11/2013
OBCHODNÍ LISTINY
44. VYDÁNÍ ŠKOLNÍHO ČASOPISU WWW.OBCHODNI-LISTINY.WZ.CZ 13. 11. 2013
Ú ÚVVO OD DN NÍÍKK ŠŠÉÉFFRREED DAAKKTTO ORRAA Milí studenti, s menším zpožděním Vám přinášíme listopadové číslo Obchodních listin. Zima se nám pomalým krokem blíží, to určitě pocítili všichni. Jen doufám, že si vezmete něco teplého, až si budete chtít počíst nové číslo, a nepoužili ho jako topivo. Od tohoto čísla mezi redaktory oficiálně patří mnoho studentů z prvních ročníků, čemuž můžeme být jen rádi. Doufám, že i pro tento měsíc časopis Obchodní listiny bude s Vámi a Vy si, ať už o přestávkách nebo při hodinách ;-), budete užívat příjemného čtení. Adriana Micáková
RREED DAAKKCCEE ŘŘÍÍJJN NO OVVÉÉH HO O ČČÍÍSSLLAA Šéfredaktor: Adriana Micáková Redaktoři z obchodní akademie Kateřina Zlesáková – Adriana Micáková – Kryštof Sadílek – Kryštof Rosmann – Anna Vašková Redaktoři z ekonomického lycea Jan Vajsejtl – Adéla Košková Redaktoři z veřejnosprávní činnosti Tereza Petreková Externisté Lenka Prágrová A nezapomeňme Korektura: Paní profesorka Lapková - Web stránky: Tereza Krédlová
O OBBSSAAH H ÚVOD A OBSAH ............................................................................... 1 ZE ŽIVOTA ŠKOLY .......................................................................... 2 ZE SVĚTA SPORTU ......................................................................... 4 MĚLO BY SE VĚDĚT....................................................................... 5 ŽIJEME HUDBOU ............................................................................. 7 ZE SVĚTA IT A INTERNETU....................................................... 8 KNIHOVNA ........................................................................................ 9 BÁSNĚ A JINÉ VÝTVORY ZE ŠUPLÍKU................................... 9 PARODOSKOP .................................................................................. 12 POKUS O FTIP .................................................................................. 14 CHUCKOVO OKÉNKO .................................................................... 14
1
ZZEE ŽŽIIVVO OTTAA ŠŠKKO OLLYY ŠKOLNÍ ALMANACH Jak jistě všichni víte, naše škola slaví tento rok významné výročí. 15. října 2013 je tomu právě 150 let od založení Obchodní akademie Liberec, v té době Fachschule für Handel und Gewerbe. A právě k tomuto významnému jubileu je vydán školní almanach, který mapuje historii obchodní akademie. Na necelých 120 stranách zde najdete nejenom celkem obsáhlé dějiny naší školy (až na období mezi lety 1945-1989, kteréžto nebylo možno v archivu dohledat), seznamy profesorů, výčet školních aktivit a úpravy, které vedly k současné podobě naší školy, ale i zajímavé historické i současné fotografie, které dotvářejí celkový vzhled almanachu. Zajímají vás všechny názvy, pod kterými naše škola v minulosti vystupovala? Přečetli byste si rádi o úspěšných absolventech, kteří prošli naší školou? Nebo jenom chcete vidět svoje jméno, vytištěné v seznamu absolventů školy? Potom není nic jednoduššího, než si almanach prohlédnout. Kateřina Zlesáková
CO NÁS ZAUJALO V MNICHOVĚ Najdi v Mnichově Němce Až by se tomu člověk divil, jak obtížný může být tento úkol. Mnichov je tak multikulturním městem, že především mezi mladými v našem věku má každý druhý obyvatel tohoto města kořeny v cizině. Nejsou to ale jen Evropané, ale taky Afričani, Asiati nebo Arabové, u kterých jejich původ člověk pozná na první pohled. Jako cizinec se tedy v Mnichově můžete cítit jako doma. Kouř nepochází z tepláren, nýbrž z cigaret Velmi ekologicky orientovaní Němci se snaží omezovat znečišťování ovzduší elektromobily nebo obnovitelnými zdroji energie. Jaké překvapení, když vidíte, že přes tuto snahu o ochranu svého zdraví si skoro každý Němec (hlavně naší generace), jakmile vyjde ven z budovy, zapálí. Ani snaha nějakým způsobem znechutit Němcům kouření tu není. Na každé zastávce vidíte reklamu na cigarety, kupovat si je nemusíte v trafice – mají na to i automaty. Nápis „Rauchen kann tödlich sein“ na krabičkách cigaret je tam spíš pro pořádek. Omluvenka za diskotéku Co chybí Němcům v regulaci kouření, to dohánějí v dodržování vstupu na diskotéky. Mají tu diskotéky pod 18 a nad 18, jako je to u nás. Rozdíl je v tom, že když vám prostě těch 18 není, tak se na diskotéku pro dospělé nedostanete, což v Liberci, přiznejme si, možné je. Velmi vtipná byla situace, když nám jedna naše německá kamarádka ukazovala doklad podepsaný rodiči, kde měla napsané od kdy do kdy může být na diskotéce. Místo revizorů nápisy Za celé tři týdny jsme v mnichovské dopravě nepotkali žádného revizora. Ovšem u každých dveří jsme vídávali nápis „Beim Schwarzfahren sehen wir rot“ s upozorněním na pokutu ve výši 40 €.
2
Protesty za ještě lepší platy V Mnichově si určitě lidé nemůžou stěžovat na nízké platy. Přesto se během našeho pobytu v Bavorsku konala minimálně jedna stávka za lepší pracovní podmínky. Zaujala nás, protože protestovali zaměstnanci obchodního centra Karstadt, kde jeden z nás vykonával své praktikum. Všude se lidé chtějí míti lépe, i když se třeba z našeho pohledu mají velmi dobře. Německá (ne)dochvilnost Jednou z věcí, kterou nám připomenuli při přípravných kurzech na stáž, bylo upozornění na německou dochvilnost. Chodit do práce, školy nebo na schůzky včas. Ve skutečnosti si na to ale v Mnichově, podle mé zkušenosti, moc nepotrpěli. Začínalo to už časnými zpožděními vlaků a pokud někdo přišel pozdě do práce, už předem ho omlouvali právě dopravou. Bavorská srdečnost O Němcích se říká, že jsou ve srovnání se slovanskými národy chladní a odtažití. Hned po našem příjezdu na vlakovém nádraží nás však s otevřenou náručí vítala naše německá kamarádka. Za tři týdny v Mnichově jsem potkal určitě více lidí s otevřeným srdcem než s tím chladným. Nakonec lze konstatovat, že je nesmyslné věřit všem předsudkům a obecným (ne)pravdám o jakémkoli národu. I když pivo teče v Bavorsku opravdu proudem, a to nejen v době Octoberfestu. Jan Vajsejtl a ostatní Mnichované
VÝLET DO DRÁŽĎAN Dne 5. Listopadu 2013 se naše třída 2.B vypravila do Drážďan, přesněji do Hygienického muzea. Odjezd vlakem se konal kolem osmé hodiny ranní, přičemž do Drážďan jsme dorazili po desáté. Před nádražím nám p. profesorka Záleská společně s p. profesorkou Zbyňkovou rozdaly mapky, na kterých byla vyobrazena cesta od muzea k nádraží. Pomocí těchto mapek jsme se pak měli sami dostavit na nádraží, a to jakmile si výstavu prohlédneme. V muzeu jsme chodili po většinu času po skupinkách a to všemi různými směry. Mnozí z nás si to jako první namířili do části „Člověk jako dobrodružství.“ Zde se nacházelo mnoho historických i moderních exponátů, byla tu také různá stanoviště a interaktivní komponenty, které svádí plno návštěvníků k úžasu. V muzeu se nacházelo mnoho možností, ať už k učení, nebo k pokusům. Nechyběla témata jako výživa a sexualita, podoby těla a ideály krásy, pohyb a sport, mozek a myšlení – zkrátka výstava zahrnuje téměř všechny oblasti lidského života. V této stálé výstavě jsou zastoupeny také objekty ze sbírky muzea nesoucí název „Skleněný člověk.“ Stálou výstavu doplňuje ještě dětské muzeum „Našich pět smyslů.“ To má za cíl hravou formou oslovit zejména mladší návštěvníky. Pak následovala expozice, kde se nacházela témata jako hudba, filmy nebo tanec. Bylo možné si zde vyzkoušet již zmiňovaný tanec, zhlédnout starší muzikály nebo si zahrát na neobvyklé kolo, které hrálo jako piano. 3
Poté, co si každý snad vše prohlédl, byl okolo jedné hodiny rozchod. Sraz na nádraží byl před třetí hodinou, takže každý měl čas si skočit něco nakoupit. Nakonec jsme se krátce po páté hodině celí a v pořádku vrátili do Liberce. Adriana Micáková
ZZEE SSVVĚĚTTAA SSPPO ORRTTU U LIBERECKÉ KLUBY V AKTUÁLNÍ FORMĚ V polovině října jsou dva hlavní liberecké celky v dosti rozdílné formě, zatímco fotbalový FC Slovan Liberec hraje Evropskou ligu a výsledky 2:2 proti Freiburgu a 2:1 proti Estorilu výborně reprezentuje Českou republiku, hokejoví Bílí tygři se potácí na dně ligové tabulky. Velká vlna kritiky se na něj vrhla po prohraném zápase s Mounfieldem Hradec Králové, kde Bílí tygři nedokázali udržet slibný náskok 6:2 a prohráli 6:7 v prodloužení. Liberec má po dvanácti ligových duelech pouhopouhých čtrnáct bodů. Doufejme, že se opory klubu, jako Petr Nedvěd probudí a tým se vrátí na příčky, které by mu zajistily PLAY-OFF. Kryštof Rossman
ZAMĚŘENO NA ZÁPAS SLOVANU LIBEREC Slovan Liberec - Sevilla FC Branky: 20. Rabušic - 88. Machín Před zápasem byl liberecký celek považován za jasného outsidera. Už proto, že Sevilla dokázala v prvních duelech Evropské ligy porazit, jak Estoril Praia (2:1), tak i Freiburg SC (2:0). Liberečtí se soupeře nezalekli a vlastně hned z první vážnější akce Slovanu padla úvodní branka duelu. Michael Rabušic, po sklepnutí Pavelky, přízemní ranou otevřel skóre a všech 7700 diváků mohlo začít jásat. (1-0) Ve 35. minutě přišla další liberecká akce. Rabušic našel Rybalku a ten z hranice velkého vápna vyslal nebe zpečnou ránu, kterou brankář Sevilly s problémy vyrazil. Sevilla do konce poločasu Liberec tlačila, ale její hráči nedokázali vymyslet akci, která by vážněji ohrozila Kovářovu branku. Na začátku druhého poločasu se ve velké šanci objevil nejdříve Rabušic, který netrefil branku a později Šural, který nedokázal překonat brankáře Varese. V 78. minutě přišel zlomový okamžik, Delarge ve slibné šanci vybojoval standartní situaci. Míč byl postaven 18 metrů od branky. Standartní situaci Liberec pokazil a z následného protiútoku se uprostřed hřiště ocitl osamocený Bacca, kterého v poslední možné chvíli nedovoleně zastavil mimo vápno brankář Kovář, rozhodčí neváhal ani minutu a vytasil červenou kartu, Kovář se musel poroučet z hřiště a s ním odešel i Delarge, kterého nahradil náhradní brankář Hroššo. Přímý volný kop Sevilly ještě liberečtí hráči ustáli, ale po nenápadné situaci z 88. minuty už Liberec inkasoval, trefil se Machín. (1-1) V závěru se udála ještě jedna zajímavá situace. Střídán byl Kalitvincev, který na hřiště přišel v 64. minutě, nepředvedl dobrý výkon a podle trenéra si nezasloužil dohrát zápas. Liberec si remízou pojistil druhé místo v tabulce před dotírajícím Freiburgem. Příští utkání Evropské ligy hraje Slovan 7.11. proti Seville. Kryštof Rosmann
4
M MĚĚLLO O BBYY SSEE VVĚĚD DĚĚTT LETOŠNÍ NOBELOVA CENA MÍRU... …se ocitla v rukou Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Tato organizace se zabývá inspekcí chemických zbraní a v současné době pracuje na likvidaci syrských chemických zbraní. Nic proti OPCW, svoji práci určitě odvádí dobře. Někteří jí však vytýkají, že svoji činnost započala před nedávnou dobou a tak je příliš brzy na to, dát této organizaci Nobelovu cenu za mír. I když OPCW není první organizací, která Nobelovu cenu za mír dostala, myslím si, že rozdávání těchto cen by mělo procházet přísnější kontrolou. Nepřipadá mi zrovna šťastné dávat Nobelovu cenu organizaci, která tyto zbraně likviduje prostě proto, že musí. Byla za tímto účelem založena a je to v popisu její práce. Je to pro ni vlastně samozřejmost. Já osobně bych se zaměřila spíše na jednotlivce, kteří nějak bojují proti režimům, případně bezpráví ve svém okolí. Na lidi, kteří se aktivně, na vlastní nebezpečí a svobodně rozhodli, že nějak upozorní, případně něco udělají proti nespravedlnosti ve světě. Mým již stálým kandidátem na Nobelovu cenu za mír je sir Nicholas Winton. Divím se, že již tuto cenu dávno neobdržel, i když již dostal mnoho ocenění. A on sám je tak skromný, že o žádnou cenu ani uznání nestojí. Přitom je jasné, že jeho čin, který provedl na vlastní náklady i za cenu rizika ( padělal pasy českých dětí) a o němž se ani nemuselo vědět, byl neobvyklý a hodný této ceny. Snad přijde doba, kdy se opět tato cena – která je však nejspornější ze všech Nobelových cen – ocitne v rukou jednotlivců. Kateřina Zlesáková
MODERNÍ ZÁVISLOSTI Náš mozek se dokáže „nabažit“ mnoha látkami, jako je například marihuana, cukr, tučná jídla a mnoho dalších. Tyto látky nepáchají škody pouze na mozku, nýbrž na celém těle. Některé návykové látky jako nikotin se nám dokáží do mozku zavrtat během několika málo vteřin. Co k tomu vlastně využívají? Využívají k tomu nervové dráhy a spojení mající po většinu času na starosti zcela jiné úkoly. Tzv. paměť blaženosti vzniká v mozkovém systému odměňování, a jakmile se zahnízdí, je prakticky nevymazatelná. Kouření, jak se zdá, je v dnešní době trendem především u náctiletých. Zprvu začínají kouřit, aby se mohli předvádět před ostatními, nebo to chtějí jen zkusit, avšak poté ve většině případů začínají být závislí. Začínají pociťovat touhu po nikotinu a stačí k tomu jediná zapálená cigareta. Například vdechnutému cigaretovému kouři trvá patnáct minut, než se v plicích přemění na jedy. Dokonce i nekuřákovi může cigaretový kouř zapříčinit buněčné mutace a následně vést k rakovině plic. Alkohol na nás může působit až deset hodin, zpravidla vše ukončí spánek. Dokonce při silné dávce může člověk upadnout do kómatu. Dochází k omezení kontroly nad emocemi a s každou sklenicí alkoholu se třeba agresivita nebo smutek prohlubují.
5
Významným soustem moderních závislostí je především tučná strava. Každé sousto, ať už malinký kousek pizzy nebo pořádný kousanec klobásy, mění naše buňky a vytváří v nich tukovou závislost. Čím víc jíme, tím větší dávku pak náš mozek vyžaduje, a to je to nejhorší. Tuk totiž dokáže zablokovat krev, tukové buňky pak ucpávají tepny a tím se zvyšuje riziko infarktu. Káva, energy drink na posilnění… Kofein je mezi lidmi velice populární. Závislost na kofeinu může vést k abstinenčním projevům, kdy třeba silný piják kávy, který si nedopřeje svoji „dávku“ více jak dvacet čtyři hodin, pociťuje bolesti hlavy doprovázené nevolnostmi. Je známo, že kofein zvyšuje krevní tlak a zrychluje srdeční činnost. Záleží pouze na tom, jak rychle dokáže tělo jednotlivého člověka kofein odbourávat. S vyšší dávkou kofeinu během dne pak roste riziko infarktu. Marihuana, kokain, cukr, ale i metamfetamin jsou dalšími prvky moderních závislostí. Opojení vydrží různé časové intervaly, což ovlivňuje i požité množství látky. V moderních závislostech se prosazuje především jedno pravidlo: „Čím častější je užívání drogy, tím vyšší musí být dávka, aby se docílilo stejného efektu.“ S jistotou můžeme říct, že stačí jediné užití drogy, aby v těle vznikly extrémní škody, a to po celý zbytek našeho života. I přes tato fakta se lidé každý den honí za pocitem slasti, aniž by si uvědomovali rizika, která jsou se závislostmi spjata. Adriana Micáková
POLITICKÝ NÁZOR JE JAKO VÍRA Volby se blíží. Agitace volebních stran začíná být neúprosná. Hrne se to na nás ze všech stran a někteří z nás – plnoletí – by tomu již mohli věnovat trochu pozornosti. Není sice naší povinností účastnit se voleb a i náš politický postoj je čistě naší soukromou věcí, mnozí z nás však mají již teď svůj vyhraněný názor. Od osmnácti let již můžete být členem kterékoli politické strany. Myslím si, že i když co se týče voleb je hranice osmnácti let přijatelná, co se týče členství ve straně, je to trochu ošidná věc. Přece jenom nejsme (aspoň většina z nás) natolik vyzrálí, abychom si uvědomovali všechny následky. A i naše názory jsou často nestálé, jsme horké hlavy a co se nám líbilo dneska, zítra už se nám líbit nemusí. Všechny strany samozřejmě vítají mladé členy, protože jsou aktivní, plní nových nápadů a lákají i jiné mladé lidi, ukazujíce jim, že politika není jenom pro staré. Někdy si však myslím, že mladí členové děla své straně jí tak trochu medvědí službu. Přesvědčeni o svém názoru, že je jediný ten pravý, agitují u známých, vedou diskuze a často je jejich názor ještě radikálnější než stranický. A to může škodit právě v očích starších voličů, kteří chtějí mít většinou své jistoty, po straně požadují pevná, avšak splnitelná řešení a nemají rádi radikalizaci. Mladí členové mají hodně času, a tak aktivně pomáhají v kampaních, roznáší letáky s programem strany, pomáhají s technikou, kterou starší členové a sympatizanti tak dobře neovládají (tvorba hashtagů, webových stránek, diskuzních fór atd.). Osobně nemám ráda tuto stránku kampaně. Raději si vyslechnu názory a mínění té které strany, než abych se setkávala s jejich na počítači vytvořenými umělými úsměvy, blikajícími nápisy a designérsky skvěle vyrobenými webovými stránkami. Stranu by měly vytvářet názory a čím více peněz v kampani utratí, tím méně mi je sympatická.
6
Ani s vírou by se nemělo začínat příliš brzy. Politické strany jsou sice pro mladé lidi lákadlem, to chápu, ta myšlenka být součástí éry, která zajistí lepší chod státu – na němž byste se spolupodíleli – je a bude oblíbená a žádoucí, to je prostě opojný pocit. Ale myšlenka, že by vám členství v té které straně mohlo zkazit budoucnost, vám zkalí veškerá očekávání. Podle mého názoru je daleko lepší s tou kterou stranou sympatizovat. Nemusíte se jí ani cítit zavázáni, spolupracovat s ní můžete a navíc jste, jak se říká „z obliga“. Na druhou stranu, politický názor je vážně jako víra. I v nejateističtější zemi světa nějakou víru potřebujeme. A někdy vám nezbývá než se jí jako klíště držet, protože vám to psychicky pomáhá. Kateřina Zlesáková
VAŽME SI TOHO, CO MÁME V dnešní době si podle mne jen velmi málo lidí váží toho, co má. To neznamená, že chci vést chytré řeči typu, že nevděk vládne světu, pomáhejte mamince v kuchyni a podobně (i když je to pravda), ale chtěla bych, abychom si všichni uvědomili, že existují věci, za které bychom měli být neskonale vděční a každý den děkovat, i za maličkosti, co nás dělají šťastnými. Problém je v tom, že my si ty maličkosti neuvědomujeme. Po zhlédnutí dokumentu o chlapečkovi nemocném cystickou fibrózou (což je genetické onemocnění, které postihuje především dýchací a trávicí ústrojí, člověk s touto nemocí se nedožije více než 32 let), jsem si uvědomila, jak jsem šťastná. Jak jsem šťastná, že moje maminka, tatínek, a bráškové jsou zdraví. Jak jsem šťastná, že jsem zdravá já a moji kamarádi. Zatímco my si plánujeme vysněnou práci, život, děti, chlapeček s cystickou fibrózou pravděpodobně nikdy nebude mít ženu, děti a krásný dům se zahradou. Krom toho nesmí jezdit MHD, nesmí přijít do kontaktu se stojatou vodou, dokonce i v loužích jsou bakterie, které by ho mohly smrtelně ohrozit. Přesto má svou rodinu, která za ním stojí a miluje ho přes všechny problémy, které s ním má. Když sleduji například na naše politiky, je mi z toho smutno, protože většina z nich jedná jen ve svém vlastním zájmu a nehledí na ostatní. Trošku se to bije s mým přesvědčením, že v každém z nás je něco dobrého. Ale když se dívám na rodiče chlapečka s cystickou fibrózou, kteří obětovali všechno pro to, aby jejich chlapeček žil v rámci možností co nejkvalitnější život, je mi líto, že žebříček hodnot většiny lidí je postaven naprosto nesprávně. Já si na člověku nejvíc vážím jeho duchaplnosti, povahy, názorů nebo například zkušeností, ne jeho peněz. Možná, že to nakonec dopadne tak, že chlapeček s cystickou fibrózou prožije hodnotnější život než většina z nás, protože si bude vážit všeho, co mu osud přinese. Anna Vašková
ŽŽIIJJEEM MEE H HU UD DBBO OU U SEZNAMTE SE S MUSE Pro mnoho lidí neznámý pojem, pro mnoho lidí srdeční záležitost. Řeč je o Britské alternativní rockové kapele, která svým nezaměnitelným stylem jakoby smíchala všechny hudební žánry a udělala z nich jeden perfektně znějící celek. Teď ale trochu historie…
7
V roce 1994 se Mathew Bellamy, hlavní zpěvák a autor většiny písní, Dominic Howard, bubeník a Chris Wolstenholme, baskytarista spojili, aby vytvořili jednu z nejlepších skupin na živo. Všichni tři pocházeli z různých kapel, ale nakonec se spojili a v tomto složení zůstávají dodnes. Své první album s názvem Showbiz vydali roku 1999 a od té doby už nahráli sedm desek, z nichž jedna se dokonce stala nejlepším rockovým albem a dotáhla to až na Grammy. Poslední desku z minulého roku pojmenovali The 2nd Law. Nutno říct, že hlavním pilířem Muse je frontman skupiny - Mathew Bellamy. Ten svým jedinečným hlubokým hlasem a velkým charizmem dokáže při svém zpěvu přivést do varu celou arénu. Navíc když k tomu ještě přidáme výborné zpracování po stránce technické, které předvádí na svých koncertech v podobě obrácené pyramidy, která jakoby připomínala nějaký neidentifikovatelný objekt na noční obloze a texty písní, ve kterých se odráží názory na zkaženou společnost a politiku, nenapadá mě nic, co bych mohla vytknout. Podle mě si tato kapela právem zaslouží titul jedné z nejlepších hudebních skupin současnosti. Tereza Petreková
ZZEE SSVVĚĚTTAA IITT AA IIN NTTEERRN NEETTU U TWITTER Twitter mě v posledních dvou letech opravdu okouzlil. Je to zapomenutá, velmi nedoceněná sociální síť, na které můžeme třeba každou minutu sdílet naše myšlenky, názory nebo zážitky bez toho, aby si kdokoliv stěžoval na zbytečné ,,spamy”. Většina lidí si zakládá twitter kvůli sledování známých osobností. Ani já jsem nebyla výjimkou. Neměla jsem ani ponětí o existenci jiných českých uživatelů. Tehdy třináctiletá jsem svou chatrnou angličtinou vyznávala lásku svým idolům a doufala, že si to jednou přečtou. Až po nějaké době jsem objevila kouzlo české twitter scény. Ano, je nás sice málo, ale i to má své výhody. Jsme malá, roztomilá komunita a krásné je, že většina zná většinu. Je tedy opravdu jednoduché navzájem se poznat. Nicméně poslední dobou se twitter začal šířit. Důkazem je například volební kampaň ODS Volím_pravici, jíž jste si už jistě všimli například v podobě billboardů. Často si lidé twitter jen založí, pak zjistí, že je moc složitý, tak si ho zas zruší. Ale opak je pravdou. Twitter je krásně přehledná sociální síť, na kterou si jen prostě musíte zvyknout. Přidejte se k nám! Anna Vašková
8
KKN NIIH HO OVVN NAA SESTŘELEN Rantišek Fajtl Sestřelen Pokud máte rádi dobrodružství a napínavé příběhy, pak Vás tato kniha určitě zaujme. Je psaná velice čtivým slohem a o napětí se stará skutečný příběh skutečného člověka. Vše se odehrává začátkem léta válečného roku 1942, kdy byl československý pilot František Fajtl sestřelen nad severní Francií. Dramatický děj odstartuje krátký, ale divoký letecký souboj, kdy je silně poškozen jeho letoun a Fajtl je přinucen nouzově přistát. Při následném útěku od havarovaného letounu a ukrytí se v lese si nikdo nedokáže představit, co bude dál. Pro občana „ŘÍŠE“, chyceného se zbraní v ruce namířenou proti německému vojsku byl jediný trest. Ten nejvyšší. Neskutečná statečnost, odhodlanost a víra v sebe samotného ho hnala na jih přes okupovanou i Vichystickou Francii, následně přes hory do Španělska a dál do Afriky, odkud vedla konečně přímá cesta zpět do Anglie. Na své cestě potkal mnoho různých lidí, dobrých i těch špatných. Někteří byli stateční a pomohli mu i pod hrozbou kruté odplaty. Na své cestě byl i několikrát vězněn a jen díky radě, aby zapřel svůj český původ, se mu podařilo vyváznout. Mým osobním postřehem je také fakt, že Františku Fajtlovi zachránila kromě jeho statečnosti ještě velmi slušná znalost jazyků. Mimo tehdy pro něj samozřejmé a nutné angličtiny, ovládal velmi slušně i francouzštinu a základy španělštiny. Autor knihu psal rok po tom, co se vše odehrálo a tak je v ní zachyceno i dost zajímavých detailů, ať už o situacích tak i povahách lidí se kterými se na své cestě setkal. Někteří se báli mu pomoct, někteří byli i zlí, ale kdo z nás ví, jak by válka změnila charakter jemu. Jestliže se tedy rozhodnete tuto knihu přečíst, určitě vás zaujme strhující a dramatický příběh a snad ve vás jako ve mně zanechá trochu české národní hrdosti. Adriana Micáková
BBÁÁSSN NĚĚ AA JJIIN NÉÉ VVÝÝTTVVO ORRYY ZZEE ŠŠU UPPLLÍÍKKU U ŽIJ, DOKUD MŮŽEŠ; KAPITOLA 1. - NEHODA Bylo to léto roku 2004, 13. červenec. Ten den se mi do paměti vryl jako střep. Jako střep od granátu, který vybuchne mladému vojákovi pod nohama. Střep, který nejde vyndat a v těle zůstane navždy. V životě vás může zranit spousta střepů, které vás zmůžou tak, že už se nikdy nezvednete, anebo střepy, které snadno vyndáte a skoro žádná zranění si dál do života neodnesete. Ten den jsem odjížděl s rodiči na týdenní dovolenou k moři. Ve svém pokoji jsem si balil věci, když v tom ke mně dveřmi vtrhla maminka a začala na mě hystericky řvát, ať jdu honem rychle pomoct taťkovi s nošením kufrů do auta. Hned jsem tedy šel do obýváku, kde byly vyskládané věci. Vzal jsem do rukou dva kufry a líně jsem šel směrem ke dveřím. 9
Když jsem vyšel z domu, uviděl jsem taťku, jak skládá věci do auta. Hned jak mě zpozoroval, začal na mě křičet, ať pohnu. V tu chvíli jsem moc nechápal, proč musíme tolik pospíchat, když jedeme na dovolenou. O tom jsem ale dál nepřemýšlel a radši jsem taťku poslechl. Po chvilce z domu vyšla i mamka s posledními pár taškami a dům za sebou zamkla. Když taťka vzal od mamky tašky a dal je do kufru, znamenalo to, že už konečně můžeme vyrazit. Věděl jsem, že cesta bude dlouhá, a tak jsem si s sebou na cestu chtěl vzít notebook, jenže když jsme vyjeli na dálnici, zjistil jsem, že notebook jsem si nechal doma na stole. V tu chvíli to pro mne byla obrovská tragédie, se kterou jsem se nechtěl smířit. Postupem času jsem ale zjistil, že opravdová tragédie je úplně něco jiného a mnohem horšího. Abych vám ještě řekl něco o sobě, tak se vrátím na začátek. Jmenuji se Tom a to léto roku 2004 mi bylo 15 let. V září jsem měl nastoupit na "učňák". I když jsem šel na školu zabývající se spíše technickými předměty, nechtěl jsem v budoucnu pracovat jako třeba automechanik nebo elektrikář. Chtěl jsem jít na gymnázium, ale tam mě nepřijali, takže na všechny svoje budoucí plány jsem mohl rovnou zapomenout. Ale teď už zpátky k mému příběhu. Jeli jsme po dálnici. Pomalu se začínalo stmívat. Z okna jsem sledoval mihající se lesy a louky. V tu chvíli jsem trošku přemýšlel o své budoucnosti. Co budu dál dělat? Čím se budu živit? Možná si můžete myslet, že to, že vás nevezmou na vaši vysněnou školu, může být to nejhorší, co se vám může v životě stát, ale jak říkám, v životě jsou mnohem horší věci a ty jsem já poznal na vlastní kůži. Z tohoto přemýšlení jsem však začal být značně unavený, a tak jsem se rozhodl se trochu prospat. Asi okolo jedné hodiny ráno jsem se vzbudil a slyšel, jak se rodiče potichu hádají: "Měl bys na nejbližším odpočívadle zastavit a trochu se prospat!" - "Ale prosím tě, ty seš zase taková černá kronika!". Prostě taková klasická rodičovská hádka. Ale musím uznat, že maminka měla tenkrát pravdu, a kdyby taťka dal na její slova, mohlo vše dopadnout úplně jinak. O chvíli později jsem uslyšel maminku hlasitě vykřiknout. Taťka strhnul volant před přebíhající srnou a auto s námi vyletělo mimo dálnici. Maminčin hlas si pamatuju dodnes. Její sladký hlas mě od té chvíle doprovází na každém kroku. Probral jsem se až v nemocnici. Když za mnou přišel doktor, řekl mi, že mám spoustu zlomenin, se kterými se budu nejméně měsíc léčit v nemocnici. To však byla asi ta nejméně špatná zpráva. Ta nejhorší byla, že z bouračky jsem vyvázl živý pouze já. Oba mí rodiče byli mrtví. Kryštof Sadílek
KOUZELNÉ VÝKRESY Jednou žila v Anglii v Londýně malá holčička. Jmenovala se Alyson , ale nebyla jako ostatní děti , byla zvláštní. Ráda si kreslila a její obrázky vypadaly tak živě, že se jen těžko dalo uvěřit tomu, že jí teprve deset. Měla starší sourozence, bratra Jamese a sestru Rose. Byla s nimi zábava. Chodili do knihovny, bazénu a občas i do kina. Ale to nebylo nic proti tomu, co Alyson zažila o prázdninách. Byla sobota večer a Alyson si kreslila , když v tom někdo zaklepal na dveře pokoje. Alyson otevřela, ale na zemi ležela jen knížka. Položila ji na stůl a zavřela dveře . Chvíli váhala, ale pak ji otevřela. Z první stránky najednou vyskočil kocour, Alyson si myslela, že se jí to jen zdá, když slyšela, jak ten kocour říká: „ No konečně, já si už myslel, že tam zůstanu navěky...“ nedokončil větu a uvědomil si, že je tam Alyson. Dívali se na sebe nevěřícně, když v tom Alyson řekla: „Ty umíš mluvit.“ „Jo a taky nosím boty,
10
já se ještě nepředstavil? Kocour v botách jméno mé. A tvoje? Jak se jmenuješ?“ „ Já se jmenuji Alyson.“ „Proč se ne mne tak díváš? Vždyť jsi mě namalovala,“ řekl kocour překvapeně. „No víš, nestává se tu často vlastně vůbec, že si kočky vyskakují z knížek. A ještě k tomu kočky, které já namaluji.“ Kocour se začal smát a pak řekl vážným tónem: „To si děláš srandu, že jo.“ „Ne, měla bych?“ dodala Alyson ještě omráčená z toho šoku. „My všichni umíme mluvit, teda většina z nás.“ „Většina z vás?“ opakovala Alyson. Kocour se opět rozesmál: „Vzpomínáš na Méďu Béďu, jak si ho namalovala s tou kytarou?“ snažil se mluvit plynule, ale měl co dělat, aby nevybuchl smíchy. „Myslím, že ano, no a?“ „Tak ten se na ni naučil hrát... no neber si to osobně, ale teď tě nesnáší celý Yellystone.“ „Takže moje kresby ožívají?“ „Nevěříš mi, co?“ „Moc ne,“ přiznala Alyson. „Ale s tebou se teď bavím, takže nevím, co si mám myslet... Asi jsem se zbláznila.“ „Představím ti své kamarády a ty mi pak pomůžeš, jo?“ Alyson se zarazila a po chvíli se zeptala: „Máte školu?“ „Ano, o to se postarali Simpsonovi - na Lisu bych si zvykl, je hezká, ale s Bartem je to horší... No nic...“ kocour se najednou zamyslel a řekl: „Hele máme psát za týden slohovku na téma můj nejlepší kamarád, no a já bych Oslíka nerad urazil, nechceš mu nakreslit o trochu větší IQ? Abych o něm nemusel napsat, že je to osel PROSÍÍÍM.“ Alyson se zasmála, ale nakreslila oslíka, který se právě připravoval na písemku. „Dík... a teď zkus nakreslit sebe,“ radil kocour Alyson. Alyson se nakreslila, jak nejlépe dovedla, a najednou stála i s kocourem na louce. Jen slyšela: „Pravá, levá, cukr, sláma... „Kde to jsme?“ zeptala se Alyson. „Co myslíš ?“ Uviděla Ferdu mravence a včelku Máju s Vilíkem. „Ty jsem přece namalovala, když jsem byla malá!“ „Už mi věříš?“ „Jo, omlouvám se,“ řekla Alyson a začervenala se studem, že kocourovi nevěřila. Prošli louku a zastavili se před silnicí, kde se K.I.T.T. snažil přesvědčit Rychlého Stripese, aby si s ním dal závod. „To je nádhera, nikdy bych nevěřila, že uvidím něco takového.“ Šli dál a cestou si Alyson všimla, jak Avatar učí Šmouly střílet. Terč by jim vydržel asi dlouho, protože na něm nebyl jediní zásah. Trefili jenom mamuta, který zjistil, že se nevyplácí zjišťovat, co se v trávě leskne. Dál viděla pár koček a myší, jak si hrají “Myšičko myš, pojď ke mě blíž“, vypadalo to, že myši vyhrávají, protože ležely na zemi a popadaly se smíchy za břicho, když viděly, jak je kočky zmateně hledají. Pak začal kocour vyprávět: „Víš, minulý týden se ztratil Robin Hood a pátrá po něm i Percy Jackson s Harry Potterem. Ale nikdo ho nemůže najít. Pomůžeš nám?“ „ Ale já nevím jak.“ „No, “ pokračoval kocour, „Hermiona se teď učí vyhledávací kouzlo od čarodějek, ale Robina nemohou nikde najít.“ V tom si Alyson něco uvědomila. „Vím že hledání Robina je pro vás důležité, ale už jsem tu moc dlouho, musím domů, dříve než mě rodiče začnou hledat.“ Kocour svěsil hlavu a přikývl. „Jo, promiň vypadá to, že opravdu nevíš, jak nám pomoct.“ 11
Se svěšenou hlavou dovedl Alyson k velké skále. Alyson ho zarazila a řekla: „Moc mě to mrzí.“ Kocour se na ni podíval a přikývl. Alyson přistoupila blíž. „Sezname otevři se.“ Skála se otevřela a Alyson vešla dovnitř. Ohlédla se, ale kocoura neviděla. Skála se už zavřela. Chvíli neviděla a neslyšela nic. Náhle zazvonil budík a Alyson se vzbudila. „To byl zvláštní sen,“ říkala si cestou do školy. Celý den o snu přemýšlela, přišla domů a v koši uviděla výkres s Robinem Hoodem, politý od čaje. Běžela do pokoje, na stole ležela ta kniha z včerejšího večera. Usmála se. „Takže to nebyl sen,“ říkala si šťastně. Tak proto ho nemohli najít, když není výkres, není Robin. Alyson ještě večer nakreslila Robina s celou družinou, a když se ráno vzbudila, našla v knize příběh, jak statečná Alyson našla Robina Hooda a tím zachránila celý svět. Knihu si oblíbila a nazvala ji KOUZELNÉ VÝKRESY. Za měsíc začala škola, děti měly napsat příběh a Alyson psala o záhadné knize, ve které ožívají výkresy. Příběh se všem líbil, ale jen Alyson věděla, jak to doopravdy bylo. (Mimochodem za pár týdnů dostala Alyson od kocoura dopis a v něm poděkování za oslíka, který teď vyhrává matematické olympiády.) Adéla Košková
PPAARRAAD DO OSSKKO OPP JAK ZAHÁJÍTE LETOŠNÍ ŠKOLNÍ ROK?
VODNÁŘ (21. 1. až 20. 2.)
Kolem vás se pohybuje pár svůdníku, kteří si na vás pekelně brousí zuby. Berte ohledy na to, jak člověka odmítnou, každý má city.
RYBY (19. 2. až 20. 3.)
Po celý měsíc vám vše bude přát. Pokud vás někdo zaujme, nebojte se ho oslovit první. Avšak nezapomínejte na školu, špatné známky nejsou in.
BERAN (21. 3. až 20. 4.)
Celou dobu se věnujete sami sobě. Lidé kolem vás vyžadují kapku pozornosti, ale vy je ignorujete. Nejste zrovna vzorem vstřícnosti, něco s tím udělejte.
BÝK (21. 4. až 21. 5.)
Máte hluboko do kapsy, přesto si dopřáváte všeho. Zkroťte své touhy a dávejte si nějaké peníze stranou. Neutrácejte za zbytečnosti.
12
BLÍŽENCI (22. 5. až 21. 6.)
Vše ve vašem životě běží jako hodinky a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Dejte si však pozor, abyste neupadli do stereotypu.
RAK (22. 6. až 22. 7.)
V těchto dnech se nikomu nedá věřit. Pro vás je to zcela zřejmé, ale pro ostatní ne, Zkuste jim otevřít oči, ať doopravdy ví, co jsou jejich přátelé zač.
LEV (23. 7. až 22. 8.)
Konečně pochopíte, proč se s lidmi nedokážete rozumně domluvit. Otevírá se vám šance udělat pár důležitých životních tahů, ale pozor na chyby, kterých se můžete dopustit.
PANNA (23. 8. až 22. 9.)
Kupte si něco pro radost, vyjděte si ven s přáteli, nebo se jen procházejte parkem. Najděte si opět své místo, které jste doposud ztráceli. Škola vás ničí, ale nenechte ji, aby vás doslova zruinovala. Vypořádejte se s ní.
VÁHY (23. 9. až 23. 10.)
Schází Vám romantika. Vyrazte někam na večeři se svou drahou polovičkou, je zcela možné, že ji ztrácíte. Buďte ohleduplní a nemyslete pouze na sebe.
ŠTÍR (24. 10. až 22. 11.)
Co ten prospěch ve škole? Máte přeci na víc. Nikomu neuškodí, když si nad školu na chvíli sednete. Uvidíte, že to není zas tak hrozný.
STŘELEC (23. 11. až 21. 12.)
Vrtá vám hlavou, co koupit svým nejbližším na Vánoce? Máte na to přeci ještě času dost. Myslete na jiné a pozitivní věci, užívejte si pohody, dokud nezačne chaos v nákupních centrech. Zkuste dárky někdy vyhledat na internetu, nic s tím nezkazíte, naopak ušetříte čas.
KOZOROH (22. 12. až 20. 1.)
Omluvenky, omluvenky, omluvenky. Nepřijde vám to trochu blbé? Postavte se na nohy a alespoň na delší čas v té škole zůstaňte.
Adriana Micáková
13
PPO OKKU USS O O FFTTIIPP
Zdroj: www.gifun.net Lenka Prágrová
CCH HU UCCKKO OVVO OO OKKÉÉN NKKO O Chuck Norris nedává v bowlingu striky, prostě srazí jednu kuželku a ostatní omdlí. Jedině Chuck Norris umí zatočit i s tornádem. Chuck Norris dokáže dehydratovat vodu. Chuck Norris nenechává zprávy, nechává varování. Lenka Prágrová
14