bylo právě Hitlerovo veto, které např. překazilo uskutečněni jednoho snad z nejsmělejších plánů, který němečtí orientální experti vyplodili brzy po vypuknutí války: dosadit bývalého afghánského krále Amánulláha, žijícího v římském exilu, znovu na trůn - a to se sovětskou pomocí. Amánulláli byl zajímavou postavou královského reformátora, dodnes opředeného legendami v jeho vlasu. Během svého desetiletého panování (1919-1929) se snažil zmodernizovat svou zaostalou zemi a přivést ji rovnou do automobilového věku - podobně jak si to předsevzali daleko radikálnějšími metodami dosáhnout stoupenci stran Kha/k a Parčam, když provedli puč v dubnu 1978. Avšak německý plán znovunastolení Amánuliáha z konce 1939 se dal uskutečnit jediné s vydatnou sovětskou pomocí, která se projednávala v Moskvě, Nesmíme zapomínat, že to byio právě sovětské Rusko, které jako první stát uznalo v r. 1919 nezávislost Afghánistánu a o deset let později, když se Amánulláh marně snažil bojovat o svůj trůn proti rebelii konzervativních předáků, mu nabídlo vojenskou pomoc. Snad jednoho dne vydají sovětské archívy tajemství tohoto dobrodružného podniku v rámci společné nacistickosovětské stratégie s cílem rozbití Britského impéria právě tam, kde byla 5
jeho obrana nej choulostivěj Si a citelně by zasáhla jeho "měkký podbrišek" (parafráze Churchillova výroku). Druhou málo známou paralelou byla, řečeno jazykem britských stratégů, sovětská hrozba vůči Indii. Ta se datuje již od samého začátku 20. let jako součásti revolučního plánu Kominterny podkopat pozici kapitalistických velmocí v samotných koloniích. Bohaté materiáiy v anglických archívech dokazuji, že v letech 1938-1940 sedalo hovořit o obnovení této hrozby napadení Indie přes území Afghánistánu. Pro nás má tato celkem neznámá epizoda význam v tom, že nám její analýza umožňuje studovat britskou reakci na hrozbu agrese (zdali sovětské ¿i nacistické není v tomto kontextu podstatné) proti státu, který zaujímal strategicky klíčové postavení jako brána otevírající cestu do Britské Indie. Afghánistán byl považován za integrální součást její vojenské obrany. Britští stratégové se tudíž nemohli vymlouvat - tak jako napr. v případě Československa a Polska - že Afghánistán byl nedostupným pro jejich pozemní a lelecké jednotky, j i ž v r. 1907 se totiž Britové rozhodli, že budou považovat ruskou invazi Af-
ghánistánu /.a eas'us helii, po které musí hned následovat deklarace války vůči Rusku. Po sesazení Arnánulláha Britové tuto klauzuli ze svých vojenských plánů vypustili, V r. 19.18 však afghánská vláda dospěla k závěru, že sovětská hrozba byla obnovena a sama požádala Brity o přislib vojenské pomoci jestliže k tétoagresi dojde. Jednání probíhala samozřejmé tajně, neboť Afghánci nechtěli vyprovokovat nelibost svého mocného severního souseda. Uzavření nacisticko-sovčtského paktu z 23. srpna 1939, po kterém následovala o necelý měsíc později likvidace Polska oběma velmocemi, vyvolalo opodstatněné podezření, Že se Hitler dohodl se Stalinem skoncovat co nejdříve s Britským impériem, využívajíce antj impéria liati ck é a antikoloníalistické agitace ve třetím světě. BritStí stratégové v té době uvažovali konkrétně o možnostech sovětské agrese vůči Afghánistánu. Správné však usoudili, žc velchorský masiv Hindukuše představoval nepřekonatelnou překážku pro sovětské pozemní jednotky (moderní silnici s tunelem přes Salangský průsmyk dokončili sovětští inženýři až o dvacet lei později - třebaže se stavbou začali již za vlády krále Amánulláha). T o znamenalo, že i kdyby došlo k invazi Afghánistánu na podzim 6
1939, samotná indická hranice by se dostala pod přímou hrozbu sovětského agresora až nčkdy v létě [940. Zato nic nestálo v cestě leteckému útoku na Indii. Britové odhadovali počet moderních bombardovacích letadel v sovětské střední Asii na 400, proti kterým byli s to postavil v Indii pouze jednu proiiletadlovou baterii a vůbec žádná stíhací letadla. Dokonce nevylučovali, že by německá Luftwaffe mohla lehce posilit sovětské bombardovací perutč ve střední Asii. Ale sověti tentokráte nezaútočili. Jejich vlastni stratégové si zřejmě museli uvědomit s jakými obrovskými logistickými problémy by taková invaze byla bývala spojena, srovnáme-li ji např. s operacemi ve východním Polsku, v Besarábii a v Bukovině, Rozhodujícím faktorem bylo zřejmě to, žc Stalin byl až příliš zaneprázdněn dělením kořisti v Evropě a s obavami sledoval Hitlerovy další agresivní choutky. Proto zřejmě váhal přijmout jeho svůdnou nabídku, přednesenou za Molotovovy návštěvy v Berlínčv listopadu !940, aby totiž zahrnul celou oblast Indického oceánu včetně Perského zálivu, do sovětské zájmové sféry, výměnou za sovětské partnerství v Ose. Diktátora z. Gruzie zřejmě přitahovala daleko silněji Evropa nežli nehostinné oblasti za Kavkazem. V Evropě však vyžadoval ľlitler volnou ruku pro sebe, zejména pokud šlo o Balkán, který patřil do tradiční sféry ruské expanze. Netrpělivý Hitler se proto rázem rozhodl ukončit nepříjemné období nacisticko-sovětských libánek a drtivým úderem zlikvidovat svého potenciálního soka. Pokusme se vyvodit z naší historické reminiscence určité závěry o současné sovětské okupaci Afghánistánu. Není pochyb o tom, že přiblížení sovětské ozbrojené pěsti k Perskému zálivu a tím k hlavni tepně naftového zásobováni Západu znamená, že oblast indického oceánu se stává hlavním strategickým kolbištěm mezi občma supervelmocemi. Tato skutečnost je známá sovětským stratégům již radu let, i když jejich američtí kolegové v Pentagonu ši ji uvědomili teprve v době nedávné. Moskva dovedně manipuluje s indopákistánskou rivalitou a jíž dnes je možné slyšet předpovědi, že do deseti let ovládne celý jih o asijský subkontinent a stane se tak dědicem Britského impéria v télo oblasti. Dnešní vládcové Kremlu nespěchají, mají čas; ne nadarmo se považují za velmistry šachové hry. Nejenom, že sověti mají výhodu přímých nástup-
ních prostorů po souši; tato strategická výhoda je zesílena přítomností silné námořní flotily v Indickém oceáně - přímého to důsledku fenomenálního rozmachu sovětské námořní moci v posledním desetiletí. Neochota Moskvy stáhnout své jednotky z Afghánistánu nasvědčuje, že Rusové sleduji v této oblasti dlouhodobé cíle, ze kterých nehodlají slevit. Milan Hauner
S Čedokem nikoliv do celého světa Závod R E K L A M A ČEDOK vydal a P O L Y G R A F I A 02, Grafická 1, Praha 5, vytiskla materiály, jak že lze do světa v roce 1981. Jde o sdělení ve dvou svazcích, každý o jednatřiceti stranách. První díl obsahuje SSSR, Bulharsko, NDR a Kubu, druhý díl nesocialistické státy - plus Jugoslávii a Rumunsko a Polsko. "Co může být přitažlivějšího, než zamávat křídly a s vítězným, veselým pokřikem vzlétnout do oblak, blíže slunci a pak zamířit, kam oko či srdce zavelí...? Není tedy divu. že stovky cestovních kanceláři, leteckých, autokarových i lodních dopravních společností i jiných turistických organizaci a asociací nesou ve svém znaku či symbolu zakomponovaného ptáka. Výjimkou není ani ČEDOK, který v roce 1980 oslavil jíž šedesát let svých služeb cestující veřejnosti. J a k o jediná univerzální cestovní kancelář u nás, svými kapacitami, objemy činnosti, počtem pracovníků i rejstříkem služeb se řadí mezí pět nejvčtších agentur svého druhu na celém světě." To tedy ČEDOK se zakomponovaným ptákem. Za poetickým úvodem jsem začal hledat informace o kádrovém řízení a našel jsem málo. Bod 2 na stranč 2 oznamuje, že "U zájezdů do socialistických zemí, kde jsou nej vyšší měrou zjednodušeny výjezdní formality (stačí platný cestovní doklad}, je možné se přihlašovat prakticky až do posledních dnů před odjezdem." Jinde a jinam tedy formality jsou nejednoduché a proces je to na dlouhé lokly. Bod 9: "Účastníci zájezdů si musí sami a včas zařídil cestovní doklady (platný pas, výjezdní doložky) kromě víz. Dále musí účastníci řádně okolkovat a vyplnit celní a devizové prohlášení." Očkování vyžaduje bod 8. Nicméně nikde ani slovo o doporučování, povolováni, prokádrovávání.
domníval, že vyměšování bývá bez liv Florida, Grand Canyon, KaliforTřeba Helsinky zapůsobily a feudálpoplatku. Dýchá zde snad na nás již nie. Hory Skalisté a Údolí Smrti. ní proces byl zrušen. ona poloruština, věru rudé to červán- Disneyland či Disney World. Potíže s tvrdou měnou však jistoky, advent předpokladu, že české jistě nebyly zrušeny. Přesvědčuje nás Z hlediska prokádrovaného účastzemě znovu rozkulačeny budou a níka se záluskem dát rodné hroudě bod 4: "U zájezdů do nesocialisticvznikne z nich šestnáctá rězpublyka? permanentní Zdař Bůh, je program kých států s polopenzí je částka na obědy zahrnuta v kapesném. Cena Čedok 1981 dostatečně nabitý. Však Turistická sdělení postrádají kapesného se řídí podle kursu platvlídnosti: "Veškeré nároky a ev. re- stačí jedna jediná hraniční závora, ného v době odjezdu zájezdu. T a t o když ji péesáček zvedne a autobus klamace je nutno uplatnit formou secena bude zvýšena o manipulační pár metrů popojede. psání "Reklamačního protokolu" u poplatek." Není však vysloveno, jak průvodce zájezdu před skončením Nicméně nelze přehlédnout úbytek značně bude poplatek manipulován zájezdu. Na později podávané reklana všehochuti. Kde jsou, co se stalo a o kolik set procent bude směňující mace nebude brán zřetel." se zájezdy do Indie? Jinde a jinam občan ošizen. Německá demokratická republika v Asii? Nejprvnější a nejdoporučovanějši je uvedena větou "Moře, jezera, paKdyž jsem se v létě 1978 stavěl na mátky i moderní současnost - na do- Tahiti, váženy polynéský starousedje ovšem SOVĚTSKÝ SVAZ. Toto sah ruky!" je první vábíci odstavec: " D o S S S R lík a našinec Rudolf Klíma mi v Pa40 let po zahájeni Velké vlastenecNa dosah je stará známá Warnepeete řekl, že tu zrovna byli nóbl Čeké války: S odstupem čtyřiceti let münde, pokrokový Karl-Marx- skoslovenští turisté na třicetidenní od napadení Sovětského svazu faStadt, ba i bájně znící Graal. "Dět- cestě kolem světa: sto tisíc korun na šistickým Německem, kdy sovětský ské ceny se účtuji pouze za dítě, umíosobu - tedy když pak se jede s chotí, lid vynaložil nezměrné hrdinství, stěné na přistýlce a které do odjezdu plus poplatky a kapesné, a máme to aby svou zemi ubránil, osvobodil a zájezdu nedovŕšilo 10 roků." za Čtvrt miliónku. A kdo že takhle si po úplné porážce fašismu ji opět může, zeptal jsem se. Prý doktoři, Zájezdů d o Bulharska je vyjmenoznovu mohl v míru budovat, vyniká zaměstnanci v uzenářství a osoby váno sedmdesát. Zvýšená kádrová zdar t o h o t o obrovského dila. Šestina v živnosti vladařeni. opatrnost aby postihovala tři z nich: světa s bezmála třemi sty milióny čísla 66, 67 a 68 mají totiž na prograUsuzuji, že existuje ještě jeden dalobyvatel se dnes může pochlubit..." mu výletní odskok d o Istambulu. Ší díl turistického almanachu, pro a první odstavec ještě notnou chvíli První díl Čedoku 1981 do socialinovou třídu, s kratochvílemi v jižpokračuje tímtéž skromným tónem. stického světa nabízí návštěvu Kuby ních mořích a všelikde, od Acapulca V Soči zvolte H O T E L Ž E M - za 16.000 korun. po Zanzibar. ČUŽ1NA ("Betonové plató s lehátMaďarsko však nenabízí vůbec. To mi hlavou nevrlá. Co se ale, ky a oblázková pláž se slunečníky.") J a k o by Balaton nebyl. medle, stalo s Balatonem? Přece ho nebo H O T E L JAL.T A ("Pláž kaH U N G A R I A není dokonce ani nevysušili. menitá asi fOmin. chůze od hotelu.") v druhém nesocialistickém díle, kde Ota Uič Cena za desetidenní zájezd od Kčs kromě kapítalistů a J i h o s l o v a n ů j s o u 2.890. Jalta je o stovku lacinější. neposlušní Rumuni a též i Polsko, Ncjdražší je výlet d o sovětské dokonce s apostrofem - P O Ľ S K O . H r ů z y k a n a d s k é pošty Střední Asie - d o Taškentu, Dušanbe Že by Čedok Šel politicky s dobou, i Frunze (Kčs 6.430). Nejmíň stojí ba ji i předbíhal? Mnohé hlavy aby Naši čtenáři, žijící v Kanadě, to dvoudenní návštěva ztracených úze- teď přemýšlely. vědí, ale nevědí to mnozí z našich mí - Mukačevo s přespáním v UžhoDo Jugoslávie lze letadlem, vla- předplatitelů z Ostatních zemi. Karodč, od Kčs 230 výše, ale jak vysonadská pošta se zmítá v křečích. Nokem, autokarem a po vlastni ose. ko, zjistiti nelze, neboť lato rubrika Dvanáetidenni kemp ve Starém Gra- viny přinášejí hrůzné případy vykráje pod titulem A U T O K A R Y P R O du přijde od Kčs 2.200 výšena osobu. dání, ničenia v a n d a l i zace poštovních K O L E K T I V Y (ceny bez dopravy). Litr benzinu - normál za 19 dinárů, zásilek. Soudce René Marin, který nedávno situaci po sedm měsíců vyZ U P O Z O R N Ě N I ' pro veškeré super za 21. šetřoval. doporučil drastická opanávštěvníky Sovětského svazu se Nyní tedy svět kapitalistický; tření. která by mohla situaci zlepšit. dočítáme: " U B Y T O V Á N I ' je u zá1. Nekomunistická část Evropy jezdů do S S S R zajišťováno v objek2. Mohamedáni (Alžír, Maroko, Okamžitě se proti němu postavila unie, která považuje za "urážku" intech dvou různých kategorii. KategoTunis a Turci) stalaci televizních kamer, které by rie objektů s pokoji bez příslušenství 3. Zámoří - J a p o n s k o (17 dni, od obsahuje ubytování ve 2 - 4 lůžkoKčs 31.900), Kanada plus USA sledovaly nepoctivce. Jeden svádí vinu na druhého. Odbory obvinuji vých pokojích s umyvadlem s tekoucí (16 dní, od Kčs 41.700). vodou, společné koupelny nebo Země vycházejícího slunce je dál vedení, které je prý neschopné a desprchy a WC jsou k bezplatnému a sloji míň. Co uvidí účastník severo- moralizované, vedení obviňuje odpoužití. Kategorie objektů s pokoji americké trasy? Povezou ho z. Mon- bory, a tak to jde dál a dál. Výsleds příslušenstvím obsahuje ubytování trealu do New Yorku přes Toronto, kem je zmatek, který živě připomíná v I - 2 lůžkových pokojičh se sprchou nikoliv přes, ale podél Niagárských vyspělou socialistickou společnost. a WC. K A T E G O R I Z A C E UBYTO- vodopádů, poté vzrušující Detroit. To vší se, bohužel, týká i distribuV A C Í C H O B J E K T U V S S S R NEChicago a Pittsburgh. Ještě zbude ce Z Á P A D U . Ž á d á m e Vás, nebuďte N Í ' ADEKVÁTNÍ' KATEGORImilosrdní. Jestli Vám Západ nedočas pro Washington, D.C. ZACI V Č S S R A Z A H R N U J E " M i m o uvedený program je mož- chází, nebo dochází špatně, napište SPECIFIČNOSTI JEDNOTLIno zakoupit: 1, Celodenní výlet do nám. Jestli můžete, tak anglicky. My VÝCH SVAZOVÝCH REPUVaše stížnosti shromáždíme a předáQuebeku včetně oběda, 2. Okružní BLIK!" me poště. Snad se nám podaří aspoň jízda Montreal v noci, 3. Projížďka Větu příliš nechápu, vzdor jejím lodí okolo Manhattanu, 4. Okružní něco zlepšit. M.R. velkým písmenům. Dosud jsem setéž jizda New York v noci." Tedy niko7
Interview
Jaroslav Vejvoda v kruhu svých ctitelek
O rybách, knihách, ptácích a lidech s Jaroslavem Vejvodou Autor povídkové sbírky "Plující andělé, letící ryby", odměněné Cenou Egona Hostovského za r. 1975, románu "Osel aneb splynutí" (1977), jakož i povídek "Ptáci", které vydá nakladatelství 68 Publishers Toronto, žije v Curychu. Na podzim 1980 se vypravil přes moře, aby si s českými čtenáři a přáteli v některých kanadských městech pohovořil o knížkách tištěných i utištěných, o smutku a humoru, bezmoci i síle českého slova kdekoliv na světě. Besedy uspořádala redakce časopisu Západ, která s Jaroslavem Vejvodou také vedla následující rozhovor. Západ: Co nám můžeš vyprávět ze Švýcarska? Vejvoda: Tedy: ze země, jejíž obyvatelé Čtou úřední sdělení ve čtyřech ústavních jazycích (německy, francouzsky, italsky a reto-románsky), hovoří však nejen větším počtem více či méně srozumitelných nářečí, nýbrž i dalšimi jazyky (na př. španělsky, turecky, švédsky, slovensky, finsky či česky). Čímž chci vyjádřit skutečnost, že z šesti miliónů pbyvatel tohoto spolkového státu fe pouze pět miliónů švýcarskými občany - a k těm nepatřim! Svým původem a právním postavením náležím k oněm zhruba třinácti tisícům českých a slovenských kandidátů švýcarské občanské existence, kteří teprve po uplynutí 12-ti leté čekaci doby mo8
hou v mnohamčsíčním řízení prokázat, že se zcela asimilovali - že tedy splynuli se zemí a s jejím občanským obyvatelstvem ve všech ohledech (na př. i kulturně, mentálně, sociálně a samozřejmě i jazykově). Což není v shora naznačené komplikované kulturné-politické situaci této federace důkaz snadný a podle místa pobytu mnohdeani levný, vždyťSvýcarsko není přistčhovaleckou zemí a jeho politicky vytvořený mnohajazyčný národ nemá praktický zájem na vytváření dalších občanských minorit. Také proto mě ta báječná a pro Evropana odkudkoliv stěží uvěřitelná možnost hovořit tady v Kanadě v rozhlasu či v televizi rodným jazykem - v pravidelném českém vysílání - ohromila. Nicméně to, co jsem
na svých besedách i jinde vyslechl či (povrchně) pozoroval, nesvědčí, jak se obávám, o přílišném kulturním nadšení krajanských davů. Nabyl jsem bohužel dojmu, že stejně jako v Evropě spoluvytvářejí i za mořem živou kulturu jednotlivci, zatímco širší veřejnost se veze za vozem Či rekreuje v oné lákavé dotykové oblasti umění a gastronomie. Takže přes rozdílné podmínky mají blouznivci, vzpírající to zanedbávané, ale životně důležité kulturní břemeno proti sílicímu tlaku konsumniho prostředí, asi stejné starosti tady i tam. To jenom kondelíkovské dušičky dělí moře - závisti! Mnozi pivní skauti ĺ alpských krajin by totiž rádi vyměnili tížívou minulost politických uprchlíků za lákavou přítomnost
valutových turistu, což se jim - na rozdil od jejich zámořských kolegů dosud nedaří. Já osobní si raději zaskočím na plzeň (už i čepovanou!) v Curychu, v Plzni by mi jaksi hořkto přes míru. Nepodíiel jsem se na socialistických soutěžích, nemíním vstoupit an do té nesmyslné soutěže 0 nejlepší fáro mezi emigranty z. mé rodné ulice. Vždyť nejen, že neumím jódlovat, což moje Šance získat vhodný pas podstatně snižuje, ale jako líný Evropan jsem se nenaučil - ať už to zní kanadským uším jakkoliv neuvěřitelné - dosud ani řídit. Takže do minulosti, kde bude včera ještě zítra, se netlačím. A kam tedy? K pramenům, nikoliv však k staropramenům. Mezi myslící a kulturní lidi. Z nichž mnozí žijí i zde, v zemi, kde jsem sice i po letech jenom hostem, kde však mám své knihy, přátele a dnes už i vzpomínky, do krajiny, v níž se léto od zimy liši poněkud teplejším deštěm, kde však nemusím na kus řeči kupu majlí a pro pivo do liquor-store. Tahle úlevná dostupnost pramenů je spolu s Ž J V O U blízkosti historie, jakož 1 Porýní, Burgundska, Toskánska, curyšského Niederdorfu a jiných evropských oás, moje zcela úprimná odpověď na otázku proč. Ještě upřimněji by to znělo: proč a kam jinam? Západ: Přiznáni k hejdo/novecivľ' Vejvoda: Pro mě neni a nikdy nebyl domovem prostor mezi určitými státními hranicemi. Jako občan jsem se necítil doma tam, kde moje práva zůstávala na papíře, jako neobčan nejsem doma v zemi, do jejich? záležitostí se de jure nesmím vměšovat. V miře, která pocit sounáležitosti s domovem nikdy plně nenahradí, si ovšem mohu zvyknout kdekoliv, kde se knihy tisknou a nikoliv utiskuji. V tomhle širokém prostoru bez hranic a bez petlic však hledám podobu krajiny, která mě oslovuje, tváře lidí i měst, které mé nenechávají Ihostcjhyfrt, nýbrž vzrušuji či alespoň vyrušuji. V tomto smyslu jsou mi dnes blízká mnohá evropská města, ale také - jak jsem k svému úžasu zjistil v ontarijské rovině, kde se mi začalo stýskat po horách - i alpské přírodě. Nicméně ani prostor, v němž bych mohl žít, ani proudy necenzurované kultury, s nimiž jsem bytostně spojen, nejsou tím domovem, jak ho chápeme nejupřímněji - v délstvi. Krajiny, které mě obklopují, mi prosté nejsou cizi, ještč bližší mi však jsou krajiny mých snů a ty mě dnes občas vracejí proti proudu času - "tam dolů ke kořínkům řeči / d o minulosti / v svit bílých kostí /slov Šeptaných do
%J\
IUU"'
*
f \ i J \rv
JJHJ,
i Iv V t í Vl
. .
X
Žj
v • .). 1 \ v
M'
'
fl Ti L
A
nářečí" (Ivan Jelínek, Sochy) - tedy do domova mého jazyka a mé národní kultury. Západ; Nejsou li zapadlí v la s len c i, kteří si i v cizím prostředí tvrdošíjně uchovávají rodný jazyk, prostě nepřizpůsobiv!".' Neni to východisko z nouze, omluva neschopnosti? Vždyť adaptabilitu považuji mnohé autorit v za základní znak lidské inteligence! Vejvoda: Přizpůsobení neznamená bezvýhradné splynuti! Pro dospělého člověka však je ztráta řeči i ztrátou osobnosti. Česká autorka napsala: "Stanu se sebou, stanu-li se řeči. Jsem řečí!" (Věra Linhartová) Mnozí naivní realisté a programoví o po rtunisté, ty čilé rybky v proudu asimilace, vyhodili ze svých knihoven (pokud je měli) knihy v rodné řeči, aby je nahradili automobilovými katalogy v internacionálních zkratkách. Mnozí z nich už nikdy nenalezli cestu k žádné kultuře! Myslici lidé nemohou beztrestné zlikvidovat svoji jazykovou a kulturní minulost, aniž by riskovali zákonitou proměnu v mlčící ryby. To p lati, myslim, pro jednotlivce stejné jako pro celé národy! Západ: / pro náš národ? Vejvoda: Měřeno jenom tou literaturou. která je paradoxně tištěna v zahraničí. avšak ve své domovské zemi utištěna, není důvodu k obavám. Vždyť nejen světoznámí tvůrci různých generací: Grusa, Havel, Klíma, Kohout. Kundera. Seifert. Škvorecký. Vaculík aj.. nýbrž i autoři méně známých jmen - zato však mezních děl: Bondv, Hejl. Kriseová, Linhartová. Pccka, Saíivarová a další, jakož i mnozi zráli debutanti: naposledy Třešňák a Moc. vydávají dnes díla. jejichž poselství jako by bylo stresovými podmínkami svého vzniku spíše umocněno než zasaženo. Umění a kultura jsou spojitými nádobami. je proto příznačné, že se \ podmínkách nekultúrni represe rodí i nové kulturní proudy (za jeden / nich. velmi živý, považuji v oblasti slovesného umění tvorbu textařů zakázaných hudebních skupin i vlastních písni: Hra hence. Karáska. Soukupa. Zajíčka aj.) a Že se tyto "podzemní" proudy zcela zřetelné přelévají i do některých cenzurovaných del. jejichž tvůrci se přes nurůstnjiei korupci pokoušejí odewdat umělecky poctivou práci (např. Jiří Švejda a Petr Hájek, dva mladí oficiálně publikující prozaici. jejichž tvorba nese zřetelnou pečeť kritické nesmlouvavosti. charakteristické kdysi pro autory kolem "Května", dnes - přes podstatné forRúžena Helabrantová: Bernskě kaš n v
i \C '
máJni rozdíly - pro celou tzv, "literaturu z katakomb".} Nicméně umění vzniká v určitém kontextu, různé tlaky přirozeně nejen formují, ale také deformují! Dlouholeté tažení proti kultuře se podle mého názoru projevuje nejen bezprostředně: pokleslou úrovní tzv. masové kultury (televize, rozhlas, oficiální tiskoviny); policejním umlčením odvážných (Havel) a vynuceným mlčením slušných (Vyskočil), nýbrž narůstající schizofrenii tčch několika autorů, kteří se snaží cenzuře vzdorovat jako tvůrci, když z různých důvodů podlehli jako občané. (Což platízejména o Bohumilu Hrabalovi, jehož oficiální publikace - naposledy "Krasosmutnční"- jev! zřetelný pokles k lehkému vtipkování, byť stále ještě na úrovni Mistra. (Uvážíme-li, že li, kteří se ve vnější nesvobodě odvážné rozhodli pro svobodu, nejsou ušetření žádné šikany a navíc ani přirozených následků dlouholeté lidské a umělecké izolace, pochopíme, jak křehké a zranitelné je společné dilo naší národní kultury, lidské kultury vůbec. Západ: Marné voláni'.' Vejvoda; Pouze zvažuji nebezpečí. Optimista Hra hal, kterého přes jeho lidské proměny řadím k ncjvčtSim českým autorům, napsal však v nepublikované novele "Příliš hlučná samota": "... Koniášové celého světa marně pálejt knihy a když ty knihy zaznamenaly, že něco platí, je slyšet jen tichý smích pálených knih, protože pořádná knížka vždycky ukazuje jinam a ven."
Západ: Sem k nám? Vejvoda: Také. Jsem přesvědčen, že se pálené ktiihy smějí např. tomu pánovi, který na besedě v Torontu požadoval, aby Čeští spisovatelé psali stejně cudně a libozvučně jako znorrnalizovaný pisatel historických románů Václav Kaplický. (Ííikal mu ovšem tvrdošíjně Josef.) Ať už vědomě či nikoliv požadují podobní pánové na literatuře to samé, co jinde vyžaduje cenzura: službu. Medvědí službu! Protože psaní podle diktátu není tvorbou a myslící čtenář ani nemůže být diktátorem - vždyť jenom analfabet musi diktovat! Neumí totiž psát ani číst. Vždyť čtení jc také umění. je to v podstatě spolutvorba a k té se musí přistupoval bez skvrn na duši. Jiří Kolář napsal krátce předtím, než ho analfabeti odsoudili k dlouholetému mlčení: "Umění vnucuje člověku očištění a proto je lak smrtelní nenáviděno špinavci. Chceli někdo rozumět básni, obrazu, soše nebo skladbě, měl by si uvědomit, že bude musit vzít hadr, mýdlo a rejžák a že bude musit strašlivě v sobě drhnout a zase drhnout. Velmi často se to neobejde bez nože, neboť uměleckému dílu nelze rozumět se špinavým srdcem nebo s vředem na něm. Umění je tu proto, aby očišťovalo člověka." ("Z deníku", otištěno v 5. ročníku Časopisu Kvart, č. 6) Západ: Jak se tenhle požadavek slučuje s používáním tzv. Silných slov? Vejvoda: Pokud vyjadřují současné silný obsah, pak naprosto. Ostatně nemyslím, že by jazykové hnidopíšslví charakterizovalo čtenáře české
necenzurované literatury. Vždyť zázrak její nesubvencované tištěné podoby - j a k ji dnes představuje zejména produkce 68 Publishers Toronto by nebyl a není trvale možný bezexistence poučené Čtenářské obce. Mimo té výjimky, o které jsem se zmínil pro úplnost, hovořil jsem na svých kanadských besedách převážněs myslícími a tolerantními čtenáři. Nepodléhám iluzi, že jich b u d e d o budoucna v cizím prostředí přibývat. České literatuře bych však přál, aby vytrvali - a vytrvala! Západ: A co přeješ tem čtenářům? Vej vod a: l otěž. Vždvt dostanou za odměnu dobrou knihu. Západ: Konkrétné'.' Vejvoda: Z nové produkce SixtyLight Kunderovu "Knihu smíchu a zapomnění", nového Kohouta, l.ustiga, Škvoreckého a další. Také legendární román jedné z předních osobností pražského kulturního podzemí Egona Bondyho "Invalidní sourozenci". Vejvodovy povídky "Ptáci" ovšem nepatří do téže mistrovské řady, navazují však do jisté míry na "Plující anděle, letící ryby" - o desetiletí později a se značně zplihlými křídly, ne však bez úsměvu a nikoliv bez naděje. Tak snad také najdou své čtenáře. To však je už jejich hledáni a jejích rozhodnutí. Západ: Ho právě. S. J. Lee', polský satirik, charakterizoval kdysi předčasné prognózy, zejména literární, tímto dialogem: "Jsem básníkem zítřka!" "Hovořme o lom pozítří!"
Čest a věrnost nejen slovem, ale i činem Rozhovor s Karlem Horou, majorem Légion étrangère, autorem známé knihy o cizinecké legii, světoběžníkem a přece především českým vlastencem, mužem, který ve svých dvaasedmdesáti letech stojí stejně pevně na surf ovacím prkně jako na svých zásadách, člověkem, krerému je radost klást otázky, protože na ně odpovídá přímo a bez váhání (ať už se vám jeho odpovědi líbí nebo ne), vojákem, který žil dobrodružným životem plným zvratů a nebezpěcí a přesto mužem, který o svém životě rozhodoval sám, který věděl, kdy se musí a jak se má rozhodnout. Jeho názory vojáka paličáka. pravičáka. konzervativce a nacionalisty nejsou "out of date" dnes. kdy mládež celého světa demonstruje proti vojenské službě, celá střední generace (majic na zřeteli vlastní prospěch) nejen nebojuje za své ideály (má-li jaké), ale ani sto víc k em nezapro testujr, aby si neuškodila, k ch •ani nejreak čnéjší živl] < nepřipustí, a byste je měli za konzervativní. Každý má právo na svůj názor. Čtěte Horovu knihu, nemůže t e-!i si sednout s ním na stinnou terasu jen skok od >ře na západním pobřeží Korsiky, cítit vůni maquis a pozorovat ho. když pfemýšlinad svým pohnutým životem. more, Snad budete mít dojem, který by setkáním ještě zintenzívněl: kdyby se tento člověk měl znovu rozhodovat, rozhod! by (Zii redakci Západu hovořila s Karlem Horou Olga fíeerová, Mannheim) se zase stejně, on žil svůj život. Západ: I.eg i o patria nostra - Legie naše vlast. Cizinecká legie je v představě normálního občana sbírkou Vrahů, vyvrženců, d o b r o d r u h ů a lidi, kteří do ní vstoupili, když už nevěděli kudy kam. I vy jste se stal legionářem pod tlakem okolností a zažil jste v legii těžké časy. Presto je vaše kniha vyznáním lásky k legii, jak to napovídá i její název: Moje matka ciz.inecká legie. Proč? Hora: Snad bychom si předem muse10
li ujasnit, k d o je vůbec "normální občan"? Ale raději k legionářům: je třeba říci, že v přijímacím řízení musí každý uchazeč podrobné vylíčit svou minulost a má-li důvody Žít v legií např. pod cizím jménem J e to možné, ale legii musi jeho pravé jméno být známo, aby bylo možno všechny údaje přezkoušet. Stalo se mnohokrát, že vyšlo-li najevo, že uchazeč lhal, byl z legie vyloučen. Slo-li o zločince, byl předán zemi, kde byl na něj
vydán zatykač. Individuálně byly posuzovány případy lidí, kteří byli hledání z politických důvodů. Není tedy pravda, že v legii byly mezi cizinci kriminální živly, byla to prostě vojenská jednotka, která už pro svou tradici a úkoly, vyžadovala naprostou disciplinu. Výcvik byl nepoměrně tvrdší než u normálních útvarů. Způsobil ale, že v ní vládlo kamarádství, které jinak znají vojáci jen na frontě. Mně do jisté míry legie sku-
v ý k o n y a t é m ě ř stejně pravidelně se tečně n a h r a d i l a vlast, p r o t o ž e m n e znovu vraceli mezi mužstvo. N á r o k přijala bez jakýchkoliv vedlejších na pensi vzniká po p a t n á c t i letech p o d m í n e k v době, kdy jsem svou služby, ale její výše s a m o z ř e j m ě , zevlast musel opustit. j m é n a u p r o s t é h o legionáře, by nestaZápad. Legionáři se museli zavázat čila ani ke s k r o m n é m u životu. nejméně k pěti letům služby. DezerZápad: M ů ž e t e j m e n o v a t některé toval-li n ě k d o {někdy mohly k zběhpředstavitele veřejného, politického, nutí z legie vést velmi vážné důvody) k u l t u r n í h o a v o j e n s k é h o života, kteří a byl-li chycen, s j a k ý m i následky byli příslušníky cizinecké legie? musel počítat? Hora: Pan Messmer, poslanec a býHora'. Legionář-desertér je pro mne valý ministerský předseda, byl v cizichlap, který nemá čest. Nesmíte zanecké legii. J á jsem h o p o z n a l v roce p o m í n a l , že legionáři vstupují d o le1942 ještě j a k o poručíka. T a k é náš gie d o b r o v o l n ě ! Nesplní-li svůj zágenerál Š n e j d á r e k začal j a k o řadový vazek, porušují hlavní zásadu legie: legionář a stal se později k a p i t á n e m " H O Ň E U R F,T F 1 D É L 1 T É " (Čest a cizinecké legie. věrnost). Je-li zbéh chycen, jde d o vězení, které se ale nezapočítává d o sluZápad: Legie slaví t e n t o rok své stožební d o b y , takže o to déle pak musí padesátiny. K d o ji založil a z. j a k é h o sloužit. Stalo-li se tak poprvé, stojí to důvodu? obyčejně tři měsíce, s p ř i h l é d n u t í m k Hora: Legie j a k o útvar cizích vojáků d ů v o d ů m , které k deserci vedly. J á u měla d o k o n c e předchůdce už za Ludsvých jednotek desertéry s k o r o ne- víka XN- v Albáncich, Recích, T u r znal. J e d n a k jsem se snažil o spracích a Švýcarech, kteří v roce 1792 vedlnost, j e d n a k jsem pečoval o d o dostali p r a p o r , na němž stálo; bré jídlo, a to stejně pro mužstvo, pro "FIDEL1TATE ET HONORE", p o d d ů s t o j n í k y i důstojníky. První V církevních válkách přibyty pluky věc, kterou jsem udělal na novém půŠ p a n ě l ů , Lotrinců. S k o t ů , P o l á k ů , sobišti byla, ž e j s e m založil zeleninoH o l a n ď a n ů a Němců. Vlastní legii vou z a h r a d u . Časem jsme to dovedli založil 9.3.1831 Karel X. pro alžírtak daleko, že přišla-li patrola ve dvě ské tažení, k a m bylo vysláno 5 prahodiny v noci zpátky, směla vzbudit porů. V roce 1837 se legie zúčastnila k u c h a ř e a o b j e d n a t si večeři "ä !a k a m p a n ě španělské; nejvíce se pak carte". Vojáci nedesertovali, n a o p a k , proslavila v C a m e r o n e ( M e x i k o - 30. utikali z ostatních j e d n o t e k ke mně. 4, 1863). Západ: Existovaly také nějaké " h u Západ; Legie vždy bojovala za z á j m y m á n n í " zásady cizinecké legie? Francie, Přesto k ní m n o h o F r a n c o u Hora: V legii sloužili časem příslušnízů z a u j í m á negativní stanovisko. Neci až padesáti různých n á r o d n o s t í . Už p r o t o bylo n u t n é zachovávat že- ní v t o m určitý p a r a d o x ? Hora: J e d n í m z d ů v o d ů by m o h l o leznou disciplinu. J i n a k ale platily v být, že právě francouzští legionáři, legii stejné zásady j a k o v k a ž d é jiné kteří v legii slouží, tvoři j e d i n o u výa r m á d ě n a světě. J a k d a l e e e j s o u humánní by byla o t á z k a pro filozofic- j i m k u co d o b e z ú h o n n o s t i své minulosti. J s o u to zpravidla lidé, kteří kou esej o smyslu vojenství. M a j í národy d n e s ještě zapotřebí a r m á d ? m a j í nějaký " š k r a l o u p " , hlásí se při O b á v á m se, že n á r o d y na té straně, vstupu j a k o Belgičané či Švýcaři na které stojím i já, j ich m a j í z a p o t ř e - (oficiálně nesměji F r a n c o u z i v mužstvu legie sloužit) a trest, který by je bí více, než kdy dříve. Západ: M o h l se prostý legionář vy- n o r m á l n ě neminul, j i m bývá p o pětileté službě v legii p r o m i n u t . Z a t o pracoval až k vyšším d ů s t o j n i c k ý m f u n k c í m ? J a k d l o u h o musel legionář důstojnický s b o r je f r a n c o u z s k ý a m á sloužit, a b y pense, kterou n a k o n e c vysloveně výběrový c h a r a k t e r . Každ o r o č n ě dostává deset nejlepších d o s t a l , stačila k s k r o m n é m u životu absolventů f r a n c o u z s k é vojenské "v civilu"? a k a d e m i e v St, Cyr na v y b r a n o u , zda Hora: Za p ř e d p o k l a d u odpovídající- chtějí vstoupit d o legie. J e to tedy ho vzdělání ano. J á sám jsem se stal v y z n a m e n á n í ! d ů s t o j n í k e m za tři roky. N o r m á l n í J á o s o b n ě ale nikdy neměl dojem, p o s t u p umožňoval legionáři vypra- že by legie nebyla oblíbená, n a o p a k covat se během pěli let asi k h o d n o s t i při přehlídkách k 14. července a 11, seržanta. P o s t u p ve válečných o p e r a - listopadu sklízeli cizinečtí legionáři cích se ovšem urychloval. N a p r o t i tovždy největší potlesk. mu sestup k obyčejnému vojákovi Západ: Věříte na "přežiti" cizinecké probíhal velmi rychle. D e g r a d a c e legie - má podle vás ještě stále své následovala při určitých přestupcích, o p o d s t a t n ě n í ? j a k o opilosti ve službě, n e o d v r a t n ě . Hora: Věřím v přežití cizinecké leZnal jsem výtečné vojáky, kteří byli gie. Vždy přitahovala a bude přitapravidelně povyšováni za vynikající hovat m l a d é lidi, kteří hledají d o b r o -
družství a chtějí vidět svět. Stačí j e n pohled na m a p u , kde všude má legie základny: v Djibouti, v C h a d , na T a hiti atd. Hlavně a l e j e to elitni útvar f r a n c o u z s k é a r m á d y , který bývá nasazen k nej obtížnější m ú k o l ů m . V z p o m e ň m e jen události v předminulém roce v Kolwezi v Kongu, kde 1000 legionářů-výsadkářů vysvobodilo 5000 E v r o p a n ů , kteří by byli jinak neodvratně zmasakrováni. Akce stála 3 mrtvé, méně, než s kolika se počítá na manévrech n o r m á l ních útvarů. Byla to d o k o n a l e provedená vojenská akce, jejíž h u m a n i t ní motiv je nade vší p o c h y b n o s t . Západ: Několik výcvikových základ e n legie je dnes na Korsiee. J a k é pocity k ní chovají Korsiěané, kteří stále více d e m o n s t r u j í svoje separatistické tendence? Hora: Korsičané už pro svou m e n talitu a velkou vojenskou tradici (počínaje Napoleonem) mají ve své většině k legii vysloveně kladný p o m ě r . N a o p a k , korsičtí separatisté ji s a m o zřejmě nenávidí, j a k o ostatně všechno, co přichází z Francie, Západ: Mohl byste o d h a d n o u t p r ů měrné n á r o d n o s t n í složení cizinecké legie a posoudit, z k o h o se staii d o b ř í legionáři a k d o z p ů s o b o v a l největší potíže? Hora: V průměru něco přes polovinu tvořili německy mluvicí legionáři, ze kterých se většinou také rekrutovali nejlepší vojáci, Nejhorší zkušenosti jsem udélal se Spaněly v roce 1939. Jinak jsou legionáři také jenom lidé. kolik je jich dobrých a kolik špatných?
11
Západ: Češi vstupovali h r o m a d n ě d o legie v období obou světových válek, po roce 1948 a 1968. Jakou měli pověst, jaké jste s nimi udělal zkušenosti a konečně - podařilo se některým z nich, kromě Vás, udělat v legii "kariéru"? Hora: V roce 1916 byla z Čechů a Slováků utvořena rota Nazdar, která se pak rozrostla na pluk, V roce 1939 už vznikly 2 české pluky; většina našich letců prošla legií. Čechům, kteří absolvovali naši kadetku (já z ní vyšel roku 1929), ani tvrdý výcvik iegie nepřipadal obtížný, naopak. Před druhou světovou válkou jsme měli armádu, která mohla být ostatním vzorem. Po válce už to s námi Šlo s kopce, po r. 1948 bylo v legii Čechů málo, po r. i968 ještě méně. Bojím se. Že z těch, kteří utekli, chtělo jenom málo bojovat za svobodu pro svou vlast, vic bylo těch, kteří mysleli hlavně na sebe. Ti, kteří do legie vstoupili, měli v ní ale dobrou pověst a několik se stalo vysokými důstojníky, jako Krčmář, Kaleta nebo Arnet. Západ: Přestože jste se narodil českému otci a japonské matce v J o k o h a me, dětství prožil v Číně, léta strávil v Ecuadoru a s výjimkou krátké mezihry po roce 1945 žil svůj život ve Francii, v severní Africe, Indočíně a Koreji a jste francouzským občanem, cítil jste se vždycky j a k o Čech. Proč? Hora: Jsem Čech a Čechem zůstanu až do konce života, třebaže jsem francouzským občanem. J a k o Francouz jsem měl možnost dále bojovat proti komunistům, kteří okupovali mou zemi a sloužit tak dál své vlasti. Voják má bojovat, dokud to jde a ne vzdát se při první příležitosti. Západ: Ve své knize jste napsal, že chce-li malý národ svobodu, musí prokázat skutky, že j e j í hoden. Připojujete se k těm, kteří říkají, že jsme měli bojovat v roce 1939 a znovu v roce 1968? Hora: Případ Afghánistánu svědčí právě o tom, že se malý národ má a může bránit proti obru - a to se zbrani v ruce. My neseme naneštěstí, stopy těch 300 let habsburského poddanství. Já věřím, že se za svobodu musí draze platit - i krví. Západ: Pokládáte tedy morální hodnoty za hlavní, i když mají být téžce vykoupeny v duchu hesla cizinecké legie: "Čest a věrnost"? Hora: Mně je teď 72 let; já už nemohu bojovat, ale jsem stále ochoten dát svůj život za čest a věrnost - pro Československo a pro Francii.
12
Jak naši bratři osvobozovali Baťu a jiné historky Rozhovor s dr. Karlem Cvachovcem z Toronta Dr. Cvachovec pracovat jako právník pro firmu Baťa s menšími přestávkami už od roku ¡938. Jeho zkušenosti i rudoarmejci V r. 1945 jsou zaznamenány v tomto interview. Západ: J a k o dobrý vypravěč jste už mnoha přátelům povídal o Vašich profesionálních zkušenostech u firmy, pro niž pracujete už přes 40 let. Povězte nám, co se dělo, když se Rudá armáda blížila ke Zlínu. Snad každý z nás jsme o těch Rusech ěli určité představy. Jaké jste měl Vy? Cvachovec: Já jsem mčl představy velice skeptický. Vysvětlím vám to jednoduše. Moje maminka měla bratra, kterej se vyučil řemeslu sladovnickýmu a někdy koncem minulýho století odešel do Ruska. Ten můj strýček Pepík tam pracoval v různejch pivovarech a dotáh to tak daleko, Že na Ukrajině, někde u Jekatěrinogradu nebo Jekatěrinoslavi měl pivovar. Pak přišla revoluce r. 1917 a strýček o všecko přišel. V r. 1921 se najednou objevil u nás v Rakomi (to je moje rodná víska, která leží mezi Klatovy a Chudenicemi) jeden po* cestnej s takovým hubeným ruksáěkem a to byl ten strejček. Ono se rnu říkalo strejček z Ruska, on by) repatriovanej, A jak přišel s tím ranečkem, tak vyprávčl. On sice byl zpočátku takovej zamlklej a rezervovanej člověk. A l e j á jsem se ptal a strejček odpovídal. T a k j s e m slyšel něco o tý revoluci při pohledu jakoby zespodu. Slyšel jsem o tom, j a k j e d n o u přišli rudý, jednou bílý, dovědčl jsem se O tom mordováni, páleni, rozpadu společnosti a hladu na Ukrajině. Proto jsem mčl představy realitický a to dobrodiní revoluce jsem v tom 45. roce vyhlížel s obavami. Západ: .lak to osvobození Zlína vypadalo? Cvachovec: J e d n o h o poledne - bylo to asi 2. nebo 3. kvčtna - se ozvala tovární siréna. Přestalo se pracovat a lidi šlí domů. Chvíli se střílelo, ale druhýho dne se už fronta definitivně posunula. Tý divizi, která osvobozovala Zlín. velel plukovník Ba k ujev. To by! člověk úplně holohlavej, chodil o holi a byl to Sibirjak. Ten se ovšem staral jen o vojenské operace. Ale hned v patách za tou bojující armádou šly jednotky, které se staraly o válečnou kořist. Pak přišli ještě jíní a jíní. Kapitán Jegorov, zlínský posádkový důstojník, to byl lodní in-
ženýr. Byl to štíhlý člověk, asi čtyřicetiletý. Ten měl zájem o botěnky, zrovna jako moc lidí před ním a po něm. Botěnky, látky, co našli. Velká poptávka byla po punčochách, po tom a po onom, to se všecko dávalo nebo se to ztrácelo. Ve fabrice byly značné válečné škody. Západ: T o se dělo oficiálně nebo neoficiálně? Cvachovec: Podle toho. Tak jednoho dne tam přišel velitel armádní skupiny, generál, jehož j m é n o jsem zapomněl. Byl to ělověk vojenského vzhledu a choval se velice odměřeně. Jeho pobočník podplukovník Fedorjov nadhodil, že jako přiměřené gesto vděčnosti za osvobození bude panem generálem přijata látka na kostýmy, tedy jako na více kostýmů, a zlaté švýcarské náramkové hodinky značky Piatok. Západ: Proč nechtěl třeba Omegy? Cvachovec: J ó , to nevím. Chtěl jedině Piatok, to jsou jedny z nejdražších dámských hodinek, který existujou. Sehnat tu látku na šaty, to nebyl problém. Ale ta značka, kam pro to jít? Copak jsem mohl jit ke zlínskej m hodinářům a říct: davaj časy Piatok? Naštěstí jsme měli vedoucího nákupu, kterej obstarával kůže v jižní Americe, Vojta Souček se jmenoval a ten měl takový hodinky doma, T a k j e jako dal k dispozici. Západ: Byl za to podnikem náležitě odměněn?
Cvachovec, Jo, on přišel o zdaté dámské hodinky značky Piatok, dostal protektorátní peníze, za pár tejdnů přišla měnová reforma a on měl zase houby. To byly takový velký doby. Západ; Jaké jsie měl další zkušenosti s osvobozením? Cvachovec: Když jsem tak pozoroval toho sovčtskýho generála, takjsem si uvědomil věci, který se tehdy pokládaly za pomluvy. To jsem pochopil, že generál je úplnčjiná kategorie než třeba jeho pobočník, který byl podplukovníkem. A ti, co bylí po ním, ti už neznamenali skoro nic. On ten generál se choval tak odměřeně a povýšeně, že u Baťů nebo v podobné velkým podniku by se nikdo z těch ředitelů tak nemohl chovat vůěi podřizenejm. Ti naši bratři měli všecko důkladně rozškatulkovaný; to jsem pochopil, jak ta jejich beztřídní společnost opravdu vypadá. Jak se tam pořád něco oslavovalo, tak jsem jednou doprovázel nějaký-
ho ruskýho důstojníka. To byla zase jiná zkušenost. On ukázal na fabriku, však jste tam byl, víte, jakej kolos to byl, a povídal: Takoj boľšoj závod, kdě zděs rabočije? Nikde neviděl dělníky. Tak j s e m j e n o m mávnul kolem sebe, všude bylo dělníků plno. Jenomže oni měli pěkný šaty, každej bílou košili a kravatu, každej měl svůj rodinnej domek. Povídám tomu důstojníkovi, že tohle jsou rabóčije, to že jsou dělníci. Ale on zavrtěl hlavou: Kdepak, to nejsou dělníci, to jsou buržujove. Západ. Kdy jste odešel na západ? Cvachovec: V létě 1949. Dostalijsme se do Švýcarska. Nejzajímavějši zkušenost jsme měli v Curychu. Tam je hlavní třída Bahnhofstrasse, tý se tehdy ří-kalo Balkanstrasse. Tam bylo plno utečenců z Rumunska, Maďarska, Československa, A ti naši krajani říkali: Kdepak, já ten kufrnevybalím, poněvádž budu vo vánocích zpátky. A jak jsem tak na tou naivností žasnul, jeden kamarád mi řek, abych se moc nedivil. On tam totiž znal jednoho ruskýho emigranta, kterej od r. ¡917, kdy útek z toho ráje, taky eště ty kufry nerozbalil, protože byl přesvědčenej, že umře v Rusku. Cvachovec: Ne, ale setkal jsem se s mnoha Členy své rodiny v r. 1968 ve Vídni. Moji příbuzní přijeli na Franz Josef Bahnhof, přivezli pingle, balíčky, chleba - toabych zase moh ochutnat pravej řakomskej chleba - a jiný delikatesy. Západ: Jak se ti Vaší příbuzní za tu dlouhou dobu změnili? Nebo jak jste se změnil Vy? Cvachovec. Tak na tohle vám odpovím velice stručně. Jak tam ta naše rodina na tom nádraží zastavila provoz, tak jsem jednu tu dámu z příbuzenstva napomenul: uhni, drahá, řek) jsem a trochu jsem ji postrčil, aby lidi mohli procházet. Ona postavila ty pingle na zem a řekla: "Ty si, Karle, takovej halama t jako jsi dycky bejval!" Tak žádná změna, jak vidíte. Západ: Výborně, ten halama je dobrý zakončení našeho interview. Děkuju, pane doktore. Připravil Václav Táborský
Dopisy Anketa: Obraz komunistický čl národní socialistický? Hlásím se tímto do Vaši ankety viz Západ čisto 1/81, strana 7. Řešení: Obraz je původu národně socialistického. Odůvodněni; l) Prostředni soudružka či Gen os sin má na krku něco jako pionýrský šátek. Pokud vím, Deutsche Ala de In nic takového nenosily, zatím co členky komsomolu, které měly funkci vedoucích v Pionýru, něco takového nosily. Navíc, další soudružka či Genussin hraje na garmošku. Takže vše nasvědčuje na původ sovětský. 2) Je známo, že pan Sk v o řecký má rád detektivky a v těch je vrah vždycky někdo jiný. Tuhle je samozřejmě teorie poněkud primitivního double-crossing. Uvažoval jsem i o možnosti doubledovtblě-crassing totiž, že to. nakonec namaloval ČumpcUk, ale nakonec jsem se přidržel řešení jednoduššího. Miloslav Jiřina, A ustrálie Přikláním se k názoru, že obraz tří žen je sovětského původu. Zdůvodnění: a) m yslím že jsem již obraz kdysi viděl ve spojení s čímsi sovětským (ovšem obrazů jako je tento musí existovat spousta) h) na můj názor má vliv zobrazená "garmoška" c) Čistě teoreticky: rvsy těch tří žen Vypadají rusky. taktéž "volně střižené" halenky a sukénky. Jan Jirec, Kanada * * * Téma obrazu je pro marxisty i mar.xleninisty stejné. Radostné mládí pochoduje za zpěvu vpřed k vítězným zítřkům. Vyjádření m\'Henky• je dosti banálni a spíše ukazuje na malíře nacistického. Není vidět obvyklé bombastické zobrazeni sovětské pracující třídy. Technika malby neříká nic zvláštního, snad má zase stopy malíře nacistického. Pozadí se zdá impresionisticky dělané, což by sovětský představitel socialistického realismu tak neodflinknul. Barevnost zde není patrná a černobílá reprodukce je bohužel dosti nezřetelná, takže celé partie obrazu splývají v Souvislou čerň. Obličeje děvčat mnoho neříkají, levá krajní je slovanský typ, ale druhé dvě nemajífvsiognomie nijaké výrazné. Levá ruka prostředni dívky zdvižená k pozdravu spiše nacistickému. Harmonika je sice typický ruský doplněk, ale na tomto obraze má poněkud nezvykle velké rozměry. Oblečeni dívek také mnoho neříká, snad rukávy blůziČek
maji náznak tvaru německého dirruílu. Kloním se tedy k názoru, že obraz pochází z dílny nacistického malíře. Přikládám skicu, o jejímž původu není pochyby. Vlastimil Neumann. Vancouver Výsledek čtenářské ankety Obraz na straně 7, Západ 1/81 je dílem umělce národně socialistického a znázorňuje tedy národně socialistické ženy. V této souvislosti s politováním konstatujeme, že nám ještě nikdo nepomohl zjistit totožnost mladého muže na straně 25, Západ 3/79. Výsledek nutně potřebujeme pro naše Jára (da) Cimrmanovská bádáni. Redakce Nově příchozí Jsme nově příchozí do Kanady a měli jsme možnost si od známých půjčit všechna čísla Vašeho časopisu až do konce roku 1980. Nacházíme v něm spoustu zajímavých věci, které nám pomáhají utvořit si představu o tom, jak to v Československu vypadá, neboť do dopisu se nám ani náš nejlepší přítel neodváží napsat. Chtěli bychom si Váš časopis předplatil a doufáme, že i v budoucnu si bude udržoval svou vysokou úroveň, jak po stránce obsahové, tak i grafické. V. Charvát, Vancouver. Kanada Zamítavý dopis Nejpřikladnější synu této starověké země, přijmi tisíce pozdravů. S diky jsme obdrželi Tvůj literárni skvost. Vznešený pane, klečíme v prachu u Tvých noh za to, že jsi se snížil k tomu si na nás vzpomenout. Prošli jsme Tvůj článek s rozechvěním a pokorou. Přímý následníku Měsíce a Hvězd, chvějeme se však obavou z uveřejněni tohoto literárního klenotu. Naši čtenáři by mohli jistě trvat na tom, že od této chvíle musíme uveřejňovat pouze články obdobné vynikající kvality a obsahu. Ani pro tebe, pane, není možné napsat dalši lakový článek. Jak bychom potom mohli uveřejnit více obdobných Článků? Nejvznešenějši. proto s nej vět šint obdivem vracíme Tvůj rukopis. Laskavě nám odpusť a modli se za nás, abychom mohli pokračovat v tomto oboru ještě po dlouhou dobu. Příklad starověké čínské zdvořilosti*
* nevztahuje se na časopisu Západ
spolupracovníky
13
Poezie, stejně j a k o láska, přetrvá věky. je-li opravdová KA - ZE - TY v podání herečky M. Dvořákové - Poezie českých klasiků - Erbenova " K Y T I C E " - Pohádky a říkanky pro nejmenší - Pohádky B. Němcové a jiné - Pohádky Strýčka Jedličky Objednávky s přilož, šekem v hodnotě A $ 6.00 ä zašlete na: M.DVORAK 1/29 Captain Pipers Rd V A U C L U S E 2030 NSW Australia RYCHLÉ PROBUZENI' ZE SNA O KARIÉŘE LÉKAŘKY V NSR
Pět měsíců trpkých zkušeností "Při vzpomínce na těch skoro pět měsíců ve Stuttgartu mi doslova běhá mráz po zádech. Neříká se to lehko. ale podmínky, ve kterých jsem byla nucena žít. jsou pro našince nepochopitelné," řekla na včerejší tiskové besedě v Hradci Králové MUDr. Vendula Lehká, která v červnu loňského roku emigrovala do Německé spolkové republiky. "Nedá se tomu říci jinak než živořeni. 2e bych tam snad mohla pracovat ve svém oboru, ledy jako kožní lékařka, o tom jsem ztratila veškeré iluze velice brzo." Myšlenky na návrat? Honily se jí hlavou.- S přibývajícími dny stále častěji. Iltize ztratila velmi brzy. Zacházeli s n i j a k o s nejhoräím lotrem. Lékařka, nelékařka. Emigranti, kteří domů píší, jak krásně se jim daří, lžou jiným i sobě. Po sobotách a nedělích si přivydělávají třeba prodáváním pohlednic. Ave svém bytě mají rozvrzanou skříň a postel. Pokud vůhec nějaký byt mají. A v duši smutek. A taky strach z návratu. Protože je horem i dolem cpou hrozbami, že v tom "nesvobodném" Československu je okamžitě zavřou. Že jim seberou majetek, že dostanou podřadnou práci. A tak dále. "Byla jsem na pokraji duševních i fyzických sil," říká doktorka Lehká. "Nevěděla jsem. jak dál. Šance nebyly žádné a deziluze obrovská, Dál to zkrátka neslo. Sbalila jsem to málo. co jsem měla, a uháněla k hranicím. Těžko se líčí pocity, které jsem zažívala, kdyžjsem byla konečnědoma," Jak na hranících, tak na svém nynějším pracovišti se setkala s pomocí a pochopením. Pracuje zase v oboru, bydli ve svém bytě, mluví s přátelí. A ví, jakou cenu má vlastní zem. J u r a j Menšík Mladá fronta - 27. ledna I9řil - str. 7 14
Humor Stručný historický nástin původu a dosavadní činnosti Společnosti pro výzkum osobnosti a díla Járy (da) Cimrmana, s přihlédnutím k jejím historickým kořenům Když jsme v Západě otiskli několik příspěvků k výzkumu života a díla Járy (da) Cimrmana, vyvolalo to nevoli některých čtenářů, kteří pro svůj příliš brzký odchod z krajin zprvu uskutečněného (1959 dekretem cirnrmanoidního prezidenta Novotného) a posléze reálného (termín ukutý v r, 1975 hrabětem Pavlem z Auerspergů, vedoucím pracovníkem aparátu Strany) socialismu, neměli příležitost seznámit se s touto legendární osobou patadějin české vědy. uměni, filozofie a techniky. Vyjádřili se v dopisech, proč tisk nem takové obsahové omezenosti, když je Západ už tak dost omezen rozsahově. Redakce, jejíž všichni členové jsou oddanými stoupenci cimrmanovského bádáni, požádala mě, jakožto nikdy neodvoja ného předsedu Společnosti pro výzkum osobnosti a dila Járy (da) Cimrmana, založené 1967 v Praze, a později řovnéž nikdy neodvolaného předsedu Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy (da) Cimrmana, založené I96X rovněž v Praze, abych takto ochuzené čtenáře Stručně seznámil s historií onoho jedinečného objevu, a pozdějšího výzkumu, zapomenutého génia české mysli a obrazotvornosti. Skutečnost je. že J á r a (da) Cimrman nebyl objeven: objeví! se sám. což už samo svědčí o genialitě. Věc má počátek v rozhlasovém pořadu nazvaném Nealkoholická vinárna U pavouka, který si vymysleli dva redaktoři pražského vysílání Jiří fiebánek a Zdeněk Svěrák. V této vinárně vystupovaly přední světové jazzové soubory, např. Louis Armstrong. Count B asie a tuším i vévoda z Ellingtonů, ale poslech jejích hudby byl bohužel rušen vrchním číšníkem Malákem, jenž co chvíli příliš hlučnč přikládal do kamen. Posluchači si itčžovali; jelikož však vinárna nebyla vybavena ústředním topením a hudebníci byli převážně černoši, zvykli na teplejší klíma, nebylo lze Malákovo přikládání zcela eliminovat. Stížnosti byly čím dál důraznější. Jednoho dne skupina zvlášť věrných posluchačů z Hané se vypravila do Prahy, aby kapely zvučných jmen vyslechla osobně a také si podala M a láka. Členové skupiny se ze studentských let v Praze pamatovali na noč-
ní podnik nevalné pověsti zvaný V pavouka a domnívali se, že jde o jeden a týž paj/l, pouze v rámci boje proti alkoholismu vysušený, lak se stalo, že tu noc. kdy se pokusili zjednat si vstup do podniku, skončili v Bartolomejské za katrem. Netušili totiž, že bar U pavouka už dávno neexistuje, že však v jeho lésnc blízkosti zato existuje jiná dupárna, nazvaná Stranicky, hotel, méně rovným tnezi rovnými ovšem nepřístupný. Jak se v částečně už pod vlivem slivovice přivezené s sebou do nealkoholické vinárny - dobývali zamčenými dveřmi za hrabětem Basie, soudruh ve službě zavolal přislušniky. Omyl se vysvětlil a tvůrci pořadu o abstinent ní vinárně byli napomenutí stranickými a jinými příslušnými místy, že se dopustili podvodu lidu, jenž vzal jejich p o u / e fiktivní podnik doslova.jak bvliíjého svatým právem, neboť jej riikdo nevaroval. Od té doby se tedy před začátkem každého vysílání ohlašovalo, že nealkoholická vinárna fyzicky neexistuje, že je to pouze vymyšlený pořad, a slavné kapely nejsou rovněž přítomny osobně, nýbrž pouze na gramofonových deskách. Nemohlo tedy už dojít k omylu ani na místech nej vyšších. Přesto se tvůrci pořadu dopustili dalšího klamáni. Jeden r nich, vibrafonistá a saxofonista Karel Velebný, přišel totiž s přednáškou v oboru historie hudebních nástrojů, kterou objevil v truhlici, zděděné po babičce, ä jejíž autorství si přivlastnil. Protože se však přece jen obával možného stíhání pro porušení autorského práva v případě, že přednášku vyslechne její neznámý skutečný autor, přednesl ji v rádiu pod pseudonymem Dr. Hedvábný. Papír přinesl zajímavý objev: jak se dosud soudilo, saxofon zkonstruoval francouzský nástrojár Adolphe S a s začátkem devatenáctého století. Nyní se však ukázalo, že to byl omyl, tradovaný z ideových důvodů západní buržoázni pavědou. Ve skutečnosti se věc měla tak: český hrabe Thurn-Taxis by! milovníkem hudby a vyžadoval od své soukromé hraběti kapely, ab\ mu každý večer hrála zastaveníčko v hradním příkopě. Jelikož hradní příkop byl neustále naplněn vodou.
Ladislav Smoljak a Zdeněk
Svěrák
museli muzikanti stát po ramena ve vodě, Takové pomery znemožňovaly úspěšnou hru na klarinet, neboť v něm jsou dírky, které hráč musí dle potreby prsty zakrývat a odkrývat; vnikala do nich voda a nástroj vypovídal službu. Mimoto od neustáleho namáčeni dřevěné klarinety hnily. A tu hrabě Thurn-Taxis projevil českého génia: nařídil, aby v zámeckých dílnách byl zhotoven klarinet kovový - což zabránilo hniti nástroje - a jeho dírky aby byly opatřeny kovovými klapkami, jež těsnily lépe než. pouhé prsty a hra ve vodě byla tedy proveditelná. Tento nástroj nazval pak hrabě "Taxisfon". Bohužel šlechtic, vychovaný v Anglii, trpěl vadou řeči, latinským názvem pedolinguitis, to jest česky: šlapal si na jazyk. Vyslovoval proto jméno nového nástroje "Thaxisfon" "th" přibližně tak, jak se vyslovuje v anglických slovech např. "Thoroughbred". Protože prostým hudebníkům z lidu byla taková enunciace cizí. ujala se brzy lidová výslovnost "Saxísfon", a ž toho posléze hláskovým posunem vznikl saxofon. Přednáška vzbudila velkou pozornost, zejména V kruzích odborných a nej odbornějších. Jeden příslušník těchto posledně uvedených kruhů, kulturní redaktor deníku Rudé právo, napsal o ni druhý den rozhořčenou recenzi, v niž Dr. Hedvábného a kolektiv nealkoholické vinárny obvinil ze šáleni prostého posluchače, neboť jak každý vzdělance ví, autorství Adolphe S a x e j e skutečnost, potvrzená samým Marxem, jenž s oblibou hrával v kruhu svých dcer čer-
nazývá ineptitis didoiea (od d i dus ineptus, vyhynulý pták, obrozenskými přírodovědci pojmenovaný "blboun nejapný"), a vyznačuje se neschopnosti rozumět anekdotám a humoru vůbec. Zůstanem nesmrtelnou zásluhou režisérky Heleny Philippové, že v zastoupení ineptních kolektivů (da) Cimrmanovských badatelů příslušné úřady oběhala a ukecala, takžejednobo dne koncem roku 1966 konala se neslavnostní premiéra první z mnoha (da) Cimrmanových her, Akt, Génius českého génia brzy uchvátil široké vrstvy a pochopilo jej po nějakém čase a značném úsilí d o jisté miry i Rudé právo, a dokonce i část prezidia ÚV Strany. Divadlo sestálo šlágrem sezóny a brzo při něm vznikla zmíněná Společnost pro výzkum osobnosti a díla Járy (da) Cimrmana, jejimž jsem měl čest být předsedou. J a k o takový kladl jsem při každé premiéře základní kámen k plánovanému Národnímu divadlu Járy (da) Cimrmana, pro něž měl být zakounošské spirituály na C-melody saxopen pozemek na břehu Vltavy, přímo fon. Dr. Hedvábný i kolektiv vinárny proti Zlaté kapličce. Bohužel, pro vis maior soviética, zůstalo jen museli na kobereček. u těch asi pěti základních kamenů, A tu je zachránil další objev: Svě- které jsem při premiérách v Prozarák, spolu se Šebánkem, Velebným a tímním divadle Járy (da) Cimrmana Smoljakem, zjistili totožnost autora v Malostranské Besedě porůznu naosudné přednášky a také to, že text kladl. pocházel z jeho nikdy tiskem nevydané sbírky Legendy a pověsí i prostoBrzo se hry začly doplňovat přednárodní, na úpatí Svatého Kopečku náškami nalézanými v Cimrmanové sehrané Járou (da) Cimrmanem, a pozůstalosti. Mistr byl skutečný nonešlo tedy o práci vědeckou, nýbrž vátor ve všech oborech lidské čino lidovou moudrost. V podkroví cha- nosti. Protože omezený prostor daný lupy strážmistra SNB ve vsi Mydlo- mi k dispozici nestačí byť jen na enuvary na Chodsku se totiž našla jiná merad jeho přečtených vynálezů a truhla, obsahující množství vědec- vědeckých objevů, zmíním se jen o kých, literárních, filozofických, hu- bohužel neuskutečněné (jako ostatně debních a nečitelných rukopisů gé- všechny Cimrmanovy ínnovace) - renia, jenž žil a tvořil na přelomu sloleti voluci ve filmu. Došlo k ní roku. tudevatenáctého a dvacátého a v roce ším, 1898 ve vídeňském Prátru, kde 1913, při výpravě na severní pól, kde si (da) Cimrman otevřel biograf, jechtěl oslavit 72, narozeniny kapitána muž konkuroval linecký rodák StatifHatterase, se stal nezvěstným. fenholm svým biografem, konajícím O tomto obsáhlém a mnohotva- představeni hned vedle. Stauffenrém díle nemé! do té doby nikdo tu- holm byl rovněž do jisté míry kinematografickým novátorem, neboť šeni. usiloval o odstranění titulků, tehdy Kolegium nealkoholické vinárny běžných (bylo to v éře němého filsi vzalo za úkol, seznámit s nim jak obec vědeckou, tak i širší veřejnost mu), sestavením hry obrazu takov Československu. K tomu se jim vým způsobem, aby titulky byly zbyzdálo nej vhodnější, uvést nejdříve na tečné. Docílil v tom jistých úspěchů, scénu nikdy neprovozované Cimr- avšak (da) Cimrman ho zastínil jinou kinematografickou reformou. Opromanovy divadelní hry. Zde ovšem opět narazili, neboť ti Stauffenholmovým snahám o libylo třeba získal od příslušných úřa- kvidaci titulků, vydal se (da) Cimrdů povolení k provozování. Přísluš- man směrem opačným, totiž za likviné úřady, stejně j a k o redakce deníku daci obrazu! Řešení vskutku revoRudé právo, trpí, jak známo, dušev- luční. Natočil však touto metodou ní chorobou, ježje v prostorech úřed- pouze jediný film, p o j e h o ž d o k o n č e ních a redakčních místností přechod- ní mu biograf vyhořel (zřejmé Staufně nakažlivá, latinským jmeném se fenholmovo žhářství, avšak měl ko15
nekce na vídeňský dvůr). Film se naštěstí zachoval a by! v pražském (da) Cimrmanové divadle s velkým úspěchem promítnut v rámci představeni, jehož součásti bylo jednoaktové (da) Cimrmanovo tragi-fraško-drama Vyšetřováni ztráty třídní knihy. To bylo v roce 1966, Od té doby divadlo existuje nepřetržitě, a přežilo i normalizaci. Pokud jsem slyše!, dotkla se ho jen nepatrně; tak např, si cenzura vynutila, aby tam, kde (da) Cimrman ve svých hrách kreslil realistické portréty příslušníků (pro čtenáře přišlé do exilu po Únoru: v současné češtině má slovo "příslušník" vždy pouze jediný význam: "policajt"), byly tyto citlivým zásahem vykonavatelů (da) Cimrmanovy pozůstalostí. Svěráka a Smoljaka, pozměněni nastrukturalisly. Intelektuální úroveň her to vlastně ješ tě pozdvihlo. Za patnáct let činnosti Společnosti pro výzkum osobnosti a díla Járy (da) Cimrmana, jejímž mám čest být nikdy neodvolaným předsedou, se ukázalo, že truhlice z podkroví chalupy v rodné vsi mé nebožky mat k y j e zřejmě bezedná (bezpochyby rovněž vynález, nebo aspoň technické zlepšení geniálního génia), netroť divadlo uvádí stále nové a nové nově objevené hry, přednášky, vědecká sympozia atd., atd. Něco vyšlo i na gramofonových deskách, a chystá se dokonce zvukový fílm natočený dle (da) Cimrmanova scénáře, v němž bude. dle (da) Cimrmanových instrukci, eliminován zvuk. Autor, jenž. se stal nezvěstným ještě v době filmu němého, tím opět osvědčil, jak ve všech smérech, kromě snad politického, předjímal dobu.
Ale teď vážné. Čtenáři, kteří se domnívali, že (da) cimrmanovské příspěvky v Západě]sou dítkem pochybného smyslu pro humor členů redakce, přehlédli, že fenomén Járy (da) Cimrmana není vůbec nic nového, a dokonce ani specificky českého. V dobách, kdy to šlo. se ostatně tvůrci (da) cimrmanovské legendy hlásili mezi dědice francouzské patafyzíky, založené koncem 19. století Alfrédem Jarrym a přáteli, od níž vede přímá linka jednak časem zpátky k Baudelairovi a jiným prokletým básníkům - provokatérům, jednak časem vpřed k českému hnutí recese. Společným jmenovatelem všech takových literárních hnutí je mystifikace spojená s epataci. Ve známém hesle těchto směrů z devatenáctého století épatez le bourgeois! (Drážděte měšťáka!) lze slovo bourgeois na16
hradit terminy označujícími strážce mravnostněpolitické mravopočestností jsoucí právě u vesla; takže recesisti pracovali pod (nahlas ovšem nevolaným) heslem épatez le Nazí! a cimrmanovcí a účastníci forem, které (da) Cimrmana v Československu bezprostředně předcházely (textappealy v Redutě, v Paravanu, v Semaforu atd., spojené se jmény Ivan Vyskočil, Pavel Bošck, J. R'. Piek aj.), pod heslem Épatez le Stalinisme! Držitelé moci, zejména moci více nebo méně autoritářské, bývají totiž bez výjimky stíženi uvedenou ineptítis didoica. To ovšem neznamená, že veškerá produkce takových literárních dílen (většinou šlo - j a k o právě v případě (da) cimrmanovců - o tvorbu více nebo méně kolektivní) je přímo a bezprostředně politická. JistĚ, portréty příslušníků v(da) Cimrmanovských hrách mély jasné politický názvuk,* ale přednáška o íilmu bez obrázků je z. provenience čistého nonsensu, nebo chcete-li recese, nebo chcete-li srandovna, jak tomu pojetí světa říkali V&W, mimochodem, rovněž oběma nohama stojící na půdě epatické tradice a rovněž tvořící kolektivně (v triu s Ježkem). Mezi těmi krajními póly. je dlouhá škála přechodů. Když jsem kdysi z prken Paravanu navrhl, aby se pro termín "dialektická methoda" razil termín český: "prolhávání se k pravdě", bylo to, řekněme, vlevo od středu. Když se Vladimír Bor, jeden ze zakladatelů hnutí recese, dostavoval na pěvecké koncerty s citrónem v kapse, a sotva zpěvačka spustila, s chutí jej v první řadě pod pódiem začal pojídat, bylo to od středu, řekněme, značně vpravo. Vladímír Bor také sepsal a v (da) cimrmanoidním roce i968 se pokusil vydat (odvážil se nabídnout nakladatelství už moc pozdě) Dějiny české recese, kde je zaznamenán případ vskutku heroický. Jacisi dva češti stoupenci rccesni ideologie si padělali příslušné dokumenty a proniklí s nimi do alpské rekreační chaty, kde se zotavovali esesáci. Trousíce záhadné narážky na jakési vysoce tajné a nebezpečné poslání, jímž jsou pověření, lyžovali a popíjeli lito dva hrdinové sran-
dovna celý týden s uctivými oberscharfiihrery, a podařilo se jim pak bez úhony odjet do Prahy a rozpustit se v anonymitě. To je ovšem vysoká škola a patrně světový rekord v epatismu. Některé úkony, např. tzv. sledování, byly dokonce recesní methody v kontextu doby pochybné,** ale většinou Šlo o žertíky příbuzmé studentským, jako např. když nebožtík Pavel Bayerlesi od místního flašinetáře najal na neděli flašinet a usadil se s ním v Náchodě před kostelem. Protože rotundní postava lékárníkovic Pápena byla v Náchodě notoricky známá, nevěděli věřící, vycházejíce po mší z chrámu, co si o tom mají myslet, což bylo také účelem toho úkonu. Patafyzikové dráždili měšťáky většinou útoky na jejich představu o tom, "co se hodí", o slušnosti, rozumnosti nebo vkusu. Slavný Vbit králem, s proslulým refrénem: "Zatrubte prdeli v tubu, ať žije náš veliký král Libu!" od Alfréda Jarryho je tu arcipříkladem. Ale patafysici se zabývali i činnostmi předjímajícími (da) Cimrmanovské vědecké přednášky: tak např. Jarry sepsal učený návod na sestrojení "Stroje na průzkum ča-
Patqfyzický * Mimochodem, jsou-li dnes ms jeviíti (da) Cimrmanova divadla i pfisluänikfl strukturalisti, je to recese na druhou, a politiěnost té zrniny přímo bije do n i i Jak známo, zesnuly car České literární teorie Ládislav Stol!, nemŕl rád profesora M [ikarovského, jenŕ byl jedli ítu / tvůrců moderního strukiuralismu. Strukturalismus vytvořený n i k ý m , koho nemíl rád soudruh Stolí, musi diálcktickopat&lpgicky byl v rozporu s marxismem.
stroj Puzuk
" Spočívalo lo v mm, íe receslisla, oděný pokud možno do kořeňáku, se ráno po VĚS i] nu paty zvolené osobč a nenápadní j i celý den. popnpadŕ i vice dni. sledoval. V krajních případech se fuklo sledováni protektorát ní obrane nervoví hroutili. Recesisti si. nutno ovšem podotknout, k léto hře vybírali pfevářtič kolaboranty.
Zdvihaě prstů pro usnadněni hry klavírní su", a to dokonce, p o d o b n ě j a k o Karel Velebný pod pseudonymem Dr. Faustroll, Z něho vyjímám: Pro Stroj existují dvě Minulosti: minulost reálná, neboli čas minulý k našemu přítomnému času, a Čas minulý vytvořený Strojem, vracející se do naší Přítomnosti, která není ničím jiným než rubem naši Budoucnosti. Z toho vyplývá, ze Stroj, vzhledem k tomu, že nemůže dosáhnout reálně Minulosti jinak než skrze Budoucnost, prochází bodem symetrickým s naší Přítomností, mrtvým bodem, protože je mezi budoucnosti a minulosti, bodem, který bychom nazvali pomyslnou Přítomností, aid. Takovéto mambodžambo zřejmě parodovalo pseudoučenost raných dob moderní vědy, ale mělo mimoto i zcela samoúčelný půvab v nonsensu. Nemohu se také ubránit dojmu, recitovaná patapasáž nabyla v přítomnosti i významu v podstatě politického: pojmy j a k o "minulost vytvořená strojem", "přítomnost, jež je rubem naší budoucnosti", "pomyslná přítomnost" aid. zavánějí nebezpečně zkušenostmi s "marxistickou" manipulací dějin, jak se jí dopouštějí pražský, moskevský a jiné takové Historické ústavy.*** To by nás přivedlo k jinému typu cimrmanismu, p r o nějž Susan Sontagová razila pojem camp. 1 ten je v díle geniálního Járy Často Vflbec mnohŕ t análů patafyziky je dost aktuálni: Jarry založil např. pompézni Řád Velkého Panděra a sepsal k nŕtrni příslušný statut, j ť h o ř první paragraf se čte jako pokyny pro udílení členství v znormalibované partaji: Každý ucházet' o čestnou hodnost členu Rádu Velkého Panděra musí být opatřen čtyřmi předky, musí vlastnit mozek o váze nejméně t řiceri gramů. nejvýš dvě oči a prokázat, le hude schopen na požádání předložit přibližné tři sta vlasů a čtyřicet pět vousů (tento počet se může v případě zienStUýeh žen podstatně zmenšil). A předsedal-li Jarryho Rádu "Dočasné Vrřný Předseda", zni to jako dost po lopatičky vtip na umístĚní jednotek
zastoupen: spočívá v republikaci kdysi vážně míněných technických vynálezů nebo uměleckých děl, které, vyňaty z kontextu dobového vnímání, vyjevují náhle neodolatelný půvab naivity. Proto šestákové romány, které v devatenáctém století intelektuály nudily, dnes intelektuály bavi. Stejně tak staré šlágry, obrázky neujavších se vynálezů nebo sladké ilustrace k Návodům, kterak milostný dopis vhodně zkomponovali. Na campu jsou v podstatě založeny surrealistické koláže, a také camp umělý (někteří popirají jeho možnost), jako jsou všemožné složité stroje vykonávající buď banální, anebo zcela nesmyslné, anebo tajemné činnosti: třeba kompjůtr "Puzuk" z Havlovy Ztížené možnosti soustředěni. * Vidíme tedy, že (da) Cimrman a (da) cimrmanovské bádání není pouhá blbost, kterou si vymysleli neodpovědní členové redakce Západu. Je to jen, zatím poslední, česká varianta květu, jaký vykvétá v západním světě už nejméně sto padesát let. k radosti patafyziků a k hnutí žlučí osob postižených ineptitis didoica. Josef Škvorecký Použitě prameny: Světová literatura, r oč. 1969 Jiří Voskovec: Klobouk ve křoví(Cs. spisovatel, 1965) Susan Sontag: Against Interpretat ion (Dell, 1970) Film a doba. roě. 1980, č. 1 Děravá paměť Bujná fantazie
Poměrně neznámá je (da) Cimrmanova práce v oboru kreativní kynologie. Ve snaze vypěstovat hlídacího psa typu "psa baskervillského", zkřížil (da) Cimrman, ve svých pokusných laboratořích německého ratlíka s fenou ruského chrta. Výsledkem byl zajímavý pes, jehož vidíte na fotografii. Chrupem se skutečně podobal známému ohaři popsanému Sirem Conanem Doylem, ale tvarem a velikostí těla spíše bostonskému terriérovi. J á r a (da) Cimrman nazval nově vzniklou rasu "terrier Bostoniensis-Baskervilli" (na paměť zavražděného lorda), od dalších pokusů byl však nucen upustit, neboť se ukázalo, že bostonský teriér Baskervíllův je zvíře vyloženě přítulné. Když se tuto vlastnost nepodařilo odstranit ani opětovným křížením s ruskými i jinými chrty, ba ani se psy Čichacími a policejními, byl nešťastný živočich, nehodící se ani k hlidáni (pro přítulnost), ani za psíka pokojového (pro zjev), posléze utracen. (Foto Helena Fierlinger)
Svědectví Před Maďarskem Málokdo si už. na tu dobu pamatuje. Nedávno jsem si na ni vzpomněl, když jsem četl Kusínovu knihu "Intelektuální původ Pražského jara" (The Iniellectual Origins of Prague Spring, Cambridge 1971.). Trošku jsem se nadmul, neboť jsem zjistil, že i o nás je pár řádek v historii. Před pětadvaceti lety totiž pražské vysoké školy podnikly něco zcela neobvyklého, aspoň s hlediska tehdejšího období "kultu". Vždyť tehdy ještě ani neexistovalo slovo disident, ani Amnesty International tehdy nebyla. Tehdy když se člověk zamotal do politiky, tak si to odnesl sám a sám. V únoru roku 1956 se konal XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu. Čísla sjezdů si zpravidla pamatují jen Rodné Strany doktoři, ale tento sjezd slojí za zapamatováni, protože na něm Nikita ChruĚčev podlehl tlaku okolnosti a řekl všem svým soudruhům, že se už může veřejně řikat, že se Stalin na svou funkci nehodil. Druhý den to hlásila Svobodná Evropa, a za měsíc se kousky jeho řeči Četly na stranických schůzích v Praze. Říkalo se: "Soudruzi, všichni jsme chybili", stejně j a k o když mnozí v roee 1968 říkali: "Soudruzi, všichni jsme se dopouštěli deformací". Strana, tato koletivní matka hříšníků, tehdy vzala na sebe vinu j a k o jeden muž. Aparátnici si zřejmé mysleli, že když se národu napaří kolektivní vina, bude povolnější. S t r a n a se tehdy cítila m n o h e m bezpečnější než teď. Bylo pár let po únoru, po prověrkách a procesech. Strana však nepočítala, a to mluvím konkrétně o pražských vysokých školách, s jedním faktorem. Že totiž na školách, včetně univerzit, vždy rychle ubývá pamětníků. Strana vyčistila vysoké Školy prověrkami v roce 1948 a po něm, a zbývající studenty priškripla tak, že se nikdo neodvážil ani pípnout. Na začátku padesátých let se ještě pohybovaly po fakultách mátožné postavy zbývajících "nereformovaných", ale ti potichoučku dostudovávali a neslyšně mizeli. Na univerzitě je to ovšem tak, že každých pět Šest let se vymění všichni studenti. Vzpomínky na poúnorové prověrky zmizely kdesi v propadlišti dějin, a na fakultách už byli jen takoví, kteří neznali detaily. Jen občas se o některém asistentovi šuškalo, že se v únoru vyšplhal po zádech těch druhých. Ale o to se nikdo moc nestaral. 18
dimír — ano, byla zvolena návrhová komise, aby sepsala rezoluci. Revoluce podlejednaciho řádu — t e d y , dva ělcnové návrhové komise telefonovali Kahudovům d o bytu, zda by soudruh ministr nemohl hned, ano, hned přijet na schůzi na Albertov. Pani ministrové se prý trošku třásl hlas, když říkala, že manžel není doma, že je na schůzi vlády. Když si na to teď vzpomínám, tak si myslím, že to ani nemůže být pravda. Houfec naivních študáků si v roce 1956 volá ministra Československé vlády, aby v půl desáté večer přišel vysvětlit někam do posluchárny, proč nám sebrali doktoráty a jak je t o s cenzurou, a paní ministrová se vymlouvá, že pan ministr není doma.
A tak, když v roce ! 956 přišly zprávy o "boji proti kultu", začala mnohé svědit kůže a v menzách se začínalo mluvit o tom, že by se nemělo váhat, a když strana takto předložila své potíže lidem, že by z toho mohlo něco eventuelně být. V březnu 1956 už se začalo proslýchat, žc někde některé fakulty uvažují o návrhu na svolání mimořádného sjezdu KSČ, a že se volá po změně ekonomie, a že s tím Slánským to určitě bylo jinak, když ten Tuchačevský a Kamenčv a Zinovév a Bucharin,... Byla to pravda; a snad první to byly vysoké školy v Ostravě, které o mimořádném sjezdu začaly veřejně diskutovat. S o u d r u h ministr nepřijel, a schůze Pak už stačilo málo. Dne 29. břez- odhlasovala rezoluci, kde bylo všechna 1956 se v Praze na Albertově se- no včetně procesů, zákonitosti, cenšla schůze, která předem celkem nic zury a voleb. Chtěl bych mít dnes neslibovala. Byl to jakýsi aktiv stu- přeď sebou ten kus papíru s modrým dentských funkcionářů vysokých ormigovýni tiskem, který se příštího škol okresu P r a h a 2. Na schůzi sou- dne rozletěl po všech fakultách a ročdruh J a r o li mek, svazáeký tajemník nicích, co jich tehdy po Praze bylo. z okresu, odbrkotal jakýsi nemastný Pak už se nedalo nic zastavil. Lidé neslaný projev. Zakončil ho tím, že na to čekali, v lidech to už dlouho pronesl, aby nám přítomni soudruzi bylo. Zažil jsem tehdy schůzi, kde se tak nějak řekli, kde je tlačí bota, a j a - začali oslovoval "občane". "Občané, ké j s o u jejich starosti, a nebojte se klid, mluvte jeden po druhém." mluvit. Ťo neměl říkat. V situaci tam Soudruzi ze stranických výborů, a tehdy to byl historický výrok. Po tajcmníci poslaní uvědomovat kolíprojevu pověstné československé savou inteligenci, toto dění samodiskusní ticho trvalo jen několik vte- zřejmě začali považovat za spiknutí, řin. Jíirolímek se vlastně ani nestačil kterému v čele stály různé maloburnadechnout. žoazni živly a vůbec takové elementy, Podle staré schůzovní zkušenosti co schválně studují za peníze dělnicten, kdo mluví v diskusi první, ji dá ké třídy. Strana tehdy nepochopila, určitý ráz. Dnes už nikdo neví, kdo a dodnes nechápe, že existuje podibyl ten první. Snad o tom už ani on vuhodné horizontální spojení mezi neví. Ale ten první dal té nenápadné, lidmi, které v nás vychovali snad už Habsburci, nebo dokonce Luccmnudné schůzí ráz. Ve dvaceti letech se ještě ledacos může. čemu později burkové. Národ, který po staletí neměl pořádného vůdce, který se nemanželka udělá konec. A ten první mluvil do schůzovníhp mohl spolehnout ani na člověka se ticha, které se ještě víc ztišilo, a sly- župní nebo okresní funkcí, periodicky uvádí v úžas teoretiky státu a prášel sám sebe řikat, a trošku se tomu divil, že je toho moc, o čem se musí vá, propagandy a řízených revolucí. Národ jedná, aniž mu někdo velí. mluvit. Nejen o kolejích a stipenTakže z vysokých škol tehdy vydiích, a o doktorátech, místo kterých každý dostával p r o m o v a n é h o cosi, cházely rezoluce, které se výrazně liale i o procesu Slánského, a o směš- šily oď rezolucí té doby, rezoluce, nosti voleb, o cenzuře, a že by mčla určené ÚV KSČ, vládě i ministru být ještějedna strana .... Byl to projev školství. Ministru školství prý je vůbec ani na ministerstvu neukázali, nepřipravený, neorganizovaný a imaby ho netrefilo. To jsem se ale doprovizovaný. Projev, na který za ta věděl až po letech. Snad mu však asléta potom všichni zapomněli. poň něco řekli, protože si někdy v poSnad na tento signál všichni čekali. lovici dubna zavolal osm vzpurných Snad i oni byli připraveni mluvit první, ale to nevadilo. Na té schůzi neby- studentských funkcionářů. Přišlo lo nikoho, kdo by nesouhlasil, Ně- jich jen sedm, tak pro t o h o osmého poslal vládní tatraplán. Ministr zle kdo navrhl; "Kde je ministr Kahuda? Proč bychom to neměli říci p ř í m o studentům vyčinil, ale oni na něj měli hubu době a mistu zcela neúměrnou. ministrovi?" Dva členové návrhové Zpočátku sice běhal, statný to muž komise, oba křestním jménem Vla-
v Šedivém dvouřadovém saku, kolem stolu, ale pak se trochu uklidnil a poslouchal. Leccos slyše!, (Pane Bože, tohle se vůbec nehodí do schématu temných padesátých let a do toho, jak jsme si navykli se dívat na českou nevýbojnou povahu.) V těch dnech hlídkovali kolem kolejí a menz esenbáei se samopaly. Statní třicátnici v kožených kabátech poslouchali, co si hloučky povídají. I iochu jsme se naučili skákat d o trolejbusu těsně předtím, než se zabouchly dveře, a občas přespat u kamaráda nebo vůbec ne. Hovořilo se na Karlově náměstí u techniky, na Albertově pod schody i nad schody, v Dejvicích kolem chemie. Jinak město j a k o celek mlčelo.
gaudia študáků vykřikovaly státně uznaná hesla - "Lenin Gottwald mír", a " R u d ý prapor dneska vlaje od Aše až do Šanghaje". Ale těch bylo málo. Také děkan lékařské fakulty T o m á š Trávníček, který teď udělal kariéru v Národní frontě, se odvážil tehdy mezi masy pouze v houfu ponurých tlouštíků s naditou kapsou. Copak tam asi soudruzi měli? Město tehdy nevědělo, co vlastně chceme. V rozhlase ten den večer plakal neznámý dělník, zdravé j á d r o , že studenti chtějí 2000 stipendia, zatímco on má pět set penze. Několik továren proti nám odhlasovalo rezoluce. Pak nás ještě odsoudil Viliam Široký ve velikém projevu. Ale to bylo později. Mimořádný sjezd straD á v n o před těmito událostmi při- ny se samozřejmě nekonal, s revizešel někdo s návrhem, aby byly v květ- mi procesů se začalo mnohem, mnonu roku 1956 uspořádány první praž- hem později. Druhá strana není doské studentské Majáles. Přípravy za- dnes, a volby jsou jaké jsou. čaly ještě před Chruščevem a jeho Od 29. března d o 11. května 1956 XX. sjezdem. Tehdy ještě nikdo ne- jsem zhubl o osm kilo. Co bych za to tušil, co z. toho bude. Teprve po schů- dal dnes. zích a rezolucích v d u b n u 1956 se zaDruhý den po Majáles nám lidé říčali mocní obávat. Mladici v kožeňá- kali: "Hoši, otevřeli jste nám oči." cích se vyptávali, co se připravuje, Ptali jsme se: "Proč jste nešli s námi?" jaké transparenty, hesla, masky. V Odpovídali: "Vždyť tam bylo plno napjaté náladě před Majálesem ve- fízlů." Říkali jsme: "Fízlové se dívaškeré přípravy kamsi zmizely, a vlast- li i na nás." Odpovídali: "Ale vy neně d o posledni chvíle nikdo nevěděl, máte děti." co v průvodu bude. Straničtí tajemPak se studenti rozešli na zkouškoníci, kteří vždy hrdě převinovali vé období. Všude nastal klid. A vlastdlouhé svitky s napsanými hesly a ně nenastal. Ten rok se poprvé rozčtverci kráčejících mas, se dověděli jely skupiny studentů na letní výjen to, co jim kdo vzkázal. Celopraž- měnné zájezdy do Východního Něský přípravný štáb, který před tím mecka, Polska a Maďarska. Ve Výzkomíral na nezájem a úbytě, najed- chodním Německu s námi o našich nou ožil. Kde jsou dnes všichni ti, Majáles nechtěli ani hovořit. Bylo kteří průvod připravovali, umpru- to ještě příliš brzy po jej ich roce 1953. máci a technici, medici a biologové? V Polsku a Maďarsku to bylo jiné. Kde je ten, kdo v obleku císaře Ma- Dověděli se tam od naších přátel, že xmiliána kráčel v čele průvodu? Kde se organizátorům vlastně, tedy zajsou ti, kdo vytiskli první vtipný pla- tím, nic nestalo, že nás nerozhánčli, kát v poúnorovém Československu? že na nás nebyli připraveni, a co Také mocní nelenili. Několikrát všechno jsme říkali, a co oni na to. přesunuli hodinu začátku i trasu prů- A že to prostě jde. vodu. Průvod mé! p ů v o d n ě j i ! z KarV záři začli polští studenti v Polova náměstí Prahou, ale nakonec znani. a brzy po nich maďarští stunám povolili jen kousek ze Staro- denti v Budapešti, Štafeta šla dál. městského náměstí na výstaviště. Dnes už se nikdo nedoví, kdo s kým 1L května 1956 ve dvě hodiny od- v Budapešti a v Poznani hovořil, kdo poledne se na Staroměstském námě- kde zůstal o několik dní déle, jakými stí sešly tisíce studentů. Průvod byl směry a cestami šlo ho riz.o n tál n ¡spoplný politické satiry. "Redaktoři jeni. Mladé fronty" šli se svázanýma rukaS o u d r u h ů m to tehdy, tak jako ma a zavázanýma očima. " M y jsme dnes, myslelo přímočaře. Tito stumládež nová, mládež K a h u d o v a " denti vyrostli v našich školách, a jestbylo heslo dne. To, co jsme předtím li se nám srotili a jestli nám vykřikoříkali na schůzích, jsme nyní říkali livali hesla, pak nám j e ohloupila nědem na ulici. jaká protikomunistická centrála. Diváků se sešlo hodně, jak na prv- To přece nemohli mít ze sebe, t o nám ního máje. Reagovali živě a sympa- provedli nějací impeiialističtí štváči. ticky. Na některých místech stály Hledali, až našli. Zavřeli za to votrapné hloučky žižkovských žen v ru- jenského penzistu, bývalého plukovdých šátcích, které za všeobecného níka generálního štábu Hájíěka. Ten
prý ještě s několika pomocníky zřídil v opuštěném prázdném obchodě operační středisko, a odtud řídi! všechny podvratné akce. Byl to očividný nesmysl. Takové středisko nikdy neexistovalo. Hájiěkovo jméno ani jména jeho tzv. pomocníků nikdo z organizátorů předtím nikdy neslyšel. Ale ono to je totiž proti Leninově teorii odrazu, aby obyčejní lidé jednali podle svého uvážení. A tak tehdy soudruzi našli svého válečného štváče H á j íčka. Potom jsem se po m n o h o let občas setkával s přítelem Vladimírem, autorem památné rezoluce, a společně jsme si stěžovali na to, že ti dnešní mladí vlastně nic nechtějí, o nic se nestarají, jen o nějakého Suchéhošlitra, á Že my jsme se aspoň o něco pokusili, i když z toho nevyšlo nic než série osobních nesnázi a status občana druhé kategorie. Mýlili jsme se. Člověk nemá soudit lidi podle výrazu jejich tváře. Přišel osmašedesátý, a li pasivní, povrchni, lehkomyslní, zdánlivě režimu přizpůsobení náhle ukázali, jací opravdu jsou. Byli to oni. kteří se opět pokoušeli změnil krutý, neosobní, bezvýchodný systém. Nejsem s n a ď n a j c d n o u trochu nostalgický? Pohvizduji si starý, sladký a něžný rokenrol z doby. kdy si nás ukazovali jako nebezpečné dravce. A přece t o s t á l o z a t o . Poíožilijsme si prst na tep dějin. Převzati jsme štafetu od dělníků z Plzně roku 1953, a předali jsme ji dál. Tato štafeta se ještě dlouho bude předáat dál. Tohle vše jsem napsal, protože jsem byl u toho. Protože o tom ještě nikdo pořádně nenapsal. Protože kolem toho strana vytvořila umělou mlhu, která se nezvedla ani v dobe Pražského jara. S.R, Plánujete dovolenou na Floridě? JASMÍN V1LLA MOTEL 801 S. Oceán Blvd., Pompano Beach, Florida 330í>2 Tel. (305) 941-7930 Jednoložnicové byty s kuchyňkou * Pokoje s kuchyňkou * Hotelové pokoje s ledničkou * Barevná televize a telefon v každém pokoji * Velký bazén * Pouze 100 m od moře * Kulečník * Ping-pong * Shuffleboard * Barbecue * Obchody a restaurace nablízku * TěŠi se na Vás Vaši krajané LajoŠ a J a n a Naňák
19
Andrej Sacharov - šedesátník
Pohovor v krematoriu
Andrej Sacharov je ve světě znám a mluví se o něm hlavně v souvislosti s jeho Nobelovou cenu míru, v souvislosti s jeho humanistickou činnosti a protesty proti porušování lidských práv a občanských svobod v SSŠR. Pokud se o Andreji Sacharovovi mluví i jako o vědci, je obyěejnč charakterizován jako otec sovětské vodíkové bomby. I když tyto charakteristiky vyjadřují zajisté velice důležité rysy Sacharovovy minulosti i přítomnosti. je takovýto Sacharovovův portrét neúplný a jednostranný. Akademik Andrej ížmítríjeviě Sacharov. který 21, května 1981 oslaví zřejmé a bohužel ve svém Gorkovském vyhnanství - své 60. narozeniny, je významným teoretickým fyzikem. který tuto oblast obohatil řadou významných myšlenek í prací. Andrej Sacharov skoněil svá postgraduální studia pod vedením pozdějšího nobelovského laureáta Igora Tamma v roce 1947 obhajobou disertace o kosmických paprscích. Od roku 1948 začíná pracovat jako teoretický fyzik v sovětském projektu na výrobu jaderných zbrani - velice brzo se stai, nehledě na své mládí hlavním teoretikem celého projektu. Přispěl významně k sestrojení sovětské vodíkové bomby (jeho zásluhou byla sovětská vodíková bomba, používající lithium místo tricia, mnohem lehěí, než bomba americká, takže mohla být svržena 12. září 1953 z letadla, americká vodíková bomba byla monstrem, vážícím kolem 60 tun a musela být proto explodována na zemi 10 mésiců před sovětskou vodíkovou bombou). Již počátkem 50. let obrací Andrej Sacharov svou pozornost k nevojenským problémům: spolu s Igorem Tammem přícházís myšlenkou, která znamenala velký pokrok při pokusech uskutečnit řízenou termojadernou reakci: izolovat plasmat, který musí být zahrát na desítky miliónů stupňů Celsia, aby v něm reakce začala, s pomocí magnetického pole.
Sacharova obrací k otázkám filozofickým a humanistickým - v roce 1968 zveřejňuje své proslulé dílo: Úvaha o pokroku, mírové koexistenci a intelektuálni svobodě. Ve fyzice se začíná zabývat čistě teoretickými problémy: kvarky, narušení časové invariance, baryonové asymetrii vesmíru, kosmologii. Je jedním z prvních, kdo přišel napr. na myšlenku vysvětlit baryonovou asymetrii vesmíru (proč je ve vesmíru mnohem více částic než antičáslíc?) s pomoci narušení C P symetrie, objevené americkými vědci v roce 1964 při rozpadu K-mezonů. V roce 1975 byla Andreji Sacharovovi udělena Nobelova cena miru. Byl třetím laureátem této ceny, kterému nebylo dovoleno přijet do Osla k slavnostnímu převzetí ceny (prvním byl Carl von Ossietzky - 1935. druhým Albert Luthula z jižní Afriky v roce 1960). V lednu 1980 byl dekrety nejvyššího sovětu a sovětské vlády zbaven všech svých vyznamenání a státních cen za vědecké objevy (znamená to snad, že jeho vědecké objevy přestaly podle vládního dekretu platit?) a byl vyslán do administrativního vyhnanství do Gorkého. Z Akademie věd SSSR však nebyl vyloučen: údajně proto, že při diskusi o návrhu na jeho vyloučení nobelovský laureát, sovětský akademik Petr Kapitca podotkl, že zná z historie vědy pouze jeden analogický případ: vyloučeni Alberta Einsteina z pruské akademie věd. Již přes rok žije Andrej Sacharov v Gorkém pod nepřetržitým dohledem policie a izolován od svých vědeckých kolegů i od vědeckých knihoven, Nehledě na to pokračuje v intenzívní vědecké práci - několik jeho posledních prací (o kvarcích, a o kosmologických modelech) bylo dokonce uveřejněno v sovětském vědeckém Časopisu ¿ vanglickém překladu ve Standfordské univerzitě v Kalifornii. Případ Andreje Sacharova, velkého vědce a humanisty, který je často nazýván "svědomím Ruska" není zdaleka zakončen - a záleží na světové veřejnosti, jak se bude jeho další osud dále vyvíjet. F.A. Janouch
Kanadští imigrační úředníci pracující v Thíijsku nemají vždy ideální prostředí pro své pohovory. Někteří je provádějí na vratkých lodích, jiní používají slaměné chatrče. Bob Shalka intervíewoval v místním krematoriu, protože žádné jiné vhodné místo nebylo nalezeno.
Služba čtenářům Svobodný, 37 let, hledá partnerku pro společnou cestu životem v USA nebo Kanadé. Petr Kotraba, Floras t r as se 11, 4057 Basel, Switzerland
Je mi 48 roků, nemám žádné závazky, miluji přírodu, upřímné a charakterní lidi. Hledáni krajanku podobných vlastností, bez. závazků. Zn.: "Domov". P.O. BOX 58 Postal Station M Toronto, Ont.
Jíž koncem 50. let se Andrej Sacharov dostává do konfliktu s vojensko-průmyslovým komplexem v SSSR: uvědomil si totiž, že pokusné výbuchy jaderných zbraní v atmosféře způsobují smrt desítek tisíc anonymních jedinců po celém světě. Začíná bojovat proti jaderným výbuchům v atmosféře a zřejmě významně přispčl k tomu, že mezi USA aSS'SR bylo uzavřeno v roee 1959 moratorium o zákazu pokusných jaderných výbuchů v atmosféře. V 60. letech se pozornost Andreje 20
Česká filharmonie a kantáty 16. května 1981 Česká filharmonie biide dávat (a v dobé, kdy čtenáři toto čtou, jíž jistě dala) ilymnus komunistické straně od Pauera na slova V. Nezvala (viz Lidová demokracie 16. 2. 1981 a 6. 3. 1981) IJ příležitostí 60. výročí založeni KSČ. V době zájezdu České filharmonie do USA a Kanady (březen-duben I98l)severoamerické obecenstvo bylo ušetřeno premiéry tohoto veledíla. Nemyslíme, že by se v Hemingwayovské tradicí nejleplt čeští hudebníci měli střílet nebo nehrát (pokud ovšem nechtějí hrát po venkovských hospodách). Co bude za několik let dělat a říkat pan Paucr, těžko předvídat. Je to věc jeho svědomí, pokud nějaké ovšem má. Úspéch jedné akce Členové československé delegace v Madridu hájili politiku své vlády jak mohli. Členu kanadské delegace, senátoru Cacciovi, prohlásili, že dokonce po helsinské dohodě umožnili návrat těm emigrantům, kteří o to požádali. Také se pochlubili, kolik jich bylo. Bylo jich celkem 121 To je hubený úspěch akce za "úpravu vztahů" a všelijakých amneslií. Méně než jedno promile posrpnových uprchlíků se vrací domů. (Podle Věstníku ČSNS v Kanadě). Stříbrná české povídce Josef Skvorecký obdržel Silver Award (Stříbrnou cenu) v celostátní kanadské literární soutěži o nejlepši povídku, National Magazíne Awards 1980, za povídku Oh, Maytime Witck! (Májová kouzelnice) ze sbírky Prima sezóna, otištěnou v Časopise Cariadían Fiction Magazine, No. 34/35,
1980, P o v í d k u
přeložil
bývalý spolupracovník The Plastic People o f t h e Universe, Paul Wilson.
Komunismus Cena mezinárodního komunismu v lidských životech SSSR Bolševická revoluce samotná si vyžádala 14 miliónů lidských životů. Počet lidí popravených Čekou se pohybuje od 50.000 (oficiální seznam popravených) až d o několika miliónů podle nej novějších údajů. Velmi střízlivý odhad usmrcených zajatců v r. 1917-23 (částečně likvidací a částečně následkem špatného zacházení) j e asi 500.000. Podle některých pramenů jenom v samotných letech 1918-1919 počet obětí dosahuje 1,760.000. Následující hladomor v r. 1923-22 si vyžádal asi 5,000.000 obětí. Kolektivizace v r. 1932-33 zlikvidovala kromě soukromého vlastnictví také asi jednu třetinu z 10 miliónů rolnictva. Předčasná smrt následkem strádání postihla v téže době vice než 10 miliónů obyvatel. Odstraňování třídních nepřátel a čistky ve straně během celého trvání komunistické vlády se zasloužily o další ztráty na životech, jdoucí do statisíců. V r . 1936-38 bylo zastřeleno asi půl miliónu straníků a asi stejný počet nestraníků. S osazenstvem pracovních táborů v počtu asi 10,000.000 a úmrtnosti 15% ročně si Ježovova hrůzovláda vyžádala pres jeden milión obětí. Konzervativní odhad obětí pracovních táborů v letech 19361950 při 10 procentní roční úmrtnosti je 12 miliónů. Chruščev se zmiňuje v souvislosti se Stalinovými tábory o 15 miliónech obětí. Dále přistupují deportace a masové vyhlazování obyvatelstva ne-ruského původu: krymští Tataři, Kalmykové, atd. atd. Počet oběti je přes 500.000. V r. 1948-53 byly zastřeleny stovky Židů. Další tisíce životů si vyžádaly sovětské vojenské akce, j a k o nálety na Mandžurii v r. 1929 a přepadení Finska r. 1939. Dojít ke konečnému součtu lidských obětí SSSR je podnik opravdu mamlití. Senátor Dodd po pečlivém studiu dospěl k číslu 35 miliónů j a k o minimu a přikláněl se spiše k 45 miliónům j a k o pravděpodobnému maximu. Vladimír Bukovský uvádí j a k o zaokrouhlený odhad "asi 40 miliónů lidí". Dimitri Panin vykazuje 60 miliónů. Další odhady, zahrnující oso-
by zavlečené d o sovětského impéria, dospívají k číslům poněkud vyšším průměrné Číslo po přihlédnutí ke všem dostižným pramenům je pres 66 miliónů. Východní Evropa Z 13 miliónů Němců deportovaných z komunisty okupovaných území zahynulo asi 2,1 miliónů. Kromě 31.000 deponovaných d o S S S R , bylo téměř 90.000 posláno d o 15 koncentračních táborů a od r. 1945 jsou pokládáni za mrtvé. V červnovém povstání r. 1953 zahynulo nejméně 100 lidí a 20 lidí bylo popraveno v době stanného práva. Po útoku na Polsko v r. 1939 bylo asi 1,060.000 Poláků odsunuto na východ, z nichž asi 270.000 zemřelo, ponejvíce v koncentračních táborech. Téměř 15.000 příslušníků polské armády bylo zavražděno v Katynu a jinde. Desetitisíce Poláků se nikdy nevrátilo z vězení v SSSR. Očividní svědkové protikomunistických povstání v Poznani a Gdansku v r. 1970 odhadují počet zabitých na 1.200. V Jugoslávii bylo zmasakrováno rukama titoistů nejméně 150.000 odpůrců v r. 1945 a asi dvakrát tolik v pozdějších Čistkách. Taktéž bylo zabito tisíce Albánců; po roztržce Kominformy zmizely další stovky. V Albánii bylo v letech 1944-77 zlikvidováno 150.000 lidi. Bulharsko přiznalo oficiálně 2.000 poprav v březnu 1945. daleko více zmizelo v následujících letech na vlastním území i v SSSR, Celkový počet mrtvých v Rumunsku, ať už přímou exekucí anebo následkem nucených prací jde až d o 150.000, v Maďarsku d o 100.000. Mezinárodní Společnost pro lidská práva v r. 1952 měla zaznamenáno přes 400 táborů východní bloku s počtem vězňů mezi 1 - 1 , 2 miliónů. Přes drastický pokles vězněných po padesátých letech dosahuje počet obětí 100.000 ku dnešnímu dni. Asie Přesto, že sdělovací prostředky komunistické Číny přiznaly bez j a -
kýchkoli pochyb, že počet usmrcených odpůrců jde d o m n o h a miliónů, jakýkoliv přesný odhad jednotlivých kategorii zůstává - stejně j a k o je tomu s přesným počtem obyvatelstva - nemožným. Likvidace 46.000 intelektuálů a 800.000 "kontrarevolucionářů", jak se o nich zmiňuje Mao-Ce-Tung představuje jenom zlomek celkového počtu. První občanská válka 1927-36 stála 100.000 až 500.000 životů, druhá, v r. 1945-49, přibližně 1,250.000 a nelze pominout pozemkovou reformu a politické likvidace, jež následovaly. Na základě oficiálně přiznaných 135.000 poprav za první polovinu r. !951. celkový odhad se pohybuje mezi jedním až třemi milióny. Jiný americký odhad za r. 1949-58: 5 - 30 miliónů. Státní department USA odhaduje počet lidí eliminovaných z politických důvodů na 15 miliónů. Hladomor, nastalý po Velkém Kroku Vpřed zabil milióny. Tisíce lidí bylo zabito během Kulturní revoluce. 15-30 miliónů zmizelo během období nucených prací. Neznámý počet lidí, jako j e tomu i v jiných asijských zemích, spáchat sebevraždu. Tisíce příslušníků národnostních skupin bylo buťpřimo zmasakrováno nebo podlehli jiným formám pronásledování. Kolonizace Tibetu vedla k prudkému poklesu počtu obyvatel přes sníženou úmrtnost kojenců. Dalaj Lama obvinil cizi okupanty ze zavraždění téměř 200.000 lidí v letech 1955-1971, Ztráty na životech zaviněné následujícím nedostatkem potravin, vzpourami. Čistkami a tábory smrti zůstávají nevyěíslené. Čínské výpady do sousedních území musely stát stovky dalších životů. Již v r. 1958 p. Edward Hunter udává úhrnnou cenu Maoismu v životech (ztráty v přímých vojenských akcích nejsou zahrnuty) na 50 miliónů. V r. 1971 prof. Walker udává 34,3 miliónů j a k o minimum a asi 63,7 miliónů j a k o maximální průměrnou veličinu. Při použití jiných p r a m e n ů autority z T a j w a n u došly k ú h r n n é mu počtu 39,940.000 za období 194969. Pečlivá demografická analýza 21
dospěla k pravděpodobnému průměru 53 miliónů. Jiný tajwanský pramen, zahrnující všeobecný hlad a jiné konflikty, udává "66 miliónů a víc". Komunistické akce v Malajsku, Burmě a Filipínách v období mezi 1946 a 1958 má na svědomí při střízlivém odhadu 150.000 životů. Následkem sovětizace Severní Koreje došlo k nevyěíslitelným ztrátám. Korejská válka r. 1950-53 si vyžádala 115.000 životů z řad vojáků Spojených národů a 400.000 civilních obyvatel. Tisíce byly zavražděny v komunistických zajetích. Přes 900.000 Číňanů a 520.000 Severních Korejců bylo usmrceno nebo zraněno. Pravděpodobně 2 milióny Severních Korejců zahynulo následkem válečného zpustošení a hrubého zanedbání ze strany nových vládců. Vietnamští komunisté v období 1945-1959 nesou odpovědnost za 700.000 mrtvých v Indočíně, samotný válečný konflikt v to nepočítaje. Poslední válka sí vyžádala životy 55.000 Američanů a přes 1,5 miliónů Vietnamců. Popravy po vítězné válcc dosáhly počtu 250.000, počet vězňů, kteří zahynuli nedostatkem potravy nebo přepracováním v "přeškolovacích centrech", V Kambodži v r . 1975 stoupenci Khmer Rouge zavraždili desetitisíce lidi. Přibližný počet obětí hladu a masakrů se pohybuje mezi 2-3 milióny. Pomocné organizace hlásí, že přinejmenším další milión lidí je odsouzen k smrti hladem a nemoci. Přitom pohraniční konllikty si vyžadují stále nové těžké ztráty. •líné oblasti Po úspěšném vojenském převratu na Kubě se Fidel Castro zasloužil o 12-33 tisíc poprav. Z nespočetného množství politických vězňů zmizela navěky velká část lidí v pracovních táborech a žalářích, ať už byli přímo popraveni, anebo podlehli nelidským podmínkám. Z 55.000 Kubánců v zahraničí mnoho zemřelo v bojích. Z 35 miliónů Afričanů, kteří zahynuli v posledních 20 letech "dekolonializace" ať už ve vražedných Šarvátkách, inspirovaných marxisty, anebo hlady, tisíce přišly o Život v bezprostředních komunistických akcích. Nejméně 70.000 civilistů bylo zabito v Angole. Stovky mrtvých 22
hlady nebo špatným nakládáním v Mozambiku. V Zanzibarské vzpouře v r. 1964 bylo zabito přes 13.000 lidí, pak následovalo další vraždění, marxistický terorismus v ZimbabweRhodesii si vyžádal téměř 19.000 životů. Marxističtí vládci v Etiopii zavraždili tisíce dospělých i dětí, zatímco další tisíce zemřely v somálské válce. Marxistická vláda Afghánistánu popravila "bezpočet" politických vězňů. Tisíce lidí, věetně Rusů, zahynulo v potyčkách se vzbouřenými kmeny, V Jižním Jemenu stovky lidí "zmizely"... Jiní zahynuli při přepadech Severního Jemenu vedených Kubánci.
- . J5»®
A
tů, na rozdíl od legálně odsouzených kolaborantů. Ve Francii, Itálii a jinde jsou povážlivě početné. Od r. 1944 do r. 1950 komunisté v Řecku zabili 57.500 civilistů a přes 15.000 vojáků, únosy v to nepočítaje. Oběti teroristických a kriminálních akcí pod marxistickým či záškodnickým vedením (KGB, N K V D ap.) k dnešnímu dni jdou už do stovek. Konečný souhrn Konečný součet nemůže být nižší než 70 miliónů; tento konzervativní odhad může být ovšem ještě jednou tak vysoký. Původní odhad byl 83,5 miliónů. Brzy poté výbor SN dospěl k počtu "přinejmenším 85 miliónů" vyhlazených. Exilová koalice udává na základě svých podrobných, zdaleka ne však úplných seznamů počet obětí takto: 46,2 miliónů Asiatů, 45 milionů Sovětů a 3,6 miliónů Evropanů mezi léty Î9I7-I967. Solženicyn komentoval "cenu socialismu" ztrátou !I0 miliónů Životů. Mnoho publikací vychází z francouzských studií, které po odečtení sovětských ztrát na životech od r. 1959dor. 1978 docházejí k celkovému úhrnnému počtu 139,917.700. Tyto číselné rozdíly vyplývají z rozdílných přístupů k materiálům; záleží na tom, zahrnují-li nepřímé následky mučení, fyzické dřiny, hladu a epidemií. Totéž platí o započítávání obětí přímých vojenských ěi politických operací. "Mírová" komunistická žeň smrti daleko překračuje žeň válečnou i předválečnou, způsobenou mocnostmi Osy, za kterou mimochodem Sověti nesou značnou dávku odpovědnosti. Při pohledu na toto nejhroznější krveprolévání moderní historie můžeme si připomenout větu z Leninových začátků: "Když se nám vytýká krutost, divíme se, jak lidé mohou zapomenout na základní poučky Marxismu." (Podle bulletinu Výzkumného ústavu zahraničních věci Velké Británie, 21/1979)
v
Zahynuli na uteku Z miliónů uprchlíků z komunistických zřízeni nebo během komunistických vpádů na čtyřech kontinentech světa desetitisíce bylo úmyslně nebo neúmyslně usmrceno při pokusu o útěk. Tímto způsobem přišlo o život 35.000 Kubánců. Od r. 1975 se utopilo mezi 300.000 a miliónem vietnamských uprchlíků. Jenom v první polovině r. 1979 bylo vytaženo 250 mrtvol z vod u Hong Kongu. Z Tibetu bylo hlášeno zmizení 450 lidí v j e diném masovém útěku. Stovky lidí ztratily život u berlínské zdi a na hranicích. Stovky Angolanůzahynuly při útěku na jih. Komunistické mezinárodní revoluční akce přispěly dalšími desetitisíci k celkovému počtu mrtvých. Předválečné vraždy ve Španělsku, Mexiku, Finsku, Estonsku, Rakousku, Bulharsku, Brazílii a Francii představují úhrnem asi 100,000. Poválečné vraždy údajných kolaboran-
Proč lidé tvoří Robert Raskín z University ol CaI¡fornia v Santa EYuz zjistil, že e.xistuje statisticky zjistitelná závislost mezi narcis ismeifl ( sebeo bdi vo váním), které se dá posoudit indexem, zvaným Narcissistíc Personality Inventory, a tvořivostí, měřenou B a ronovým testem (Barron Symbolic Equivalent Test),
Terorismus Výbuch v Mnichove Když v sobotu 21. února krátce před desátou večer otřásl naší čtvrtí výbuch, myslel jsem si, že se na Ludwigstrasse zase někdo naboural do autobusu anebo že naproti ve fyzikálních laboratořích mnichovské univerzity se nepovedl jakýsi experiment. Často jim tam totiž šlehne blesk, cosi temně zahučí. Pokud nám fyzikové nerozmlátí okna, nehodláme jim věnovat pozornost. Až ráno mne volal přítel z redakce Sternu a ptal se mě, zdali vím podrobnosti o atentátu na rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. Nevěděl jsem nic, ale hned jsem pochopil, že jsem se tři dny před výbuchem asi mýlil. Ve středu 18. 2. jsem totiž ve Frankfurter Allgemeine Zeitung srovnával výrazně se stupňující aktivity příslušných soudruhů v Sofii, v Bukurešti a v Praze a došel k závěru, že Bulhaři utočí proti vedoucím představitelům svého politického exilu otrávenými střelami odpálenými z deštníků, rumunští teroristé posílají explodující balíěky, naši soudruzi v Praze však opovrhují násilím, snaží se ale exulanty rozdělit na hodné a zlé, získat hodné pro "spolupráci" s domovem, anebo pomocí různých tiskovin vyrobených v Praze nebo na ambasádě v Bonnu či ve Vídni představitele různých exilových skupin proti sobě poštvat. D o rozhlasové stanice Svobodná Evropa to mám deset minut pěšky přes park. Šel jsem se tam hned v neděli dopoledne 22. 2. podívat a přišel právě včas na tiskovku, kterou americké vedení narychlo d o budovy R F E / R L svolalo. Američané nám řekli vše, co věděli, ale popravdě řečeno, nevěděli mnoho: V rohu československého křídla explodovalo asi 10 až 15 kilo brisantní třaskaviny, několik zaměstnanců rozhlasové stanice je v nemocnici. Na otázku, kdo bombu položil a odpálil. Američané odpovědět nemohli a bylo zřejmé. Že se vyhýbají vyslovit podezření či domněnky. U demolovaného křídla československého oddělení jsem zastihl západoněmecké kriminalisty prosívat půdu. Hledali střepiny. Vedle stál vůz, zřejmě pojízdná laboratoř. Pohled vyrvaným oknem do přízemí budovy byl děsivý. "Kdyby bomba explodovala dopoledne, kdy kanceláře jsou obsazeny," řekl mi německý krimi-
nalista, "nepřežil by to v téhle a ve vedlejší místnosti nikdo," Policie budovu už. hned po výbuchu obehnala skládací bariérou. Za ní jsem naslouchal vzrušeným debatám Četných hloučků. Hlasatel českého vysílání věděl na rozdíl od Američanů a západoněmeckých kriminalistů už zcela přesně, kdo bombu položil a odpálil: "Byli to němečtí teroristé," vykládal udiveným a Šokovaným posluchačům, "a za všechno může kancléřSchmidt. Podporuje de facto rudé teroristy." "Výbuch mi vymlátil okna," bědovala dáma v drahém kožichu, "z. porcelánu ve vitríně mám hromádku střepů. Bydlím totiž naproti. Však už jsem několikráte povídala, aby si Američané stanici odstěhovali d o Washingtonu. Co je nám, Némcům, do jejich propagandy proti Východu? Když ji chtějí dělat, tak nás do toho netahají." Jakási mladá žena sdělovala jakémusi reportéru šeptem, že včera večer kolem půl desáté viděla dva maskované muže plížit se ulicí směrem k budově rozhlasové stanice. Právě vyváděla pejska. Reportér blábol zapsal a v pondělí jsem jej Četl vjakémsí bulvárním plátku. Starší muž vojenského vzhledu a drženi těla, sděloval: "Obhlidl jsem okolí. Muselo jich být nejméně osm, plus dvě auta. Jeden umístil bombu k budově, dva jei jistili na rozích křídla, dva na severním a jižnim konci ulice, dva určitě hlídali zadní trakt u parku. Dva seděli tady někde poblíž v zaparkovaných autech a velitel akce mohl zaujmout stanoviště pod přístřeškem stanice tramvaje." "Řekl jste, že jich bylo osm," namítl jsem, "ale počítal jsem a vychází mi deset mužů." "Osm nebo deset," změřil mne muž vojenského vzhledu opovržlivým pohledem a poněkud méně jistě dodal: "Ale určitě měli spojení vysílačkami." Dodnes (8. 3. 1981) vlastně nikdo nic o atentátnících neví. Kriminální a protiteroristická ústředna Bavorské policie na dotazy o stavu pátrání neodpovídá. Buď policie nic neví, anebo sleduje stopu. V druhém případě je lépe, když mlčí. Ale přece se přihodilo něco, co pumový atentát na Svobodnou Evropu poněkud osvětluje. Nedávno doručila pošta Svobodné Evropě dopisy ze Švédska, v nichž se jakási organizace k atentátům hlásí. Moskevský
rozhlas oznámil obsah dopisů den předtím, než byly d o Svobodné Evropy doručeny. Přihodil se soudruhům v Moskvě nepřehlédnutelný malér, anebo tam zaměstnávají jasnovidce. kteři přesně vědí odkud dostane R F E / R L zítra dopisy? Skutečnost, že bomba vybuchla u československého křídla R F E / R L svádi mnohé k domněnce či k podezření, že ji odpálili "turisté" z Prahy. Argument zní přesvědčivě, ale obhlídka místa činu jej oslabuje. Bombu u československého křídla mohl položit kdokoliv, protože tahle část budovy R F E / R L leží nejblíže Oettingerstrasse. Mezi chodníkem a budovou není žádná zeď, jen nízká křovina, kterou lze snadno překročit. V noci hlídá rozhlasovou stanicí (slyšel jsem) soukromá hlídací společnost. Dva muži obcházejí budovu v pravidelných intervalech, takže atentátník si mohl počkat, až zajdou za roh. Američany dosud nenapadlo umístit na exponovaných místech televizni kamery, či hlídat svou stanici aspoň v noci vojáky. Mají dokonce v Mnichově kasárna a posádku. Budova R F E / R L leží na kraji Anglické zahrady, kolem vysoké stľomv a v noci skoro žádný provoz. Kdo by chtěl ukrást z parkoviště stanice auto, nenašel by v Mnichové v noci příhodnější místo... Všeobecné zde převládá názor, že šlo o pumový útok proti celé R F E / RL, tedy nikoliv jen proti Československému oddělení. Rád bych této tézi věřil, protože by, byť chatrně, podepřela má tvrzení, která jsem tri dny před atentátem publikoval v F.A.Z. Zřejmý a jasný je fakt: Bombu odpálili "profesionálové" z východu. Kdyby chtěli, a to je bohužel poněkud znepokojující skutečnost, bývali by mohli nálož odpálit za bílého dne a způsobit masakr. S o u d r u h ů m však zřejmě nešlo o to pozabíjet deset nebo patnáct zaměstnanců R F E / R L , ale je i nás všechny zastrašit a znejistit. Dva týdny po atentátu lze konstatovat: Soudruzi si bouchli, zranili několik lidí, poničili část budovv R F E / R L . Ostatní, podstatnější a rozhodující, zůstalo neporušeno. Ota Filip
23
Na výbuchu bomby u mnichovské vysílačky je vidět rukopis odborníků z CIA Buržoázni propaganda se ze všech sil snaži ukázat rozhlasové diverzanty j a k o "mučedníky", vyvolat k nim sympatie a zároveň pozvednout pověst t o h o t o pozůstatku "studené války". A dobře ví. proč. Samotná existence této podvratné c e n t r á l y C I A j e v rozporu s mezinárodním právem a neodpovídá ani jediné poválečné dohodě v Evropě, tedy ani Závěrečnému aktu helsinské konference. A najednou se rozhlasovým diverzantům "poštěstilo": výbuch bomby k nim upoutal mezinárodní pozornost, kterou chtějí síly, stojící za vysílačkami, využit pro získání sympatií. Vždyť diverzanti byli "postiženi" a je třeba je litovat... Hned po výbuchu se v Mnichově ozval jeden z vůdců západončmeckých revanšistů Herbert Hupka. Viděl v něm pokus "umlčet hlas svobody" a veškerou vinu přirozeně svalil na "levičáky". Ještě dále šel komentátor druhého programu západoněmeeké televize Z D F , Lewentítal, známý svými antísovětskými výroky. Ve zpravodajské relaci dokonce tvrdil, že výbuch je "dílem východních agentů". Tím ovšem prozradil záměr celé kampaně, jež se nyní kolem vysílaček rozpoutala v NSR. Demokratickou veřejnost NSR nemohou tato absurdní obvinění samozřejmě oklamat. Kolem výbuchu je totiž příliš mnoho průhledných okolností. Například list Westfälische Rundschau se diví, proč byl výbuch nastrojen tak, že to vůbec nezabránilo vysílačce ve štvavém vysílání. Na cclé této akci je vidět rukopis odborníků z Cl A. Tato okolnost zřejmě čini zbytečnými všechny snahy vypátrat viníky. Rudé právo - 5, března 1981 - s t r , 7
Poručíme slunci, vodě První sovětská sluneční elektrárna bude uvedena do provozu v roce 1985. Bude mít kapacitu 5 megaw a t t ů a IkWh bude stát 1,50-2 ruble. Podle sovětských oficiálních zpráv dnes vyrábí tepelná elektrárna v SSSR jednu kWh za 0.752 kopejky, nukleárni za 0.786 kopějky a vodní za 0.149 kopějky. Cena krymské elektřiny bude tedy víc než tisíckrát dražší než elektrina z vodních elektráren. K.K. 24
Případ G. Markov Západní tisk uveřejnit předloni bizarní zprávu o atentátu, spáchaném deštníkem v londýnských ulicích nu bulharském emigrantovi Gcorgi M ar kovoví. Zpráva způsobila na čas senzaci, obzvláště v mezinárodní obci politických uprchlíků, ale uváděné okolnosti příliš připomínaly filmové příběhy J am e se Banda, než aby se veřejnost dokázala zprávou dlouho zabývat. Anglický dramatik Michael Cockerell zpracoval o případu velmi zajímavou reportáž. Koncem minulého roku byla tato televizní reportáž vysílána stanici P BS. Reportáž je založena na podrobných studiích policejních zápisů, důvěrných materiálů, záznamech z výslechů svědků a na výpovědi příbuzných a blízkých osob, jakož i na názorech zpravodajských odborníků v oboru špionáže a likvidace politicky nepohodlných osoh. Dne 7. záři 1979 bulharský spisovatel Georgi Markov, žijící v Londýně v exilu a anglické veřejnosti nepříliš známý, šel svou obvyklou denní cestou do stanice BBC, kde byl zaměstnán, Zaparkoval na svém místě pod mostem Waterloo a vystupoval po schodech na most. Když se blížil k autobusovému nástupišti, pocítil bolestivé bodnuti ve stehně. Muž stojící za ním zamumlal cosi na svou omluvu a sbíral se země deštník, který mu upadl. Markov měl dojem, že se muž snaží vysvětlit, že úder nebyl zaviněn deštníkem, a že se shýbá, aby zakryl svou tvář. Když se pak vzdálil a zastavil taxi, neuniklo Markovovi, že měl jazykové potíže dohovořit se s řidičem. U Markova se dostavily vysoké horečky a musel být nazítří převezen do nemocnice St. James, Během následujících dvou dnů byl ošetřován v oddělení intenzívní péče a lékaři u něho vystřídali několik záchranných metod. Třetího dne nastalo ochabnutí a nepravidelnost srdeční činnosti a Markov zemřel v přítomnosti své ženy. Při pitvě byl v jeho stehně v mistě bolesti nalezen podivuhodný předmět, který röntgen nemohl před tím zachytit - ocelový projektil, ne větší než špendlíková hlavička. Drobná kulička byla provrtána čtyřmi otvory, které patrně přenesly do těla smrt on osný jed. J e d na okolnost byla zarážející na první pohled. Nikdo z odborníků neznal jed tak prudký, aby v tak nepatrném množství dokázal zabít dospělého muže. Po počátečním policejním vyšetřo-
vání se případem začala zabývat antiteroristická skupina Scotland Vardu, zpočátku jako smrtí za podezřelých okolností, později jako politickou vraždou, a případ přešel do fasciklu pod hlavičkou tzv. "deštníkové vraždy". Přirozeně se hledalo spojení s bulharskou tajnou službou. J a k se očekávalo, bulharská vláda označila celou historku za vybájenou a rozhořčeně odmítla jakoukoli zodpovědnost. Nicméně neopomnělapodle zavedené praxe obžalovat z vraždy americkou CIA, které se Markov podle bulharské verze zaprodal, a když tato z něho vyždímala poslední tajnosti ze života v Bulharsku, bestíálně ho zlikvidovala, aby mohla obvinit a pošpinit komunistický štít. V zájmu détente byl posléze celý případ stažen z pořadu dne v celém západním tisku. Ale pracovníkům britské tajné služby bylo zcela jasné, že se jednalo o akci komunistických teroristů, působících na západě. Vyšetřováni pokračovalo. Co bylo v Anglii známo o spisovateli Georgi Markovovi, kromě toho, že prý v Bulharsku psal knihy, po jejichž překladech se nikdo nepídil a v Londýně psal pro BBC relace v jazyce, jemuž nikdo nerozuměl? i)> Jiři Markov se narodil v Sofii jako syn důstojníka predrevoluční armády a byl tedy notoricky předurčen stát se za nové komunistické vlády třídním nepřítelem. Měl přirozenou nechuť všech mladých lidí podřídit se autoritě a vytýčeným liniím a během studií byl také na čas ve vězení. Nicméně marxistická ideologie, oprášená a předkládaná jako revoluční mu imponovala a Markov se ztotožnil s novým režimem. V roce 1962 mu jeho první román "Člověk" vynesl v bulharském nenáročném kulturním prostředí literární věhlas a přízeň strany. Jeho následující romány a divadelní hry ho héhem příštích sedmi let postavily do čela skupiny privilegovaných spisovatelů a zajistily mu jednak nevídaný blahobyt a také důvěrný osobní stvk s vládnoucí elitou a prezidentem Zivkovem. Připomeňme si, že Bulharsko bylo jako první - již v roce 1944 - připojeno do pevného područí Sovětského svazu. Jeho poloha v obklíčení mezi Tureckem a Řeckem, patřícimi do sféry Atlantického paktu, odštěpenou Jugoslávií a rebelujícím Rumunskem učinila z něho sféru ostře sledovanou bdělým okem Velkého Bratra. Když první poválečný prezident Dimitrov- revolucionára populární žhář Říšského sněmu - podlehl
nachlazení v moskevské nemocnici, byl na jeho místodosazen Todor 2ivkov, který se tam obdivuhodně udržel po dvacet pět let - diky své absolutní loyalitě vůči Sovětskému svazu za všech okolností a bez ohledu na revíze a ideologické převraty, doprovázející pády posledních ruských vladařů. V lednu 1977sev Bulharsku konal sjezd Ústředního výboru komunistické strany. Todor Zivkov a Leonid Brežněv se zabývali otázkou prohloubení spolupráce Sovětského svazu s Bulharskem. V r. 1979 Brežněv navštívil Bulharsko. Todor Zivkov popsal vztahy mezi Bulharskem a Sov. svazem pamětihodným přirovnáním k jednomu tělu s dvěma plícemi, Živenými společným krevním oběhem. Pevná kontrola nad poměrně malou, průmyslově nevyspělou zemí umožnila režimu vyhnout se Šťastně všem hnutím, změnám a revizím a poskytla mu čas na vybudování pevného státního aparátu se spolehlivými kontrolními a výkonnými orgány, zasahujícími do posledních štěrbin občanského soukromí. Nejmocnějším a nejobávančjším z těchto orgánů je státní tajná policie, jejíž, j m é n o ' D A Z J A V M A SIG U R M O S nikdo v Bulharsku nevyslovuje nahlas. Jedním z jejích důstojníků byl plukovník Štefan Sverdlev, nositel řádu KGB za mimořádné úspěchy ve službě; v roce 1971 uprchl na západ a nabídl své vědomosti západní výzvědné službě. Bulharský soud mu vyměřil trest smrti in abseniio. Místo jeho pobytu se dnes udržuje v tajností. Z jeho dokumentů a z. dalších pramenů je dnes známa organizace bulharské státní policie. Její uniformovaní příslušníci se zdají být v Bulharsku všudypřítomnými. Mnohem vícejích však pracuje v civilních oblecích a obvykle pod falešnými jmény. Hlavní štáb má sídlo v budově ministerstva vnitra v Ulici 6. září. Kromě toho má mnoho speciálních oddělení po celé Sofii a místní velitelská centra v každém městě. Bulharsko má dle střízlivého odhadu 28.000 tajných policistů, další tisíce agentů na poloviční úvazek a konečně obrovskou síť místních informátorů. Moc a vliv tajné policie zasahuje do každé oblasti bulharského života. Tajná policie je organizována do sedmi sekcí. První je sekce výzvědné služby. Druhá, ze všech největší, je zodpovědná za kontrašpionáž. Kromě toho je pověřena sledováním činnosti bulharských exulantů po celém světě, jejich kontrolou a eventuálně
nesmělo hovořit. Prezident Živkov byl často předmětem jeho kritik. Markov si během své literární kariéry doma získal kupodivu také Širokou přízeň veřejnosti a stal se natolik oblíbeným, že po jeho útěku měly jeho pořady ve Svobodné Evropě mnoho dychtivých posluchačů. Říkalo se žertem, že v nedělí večer, kdy hovořil Markov z Londýna, ztrácela domácí televize všechny své posluchače včetně členů Politbyra. Podle výpovědí Kyriia Panova, kolegy z BBC, bulharská stanice Rádio Sofia zprvu bagatelizovala Markovu činnost ve Svobodné Evropě a označila ho za bezvýznamného zrádce. Později zaujala silnější stanovisko, patrně na popud samotného Zivkova, jehož kult osobnosti byl otřesen a zesměšněn v několika pořadech, nazvaných "Má setkání s Todorem Zivkovem". Markovovo jméno se v Bulharsku ocitlo na indexu, jeho knihy a divaKaždá sekce D.S. je kontrolována delní hry přestaly existovat. Policie ruským poradcem KG B, zvaným zamítla jeho matce výjezd a nutila ji, "strýček", který podává svá hlášení aby použila svého vlivu na syna a připřímo Moskvě. Na každé sekci jsou měla ho k přerušení spolupráce se navíc důstojníci tzv. Mobílizačního Svobodnou Evropou. Zřejmě to byl ústředí, jakéhosi vrchního velení tento prohřešek, který rozhodl o jeho D.S, Jejich posláním je příprava akcí smrtí. proti nepřátelům lidu v zahraničí i Georgiho bratr Nikola Markov se doma. dověděl o připravovaném atentátu Dazjavma Sigurmos slouží obraně jíž dva roky před tím. Nikola uprchl našich občanů, říká bulharská vláda. před patnácti lety z Bulharska do Bývalý plukovník Sverdlev má dů- Itálie. Usadil se v Bologni a otevřel kazy o tom, že Mar kovová vražda si tam filatelistický obchod. V záři 1977 ho telefonicky zavolal jakýsi byla pouze jednou akcí v řadě útoků, Bulhar, Jiřího přítel z domova a paorganizovaných bulharskou tajnou policií, a zná podrobnosti případů trně ve vyšší funkcí, jehož jméno neúnosů a vražd, spáchaných na bul- chtěl Nikola prozradit. harských exulantech. Dozvěděl se od něho, že na GeorgiStyk s bulharskou vládní klikou ho se chystá atentát. Mělo být pouzačal Markovovi brzo otvírat oči. žito toxického či bakteriového proObjevoval lež hesel a zkorumpo- jektilu a materiál byl prýjiž přivezen ván ost jejích hlasatelů, a jeho revo- na dvě bulharské ambasády v nejmeluční ideály se začaly postupné hrou- nované západní zemí... tit. O svém rozhodnutí opustit vlast Také ve výpovědi Markovo vy žezaznamenal na magnetofonový pá- ny Annabely se objevuje jakýsi tasek jakousi zpověď, ze které je patrna juplný Bulhar, který přišel za Georjeho deziluze a odpor k podvojnému gim do stanice BBC rok před atentámyšlení a kompromisům, v nichž by tem. Z vysvětlení svého muže se musel žít a psát po svém procitnutí. Annabela ' dověděla, že bulharské politbyro plánuje na Georgiho atentát, jehož důvodem je jeho Činnost V roce 1969 Markov opustil Bul- ve Svobodné Evropě, harsko a usadil se v Londýně. V Bulharsku zůstala jeho první žena a syn Saša. V Londýně se znovu oženil Na západě dnes žije řada bývalých s Angličankou, rovněž literárně Čin- členů tajné služby východních zenou, s niž měl dceru. Markov začal mí - včetně Bulharska - obvykle vyšpracovat pro stanicí BBC a pro bul- ších funkcionářů, kteří si svůj útěk harské vysíláni Svobodné Evropy. mohli dobře zorganizovat, a kteří O jeho pořadech vypověděl jeho ko- mohli nabídnout cennější informace lega Kyrii Panov, že kromě zpráv za azyl v některém ze západních stáobsahovaly ožehavá témata ze záku- tů. Michael Cockerell se dotázal nělisí bulharské vlády, o nichž se doma kolika z nich na jejich odborný ná-
jejich manipulací. Zodpovědností třetí sekce je vojenská kontrašpionáž s třiceti odděleními. Čtvrtá sekce technického zajištění má vlastní vědecké a technické laboratoře a volný přístup k univerzitnímu výzkumu. Zabývá se též rušením vysílání Svobodné Evropy. Pátá sekce, pro bezpečnost a ostražitost, je pod přímým velením prezidenta Zivkova. Je zodpovědná za kontrolu dopisů a odposlouchávání telefonických rozhovorů politicky podezřelých občanů, a formuje tělesné stráže ministrů a členů Politbyra. Šestá sckce boje proti ideologickým odchylkám d o m a a v zahraničí je v základě sekce propagandy. Sedmá, známá jako informační a analytická sekce, shromažďuje údaje o skutečné situaci doma na rozdíl od oficiální propagandy. Je to jediná sekce, která zná skutečnou pravdu a jejich data jsou naprosto tajná. Některé sekce bulharské tajné služby jsou tajnější než jiné.
25 -
zor, protože hlavní o t á z k o u zůstávalo, zda vraždu provedla likvidační skupina bulharské tajné policie a jak dalece se na ní podílela sovětská K G B , či zda šlo o n e k o n t r o l o v a n o u akci lokálních nacionálních teroristů. Nikolaj Chochlov, bývalý důstojník KGB, měl v S S S R pod s'vou pravomoci a p a r á t y tajné policie ostatních komunistických států, 13 let by! členem přísně t a j n é h o třináctého o d děleni, z a m ě ř e n é h o proti nepřátelům Sovětského svazu, a býval šéfem likvidační skupiny, specializované na politické vraždy. V padesátých letech byl vyslán d o F r a n k f u r t u zlikvidovat v e d o u c í h o člena protisovětské exilové skupiny. Místo t o h o tam požádal o politický azvl. V o b o r u politických vražd je C h o c h l o v o d b o r níkem. Ve službách KGB měl k dispozici rozsáhlý technologický arzenál rafinovaných zbraní, zahrnující i elektronické cigaretové p o u z d r o s toxickými náboji. Tři roky p o svém útěku sám málem podlehl otravě rádiem. které m u bylo v p a š o v á n o d o kávy. Přiznal, Že zná t a j n é d o k u m e n ty. spojující M a r k o v o v u smrt s bulh a r s k o u t a j n o u policií a s KGB, Bulharská tajná služba je zcela podřízena sovětské KGB ve výcviku, technologii, organizaci a náplni. Provedeni atentátu v Anglii bylo absolutně nemyslitelné bez nej vyššího schválení a zajištění, včetně technologie. Podle j e h o zkušeností k politické vraždě v západních zemích není třeba žádných j e d ů a d ů m y s l n é h o vybaveni. Kladivo nebo sekera, kterou byl zabit T r o c k ý , j s o u dosud tiej spolehlivějšími zbraněmi. C h o c h l o v sc d o m nívá, že neobvyklý způsob, jakým byl zabit M a r k o v , nasvědčuje t o m u , že organizátoři vraždy se chtčii předvést před nej vyššími hlavami o b o u států. Ve světle okolností obklopujících vraždu Georgi M a r k o v a , dostala se Britská tajná služba d o styku s jiným p ř í p a d e m n á p a d n ě p o d o b n ý m , tent o k r á t ve Francii. Týkal se j i n é h o b u l h a r s k é h o uprchlíka, Vladimíra Kostova, který atentát přežil. J e h o životní příběh se velmi p o d o b a l osud ů m M a r k o v o v ý m . V Bulharsku býval p r o m i n e n t n í m televizním pracovníkem, uprchl d o Paříže a navázal spolupráci se S v o b o d n o u F v r o p o u . Deset dní před a t e n t á t e m na M a r k o va Kostov pocítil ostrou bolest v zádech, když vystupoval z p o d z e m n í d r á h y se svou ženou. Otočil se a spatřil za sebou n e z n á m é h o muže. Tentokrát bez deštníku, ale s malým balíčkem v ruce. Po tři následující dny měl Kostov silné horečky. Když sc
26
dozvěděl o smrti M a r k o v a a o jejích podivných okolnostech, požádal o rontgenovou prohlídku, která skutečně objevila d r o b n ý kovový předmět v Kostovových zádech. Člen Scotland Yardu se dostavil na kliniku Les Bluets v Paříži, aby byl přít o m e n operaci. Pod j e h o d o h l e d e m chirurg vyřízl velice o p a t r n ě značnou část tkáně, obsahující projektil, l a t o celá část byla ihned d o p r a v e n a d o laboratoři v P o r t o n D o w n u ve Wiltshiru pro srovnáni s kovovým předmětem, který usmrtil Markova. Metalurgický r o z b o r pod elektronickým m i k r o s k o p e m bezvýhradně potvrdil n a p r o s t o u identitu obou projektilů, Stejně j a k o v prvním p ř í p a d ě se ani v t o m t o d r u h é m nezachovaly stopy Jedu, ale v o k o l n í tkáni byly nalezeny protilátky, které Kostovovo tělo vylučovalo na o b r a n u proti - jak se daio zjistil - prudce j e d o v a t é m u derivátu l rostliny, z níž se vyrábí z n á m ý ricinový olej. Vědci byli zmateni. O praktickém použití t o h o t o jedu j a k o nástroje k vraždě nebylo v Anglii dosud nic známo a bvlo n u t n o provést řadu experimentů, aby bylo m o ž n o určit přesně smrtelnou dávku. Dr. David Gall. p ř e d n o s t a t o x i k o l o g i c k é h o oddělení v P o r t o n D o w n u popsal experiment, k němuž byl použit dospělý vepř. Po injekci n e p a t r n é dávky se dostavily stejné s y m p t o m y - horečky, selhání srdce a smrt. Celý proces byl zaznam e n á v á n c l e k t r o k a r d i o g r a l c m . Pod o b a s p r ů b ě h e m smrti Georgi Markova byla prokazatelná. Zjistilo sc, že již nepředstavitelně malá dávka - jeden mikrogram (10 g, tedy jedna milióntina g r a m u ) j e smrtelná pro dospělého m u ž e , asi j e d n a sedmdesátina smrtelné dávky kyanidu. J e d n a unce ricinového derivátu je schopna zabít 90,000 lidí. Navíc má jed výhodu pro provedení nenáp a d n é vraždy na ulici. Jed působí bezpečné, ale sc zpožděnou reakci, takže poskytuje útočníkovi dost času k ústupu, d o k o n c e i k odcestování ze země. K zajištění jedu v otvorech projektilu bylo patrné použito tenké vrstvy cukru. Kostov přežil atentát patrně jen p r o t o , že dávka j e d u byla buďto nižší, nebo se o c h r a n n á vrstva porušila před útokem a část j e d u unikla. Dr. Gal) p o u k á z a l také na j e d n u překvapující s h o d u okolností: zprávy o p o d r o b n ý c h r o z b o r e c h t o h o t o j e d u bvly před časem publikovány v obšírné bibliografii ve d v o u zemích v M a ď a r s k u a v Československu. Necelý měsic po M a r k o v o v é smrti zemřel náhle jiný bulharský exulant, třicetiletý Ladimir S i m e o n o v , pra-
cující j a k o hlasatel BBC. Byl nalezen ve svém bytě. Protože nebyl tak výz n a m n ý j a k o M a r k o v nebo Kostov, a nebyl činný ve S v o b o d n é Evropě, nevěnovala tehdy policie j e h o smrti zvláštní pozornost, V posledních letech se však vyskytly náhle další z á h a d n é případy, týkající se bulharských uprchlíků. Jedním z nich byl Seiko Srednoridski, technik v oboru raket, narozený v r. 1932 v J o r d á n o v ě v Bulharsku. Z a tím co čekal ve Vídni na vybavení svého e m i g r a n t s k é h o víza d o Spojených států, najal si pokojík v hostinci na vídeňském předměstí. Majitelka hostince Edith Kindl i j e j í d c e ra si ho dobře pamatovaly. Bydlel u nich pět týdnů, J e d n o h o dne za ním přišel s dopisem v ruce cizí muž v kožáku. Představil s e j a k o Boris, Seiko nebyl d o m a a nevrátil se ani nazítří. Paní Kindl ho již nikdy nespatřila. V jeho pokoji zůstalo rozsvícené světlo a všechny j e h o věci byly nedotčené - prsten, peněženka s f o t o grafií m a t k y , nový slovník a listy rukopisu, na němž pracoval, vedle j e h o starých bot z Bulharska ležely nové, nepoužité boty s podšívkou, které si koupi) ve Vídni. Seiko nepatřil k lidem, kteří by se d o b r o v o l n ě vrátili d o Bulharska. Nikdy už nebyl spatřen a r a k o u s k é úřady jsou přesvědčeny, Že byl unesen agenty bulharské t a j n é policie. Za stejných okolností zmizel ze svého bytu v r, 1974 jiný bulharský exulant Boris Arsoff, aktivní o d p ů r c e k o m u n i s m u , žijicí v d á n s k é m městě Arhus. Měsíc byl nezvěstným a pak se objevil před soud e m v Sofii. Byl odsouzen k patnácti letům. "Arsoff si zahrával s o h n ě m . P o h o t o v ý zásah státní bezpečnosti tomu učinil přítrž. R a m e n o spravedlnosti je delší než nohy zrádce," hlásaly tehdy noviny Otečeski F r o n t v S o f u . Bezděky tím přiznaly, že bulharská l a j n á policie provádí v zahraničí ilegální akce a rozptýlily poslední zbytky pochybnosti. P o roce byl Arsoff nalezen mrtev ve své cele. Oficiálně spáchal sebevraždu, V roce 1975 byli ve Vídni na ulici zastřeleni tři bulharští uprchlici. Stoilova Vasilena byla střelena dvakrát d o hlavy, Ivan Kolev, který taktéž zemřel na místě a Peter Nisamov, který podlehl zranění po převozu d o nemocnice. J a k o vrah byl identifikován vedoucí bulharské emigrantské podzemní skupiny S t o j a n Štefanov, který však zmizel dříve než. mohl být zatčen. P o dvou měsících se znovu objevil v Bulharsku a stalo se zřejmé, že ho d o e m i g r a n t s k é skupiny infiltrovala bulharská tajná policie, p r o kterou p o celou dobu pracoval, Čle-
nové skupiny padělali a pašovali d o Bulharska falešné peníze a cestovní d o k l a d y , a b y p o m o h l i dalším uprchlíkům. D a z j a m a S i g u r m o s vede přesnou evidenci všech Bulharů nejen d o m a , ale i v zahraničí s l a j n o u r u b r i k o u " S o c i á l n ě nebezpečných živlů v d o bách války a m i r u " v s e d m n á c t i kategoriích. Svcrdlov vypověděl, že s e z n a m o b s a h u j e přesný plán " n e u tralizace" nebo likvidace n e p o h o d l ných e x u l a n t ů . P o d l e t o h o t o plánu byl podle Sverdlova zabit i M a r k o v , nejspíše agentem, vyslaným z Bulharska, neboť tento způsob zjednod u š u j e zahlazení stop. T a k t i k a teroru u d r ž u j e e m i g r a n t y v pocitu neustálého nebezpečí a b e z m o c n o s t i pod neú č i n n o u o c h r a n o u z á p a d n í policie. Navíc je tu b u ď nezájem nebo nedůvěra veřejnosti, podléhající vlivu komunistické p r o p a g a n d y , nebo d o konce roztrpčení nad tím, že je proti své vůli z a t a h o v á n a d o cizích problémů. Zbývá o t á z k a , proč b u l h a r s k á vláda cítí p o t ř e b u lik vidovat své politické o p o n e n t y tak d ů m y s l n ý m a nák l a d n ý m z p ů s o b e m . C h á t r a j í c í Brežněv byl nucen už po n ě j a k o u d o b u čelit p r o j e v ů m n e s p o k o j e n o s t i d o m a i v zemích v ý c h o d n í h o bloku, ale zatím se m o h l vždy s p o l e h n o u t na věrnost b u l h a r s k ý c h p o d d a n ý c h . P o dvacet pět let se B u l h a r s k o s k u t e č n ě zdálo stát p ř í k l a d e m o s t a t n í m kom u n i s t i c k ý m s t á t ů m ve své loyaiitě vůči S o v ě t ů m , ve stabilitě svého a p a rátu a v poslušnosti svých o b č a n ů . Ale v posledních letech se i mezi Bulhary Šíří politická n e s p o k o j e n o s t . Půl r o k u před smrtí M a r k o v a byly v Bulharsku rozšiřovány letáky, naz v a n é " D e k l a r a c e 78". které n a p a d a ly vládu pro p o r u š o v á n í lidských práv, žádaly právo volného cestování d o zahraničí a byly p o d e p s á n y iniciálami A B D . V těsném sousedství hlavního s t a n u ú s t ř e d n í h o v ý b o r u s t r a n y byly na vrata d o m u vylepeny plakáty, označující o b d o b í k o m u nistické vlády j a k o 34 r o k ů otroctví, V zemi, kde dísidentství je p o j m e m n e z n á m ý m , byly tyto akce velice p o zoruhodným a významným krokem na cestě k d e m o k r a c i i , která, j a k se zdá, ani v Bulharsku d o s u d neztratila své h o d n o t y . Služba čtenářům S t u d e n t s k ý p á r hledá k a m a r á d y z N.Y. ( k o n e c července) a S.F., I...A. {začátek září) a okolí, kteří by v létě p o m o h l i s k o u p í a p r o d e j e m ojetého přibližovadla. D a g m a r a Vlastimil R a t m a n , M a u e r s t r . 24, 3400 G o t t i n g e n , W. G e r m a n y
Próza Expres do Vídně J a r o s l a v Vejvoda - J é ž i š m a r j á , brácha-, křikl Míla s telegramem v ruce. -He?-, udělala Elisabeth, p ů v o d e m z v y s o k o h o r ských poloh za Bernem, ale už dávno z d o m á c n ě l á v největším Švýcarském městě. Ve městě p r v n í m nejen počtem obyvatel, ale i počtem ročních srážek na hlavu. Z d o m á c n ě l a tady už natolik, že ji n a d o b r o přešla chuť naučit svého manžela r o d n é m u h o r á c k é m u nářečí a sebe sama j e h o řeči i curyšštině. Mluvili spolu pok u s n o u n ě m č i n o u s o b č a s n ý m i skluzy d o svých mateřštin, pro t o h o d r u hého za hranicemi srozumitelnosti. T a k é teď a Míla přeložil: - B r u d e r í Mein Brudcrherz-, jihl. - D u hast d o c h keinen.,, bracha-, snažila se Elisabeth. -Brachu-, opravila se vzápětí. Některé České p á d y už znala. J e n o m ne ty nárazy p o těch pádech. - B r á c h a - , povzdechl si Mila j a k o vždy, když musil své snaživé leč zvíd a v é choti vysvětlovat, že d v a k r á t dvě j s o u sice čtyři, v j e h o r o d n é zemi v té zemi, kde už včera prožil to, co tady b u d e m o ž n á zítra - však někdy minus pět. Nikdy nevěděl, zda má s vysvětlováním začínat už od vyvražděni Přemyslovců, či zda postačí stručný nástin od Bílé Hory. - T o se u nás někdy řiká mezi k a m a r á d y , víš? Z b y ň ď a není m ů j b r a t r , ale byl to m ů j nejlepší k a m a r á d , chápeš? -Step h a n - , opravila h o Elisabeth misto o d p o v ě d i , - S t e p ha n C b y n e k ! -He?-, neudržel se teď Míla a vyjeveně pohlédl d o b l a n k e t u , který držel v ruce zatímco mu Elisabeth n a k u k o v a l a přes r a m e n o . S t á l o t a m stručně: T R I D N Y V 1 D E N C E K Á M Z Í T R A POLEDNE STEPHAN ZBYNĚK. -Aha-, ulevil si a vysvětlil: - Č e k á t a m přece v t o m kostele... j a k se ... Step h a n s d o m ! - Znal Vídeň j a k o svoje boty. Ty boty, které t a m prochodil v kalužích a sušil pod l á g r o v ý m siamn í k e m , na n ě m ž snil o bílých plachtách, m o d r é m moři, žlutém písku a s a m o z ř e j m ě i o snědých a štíhlých krasavicích. T y boty mu n a k o n e c u k r a d l kdosi ještě potřebnější, sny m u zůstaly. Vždyť m o ř e , které později uviděl, se p o d o b a l o polévce s m n o h a m a s t n ý m i oky, písek měl síce vysněnou barvu zlata, ale t o h o černého a Elisabeth se d a l e k o více než. Štíhlým o p á l e n ý m krasavicím z j e h o snů p o d o b a l a svým r o d n ý m h o r á m , jejichž z á k l a d n í m z n a k e m byla m a -
sivnost a převládající barvou běloba, .(enom ty plachty se staly s k u t e č n o stí, vždyť se na ně díval o k n y svého bytu. Naštěstí jen když bylo j a s n o , takže mu tak v y h l í d k a nezevšedněla. Byly to plachty hor, m a j e s t á t n í kulisa t o h o l u n a p a r k u , v n ě m ž se točil na kolotoči všednich povinností, takže se mu z. hlavy vytrácely ty dávné m o ř s k é snv i h o ř k o s l a d k é vzpomínky na n á d h e r n o u nejistotu zač á t k ů . Teď p o létech musil vysvětlit majitelce pasu z a p a d l é h o v prádelníku, který v m n o h a zemích platil ještě p o t o m , co prošel, že j s o u země udílející cestovní průkazy j a k o řády a že j e p r o t o jeho k a m a r á d s k o u p o v i n n o sti popojet tisíc kilometrů za j e d n í m stiskem ruky, který se už nemusí opakovat? Pravda, j a k o novopečený hrdý spříseženec, j e h o ž manželství bylo zřejmě v očích úřadů natolik těžkou z k o u š k o u , že mu každý rok manželského obcování s místní o b č a n k o u počítaly za dva roky života, mohl si nyní zažádat o milost přes dráty. P o k u d mu za tučný o b n o s udělí ti. k d o zadrátovali jeho zemi, p r o p u s t k u přes závory, může za stiskem ruky dojet p ř í m o na místo. Nejlépe ovšem ve vypůjčeném voze, protože jeho ojetý brouk se podle zpráv z d o m o v a zdaleka nemůže měřit s Mercedesem N o v o b a v o r á k a T o n d y ani s bílým S a a b e m p a p í r o v é h o Seveřana P e p í k a . P o k u d o stejnou milost p o ž á d á i za svoje děti. které se až d o s u d provinily j e n o m tím, / e se narodily, e v e n t u á l n ě jsou teprve na cestě. b u d e si stejně musit větší b o u r á k pořídil, aby m o h l ukázat svému rodnému městu celou buclatou r o d i n k u . Ale nebyl si jist. zda by to, s čím by se t a m za d r á t y potkával, byl p o u z e o b div a zda by ten vytoužený stisk ruky byl d o o p r a v d y k a m a r á d s k ý . Vždyť ani nevěděl jaké hříchy by mu měli o d p o u š t ě t právě ti, kteří h o kdysi vyhnali. Z b ý v a l a mu poctivá m o ž nost sejít se s k a m a r á d e m bez požehnání úřadů t a m . k a m o b a nejdále mohli. Právě když se nadechl, aby své pocity vtělil d o několika vět. přesvědčivě znějících i sluchu švýcarské h o s p o d y ň k y , zamyslila se j e h o přesnější p o l o v i č k a a r o z h o d l a ; -Zítra mu zavoláš a pozveš h o sem. I k d y b y s m u platil vlak, přijde t o levněji než tvoje cesta s hotelem!- Zívla a mínila s k o n e č n o u platností: -V neděli udělám f o n d u e ! - P ř e c e n e m ů ž u volal, když nevím v kterém j e hotelu? - T a k proč n e p o slal a d r e s u . -A proč si d á v á sraz v k o -
27
stele? Asi se bojí. Jistě j e t a m s nějak o u v ý p r a v o u a m á strach, aby se t o n i k d o nedozvěděl. -A co? -Vždyť víš. 2 e se stýká s e m i g r a n t e m . - C o p a k nejste k a m a r á d i ? -Jsme, Ale n i k d o o t o m nesmí vědět. - T o jste tedy spiklenci, ne přátelé. Ty za ním t a j n ě pojedeš, abys za něj m o h l t a j n ě platit ú t r a t u p o h o s p o d á c h . R á d by tě viděl, ale nerad by měl n e p ř í j e m n o s t i . T o je přátelství? -A p r o č ne? C o p a k za t o m ů ž e m e , že n e m ů ž e m e k sobě? K d y ž nemůže sem, tak z k r á t k a m u sím za nim. - N e m u s í š . Z ů s t a ň t a d y , tady jsi d o m a . 7'ak jsi to a s p o ň říka! před o b č a n s k o u komisi. A t a k é , že n e m á š k o n t a k t y s cizinou! - P r o k r i s ta, vyrůstali j s m e spolu. Byli j s m e j a k o bratří. T o se přece n e z m ě n í jen o m p r o t o , žc m á m n o v é papíry. Kam a r á d y n e m ě n í m j a k o košile. - N e b o j a k o národnost. -Občanství! -To je totéž, - P r á v ě že ne. T o je j e n o m taciy a j e n o m na p a p í ř e to s a m é . S tím p a pírem se dá Žít, díky za něj. Ale m á m p r o t o z a p o m e n o u t , kde j s e m se narodil? - T o ne. Ale neměl bys z a p o m í nat, kde žiješ. - T o ani z a p o m e n o u t nejde. Vždyť mi to p o ř á d n ě k d o přip o m í n á : Ty, kolegové, d o m o v n í k . J e d n o u mi to p ř i p o m e n e i vlastni díté až sc naučí mluvit: " P a p e l i , vergiss n o d w o h e r D u c h u m m s c h ! " J a k bych tohle m o h l z a p o m e n o u t . T o j e j a k o jit v C u r y c h u na p r o c h á z k u a zapom e n o u t deštník. - H l a v n ě si h o nezap o m e ň vzít na cestu. Hlásili, že ve Vídni prší. A p o z d r a v u j svého k a m a ráda. T o h o tajného! * * *
D l o u h o se hledali a p o z n á v a l i se stěží. M íla, k t e r é h o nezvyklé p o h y b y l ů ž k o v é h o vozu připravily o s p á n e k a cestování d o minulosti o n á d h e r n o u sebejistotu n o v é h o spřísežence, si vyl e k a n ě prohlížel tváře okolostojících. P o d l e vnějších z n a k ů m o h l z davu návštěvníků c h r á m u bez n á m a h y vyčlenit dvě zcela odlišné s k u p i n y : h o sty ze z á m o ř í , b a r v a m i oblečení přip o m í n a j í c í d o m o v s k o u v l a j k u ; jej i c h ž d o k o n a l ý m p r o t ě j š k e m byli návštěvnici z d r u h é h o břehu D u n a j e bezbarevní a bezvýrazní. Bylo jich zato tolik, že si Míla chvílemi připadal v S t e p h a n s d o m u j a k o v c h r á m u sv. Víta. C o ž mu j e h o hledání nijak n e u s n a d n i l o . P r o t o ž e telegram neo b s a h o v a l žádný další o r i e n t a č n í bod m i m o c h r á m u , p r o c h á z e l neustále j e h o p r o s t o r a m i a pak h o začal o b cházet i zvenčí, p o k u d m u t o další n e k l a m n é z n á m k y pražské blízkosti r o z k o p a n é ulice - dovolily. Míla, který si z a v a z a d l o uložil v hotelu, byl při o b c h á z e n i v ý k o p ů očividně zvýh o d n ě n proti k r a j a n ů m . Ti svá zava-
28
C T I R A D SMOI.ÍK
zadla poctivě nosili s sebou eventuálně na nich seděli. V ů b e c bylo příliš m n o h o těch, kteří posedávali na o k r a j í c h c h o d n í k ů , všichni na stejných kulatých krabicích. Mílu neudivila skutečnost, že j e h o k r a j a n é usedali bez r o z p a k ů t a m , kde je sklátila ú n a v a , aniž by vyhledali n ě k t e r o u z četných k a v á r e n . Z vlastní z k u š e n o sti v t o m t o městé, kde kdysi o d h a z o val ¡luze a sbírat vajgly, věděl, že n o u z e z b a v u j e r o z p a k ů . Udivující nebyla ani jistá j e d n o t v á r n o s t jejich oblečení, vždyť kdysi šil s á m ve stejném salóně, j e h o ž r o m a n t i c k ý název: Oděvní závody Prostějov, u ž s á m n a povídal eleganci j e h o v ý r o b k ů . Nicméně m n o h o s t těch krabic p r o b u d i l a j e h o zvědavost. Šlo totiž o zdejší výr o b e k , k u l a t é rodinné balení prášku na práni. Na vlastní citlivé kůži zažil kdysi n ě k t e r é n a p l á n o v a n é průšvihy, j a k o na n e d o s t a t e k toiletního p a p í r u . P r o ten se však tehdy, p o k u d si pam a t o v a l , nejezdilo d o Vidné. T e ď j a k o b y se f r o n t y přesunuly. Ale proč ten prášek? Ptal se Míla. C h y b n ě j a k o vždycky, kdykoliv se z pozice uspokojeného konzumenta pokoušel o r i e n t o v a t v labyrintu distribuční sité své d r a h é , ba dnes už i p ř e d r a ž e né vlasti. T o mu později vysvětlil Z b y n ě k , sedící p o k o r n ě na z n á m é krabici poblíž c h r á m o v é h o v c h o d u , kterým m n o h o k r á t e prošel. - T č pic, n á d h e r o ! - , pozdravil Míla halekavě a zeptal se h n e d , když si p o t r a m p s k u zkřížili ruce: - K a m se člověk podívá, všude čížci, c o p a k už ináte s R a k o u s k e m malej p o h r a n i č n í s t y k ? - H o k e j ! - ,
vysvětlil Z b y n ě k lakonicky a teprve nyní pochopil c h r o n i c k ý n e s p o r t o vec Míla v ý z n a m těch d a v ů v ulicích a vlajkoslávy na zdech i v o k n e c h . S k o r o to p ř i p o m í n a l o m á j o v o u P r a hu či s r p n o v ý C u r y c h . Ne že by při četbě novin n e z a z n a m e n a l skutečnost, že se ve Vídni chystá a teď už i k o n á mistrovství světa v hokeji. T o a m b i c i ó z n í zápolení d o b ř e placených a m a t é r ů p r o něj však d á v n o přestalo mit v ý z n a m božího s o u d u , j a k ý m u naivně přikládal j e h o n e b o j o v n ý n á rod. A b y z a h n a l ticho plíživějši než k o n t r a r e v o l u c e a t a k é r o z p a k y , které se ho zmocnily při pohledu na tu cizí tvář, v níž j e n o m oči patřily Z b y ň ďovi - a ty se mu vyhýhaiy - zeptal se: -Se zájezdem?- Byl-a to vlastně o t á z k a po p o d s t a t ě . Vždyť Z b y n ě k nebyl s o u d r u h e m v e d o u c í m ani p a n e m v r c h n í m , ncřku-li M i s t r e m či p a n e m mistrem. Nýbrž p r o s t ý m technikem. M o h l se j a k o t a k o v ý v ů b e c protlačit z á s t u p e m čekatelů na v ý b ě r o v o u rekreaci? č i se stal přes všechny potíže v n e v ý h o d n é m o b o r u k o n s t r u k c e turbin melouchařem a pomohla o b á l k a ? Nebo p o č a l o Československo s p r ů m y s l o v o u e x p a n z í na Z á p a d a byl tady služebně? Ba ne, zázraky se n e d ě j í , J a k vzápětí zasmušile o b jasnil: - Š Č e d o k e m ! - Pokrčil r a m e n y a ušklíbl sc: - Z a tři tácy na tři d n y ! Ale vyhozený prachy to n e j s o u - vysvětloval hned spěšně, j a k o b y chtěl přesvědčit s á m sebe, - d y ť j á bych se ven j i n a k nedostal. J e n o m ž e tenhle zájezd byl tak p r e d r a ž e n e j . Že ani nebyl nával. D o k o n c e byly v a u t o b u s u
volný placy. T e d a - , u s m á l se, - n a z p á tek jich bude asi volnejch víc. Ale ne ten m ů j - mini! rezignovaně, -já p o f r čím za s t a r o u ! - S k o r o láskyplně se d o t k l Špičkou boty krabice, z které p r á v ě vstal; - T a d y jí vezu ten Peresám. Teda t o b u d e zase radosti na S t a r ý m Bělidle. T o p r a č k a pohučí vod r á n a d o večera! -Jasný-, nedal si Míla ujít příležitost, aby u k á z a l , že d o s u d neztratil d u c h o v n í p o u t o s domovem, -naplánovali pračky a zapomněli na prásek!- Z b y n ě k h o však vzápětí přesvědčil, že t a m , kde se plánuji lidské potřeby u kancelářských stolů, vznikají s o u b ě ž n ě i plán o v a n é kalamity; - B a ne-, zavrtěl hlavou, - n a p l á n o v a l i i prášek. J e n o m ž e ne ten d o p r a č k y ! T e n p r á š e k , co se t a m d á k o u p i t , k d y ž přijde d o p r a č k y , t a k vybublá až d o v o b ý v á k u , chápeš?- Míla f a s c i n o v a n í přikývl. Oslnila ho představa nejen kýblu, ale už p ř í m o celé k u c h y n ě bublin. P o o d m l c e se p r a k t i c k y zeptal: - J a k m o c máš volno?- Věčně civět u kostela nemohli. I k d y b y se střídali v'sezeni na té bedně, - P r á v ě že m o c ne-, r o z h o vořil se Z b y n ě k , -za chvíli h r a j e něk d o s n ě k ý m a pak naši s R u s á k a m a . Vobojí m u s í m vidět. M á m t o nejen zaplacený, ale i k o n t r o l o v a n ý . Abys m e se moc necourali p o kapitalis m u ! -Ale tu škatuli s sebou přece nep o t á h n e š , ne'?-, shýbl se M ila p r o krabici. -Vez.mu t a x í k a a h o d í m tě s tím d o hotelu! -Blázníš-, vyškubl m u Z b y n ě k tu vz.ácnost z ruky, - a b y mi t o n ě k d o u k r a ď ? Na c i m ř e j e nás vos ů m a n i k o h o n e z n á m . A víš j a k o u to m á v P r a z e cenu?- Za ho u pal krabicí a d o d a l : - K d y b y c h přijel d o m ů bez p r á š k u , stará by m ě zabila. Už vod vánoc pere v n e c k á c h ! - T a k jo-, přizpůsobil se Míla, -tak tě h o d í m rovn o u na stadion. M r k n u se t a m taky, když už sem tady!- Z b y n ě k se na něj podíval p o h l e d e m , k t e r é m u n e m o h l j a k o k r a j a n n e r o z u m ě t . - S e j d e m e se radši zase tady, jo?-, poprosil. Míla kývnul. P o letech byl opět na chvíli v kůži Člověka, k t e r é m u nezbývá než kývat.
Povečeřeli v j e d n é z h o s p ů d e k , jejichž vyvěšené jídelni lístky kdysi jedl o č i m a . T e ď z a m ě s t n a l s chutí i jazyk a pak h o chladil plzeňskou l a h o d o u od čepu, která byla v j e h o minulosti běžence stejnou vzácností j a k o v přít o m n o s t i spřísežence. Ani ta d o m á c í h o ř k o s t na j a z y k u , ani s m ě r o v k y na k ř i ž o v a t k á c h ukazujících k Bud ě j i c ů m a ku Praze mu však nijak nepřiblížily d o m o v . J a k o b y j e h o blízká nedosažitelnost spíše zvětšovala o d s t u p . -Ale kručí, že sme jim to
nandali!-, pozvedl m d l e sklenici v neú s p ě š n é m p o k u s u p o z v e d n o u t nálad u . Z b y n ě k si s ním plaše přiťukl a Míla n e m o h l n e z a z n a m e n a t j e h o ostražitý pohled, který vrhl přes ram e n a ke v c h o d u , j a k o ž i d o všech šerých k o u t ů . P ř i p o m n ě l o m u t o dnešní s t a d i o n , o b s a z e n ý j e n o m zčásti a jásající více než rozpačitě. Lístek k o u p i l h l u b o k o p o d cenou od j e d n o h o ze s p e k u l a n t ů , kteří počítali s blízkosti h o k e j o v é P r a h y , ne však s devizovými a cestovními m o ž n o s t m i Praž a n ů . Ocitl se v jásajícím o s t r ů v k u e m i g r a n t ů mezi p r á z d n ý m i sedadly a s m u t n ě mlčícími r a d a m i č e d o k á ř ů . N ě k o l i k r á t e , když se z h l o u f u z a h r a ničních k r a j a n ů ozvalo staročeské " D o toho! 1 ' a ž příliš p o d v r a t n ě , p o vstali d o k o n c e v pražských ř a d á c h přísní p á n o v é a očima n a p o m í n a l i s k a n d u j í c í . H o n e m se však zase p o sadili, p r o t o ž e sledovaní dali o k a m žitě hlasitě najevo, že j s o u na ně kádrováci krátcí. Výkřiky j a k o : "Hele, svazáku, m á š tlustý sklo!", patřily k těm spisovnějším. V poslc'dni třetině však už ostré p o h l e d y čj. d o k o n c e f o t o a p a r á t y z a m ě ř e n é d o publika místo na l e d o v o u plochu, n e p o m á haly ani ve vlastních ř a d á c h . S t a d i o n se otřásal s v o r n ý m : " D o t o h o , d o t o h o ! " a m n o h ý č e d o k á ř přidal 7. vlastní iniciativy perlu lidově tvořivosti j a k o : " V e m t e Čakan d o ruky, v y b o u c h e j t e a z b u k y " či " R u s ů m když t o Špatně míří, a ť se cvičí na Sibiři!". J e d e n vlastenecký blouznivec se d o k o n c e dal slyšet s e n t i m e n tálním: " J s m e s vámi, buďte s námi!", ale t o h o zcela přehlušili n o v o h u s i t é p r o s t ý m : "Bijte jééé!" Vítězství maléh o n á r o d a nad Velikánem Vclikánovičem z b o ř i l o opět na chvíli p ř e h r a dy mezi lidmi a na další desetiletí d a lo p ř í j e m n ě z a p o m e n o u t na j i n é n á r o d n í p o r á ž k y , ty m i m o hrací plochu. N a d š e n é d a v y ještě se slzami v očích zapěly: " K d e d o m o v můj...", aniž m n o h ý z nich znal na tuhle otázku o d p o v ě ď . P o t o m se u k á z n ě n ě rozešly svými cestami - s o u d r u z i d o p o h o t o v ě přistavených a u t o k a r u a z a h r a n i č n í vlastenci d o h o s p o d , kde t o h o večera dovršili v d u c h u n á r o d ních t r a d i c slavné vítězství na ledě n e m é n ě výrazným vítězstvím v počtu čárek na t á c k u . T a k é n e s p o r t o v e c Míla se pustil s husitským o d h o d l á ním d o z á p a s u s j e d n u š k o u Plzní o d v a h a h o přecházela p o u z e tehdy, k d y ž si v z p o m n ě l na svůj curyšský pracovní pondělek. Po jeho boku bojoval s t a r ý válečník Z b y n ě k , který se h r d i n n ě ulil od společné večeře - a teď se n e p o k o j n ě ohlížel při k a ž d é m zavrznutí dveří. Míla k o n e ě n ě v y r o v n a l účet a na balíček z p e r g a m e n u , d o
k t e r é h o m u vrchní s v í d e ň s k ý m š a r mem zabalil zbytek řízku, položil b a n k o v k u . T o vše přesunul zpět přes stůl a oznámil hrdě: -Vyhráli jsme, p a n e vrchní!- Vrchní se neznatelně uklonil. M o ž n á p r o t o , aby z j e h o skloněné tváře nešlo tak s n a d n o vyČist, co si vlastně myslí o t o m vítězství i o t o m tuzéru. T e p r v e když vyšli, našli čas a c h u ť se ptát: - T a k c o Z á pad, b r á c h o , v zimě M o ř i c v létě Riviéra, t o letí, ne? -Tak co kluci d o m a , č u n d r y , potiachy, prča, co?- Když. se ptali, leskly se j i m oči j a k o k u ř á k ů m silných cigaret. O d p o v ě d i jim o d p a dávaly od rtů j a k o popílek: - N o . t e d a byl sem tam, že j o , ale na Riviéře ti d n e s k a dají ke š p a g e t á m s a u e r k r a u t , víno je t a m j a k o voda a v o d a j a k o splašky. V š u d e skopčáci! M o ř i c je halt zase s n o b á r n a a t o víš, m a r m e l á d o v ý doly n e m á m . A b y c h řek' pravdu, j á nejradši jezdím d o Švarcvaldu na h o u b y ! - Víš, ž.e ani nevím co kluci? J á m á m teďko d o m a dva j a k o buci. S nima je teda prča zaručená, j e n o m že holt ž á d n e j poliach. Já sem rád, dyž j e pěkně, že mě stará pustí na ryby. T o víš, c h a l u p u n e m á m e , při mejch prémiích!- A z a k o n č e n i : - T a k teda sorry, brácho, d o smrti d o b r ý ! - J e d n a jedna a vodpusťme si c o sme si!- A p o t o m znovu mlčení, ale už ve d v o u . N a j e d n o u vzácný pocit, že něco v životě přece jen z ů s t a n e i kdyby vůbec nic nevyšlo: tohle mlčení. Ne d l o u h o , p r o t o ž e davy ani velk o m ě s t a nemilují k a m a r á d s t v í . N a j e d n o u to s nimi z a c l o u m a l o až krabice zasténala, plavba skončila, chvíle umřela a m l a s k o t e m p o d r á ž e k i m u m l á n í m hovorů projela d ý k a výzvy; - K o m m e n Sie her, k o m m e n Sie her; poďte sem, poďte sem!- O b a vykročili za hlasem. Z b y n ě k o p o ž d ě n ě , až za j a z y k e m k r a j á n k ů v císařském městě: - G u t e s P r o g r a m m , alles nackt p r o g r a m d o b r ý , všecko nahý!-, sliboval hlas a Z b y ň k o v i blýsklo v očích. Na rozdíl od p o u č e n é h o Míly se ještě neodnaučil d ů v ě ř o v a t přátelským výzvám. Vždyť znal j e n ty strohé, Hlas oznámil vzápětí k u l a n t ně: -Viel Fleisch fítr wenig Geld, meinc Herren, Sie zahlcn n u r z w a n zig Schillingl- Překlad z v ě c n é němčiny zazněl v žižkovské pračeštině tém ě ř poeticky: -Za dvě pětky h o d n ě masa; tam sou žencký - t a d y kasa!T o byla směšná cena dvou piv za h o d n ě m e t a f o r , ale Míla byl vždycky spiše pivařem než m i l o v n í k e m poezie. - P o ď , d e m n a pivo!-, p ř e m l o u val svého s o u p u t n í k a j a k o pravý vlastenec, - d o m a si skočiš na tu... krásu bez závoje, dyť sou t a m lepši ženský! - P i v o j o , ale ženský?-, p o c h y b o v a l Z b y n ě k . - H o l k y j a k o cumel-, hájil 29
Míla křišťálovou s t u d á n k u svých vzpomínek a snů, - ž á d n ý metly j a ko,,.-, mávl rukou směrem, kde tušil v klínu hor chladná jezera svého nového d o m o v a . Aniž si to uvědomil, srovnával nesrovnatelné - t r a m p s k é kytary s psacími stroji, svoje čundrácké mládí s n u d n o u p ř í t o m n o s t í živitele rodiny. I tam, v zemi snů, kde kdysi i kameny vzdychaly láskou, mohla byt tatíkovská přítomnost stejně j e d n o t v á r n á . Což véděl zase Zbyněk, a p r o t o žádal konkrétni příklady. -Blanka!-, vydechl Míla. T a n čil v tu chvíli znovu nezapomenutelně sladký džajv u o h n ě , v prstech lehkost postavy, kterou občas zachytil a která mu opět unikala j a k o b y chytal vitr. Zbyněk ho však cynicky vrátil d o přítomnosti splatných účtů od zubaře Či prášků na prádlo: - C h a cháá-, zasmál se, -měl bys ji vidět! P o t o m se znalecky rozhlédl a krabící ukázal na ženy v d a v u , které je bez ohlédnutí míjely: -Vidíš ty profily? Tak to sou ženský!-, r o z h o d l , - j e n o m příroda. Ž á d n á vata!- Míla musil dát Z b y ň k o v i za pravdu, co se týkalo výraznosti jistých křivek. Nehodlal však k a m a r á d a zasvěcovat d o všeho, co včdčl o možnostech kapitalistické techniky, j a k o ž i o vzestupu měny a ústupu křívek dále na západ. P o c h o pil, že krajina, kterou si Z b y ň ď a vysnil, se p o d o b a l a té, v níž, se p r á v ě pohybovali stejně málo, j a k o sc pod o b a l a krajina jeho snů skutečnosti, kterou už neznal. Vydal sc k pokladně j a k o se spáč vydává za snem. P r o b u d i l se v o k a m ž i k u , kdy se vrátil se dvěma v s t u p e n k a m i a zastihl Zbyňďu ve společnosti muže s obvyklou krabicí. D o k o n c e se ten pán své krabici tak trochu p o d o b a l , j a k o b y si srazil r a m e n a d o h r a n a d o m o u č n é bílých tváří si vetřel trochu t o h o prášku Muž-škatule se zazubil MíloVl Vstříc a t o m u klesla ruka s lístky. Dobře si povšiml protocvikii, které prováděl Zbyněk s o b o č í m . T u h l e p a n t o m i m u znal z těch dávných d o b , kdy společně prožívali různá vyšetřování ztrát třídní knihy. Šlo vždy přirozeně o zachování cti. M o u d r é však bylo zachovat si i svobodu - v d a n é m případě svobodu pohybu. Věděl, že musí Z b y ň d b v i píchnout j a k o on před lety tolikrát píchnul j e m u . V náhlém osvíceni pozvedl r u k u s lístky: - F ü r wenig Geld viel Bewegung, meine Herren!-, zŕyečcl trhovecky. - K o m m e n Sie her! - Ř í k á . že za m á l o peněz h o d n ě hnutí-, přeložil hbitě p á n . který se asi učil německy z příručky p r o o d b o r o v é pracovníky. Zbyněk j e n o m zacvičil obočím a pán se obrátil k Míloví: -Nix kaufen-, zařval s viditelnou rozkoší a 30
internacionálně doplnil: - n o u many!Míla pokrčil rameny a kývl na Z b y ň ka, který mu poděkoval bezmocným úsměvem. Pán přemýšlivě sledoval jejich signalizaci a Zbyněk se vzpamatoval: -Dyť je to všechno jenom kšeft-, zamumlal bezvýrazné. - M o j e řeč-, pochválil ho pán, - b u d o u předvádět náký starý rašple-, ušklíbl se, -za Silase, za valuty! D o m a sou holky zadara. A lepší!- Míla se přistihl, že přikyvuje. Proti své vůli kýval i Zbyněk. T o bylo poslední, v čem byli ještě spolu - to staré známé kývání. Pak zvedl o d b o r á ř svoji krabici, která snad mohla být d o m a z a d a r a a lepší, ale nebyla ani za bony. Za nim vykročil Zbyňďa, k a m a r á d , kterého neztratí, ale m o ž n á už nikdy neuvídí. Cvičil s krabici j a k o postřelený letoun křidly. Ale smutek neměl být s p o j o v á n s j e h o j m é n e m , jak napsal kdosi kdesi tak sugestivně, že se to Mílovi navždy vrylo d o paměti. J a k o m n o h é jiné to vůbec nebylo Špatné heslo, pokud ovšem nemotivovalo špatné skutky. To, k Čemu se Míla v tu chvíli rozhodl pro úlevu sobě i j a k o pozdrav za odcházejícím přítelem, bylo však r o z h o d n ě skutkem d o b r ý m , ne-li ušlechtilým skutkem. Přistoupil kc dvěma m l a d í k ů m tmavé pleti, kteří si pod p l a k á t o v o u b l o n d ý n o u nadlidských rozměrů a zářivých barev bezmocně prohledávali kapsy a podal jim vstupenky d o r u ž o v o m as ého a blonďatého ráje. Černoušci na něho nechápavě pohlíželi u h l o v ý m a očima. Podle oblečení i podle t o u ž e b n é h o pošilhávání na nahý plakát určitě nepatřili k té rozvojové Šlechtě, která se t í m t o městem projížděla v limuzínách s živými zlatovláskami po boku a na dosah. -Nimm-, zamával Míla vstupenkami, -take-, pobízel a když o b a bezr a d n ě ukázali prázdné růžové dlaně, mávl velkomyslně r u k o u : -Entwicklungshilfe!- Černoušci mu hbitě vyškubli tu nečekanou rozvojovou p o m o c z prstů a zmizeli za závěsem zakrývajícím vchod. Míla si zvedl límec a vykročil m ě k k o u v o ň a v o u t m o u směrem k východu, kde ještě d l o u h o nebude svítat. Zkrácené znění povídky ze sbírky "Plácí", kterou vydává nakladatelství Sixty-Eight Pubhshers, Corp. Sháňkti po Kunderovi Prosím Vás o zasílání časopisu Západ, o který bych měla zájem. Doufejme, že v pořádku dojde a bude docházet. Marně jsem se ve Frankfurtu snažila sehnat posledního M. Ku uderu. Prý ještě nevysel. Návštěvnice z Česk os!o vens k a
Dopisy Bez naivního přesvědčení Díky vám za zaslání ukázkového Čísla, moc se mi líbíte. Jste samozřejmě něco docela jiného než Svědectví, takže pokusy o srovnání nemají smysl. Svědectví cením rovněž. Jsme v Německu teprve pár měsíců, tedy dosud postiženi novým zákonem o ročním zákazu práce pro veškeré přistěhovavši se jedince, aby si snad tito nemysleli, že jsou tu kdovíjak vítání. To tedy znamená, že si snad už na podzim budeme moci Západ předplatit, takže to ukázkové číslo neberte jako ztracenou investici. Líbíte se mi z mnoha důvodů a jedním z nich je třeba ten, že jsem se v tomto čísle nesetkala ani s náznakem vážného a podle mého soudu naivního přesvědčení o tom, co všechno my tady v exilu můžeme pro naši drahou vlast učinit (nemluvě přirozeně o pomoci jednotlivým lidem tudy i tam), že můžeme jakkoliv ovlivnit dění v zemi. kde devadesát procent dospělého národa zvedá stále ruku pro a odhlasuje třeba i trest smrti pro chart isty, jen aby se jim, tedy oněm hlasujícím, dítě dostalo na vysokou školu. Dítě se na vysokou školu dostane a tím pádem musí začít rovněž plnit známé podmínky angažovanosti se, protože to chce někam dotáhnout a zajistit pak Svým dětem rovněž naději na šťastné zítřky. IJ?Č to je za námi, kvituje jen absenci vážných debat o posláni vlasti a národů, tahle slova už v historii natropila dost vážných šk od. protože je nepoužívali jen vzdělaní humanisté, ale i davv. Věra Kurtová, Německo
Výhrady k Táborskému Výhrady mám ke stylu článku V. Táborského "V Cuzcu jako v Rusktt". Je mi lito, když se nedokáže o CitZcU a vůbec Peru a snad celé jižní Americe napsat něco "zajímavějšího". Sám jsem tam byl a o okrádáni jsem se moc nezajímal. Snad proto jsem nebyl ani okraden. Ty strašné rozdíly mezi Člověkem a taky člověkem, děti, které vydělávají peníze i po nocích prodáváním všeho možného i nemožného a žít se chce všem. Daty by se o tom psát romány. Bohužel Je pan Táborský smířil líčením "okrádání" a "byrokracie", která zejména a hlavně ničí lidi. Eduard Paril, Rio de Janeiro
Fórum Západu Ex nihilo? " J s e m přesvědčen, že ve vesmíru je 15,747,724,136,275.002,577,605, 653,961,181,555,468,044,717,914, 527,116,709,366,231,425,076, i 85, 631,031,296 p r o t o n ů a stejný počet elektronů." Sir A r t h u r Eddington (Filozofie fyziky) A u t o r e m článku Ex nihilo? uveřejněného v Z á p a d u 1/81 je laik, který byl fascinován četbou knih na zmíněné téma. R e d a k c e uvítala, že článek vyvolal zajímavou diskusi. Tři příspěvky od č t e n á ř ň - o d b o r n í k ů níže uvádíme, K článku Ex nihilo m á m několik p o z n á m e k , které snad upřesni některé nejasnosti, které se d o ň vloudily, nepochybně pro limitovaný rozsah. Nevím zda název Big Bang C o s m o logy by! p ů v o d n ě míněn ironicky, ale v současné literatuře se jinak na Einsteinův a F r i c d m a n ů v vesmír ned e p t á t e . Česky se to překládá Velký Třesk, což ovšem postrádá ahteraci a o n o m a t o p o i c k é kvality originálu. V p r a m e n e c h se mluví o Hubblově konstantě, která určuje j e d n a k stáří vesmíru, j e d n a k jeho budoucí osud, zda se bude trvale rozpínat (a j a k o u rychlosti, je tu totiž více možnosti) nebo zda po expansi bude následovat opět smršťování Tahle k o n s t a n t a se dá j e d n a k odvodit p o z o r o v á n í m , jednak a p r i o r n í m výpočtem. V prvém případě se zjišťuje závislost ústupové rychlosti galaxií na jejich vzdálenosti. Na potvoru není možné zjistit vzdálenost dostatečně přesně a t a l o nepřesnost se potom přenáší i do konečné h o d n o t y H. konstanty. Střední h o d n o t a nejlepších měřeni leií sice na straně věčně se rozpínajícího vesmíru, ale příroda je tak zlomyslná, že kritická h o d n o t a , oddělující vesmír trvale expandující a vesmír e x p a n d u jící a opět se smršťující leží ještě v rozsahu pozorovacích nepřesností. J s o u tedy nutná další měření. D r u h ý m z.působem se dá vypočíst z p r ů m ě r n é hustoty hmoty ve vesmíru a Newtonovy gravitační k o n s t a n t y na základě obecné teorie relativity. J a k článek správně uvádí, p o z o r o v a n á p r ů m ě r n á hodnota hustoty hmoty ve vesmíru nestačí ani zdaleka aby zadržela trvalou expansi. K t o m u je ovšem nutné dodat, že nestačí ani k takové h o d n o t ě Hubblovy konstan-
ty, j a k á byla zjištěna měřením prvým způsobem. Z d á se tedy, že je ve vesmíru spousta hmoty námi nepozorované, snad v p o d o b ě kosmického prachu, ale jsou i jiná vysvětlení. Navíc M. Dirac, poslední z Velkých Fyziků, má teoreticky podložené pochybnosti o t o m , zda je gravitační konstanta skutečně neměnná. V případě, že by se zmenšovala s časem, byl by vesmír mladší a jeho expanse rychlejší. Jediná chyba článku je označení rozpínajícího se a opět smršťujícího vesmíru j a k o vesmír stálého stavu (Steady State). T o je omyl. Rozpínající sc a smršťujíc! vesmír je jen jedna z variant Einsteinova a Friedmanova Big Bang vesmíru. Steady State Cosmology je založena na odlišných teoretických předpokladech. Vyslovil ji asi před 30 lety Sir Fred Hoyle. P o k l á d á vesmír za věčný a únik galaxií vysvětluje o d v á ž n ý m p ř e d p o k l a d e m trvalého vzniku h m o ty (protonů) de novo, prostě z ničeho. Přibývající hmota by prostě starou "vytlačovala" a tak by p r ů m ě r n á hustota h m o t y v našem okoli zůstávala stále stejná, proto Steady State. K p o z o r o v a n ý m j e v ů m by stačil tak n e p a t r n ý přírůstek hmoty de novo, že by mohl být zjištěn jen nejpresnějSími přístroji budoucí generace a v denním životě by byl absolutně nepozorovatelný. Naštěstí příroda byla k a s t r o n o m ů m v t o m t o případě milosrdnější a bylo možné vymyslet pozorování, které rozhodlo mezi Big Bang a Steady State. O b ě teorie totiž ved o u k rozdílným předpovědím o stáří galaxií v závislosti na jej ich rozloženi ve vešmiru a t o t o pozorování rozhodlo v neprospěch Steady State Cosmology. Hoyle, který patřil vždy k nejimaginativnějším vědcům naší d o b y . t u t o svoji teorii ještě několikrát obměňoval, ale v současné době má velice málo zastánců. P o k u d sc týče filosofie k o-the o logické interpretace těchto teorií, mám d o j e m , Že článek trochu přestřelil. Mezi empirickými vědami a metafyzikou (v neutrálním smyslu slova) totiž panuje těžko překlenutelná propast. Přírodovědci jsou většinou zažraní pozitivisté (obvykle značně naivní) nebo Popperiáni a interpretace v tom Či o n o m metafyzickém směru p r o ně není d ů k a z e m . N a o p a k theologové a atheologové přírodověd ním teoriím nerozumí a nevěří v jejich trvalost. Tak Pius XII se již dost d á v n o o Big Bang Cosmology
zminil j a k o o teorii, která není v roz.poru s vírou, ovšem spadá plně do kompetence přírodovědců. N a o p a k se z d r u h é strany v učebnicích marx á k u dočteme, že Big Bang Cosmology je sice teoreticky správná, že ji však někteří idealističtí vědci zneužívají k vyvracení d i a m a t i c k e b o světonázoru, což je mylné, protože h m o t a je veškeré objektivní j s o u c n o a může se vyskytovat v nekonečném množství f o r e m , tudíž i před Big Bangem existovala v n á m neznámé formě. Což je ovšem překrásná tautologie. Ostatně i v minulosti existovaly přírodní zákonitosti, které měly j e d n o značné světonázorové interpretace, j a k o na příklad zákon o zachováni hmoty v j e d n o m směru a d r u h á věta t e r m o d y n a m i c k á v d r u h é m směru a nikým to tenkrát nepohnulo. Citové, p o d v ě d o m é působeni nových, vlastně již padesát let starých fyzikálních teorií je ovšem silnější než se přiznává. To ostatně říká i Alfvén. O b zvláště v levicových kruzích občas p r o p u k n o u sentimentální vzpomínky na blahé doby materialismu 19. století. Ilustrativním d o k l a d e m tu je britský levičácký New Scientist. J e příznačné pro naši d o b u , že i naši atheisté tiše vypustili dříve tak obvyklé a r g u m e n t y a s t r o n o m i c k é a biologické. Prostě věda se stala součásti establishmentu a tím pro m n o h é ztratila glanc. M á m dojem, že se tomu nahoře starý dobrý G. H. Chesterton srdečně chechtá. Váš čtenář (pokud se zmocním nějakého čísla) z Brna A u t o r článku tvrdí, že "najnovší výskum priniesol nové fakty, ktoré sú v príkrom rozpore s tzv. oscilačnou teóriou. Vedci vypočítali, že hustota hmoty v r o z p í n a j ú c o m sa vesmíre je příliš nepatrná na to, aby gravitačné sily mohli spomaliť {a n i e t o ešte zvrátiť) útek galaxií d o prázdna." Bohužiaľ, d o d n e s ešte nikto n i e j e schopný dokázať, či vesmír je otvorený alebo uzavretý. Aby sme to zistili, p o t r e b u j e m e z m e r a ť j e h o h m o t u , rýchlosť a veľkosť. Nanešťastie, merať to nie je také j e d n o d u c h é . H ú b blerova k o n š t a n t a j e z h r u b a merítko, a k o rýchlo sa vesmír rozpína relatívne k j e h o veľkosti. Má h m o t a vo vesmíre d o s t a t o č n e silnú príťažlivosť zastaviť t o t o rozpínanie? T á t o kritická h u s t o t a h m o t y sa všeobecne o z n a č u j e a k o "closure density" mohli by sme povedať "uzatváracia hustota", pretože je to hustota vyž a d o v a n á vytvoriť zatvorený vesmír, v k t o r o m rozpínanie sa zastaví a zmení sa na sťah. M a t e m a t i c k y "uza-
31
tváracia h u s t o t a " je 4.7 x 10 h g / c m , kde h je H ů b b l e r o v a konštanta delená 50 k m / s e k . za megaparsek, (Parsek 3.2^sveteľných rokov, jeden megaparsek 1,000.000 parsekov). S ú č a s n á najlepšia hodnota Htibblerovej konštanty je 50, h sa rovná 1 a "uzatváracia h u s t o t a " je 4.7 x 10 , alebo jedna častica na kubický meter - jeden a t ó m na priestore veľkosti typického stola. Vesmír je s k u t o č n e veľmi p r á z d n y . Napr. priemerná hustota hviezd v priemernej galaxii sú 4 sveteľné roky; je to asi taká hustota, a k o keby sme rozhodili po severoamerickom k o n t i n e n t e n i e k o ľ k o tuctov tenisových loptičiek. Metóda hustoty pri r o z h o d o v a n í , či vesmir je uzavretý alebo otvorený môže s k u t o č n e ukázať iba to, že je uzavretý. Ak sa nam nepodarí objaviť chýbajúcu hmotu, n e m ô ž e m e byť istí, že je otvorený, pretože sme mohli " p r e h l i a d n u ť " nejakú h m o t u , alebo môže byť neviditeľná (tzv, čierne diery a pod,) Starostlivé Čítanie vedeckej literatúry naznačuje, že naša znalosť hmoty vo vesmíre j e veľmi n e k o m p l e t n á a že vo vesmíre môže byť d o s t a t o k h m o t y k uzavretiu vesmíru. M o m e n tálne teda inventúra vesmíru nie je skončená a teda nevieme, na čom sme. Veľkú p o m o c v t o m t o smere si s ľ u b u j e m e od r á d i o teleskopov, Dívajúc sa ďaleko d o vesmíru sa zároveň dívame naspäť do minulosti, n a s p ä ť k epoche tzv. "Big Bang". Budeme mať radioteleskopy elektronicky spojené napr. na d r u h e j strane zemegule, tvoriac tak základňu r o v n a j ú c u sa zemskému priemeru, v určitom zmysle teda teleskop veľký a k o naša planeta. V budúcnosti môžeme mať teleskopy na zemskom orbite, o k o l o a na d r u h e j strane slnka, v skutočnosti a k o b y teleskop veľký a k o v n ú t o r n á slnečná sústava. T a k é teleskopy môžu odhaliť v n ú t o r n ú Štruktúru a povahu kvasárov. P o r o z u m e n í m š t r u k t ú r y a červeného posunu najvzdialenejších kvasárov m ô že byť možné vidieť, či rozpínanie vesmiru bolo rýchlejšie pred miliard a m i rokov, či rozpínanie sa s p o m a ľuje, či vesmir sa j e d n é h o d ň a "zrúti" d o seba. Je však celkom možne, že n e b u d e m e musieť č a k a ť dlho, aby sme zistili, aký osud bude mať náš vesmír. Existujú totiž určité čiastočky nazývané "neutrinos", ktoré nem ô ž e m e vidieť, ani cítiť a ktoré môžu mať osud vesmíru v rukách. D o nedávna vedci mysleli, že tieto nemaj ú hmotu, Tieto prúdia cez našu planetu a k o keby jej ani nebolo a každú sekundu 10 triliónov týchto prechádza cez naše telo. P r e k v a p u j ú c e výsledky súčasných p o k u s o v s neutro32
nami v j a d e r n o m reaktori nám naz n a č u j ú , že tieto nakoniec môžu obs a h o v a ť nepatrné množstvo hmoty, Tzv. Big Bang uvoľnil nepredstaviteľné množstvo týchto častíc. Vývody su o h r o m u j ú c e : ak tieto o b s a h u j ú h m o t u , väčšina hmoty vo vesmíre sa skladá nie z hviezd a galaxií, ale z týchto častic nepredstviteľneho množstva. Ak o b s a h u j ú h m o t u , majú aj gravitačný ťah a v t o m prípade sa rozpínanie vesmíru zastaví a začne prebiehať o p a č n ý proces, ( A s t r o n ó movia o d h a ľ u j u , že za každý p r o t ó n a každý neutrón vo vesmíre jc nie menej a k o tisic miliónov týchto častíc). V článku bol i náznak akéhosi privilegovaného postavenia našej planéty (galaxie letia od našej zeme, resp. na inom mieste sa s p o m í n a , že sa p o d ľ a oscilačnej teórie vesmír zrúti do bezrozměrného a n e h m o t n é h o stredu, u "ktorého v blízkosti" naša zem,). Naša planéta nie je ani stred o m našej galaxie, t o b ô ž ani nie stred o m nášho vesmíru. O strede vesmíru sa ani nedá hovoriť, ten je všade. Ak by v každej galaxii sledovali ostatné galaxie, každý jednotlivý p o z o r o v a t e ľ by mal pocit, že galaxie unikajú na všetky strany práve z j e h o postavenia. Naša zem jc konečne a j s celou slnečnou sústavou naprostým nicotným z r n k o m p r a c h u kdesi na periférii našej galaxie, ktorá jc zasa iba priemernou galaxiou medzi miliardami a miliardami d'aiäích. Naše slnko je typickou hviezdou a p r e d p o k l a d á sa, že aj m n o h é ďalšie hviezdy majú planetárne systémy. S p o m e d z i nespočítateľných miliárd hviezd vo vesmíre n e m á m e d ô v o d očakávať, že nie sú m n o h é s planétami, z ktorých niektoré by mohli mať p o d m i e n k y približné tým na našej zemi. Tu však by sme už zabiehali d o pôsobnosti biológie. A u t o r Článku Ex nihilo má pomýlené predstavy aj v oblasti k o z m o lógie. Píše, že zástancovia p e v n é h o stavu sa nevzdali a vypracovali novú hypotézu, nazývanú oscilačnou teóriou. V skutočností oscilačná teória nemá so Steady state teóriou nič spoločného, táto sa vzťahuje iba na tzv. Big Bang. Ináč vďaka z.a téma v článku, ktorý sa p a r a d o x n e objavil na mieste určenom pre teológiu. S k o d a , že nevenujete väčšiu p o z o r n o s ť vede. T o je tu na z á p a d e dosť všeobecný j a v , málo vedy a m n o h o pavedy - viď astrologické rubriky t a k m e r vo všetkých novinách, čítanie budúcnosti, znovuzrodenia, literatúra fantázie, bosoráctvo, rôzne o r t o d o x n é viery a pod J,V., Kanada
J s e m j e d n í m z fyziku, p r o které myšlenka je prvotní a m ů j pojem Boha se od a u t o r o v a asi liší jen velmi málo. T í m více mě však zamrzelo, že se a u t o r dopustil několika závažných nepresnosti, které h o d n o t u článku snižují. Za prvé, Einsteinova teorie relativity n e p ř e d p o k l á d á rozpínající se vesmír a rozpínání vesmíru se nedá z této teorie j e d n o z n a č n é vydedukovat. Řešení Einsteinových rovnic může vést k vesmírům jak rozpínavým, tak oscilujícím, zmenšujícím se, nebo rotujícím. Je ovšem důležité, že rozpínavý vesmir je j e d n í m z možných a navíc r e l a t i v n ě j c d n o d u chých řešení. Za d r u h é to, že Einstein nenašel rozpínavé řešení není ž á d n á záhada. Používal totiž rovnice tak jak je sám původně navrhl, tj. s tak zvaným kosmologickým členem. T o mu u m o ž nilo najit řešení statické, které bylo pochopitelně první, které každý fyzik i matematik hledal. T o ovšem nebyla školácká algebraická chyba, nýbrž chyba intuice. Algebraickou chybu, kterou má asi a u t o r na mysli, udělal Einstein až pfi'kritice prvních F r i e d m a n n o v ý c h prací, tedy poté, co rozpínavé řešení už bylo nalezeno. Za třetí, název Big Bang T h e o r y se ujal až v šedesátých letech, kdy t a t o teorie začala a k u m u l o v a t přiznivou experimentální evidenci (hlavně tzv. "bíack g r o u n d radiation") a tím-také stoupence. A právě p r o p a g á t o ř i l é t o teorie název Big Bang nejvíce používají, Není v něm nic zesměšňujícího a není vyloučeno, že j e h o a u t o r e m je j e d e n z amerických iniciátorů této teorie. Konec konců, americký objevitel nej základnějších stavebních kamenů h m o t y je dokázal nazvat "syrečky" (quarks). Většina dnešních fyziků uznává, že Big Bang T h e o r y je tím nejpravděp o d o b n ě j š í m řešením problému evoluce vesmíru. To, Že se stále studuji j i n é možnosti (jako oscilační model) není p r o t o , že by se zarputilí materialističtí fyzikové snažili za každou cenu zachránit věčnost vesmíru, ale prostě proto, že vědecký výzkum z n a m e n á pečlivé p r o z k o u m á n í všech možnosti a jejich srovnání se skutečnosti. N a k o n e c bych chtěl p o d o t k n o u t , že idealismus mezi teoretickými fyziky není vůbec výjimkou a že k tomu ani tak nutně Big Bang nepotřebují. Nejlépe to vyjádřil nositel Nobelovy ceny E. P. Wígner když napsal. Že kdykoliv pracuje s m a t e m a t i c k ý m vyjádřením fyzikálních z á k o n ů , tak mu připadá n e m o ž n é . a b y něco t a k o vého nebylo myšleno někdy už d á v n o před ním. P.K. Smrž, Austrálie
Dopisy Málem nešťastná Děkuji Vám, že jste mi placení připomněn, byla bych moc nešťastná a se mnou celá rodina, kdybychom měli o některé Číslo Časopisu přijít. J. U.. Austrálie 'L lásky k věci Západ pokládám vskutku za nejlepSí časopis svého druhu, který jsem kdy v exilu četl. Mám na mysli jeho vysokou intelektuální a profesionální úroveň po všech stránkách - Ulč, Hutka, Skvorecký atd.. a tolik potřebnou objektivnost a informovanost ze všech oblastí exilového působeni, i mimo něj. A ve z mu-í i do úvahy. že je "dělán" jen z lásky k dané věci, tak tedy "klobouk dolů"... Milan Karásek, Van co uver. Kanada Bůh Vás opatruj Na návštěvě mně bylo řečeno, že časopis Západ je nejlepfí co vychází v naší české řeči. Těším se, že si hezky V klidu budu číst. Je mi 82 roky a dožívám svůj život u hodných dětí a okruhu mých hodných přátel. Marie Kejklíčková, Thornhill, Kan. Nová emigrantka Prosincové číslo Západu, které se mi náhodou dostalo do rukou, je skvělé. Nevím, kolik procent čtenářů studuje články typu "Vietnamskázkušenost" nebo "Ťaiwan - rovněž malá země", ale všechno ostatní čtení je vysoce aktuální a výborné. Je hrozně fajn, když si můžeme přečíst hovory takových Udí jako V. Jasný nebo V. Skulina. Dopisy na poslední dvojstránce působí dojmem bližšího kontaktu mezi čtenáři. Můžu pouze litovat, že ještě nemám stabilní vlastni bydliště v západním světě, na které bych si mohla nechat Váš časopis zaslat. A. Kowalczyková, Rakousko Volání po Járovi Těším se na další fotky od Tondy Lhotského, zvaného Plavec, a na další příspěvky k cimrmanologii. D. Pelnářová-Zouhek, Portland, USA Nechutná fotografie pro maloměstské šosáky Nevím, zda jste zahájili třetí ročník svého Časopisu nejšťastněji. Myslím specielně na některé rozvláčně poučné "úvahy" a zejména na nechutnou fotografii na obálce, (ať již náhodou. Či "nahranou"). Bylo snad jejím účelem "zdobit" kulturu, nebo jen S Olympu ohromo-
vat nás, intelektuálně ne tak vybavené. maloměstské šosáky? (Épater le bourgeois?) Jindřich Seifert. Kanada Co jsme zač, toť otázka Děkujeme za zasláni ukázkového čísla Západu. Myslíme si, že Časopis bude jedinou publikací svého druhu v exilu právě pro své populární zaměřeni. Naskýtá se stokrát předtím k ladená otázka, co jsme zač, my Češi. Proč třeba Poláci jsou JEN Poláky, ať jsou dělníky, rolníky, inteligence, nebo papeži, členy exilové vlády nebo stávkujícími 2 Gdaňsk a či zapadlé beskydské vísky, zatím co my se prezentujeme světu jako posrpnoví, poúnoroví, Masarvkovci, "skalní" či "polní" komouši, inwerialističti agenti. Proč se dovedeme odreagovávat jednou jako Švejci, jednou jako Járové Cimrmanové v tuzemsku i cizozemsku? Asi to má historické podklady, jak praví příslušní odborníci, ale otázka se vrací stále znovu. Neměli bychom si už jednou dát /)<>koj s tím trapným spolkařským sudičst vím a začít něco společně a jinak? Nebo je to už všechno jen utopie, protože existujeme jen jako Kanaďané. Švédové... a Tram t árové českého původu (s Blběnkami) nebo husákové i. dubček ovci, zdravé pecky s internacionálním cítěním, ale žádní Češi? V. a J. Pavlíkovi, Odense, Dánsko Odpověď přezíravým návštěvníkům Je to tak nějak odpověď všem těm, co Učí své hrůzy plné zážitky z návštěvy Československa a kteří tvrdí, že tam nalezli jenom špinu a prach a mezí tím jenom špinavé a zaprášené ušmudlané, ale hlavně malé a směšné lidičky, kteří jim sahají tak asi po kolena, a proto je umí jen vysvléci z džínsů. Promítám si před sebou tváře lidi, o nichž se takto mluví a hledám výrazy, kterými bvch vyjádřil svůj nesouhlas. Ten prach a špína kolem nich nedokáže nic změnit na jejich bělosti, jež je jako právě napadlý sníh. To jsou laky lidé, kteří budou několik dni a noci dřít (bez ambicí a velkých politických cílů) jen aby pak bylo na pár minut mezi přáteli zase na chvíli dobře mezi lidmi. To jsou takoví, že ač sami po uši v průserech a hlavu plnou starostí o osudy členů vlastní rodiny, přesto se dokážou postavit za pro ně téměř neznámého kluka, do kterého jiní zrovna kopou, neboť se to sluší. To jsou i lidé, kteří jako
kompas nekřičí, neprosí, jen neustále skromně ukazují světové strany nám, co křičíme, spěcháme a bloudíme. Protože to není ještě lak dávno, co já sám jsem by! klukem, do kterého se kope, co se bál, a který bloudi zmateně sem a tam, povazuji za svou povinnost zastat se Udí, kteří mi pomohli víc, než si kdy vůbec přiznám. Nedokážu to možná udělat moc přesvědčivě - vůbec už nemluvě o fortelu - ale mám strach, že jinak by se nu jejich obranu neozval nikdo. Stěžujete si, že jediné, co Vaši příbuzní a bývali přátelé umí, je vysvléci Vás z džínsů. Napadlo Vás někdy, že je to možná to jediné, k Čemu jsme jim dobří? Zkusme si každý spočítat, kolik jsme toho za těch třicet, patnáct Či kolik let, kolik jsme toho pro svoji Vlast či pro svůj Národ učinili. Karel Zikán, Kalifornie Pozn. red.; Děkujeme čtenáři za pěkný dopis a ptáme se s ním: udělejme bilanci. Obáváme se, že nebude příliš radostná. Svět jsou dvě půlky jedné prdele Vzpomínám si, jak jsme se před lety zaradovali při zprávě, že Vojtěch Jasný je tu také. Ne nadarmo. V Miláčkovi objevil Vojtěch Jasný autora, jakého jsme si doma ani neuměli představit, je to někdo úplně jiný, než doma. Ale Vojtěch Jasný nás nadchnul ještě dřivé, než zde vůbec vzal do ruky scénář - větou v jednom interview, kde řekl (myslím, že budu citovat doslova): "Svět jsou dvě půlky jedné prdele. Ta západní je ze zlata, ta východní ze dřeva. Ale pořád jsou lo jen dvě půlky jedné prdele, dámy a pánové!" Na ta slova se celá česká obec srdečně rozřehtala, a vrátilo se ji tolik sebevědomí a humoru, kolik ji chybělo. Tvrdím, Se ta věta se také výborně hodí pro uší domorodců, pokud by potřebovali trochu rozhoupat ztrnulé, černobílé vidění světa: že na východ od Vidně se rozkládá jen svrab a neštovice a širé ruské stepi. Přitom Praha leží na severo z á p a d od Vídně. Jaromil Žahourek, Švýcarsko. Zavalená čtenářka Prosím, abyste mně nezasílali časopis Západ. Jsme zavaleni tolika časopisy, novinami atd., že nám není možno všechny časopisy odebírat. Květa G. Katz, Washington Pan LIČ - exotický zprostředkovatel Pan Vlč mně poslal ukázkově číslo Vašeho časopisu Západ, který se mně zamlouvá, a tak přiložené posilám předplatné. P. Klima, Papeete, Tahiti 33
INZERCE ZÁPADU Zadejte si inzerci d o Z á p a d u . U v í t á m e zejména inzeráty zajímající čtenáře na celém světě (hotely, motely, restaurace, c e l o s v ě t o v é firmy , zásilková služba).
Při z p r o s t ř e d k o v á n í provizi.
inzerátu
/—
poskytneme
D r o b n é inzeráty v rubrice Služba Z á p a d u $ 3.00 za řádek.
čtenářům
Couga
I n f o r m a c e a ceník inzerce zašle administrace Z á p a d u na p o ž á d á n í . Západ rozesíláme d o více než třiceti zemí. M ů ž e t e p o m o c i nám i s o b ě !
Cougar Shoes for active cats. Susan Shoe Industries Limited 2255 Barton Stroot East Ha mi Hon, Ontario L8H 7JB
Česká a slovenská exilová literatura nás spojuje přes všechny hranice a oceány
BOHEMICUM DISTRIBUTION mají na skladě knihy všech našich exilových nakladatelství Přes 300 thulŮ! Nejúplnějši kolekce na svetr! Napište sí ještě dnes o katalog (přiložte $1.00, který Vám bude odeěten při první objednávce): Bohemicum Distribution Box 69 Ste. Dorothŕe-l aval, Que. (anada H7X 2T4 o^ARkeC ceLLAR dining louncje one of the finest WINE CELLARS
PSTE
t
TC
f í * ' . r s .v * »
*.
*. t:
15 S C O T T S T R E E T KITCHENER ONTARIO BERT J A R S C H RESTAURATEUR (519) 7 4 3 - 8 8 6 2
Západ Box 322, Waterloo, Ontario, Canada N2J
