Pramen informátor římskokatolických farností Šumice a Rudice 1/2015 (21) 1. ledna - MATKA BOŽÍ, PANNA MARIA (Maria Virgo, sancta Dei Genetrix) Z historického pohledu se 1. leden stal začátkem občanského roku se zavedením kalendářní reformy Galia Julia Caesara r. 45 před n. l. V 6. stol. Římská církev přenesla na tento den památku Bohorodičky, kterou původně Byzantská církev stanovila na 26. 12. Mezi narůstajícími Mariánskými svátky byl r. 1931 zaveden na 11. 10. svátek Mateřství Panny Marie, který byl zrušen až po II. vatikánském koncilu a jehož obsah byl znovu převeden na 1. leden. Do té doby začínal rok svátkem Obřezání Páně, protože na osmý den od narození spadá připomínka obřadu obřízky, při kterém bylo dítěti dáno jméno. 1. leden je zároveň i Světovým dnem míru. Ale i toto jakoby bylo výzvou k vyprošování míru za prostřednictví Bohorodičky.
MODLITBA Maria, Královno má a Paní má, Matko Pána mého, služebnice Syna svého, Rodičko Tvůrce vesmíru: tebe žádám, tebe vzývám, vypros mi Ducha svého Syna, mého Vykupitele, abych o tobě důstojně smýšlel a důstojně mluvil. Tvá krása, vznešenost a důstojnost je taková, že kdybych k tvé oslavě mluvil jazyky andělskými, pronikl všechna Boží tajemství a znal veškerá Písma, vyčerpal bych všechnu svou výmluvnost a dovednost, nedošel bych dál, než na počátek tvé chvály. Tys nade všechno tvorstvo nesrovnatelně krásnější, záříš svou ctností na všechno lidstvo, jsi vznešenější než andělé, svatostí a nebeskou slávou převyšuješ zástupy vyvolených a korunována sedíš po pravici svého milovaného Syna. Tam jsou tvé zásluhy důstojně oslavovány, tam jsou tvé přednosti jak se sluší velebeny, tam jsi po zásluze blahoslavena. Přijmi, prosím, i mé nepatrné chvály. (Modlitba sv. Ildefonse Toledského - zemřel r. 667) Do nového roku 2015 přeji Vám, aby cesty života byly vždy sjízdné, bezpečné a bez srážek. Budou-li se zdát, že jsou příliš strmé, zpomalte, ale ne příliš, abyste nezapomněli na cíl Vašeho putování.
Ušlechtilý strom. Byl jeden strom, který miloval jedno dítě. Dítě ho přicházelo každý den navštívit. Sbíralo jeho listy, pletlo si z nich korunu na hlavu a hrálo si na krále lesa. Šplhalo po jeho kmeni a houpalo se na jeho větvích. Jedlo jeho plody a pak si spolu hrály na schovávanou. Když bylo dítě unavené, zdřímlo si ve stínu stromu a větve mu zpívaly ukolébavku. Dítě strom milovalo z celého svého dětského srdce. A strom byl šťasten. Ale čas utíkal a dítě rostlo. Když už bylo dítě velké, zůstával strom často sám. Jednoho dne se dítě přišlo podívat na strom a strom mu pravil: „Pojď ke mně, dítě moje, vyšplhej se na můj kmen a udělej si houpačku v mých větvích, ochutnej mé plody, pohraj si v mém stínu a buď šťastné.“ „Nemám už věk na lezení po stromech, už si nehraju,“ odpovědělo dítě. „Chci si koupit nějaké věci a chci se bavit. Chci peníze. Můžeš mi dát peníze?“ „Bohužel,“ odpověděl strom, „já nemám peníze. Mám jen listy a plody. Vezmi si mé plody, dítě moje, jdi a prodej je ve městě. Tak budeš mít peníze a budeš šťastné.“ A tak se dítě vyšplhalo na strom, sklidilo všechny plody a odneslo je pryč. A strom byl šťasten. Ale „jeho dítě“ se dlouho nevracelo. A strom zesmutněl. Pak se jednou dítě vrátilo. Strom se zachvěl radostí a zašuměl: „Pojď ke mně, dítě moje, vyšplhej se na můj kmen, udělej si houpačku v mých větvích a buď šťastné.“ „Mám moc práce a nemám čas lézt po stromech,“ odpovědělo dítě. „Chci dům, který by mě chránil,“ pokračovalo. „Chci ženu a chci děti, proto potřebuji dům. Můžeš mi dát dům?“ „Já nemám dům,“ pravil strom. Ale můžeš uřezat mé větve a dům si z nich postavit. Pak budeš šťastný.“ Dítě uřezalo všechny větve a odvezlo je pryč, aby si postavilo dům. A strom byl šťasten. Pak dlouhou dobu dítě nepřišlo. Když se vrátilo, strom byl tak šťasten, že nemohl ani promluvit. „Pojď ke mně, mé dítě,“ zašuměl, „pojď si hrát.“ „Jsem příliš starý a příliš smutný na to, abych si mohl hrát,“ odpovědělo mu dítě. „Potřeboval bych loď, abych odjel daleko odtud, pryč. Můžeš mi dát loďku?“ „Uřízni můj kmen a udělej si loďku,“ nabídl mu strom. „Tak budeš moci odjet a budeš šťastné.“ A tak dítě uřízlo kmen a udělalo si loďku, aby mohlo odjet. A strom byl šťasten, ale ne úplně. Za velmi dlouhou dobu se dítě opět vrátilo. „Je mi moc líto, mé dítě,“ pravil strom, „ale už nemám co bych ti dal. Už nemám žádné plody.“ „Mé zuby jsou už špatné a nerozkousaly by tvé plody.“ „Nemám už žádné větve,“ pokračoval strom, „už tě nemohu pohoupat.“ „Jsem už příliš starý na to, abych se houpal ve větvích,“ řeklo dítě. „Jsem bezradný,“ povzdechl si strom. „Rád bych ti něco dal, ale už nic nemám. Jsem jen starý pařez. Je mi to tolik líto.“ „Já už moc nepotřebuji,“ řeklo dítě.
„Jen klidné místečko, kde bych si sedl a odpočinul si. Cítím takovou únavu.“ „Pak tedy,“ pravil strom a snažil se napřímit, jak jen mohl, „pak tedy, starý pařez je právě to, na co se můžeš posadit a kde si můžeš odpočinout.“ A tak to dítě udělalo. A strom byl šťasten. (Shel Silverstein) Sedni si večer do nějakého klidného koutku a pomoz svému srdci, aby poděkovalo všem „stromům“ tvého života. Uvědom si, jak rychle uplývá čas tvého života a zamysli se, jak ho naplníš. Zda službou jako strom v příběhu, anebo pouze přijímáním služby od druhých? Nezapomeň, že velká služba pro tvé blízké je denní modlitba za ně! Neříkej, jsem starý, ale obětuj své bolesti a utrpení za druhé. To je největší dar pro dnešní svět! Čtvrtý mudrc od východu Evangelium nám neříká, kolik mudrců – či králů, chcete-li - cestovalo za hvězdou do Betléma. Lidová tradice hovoří o třech: Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi. Ale existuje i jiná tradice, která zná ještě čtvrtého mudrce, jenž se prý jmenoval Artaban. Když se Artaban chystal na cestu za hvězdou, vzal s sebou jako dary pro nově narozeného krále safír, rubín a perlu nesmírné ceny. Cestou za ostatními mudrci se však Artaban zdržel péčí o jakéhosi chorého pocestného, a tak na schůzku se svými druhy přišel pozdě. Marně na ně čekal, a tím zmeškal i odchod karavany, k níž se s nimi měl připojit. Teď byl sám a neměl ani velbloudy ani zásoby na cestu přes poušť. Prodal tedy safír, aby si je obstaral. Zesmutněl, když si uvědomil, že nově narozený král nikdy nedostane tenhle vzácný dar. Artaban putoval dál, až konečně dospěl do Betléma - ale zase pozdě! Město bylo plné vojáků, kteří vyhledávali malé chlapce, aby je na Herodův rozkaz pozabíjeli. Tehdy Artaban obětoval nádherný rubín, kterým podplatil kapitána, aby ušetřil několik dětí v místě, kde právě nocoval. Děti zůstaly naživu, jejich matky se radovaly, ale rubín pro krále byl navždy tentam. Třiatřicet let Artaban marně hledal nového krále, za kterým vážil tak dlouhou cestu, až se jednoho dne ocitl v Jeruzalémě, kde se právě konaly popravy ukřižováním. Artaban se hnal vzhůru na Golgotu, kde chtěl vzácnou perlou uplatit římské vojáky, aby zachránil muže, zvaného Ježíš. Cosi mu říkalo, že právě on je tím Králem králů, kterého po celý život hledá. Ale v tu chvíli uviděl mladou ženu, kterou biřici vlekli na trh s otroky. Plakala a volala k němu o pomoc. Artaban jen krátce zaváhal, ale pak věnoval svůj poslední klenot – vzácnou perlu - aby tu ženu zachránil. Nakonec mu pro krále, kterého celý život hledal, nezbylo vůbec nic. Když posléze dospěl na
místo popravčí a uvědomil si, že pro Ježíše už nemůže udělat vůbec nic, zachvátil ho zoufalý žal. Ale tu se přihodilo cosi pozoruhodného. Ježíš shlédl na Artabana a řekl mu: „Nebuď smutný, Artabane. Tys mi pomáhal po celý život. Neboť jsem hladověl, a dal jsi mi jíst, žíznil jsem, a dal jsi mi pít, byl jsem nahý, a oblékl jsi mě, byl jsem na cestách, a ujal ses mne.“ Někteří říkají, že Artaban Krista nikdy nenašel. A jiní zase, že právě on byl nejmoudřejším z oněch mudrců. (Brian Cavanaugh - Kup si los) Tři zbožní moudří muži jdou, vedeni hvězdou překrásnou. Hledají krále, děťátko malé, vedeni z dálky touhou svou. Kde je ten král Izraele? Vyhledejme ho! Vtělený Bůh v lidském těle, přivítejme ho!
Bohoslužby od 1. do 18. ledna 2015 Šumice čtvrtek, 1. ledna
8:00
Za + Josefa Vaculína a manželku. (58) Za živé a zemřelé farníky.
Rudice
9:30
Šumice
11:00
Za živé a zemřelé farníky.
pátek, 2. ledna
Šumice
17:00
Za + Marii Chmelinovu od ročníku 1938.
sobota, 3. ledna
Šumice
7:30
2. neděle po Narození Páně. 4. ledna
Šumice
8:00
Rudice
9:30
Šumice
11:00
Šumice
17:00
pondělí, 5. ledna Slavnost Zjevení Páně úterý, 6. ledna
Rudice
16:00
Šumice
17:00
středa, 7. ledna
Šumice
17:00
pátek, 9. ledna
Šumice
17:00
sobota, 10. ledna
Šumice
7:30
Šumice
8:00
Rudice
9:30
Šumice
11:00
pondělí, 12. ledna
Šumice
17:00
Středa, 14. ledna
Šumice
17:00
pátek, 16. ledna
Šumice
17:00
sobota, 17. ledna
Šumice
7:30
Šumice
8:00
Rudice
9:30
Šumice
11:00
Svátek Křtu Páně 11. ledna
2. neděle v mezidobí 18. ledna
Za + Ondřeje Hrnčíře, manželku a syna. (17) Za + Evu Šotovu od ročníku 1945. Za P. Josefa Lukáše, rodiče, bratra a manželku a duše v očistci. Za živé a zemřelé farníky. Za + rodiče Ševečkovy, 3 syny a vnučku Jitku. (335) Za + Anastázii Surou, manžela, děti a duše v očistci. Za dar zdraví pro rodiče. (úmysl P. Jana) Za + Bronislava Končitíka, živou a + rodinu. (291) Za + Josefa Miličku a dvoje rodiče. (198) Za + Terezii Juřeníkovu a manželku, celou živou a + rodinu, a za + rodinu Kryžanovu. Za + rodiče Slívovy a Synčákovy. (410) Za + rodiče Vysloužilovy, manžele Wildovy, živou a + rodinu a duše v očistci. Za živé a zemřelé farníky. Za + Tomáše Hasoně, manželku, dva syny a snachu. (47) Za + rodiče Janíčkovy, dva syny, dvě dcery a zetě. (173) Za + rodinu Hřibovu a Pospíšilovu a + rodinu. (244) Za + Františku Slívovu, manžela a celou + rodinu. (312) Za + Oldřicha Kozuba, dvoje rodiče a celou + rodinu. (111) Za + Annu Černohorskou, manžele a celou živou a + rodinu. Za živé a zemřelé farníky.
<><><><><><><><><><><><><><><><><><>><><><<><><><>
Římskokatolická farnost Šumice, Šumice 29, 68731 Šumice u Uh. Brodu
[email protected]; www.farnostsumice.cz
