05/2013 Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math
Všechna sláva Šrí Guruovi a Šrí Gaurángovi!
Manah Šikšá Pokyny k mysli sańsāra bātojāre kāma-phāňse bāndhi māre phūkāra karaha haridāsa karaha bhakata-saňga prema-kathā-rasa-raňga tabe haya bipada bināśa Hmotný svět tě drancuje. Pohlavní touhy ti utahují oprátku smrti kolem hrdla. Ó služebníku Pána Hariho, naříkej, naříkej! Sdružuj se s oddanými a pokorně jim služ. Naslouchej od nich o Nejvyšším Pánovi a Jeho láskyplných zábavách. Pak všechna nebezpečí pominou. (Šríla Naróttama Dása Thákura - Šrí Prema bhakti-čandriká)
Šaranágati - odevzdání se Šríla Bhaktivinóda Thákura
Átma-nivedana (odevzdání vlastního já) (modlitba šestá)
s komentářem, který osvětluje svým jemným měsíčním svitem Šrí Laghu-čandrika-bhásya Šríla Bhakti Rakšak Šrídhara Dév-Gósvámí Mahárádža vastutaģ sakali tava, jīva keho naya ‘ahań’-‘mama’-bhrame bhromi’ bhoge śoka-bhaya Ó Pane, všechno patří ve skutečnosti Tobě a nic nepatří duši. Avšak duše, která putuje hmotným bytím, je zmatená, neboť vše vnímá na základě falešného pojetí „já“ a „moje“. Proto naříká a strachuje se. ‘ahań ’-‘mama’-abhimāna ei-mātra dhana baddha-jīva nija bali’ jāne mane mana „Já“ a „moje“ je chybný postoj individuální duše spoutané v hmotném otroctví, která pod vlivem mysli považuje toto rozpoložení („já“ a „moje“) za svůj jediný „majetek“. sei abhimāne āmi sańsāre paďiyā hābuďubu khāi bhava-sindhu sāńtāriyā •1•
Kvůli tomuto falešnému pojetí jsem spadl do oceánu hmotného bytí. I když se pokouším plavat, jsem bezmocně zmítán, jednou k hladině, jednou do hlubiny. tomāra abhaya-pade loiyā śaraņa āji āmi korilāma ātma-nivedana Přijímám ochranu Tvých lotosových chodidel, u nichž neexistuje strach. Dnes jsem se Ti odevzdal (atma-nivedana). ‘ahań’-‘mama ’-abhimāna chāďilo āmāya āra yena mama hŗde stāna nāhi pāya
„Ó Pane, všechno patří ve skutečnosti Tobě a nic nepatří duši. Avšak duše, která putuje hmotným bytím, je zmatená, neboť vše vnímá na základě falešného pojetí „já“ a „moje“. Proto naříká a strachuje se.“ Šríla Bhaktivinóda Thákura •2•
ei mātra bala prabhu! dibe he āmāre ahańtā-mamatā dūre pāri rākhibāre Chybné pojetí „já“ a „moje“ mě opustilo. Nechť „já“ a „moje“ nikdy více nenaleznou v mém srdci místo. Ó Pane, to je to jediné, oč Tě prosím: dej mi sílu udržet falešný egoismus „já“ a pocit vlastnictví „moje“ daleko ode mne. ātma-nivedana-bhāva hŗde dŗďha raya hasti-snāna sama jeno kşaņika nā haya Nechť odevzdané (atma-nivedana) rozpoložení (bháva) zůstane pevně v mém srdci, nechť není dočasné, tak jako sloní koupel. bhakati-vinoda prabhu nityānanda pāya māge parasāda, yāhe abhimāna yāya Bhaktivinóda žebrá o milost u lotosových chodidel Nitjánandy Prabhua. Díky Jeho milosti falešné pojetí „já“ a „moje“ zmizí navždy.
Komentář Šríly BR Šrídhara Mahárádži
(1-5) vastutaģ sakali tava … stāna nāhi pāya: „Všechno je Tvoje … nechť falešné pojetí „já“ a „moje“ už nikdy nenalezne v mém srdci místo.“ Princip, na němž se tato modlitba o odevzdání vlastního já Pánovi zakládá, je vyjádřen v Padma Puráně a citován také v Šrí Šrí Prapanna-Džívanámritam: ahaňkŗtir ma-kārah syan na-kāras tan nişedhakaģ tasmāt tu namasā kşetri-svātantryań pratişidhyate bhagavat-paratantro 'sau, tadāyatātma-jīvanaģ tasmāt sva-sāmarthya-vidhim, tyajet sarvam aśeşataģ •3•
„Ve slově namah (vzdávání úcty; podrobení se) slabika ma označuje sebe asertivní ego neboli prosazující se ego (ahankára literárně znamená „já jsem činitel“) a slabika na (ne) označuje zamezení. Akt vzdávání úcty, či podrobení se, tedy anuluje nezávislost toho, kdo nabízí úctu nebo se podrobuje. Přirozenou povahou duše je podřízenost Nejvyššímu Pánovi; její vnitřní funkcí je Mu sloužit. Proto všechny činnosti, které provádíme na základě pojetí „já“ a „moje“, bychom měli naprosto zavrhnout.
Přirozenou povahou duše je podřízenost Nejvyššímu Pánovi; její vnitřní funkcí je Mu sloužit. Proto všechny činnosti, které provádíme na základě pojetí „já“ a „moje“, bychom měli naprosto zavrhnout. Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža •4•
Amrita Vání Kdo je vzdělaný?
Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí Vzdělaným je ve skutečnosti oddaný, jehož inteligence je osvícená Védským poznáním. Šástra uvádí - paņďito bandha mokşa-vit, mūrkho dehādy-ahań-buddhiģ: „Moudrým je ten, kdo ví, jak se osvobodit z otroctví hmotného života, a hlupákem je ten, kdo se ztotožňuje se svým hmotným tělem a myslí.“ (Šrímad Bhágavatam 11.19.4142) Ten, kdo považuje hmotné tělo za vlastní já, je zcela jistě hlupák, dokonce i přesto, že může mít osvědčení o vzdělání. Světští učenci si uvědomují pouze světskou zvukovou vibraci. Protože jsou podmíněni iluzí a považují tělo za vlastní já, nemají schopnost si uvědomit skutečný význam písem. Protože Šrímad Bhágavatam a ostatní Védská literatura se neliší od Nejvyššího Pána, chápat a uvědomovat si je, lze pouze oddanou službou. Pyšní světští vzdělanci jsou opilí falešným egem, protože neslouží oddaně Pánovi. Jak by takový lidé mohli pochopit důvěrný význam písem v čele se Šrímad Bhágavatamem, jenž se neliší od Pána? Je možné, aby tvůrci idolů spatřili Pána v podobě Jeho božstva? Nejsou-li majetek, krása, vysoké zrození a vzdělání přisouzeny správným uchazečům, zapříčiňují zkázu. Pro •5•
neoddané jsou stejně dobré jako smrt. Vytvářejí úzkost, jsou příčinou hmotné existence a zvyšují falešné ego. Nicméně pro (skutečné) oddané jsou ozdobou a nevytvářejí žádné anárthy. Význam šástry a význam hmotné zvukové vibrace není stejný. Šástry zdánlivě obsahují světská slova, avšak jsou plná transcendentální zvukové vibrace. Jsou to inkarnace Nejvyššího Pána. Mahádžanové (uvědomělé duše) proto říkají, že transcendentální témata jsou nepochopitelná – Adhókšadža. Šástry - transcendentální zvukovou vibraci – si mohou uvědomit pouze oddaní praktikující oddanou službu, nelze si je uvědomit světským akademickým vzděláním. Šástra je přímo Krišna. Je to Jeho inkarnace. Pán Krišna se v podobě písma osobně projevil v tomto světě, aby nám dodal něco, co potřebujeme. Gaurangadéva řekl: 'śāstra-guru-ātma'-rūpe āpanāre jānāna 'kŗşņa mora prabhu, trātā' — jīvera haya jñāna „Pán Krišna se připomíná podmíněné duši, která na něho zapomněla skrze šástru (zjevené písmo), duchovního mistra a Nadduši. Tímto způsobem si může podmíněná živá bytost uvědomit, že Pán Krišna je jejím věčným Pánem a tím, kdo ji může osvobodit z hmotného otroctví.“ (Čaitanja Čaritámrita, Madhya 20.123) Pokusíme-li se studovat šástru s pomocí mentální spekulace, budeme podvedeni. Šástra vyjevuje svoje poklady pouze odevzdaným duším. Pokud máme stejnou neposkvrněnou oddanost jak k Nejvyššímu Pánovi, tak •6•
„Pokusíme-li se studovat šástru (zjevené písmo) s pomocí mentální spekulace, budeme podvedeni. Šástra vyjevuje svoje poklady pouze odevzdaným duším.“ Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí •7•
k duchovnímu mistrovi, vyjeví se nám význam všech písem automaticky. Lidé, kteří jsou pyšní na své vědomosti, nemohou chápat význam šástry. Pouze když nasloucháme od sádhuů tím, že odevzdáváme tělo, mysl a řeč, dostane se nám možnosti uvědomit si důvěrný význam šáster.
Rámánudžova tajná mantra
7. kapitola z knihy Šrí Guru a jeho milost Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža V případě Rámánudži existuje další příklad takovéhoto risku. Byl jeden alvar, jihoindický guru, který měl nejvyšší druh mantry. Rámánudža chtěl od něho tuto mantru. Alvar mu řekl: „Když nikomu tuto mantru neprozradíš, sdělím ti ji.“ Rámánudža souhlasil a s tímto slibem se obrátil na alvara a získal mantru. Veřejnost už byla obeznámena, že Rámánudža obdržel tuto mantru, a tak mnoho lidí stálo venku a čekalo. Znali již podmínky, za jakých Rámánudža přijal mantru od tohoto gurua. Hned jak Rámánudža vyšel, čekající dav se ho začal vyptávat: „Jaký druh mantry jsi dostal? Co je to za mantru? Osvobodí nás všechny?“ Rámánudža: „Ano.“ •8•
Dav: „Jaké je její znění?“ Rámánudža: „Zde je mantra.“ Řekl ji a jeho guru ho pokáral. „Co jsi to udělal? Víš, co tě čeká?“ „Ano, vím: věčné peklo. Ale tvá mantra je zcela jistě neselhávající, proto ať jsou oni zachráněni a já ať jdu do pekla.“ Jestliže přijmeš tento druh risku, tvůj guru ti požehná a ty nebudeš zatracen. Tento druh risku by měl žák přijmout pouze pod nátlakem, na základě duchovního vnuknutí. Když tak udělá, nemůže být nikdy zatracen. Oko Pána je zde, Bůh je zde, guru je zde. Nemůže než být spasen. Oni ho v nebezpečí neopustí a nebudou si myslet: „Osoba, která vykonává naše nařízení, jde do pekla.“ Mohou takovouto věc tolerovat? Jsou naši ochránci živí anebo mrtví? Musíme být natolik nesobečtí, abychom si mysleli: „Možná skončím v pekle, ale musím vykonat nařízení mého gurua. Nechť tedy skrze mě tato práce pokračuje.“ Tento druh důvěry v proces, v mantru, nám dává sílu vykonávat práci áčárji. Jestliže si myslím, že: „Tato medicína mi pomáhá; léčím se a tato medicína mi pomáhá,“ pak, když vidím podobný případ, mohu medicínu podat dále jemu. Džíva Gósvámí říká: jnana sathya vittha sathya. Mám-li nějaké peníze a jiná osoba trpí nedostatkem peněz, když držím pevně své peníze a ona leží vyhladovělá bez jídla, pak budu zodpovědný za její utrpení. Jestliže mám tedy nějaké poznání, jestliže mohu pomoci mému sousedovi, ale neučiním tak, budu za to zodpovědný. Tím, že mu nepomohu, spáchám přestupek vůči společnosti. •9•
Jednou jsem se zeptal jednoho doktora: „Máte o nemocích dokonalé poznání? Proč se potom odvažujete léčit pacienta? Máte skromné poznání. Neznáte jeho tělo dokonale. Léčíte ho a mýlíte se.“ Doktor nic nenamítal. Náhle mě však napadlo, že jakmile budeme vyžadovat od doktora, aby
„Pokud nesloužíme společnosti s tím, co jsme od gurua obdrželi, poneseme za to zodpovědnost. Pokárá nás: „Přijal jsi ode mě tolik energie a nyní si ji necháváš pro sebe? Musíš zanechat této nedbalosti a pomáhat ostatním.“"
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža • 10 •
dokonale poznal všechno o nemocích, poté bude celá metoda léčby zbytečná. Protože mají všichni poloviční poznání a není nikoho, kdo by vlastnil plné poznání, měl by být tento léčebný proces zrušen? To není možné. Ať už je naše poznání jakékoliv, musíme upřímně pomáhat ostatním, aby vyvinuli správnou víru. V tomto duchu může člověk přijmout práci áčárji, jinak mu to bude vyčítáno. Avšak musíme si dávat pozor, protože pokud se objeví guru vyšší kvality, musíme pomoci ostatním, aby přijali jeho. Nesmíme páchat přestupky. V Hari-Bhakti-Viláse stojí, že pokud je dostupná osoba vyššího stupně, osoby nižšího stupně by neměli riskovat přijímat žáky. Předpokládejme, že farmář má úrodnou půdu a dva druhy semen. Lepší semena by měla být zaseta první. Pokud lepší semena nejsou dostupná, pak mohou být zaseta obyčejná semena. Aby byla lepší sklizeň, měla by být zaseta lepší semena. Pokud jsme odpoutáni, pokud jsme čistí v srdci a pokud jsme nesobečtí, upřednostníme lepší semena. Nižší druh semen by měl být dán stranou. Čili, když je kdekoliv v dosahu dostupný vyšší druh gurua, nižší druh gurua by neměl překážet.
Nejnižší z nejnižších Oddaný: Oddaný však o sobě uvažuje jako o nejnižším, a proto bude vždy chtít přivést ostatní k vyššímu guruovi. Šríla Šrídhar Mahárádža: Stupeň oddanosti ke Krišnovi nás dovede k tomuto druhu uvažování: „Jsem nikdo. Jsem nejnižší • 11 •
z nejnižších.“ Přesto však, když nám bude vnuknuta inspirace jednat jako guru, potřeba učit k nám přijde skrze nařízení Krišny: „Musíš to dělat.“ V tomto případě Krišna chce, abychom to dělali. Je to Jeho vůle. Čaitanja Maháprabhu říká: „Sanátano, Krišnova milost protéká skrze Mne k tobě; prochází Mnou, ale já všem těmto slovům nerozumím.“ Cítím něco podobného. Vykonávám nařízení mého áčárji. Přestože jsem nízký, přijal jsem tuto povinnost, která mi byla nařízena mým áčárjou. S touto vnitřní potřebou může osoba vykonávat práci áčárji. Není to jen vnější, ale také vnitřní záležitost. Áčárja nás požádal: „Zaměstnej se kázáním; jsi kvalifikován. Pokud tak neuděláš, na co jsem ti to dal? Tak jako já rozšiřuji toto poselství, rozšiřuj ho i ty.“ Jestliže někdo cítí takovéto upřímné nutkání ve svém srdci, musí tuto práci dělat. Pokud nesloužíme společnosti s tím, co jsme od gurua obdrželi, poneseme za to zodpovědnost. Pokárá nás: „Přijal jsi ode mě tolik energie a nyní si ji necháváš pro sebe? Musíš zanechat této nedbalosti a pomáhat ostatním.“ Pokud někdo pocítí tento druh inspirace, měl by se snažit naplnit toto nařízení; ale i přesto je to obtížné. Stát se guruem, zaujmout pozici gurua, úctu gurua, je jedna věc; a plnit povinnosti je věc druhá. Je třeba být upřímný. To je samozřejmě obtížné. Není pochyb o tom, že je to obtížné; jestliže je osoba neúspěšná, bude ztracena a ostatní budou ztraceni také. Pokud je on sám plný klamu, bude ve jménu pomoci ostatním podvádět ostatní. Musíme tedy pečlivě ochraňovat to, co jsme dostali od našeho gurua a zároveň se musíme starat o to, zdali jsme schopni vykonat tuto povinnost, • 12 •
zdali jsme schopni pomáhat ostatním.
Past na Gurua Oddaný: Můžete poskytovat duchovní vedení bez zasvěcení? Můžete vysvětlit ostatním, co jste slyšel od vašeho duchovního mistra. Proč je tedy nutné přijímat zasvěcení? Šríla Šrídhar Mahárádža: To je také past na gurua. Poučuješ o duchovním životě ostatní a ti, kteří přijali tvé poučení, budou říkat: „Nepůjdu k nikomu jinému. Přijmu pouze to, co jsem slyšel od tebe, nepřijmu za gurua nikoho jiného než tebe.“ Oddaný: Ale já můžu odpovědět: „Jestliže přijímáš mě, potom ti říkám, přijmi jeho.“ Šríla Šrídhar Mahárádža: Jestliže to takhle upřímně cítíš, můžeš říci: „Pokud máš skutečnou víru ve mne, říkám ti, jdi k tomuto džentlmenovi.“ Můžeš to říci, pokud upřímně věříš, že ta druhá osoba stojí výše než ty. Ale když vidíš, že společností ustanovený áčárja je pokleslý, budeš uvažovat: „Jak bych mohl doporučit tuto osobu tomuto džentlmenovi?“ V takovém případě přijmu zodpovědnost a budu vykonávat práci jako jeho guru. To vše závisí na upřímné realizaci (uvědomění). slovník pojmů: alvár – věčný společník Pána * mantra – transcendentální zvuková formule, který osvobozuje mysl * áčárja – autorizovaný učitel, který učí vlastním příkladem • 13 •
Upřímný dotazovatel
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža Musíme být schopni rozeznat rozdíl mezi služebníkem a obchodníkem. Mnozí se snaží z nějakého obchodního důvodu. Skutečný oddaný by ovšem měl mít povahu služebníka. Šrí Prahláda Mahárádža uvedl, že ten, kdo se stýká se sádhuy s vidinou zisku něčeho v osobním zájmu, se sádhuy obchoduje. Uvažuje způsobem: „Kolik toho můžu získat a kolik budu muset obětovat?“ Čistý oddaný by ovšem tento druh odděleného zájmu mít neměl. Spíše by se měl pokusit být zajedno se zájmy Pána. Nezáleží na tom, jaké postavení zaujímá – je-li brahmačarí, sanjásí, grihastha nebo vánaprastha – důležité je, aby měl vůli ztotožnit se s Pánovým zájmem (visate tad anantaram). Nebude se mu zamlouvat ponechávat si nějaké oddělené konto. Jeho jediným cílem bude získat vstup do Boží rodiny. To je základ čisté oddanosti. tato māń tattvato jñātvā, viśate tad anantaram (Bhagavad-gítá 18.55) Chceme se odevzdat, být zajedno s Pánovým zájmem. Nechceme se na Něho obracet, abychom Mu kladli otázky, uchovávali si odpovědi po kapsách a potom s nimi někde nějakým způsobem obchodovali. Jednou, když mi bylo kladeno množství dotazů, odpověděl jsem: „Tohle není žádná dotazovací kancelář.“ • 14 •
Svým tázáním se pokouší uspokojit svoji línou zvědavost nebo, jinak řečeno, chtějí se stát pány mnoha klíčů, aby tak byli schopni nabídnout řešení na něčí problém a získat si tím určité postavení. Mají mnoho motivů, aniž by byli schopni pochopit, co je opravdu nutné.
„Jednou, když mi bylo kladeno množství dotazů, odpověděl jsem: „Tohle není žádná dotazovací kancelář.“ Svým tázáním se pokouší uspokojit svoji línou zvědavost nebo, jinak řečeno, chtějí se stát pány mnoha klíčů, aby tak byli schopni nabídnout řešení na něčí problém a získat si tím určité postavení. Mají mnoho motivů, aniž by byli schopni pochopit, co je opravdu nutné."
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža • 15 •
K tomu, abychom mohli provádět uctívání, je zapotřebí obstarat několik specifických prostředků, jako vonné tyčinky, květ, lampu, atd. Podobně, chceme-li si uvědomit, co to je nadsubjektivní sféra, potřebujeme k tomu tři specifické věci: pranipat, pariprasna a seva. Bez těchto tří složek bude naše hledání nepodstatnou a absurdní napodobeninou. Pranipata znamená „položit se blízko k chodidlům uctívaného“. Neboli: „Ukončil jsem veškeré počiny mé minulé úrovně života. Nesetkal jsem se tam s ničím, co by dokázalo naplnit můj životní cíl. Po vyplnění všech mých „úkolů“ jsem se konečně dostal sem.“ To je praktický symptom toho, co pranipata znamená. Pariprasna znamená „upřímné dotazování.“ Opravdové a upřímné dotazování je povoleno. Takovéto dotazování se nese v duchu: „Chci se dozvědět, jak mohu být nějakým způsobem použit. Veškeré myšlenky na žití někde jinde jsou pryč. Můj jediný dotaz je: „Jak mohu být použit tady?“ A seva, služba, je tím nejdůležitějším faktorem. „Přišel jsem sloužit a být použit k účelu subjektu, na nějž jsem se tak dlouho dotazoval. Nepřišel jsem proto, abych si odsud něco odnesl. Přišel jsem pouze sloužit, bez jakéhokoliv postraního motivu.“ brahmačarí – student v celibátu, který se věnuje duchovnímu studiu * grihasta – hospodář žijící rodinným životem * vánaprastha – řád života v ústraní, který se přijímá po řádu života hospodáře * sanjásí – člověk v řádu odříkání • 16 •
Rága-bhakti
Óm Višnupáda Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža Ve Vradžabhúmi se můžeme setkat s několika hlupáky, kteří tvrdí, že k dosažení vaidhi-bhakti je třeba tisíce zrození, ale rága-bhakti můžeš dosáhnout za pouhou hodinu. Kvůli tomuto tvrzení toho tito darebáci nedosáhnou ani po mnoha tisících zrození! Myslí si, že chápou knihy Šríly Višvanáthy Čakravartího Thákury nebo Rúpy Gósvámího. Pochopit Bhakti-rasamrita-sindhu nebo Udžvala-nílamani ovšem není tak jednoduché. S radostí diskutují tyto libě znějící verše. Jeden verš má ovšem tři různé významy. Ten, kdo to čte, má svoje pochopení lišící se od toho, kdo naslouchá a od toho, kdo se dotazuje. Mezi třemi lidmi se tedy setkáme s třemi různými pochopeními. Taková je povaha knih Rúpy Gósvámího. Kdo chápe Rúpu Gósvámího? Pouze ten, kdo dosáhl stejné úrovně jako on. Musíme se tedy snažit této úrovně dosáhnout. V jedné sloce Rúpa Gósvámí popisuje, jak gópí vytvořily Rádhárání účes, jenž vypadal jako hadí hlavy. Když si to přečetl Sanátana Gósvámí, řekl, že tento popis nebyl správný. Proč je tu přirovnán cop Rádhá Déví k hadí hlavě? Po určité době se mu ovšem naskytla příležitost přihlížet několika hrajícím si dívkám, jejichž copy vypadaly jako hadí hlavy. Viděl na jejich hlavách hady, proto je rychle varoval: „Co se to děje? Na vašich hlavách jsou hadi!“ Jakmile na ně promluvil, se smíchem • 17 •
zmizely. V ten okamžik Sanátana Gósvámí pochopil, že Rúpa Gósvámí měl pravdu. Čte-li tedy někdo knihy Rúpy Gósvámího a dochází přitom sám k vlastním závěrům, zajisté se bude mýlit. My nejsme autoritami, které mohou o těchto věcech diskutovat. I když někdo může být inteligentní učenec znalý sanskritu, neznamená to ještě, že může pochopit učení Rúpy Gósvámího. Může být schopen je vysvětlit, ale k tomu, aby je uvedl v praxi, potřebuje požehnání Rúpy Gósvámího. Není tomu tak, že
„Čte-li tedy někdo knihy Rúpy Gósvámího a dochází přitom sám k vlastním závěrům, zajisté se bude mýlit. My nejsme autoritami, které mohou o těchto věcech diskutovat.“ Óm Višnupáda Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža • 18 •
čtením knih takových mahápurušů, jako je Rúpa Gósvámí nebo Čaitanja Bhágavata a Čaitanja Čaritámrita, můžeme těmto knihám porozumět. Musíme vždy záviset na jejich milosti. Kavirádža Gósvámí se modlí na konci každé kapitoly: „Uctívám Nitjánandu Prabhua, uctívám Advaitu Prabhua, uctívám Raghunáthu Prabhua atd.“ K čemu potřebuje těchto dvacet řádků pořád opakovat? Ztrácel tím snad jen čas nebo prostě plýtval papírem? Ne. On říká: „Vzdávám tyto své modlitby, protože si jsem vědom svých nedostatků. Potřebuji tedy jejich požehnání. Pouze díky jejich požehnání budu schopen chápat a psát a moje psaní bude dokonalé.“ Naprosto jasně to uvádí. Zároveň ale také říká, že on není tím, kdo píše. Tím, kdo píše, je Madana Móhana, a on je Jeho pouhým instrumentem. Neustále tu musí existovat tohle spojení. Tak veliká osobnost tvrdí, že nechce psát nic o lílách, protože se k tomu necítí být způsobilý. „Nemohu psát nic o Čaitanjovi, nejsem k tomu kvalifikován. Proč mně žádáš, abych o tom psal?“ Takto se vyjadřuje tato vysoce způsobilá osoba. Ovšem hlupáci se ženou tam, kam se andělé neodvažují vstoupit. Andělé se zdráhají tomu přiblížit, ale hlupáci k tomu běží, jako by měli nějakou sílu. Jsou to hlupáci, kteří tvrdí, že chápou knihy Rúpy Gósvámího nebo jeho rágánuga-bhakti. Jsou hloupí. slovník pojmů: vaidhi-bhakti - oddaná služba, jež se vykonává pod vedením nařízení a omezení písem * ráganuga-bhakti - „Ráganuga• 19 •
bhakti je definována jako taková oddanost, která následuje ragátmiku-bhakti, jíž se vyznačují obyvatelé Vradži.“ (Bhaktirasamrita-sindhu 1.2.270, Č.Č. Madhya 22.154) * rágátmikabhakti - „Rága je definována jako spontánní hluboká žízeň po objektu lásky. Bhakti, která je exklusivně poháněna touto žízní, se nazývá rágátmika-bhakti.“ (Bhakti-rasamrita-sindhu 1.2.272, Č.Č. Madhya 22.150) * líla – zábava; hra
Rituály před Pánovou svatbou Čaitanja Bhágavata, Ádi-khanda, 15. kapitola Šríla Vrindávana Dása Thákura
Sanátana Mišra radostně přišel v doprovodu bráhmanů, rodinných příslušníků, hudebníků, tanečníků a zpěváků a přinesl s sebou ingredience pro obřad Adhivása. V příznivou chvíli pak podle védských pokynů s radostí nanesl santálovou pastu na Pánovo čelo. V tom okamžiku začali všichni bouřlivě opěvovat Pána Hariho a každý odříkával mantry. Počestné ženy vytvářely příznivé zvuky ulu-dhvani. Zpěv a hra hudebních nástrojů naplnily celý dům extází. Po dokončení obřadu Adhivása se král bráhmanů Sanátana Mišra vrátil domů. Mezitím se Pánovi rodinní příslušníci odebrali do domu nevěsty, aby tam také vykonali obřad Adhivása. Rodinní příslušníci jak nevěsty, tak i ženicha také vykonali rituály, které byly běžným zvykem. Příštího dne se Pán časně z rána vykoupal v Ganze a uctil Pána Višnua. Poté si sedl se svými rodinnými příslušníky • 20 •
k vykonání obřadu Nándímukha. Hudební nástroje, tanec a zpěv vytvořily příjemný vzruch a všude se objevily sladké zvuky jásavého radování. Nádoby na vodu, neloupaná rýže, jogurt, ghí lampy a mangové listy byly umístěny uvnitř i vně domu. Na všech stranách vlály různé barevné vlajky a šňůry mangových listů, které byly navázány na banánovnících. Matka Šačí a další počestné ženy začaly vykonávat různé rituály, které byly obvyklým zvykem. Šačí nejprve radostně uctila Gangu a pak šla spolu se skupinou hudebníků uctívat bohyni Šaští. Po uctívání Šaští odešla do domů svých příbuzných, kde před návratem domů vykonala rituály podle běžného zvyku. Poté Šačí uspokojila ženy nafouklou rýží, banány, olejem, panem (betelový oříšek) a rumělkou. Vlivem Nejvyššího Pána se všechny předměty neomezeně násobily. Tak Šačí také opakovaně dala dary každé ženě. Ženy také přišly, aby se vykoupaly v oleji. Nebylo jediné ženy, která by se necítila plně uspokojena. V domě Višnupriji mezitím její matka s velkou spokojeností vykonala různé rituály dle tradičních zvyklostí. Poté, co Rádža Pandit radostně rozdal všechen svůj rozličný majetek, vznášel se na vlnách oceánu blaženosti. Po dokončení všech předepsaných rituálů se Šrí Gaurasundara posadil a chvíli odpočíval. Poté Pán pokorně uspokojil všechny bráhmany jídlem a tkaninami. Pán každému uctivě věnoval milodar podle jeho způsobilosti. Bráhmanové láskyplně požehnali Višvambharovi a vešli do Jeho domu, aby se najedli. Když se přiblížilo odpoledne, všichni začali Pána • 21 •
oblékat. Pánovy krásné údy byly potřené santálovou pastou, ve které bylo přimícháno aguru. Jeho čelo bylo potřeno ve tvaru půlměsíce pastou ze santálového dřeva a přes ni byl pomocí aguru namalován okouzlující tilak. Na hlavě měl nasazenou nádhernou korunu a voňavé květinové girlandy pokrývaly jeho tělo. Měl na sobě jemně žlutou látku podkasanou ve třech rozích a jeho krásné oči byly ozdobeny kadžalou. Tráva durva byla svázána provázkem kolem Jeho pravého zápěstí a v rukou držel zrcadlo a čerstvý banánový list. Jeho uši byly ozdobeny zlatými náušnicemi a paže měl ozdobené různými náramky s drahokamy. Tak každý radostně zdobil Pánovy končetiny patřičnými předměty. Při pohledu na krásně ozdobenou podobu Pána byli všichni shromáždění muži a ženy přemoženi a zapomněli na sebe. Uprostřed odpoledne si řekli: „Nyní začněme naši příznivou cestu. Několik hodin se budeme procházet ulicemi Navadvípu a přesně za soumraku dorazíme do domu nevěsty.“ Buddhimanta Khán v tu chvíli radostně přinesl Pánovi překrásná nosítka. Hudební nástroje a zpěv vytvořily rušno, zatímco bráhmanové zpívali příznivé védské mantry. Profesionální recitátoři začali přednášet různé modlitby. Celá scéna se jevila, jako kdyby byla přišla zosobněná blaženost. Pán Gauránga obešel svou matku a poklonil se bráhmanům. Když pak nastoupil na palankýn, ze všech stran se ozývalo: „Džaj! Džaj!“ Ženy se přidaly se zvuky ulu-dhváni, a tak nebylo slyšet nic jiného než příznivé vibrace. Pánův průvod se nejprve ubíral ke břehu Gangy, kde jim nad hlavami • 22 •
svítil půlměsíc. Zažehli tisíce lamp a zapálili různé ohňostroje. Pěší průvod vedl Buddhimanta Khán následován výběrčími daní. Ti byli pro změnu následováni lidmi, kteří nesli různé barevné vlajky. Dále šla skupina šašků, kteří byli oblečeni v různých kostýmech. Ti byli následovaní různými skupinami tanečníků, kteří slavnostně tančili. Hráli na různé hudební nástroje, jako džajadháky, víradháky, mridangy, káhály, tympány, bubínky, lastury, flétny, kartály, varangy, rohy a panča-šabdí. Kdo by dokázal vyjmenovat všechny nástroje, na které hráli? Miliony dětí tančili spolu s hudbou a Pán se na to všechno s úsměvem díval. slovník pojmů: nándímukha - Slovo nándímukha-karma je spojením nándí (oslava velkého štěstí) a mukha (princip), anebo nándí (příznivý) a mukha (začátek). Tento obřad je podrobným obřadem uctívání předků (šráddha). Obětiny se nabízí: 1) otci, dědovi, pradědovi a prapradědovi z otcovi strany; dále pak dědovi, pradědovi a prapradědovi z matčiny strany. 2) matce, babičce, prababičce a praprababičce z matčiny strany, dále pak babičce, prababičce a praprababičce z otcovi strany. Šrí Gopála Bhatta Gósvámí, autor vaišnavských písem, napsal ve své Sat-kriyá-sára-dípice: „Vaišnavové by tento obřad neměli vykonávat ze strachu, že se dopustí přestupku vůči Svatému Jménu. Člověk by měl pro uspokojení předků vzpomínat na Pána Višnua, uctívat duchovního mistra a jako dobročinnost by měl dle svých možností rozdávat Vaišnavům • 23 •
a bráhmanům oblečení a potraviny. Tímto způsobem uspokojí svoje předky. * bráhmana – „Moudrá bytost, která zná Nejvyššího Pána, Parabrahman, skrze proces oddané služby, je bráhmana.“ (Brihad-Áranyaka Upanišad 4.4.21); „Ó Gárgi, ten, kdo je obeznámen s neselhávající Pravdou, díky níž překročí smrt, je bráhmana.“ (Brihad-Áranyaka Upanišad 3.9.10)
Šrímad Bhágavatam Sárártha-varšiní-tiká
komentář Šríly Višvanátha Čakravartího Thákury
Šrímad Bhágavatam 11.2.33 śrī-kavir uvāca manye 'kutaścid-bhayam acyutasya pādāmbujopāsanam atra nityam udvigna-buddher asad-ātma-bhāvād viśvātmanā yatra nivartate bhīģ Kavi řekl: Dle mého uvážení, ten, jehož inteligence je neustále rozrušená, neboť se falešně ztotožňuje s dočasným hmotným světem, se může osvobodit od strachu pouze tak, že bude uctívat lotosová chodidla neselhávajícího Pána. Nadduše díky tomuto uctívání ničí v osobě veškerý strach. Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura: Ó Králi (Nimi)! Vidím, že všechny dharmy obsahují element strachu. Avšak bhakti dává nebojácnost. Za nejvyšší cíl považuji bhakti, • 24 •
jejíž provádění osvobodí osobu od strachu z času, od strachu z karmy a od strachu z ostatních překážek. Hlavní kvalifikace je zmíněna. Osoba je rozrušená svými (atma) myšlenkami na tělo a rodinu (asat), jichž je velice těžké se zbavit. To znamená, že se musí vzdát pouta k tělu, domu a ostatním objektům, které jsou nepříznivé pro bhakti. Když někdo provádí toto uctívání, Nadduše zničí strach.
Šrímad Bhágavatam 11.2.34 ye vai bhagavatā proktā upāyā hy ātma-labdhaye añjaģ puńsām aviduşāń viddhi bhāgavatān hi tān Dokonce i pokud hloupé živé bytosti přijmou způsoby předepsané Nejvyšším Pánem, mohou Ho velice snadno poznat. Proces, který Pán doporučil, se nazývá bhagavata-dharma. Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura: Vlastnosti bhagavata-dharmy jsou zde popsány. Varnašráma byla vyřčena Manuem a ostatními. Ale protože je bhakti největším tajemstvím, hovoří ji samotný Pán. Věz, že metodou, jak rychle dosáhnout vlastního prospěchu (atma-labdhaye), je bhagavata-dharma, a to dokonce i pro hlupáka.
Šrímad Bhágavatam 11.2.35 yān āsthāya naro rājan na pramādyeta karhicit • 25 •
dhāvan nimīlya vā netre na skhalen na pated iha Ó Králi (Nimi), toho, kdo přijme tento proces oddané služby, nikdy nezasáhne pýcha. Dokonce i když poběží se zavřenýma očima, nikdy neklopýtne ani nespadne. Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura: Zde je vysvětlena síla procesu. Toho, kdo přijal útočiště tohoto procesu a má víru (astha) – má pouze víru, co potom říci, když proces praktikuje – nikdy silně (pro) nezasáhne pýcha (madhyeta). V procesech karmy a jógy praktikant zpyšní. Pramadhyeta může také znamenat, „nikdy se nestane nepozorným“. To znamená, že ho překážky nemohou přemoci. A co více - ten, kdo se odevzdá bhakti, ať už se zavřenýma či otevřenýma očima nikdy nezakopne ani neupadne, dokonce i když poběží. Někdo může nabídnout jednoduchý proces řka: „Utíkej se zavřenýma očima a používej metodu, kterou učím já.“ Neměj však žádné pochyby. Běžet znamená hýbat se předsunutím nohy dopředu a umístěním ji na zem. Po chvilce chůze může někdo zakopnout a čím déle se pohybuje, tím větší je pravděpodobnost pádu. Když však někdo praktikuje trochu nebo hodně z jedné odnože (anga) mezi mnoha odnožemi bhakti, nedochází ke ztrátě, tak jako v případě karmy. Praktikant neztratí výsledek tím, že bude praktikovat pouze jednu odnož po krátkou dobu. Přestože je v současnosti nevědomý, provádí-li bhakti aniž by si toho byl vědom, není to chyba. Co potom říci o vědomém provádění bhakti. Nicméně neprovádět ani jedinou odnož bhakti je • 26 •
chyba, neboť bylo řečeno, že je třeba mít v bhakti víru. Jedná-li někdo tímto způsobem, odpadne ze správné cesty. Následovat jinou cestu k dosažení Pána je velká chyba: śruti-smŗti-purāņādi-pañcarātra-vidhiń vinā aikāntikī harer bhaktir utpātāyaiva kalpate „Dokonce i když se zdá, že někdo dosáhl stálosti v praktikování čisté bhakti Pánovi, zavrhuje-li z nedostatku víry regulativní principy šruti, smrti, purán a pančarátry, potom se taková bhakti stane neštěstím.“ (Nárada Pančarátra; Bhakti-rasamrita-sindhu 1.2.101) Ten, kdo začal bhakti, už není nadále kvalifikován pro varnašrámu. V bhakti se nezvažuje, jestli někdo vykonal tyto povinnosti či nikoliv. Pán říká: tāvat karmāņi kurvīta na nirvidyeta yāvatā mat-kathā-śravaņādau vā śraddhā yāvan na jāyate „Tak dlouho, dokud se člověk neodpoutá od svých pravidelných a denních povinností nebo dokud neprobudí svoji víru v naslouchání námětů o Mně (hari-kathá), musí vykonávat svoje předepsané povinnosti varnašrámy.“ (Šrímad Bhágavatam 11.20.9) V této kapitole bude později řečeno (verš 37) bhaktyaikayesam guru-devatatma. Slovo ekaya přehlasovalo bhaktya, což znamená, že karma mišra a ostatní druhy bhakti jsou také zavrženy. • 27 •
slovník pojmů: bhakti – oddaná služba Nejvyššímu Pánovi * dharma – přirozená funkce živé bytosti; náboženství; povinnost * karma – světský (plodný) čin; dobré nebo špatné skutky konané pro vlastní požitek; následky činů konaných v tomto nebo minulých životech * jňána – poznání * (daiva) varnašráma - (božské) společensko-náboženské zřízení s Bohem v centru, sestávající ze čty varen - společenských tříd (bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové) a čtyř ášramů – duchovních stádií života (brahmačárja, grihasta, vánaprastha a sannjása), v nichž každý plní svoji přirozenou funkci či povinnost (dharmu). Je-li toto náboženské zřízení zvráceno ateistickými sklony, nazývá se asura varnašráma, neboli démonské zřízení. * karma mišra bhakti – oddaná služba Nejvyššímu Pánovi znečištěná hmotnými touhami
Sloužíme! Ale komu? Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
Proč je jogín považován za bezbožného? Co dělá? Chce ovládat ostatní, chce řídit celý vesmír. Proč? Pro svůj vlastní požitek. Snaží se získat sílu, aby si mohl užívat. Dále tu jsou májávádí (iluzionisté); ti uctívají Višnua, Súrju, Šivu, Durgu a Ganéše (pančopásana). Chovají se jako oddaní – uctívají božstva, dokonce pláčí, když zpívají „Haré Krišna, Haré Krišna“. Jen co ale dosáhnou svého takzvaného osvobození, vzdají se těchto praktik. Nepotřebují Višnua, • 28 •
Ganéše, nikoho. Myslí si, že se sami stali bohy: „Teď si užíváme, teď jsme mocní.“ To je bezbožné. Ti, které zajímá pouze jejich vlastní požitek, budou Pánem podvedeni. Nikdy nepochopí, co to znamená oddaná služba, protože nepochopili, že Pán je Osoba, stejně jako jsme osobami i my. A On má touhu si užívat, nekonečnou touhu. Jeho jediným zájmem je užívat si. A jediným zájmem oddaných je Mu v tom pomáhat. Pokud se tedy nacházíme v postavení služebníka, který Pánovi poskytuje potěšení, pak jsme ve svém původním, radostném postavení – sat čit ananda (věční, plni poznání a blaha) – vše je dokonalé. Pokud si ale chcete užívat odděleně od Něho – pokud sami chcete být bohem – pak vás Pán umístí do tohoto hmotného světa, do těla kamene, mravence či čehokoli jiného, a vy se tak můžete stát bohem svého malého vesmíru. Zaprvé bychom měli pochopit, že jen vzácně se najde někdo, kdo si uvědomil, co je to služba Krišnovi. To, co děláme my, není čistá oddaná služba. Sloužíme, ale naší motivací ve skutečnosti není uspokojit Krišnu. Myslíme jen na sebe, my chceme být šťastní. To, co vykonáváme, není opravdová služba. V našem současném postavení nedokážeme Krišnu uspokojit. Zadruhé, pokud chceme sloužit Krišnovi, musíme získat duchovní tělo; duchovní tělo sice už máme, ale jsme si toho vědomi? S vaším duchovním tělem můžete Krišnovi sloužit tváří v tvář. Můžete mu něco nabídnout a On například řekne „děkuji“ - tak nějak to probíhá, jde o sladkou výměnu. Nyní však pohybujeme pouze naším hrubým tělem, možná i myslí. • 29 •
„Sloužíme, ale naší motivací ve skutečnosti není uspokojit Krišnu. Myslíme jen na sebe, my chceme být šťastní. To, co vykonáváme, není opravdová služba. V našem současném postavení nedokážeme Krišnu uspokojit.“ Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
• 30 •
Je těžké dosáhnout opravdové oddané služby. Ti, kteří jsou s Krišnou v reálném spojení, se z této služby samozřejmě radují, avšak neslouží proto, aby si to užívali. Slouží, protože Krišna si to užívá. Jejich radost je závislá pouze na radosti Krišny. Žádné jiné pojetí u nich nepřipadá v úvahu. Mohou mít v oblibě cokoli, ale pokud Krišna není šťastný, ani oni nejsou šťastní. Soustřeďují se pouze na jedinou věc – Krišna se musí neustále smát, Krišna musí být stále šťastný. Jak může být spokojený s mými aktivitami? Dělám chyby na každém kroku, jsem na té nejnižší úrovni. Ne, nyní nejsme kvalifikovaní. To, jak uspokojit Krišnu, se musíme učit od našeho duchovního mistra a od těch oddaných, kteří vědí, jak Krišnu uspokojit. Pokud jim budeme sloužit, dříve nebo později dojde ke změně v našem srdci. Touto změnou se rozumí, že nebudeme mít zájem o nic, co nelze použít ve službě Krišnovi; pokud to tak či onak nemůže být spojeno s Krišnou. Můžeme těmto věcem porozumět, ale na to, abychom praktikovali 24 hodin denně, je nutná změna v srdci. Pokud si neustále musíme připomínat: „To je pro Krišnu, musím to udělat“, tak to není příliš vysoký standard. Ti, u kterých ke změně v srdci došlo, kteří jsou plně uvědomělí na úrovni rágy, takto přemýšlet nemusí. Všechno vidí ve spojení s Krišnou automaticky. Nejsou schopni myslet jinak. Tak, jako my musíme naší mysl nutit ke smýšlení „Toto je pro Krišnu,“ oni by museli myslet: „Ach, toto může být použito pro můj požitek.“ To je nepřirozené. Pro nás všechny je ale přirozené myslet si: „Může to být použito pro mě? Ne? Tak to nechám • 31 •
Krišnovi.“ Naše pohnutky nejsou příliš čisté. Nyní je naše bhakti, oddanost, smísena s karmou, jňánou, jógou - s různými druhy tužeb. Býváme zlostní, nedokážeme pochopit postavení Pána a Jeho čistých oddaných. Neuvědomujeme si, kdo je oddaný a kdo neoddaný. Musíme projít mnoha životy, abychom tyto věci pochopili. Nyní soudíme, kdo je čistý oddaný, podle toho, jak nás umí potěšit: „Ó, působí mi potěšení; dává mi vše, co mám rád. Ten musí být velice čistý.“ Existují tedy různé stupně uvědomění. Měli bychom se řídit podle gurua, šástry a Vaišnavů. Ti definují čistou oddanou službu a to, kdo je oddaný a kdo není, kdo je uvědomělý (a na jaké úrovni) a kdo je podvodník, kdo pouze předstírá navenek, ale chybí mu náležité vědomí. Záleží na tom, nakolik jsme seriózní, a co opravdu chceme. My sami nevíme, co opravdu chceme, ale Krišna to ví a pošle nám patřičnou společnost dle naší upřímnosti. Přitahují nás ti, kteří nám dávají to, počem v našem současném postavení toužíme. slovník pojmů: májáváda – uctívání produktu (prakrita) hmotné přírody a jeho matky, tedy hmotné přírody (prakriti), je známé jako májaváda (iluzionismus). Osvobození, jež je vrcholným cílem uctívání přírody, neboli iluzionismu, dle názoru profesorů této filozofie není ničím jiným než stavem ponoření se do nemanifestované hmotné přírody, čehož lze dosáhnout postupným otupováním smyslového vnímání. (Sajjana-Tošaní, srpen 1927) • 32 •
Stálý chrámový program Nedělní festival 17.00: Bhadžan • 18.00: Lekce • 19.00: Sandhja árati • 19.15: Tulasí parikrama • 19.30: Prasádam • 20.25 Šájan árati
Ranní program (denně)
4.30: Mangala árati • 4.45: Tulasí parikrama • 5.00: Bhadžan násl. džapa • 7.45: Šringara árati, násl. bhadžan • 8.35: Čtení ze Šrímad Bhágavatamu • 9.15: Guru púdža, násl. Bhoga árati • 9.30: Prasádam
Večerní program (denně kromě neděle) 19.00: Sandhja árati • 19.15: Tulasí parikrama, násl. bhadžan • 19.55: Lekce • 20.30 Šájan árati, násl. prasádam Bhadžan: Duchovní písně za doprovodu tradičních nástrojů • Árati: Chrámová ceremonie • Prasádam: Duchovní vegetariánské jídlo
Tištěná Gaura Vání jsou k dostání v těchto kamenných prodejnách Ganga (www.sari.cz): Praha Koněvova 51 a Brno Náměstí Svobody 17 - Dům Pánů z Lipé, 2. patro.
Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré
Áčárja Nitya-lílá-pravišta Óm Višnupáda 108 Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža
Šrí Šrí R ádhá Góvinda Gaudíja Math Sri Krishna Chaitanya Mission Wienerbergstrasse 29A/Top3 • 1120 Wien Tel. +43 18 120 574 • www.radha-govinda.net