6.5. Václav Klaus: Tøi roky po mìnové krizi Administrator
V kvìtnu roku 2000 jsou tomu tøi roky od zatím nejvìt¹í ekonomické turbulence na¹í postkomunistické éry. Øíkám-li nejvìt¹í, z odstupu tøí let a navíc se znalostí tehdej¹ích i následných ekonomických dat si troufám tvrdit, ¾e v onom kvìtnovém týdnu ¹lo daleko více o otøes politický ne¾ ekonomický.
Právì uplynulé tøi roky jsou ji¾ dobou relativnì dostateèného èasového odstupu a jsou tudí¾ vhodnou pøíle¾itostí pro "klidnou" èi alespoò klidnìj¹í analýzu. Pokusme se proto ke spoustì existujících pokusù o výklad tìchto událostí pøidat výklad dal¹í, i kdy¾ je evidentní, ¾e z mé strany o úplnì nový pohled nejde a ¾e navazuji na øadu svých døívìj¹ích, známých, veøejnì publikovaných te zejména na knihu "Zemì, kde se ji¾ dva roky nevládne" (CEP, duben 1999). V tomto mém dne¹ním pokusu nejde o rigorózní analytický text, a to mimo jiné proto, ¾e krátkost èasových øad na¹í "nové" ekonomiky ¾ádné nároènìj¹í metody empirické analýzy stejnì neumo¾òuje. Jde v¹ak o pokus o teoreticky i empiricky podlo¾ený a pozorný narativní pøístup. Pokusím se zejména dùslednì oddìlit to, co u nás pøíli¹ èasto oddìlováno nebývá. Pokusím se oddìlit èasová období, která se - v na¹ich dodnes pøepolitizovaných a zájmovì motivovaných - polemikách bohu¾el míchají dohromady. Pokusím se proto oddìlit · co krizovému období pøedcházelo? · co se událo mezi prvním vìdomým makroekonomickým brzdícím zásahem státu a vypuknutím otevøené mìnové krize? · jak probíhala vlastní krize? · co se odehrávalo po skonèení akutní krize?Je to sice do jisté míry pøístup zcela banální a nijak originální, ale "anatomie" krize tohoto typu u nás bì¾ná není. Ta bude pøedmìtem první èásti mého vystoupení, ve druhé èásti jde spí¹e o urèité zobecnìní pouèení, která z toho plynou.
I. Anatomie na¹í mìnové krize Odli¹uji ètyøi základní, mnoha charakteristikami se li¹ící období: ad a)V pøedkrizové fázi, v období let 1994, 1995 a v první polovinì roku 1996, probíhal v Èeské republice relativnì rychlý ekonomický rùst, který v roce 1995 dokonce dosáhl hodnoty témìø neuvìøitelných 6,4% roèního rùstu HDP. ©lo o "klasické" transformaèní o¾ivení. V ka¾dém pøípadì ¹lo o pozitivní fázi na¹eho polistopadového vývoje.
Pøi velmi nízké míøe nezamìstnanosti (která se po vìt¹inu tohoto období udr¾ovala pod 3%) nebyla dùvodem k zneklidnìní a ke zmìnì politiky ani neklesající inflace (udr¾ující se na úrovni kolem 10% roènì, co¾ bylo v tehdej¹í dobì výraznì ménì ne¾ v ostatn transformujících se ekonomikách), ani fiskální situace státu, proto¾e jsme po celou tuto dobu vykazovali vyrovnané státní rozpoèty. Nìkteøí ekonomové, a spolu s nimi i celé vlivné, oficiální instituce jako ÈNB a MMF, sice i tehdy leccos kritizovali, ale nejvíce nás snad tehdy varovali pøed relativnì rychlým rùstem mezd. Dovolil bych si argumentovat, ¾e tehdej¹í rùstprùmìrných mezd byl nepøijatelný hlavnì pro ty, kteøí chtìli dosáhnout - a to v krátkém èase - razantní sní¾ení domácí inflace. Pro ty z nás, kteøí rychlou desinflaci naopak pova¾ovali za krajnì nebezpeènou a nezodpovìdnou, proto¾e vìdìli, ¾e by - pøi nezmìnìných expektacích ekonomických subjektù ohlednì vývoje nominálních velièin - vedla k dramatickému ohro¾ení ekonomického rùstu, rùst prùmìrných mezd sám o sobì - navíc pøi vyprazdòování tzv. "mzdových" transformaèních pol¹táøù, pøi rychlém pøesouvání pracovních sil mezi sektory (a proto pøi nevyhnutelném mzdovém "vzlínání") a pøi poklesu poètu vyplácených mezd (neboli pøi dobrovolném poklesu zamìstnanosti) - nebyl významným problémem. (Napø. i èasto diskutovaný, tehdy jednorázovì provedený nárùst mezd ve veøejném sektoru o více ne¾ 20% sám o sobì - nevyvolal-li deficit státního rozpoètu - nièemu bezprostøednì nevadil.) Zcela stabilníbyl od posledních dní prosince 1990 po celých 6 let nominální mìnový kurs, i kdy¾ reálný kurs v této dobì díky inflaènímu diferenciálu viditelnì rostl. Byl tím postupnì vyprazdòován dal¹í dùle¾itý transformaèní pol¹táø a ¹lo jen a jedinì o to, jaký prostor v té které chvíli v tomto pol¹táøi je¹tì zbývá. ®ádná velká zmìna v tomto ohledu nenastala ani 2. øíjna 1995, kdy se koruna formálnì stala volnì smìnitelnou mìnou. K zøetelnìj¹í zmìnì do¹lo a¾ v únoru 1996, kdy bylo roz¹íøeno fluktuaèní pásmo koruny na plus minus 7,5%, co¾ bylo jistou, ale - jak ukázala budoucnost - asi nedostateènou zmìnou kursového re¾imu. Po celou dobu následujícího roku 1996 toti¾ koruna i pøes tuto zmìnu posilovala - napø. vùèi nìmecké marce z 18,45 Kè (za 1 DM) v únoru na 17,63 v prosinci. Pøipomeòme i to, ¾e v listopadu 1995 ratingová spoleènost Standard and Poor's pøidìlila Èeské republice jako první postkomunistické zemi hodnocení A a ¾e se v prosinci tého¾ roku stala ÈR - také jako první - plnoprávným èlenem OECD. http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 9 January, 2017, 16:28
Napìtí v ekonomice v¹ak narùstalo, co¾ nikdo z nás nikdy nepopíral. Problémem byla zejména velmi vysoká míra investic (znaènì pøevy¹ující domácí míru úspor), která byla navíc výraznì orientována vedle investic ekologických a infrastrukturních na investice do terciárního sektoru a relativnì ménì finanèních prostøedkù proto zbývalo na modernizaèní výrobní investice. Kapacitotvorný efekt investic proto rozsahu celkových investic neodpovídal. Pøipomeòme si ale také to, ¾e byla tato vysoká míra investic tehdy v¹eobecnì chválena (a ne kritizována) a ¾e mìnit její strukturu intervencí státu nebylo dost dobøe mo¾né. Nevzpomínám si také, ¾e by tehdej¹í míru investic nìkdo systematicky kritizoval. Ani pøedstavitelé ÈNB, kteøí se zúèastnili v¹ech zasedání vlády i ekonomických porad, o tomto makroekonomickém problému nepøedlo¾ili jediný koncepèní materiál. Investièní míru nikdo sni¾ovat nechtìl a debata o mzdách k tomu výslovnì nevedla, i kdy¾ by se dalo øíci, ¾e se implicitnì vztahu spotøeba - úspory týkala. Nerovnováha úspor a investic mìla svùj zrcadlový odraz ve vnìj¹í nerovnováze, demonstrované deficitem obchodní bilance a bì¾ného úètu platební bilance, k nim¾ docházelo více ménì bez souvislosti s mìnovým kursem, resp. sama mírná zmìna kursu by jej krátkodobì nemohla vyøe¹itI). Teprve viditelné "pøelití" této vnitøní nerovnováhy do vnìj¹í, ke kterému do¹lo v prùbìhu roku 1996, zpùsobilo, ¾e se zaèala brát v úvahu. Platební bilance se stala nejproblémovìj¹í charakteristikou èeské ekonomiky tohoto období. Pokud v¹ak pøetrvávala politická stabilita zemì, její vysoký kredit v zahranièí a s nimi spojený dostateèný pøíliv zahranièních investic, z deficitu bì¾ného úètu nevyplýval ¾ádný bezprostøední problém. Mnoha z nás bylo i tehdy naprosto jasné, ¾e se jedná o velmi zranitelnou situaci, která se mù¾e rychle a neèekanì zmìnit. Vìdìli jsme, ¾e krizová situace mù¾e vzniknout velmi snadno - jak dokazoval zejména tehdej¹í pøíklad Mexika, které se pro nás stalo velkým mementem. Naivní a bezstarostní jsme urèitì nebyli. Dobøe jsme vìdìli, jak snadno se mù¾e zmìnit domácí èi zahranièní politická situace, jak netu¹enì mù¾e ekonomika - a to zcela nezaslou¾enì - utrpìt nìjaký nepøíjemný exogenní ¹ok, na základì jak nevinného motivu mù¾e mezi investory vzniknout panika a z ní plynoucí hrozivé lavinové èi dominové efekty, jak se ekonomika mù¾e dostat do obtí¾í i svými vlastními, tedy endogenními procesy, atd. Vìdìli jsme i to, ¾e se v realitì vìt¹inou jedná o rùznou, vzájemnì se posilující kombinaci v¹ech tìchto vlivù a ¾e proto jde stra¹nì moc o to, aby se jejich synergickému efektu nenapomohlo tím, co domácí hospodáøskou politikou ovlivnitelné je, co my sami máme v rukou. Pøipomenout je tøeba i na¹i tehdej¹í, pomìrnì nepøíznivou strukturu zahranièních investic, danou vedle celkového charakteru a základní logiky na¹í transformace i zvolenou mírou a typem otevøení na¹í ekonomiky vùèi svìtu (zejména ve finanèní oblasti). Klíèovým momentem tohoto otevøení byl øíjen 1995, kdy byly - pøed na¹ím vstupem do OECD - liberalizovány penì¾ní toky i na kapitálovém úètu platební bilance. Èeská republika se mezi transformujícími se ekonomikami stala v tomto smìru ojedinìlým unikátem. Koruna zaèala být ¹iroce obchodovanou na mezinárodních trzích a díky tomu se desítky miliard eurokorun ocitly mimo kontrolu na¹í centrální banky. Nic podobného neexistovalo a neexistuje dodnes napø. u forintu èi zlotého, o dal¹ích mìnách ani nemluvì. Toto pøedèasné otevøení kapitálového úètu, kterého jsem se já sám nemálo obával, bylo vedle presti¾ních dùvodù motivováno zejména snahou ÈNB sní¾it náklady sterilizace pøílivu spekulativního kapitálu, ale tento efekt urèitì dosa¾en nebyl. Byly tím naopak dokoøán otevøeny dveøe pro rychlé pohyby spekulativního kapitálu - a to v obou smìrech. Bohu¾el ne jen ve smìru jednom. Racionální pohled na tehdej¹í ekonomickou situaci vybízel pokusit se provést mírné zbrzdìní ekonomiky, které by existující napìtí sní¾ilo, ale které by nevedlo k jiné ekonomické poru¹e, které by nevedlo ke zneklidnìní domácích i zahranièních investorù, které by nevedlo k ohro¾ení stability na¹eho bankovního a finanèního systému a které by ve svém koneèném dùsledku neznamenalo ztrátu kredibility celé èeské transformaèní cesty. Je zøejmé, ¾e by bylo ideální ekonomiku zaèít brzdit u¾ v polovinì roku 1995 (pøi známých èasových zpo¾dìních), ale to se z øady dùvodù nestalo. Zejména proto, ¾e vláda nemìla ani pøíli¹nou chu», ani dostateènou jednotu zaèít brzdit ekonomiku ji¾ pøed volbami. V tom nebyla nijak originální a nikdo jí to tehdy ani nedoporuèoval. ad b) V této komplikované ekonomické situaci se v èervnu 1996 konaly parlamentní volby, které - ponìkud pøekvapivì nepotvrdily pøedcházející postavení stran dosavadní vládní koalice. Po slo¾itém koalièním jednání do¹lo k sestavení velmi riskantní men¹inové vlády (umo¾nìné sociální demokracií, nicménì bez jakéhokoli pevného smluvního základu typu opozièní smlouvy). Díky tomu do¹lo k dal¹ímu velkému oslabení manévrovací pozice vlády - jak v oblasti makroekonomie, tak v oblasti privatizace bank a nìkterých dal¹ích podnikù, ale i v celkovém transformaèním ta¾ení. Snad na to nikdo za tìch pár let nezapomnìl. Této slabosti vlády bylo jak z domova, tak ze zahranièí vyu¾ito k zásadnímu útoku proti "èeské cestì transformace". Výsledkem bylo, ¾e se èeská ekonomika stala obìtí politických ambicí èásti na¹í politické scény a to dokonce více ne¾ obìtí svých vlastních nedokonalostí.
Rozhodující bylo v dané situaci neudìlat chybu, nevnést do ekonomiky vládou èi centrální bankou ¾ádný zbyteèný, dodateèný otøes. To se, bohu¾el, nepodaøilo. Dne 19. èervna, pøed ukonèením koalièních jednání o nové vládì a bez jakékoli konzultace s tehdy existující, tedy "starou", do¾ívající vládou, vyhlásila ÈNB výrazná restriktivní opatøení, o kterých od té doby vedeme nepøetr¾itý interpretaèní sporII). V ka¾dém pøípadì je - alespoò pro mne - jasné, ¾e banka ekonomiku zabrzd chtìla a ¾e toto opatøení udìlala vìdomì. Nevìdìla v¹ak, jak moc bude její opatøení pùsobit. Výraznì zvý¹ila povinné minimální rezervy (z 8,5 na 11,5%) a spolu s nimi zvý¹ila i úrokové sazby, platné na mezibankovním trhu (tzn. diskontní, lombardní a repo sazby). Na¹e, ne pøíli¹ pevné a kapitálovì ne silné komerèní banky, pohybující se - z øady snadno vysvìtlitelných dùvodù - na ostøí no¾e, na hranì svých mo¾ností, byly tímto mìnovým zásahem zasa¾eny asi daleko více ne¾ na¹e centrální banka http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 9 January, 2017, 16:28
oèekávala pøedem a ne¾ tu¹ila i potom. Do 9. srpna musely komerèní banky stáhnout z obìhu miliardy korun, co¾ - nejsmeli v situaci ladem le¾ících penìz - není a nemù¾e být snadné, bezbolestné a bez následkù. Nìkteré banky to nezvládly vùbec a brzy ode¹ly ze scény, zatímco jiné se udr¾ely, ale za cenu svých vlastních budoucích obrovských potí¾í a hlavnì za cenu naru¹ení neménì køehké rovnováhy (èi spí¹e elementární stability) podnikové sféry, které byly - jako dùsledek pøizpùsobení se zásahu ÈNB - hromadnì vypovídány èi neobnovovány úvìry. Pomìrnì známá data o mno¾ství penìz v obìhu a o novì poskytovaných úvìrech tyto mé závìry dokumentují více ne¾ jasnì. Dovolil bych si tvrdit, ¾e právì v této chvíli byla nastoupenapøímá cesta k mìnové krizi.Nejprve - jako velmi nemilý letní signál - "padla" plzeòská První kreditní a úvìrová banka. Brzy poté do¹lo ke støetu ÈNB s na¹í nejvìt¹í soukromou bankou, s Agrobankou, která byla následnì dotlaèena a¾ k faktické likvidaci. (Tato událost stále je¹tì vy¾aduje dostateèné objasnìní, proto¾e se verze ÈNB a Agrobanky velmi zásadnì li¹ily a li¹í. I dne¹ní spory o nucené správì naznaèují, ¾e nemalý problém pøetrvává dodnes.) Vláda na tento krok dùraznì a pøesvìdèivì nezareagovala a bez spolupráce s ÈNB ani nic moc jiného dìlat nemohla. Mìla velké obtí¾e sama se sebou a zejména s pøípravou a schválením státního rozpoètu na rok 1997, jeho¾ projednávání v rozpolceném parlamentu výraznì destabilizovalo politickou situaci. Ekonomika byla od politiky v dal¹ích mìsících spí¹e odvozena, ne¾ ¾e by sama o sobì k destabilizaci "vedla". Ke stále vìt¹ímu pnutí docházelo uvnitø vládní koalice. Neèekaným pádem pøedsedy ODA J. Kalvody (po ponìkud absurdní pøíèinì) se celá tato malá politická strana velmi zpochybnila a ostentativnì nekoalièní chování pøedvádìla stále více i KDU-ÈSL, zejména její tehdej¹í pøedseda. Svou ¹anci vycítila nejen opozice, ale i domácí i zahranièní média a v neposlední øadì i vlivné poradenské firmy, které si to koneènì chtìly "vyøídit" s èeskou transformaèní cestou a s na¹í neochotou dìlat ze sebe pasivní objekt jejich - dobøe placených - rad a doporuèení. Nebyla nám prominuta zejména kupónová privatizace, která jim odebrala nemalou èást jimi oèekávaných ziskù. Dnes je tøeba pøipustit i to, ¾e vláda dopad tohoto opatøení ÈNB na makrosituaci, na mno¾ství penìz v obìhu a na agregátní poptávku nedocenila a ¾e se zabývala - více ménì metodou ha¹ení po¾árù - pouze jeho mikrodopadem, a to jak na banky, tak na firmy reálného sektoru. Vláda - spolu s ÈNB a se v¹emi domácími i zahranièními "posuzovatelskými" a poradenskými, nesmírnì moudrými a autoritativními firmami a institucemi - pøedvídalapokraèování rychlého rùstu ekonomiky i v roce 1997, co¾ byla zjevná chyba. Na tomto pøedpokladu postavila i svùj návrh státního rozpoètu na tento rok. Nakonec ho sice po velkých obtí¾ích prosadila, ale na jinou, aktivnìj¹í politiku nemìla sílu, a to jak díky své vlastní vnitøní nejednotì, tak silným tlakem zvenku (z parlamentu a z médií). Ekonomika se - s témìø uèebnicovým èasovým posunem - na poèátku roku 1997 zadrhla. Dùvodem byla absence dostateèné agregátní poptávky a to bylo výluènì èi alespoò dominantnì dùsledkem provedeného mìnového opatøení. Prvním signálem o tomto novém vývoji byl v lednu neèekaný výpadek pøíjmù státního rozpoètu, by» to bylo ponìkud znejasnìno tehdej¹ími nadprùmìrnými mrazy a hlavnì týdenní stávkou ¾eleznièáøù v závìru tohoto mìsíce. Proto jsme netrpìlivì èekali na jakákoli dal¹í data. V polovinì února pøi¹la - zpomalení potvrzující - data za lednový prùmysl a na zaèátku bøezna jsme zjistili pokraèování výpadku pøíjmù rozpoètu i za únor, èili ji¾ za ¹estinu celého roku. Náhlé zastavení ekonomického rùstu zaèínalo být - pro nás ve vládì - nesporné, ale bohu¾el a¾ v tuto chvíli.
Ponìkud zvlá¹tním zpùsobem se vyvíjel mìnový kurs. V prùbìhu politicky sporného roku 1996 a na poèátku roku 1997 výraznì posiloval, a to i pøes nárùst vnìj¹í nerovnováhy, zpùsobené velmi asymetrickým vývojem vývozu a dovozu. Svùj "nejvy¹¹í" bod dosáhl kurs koruny v polovinì února 1997, kdy byl - napø. vùèi nìmecké marce - o 2 koruny vý¹e ne¾ pøed rokem, k èemu¾ pøispìlo i pomìrnì velké lednové vydání eurokorunových obligací. Teprve potom zaèal jeho zjevný pokles (i kdy¾ byla pùvodní parita mìnového kursu pøekroèena a¾ v polovinì kvìtna). Tragickou chybou v¹ak byla nediskuse tohoto problému mezi vládou a ÈNB. Na jaøe 1997 u¾ pøece bylo jasné snad v¹em, ¾e je vývoj kursu koruny zcela v rukou spekulantù a ¾e s domácí ekonomikou jako takovou nemá témìø nic spoleèného. Kurs posiloval bez ohledu na stále varovnìj¹í èísla o prohlubující se vnìj¹í nerovnováze, co¾ jen potvrzovalo pøedpoklad, ¾e se spekulanti pøipravují na to, aby moh kurs koruny srazit. Vláda chtìla zasáhnout a radikální zásah pøipravovala. Hledala cestu jak co nejvíce zvý¹it kredibilitu vlády i celé ekonomiky. Debata o návrhu tohoto zásahu, o tzv. prvním balíèku, který byl zamìøen na zabránìní vzniku velkého deficitu státního rozpoètu cestou rozpoètových ¹krtù a na urychlení nìkterých legislativních opatøení pro zprùhlednìní finanèních trhù, v¹ak podle oèekávánívyvolávala stále se zesilující politický støetIII). ©krt rozpoètových výdajù o 25 miliard korun (který bylo tøeba zrealizovat za 8, nikoli za celých 12 mìsícù) byl skuteènì velmirozsáhlý. Mimo jiné dále brzdil agregátní poptávku a pomìrnì rychle pøibrzdil zejména stavební investice a následnì celé stavebnictví. Dnes je mo¾né øíci, ¾e byl mo¾ná a¾ pøehnanou restrikcí, ale vyrovnanosti rozpoètu jsme z mnoha dùvodù, i signálních dávali prioritu.
Hlavním problémem prvního balíèku bylo to, ¾e vzhledem k odli¹nému názoru ÈNB neøe¹il kursový problém. Jedinì pøes zmìnu kursového re¾imu a pøes pøekvapivou zmìnu vý¹e kursu se v té chvíli mohlo sní¾it riziko spekulativních kursových atakù V¹ichni jsme tehdy dobøe vìdìli, ¾e - dnes u¾ zapomenutá - dovozní depozita budou jen málo vìrohodným administrativním pokusem øe¹it vznikající problém. Pøehnaná rozpoètová restrikce byla tak pro vládu jedinou cestou jak pøedvést rezolutnost vùèi zahranièí a jak souèasnì tlaèit na centrální banku. Jak dnes ale víme, ani tato metoda nemìla úspìch. http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 9 January, 2017, 16:28
První balíèek z 16. dubna byl odvá¾ným politickým a ekonomickým krokem a v odvrácení mìnové krize a následné ekonomické recese mohl sehrát dùle¾itou roli. Mohl, kdyby mu jeho kredibilita nebyla sebrána Josefem Luxem hned v den jeho pøijetí vládou. Jak si mo¾ná nìkteøí je¹tì dnes pamatují, pøedseda jedné koalièní strany a klíèový místopøedseda vlády okam¾itì po jeho vyhlá¹ení prohlásil, ¾e bez zásadních personálních zmìn ve vládì (které by de facto znamenaly novou vládu a novou koalièní dohodu) ¾ádnou cenu nemá. Tím byl pozitivní signální efekt tohoto balíèku prakticky ihned vynulován. Díky tomu také je¹tì více zesílily spory nejen ve vládní koalici, ale i uvnitø jednotlivých stran, v ODS to ji¾ byl jako pøedzvìst podzimu - napø. Zieleniecùv atak na mé údajné zatajení dopisu od MMF. Destabilizace jak ekonomiky, tak i politické situace v zemi tím v¹ím narùstala a svou nemalou roli v následném vývoji sehrála i právì vypuknuv¹í krize v jihovýchodní Asii, která vedla k vá¾nému zneklidnìní zahranièních investorù na celém svìtì. ÈNB dlouho nedìlala nic. Zejména nechtìla preventivnì devalvovat korunu (aè jsme ji k tomu z vlády v období prvního balíèku velmi tlaèili). Pravdìpodobnì spoléhala na svou sílu, na svou dobrou povìst a na nemalé mo¾nosti své pøípadné intervence a nebo mìla zcela jiné ekonomické (èi dokonce politické) zámìry. O nich spekulovat nechci. Nic z toho v¹ak pozitivnì nezapùsobilo. Nastal radikální útok na korunu a vypukla akutní mìnová krize. ad c) V nastalém chaosu se ÈNB pokou¹ela "foukat proti vìtru" a svými nákupy korun intervenovat ve prospìch dosavadního kursu. Jak dobøe víme, ztratila pøi tom zhruba 3 miliardy dolarù svých (resp. na¹ich) mìnových rezerv. Souèasnì podle tehdej¹í, témìø po celém svìtì v¹eobecnì pøijímané doktríny Mezinárodního mìnového fondu - ve snaze udr¾et zahranièní kapitál v zemi prudce zvý¹ila úrokové sazby (napø. svou repo sazbu ze 14 na 50%). Útoku mìnových spekulantù tím samozøejmì nezabránila, proto¾e kdo odejít chtìl, ten rychle ode¹el, nebo» odejít mohl. Extrémnì vysoké úrokové sazby odlivu kapitálu nezabránily, ale jako - snad nechtìný - efekt zpùsobily, ¾e mìnová krize pøerostla v krizi bankovní, tapak v krizi finanèní a ta nakonec ve v¹eobecnou krizi ekonomickou, které pøetrvávaly dlouho po odeznìní samotné mìnové krize. Pøetrvávají prakticky dodnes. Ná¹ køehký, proto¾e je¹tì nevyspìlý a nezralý (nikoli málo regulovaný) bankovní, finanèní i reálný (podnikový) sektor tento úrokový ¹ok nevydr¾el. Dá se proto oprávnìnì øíci, ¾e ekonomiku nezlomila mìnová krize, ale zpùsob jejího léèení. Vra»me se v¹ak je¹tì k období vlastní mìnové krize. Koruna byla devalvována o 10% a fakticky do¹lo k zavedení floatingu, co¾ bylo jistì správné (ale opo¾dìné) rozhodnutí. Pro poøádek uvádím pár detailù: v pondìlí 26.5. se za mnou na Úøad vlády dostavila celá bankovní rada a informovala mne o tom, ¾e nepøetr¾itì celý víkend zasedala (ani¾ jsem o tom byl informován), ¾e ¾ádné dobré øe¹ení není k dispozici, ¾e je situace neudr¾itelná, ¾e nejsou schopni dále odolávat tlaku spekulantù a ¾e je tøeba korunu pustit a zavést floating (co¾ znamenalo zru¹it existující paritu mìnového kursu).
Vláda se - u¾ více jako iniciativu politickou ne¾ ekonomickou - pokusila o tzv. druhý balíèek, který byl dal¹í rozpoètovou restrikcí (o dal¹ích cca 18 miliard Kè) a dal¹ím pokusem o formulaci návrhù nìkterých institucionálních reforem. Ty v¹ak nemohly mít ¾ádné bezprostøední dopady. Do¹lo také k výmìnì ministrù financí a prùmyslu a obchodu, dvou nespornì výrazných osobností tehdej¹í vlády. Druhý balíèek byl z makroekonomického hlediska nadbyteèným zesílením restrikce a jak jsem ji¾ øekl, byl vyvolán spí¹e politickými ne¾ úzce ekonomickými dùvody. Byl pokusem udr¾et vládu, ukázat její akceschopnost, ale byl souèasnì i pokusem pøedvést sílu tvùrcù podzimního pádu vlády. Pøipomeòme si, ¾e emancipující se politici rùzných stran, apriornì vùèi v¹emu kritická média i tzv. odborná veøejnost tehdy do omrzení opakovaly, ¾e první balíèek nebyl dostateèný a pøesvìdèivý a ¾e je nutné do ekonomiky vnést daleko tvrd¹í zásah. Feti¹izace MMF, který je dnes v¹eobecnì pranýøován za selhání a za své fatální omyly právì v dobì mìnových krizí roku 1997, dosáhla tehdy svého vrcholu a sebemen¹í váhání realizovat jeho jakákoli doporuèení bylo klasifikováno jako arogance, zásadní omyl èi neschopnost. Dnes se naopak vìt¹inovì soudí, ¾e jeho doporuèení byla jednou z hlavních pøíèin prohloubení a prodlou¾ení tehdej¹ích krizí. ÈNB byla zcela ve vleku strategie doporuèované MMF a proto pøed nevyhnutelným zvý¹ením inflace v období bezprostøednì po otøesu dávala pøednost dal¹ímu boji s inflací i za cenu devastujícího poklesu ekonomiky a i za cenu nebezpeèí rozvratu celé domácí bankovní a podnikové sféry. O této své politice nebyla tehdy ÈNB ochotna s nikým z nás diskutovat. Nemohu pøijmout názor, ¹íøený napø. viceguvernérem O. Dìdkem, ¾e ÈNB sáhla k pøehnané restrikci proto, ¾e vláda nebyla ochotna diskutovat o institucionálních problémech, a ¾e proto ÈNB nezbylo nic jiného, ne¾ chránit touto riskantní cestou budoucí stabilitu ekonomiky. Pravdou je naopak to, ¾e pøedstavitelé ÈNB nikdy nevystoupili s ¾ádnou iniciativou, která by ve vládì na institucionální problémy upozoròovala èi dokonce volala po jejich radikálním øe¹ení. Není také sebemen¹í pravdou, ¾e by vláda o tìchto vìcech nebyla ochotna jednat. Osobnì dobøe vím, ¾e by v tehdej¹í koalièní konstelaci nebylo vùbec mo¾né a pøedstavitelné odmítnout jakoukoli iniciativu tohoto typu, pokud by reálnì existovala. V obou balíècích byla obsa¾ena øada krokù, které mìly za cíl pøispìt k øe¹ení nìkterých na¹ich institucionálních a právních problémù a nedokonalostí. Následující politický chaos bohu¾el zapøíèinil to, ¾e vìt¹ina z nich tehdy realizována nebyla a ¾e je realizována a¾ dnes, co¾ znamená s nìkolikaletým zpo¾dìním. Proto také mohla být o dva roky pozdìji velká èást tìchto návrhù pøevzata tzv. Døevíèskou výzvou a proto mohla být za velkého mediálního aplausu presentována jako nová, zásadní iniciativa k pøekonání na¹ich problémù. Reakce médií jasnì ukázala, ¾e kdy¾ dva dìlají toté¾, není to toté¾.
Mìnová turbulence byla velkým otøesem pøedev¹ím psychologickým a politickým. Tento otøes zpùsobil, ¾e se v situaci, kdy bylo tøeba rychle a kompetentnì øe¹it vzniklé problémy, pozornost soustøedila opaèným smìrem. Zcela pøevládla politika a http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 9 January, 2017, 16:28
politikaøení a na dlouhou dobu bylo v zemi paralyzováno jakékoli reálné vládnutí. Radikalizoval se parlament, resp. opozice v nìm, prudce vzrostlo napìtí ve vládní koalici, Do zásadního protiútoku nastoupila média, resp. za novináøe pøevleèení politici, kteøí v nich pùsobí. Mohl-li bych to shrnout, mìnová krize byla dùle¾itým upozornìním na problémy a rizika na¹í ekonomiky. Bylo mo¾né se jí vyhnout èi zejména její následky pøekonat pøi ochotì v¹ech zúèastnìných partnersky spolupracovat. To se v¹ak nestalo a vlastní vinou jsme obìtovali velkou èást úspìchù poèátku transformace politické øevnivosti a nesná¹enlivosti.
Málokdy bývá zdùrazòováno, ¾e byla mìnová krize v úzkém slova smyslu - relativní silou èeské ekonomiky - pomìrnì brzy pøekonána, ¾e se v druhé polovinì roku 1997 mìnový kurs koruny stabilizoval, ¾e se postupnì vracel na svou pùvodní úroveò, ¾e se stabilizovala i prùmyslová výroba a ¾e zaèal rùst vývoz. Ekonomika byla v letních i podzimních mìsících - mo¾ná a¾ troc pøekvapivì - v relativním klidu (i pøes nièivé povodnì).Místo postupu vpøed v¹ak naplno vypukla bankovní a finanèní krize a následnì i celková ekonomická recese. ad d) Po skonèení akutní mìnové krize ¹lo hlavnì o to, zda se politika vlády a centrální banky doká¾e sjednotit na spoleèném úsilí o pøekonání extrémního naru¹ení na¹eho bankovního, finanèního a podnikového sektoru èi zda pøevá¾í názor, ¾e je tøeba co nejvìt¹í èást ekonomiky buï nechat - v zájmu tzv. "uzdravování" - padnout nebo ji nechat - díky jejímu "zlevnìní" - nìkomu lacinì si koupit. Nastalo to druhé. Opozice, men¹í koalièní strany, druhá garnitura v ODS a konec koncù i pan prezident vycítili obrovskou ¹anci zmìnit politické pomìry a osud ekonomiky je pøi tomto jejich zámìru bohu¾el a¾ zas tak moc nepálil. Navíc - v logice svých postojù - ekonomickou situaci interpretovali tito lidé jako selhání transformace, resp. její èeské cesty a proto vedli boj politický, nikoli pokus o co nejrychlej¹í ekonomickou stabilizaci. Mìnový otøes (který sám o sobì ekonomicky a¾ tak velký nebyl) byl pou¾it jako hlavní argument pro diskreditaci celé vládní ekonomické politiky a jako hmatatelné potvrzení její neúspì¹nosti. Stal se spou¹tìcím mechanismem politické krize, která mìla za cíl pøedev¹ím personální zmìnu na èele vlády. V této latentní podobì trvala tato politická krize a¾ do tzv. Sarajeva, neboli do listopadového pádu koalièní vlády. Zemím, jako bylo Maïarsko v roce 1995 èi Ji¾ní Korea v roce 1997, se rozumnou politikou podaøilo rychle nabrat dech a obnovit rùst, u nás - bez ohledu na následné dopady na finanènì køehký podnikatelský a bankovní sektor - byla centrální bankou zvolena politika rychlého sní¾ení inflace na úroveò EU. V tomto pøípadì to bylo naopak "foukání po vìtru", neboli zbyteèné zvelièení samovolného - s poklesem ekonomiky spojeného - sní¾ení inflace. Úkolem centrální banky je v¹ak v takové situaci "foukání proti vìtru". Pro dal¹í vývoj ekonomiky byly proto rozhodující postupy ÈNB v závìru roku 1997 a v první polovinì roku 1998. Na to nesmíme zapomenout. Mám na mysli zejména zavedení inflaèního cílení, prodlou¾ení mìnové restrikce (aplikací mìnových nástrojù na makroúrovni) a zpøísnìní podmínek pro obezøetné fungování komerèních bank, které bylo klasickým mikrozásahem, který prakticky zastavil úvìrování. Inflaèní cílení je postupem pro transformující se ekonomiku zcela nevhodným. Konec koncù, vyhla¹ování inflaèního cíle samo o sobì pùsobí ménì ne¾ si na¹i bankéøi myslí a nejedná se navíc o ¾ádný "nástroj" v klasickém slova smyslu. Hor¹í ne¾ samo cílení byla proto formulace nízkého inflaèního cíle, ¹patný odhad transmisního mechanismu mezi mìnovou politikou a reálnou ekonomikou, resp. ¹patný odhad jeho parametrù a díky tomu fatální omyly v odhadu skuteèné inflace. Dnes je u¾ snad ka¾dému evidentní to, pøed èím jsme dlouhou dobu varovali. Na¹e skoková desinflace si vy¾ádala obrovské ekonomické náklady. Buï ÈNB tak nízkou inflaci (která byla v mnoha mìsících let 1998 a 1999 spí¹e deflací) chtìla nebo ji nechtìla a nízká inflace byla nechtìným dùsledkem její chtìné politiky. Obojí je stejnì ¹patné. Cílování inflace (navíc inflace èisté) kolem 6% a realita kolem nuly pøedstavovala navíc mimoøádnou desinformaci ekonomických subjektù a vyvolala zbyteèné, nadmìrnì vysoké nominální pohyby mezd a platù a nìkterých dal¹ích rozpoètových výdajù. Podstatnìj¹í ne¾ utváøení expektací inflaèním cílováním byla mìnová restrikce, daná zejména opo¾dìným sni¾ováním nominálních úrokových sazeb, resp. jejich pomalej¹ím poklesem ne¾ jak ustupovala inflace. Výsledkem byl nièivý nárùst reálných úrokových mìr, aè to vùbec nebylo zapotøebí. Je snad banální tvrdit, ¾e ekonomika v této chvíli potøebovala zcela opaèné pohyby a ¾e nebyl ¾ádný dùvod banky a firmy reálného sektoru dále pøi¹krcovat. Tyto postupy v¹ak nebyly náhodné. Extrémní nezávislost na¹í centrální banky vedla k tomu, ¾e se banka chovala výluènì podle svých vlastních zájmových kritérií. A nechci spekulovat o tom, zda to od ní byla ¹patná ekonomie èi dobøe promy¹lená politika. Zmiòuji-li také zpøísnìní podmínek pro komerèní banky, mám na mysli · tehdej¹í po¾adavky ÈNB na dodateènou tvorbu oprávek k nemovitostním zástavám u nesplacených úvìrù a · zesílené po¾adavky ÈNB na konsolidované bilance komerèních bank. Data potvrzují, ¾e tato opatøení právì v této chvíli je¹tì dále výraznì zvý¹ila náklady na¹ich bank, ¾e obrátila jejich výsledky hospodaøení ze zisku do ztrát a ¾e prakticky znemo¾nila poskytování nových úvìrù. Tím byla na¹í ekonomice zasazena http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 9 January, 2017, 16:28
poslední rána, která se bumerangovým efektem samozøejmì vrátila od podnikù zpìt k bankám. Nejde o to, zda tato opatøení sama o sobì jsou nebo nejsou ekonomicky racionální a bankéøsky patøiènì opatrná, proto¾e o to nejde - jde jen a jedinì o to, zda byla provedena ve správné chvíli. Hospodáøský výsledek velkých èeských bank byl tìmito opatøeními zmìnìn zásadnì, aè ¹lo o opatøení administrativní a ne o faktickou ekonomickou zmìnu. Stejnì tak nikdo z nás jistì nepochybuje o nutnosti vèasného sladìní na¹ich a mezinárodních norem ohlednì obezøetného chování bank, ale mnozí zásadnì pochybujeme o vhodnosti tehdy zvoleného fázování a rozlo¾ení zavedených opatøení v èase. Zavést tyto normy v okam¾iku vymaòování se z mìnové krize a v zaèátku ekonomické recese je tím nejhor¹ím mo¾ným naèasováním. Celkovì bych si dovolil tvrdit, ¾e - pøi znaèné pasivitì a souèasnì témìø irelevantnosti vládní fiskální politiky díky existenci re¾imu pohyblivého kursu - mìnová politika k stabilizaci ekonomiky nepøispìla a ¾e naopak vedla k vzniku a nìkolikaletému trvání v¹eobecné ekonomické recese. Z ní u¾ ¾ádná snadná cesta nevede, jak ostatnì vidíme dodnes, ale to u¾ by bylo na úplnì jinou debatu.
II. Obecnej¹í poucení Období let 1996-2000 dává nám v¹em pouèení jak politické, tak ekonomické, a stejnì tak i pouèení institucionální. Politické aspekty znovu analyzovat nebudu. Evidentní je i problém absence souhry klíèových státních institucí, zejména díky specifickému postavení na¹í centrální banky, ale i to je pøedmìtem jiných diskusí, by» právì tento aspekt na¹eho institucionálního rámce mìnová krize tak výraznì obna¾ila. Zùstanu proto u obecné ekonomické roviny. Mìnové turbulence druhé poloviny devadesátých let u nás i v zahranièí pøinesly øadu poznatkù. Pouèily nás, ¾e není mo¾né paralelnì mít · fixní mìnový kurs · nevyspìlost (køehkost, zranitelnost èi chatrnost) bankovních a finanèních institucí · naprostou otevøenost ekonomiky vùèi velmi propojenému (èi jak se dnes øíká globalizovanému) svìtu · jakoukoli makroekonomickou poruchu (inflaci, deficit bì¾ného úètu platební bilance, deficit státního rozpoètu). Èeská ekonomika mìla bohu¾el v druhé polovinì devadesátých let v¹echny ètyøi tyto charakteristiky souèasnì. Co z nich mohla nemít?
· Mohla snad nemít fixní kurs, ale já nevìøím, ¾e by to znamenalo zásadní zmìnu celé situace. Spekulativní kapitál by se pravdìpodobnì pohyboval témìø stejnì. Vytvoøil by svými samovolnými pohyby patrnì nepøíjemnou kursovou bublinu tak jako tak a to nejprve smìrem nahoru a pak rychle smìrem dolù. Centrální banka by "pouze" nemusela ztratit miliardy dolarù pøi pøedem prohrané intervenci, ale ona by asi proti prudkému poklesu kursu intervenovala stejnì, nedopustila by èistý floating. · Nebylo mo¾né mít zcela jinak kvalitní a zcela jinak stabilní bankovní a finanèní instituce. Iluze, ¾e by tyto instituce mohly být kvalitnìj¹í vìt¹í regulací a lep¹ím dozorem kohosi, sedícího kdesi nahoøe, jsou úsmìvné, by» u nás stále znovu a znovu opakované a znovu k vìøení pøedkládané. V¹echny tyto instituce u nás právì v této dobì procházely jednou svou nepøeskoèitelnou vývojovou fází a proto nemohly být úplnì jiné. · Mohli jsme snad být ménì otevøení vùèi svìtu, proto¾e právì v tomto ohledu nebylo potøeba být pøed ostatními podobnými zemìmi. · Makroekonomická situace asi nemohla být úplnì jiná. I s odstupem øady let si myslím, ¾e byla pøimìøená na¹í dobì. Nebylo v¹ak tøeba mít následnì takové ambice ohlednì sni¾ování inflace jaké mìla na¹e centrální banka. Za daleko významnìj¹í ne¾ tyto ekonomické "fundamentals" proto pova¾uji nezvládnutý "crisis management", neboli zpùsob reagování na vzniklou krizi. V¹echna ekonomicky pozitivní období v historii byla hodnocena nikoli podle toho, co v nich bylo dosa¾eno, ale podle toho jak skonèila. Pøesnì v tom je problém na¹í doby. Pøedchozí období bylo pozitivní, ale jeho konec v¹echno odepsal. Ten na¹e zemì nezvládla, èi zvládnout nechtìla. Je naprosto evidentní, ¾e reakce na vzniklé problémy byla výluènì domácím "úkolem". Úloha vnìj¹ku byla malá. To se týká i mo¾né role externího financování ve chvíli krize, proto¾e se ukázalo, ¾e finanèní pomoc ze zahranièí nemá v takové situaci ¾ádný velký smysl. Èeská republika ostatnì ¾ádnou vnìj¹í finanèní pomoc nedostala (a ani o ni ne¾ádala). Indonésie dostala 36 miliard, Korea 58 miliard a Thajsko 17 miliard, vesmìs dolarù, ale výsledky byly více ménì stejné. Rozdíl je asi jedinì v tom, ¾e tyto zemì budou pùjèky dlouho splácet, my nikoli. http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 9 January, 2017, 16:28
Stejnì tak se prokázalo, ¾e v prùbìhu krize pøekotnì provádìné èi silácky avizované systémové reformy nemìly a ani mít nemohly ¾ádný krátkodobý vliv. Mohly pouze signalizovat, ¾e se zemì sna¾í se sebou nìco udìlat. Bezprostøední efekt v¹ak nemìly a nemìlo by se tvrdit, ¾e je tomu jinak. Znovu se prokázalo, ¾e nejdùle¾itìj¹í ze v¹eho je správné èasování vìcí. Makroekonomická politika mìla být mírnì restriktivní pøedem, ale urèitì ne potom. Nepochopit tuto vìc v MMF, v na¹í ÈNB a leckde jinde je intelektuální tragédií, èi vìdomým zámìrem míøícím jinam ne¾ k ekonomické stabilizaci. Èeská republika byla v tomto ohledu pravdìpodobnì tím nejménì ¹»astným pøíkladem tìchto postupù. Chtìli jsme být nejlep¹ím ¾ákem MMF. O mìnových krizích vznikla v poslední dobì rozsáhlá ekonomická literatura, ale klíèové dilema nerozøe¹ila. Neøekla, zda mìnové krize byly - èi nebyly - v daných podmínkách nevyhnutelné. Uèebnicovì jistì rùzná elegantní øe¹ení existují, ale v realitì nemohlo být vznikání trhù (jejich zrod) na pozadí pùvodnì netr¾ních ekonomik, uèebnicovì øazené a ideálnì fázované. Domnívám se proto, ¾e krize tohoto typu - pøi globálním otevøení trhù - v tìchto ekonomikách zcela vylouèitelné nebyly. Mohly v¹ak mít úplnì jiný prùbìh a jiné následky. Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., prezident Èeské republiky
http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 9 January, 2017, 16:28
