Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
Smluvní zastoupení v novém ob anském zákoníku Bulletin advokacie 2011/5 Mgr. František Korbel, Ph. D.∗ POVINNÁ ÁST OZNA ENA PAVEL PETR
ERVEN
(OSTATNÍ DOBROVOLNÉ) POZN.
I. Úvod P ísp vek na téma smluvního zastoupení jsem si zvolil zám rn jako bývalý advokát, nebo jde o problematiku pro advokáty neustále aktuální, p edstavující nejd ležit jší prvek jejich profesionální innosti. Vzhledem k tomu, že text prof. JUDr. Luboše Tichého na téma „Základní otázky smluvního zastoupení“ obsahuje prakticky vy erpávající teoretickou sta popisující jednotlivé instituty a problémy smluvního zastoupení, zam ím se spíše na srovnání sou asné a navrhované právní úpravy a p edstavení nejd ležit jších zm n. V záv ru uvedu, jakým zp sobem se rekodifika ní komise vypo ádala s konkrétními p ipomínkami prof. Tichého a jak je p ípadn zapracovala do návrhu nového ob anského zákoníku (dále jen „NOZ“).1 II. Zm ny v právní úprav zastoupení 1. Základní rámec zm n Obecná právní úprava zastoupení p i právním jednání fyzických osob není v návrhu NOZ zrovna pasáží, k níž by se upírala nejv tší pozornost z hlediska provedených zm n oproti stávající právní úprav . To neznamená, že by k díl ím zm nám právní úpravy nedošlo, nicmén jde o zm ny a dopl ky, které navazují na sou asnou právní úpravu zastoupení provedenou v § 22 – 33b OZ a pouze ji evolu ním zp sobem rozvíjejí, zp es ují a dopl ují. Tato ustanovení p esto zaslouží naši pozornost, nebo zm n je celá ada. Jinak je tomu u právnických osob, kde se zcela opouští sou asná koncepce p ímého jednání právnických osob prost ednictvím jejich statutárních orgán a nahrazuje se n meckou koncepcí zastoupení (organschaftliche Vertretung), která nerozlišuje jednání statutárních orgán a smluvního zástupce a hovo í vždy o „zastoupení“ právnické osoby. Ostatn tak je tomu v p edstavách ve ejnosti navzdory sou asné právní úprav i u nás; vzpome me si na ozna ování jednajících stran v laicky sepsaných smlouvách i b žné e i, kde se u právních ∗
Autor je nám stkem ministra spravedlnosti pro legislativu a informatiku a místop edsedou Legislativní rady vlády. 1 Návrh nového ob anského zákoníku popisuji dle verze p edložené dne 11. 4. 2011 vlád , p ístupné v elektronické knihovn vládní legislativy (http://eklep.vlada.cz) nebo na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti, v sekci „ob anský zákoník“ (http://obcanskyzakonik.justice.cz). Oproti verzi pro p ipomínkové ízení z konce minulého roku obsahuje množství zm n a došlo též k p e íslování paragraf . Text prof. Tichého popisuje ješt starší verzi, která byla p edložena Parlamentu v pátém volebním období Poslanecké sn movny dne 7. 5. 2009 a je dostupná jako sn movní tisk . 835 na stránkách Poslanecké sn movny (www.psp.cz).
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
úkon b žn hovo í o tom, že právnická osoba je „zastoupena“ jednatelem spole nosti, p edsedou p edstavenstva, p edsedou sdružení apod. Podstatou zastoupení je jednání zástupce za jinou osobu jejím jménem a s tím, že z jednání zástupce vznikají práva a povinnosti p ímo zastoupenému. V tomto smyslu hovo íme o p ímém zastoupení.2 Aby tyto d sledky nastaly, musí je právo p ipustit. Institut p ímého zastoupení je teprve novodobou záležitostí, jejíž právní úprava se objevila až v souvislosti s rozvojem spole enských vztah a r stem abstrakce v právním myšlení ve velkých kodifikacích soukromého práva 19. a 20. století.3 ímské právo jej nep ipoušt lo a stálo na zásad alteri stipulari nemo potest (nikdo si nesmí dát n co slíbit pro jiného). Pokud n kdo cht l obstarat svou záležitost prost ednictvím jiné osoby, mohl využít pouze instituty, které v teorii ozna ujeme jako nep ímé zastoupení, nebo tzv. „náhradnictví“. V takových p ípadech jedná zástupce sice v zájmu zastoupené osoby a v dohod s ní, ale práva a povinnosti z jednání vznikají pouze jemu a k jejich p enosu na zastoupenou osobu je t eba u init další právní úkony. Nep ímé zastoupení není obecn upraveno ani v dnešním OZ, ani v návrhu NOZ, ale projevuje se v n kterých smluvních typech jako nap . ve smlouv p íkazní (§ 724 – 732 OZ), smlouv o obstarání v ci (§ 733 – 736 OZ), smlouv o obstarání prodeje v ci (§ 737 – 741 OZ) i smlouv mandátní (§ 566 – 576 obchodního zákoníku), resp. nov v závazcích ze smluv p íkazního typu (§ 2383 a násl. NOZ), s výjimkou smlouvy o obchodním zastoupení (§ 2436 – 2473 NOZ), která p edstavuje nový smluvní typ vycházející z p ímého zastoupení. Tento text se bude týkat pouze p ímého zastoupení. 2. Stávající právní úprava zastoupení v OZ, její výklad a nedostatky Stávající úprava zastoupení v sou asném OZ ítá pouhých 13 paragraf a obsahuje velmi kusou úpravu základních otázek vznikajících v souvislosti se zastoupením. Systematicky je azena v ásti první OZ (obecná ustanovení), hlav t etí (zastoupení), hned za úpravou ú astník ob anskoprávních vztah (v NOZ nov „osob“). Právní úprava není dnes více strukturována a pouze z obsahu a marginálních rubrik lze dovodit, že se vnit n lení na t i obecná ustanovení (§ 22 – 24 OZ), p t ustanovení o zákonném zastoupení (§ 26 – 30 OZ) a p t ustanovení o smluvním zastoupení (§ 31 – 33b OZ). Obecná ustanovení definují podstatu p ímého zastoupení (jednání za jiného jeho jménem se vznikem práv a povinností p ímo zastoupenému), podávají vý et druh zastoupení (na základ zákona, rozhodnutí, nebo smlouvy) a kladou základní požadavky na osobu zástupce, u níž se vyžaduje zp sobilost k právním úkon m, absence st etu zájm a osobní výkon zastoupení. Substituta se m že zástupce ustanovit, jen jestliže je to právním p edpisem stanoveno nebo ú astníky dohodnuto. Ustanovení o zákonném zastoupení upravují souhrnn zastoupení vzniklá ex lege (zákonný zástupce) a zastoupení vzniklá na základ rozhodnutí soudu (opatrovník a zvláštní zástupce). Tato ustanovení nejsou p edm tem tohoto textu. Ustanovení o smluvním zastoupení, nazvaná dosti nevhodnou rubrikou „zastoupení na základ plné moci“ podávají základní úpravu p ímého zastoupení na základ dohody. Institut 2
Kr má , J.: Právo ob anské. I. Výklady úvodní a ást všeobecná. 3. dopln né vydání. Všehrd. Praha. 1936, str. 203 a násl. 3 Francouzský Code civil, l. 1984 a násl.; rakouský ABGB, § 1002 a násl.; n mecký BGB, § 164 a násl.; italský Codice civile, l. 1387 a násl. ad.
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
dohody je zde však zcela potla en a p edpokládá se pouze implicite. Výslovné zn ní § 31 odst. 1 OZ rozvíjí nevhodné zn ní rubriky a znovu implikuje jednostranný charakter zastoupení („je možné dát se zastoupit“ … „zmocnitel ud lí za tímto ú elem plnou moc“…). V plné moci se vyžaduje uvedení rozsahu zastoupení, pod sankcí absolutní neplatnosti. Plná moc je však pouze d sledkem zastoupení, nikoli jeho základem. Plnou moc vystavuje jednostrann zmocnitel pro zmocn nce, aby s ní zmocn nec prokazoval zastoupení v i t etím osobám, s nimiž jedná jménem zastoupeného. Základem zastoupení není plná moc, ale dohoda mezi zmocnitelem a zmocn ncem.4 Vzhledem k tomu, že stávající OZ neupravuje žádný smluvní typ pro p ímé zastoupení, p jde v praxi o r zné inominátní smlouvy, jako nap . smlouva o právním zastoupení, smlouva o poskytování právních služeb (což je termín používaný zákonem o advokacii, jehož sou ástí je sice zastoupení, ale jehož rozsah je obvykle širší), dohoda o plné moci apod. Rozdíl mezi dohodou a plnou mocí popsal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5429/2007: „P i zastoupení na základ plné moci je t eba rozlišovat mezi dohodou o plné moci a mezi samotnou plnou mocí. Dohoda o plné moci (zastoupení i zmocn ní) je smlouva mezi zmocnitelem a zmocn ncem, kterou se zmocn nec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu, pop ípad za dohodnutých podmínek; uzav ením této dohody vzniká právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocn ncem. Plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, ur ený (adresovaný) t etí osob (t etím osobám), v n mž zmocnitel prohlašuje, že si zvolil zmocn nce, aby ho zastupoval v rozsahu uvedeném v této plné moci; plná moc z hlediska obsahu právního úkonu p edstavuje osv d ení (pr kaz) o zastoupení, vzniklém na základ dohody o plné moci (zastoupení i zmocn ní). Ud lení plné moci není samo o sob smlouvou, ale jednostranným právním úkonem.“ Plná moc je platná vždy, pokud je ur itá a srozumitelná a vyplývá z ní jednozna n v le zmocnitele nechat se zastupovat zmocn ncem (viz obecná ustanovení o právních úkonech, § 37 odst. 1 OZ). Tento p irozený princip vyjád il velmi p kn Najvyšší súd Slovenskej republiky rozhodnutím ze dne 27. 6. 1968, sp. zn. 2 Cz 2/68 (Rc 56/69): „Plnomocenstvom udeleným pre konanie pred súdom môže by každá listina ú astníkom vlastnoru ne podpísaná, ak je z nej vidie vôlu ú astníka, aby bol ur itou osobou zastupovaný.“ Zastoupit je možno se nechat nejen fyzickou, ale i právnickou osobou.5 P i zastoupení právnickou osobou jedná za zmocnitele statutární orgán právnické osoby nebo jiná osoba, které tento orgán ud lil plnou moc. Jde o jeden ze zákonných p ípad , kdy m že zmocn nec i bez dohody se zmocnitelem pov it dalšího substituta. Tuto koncepci p ebírá i NOZ, pouze s tím rozdílem, že nevyžaduje ud lení další (substitu ní) plné moci, ale dává statutárnímu orgánu možnost ur it další jednající osobu, což bude praktické zejména u zam stnanc právnické osoby (§ 420 NOZ). Zastoupení je možno sjednat paraleln i pro více zástupc . Není-li v plné moci ud lené n kolika zmocn nc m ur eno jinak, musí jednat všichni spole n . Osobn souhlasím s kritickou p ipomínkou prof. Tichého, že požadavek plurality jednání zástupc odporuje vývojovým trend m a podporuji proto opa ný princip, který je již v návrhu NOZ (zatím variantn ) vyjád en. 4
Eliáš, K. a kol.: Ob anský zákoník. Velký akademický komentá . 1. svazek. Linde Praha a.s. Praha. 2008, str. 223 – 226. 5 Jinak je tomu v n kterých ízeních, v nichž se zastoupení právnickou osobou na rozdíl od obecné hmotn právní úpravy nep ipouští, viz nap . § 24 odst. 1 OS nebo § 35 odst. 1 Tr .
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
Požadavek písemné formy plné moci je stanoven pro zastoupení p i písemných úkonech a p i zastupování, které se netýká jen konkrétního právního úkonu, tj. v p ípadech generálních plných mocí nebo v p ípadech plných mocí k zastupování p i více úkonech. Požadavky p ípadných jiných forem právních úkon ve vztahu k požadavk m na formu plné moci OZ ne eší. P ípadná omezení plné moci i pokyny zmocnitele dané zmocn nci jsou primárn sou ástí smluvního vztahu mezi zmocnitelem a zmocn ncem. Pokud nejsou uvedeny v plné moci, nemají vliv na právní ú inky jednání zmocn nce v i t etím osobám, ledaže by byly t mto osobám známé i jinak. Zmocn nec p ebírá v domosti a dobrou/špatnou víru od zmocnitele, neprokáže-li se, že jde o okolnosti, o nichž v d l již p ed ud lením plné moci. P íslušné ustanovení sou asného OZ je vyjád eno velmi obtížn srozumitelným zp sobem Ustanovení § 33 OZ eší problematiku excesu. Jde jednak o p ekro ení zmocn ní a jednak o jednání za jiného zcela bez zmocn ní. Zákon pro tyto p ípady konstruuje dv alternativy. Z jednání zmocn nce bude zavázán zmocnitel (ex tunc), pokud p ekro ení plné moci bu dodate n schválí, nebo pokud se o p ekro ení oprávn ní dozví a z stane pasivní (bez zbyte ného odkladu neoznámí t etí osob , se kterou zmocn nec jednal, sv j nesouhlas). V opa ném p ípad z stane ze svého jednání zavázán sám zmocn nec, který své zmocn ní p ekro il. V takovém p ípad bude odpovídat t etí osob , s níž jednal, za spln ní závazku nebo náhradu škody. To neplatí, pokud t etí osoba o nedostatku plné moci v d la. Ustanovení § 33a OZ, dopln né velkou novelou ob anského zákoníku . 509/1991 Sb. íká prakticky totéž, co § 24 OZ o substitu ním zástupci a § 31 odst. 2 OZ o dalším zástupci v p ípad zmocn ní právnické osoby. Toto ustanovení je nadbyte né. Naopak d ležité, by ne zcela úplné, je poslední ustanovení o smluvním zastoupení v § 33b OZ, které stanoví d vody zániku plné moci a d sledky s tím spojené. Plná moc zanikne: a) provedením úkonu, na který byla omezena, b) odvoláním ze strany zmocnitele, c) výpov dí ze strany zmocn nce, d) smrtí zmocn nce, e) smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu nebo ze zákona jinak. Práva odvolat plnou moc se zmocnitel nem že vzdát. K ú ink m odvolání plné moci dochází až dojitím odvolání zmocn nci. Pokud však t etí osoba v d la, že došlo k odvolání plné moci, nebude zmocnitel ve vztahu k ní z jednání zmocn nce zavázán. Zákon, ani komentá ová literatura ne eší otázku, jaké budou d sledky jednání zmocn nce, který objektivn p ekro il odvolané zmocn ní, ale nebyl si toho v dom, na rozdíl od t etí osoby, která s ním jednala a této skute nosti si v doma byla. Ustanovení § 33 odst. 3 OZ íká pouze tolik, že ustanovení o odpov dnosti zmocn nce v t chto p ípadech neplatí. Podle mého názoru zde práva a povinnosti z jednání zmocn nce nevzniknou ani zmocn nci, ani zmocniteli, nebo objektivn již nejde o projev v le sm ující ke vzniku práv a povinností, ehož si t etí jednající osoba byla v doma. Zákon výslovn ne eší, jaké d sledky má odvolání plné moci na smluvní vztah mezi zmocnitelem a zmocn ncem. Zákon rovn ž neuvádí, že k zániku plné moci m že dojít v d sledku dohody zmocnitele se zmocn ncem i v d sledku uplynutí asu, na který byla omezena, ale to vyplývá z povahy v ci a ani NOZ tím normativní text nezat žuje. Prof. Tichý uvádí správn i další možnosti zániku plné moci. V p ípad smrti zmocnitele nebo výpov di plné moci ze strany zmocn nce, je zmocn nec povinen u init ješt vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
neutrp l újmu na svých právech. Úkony takto u in né mají stejné právní ú inky, jako kdyby zastoupení ješt trvalo, pokud neodporují tomu, co za ídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci. 3. Návrh právní úpravy zastoupení v NOZ V návrhu nového ob anského zákoníku se p ímé zastoupení objevuje na více místech. Obecná úprava zastoupení je tak jako dnes upravena ve t etí hlav ásti první, ovšem v d sledku ádov podrobn jší úpravy osob v hlav druhé se posunula až k § 412 – 465 NOZ. Vedle toho návrh NOZ upravuje podrobnosti p ímého zastoupení též pro n které zvláštní p ípady. Jedním z nich je zastoupení lenem domácnosti (§ 49 – 54 NOZ) v právní úprav fyzických osob v oddíle 2 hlavy druhé (podp rná opat ení p i narušení schopnosti zletilého právn jednat). Dalším je zastupování p i jednání právnických osob (§ 157 – 163 NOZ). Specifickou úpravu má ješt zastoupení podnikatele v ustanoveních o spot ebiteli (díl 4 hlavy druhé, § 406 – 407 NOZ). Další úpravy zastoupení jsou obsaženy v ásti druhé o rodinném právu, z nichž n které jsou dnes upraveny zákonem o rodin . Konkrétn jde o vzájemné zastupování manžel (§ 607 NOZ), zastoupení dít te (§ 868 – 871 NOZ) a opatrovnictví dít te (§ 919 – 928 NOZ). Ur ité d sledky institutu zastoupení se projevují též v oblasti v cných práv v právní úprav nabytí vlastnického práva vydržením (§ 1064, § 1069 NOZ). Novinkou je též výslovná a relativn podrobná úprava p ímého zastoupení v oblasti závazkových vztah , a to ve smlouv o obchodním zastoupení (§ 2436 – 2473 NOZ). 3.1. Obecná úprava zastoupení Obecná úprava zastoupení v § 412 – 465 NOZ je oproti stávající úprav podrobn jší a podstatn propracovan jší zejména v oblasti zákonného zastoupení. P íslušná hlava je strukturována na t i díly: - všeobecná ustanovení se šesti paragrafy (§ 412 – 417 NOZ), - smluvní zastoupení s 15 paragrafy a s oddílem o obecných ustanoveních (§ 418 – 425 NOZ) a proku e (§ 426 –432 NOZ), - zákonné zastoupení s 33 paragrafy a s oddíly o základních ustanoveních (§ 433 – 440 NOZ), opatrovnictví lov ka (441 – 461 NOZ) a opatrovnictví právnické osoby (462 – 464 NOZ). V rámci t chto díl došlo oproti stávajícímu OZ k revizi ustanovení, která p edstavují obecný základ pro jakékoli zastoupení a která jsou specifická pouze pro smluvní i zákonné zastoupení. 3.1.1. Všeobecná ustanovení Do všeobecných ustanovení se tak nov dostalo pravidlo, že není-li z ejmé, že n kdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Obdobné ustanovení je v sou asném OZ azeno nevhodn v ustanoveních o smluvním zastoupení (§ 32 odst. 1 OZ), p estože zjevn dopadá na jakékoli zastoupení. Navíc stávající zn ní zbyte n omezuje hypotézu této normy pouze na to, co vyplývá z právního úkonu jednajícího, zatímco návrh NOZ používá pojem „není-li z ejmé“, což umož uje zohlednit i širší okolnosti jednání. Za azení do všeobecných ustanovení se týká též ochrany dobré víry ve vztazích zástupce, zastoupeného a t etí osoby,
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
která je formulována, na rozdíl od § 32 odst. 3 OZ, v novém § 412 odst. 2 NOZ podstatn jasn ji. Dobrá víra se hodnotí u toho, kdo jedná, ili u zástupce, a dovozují se z ní d sledky pro zastoupeného, zatímco dnes je tomu naopak. Není-li však sám zastoupený apriori v dobré ví e, nem že se dovolat dobré víry zástupce. Projevem celkové liberalizace a posilování autonomie v le v NOZ je ustanovení o st etu zájm . Sou asný OZ kategoricky zakazuje zastoupení tomu, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. V NOZ platí toto pravidlo bez výjimek pouze v p ípad zákonného zastoupení, ale ve smluvním zastoupení jej lze prolomit, pokud zastoupený o takovém st etu v d l nebo musel v d t, a p esto si zastoupení sjednal. Pro ne? Problematika st etu zájm je ovšem složit jší, v praxi m že dojít nap . k tomu, že st et zájm není identifikován p i sjednání zastoupení, ale vznikne až v jeho pr b hu v konkrétní situaci p i konkrétním jednání. Pro tyto p ípady se dopl uje výslovné ustanovení, které chrání zastoupeného a t etí osoby podle toho, zda t etí osoba o st etu zájm v d la, p íp. musela v d t. Pokud t etí osoba o st etu zájm zástupce v d la, je chrán n zastoupený; pokud nev d la, je chrán na její dobrá víra. NOZ stanoví vyvratitelnou právní domn nku, že o rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného jde tehdy, pokud zástupce jedná v konkrétní situaci i za t etí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti. Institut dalšího (substitu ního) zástupce je oproti stávající právní úprav dopln n a zp esn n ve dvou sm rech. P ipouští možnost pov ení dalšího zástupce primárním zástupcem i pro p ípady, vyžaduje-li to nutná pot eba (dnes to lze pouze v p ípadech, je-li to stanoveno zákonem nebo dohodnuto). Dopl uje se dispozitivní ustanovení o tom, že za ádný výb r osoby dalšího zástupce odpovídá zástupce, ímž je zd razn n princip ochrany práv zastoupeného. Aniž by to musel zákon výslovn zd raz ovat, platí pro substitu ního zástupce obdobn ustanovení o zástupci, v etn možnosti pov ení dalšího (a dalšího) substitu ního zástupce. K podstatné zm n dochází v úprav jednání v p ípad plurality zástupc . Sou asný OZ upravuje tuto situaci nesprávn pouze pro ú ely smluvního zastoupení, ale jde o obecný jev. Dnešní stav je takový, že není-li v plné moci ud lené n kolika zmocn nc m ur eno jinak, musí jednat všichni spole n . S tím p vodn po ítal i návrh NOZ ve verzi p edložené Poslanecké sn movn p ed dv ma lety. Osobn se domnívám ve shod s prof. Tichým, že základem by m l být princip opa ný. Považuji za podstatn operativn jší, aby v p ípad plurality zástupc mohl jednat každý samostatn . Podle mého názoru se to ni emu nep í í a nic zásadního to neohrožuje. V p ípad smluvního zastoupení si strany mohou ujednat jinak. Návrh p edložený vlád proto již po ítá s variantním ešením a podle p edb žných konzultací se leny rekodifika ní komise se kloním k záv ru, že v tšina z nich se na Legislativní rad vlády p ikloní k tomuto ešení. Dalším institutem, který má obecný základ, ale dnes je nevhodn azen pouze u smluvního zastoupení, je problematika excesu, ili p ekro ení oprávn ní zástupce. NOZ zde v obecné rovin více chrání zastoupeného, než je tomu v právní úprav excesu p i smluvním zastoupení. Stávající zn ní § 33 odst. 1 OZ klade na zastoupeného požadavek aktivního nesouhlasu s excesem („Neoznámí-li však zmocnitel osob , se kterou zmocn nec jednal, sv j nesouhlas bez zbyte ného odkladu po tom, co se o p ekro ení oprávn ní dozv d l, platí, že p ekro ení schválil.“). Tento požadavek se v obecné úprav vypouští a vázanost zastoupeného excesivním jednáním zástupce se konstruuje pouze pro p ípady, kdy zastoupení jednání bez
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
zbyte ného odkladu schválí. Ve specifické úprav excesu p i smluvním zastoupení se však p ejímá dosavadní stav (viz dále). Novinkou je též ustanovení, které umož uje osob , za kterou bylo jednáno zcela bez oprávn ní, takové jednání schválit s p ímými ú inky pro sebe, jako by šlo o exces existujícího zástupce. Dnes není možné a taková situace je ešitelná pouze institutem nep ímého zastoupení prost ednictvím jednatelství bez p íkazu (§ 742 – 746 OZ). Obdobný institut nep ímého zastoupení obsahuje i § 2958 – 2962 NOZ, pod klasickým názvem „nep ikázané jednatelství“. To však podle mého názoru nebrání paralelní konstrukci p ímého zastoupení ex post, pokud si to osoba, za kterou bylo jednáno, p eje a pokud jednání neoprávn né osoby schválí s ú inky vzniku práv a povinností z tohoto jednání p ímo pro sebe. Nedojde-li bez zbyte ného odkladu ke schválení excesu zástupce i nep ikázaného jednatelství, bude osoba, která jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré ví e, m že na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu. Pokud nebyla v dobré v dobré ví e, závazek nevznikne. 3.1.2. Smluvní zastoupení U smluvního zastoupení nehovo íme již v obecných termínech zastoupený – zástupce, ale zmocnitel – zmocn nec. NOZ výslovn stanoví, že vznik i rozsah zmocn ní vyplývá z dohody stran, nikoli z plné moci. Institut plné moci jako takový samoz ejm z stává, ale ve shod s teorií jej zákon vnímá jako jednostranný úkon zmocnitele, kterým prokazuje existenci a rozsah zastoupení pro ú ely jednání zmocn nce se t etími osobami. Požadavek formy plné moci stanoví NOZ obdobn jako dosavadní právní úprava, ale dává navíc prostor ješt pro jiné formy právních úkon , než jen písemné a ústní. Stru n e eno, forma plné moci má odpovídat form vyžadované pro jednání, a již je jakákoli (vedle ústní i písemné m žeme dnes uvažovat nap . o obrázkové, audiovizuální apod.). Pro ú ely smluvního zastoupení se dopl ují n která specifika excesu za ú elem ochrany dobré víry t etích osob, které dnešní OZ neupravuje. NOZ stanoví pravidlo, že kdo vlastní vinou vyvolá u t etí osoby domn nku, že zmocnil jiného k právnímu jednání, nem že se dovolat nedostatku zmocn ní, byla-li t etí osoba v dobré ví e a mohla-li rozumn p edpokládat, že zmocn ní bylo ud leno. Dal-li zmocnitel jiné osob najevo, že zmocn nce zmocnil k ur itým jednáním, m že se v i ní dovolat zániku zmocn ní, jen pokud jí to p ed zmocn ncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba p i zmocn ncov jednání o zániku v d la. P i excesu zmocn nce v p ípadech smluvního zastoupení platí stávající princip, že zmocnitel je povinen vyjád it aktivní nesouhlas s jednáním zmocn nce, bez zbyte ného odkladu poté, co se o právním jednání dozví. Neu iní-li to, platí nevyvratitelná domn nka, že p ekro ení schválil. I p esto však bude zmocnitel chrán n více, než dnes, nebo nevyvratitelná domn nka schválení se vylu uje nejen pro p ípady, kdy t etí osoba o excesu prokazateln v d la, ale též pro situace, kdy m la a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocn nec zástup í oprávn ní zjevn p ekra uje. O takovou situaci p jde mimo jiné v p ípadech, jsou-li pokyny zmocnitele obsaženy p ímo v plné moci, kterou se zmocn nec p i jednání prokázal. K n kterým zm nám dochází též u zániku plné moci. Základní vý et d vod zániku plné moci z stává stejný (vykonáním právního jednání, na která byla plná moc omezena, odvoláním ze strany zmocnitele, výpov dí ze strany zmocn nce a smrtí na stran zmocnitele i
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
zmocn nce). V p ípad smrti zmocn nce se v souladu s principem autonomie v le p ipouští odchylné ujednání. V p ípad smrti zmocnitele nebo výpov di plné moci zmocn ncem platí pro zmocn nce povinnost u init ješt vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrp l újmu, neodporuje-li to výslovnému p íkazu zmocnitele i jeho právní nástupce. Otázkou, o níž se hojn diskutovalo a kterou zmi uje i prof. Tichý, je neodvolatelná plná moc. Sou asný OZ ji zakazuje kogentním zp sobem. NOZ sice rovn ž vychází z principu, že zmocnitel m že zmocn ní kdykoliv odvolat, ale p ipouští sjednání d vod k odvolání. Ujednají-li si strany pro odvolání zmocn ní ur ité d vody, nelze zmocn ní odvolat z jiného d vodu. I v takovém p ípad však bude moci zmocnitel odvolat zmocn ní, bude-li k tomu mít jiný, zvláš závažný d vod. Jde o velmi citlivé vyvažování vzájemných práv, povinností a ochrany zmocnitele, zmocn nce i t etích osob. 3.1.3. Prokura V d sledku sjednocení obecné úpravy osob, v etn ustanovení o podnikatelích, i všech závazkových vztah do nového ob anského zákoníku dochází k p enesení právní úpravy prokury ze stávajícího obchodního zákoníku do NOZ. Návrh vychází z dnešního § 14 obchodního zákoníku s ur itými zm nami a dopl ky; díky tomu se také rozši uje právní úprava z 1 paragrafu na 7 paragraf , by na se dodržuje legislativn technická zásada NOZ, že jeden paragraf nemá mít více, než dva odstavce (§ 14 obch. zák. má odstavc 7). Prokura je konstruována jako zvláštní plná moc a takto je i systematicky azena ve zvláštních ustanoveních o smluvním zastoupení. Díky tomu se na prokuru použijí všeobecná ustanovení o zastoupení i všechny instituty smluvního zastoupení, není-li stanoveno jinak. Z nich vyplývá automaticky kup íkladu to, že základem prokury není samotné ud lení prokury, ale dohoda mezi podnikatelem (zmocnitelem) a prokuristou (zmocn ncem), forma prokury apod. Použitelná ustanovení nejsou zbyte n opakována. NOZ zachovává standardní pravidlo, že prokuru m že ud lit jen podnikatel zapsaný v obchodním rejst íku a že prokurista m že jménem podnikatele právn jednat ve všech záležitostech, k nimž p i provozu obchodního závodu b žn dochází, vyjma zcizování nebo zat žování nemovitých v cí. Novinkou je umožn ní ud lení prokury pouze pro ur itou pobo ku závodu nebo pouze pro n který z n kolika závod , což je možnost v jiných právních ádech b žná a využívána i u nás do r. 1964. U prokuristy se vyžaduje osobní výkon funkce, nebo se u n j p edpokládá profesionalita a osobní odpov dnost za výkon prokury s pé í ádného hospodá e. Ustanovení o odpov dnosti se do zákona dopl uje výslovn (§ 430 NOZ), v dnešním obchodním zákoníku p ímo v právní úprav prokury chybí. Zastoupení prokuristy dalším zástupcem se nep edpokládá. Jde však o pravidlo dotýkající se výlu n vzájemných oprávn ní a povinností podnikatele a prokuristy, tudíž je dispozitivní. Ujedná-li si podnikatel s prokuristou tuto možnost, m že prokurista p enést prokuru na jiného i ud lit další prokuru. Dispozitivní je i ustanovení o tom, že dojdeli k ud lení více prokur, jedná každý prokurista samostatn . Naopak jedním z mála kogentních ustanovení je výslovný zákaz ud lení prokury právnické osob (§ 428 odst. 1 NOZ). Oproti sou asnému pojetí prokury se opouští deformované pojetí prokury podmín né zápisem do obchodního rejst íku (§ 14 odst. 6 obch. zák.). K takovéto ve ejnoprávní povinnosti není
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
v oblasti soukromého práva d vod. Prokura nabývá ú innosti inter partes již ud lením, stejn jako plná moc. Následná povinnost jejího zápisu do obchodního rejst íku je sice zachována, ale pouze ve vztahu k ú ink m publicity, nikoli jako podmínka ú innosti jako taková. Dokud nebude prokura do obchodního rejst íku zapsána, je ochrana t etích osob dostate n zabezpe ena ustanoveními o ochran dobré víry. Jde o standardní ešení, které uchoval ješt ob anský zákoník z r. 1950, zatímco obchodní zákoník p evzal úpravu prokury z n kdejšího zákoníku mezinárodního obchodu z roku 1963, deformovanou administrativními p ístupy k institucím soukromého práva. 3.2. Zastoupení lenem domácnosti Ustanovení o zastoupení lenem domácnosti byla inspirována rakouskou úpravou zástup ího oprávn ní dalším lenem domácnosti (Vertretungsbefugnis nächster Angehöriger)6. Návrh vychází též z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a doporu ení Rady Evropy . R (99)4 ohledn zásad právní ochrany nezp sobilých dosp lých osob. Podstatou tohoto institutu je zastoupení dosp lé osoby, které brání duševní porucha samostatn právn jednat, lenem její domácnosti. Takovým zástupcem m že být potomek, p edek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila alespo t i roky p ed vznikem zastoupení ve spole né domácnosti. Zástupc m že být více a každý jedná za zastoupeného samostatn . Zastoupení lenem domácnosti je na pomezí smluvního zastoupení, zastoupení na základ zákona a na základ rozhodnutí. Zastoupení vzniká z iniciativy lena domácnosti, který dá zastoupenému na v domí, že ho chce zastupovat. Zastoupení vznikne schválením soudu. Odmítne-li to postižený, zastoupení nevznikne, p ípadn již vzniklé zastoupení zanikne. K odmítnutí posta í schopnost projevit p ání. Zástupce dbá o ochranu zájm zastoupeného a napl ování jeho práv. Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti zastoupeného, v etn možnosti nakládat s jeho p íjmy. Zástupce není oprávn n ud lit souhlas k zásahu do duševní nebo t lesné integrity zastoupeného s trvalými následky. 3.3. Zastupování p i jednání právnických osob NOZ je jednotným základem právní úpravy soukromoprávních právnických osob v eském právu, ímž odstra uje stávající rozt íšt nou úpravu. Návrh vychází z p evažující fik ní teorie právních osob, podle níž nejsou právnické osoby reáln existující osoby, ale jen um lé výtvory právního ádu.7 Takové osoby nemohou mít vlastní v li a je jim p i ítána v le fyzických osob, které ji zastupují (srov. § 147 NOZ). Právnické osoby mají právní osobnost (zp sobilost k práv m a povinnostem), ale nemají vlastní svéprávnost (zp sobilost samostatn právn jednat). Z t chto východisek vychází navrhovaná úprava jednání za právnickou osobu v § 157 – 163 NOZ. Již zn ní rubriky „jednání za právnickou osobu“ napovídá, že dochází k podstatné zm n oproti stávajícímu stavu, nebo nejde o jednání právnické osoby, ale o její ! "# $ &
'! # !
( '!
!
! ) * !+ (,
-. "/ & 0 ) 1 2 )
3# "3
%% #
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
zastupování. Zastupovat právnickou osobu m že len jejího statutárního orgánu, nebo její zam stnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich za azení nebo funkci. 3.4. Zastoupení podnikatele Návrh NOZ stanoví v § 406 a 407 obecná pravidla pro zastoupení podnikatel v právním styku. Jde o smluvní zastoupení se zvýšenou ochranou t etích osob. Pov í-li podnikatel n koho p i provozu závodu ur itou inností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž p i této innosti obvykle dochází. Podnikatele zavazuje jednání pov ené osoby, i pokud p ekro ila své zmocn ní, pokud o tom t etí osoba nev d la. Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovn , pokud byla t etí osoba v dobré ví e, že jednající osoba je k jednání oprávn na. III. Záv r Jak bylo popsáno, tak i navrhovaná právní úprava zastoupení, p estože nep edstavuje radikální systémovou zm nu (alespo u p evažujícího zastoupení fyzických osob), p ináší celou adu novinek a zm n oproti stávající právní úprav . Tyto zm ny jsou založeny na evolu ním rozpracování stávající právní úpravy podle poznatk doktríny a reálných pot eb praxe. V p ípad zastoupení právnických osob vychází NOZ z n mecké koncepce zastoupení (organschaftliche Vertretung), která nerozlišuje jednání statutárních orgán a smluvního zástupce a hovo í vždy o „zastoupení“ právnické osoby. Hlavní výhodou navrhované právní úpravy je integrace celého institutu zastoupení do textu NOZ, díky emuž lze lépe propojit obecnou a zvláštní úpravu jednotlivých pasáží. Názorn je to provedeno v celé hlav t etí, ásti první NOZ, která postupuje od všeobecných ustanovení o zastoupení bez ohledu na jeho p vod, p es úpravu smluvního zastoupení (zmocn ní) až po specifika prokury. azení n kterých institut bylo p ehodnoceno a došla-li rekodifika ní komise k záv ru, že mají obecné využití, za adila je k obecn jším ustanovením (z dnešní marginální rubriky o smluvním zastoupení proto byly p evedeny do všeobecných ustanovení základní pravidla excesu i ochrany dobré víry). Ohledn struktury a azení textu lze zajisté navrhovat i cokoli jiného, zejména by bylo stejn tak možné postupovat i opa ným zp sobem, který popisuje prof. Tichý. Všeobecná ustanovení by bylo možno vypustit i zkrátit a obecný základ právní úpravy konstruovat v úprav smluvního zastoupení, na niž by se z jiných díl (nap . zákonného zastoupení i prokury) odkazovalo. Takovéto ešení však považovala rekodifika ní komise za mén vhodné a osobn se s jejím záv rem ztotož uji. Ostatn , žádné v tší výhrady k systematice zastoupení nezazn ly ani v opakovaných p ipomínkových ízeních. Oproti sou asnému zn ní ob anského zákoníku došlo k celkovému posílení právní úpravy a ešení n kterých aspekt , které doposud nebyly upraveny v bec, nebo nedostate n (nap . vznik zastoupení, specifika excesu, další zastoupení na základ nutné pot eby, odpov dnost za výb r substitu ního zástupce, jiné formy plné moci než jen písemná a ústní, nové výslovné úpravy zastoupení právnických osob a podnikatel , smluvní typ p ímého zastoupení ve smlouv o obchodním zastoupení apod.). P ipomínka prof. Tichého k základnímu rozlišení zástupce a „falešného zástupce“ byla akceptována a zapracována do úvodního ustanovení o zastoupení v § 412 odst. 1 NOZ. Na
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
existenci zastoupení lze skute n usuzovat nejen z právního jednání, ale i z jiných okolností. Je-li proto z ejmé, že n kdo jedná za jiného, p jde o jednání zástupce. Naopak p ipomínka sm ující k dalšímu rozvoln ní možností pro ustanovení substitu ního zástupce bez dohody se zastoupeným akceptována nebyla, nebo již zavedení této možnosti pro p ípad nutné pot eby v § 415 odst. 1 NOZ je oproti sou asnému stavu výraznou a pln dosta ující zm nou. Akceptována nebyla též p ipomínka týkající se jednání nezp sobilého zástupce, které se p ipouští v zájmu ochrany dobré víry t etí osoby, která o této záležitosti nev d la a ani nemohla v d t. D vody tohoto ešení chápu, nicmén ve shod s prof. Tichým mám jisté pochybnosti o tom, zda jimi lze prolomit obecná ustanovení o zp sobilosti, resp. o neplatnosti právních úkon , která podle mého názoru dopadají na zástupce stejn , jako na jakoukoli jinou osobu. Na druhou stranu je relevantní argument prof. Eliáše, že zde nejde o ochranu práv zástupce, který je pouze prost edníkem, ale o odpov dnost za výb r zástupce na stran zastoupeného a ochranu dobré víry na stran t etí osoby. Pokud tomu tak je, m lo by být toto ustanovení p e azeno ze všeobecných ustanovení do dílu o smluvním zastoupení, nebo za výb r zákonného zástupce nelze vyvozovat odpov dnost zastoupeného. V souladu s liberální koncepcí svobody a autonomie smluvní volnosti stran se navrhuje umožnit na základ dohody odchylné od zákona n která jednání, která sou asná právní úprava bez pádných d vod zakazuje. P íkladem m že být umožn ní zastoupení osobou, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, pokud zastoupený o takovém rozporu v d l nebo musel v d t. Jde typicky o problém soukromoprávní povahy, který nevyžaduje kogentní právní úpravu, nebo se nedotýká ochrany slabšího, t etích osob ani spole nosti. I v tomto ohledu bylo vyhov no tomu, co ve svém textu uvádí prof. Tichý. St et zájm je definován rozporem mezi zájmy zástupce a zastoupeného, navíc je dopln n o vyvratitelnou domn nku, jedná-li zástupce za t etí osobu nebo ve vlastní v ci. Možnost schválení (ratihabice) jednání u in ného ve st etu zájm vyplývá podle mého názoru p ímo z dispozitivní konstrukce § 413 odst. 1 NOZ a není t eba ji speciáln popisovat. Obdobný základ v liberalizaci právní úpravy má nov zavedená možnost dodate ného schválení jednatelství bez p íkazu, která ovšem vyžaduje výslovnou úpravu ratihabice, nebo o zastoupení v bec nešlo. Projevem autonomie smluvní volnosti je též vázanost ú ink prokury již okamžikem jejího ud lení, a nikoli až zápisem do obchodního rejst íku, i nov zavedená možnost sjednat d vody pro odvolání plné moci. Touto možností se áste n akceptuje p ipomínka prof. Tichého sm ující k zavedení institutu neodvolatelné plné moci, ale k ochran zmocnitele se zachovává právo odvolání zmocn ní i pro jiný zvláš závažný d vod. N které zm ny jsou do jisté míry arbitrární a vycházejí z posunu vnímání praxe a pot eb spole nosti. Za p íklad takovéto zm ny lze považovat rozhodnutí o tom, zda mají v p ípad plurality zástupc jednat za zastoupeného všichni spole n (jako je tomu dnes), nebo každý zvláš . Ve shod s doporu ením týmu prof. Tichého se komise nakonec rozhodla pro zm nu stávajícího pojetí a zavedení dispozitivního pravidla individuálního jednání každého zmocn nce. Navrhovaná právní úprava respektuje i doktrinální kritické požadavky v i stávajícímu zn ní ob anského zákoníku a odstra uje proto nap íklad pojetí jednostranného „zastoupení na základ plné moci“ a nahrazuje jej teoreticky správnou koncepcí „smluvního zastoupení“ s d sledným promítnutím do terminologie i obsahu normativního textu.
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
Dovoluji si uzav ít, že navrhovaná právní úprava zastoupení v celé t etí hlav ásti první NOZ je dob e propracovaná, zahrnuje všechny v tšinové požadavky zm n, v etn akceptace n kterých p ipomínek týmu prof. Tichého a snaží se bez zbyte n radikálních zásah citliv vyvažovat práva, povinnosti a ochranu zastoupených, zástupc i t etích osob, což je nakonec jejím základním smyslem. S výjimkou vypušt ní i p e azení ustanovení § 414 NOZ o nezp sobilém zástupci nemám v i návrhu p ipomínek. 1.