Slovo kněze Svatý Michael Archanděl
rÍjen
2013
Michael se překládá jako „ Kdo jako Bůh“. Svátkem Michaela archanděla se oslavuje jeho Mimo jiné zde najdete ... zjevení. Čtvrté zjevení spočívá v hierarchii samotných andělů. První hierarchie se nazývá epifanie, vyšší zjevení, střední se nazývá hyperfanie, střední zjevení, a poslední se nazývá hypofanie, nižší zjevení. Každá hierarchie zahrnuje tři kůry: hierarchie vyšší zahrnuje serafy, cheruby a trůny, hierarchie střední zahrnuje podle Dionysiova rozdělení panstva, síly a mocnosti, poslední zahrnuje podle rozdělení téhož knížectva, anděly a archanděly. O tomto svátku slavíme památku všech andělů. Každý člověk dostává dva anděly, jednoho zlého, aby ho zkoušel, a jednoho dobrého, aby ho střežil.
Rozhovor ThLic. Ing. David Seifert,
Otec Zdzislaw
Th.D.
10/2013
Ročník XI. Říjen 2013, číslo 10. Vychází poslední neděli v předchozím měsíci. Články vítány. Pro vnitřní potřebu vydává Římskokatolická farnost Čechtice. Pro kostely Čechtice, Křivsoudov, Borovnice, Zhoř. Náklady na tisk jsou 5 Kč. Dobrovolné příspěvky dávejte do sbírky.
Nám. dr. Tyrše 64, 257 65 Čechtice. tel.: 317 853 317 e-mail:
[email protected]
Elektronická verze časopisu je ke stažení na oficiálním webu farnosti:
www.farnostcechtice.cz
O povolání k jáhenské službě
s ThLic. Ing. Davidem Seifertem, Th.D. Davide, mohl bys na začátku v krátkosti představit sebe a svojí rodinu? Byl jsem pokřtěn ve farnosti sv. Matěje v Praze 6 – Dejvicích, kde jsem žil až do roku 2001. V roce 2002 jsem absolvoval strojní fakultu ČVUT, v roce 2007 jsem dokončil magisterské studium na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, kde jsem později získal také licenciát a v roce 2011 pak doktorát z teologie. Vysvěcen jsem byl 22. ledna 2012, inkardinován pro Arcidiecézi pražskou a oficiálně ustanoven k jáhenské službě ve vikariátu Vlašim. S manželkou Janou (která pochází z Děkanovic, tedy z území dnešní čechtické farnosti) jsme 6. září oslavili desetileté výročí svatby a máme 3 děti – Kryštůfka, Klárku a nejmladšího Oliverka. Vzpomeneš si na kořeny svého vztahu k víře? Které osobosti nebo události daly v tomo směru „věci do pohybu“ a v jakém věku? Ano, dá se říci, že je to pro mě stále velmi živé. Poznal jsem Krista až v období dospívání a tak moje puberta byla (možná trochu netradičně) ve znamení bouřlivého nadšení pro evangelium, pro Pána Ježíše a pro církev. Do kostela mě poprvé pozval můj kamarád a spolužák z gymnázia (který je dnes farářem v Brandýse nad Labem), ale já jsem byl tehdy upřímně řečeno veden spíš jen romantickým zájmem o církev jakožto zajímavý relikt historie a starých dobrých časů. To se ovšem zcela nečekaně změnilo, když jsem jednoho dne při soukromé četbě Nového zákona u svého psacího stolu musel najednou spontánně padnout na kolena, do očí se mi hrnuly slzy štěstí a na jazyk slova: „To je pravda, toto slovo je pravda!!“ - bylo mi v jediném okamžiku úplně jasné, že nemám v ruce jen nějaký historický dokument, ale že ke mně teď promlouvá živý Ježíš a já mluvím s ním. „Věřím!!“, opakoval jsme si tenkrát s radostí (dodnes si naprosto přesně pamatuji kdy a kde k tomu došlo, to se nezapomíná!). Mně to ze dne na den úplně změnilo život: „Boží Syn mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2, 19-20). Jaké jsou podmínky pro získání jáhenského svěcení? Jak dlouho trvá
příprava, jaké je potřeba vzdělání apod? Ve věci svátosti svěcení (jáhen/kněz/biskup) je naprosto prvořadá a nejdůležitější otázka „povolání“, tedy člověk musí být osobně Ježíšem k této službě povolán. Proto se kandidáti musí během své přípravy učit pozorně naslouchat hlasu Pána Ježíše, aby dovedli opravdu rozlišit, zda-li je k této službě volá. A biskup musí nakonec rozhodout, zda je kandidát opravdu povolán Bohem, anebo zda se jedná třeba jen o nějaké jeho „zbožné přání“. Pokud jde o vzdělání, ke svěcení se vyžaduje absolvování studia na teologické fakultě. Druhá věc je ovšem samotná duchovní a pastorační příprava, takzvaná „formace“. Hovoříme o „formaci“, protože kandidát svěcení by měl během tohoto období duchovně nabývat podoby („formy“) Krista, který se stal Služebníkem všech. Formace by měla trvat alespoň tři roky a můžeme si jí představit tak, jako když apoštolové chodili tři roky s Ježíšem, než dostali definitivní poslání jít hlásat evangelium všemu tvorstvu. Kandidáti se učí žít ve stále důvěrnějším spojení s Bohem, schází se např. k modlitbě breviáře, k duchovním obnovám, k duchovním pohovorům apod. Pak je tu ale také pastorační a praktická příprava – musí se učit kázat, křtít, oddávat, vyučovat, pracovat s nejrůznějšími skupinami lidí atd. Před samotným svěcením musí složit a podepsat v přítomnosti biskupa slavnostní vyznání katolické víry a pak také slíbit poslušnost svému diecéznímu biskupovi. U těch, kteří přijímají svěcení jako svobodní, se vyžaduje závazek k celibátu a u ženatých písemný souhlas manželky (a dosažení věku 35 let). Jak probíhá výkon jáhenské služby v praxi? Máš přidělený nějaký svůj region o který se staráš, kostely, kde pravidelně sloužíš atd.? Z arcibiskupství jsem obdržel oficiální dekret ve znění „Ustanoven k jáhenské službě pro vikariát Vlašim“, což zatím v praxi znamená, že jsem doma vlastně všude a nikde. Sloužím tedy spíše podle aktuální potřeby, někdy i ve vikariátu Benešov (konkrétně například v Borovnici, Domašíně, Divišově, Jankově, Psářích, Olbramovicích, Třeběšicích,Voticích, na Zhoři ...). Někdy mívám bohoslužby také v kapli vlašimského domova pro seniory, některým donáším sv. přijímaní na pokoje. Pak jsou to také občasné přípravy rodičů na křest dětí, křty, katecheze atd. Často to ovšem bývá ve farnostech organizováno tak, že jsou mezi kněze a jáhna rozděleny odpovědnosti za různé oblasti života farnosti a církve vůbec. Pro jáhny bývá specifická duchovní péče o chudé, nemocné, o vězně, evangelizace lidí hledajících, lidí na okraji společnosti či na okraji církve, vyučování ve školách (tak je to především v německých, francouzských a belgických diecézích). Jak se daří skloubit tyto aktivity s rodinným životem? Je pro rodinu
jáhna také prostor nějak mu ve výkonu jeho služby pomoci? Tedy kromě poskytování nezbytného zázemí … Již během několikaleté přípravy na svěcení bývá ze strany biskupství prověřována připravenost rodiny jáhna (zvláště manželky) k hlubšímu odevzdání se službě církvi. Často to bývá tak, že samy manželky jáhnů také časem pociťují určité povolání dělat pro „Ježíšovu věc evangelia“ něco více, než je obvyklé. Já jsem například velmi vděčný, že moje manželka Janička krásně zpívá při bohoslužbách (v rámci schóly i sólově), doprovazí liturgické zpěvy na různé nástroje, angažuje se v přípravě manželských společenství, křesťanského společenství dětí, adorací, nedělních farních snídaní, stará se o moje liturgické oděvy, poskytuje mi zpětnou vazbu na mé homilie a někdy i cenné připomímky, rady a inspirace. Mám také radost z toho, že náš nejstarší syn Kryštůfek ministruje a rád mě doprovází na různé bohoslužby po celém Podblanicku. Samozřejmě to klade nároky na schopnost dobře s časem hospodařit (a někdy i schopnost umět odmítnout určité aktivity a akce včetně těch církevních a pastoračních), aby zbylo vždy dostatek času na soukromí, které každá rodina i manželství ke své dobré funkci také nutně potřebuje. Probíhají nějaká setkání jáhnů na celorepublikové úrovni? Který úřední církevní orgán má jáhenskou službu jako takovou na starost? Setkání bývají nejčastěji na úrovni jednotlivých diecézí (stejně jako je tomu i u kněží). Na úrovni celorepublikové se konají cca 1x ročně týdenní vzdělávací semináře, většinou každé léto. Letos na jaře se uskutečnilo na Velehradě také setkání jáhnů z celé Evropy. Záležitosti služby spojené s jáhenským svěcením (ale také s kněžským a bis-kupským, s nimiž tvoří jáhenství jedinou svátost, jednu ze sedmi svátosti církve) má na starosti ústřední orgán Svatého stolce, vatikánská Kongregace pro klérus. Ta vydává také všeobecné směrnice a určuje podmínky pro přijímání kandidátů svěcení, pro jejich vzdělání, formaci, život i službu. Ovšem pro každodenní život církve je významné společenství sboru kněží a jáhnů v jednotě s biskupem diecéze. V jednotě biskupa, kněží a jáhnů v diecézi se předává již od prvopočátků církve poslání svěřené od Krista apoštolům. Jejich nerozlučná jednota v různosti je symbolem té skutečnosti, že církev je živou ikonou Nejsvětější Trojice, tedy nedílné jednoty božství v rozdílnosti osob Otce, Syna a Ducha svatého (více k tomuto tématu viz spisy sv. Cypriána, sv. Ignáce z Antiochie a konstituce „Světlo národů“ Druhého vatikánského koncilu). Máš v duchu služby církve ještě nejaké plány do budoucna? Třeba využít
svoje vzdělání k vědecké práci? Jistě, co se týká budoucnosti služby v církvi, cítím jasně, že musíme stále hledat nové cesty, jak lidem věrohodně ukazovat na Ježíše Krista jako nádhernou, osvobozující naději a opravdovou radost pro jejich život, a jak překonávat různé zbytečné předsudky a nepochopení vůči církvi. Stále mě provází otázka: Jak mají naši konkrétní sousedé (které denně potkáváme v našich obcích, městech, městečkách) poznat, že Kristus jim nabízí ve svém evangeliu poklad nade všechny poklady, obohacení a úžasný smysl života, trvalou perspektivu, důstojnost, věčně mladého ducha!!, spolehlivý opěrný bod, lásku a veliké světlo do života? Často jsou to lidé velmi dobří, poctiví, mají své zájmy (které nejsou samy o sobě špatné, ať už je to kultura, sport, televize, sbor dobrovolných hasičů, nákupy, hospoda ...), ale církev i samo křesťanství bohužel mylně považují za záležitost několika babiček. Tady vidíte ten nebetyčný kontrast mezi realitou naší víry a představou těchto lidí o ní. Tato situace vyžaduje od nás ustavičný postoj „obrácení“ a zamýšlení se nad způsobem vykonávání služby v církvi do budoucna. A co se týká druhé části otázky: Když jsem dokončil doktorské studium teologie, chtěl jsem zůstat na fakultě, abych tam vyučoval a věnoval se další odborné vědecké práci. Zjistil jsem ovšem, že plat vysokoškolského učitele a vědeckého pracovníka v ČR příliš neodpovídá nárokům na zabezpečení rodiny, vhodného bydlení pro rodinu atd. Např. v sousedním Německu je situace trochu jiná, takže tam mnoho jáhnů vyučuje teologii na univerzitách. Nicméně neztrácím naději, že se situace i u nás třeba někdy zlepší. Můj obor – spirituální teologie – mě totiž připadá nesmírně obohacující a dnes aktuální. Zabývá se například tím, co nám mohou dosvědčit o Bohu osobní zkušenosti světců celých dějin. A to je přeci věc života, žádná teorie. To jsou fascinující konkrétní příběhy lásky mezi člověkem a Bohem - a že jich za těch více než 2000 let dějin církve už bylo! Když si vezmete jen ty kanonizované svaté: To je nesmírně pestrá a různorodá mozaika charakterů, temperamentů, životních okolností, životních povolání (od papežů přes maminky od rodin až po děti) ze všech kontinentů a dějinných období. A přesto všichni vydávají živoucí a často úchvatně strhující svědectví o setkání s Kristovou láskou, která nějak změnila jejich život. A to není všechno: Tito naši bratři a sestry, kteří byli oficiálně svatořečeni jsou jen zlomkem z celkového počtu opravdu svatých křesťanů! Církev totiž disponuje dalším vysoce kvalitním „materiálem“ také mimo tuto „výstavní skříň“. A proto se učíme vnímat u bratří a sester kolem nás jejich osobní a originální zkušenost na cestě za Kristem a zároveň s nimi sdílet tu svou (neméně jedinečnou a neopakovatelnou). A právě tato osobní zkušenost je něčím, na co slyší i člověk naší velmi velmi sekularizované společnosti, který – mezi námi – už začíná být svými čistě „světskými“ zájmy dost unaven, „přidušen“ a (i když často ne zcela vědomě) cítí potřebu zas dýchat „vůni Kristovu“ (řečeno slovy sv. Pavla, srov. 2 Kor 2,15). Tou Kristovou vůní máme být ovšem my, což ale předpokládá především důvěrné spojení s ním, živou zkušenost s jeho láskou. Proto říkával Karl Rahner (jeden z výrazných katolických teologů 20. století): „Křesťan zítřka bude buď světcem anebo vůbec nebude“. Díky za rozhovor.
MC Jakoubek
S přicházejícím podzimem začíná i Jakoubek Tento měsíc se uskuteční první setkání mateřského centra. Po prázdninové odmlce se opět těšíme, že se potkáme se známými maminkami a dětmi a že poznáme i nějaké nové. Každý nově příchozí je vítaný. Setkání budou opět probíhat na faře v Čechticích každý lichý pátek od 9:30 hod. Na měsíc říjen plánujeme: 11. 10. – Literární dílna Děti i maminky se mohou těšit, že s lektorkou Marií Říhovou prožijí milý a veselý pohádkový příběh. 25. 10. – Ekocentrum Votice Odlet do teplých krajin – Společně procestujeme Afriku, objevíme poušť i místní obyvatele Info: 10. 10. od 17 hod. před prvním Jakoubkem proběhne úklid fary.
Pozvání
Drazí přátelé, jak jistě všichni víme, vždy první neděli v měsící se koná v Křivsoudově mše svatá pro děti. Mladí z křivsoudovského kostela se snaží tuto mši ozvláštnit svým zpíváním, jak to jen jde. Ze začátku byli úspěšnější, měli malý souborek, který zpíval spolu s dětmi vepředu před lavicemi. Postupně už na zkoušení a přípravu přestala být kapacita. Proto se rozhodli, že by znovu doprovázení dětských mší svým zpěvem dali zelenou. A protože je to mše svatá pro děti, zveme především děti, které alespoň jen trošku rádi zpívají, nebo na něco hrají, aby se k nám přidaly a staly se součástí minisouboru v Křivsoudově. Předběžně se počítá s jednou zkouškou týdně, a to v sobotu pozdě odpoledne. Všechny rádi uvidíme! kontakt: Lucie Kletečková 774 929 757 nebo Tereza Kubálková 774 206 165
Jestli to ještě půjde, tak moc díky! :)
Otiskujeme zde na pokračování přednášku paní Vlasty Kubalové, kterou jsme mohli slyšet u příležitosti Noci kostelů, konané 24. 5. 2013 v Čechticích. Nad bočním vchodem do kostela na severní straně spatříme sošku sv. Floriána – dobré proporce v těle i krásná řezba.S. Florián je považován za patrona hasičů, hutníků, kominíků, hrnčířů a pekařů. V ikonografii je představován obvykle v oblečení římského důstojného s nádobou na hašení. Katolická církev si jeho památku připomíná 4. května. Ostatky sv. Floriána byly v 11. st. rozděleny, část z nich byla převezena do Říma, část do Krakova /stal se jedním z polských patronů/ a z Polska byla za Karla IV. Malá část jeho relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Další část relikvií je umístěna v katedrále v Olomouci, v kostelích na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Tyto maličké kousky Floriánových ostatků měly ve středověku chránit města před požáry, protože Florián, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů. Jeho obraz najdeme i ve známé velehradské bazilice. Z první poloviny 19. st. Je křížová cesta umístěna na zdech kostela. Autor neznámý. Po obrovském požáru v roce 1828 byl kostel obnoven, tehdejší patron kostela a majitel čechtického panství kníže Pavel z Palmu dal opravit stropy, postavit střechu, zhotovit rám na velký oltářní obraz mříže před oltář a 12 lavic Nové varhany odmítl koupit, proto pan farář uspořádal sbírku mezi čachtickými občany a nechal nové zhotovit na objednávku. Slavnostně byly instalovány v roce 1836. Průčelí kostela i severní bok lodi je členěn lisenami / LIZÉNAMI/ - svislými plochými pásy, jež zdobí i člení zeď. Nemají hlavici ani patku, vystupují mírně před líc zdiva nebo jsou jen v omítce vytaženy.
Podzimní putování
Milí přátelé, zveme vás na další společné putování, které se bude konat 11. října, tentokrát v okolí Děkanovicka a Vítonicka. K podzimní procházce se sejdeme v 9 hod. ráno u kapličky na návsi v Děkanovicích, kde výlet zahájíme společnou mší svatou. Budeme pokračovat pochodem v okolí a zakončíme společnou pobožností u nově zrekonstruovaného křížku a následným pohoštěním. Těšíme se na vás!
Říjnová nástěnka 2. 10. Biblická hodina Křivsoudov 19:00 hod. 9. 10. Biblická hodina Čechtice 19:00 hod. 16. 10 Biblická hodina Chmelná 19:00 hod. 11. 10. MC Jakoubek 9:30 hod. 20. 10. Výročí posvěcení kostela ve Zhoři. Spolčo pro mládež - termíny setkávání budou upřesněny během října 4. 10., 18. 10. - Společenství dětí Kuba
Kronika Křty Lukáš kubík - 7. 09. 2013, Křivsoudov Tomáš Roman Houdek - 7. 09. 2013, Čechtice Ondřej Javorský - 7. 09. 2013, Borovnice Štěpán Javorský - 7. 09. 2013, Borovnice Teodor Filip - 14. 09. 2013, Čechtice Pohřby Jiří Šašek - 2. 09. 2013, Čechtice Josef Lhotka - 7.09. 2013, Křivsoudov
