2012

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra trestního práva

Diplomová práce

Trestněprávní ochrana daní podle trestního zákona a trestního zákoníku Karel Pohanka 2011/2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Trestněprávní ochrana daní podle trestního zákona a trestního zákoníku zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 28. 10. 2012

............................................................ Karel Pohanka

Rád bych na tomto místě poděkoval panu prof. JUDr. V. Kratochvílovi, CSc., za jeho odbornou pomoc, rady a připomínky při zpracování mé diplomové práce.

Seznam použitých zkratek TrZ

. 140/1961 Sb., trestní zákon

TrR

Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád

DPH

Daň z přidané hodnoty

Obsah 1 Úvod .................................................................................................................................. 6 2 Hospodářská kriminalita .......................................................................................... 8 2.1 2.2 2.3 2.4

Obecné vymezení pojmu ................................................................................................ 8 Majetková kriminalita .................................................................................................... 9 Finanční kriminalita ........................................................................................................ 9 Ekonomická kriminalita ..............................................................................................10

3 Historický vstup do problematiky od roku 1950 .......................................... 11 4 Trestný čin podvodu ................................................................................................ 13 4.1 4.2 4.3 4.4

Objekt ..................................................................................................................................13 Objektivní stránka .........................................................................................................14 Subjekt ................................................................................................................................15 Subjektivní stránka ........................................................................................................16

5 Trestný čin zkrácení daně ..................................................................................... 18 5.1 Objekt ..................................................................................................................................18 5.2 Objektivní stránka .........................................................................................................18 5.2.1 Sankce dle DŘ ........................................................................................................................ 19 5.3 Subjekt ................................................................................................................................20 5.4 Subjektivní stránka ........................................................................................................20 5.5 Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení ........................................21

6 Příčiny a prevence protiprávního jednání ...................................................... 23 6.1 6.2

Příčiny .................................................................................................................................23 Prevence ............................................................................................................................24

7 Stav vybraných skutkových podstat trestných činů ve statistických údajích ................................................................................................................................. 28 7.1

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. a jeho účinky na statistiku kriminality.....30

8 Vývoj hospodářské trestné činnosti v ČR v letech 2005 až 2010 ............. 31 9 Porovnání se zahraniční úpravou ....................................................................... 32 9.1

Statistické údaje zjištěných trestných činů ...........................................................33

10

Vývojová stádia trestné činnosti....................................................................... 34

11

Zánik trestní odpovědnosti ................................................................................ 37

12

Právní kvalifikace trestného jednání .............................................................. 43

13

Promlčení trestního stíhání ............................................................................... 48

14

Závěr ........................................................................................................................... 52

15

Resumé ...................................................................................................................... 54

16

Seznam právních předpisů ................................................................................. 56

10.1 10.2 10.3 11.1

16.1 16.2

Příprava trestného činu .............................................................................................34 Pokus trestného činu ..................................................................................................35 Dokonaný trestný čin..................................................................................................36 Účinná lítost ...................................................................................................................39

Seznam literatury.........................................................................................................57 Seznam judikatury .......................................................................................................58

1

Úvod

Aktuální ekonomickou situaci v globální společnosti nelze označit za pozitivní. V návaznosti na hypoteční krizi z let 2007-2009, která vypukla ve Spojených státech si nelze nepovšimnout vývoje jasných diferenciací ve společnosti. Miliony rodin přišly v důsledku krize na finančních trzích o veškeré úspory. Stav ekonomiky není příznivý, a to ani na úrovni dříve stabilních států. V důsledku toho nelze opomenout napjatou atmosféru, která panuje napříč Evropou. Tato se projevuje například častými debatami o konci projektu Eurozóny, či minimálně o vystoupení problematického Řecka. Důsledky výrazných finančních ztrát se projevují i v jiných oblastech. Ve snaze stabilizovat ekonomickou situaci jednotlivých států se vlády rozhodly podniknout kroky, které mají zvýšit příjem státních pokladen. Jedním z nich je logicky také zvyšování daňové zátěže obyvatel. Hlavním, ale nikoliv jediným důsledkem ekonomické krize, je také rostoucí nezaměstnanost. Na tuto se váže vysoké zatížení státní pokladny při vyplácení podpory jak v nezaměstnanosti, tak v hmotné nouzi. Transferové platby obecně jsou vždy nejvyšší položkou ve výdajích státních rozpočtů, nicméně v době ekonomické nestability se jejich objem ještě zvyšuje. Aby bylo možno alespoň částečně tyto výdaje pokrýt, roste nutnost získat do státního rozpočtu více finančních prostředků. Jak již bylo řečeno, jednotlivé vlády tento problém řeší zvyšováním daní. Bohužel s rostoucí snahou vlád stabilizovat situaci, roste i snaha některých subjektů vyhnout se vyšší daňové zátěži. Jako důsledek této oboustranné snahy lze pozorovat rapidní nárůst kriminality v daňové oblasti. Ve své práci s názvem „Trestněprávní ochrana daní podle trestního zákona a trestního zákoníku“ jsem se zaměřil na trestněprávní ochranu daňového práva, analýzu aktuálního právního stavu a právnědaňových trestných činů. Mimo jiné se také zmiňuji o problematické aplikaci nové úpravy daňových trestných činů. Volba tématu pro mě nebyla náročná a to z toho důvodu, že trestné činy související s daněmi jsou v poslední době ve společnosti stále diskutovanějším tématem. Rozhodl jsem se přiklonit k aktuálním potřebám právního prostředí a zanalyzovat situaci, která v tomto

6

odvětví momentálně panuje. Výsledkem by měl být ucelený přehled obecných pojmů, charakteristik jednotlivých trestných činů a definice trestného činu krácení daně. V jedné z kapitol mé práce jsem se rozhodl analyzovat příčiny, které vedou k nárůstu kriminality v oblasti protiprávního jednání subjektů. Rád bych vyhodnotil, jak do této oblasti zasáhly změny ve společnosti po roce 1989, s jakými problémy se právo bylo nuceno vyrovnat a také, do jaké míry se zákonodárcům do dnešních dní povedlo tyto odstranit. Rád bych také nastínil možná preventivní opatření, která by měla dle mého názoru vést k efektivnímu boji proti hospodářské kriminalitě obecně. Nelze opomenout ani zánik trestní odpovědnosti. Jedním z institutů, které vedou k zániku trestní odpovědnosti v oblasti hospodářské kriminality je také institut účinné lítosti. Z mého pohledu je tento zvláštní proto, že zde nastává zánik trestné odpovědnosti určitou nápravou jednání samotného pachatele. Otázkou však zůstává, do kdy je možno ještě považovat takové jednání za uvědomění si své chyby a dobrovolnou snahu o nápravu a kdy je již jednání pachatele pouze určitou zištnou kalkulací ve snaze odvrátit již velmi konkrétní hrozbu trestní sankce za porušení práva? Má diplomová práce by tedy měla vést nejen k analýze samotných trestných činů, ale také by měla nastínit jak možnosti nápravy jednání pachatelem samotným, tak i doporučení opatření, která by měli učinit sami zákonodárci.

7

2 2.1

Hospodářská kriminalita Obecné vymezení pojmu

Hospodářská kriminalita se v České republice (do roku 1993 v Československé republice) začala nejvíce projevovat po roce 1989, kdy došlo k nárůstu také majetkové kriminality. Oba tyto druhy kriminality zásadním způsobem narušují společnost, negativně ovlivňují příjmové složky státu. Následky hospodářské trestné činnosti mají také vliv na důvěryhodnost společnosti a fungování tržního hospodářství a dochází tím i k narušování funkcí státu. Hospodářskou kriminalitou nedochází jen k obohacení majetkovému, ale jsou narušena pravidla samotného tržního hospodářství. Dochází k posilování postavení některých obchodních společností v oblastech hospodářských činností, které tak získávají nespornou výhodu díky hospodářské trestné činnosti a vzhledem k jejich posilnění a získávání většího podílu a vlivu na trhu, dochází k ohrožení existence, příp. zániku jiných soutěžitelů na trhu. „Ti, kteří takto monopolně ovládnout pozice, mohou zprostředkovaně ovlivňovat některé oblasti státní politiky (přidělování koncesí, veřejných zakázek, subvencí, dotací, půjček, výši daní apod.)“1 a z toho vyplývá, že mohou být a také často jsou úspěšně angažování v politickém životě. Trestní právo má sloužit až jako krajní prostředek represe a nastupuje tedy tehdy, kdy neexistuje možnost jiného postihu, a to prostředky z oblasti obchodního práva, občanského práva, správního práva, finančního práva, které v sobě obsahují odpovídající hmotně právní úpravu.2 Trestní zákoník upravuje problematiku ve své hlavě VI. Zvláštní části, trestné činy hospodářské. K trestným činům hospodářským dochází zejména při podnikání, jedná se o získávání neoprávněného zisku a politické moci, poškozování kolektivních zájmů, poškozování důvěry ostatních účastníků hospodářského styku.3 Trestní zákoník nám vymezuje trestné činy hospodářské, které jsou spojeny s podnikáním, ale některé trestné činy lze spáchat a nedochází přitom k žádné podnikatelské aktivitě, jedná se o některé trestné činy daňové a proti měně. 1

Válková, H., Kuchta, J. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vydání. Praha : C.H. Beck, 2012, s. 417. 2

Přehled dokumentů EU, Rady Evropy a OSN vztahující se k problematice ekonomické kriminality. Trestní právo a ekonomická kriminalita. Praha : IKSN, 2001, s. 133. 3 Válková, H., Kuchta, J. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vydání. Praha : C.H. Beck, 2012, s. 416-417 8

Hospodářská kriminalita má i své vnitřní rozdělení, které se člení na trestné činy celní, trestné činy daňové, trestné činy nekalosoutěžní, trestné činy bankovní, trestné činy úpadkové apod. Hospodářská kriminalita je širší pojem než hospodářská trestná činnost. Trestní zákon upravoval trestné činy hospodářské ve své druhé hlavě zvláštního zákona a v hlavě desáté trestné činy proti majetku. 2.2

Majetková kriminalita

Majetkovou kriminalitu musíme odlišovat od pojmu hospodářská kriminalita.4 Jedná se o trestné činy proti majetku, které tvoří největší podíl veškeré kriminality, dle trestního zákoníku, jsou upraveny v hlavě páté, zvláštní části, dříve v hlavě desáté trestního zákona. Hlavním cílem majetkové kriminality je jednání, které vede k obohacení pachatele na úkor jiné osoby, nebo poškození majetku. Trestné činy proti majetku rozdělujeme na dvě skupiny, první skupinu tvoří již zmiňovaná jednání pachatele, směřující k obohacení na úkor jiných osob, jedná se o trestné činy krádeže (§ 205 TrZ), zpronevěra (§ 206 TrZ), neoprávněné užívání cizí věci (§ 207 TrZ), podvod (§ 209 - 213 TrZ) atd. Druhá skupina je charakteristická tím, že primární úmysl nevede k obohacení pachatele, ale k jednání, které směřuje k poškození cizího majetku. Patří sem trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 a 221 TrZ, poškozování věřitele dle § 222 TrZ, poškozování cizí věci dle § 228 TrZ, zneužití vlastnictví dle § 229 TrZ, nově jsou pak počítačové trestné činy dle § 230 až 232 TrZ. Některé majetkové trestné činy, které zasahují hospodářský řád při hospodářské a obchodní činnosti, jedná se zejména o trestný čin podvodu dle § 209 až 212 TrZ, tedy spadají i do oblasti hospodářské kriminality a mají kriminologický charakter hospodářské kriminality.5 2.3

Finanční kriminalita

Finanční kriminalita se projevuje ve formě krácení příjmů sociálního a zdravotního pojištění, krácení příjmu státu na daních a jiných povinných platbách, padělání peněz, šeků a jiných platebních instrumentů ve sféře bankovních, finančních institucí a kapitálovém trhu.6 Jedná se o kriminalitu, která je páchána v 4

Novotný,O., Zapletal, J., a kol. Kriminologie, ASPI Publishing, Praha, 2004, s. 263 Válková, H., Kuchta, J. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vydání. Praha : C.H. Beck, 2012, s. 439 a 440. 6 Šámal, P.: Podnikání a ekonomická eské republice. C.H.BECK, Praha, 2001 5

9

rámci finančního práva a v českém je právu je brána jako kriminalita svého druhu, i když zahraniční zdroje uvádějí zařazení finanční kriminality do kriminality ekonomické, proto také předmět finančního práva spadá do finanční kriminality. Finanční kriminalita je páchána na kapitálovém a finančním trhu v souvislosti s kolektivním investováním, s činností bank, investičních společností a fondů. Důležitý rozdíl, který rozlišuje hospodářskou a finanční kriminalitu spočívá v tom, že pro finanční kriminalitu je typická manipulace s penězi a cennými papíry, které jsou cizími prostředky. Finanční kriminalita je kriminalita nová, kde dochází především k poškození peněžních ústavů. V této souvislostí dochází k nově používanému termínu pro tento čin příznačný, a to „tunelování“.7 2.4

Ekonomická kriminalita

Ekonomická kriminalita je také velmi často označována jako kriminalita bílých límečků. Jelikož ekonomickými trestnými činy dle Doporučení Rady Evropy jsou celní trestné činy, počítačové trestné činy, kartelové trestné činy, podvodné praktiky a zneužívání hospodářské situace nadnárodními společnostmi, falešné firmy, falšování záznamů o bilancování společnosti, trestné činy spojené s účetnictvím, podvody vztahující se k hospodářské situaci a společnému kapitálu společností, podvádění spotřebitelů, podvodné získávání dotací, podvody ke škodě věřitelů, finanční trestné činy, vyhýbání se placení sociálních dávek ze strany podniků, burzovní a bankovní trestné činy, trestné činy proti životnímu prostředí8, můžeme vzhledem k obsahu, který vymezuje Doporučení ministrů Rady Evropy, říci, že je téměř totožný s hospodářskou kriminalitou.„Lze tedy konstatovat, že hospodářská a ekonomická kriminalita jsou synonyma jednoho a téhož protiprávního jevu. Pojem hospodářská kriminalita je užíván zejména v České republice, zatímco v zahraničních pramenech je typičtější pojem ekonomické kriminality."9

7

Kratochvíl, V.: Sborník z mezinárodního AUBI No.225, Masarykova univerzita v

ské , 1999, s. 35

8

Doporučení výboru ministrů Rady Evropy č. R(81)12 Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, s. 23 9

10

.

3

Historický vstup do problematiky od roku 1950

Vůbec první třídění trestných činů má svůj počátek již v druhé polovině 18. století. Již tehdy bylo rozděleno na hledisko formální a materiální. Trestní právo je ovlivňováno mnoha faktory, mezi ty nejdůležitější řádíme ekonomické, politické i sociální. Vývojem času došlo ke změnám v podobě kategorizace a klasifikace trestných činů. Samotné vymezení trestného činu prošlo mnoha úpravami, což není nic překvapující vzhledem k jeho vývoji v čase. Zákon č. 86/1950 Sb. v § 148 definuje trestný čin Zkrácení a ohrožení daně, jedná se o velice podobné vymezení jako je tomu v současně platné úpravě, avšak dnes již se tento značně rozrostl k vzhledem k vyspělosti a dalšímu rozvoji lidstva a dochází tedy k páchání daňových trestných činů v mnohem větším rozsahu, který vůbec nereflektoval zákon č. 86/1950 Sb. Tento zákon velice kladl důraz na jakékoli překročení státních hranic, jak tomu bylo v § 149 odst. 1 „Kdo v úmyslu zkrátit daň dopravuje zboží přes celní hranici a je přitom opatřen zbraní, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta a trestem peněžitým.“10Vzhledem k tehdejšímu režimu, kdy téměř veškerý majetek byl v rukou státu a bylo zakázáno svobodné soukromé podnikaní jak je známe dnes, v podstatě nedocházelo ani k trestným činům daňovým. O tom svědčí i fakt, že trestní zákon č. 86/1950 Sb., věnoval problematice zkrácení a ohrožení daně pouze malou část legislativy. Zákon č. 140/1961 Sb., již značně rozšířil v oddílu třetím trestné činy proti měně a trestné činy daňové, daleko rozsáhleji se věnuje padělání a pozměňování peněz. K takové situaci muselo dojít vzhledem k vývoji společnosti a k objevování se nových trestných činů. Na rozdíl od předchozí právní úpravy bylo také uvedeno, jaké jednání je trestné v oblasti daňových trestných činů, které jsou obsaženy až v zákoně č. 140/1961 Sb. a to v § 147 až § 148b. Je zde jasně vidět výsledek činnosti zákonodárce, když v zákoně č. 140/1961 Sb., došlo k zavedení dalších trestných činů, což bylo odrazem zájmu státu na ochraně společnosti. Spolu se změnami, které nastaly vždy s účinností jednotlivého trestního zákona došlo k jeho rozšíření a tím i k označení většího spektra jednání, které bylo postihnutelné při jeho spáchání pachatelem. S účinností nového trestního zákoníku, došlo ale již k jeho zúžení, bylo nutné stará a již neaktuální ustanovení zákona zrušit, či pozměnit. Nebylo možné obsah zákona stále pouze rozšiřovat, to by vedlo k nadbytečnému počtu ustanovení. 10

Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon 11

S rozvojem společnosti a s ohledem na rozšiřování trestné činnosti v průběhu několika desítek let je tedy samozřejmé, že došlo k rozšíření spektra trestných činů zejména v oblasti daňových trestných činů, kdy velikým mezníkem byl rok 1989, po kterém došlo ke změně nedemokratického režimu a tedy ke vzniku možnosti volného a svobodného podnikání.

12

4

Trestný čin podvodu

Podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku se trestného činu resp. přečinu podvodu dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Odstavec první citovaného ustanovení tr. zákoníku upravuje tzv. základní skutkovou podstatu, v dalších odstavcích (2–5) jsou upraveny tzv. kvalifikované skutkové podstaty s různě odstupňovanými znaky podle závažnosti. Dle odstavce druhého se tento znak vztahuje k osobě pachatele („byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“), v odstavci třetím je tímto znakem způsobení větší škody, v dalších odstavcích se jedná o znaky vztahující se k osobě pachatele (dle odst. 4 písm. a/ „spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny“ nebo dle písm. b/ „spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného“, nebo dle písm. d/ „způsobí-li takovým činem značnou škodu“, příp. dle odst. 5 písm. a/ „způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu“ atp. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem čtyři osoby : pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. 4.1

Objekt

Nejvýstižnější způsob z mého pohledu je vymezení objektu jako společenských zájmů a vztahů chráněných trestním zákoníkem. V případě trestného činu (přečinu) podvodu se nepochybně jedná o zájem společnosti na ochraně vlastnických vztahů, na svobodném nakládání s vlastním majetkem. Těmto vztahům trestní právo poskytuje ochranu a jejich porušení sankcionuje. „Trestní právo však nechrání všechny společenské vztahy upravené jinými právními odvětvími. Ve vztahu k ostatním právním odvětvím je trestní právo krajním prostředkem zajišťujícím zachovávání nejvýznamnějších právních norem ostatních právních odvětví. Tak například ustanovení § 152 o trestném činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi chrání prostředky trestního práva nejdůležitější společenské vztahy upravené autorským (občanským) právem. Na druhé straně má zvyšování účinnosti mimotrestních norem velký kriminálně preventivní význam v tom smyslu, že vytváří zábrany páchání

13

trestných činů a vyznačuje se antikriminogením působením.“11 V oblasti trestního práva se jedná o tzv. zásadu subsidiarity, která je upravena v ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku tak, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. 4.2

Objektivní stránka

Jedná se o další znak skutkové podstaty trestného činu. V principu jde o způsob spáchání trestného činu a jeho následky. U objektivní stránky rozeznáváme obligatorní a fakultativní znaky trestného činu, mezi obligatorní znaky řadíme jednání, následek trestného činu a příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Obligatorní znaky skutkové podstaty musí být dány vždy, jinak nemůže být naplněna skutková podstata trestného činu (přečinu) a s takovým jednáním nemůže být spojována trestní odpovědnost, opakem jsou znaky fakultativní, které musí být naplněny pouze tehdy, pokud jsou v příslušné skutkové podstatě výslovně vyjádřeny. Jsou jimi hmotný předmět útoku, doba spáchání trestného činu, místo trestného činu, prostředek trestného činu, zvláštní způsob spáchání.12 Důležitá skutečnost v závislosti na trestný čin je, aby byla způsobena škoda nikoli nepatrná, jinak v opačném případě není naplněna skutková podstata trestného činu a tedy se nejedná o trestný čin, ale může jít o přestupek. V § 89 odst. 11 trestního zákona byl upraven rozsah škody způsobené trestným činem podle jednotlivých kategorií škod. Dle trestního zákoníku je úprava v § 138 odst. 1 a dělí se následovně: 

škoda nikoli nepatrná - nejméně 5 000 Kč



škoda nikoli malá – nejméně 25 000 Kč



větší škoda - nejméně 50 000 Kč



značná škoda - nejméně 500 000 Kč



škoda velkého rozsahu - nejméně 5 000 000 Kč

11

Novotný, O, - Dolenský, A, - Jelínek, J. – Vanduchová, M.: Trestní právo hmotné. I. Obecná část. 3. Vydání, Codex, Praha, 1997, str. 77 12

ást, 1.

vydání, Linde Praha a.s., 2003, str. 143-145, 171-172. 14

Za škodu na cizím majetku se považuje nejen škoda skutečná (dammum emergens), ale také i ušlý zisk (lucrum cessans)13 Objektivní stránkou trestného činu (přečinu) podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku je tedy takové jednání pachatele, kterým uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a dále pak následek v podobě způsobení škody nikoli nepatrné na cizím majetku, přičemž takto popsané jednání a následek musí být propojeny příčinnou souvislostí. 4.3

Subjekt

Subjektem trestného činu jsou znaky charakterizující osobu pachatele. „Dle českého trestního zákoníku se jedná o : 

fyzickou osoba, která je v době činu



příčetná



dovršila patnáctý rok věku



je rozumově a mravně vyspělá, jde-li o mladistvého pachatele provinění,



podle okolností jde o osobu charakterizovanou zvláštními znaky (tzv. konkrétní subjekt, tzv. speciální subjekt, tzv. vlastnoruční delikty).“14 Aby byla naplněny znaky skutkové podstata trestného činu ohledně subjektu,

musí první tři podmínky být současně naplněny, následující dvě podmínky už záleží případ od případu. Novinkou v oblasti trestního práva je zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který nabyl účinnosti od 1.1.2012, který nám zavádí trestně právní odpovědnost také právnických osob. S tímto zákonem přišly i nové druhy trestů a ochranných opatření „15 odst. 1, Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto tresty 

zrušení právnické osoby



propadnutí majetku,

  

peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti,

13

Usnesení Nejvyššího soudu 3 Tdo 151/2012 -20 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. Obecná část, z Linde Praha a.s., 2010, str. 182 14

15

ást, 2. vydání,

  

zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku.”15 Definice pachatele je upravena v trestním zákoně v § 9 odst. 1, „Pachatelem

trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám“16, kdežto zákon č. 40/2009 Sb. § 22 odst. 1 již uvádí rozšířenější definici, kdo je pachatelem trestného činu. Důležitá úprava je ve znění „Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná“17 Zde si musíme povšimnout důležité úpravy ve smyslu, že v trestním zákoně se definoval pachatel pouze jako ten, kdo trestný čin spáchal sám, avšak dle trestního zákoníku je trestné také jednání, ale i pokus spáchat trestný čin a jeho příprava, což je nyní uvedeno jasně a konkrétně přímo v prvním odstavci § 22 trestního zákoníku. 4.4

Subjektivní stránka

Subjektivní stránku trestného činu rozdělujeme opět na stránku obligatorní a fakultativní, mezi jediný obligatorní znak řadíme zavinění, které je ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Úmysl (dolus) rozdělujeme na dvě formy, a to úmysl přímý (dolus directus) a úmysl nepřímý – eventuální (dolus eventualis). O úmyslném zavinění hovoříme tehdy, když pachatel „věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí nebo alespoň může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit.“18 Řešeno úpravou zákona č. 40/2009 Sb. §15 odst. 1, jedná se o úmysl přímý, druhá možnost je úmysl nepřímý, který je uveden v zákoně č. 40/2009 Sb. §15 odst. 2, „věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.“19 Jestliže dojde pachatelem ke spáchání trestného činu, tak za stejných podmínek u úmyslu přímého bude hodnocen jako vyšší stupeň zavinění, než u úmyslu nepřímého.

15

Zákon č 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon 17 Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník 18 Jelínek, J. a k ást, 2. vydání, Linde Praha a.s., 2010, str. 218 19 Jelínek, J. a k ást, 2. vydání, Linde Praha a.s., 2010, str. 218 16

16

Další forma zavinění je nedbalost (culpa). Opět rozlišujeme, zda jde o zavinění z nedbalosti, tj. jestli pachatel „věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí.“20 V tomto případě se jedná o nedbalost vědomou, která je uvedena v § 16 odst. 1 písm. a zákoně č. 40/2009 Sb. trestního zákona, v § 16 odst. 1 písm. b téhož zákona je upravena nedbalost nevědomá, tj. když pachatel „nevěděl, ze svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.“21 U každého trestného činu, aby byla naplněna jeho skutková podstata, musí být dáno zavinění. „Zásada odpovědnosti za zavinění je jednou ze základních zásad trestního práva hmotného.“22 U Fakultativních znaků již není nutnost jejich naplnění, nevyskytují se ve veškerých skutkových podstatách, protože nejsou povinné, jsou jimi například pohnutka, co vedlo ke spáchání trestného činu a cíl, čím chtěl pachatel dosáhnout při trestné činnosti. Podle § 13 odst. 2 tr. zákoníku k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Na tomto principu je vybudována i skutková podstata trestného činu (přečinu) podvodu – z hlediska zavinění se jedná o trestný čin (přečin) zavinění úmyslný. Toto bez výhrad platí v případě základní skutkové podstaty. V této souvislosti je ovšem vhodné zmínit ustanovení § 17 tr. zákoníku, upravující zavinění k okolnosti zvlášť přitěžující. Dle citovaného ustanovení k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné, nebo b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl.

20

Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník 22 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní Linde Praha a.s., 2010, str. 207 21

ást, 2. vydání,

17

5

Trestný čin zkrácení daně

Ke trestnému činu zkrácení daně dochází ve spojení s podnikatelskou činností, v rámci hospodářské soutěže, odvádění daní atd., trestný čin zkrácení daně upravuje zákon č.40/2009 Sb. trestního zákoníku ve své hlavě VI trestné činy hospodářské, díl druhý, v paragrafu 240 a následující. Podstatou tohoto trestného činu je, že pachatel jedná tak, aby příslušný orgán vyměřil daň (povinnou platbu) nižší, než je zákonem určená výše, anebo daň (povinnou platbu) nevyměřil vůbec. O uvedený trestný čin se nejedná v případě, kdy daňový subjekt daňové přiznání podal, daň v něm deklaroval ve správné výši, ale následně ji neuhradil. Posledně uváděné jednání může být posuzováno a tedy i sankcionováno pouze v režimu zákona o správě daní a poplatků. 5.1

Objekt

Objektem trestného činu zkrácení daně je „zájem na ochraně správného odvedení daně, poplatku a podobné povinné platby.“23 Jde o zájem na kontrole daní a zájem státu, aby docházelo k řádnému odvádění daní, což tvoří vysoké procento státního rozpočtu. 5.2

Objektivní stránka

Objektivní stránka spočívá v samotném jednání, kdy dochází k porušení normativních právních aktů, jednání, které není státem dovoleno, překročení státem chráněných zájmů. V konkrétním případě pachatel spáchá trestný čin zkrácení daně tím, že zkrátí daň, clo, pojistné na sociálním zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek, či vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb. V podstatě dochází k tomu, že pachateli je vyměřená určitá výměra k odvedení daně a on si vyměří nebo sníží nedovolenými prostředky, či ji neodvede vůbec. Dle trestního zákoníku, který nám vymezuje trestný čin zkrácení daně „je trestné zkrácení daně čí jiné povinné platby ve větším rozsahu, tj. V rozsahu 50 000Kč.“24 Definice výše škody je stanovena v zákoně č. 40/2009 Sb. § 138 odst. 1. v § 240 odst. 1 téhož zákona je také 23

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná Linde Praha a.s., 2010, str. 643 24 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. ob Linde Praha a.s., 2010, str. 644 18

ást, 2.vydání, ást, 2. vydání,

řečena výše trestu za spáchání trestného činu zkrácení daně, a to odnětí svobody na šest měsíců až 3 léta nebo zákazem činnosti, platí pro viz výše uvedené skutečnosti zkrácení daně, v následujících odstavcích 2 a 3 jsou rozvinuty tresty s větším potrestáním a odnětím svobody až na 10 let. Nesmíme zapomínat, že každý trestný čin při jeho kvalifikaci budeme postupovat individuálně a bude vždy záležet na konkrétní situaci a okolnostem. Dříve byla úprava uvedena v § 148 trestního zákona, tento paragraf měl odstavce 4, v dnešní účinné právní úpravě trestního zákoníku má již 3, protože druhý odstavec trestního zákona byl včleněn do odstavce prvého. Trestní zákon také uváděl ve svém prvním odstavci ve vymezení trestu odnětí svobody na šest měsíců až tři roky odnětí svobody a také peněžitý trest. Peněžitý trest již nebyl použit v trestním zákoníku. Další změnou byla provedena v odstavci dvě, kdy byla výše odnětí svobody z jednoho roku až na osm let potrestání pachatele navýšena na dvě léta až osm let. Poslední změna byla provedena v odstavci 4 trestního zákona, tam byla výše trestu odnětí svobody na pět až dvanáct let při spáchání činu velkého rozsahu zmírněna na odnětí svobody ve výši pět až deset let. Z toho vyplývá, že zákonodárce při úpravě délky sazby odnětí svobody, zvýšil nejnižší hranici trestu pro trestné činy značného rozsahu a naopak u trestného činu velkého rozsahu ponížil vyšší hranici z dvanácti na deset. Z mého pohledu zřejmě zákonodárce zvolil takové úpravy možná z důvodu vyššího výskytu trestných činů značného rozsahu a naopak nemuselo tolik docházet k trestným činům velkého rozsahu, či dvanácti-letý trest už se zdál být neadekvátní. Zajímavostí je, když se pachatel dopustí trestného činu zkrácení daně, bude probíhat řízení u věcně a místně příslušného soudu prvního stupně a když pachatel v průběhu řízení, ještě před vyhlášením rozsudku splní svoji povinnost, tak zaniká jeho trestní odpovědnost. Podle mého názoru, by takový postup byl možný jen do určité finanční částky a za předpokladu, že by bylo prokázáno, že došlo k pochybení, ovšem většinou dochází k takovému jednání úmyslně a vzhledem k tomu, že trestný čin zkrácení daně je nejčastější druh hospodářské kriminality, tak s tímto ustanovení osobně nesouhlasím a postih by tam měl být vždy, i v případě, že pachatel dodatečně svoji povinnost splní, tak pouze zmírnit jeho potrestání, avšak za situace, že k takovému jednání dojde úmyslným jednáním. 5.2.1 Sankce dle DŘ Pokuta za opožděné tvrzení daně - nejméně 500 Kč.

19

Úrok z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Penále daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši 20 %, je-li daň zvyšována, 20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo1 %, je-li snižována daňová ztráta.25 5.3

Subjekt

„Pachatelem může být kdokoli. Tedy nejen subjekt daně, poplatku a podobné povinné platby, ale ten , kdo svým úmyslným jednáním způsobí zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby.“26 Subjektem, neboli pachatelem může být fyzická i právnická osoba provozující podnikatelskou činnost, jedná se i o osobu, která nemá oprávnění k podnikaní, nebo nikdy neměla, pachatelem taktéž může být subjekt živnostenského oprávnění, jestliže překračuje předmět svého podnikání.27 Může jím být též například daňový poradce podnikatele, zde záleží také na situaci, jestli daňový poradce jedná sám na sebe a dopustí se trestného činu podvodu bez vědomí podnikatele nebo se dopouští společné trestné činnosti společně s podnikatelem, to už by bylo klasifikováno jako spolupachatelství. 5.4

Subjektivní stránka

Pro subjektivní stránku trestného činu je, jak již jsem zmiňoval výše, vyžadován úmysl. Trestní zákon zmiňoval ve svém paragrafu 3 odst. 3„K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti“28 trestní zákoník má úpravu řešenou v paragrafu 13 odst. 2 „K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.“29 Trestní zákoník už bere

25

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 644 27 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 653-654 28 Zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon 29 Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník 26

20

ást, 2.vydání, ást, 2.vydání,

v úvahu “k trestní odpovědnosti“, což je značně konkrétnější, než pouze jako tomu bylo v trestním zákoně, kde bylo uvedeno “k trestnosti činu.“ V praxi k velmi časté trestné činnosti dochází při odvádění DPH. Hlavními aktéry jsou obchodní společnosti, které jsou plátci DPH, dochází velmi často k situacím, kdy jedna obchodní společnost vystaví fakturu na vyšší částku a sama pak uvádí fakturu nižší. První obchodní společnost pak dostane při vrácení daně pochopitelně větší částku na DPH než skutečně měla dostat. Často ve stavebnictví také dochází k situacím, kdy na jedné straně vystupuje obchodní společnost jako prodejce a zároveň plátce DPH a na straně druhé fyzická osoba nebo právnická osoba, která je také plátce DPH, jako kupující. Kupující si koupí zboží, například stavební cihly, na které se vztahuje sazba DPH 20%, ale kupující se domluví s prodávajícím, aby mu fiktivně napsal, že mu provede také realizaci, v našem případě postavení zdi z cihel, které si kupující koupil. Jelikož na prodej zboží v našem případě je základní sazba 20%, tak při provedené práci se bude na naše cihly vztahovat už jen 14% sazba DPH. Největší problém spatřuji v tom, že takové případy jsou velmi spatně odhalitelné a v některých případech není v lidské moci, aby odhaleny byly. Také velký problém jakékoli prokazatelnosti je v oblasti informačních technologií, programátoři, jelikož materiál hmotný nemají v podstatě žádný, tak si mohou za práci naúčtovat mnohonásobně více hodin a s dotyčným objednatelem být domluven na vystavení faktury na vyšší částky, za které pak dostane zpět vyšší DPH. Osobně si myslím, že v této oblasti podnikaní je veliká možnost k daňovým únikům, protože prokazatelnost mi přijde jako nemožná a neprokazatelná, je to samozřejmě také dáno tím, že jde o tak specifický obor, a tedy pochopitelnost je pouze pro velmi malé množství lidí.

5.5

Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení

Upravuje trestní zákoník v § 243 odstavci 1 „Kdo nesplní svoji zákonnou oznamovací povinnost vůči správci daně, a hrozí tak ve větším rozsahu řádné a včasné stanovení daně jinému nebo její vymáhání od jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“30 a odstavci 2 „Odnětím svobody na

30

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 21

jeden rok až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu.“31

31

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 22

6

6.1

Příčiny a prevence protiprávního jednání

Příčiny

Velký mezník ohledně příčin protiprávního jednání znamenaly události v roce 1989, kdy došlo ke změnám politickým a tím pádem i ekonomickým a společenským. Do té doby v podstatě neexistoval vztah k soukromému vlastnictví. Po tomto roce se začal privatizovat státní majetek, byla provedena malá a velká privatizace a realizován přechod majetku do vlastnictví soukromoprávních subjektů. Tím se vytvořily podmínky pro vykonávání podnikatelské činnosti. Podmínky za kterých byl převáděn státní majetek vedly také k páchání trestné činnosti, jako například při privatizaci státního majetku za participace zahraničního kapitálu. V tomto ohledu byla nedostatečná trestněprávní ochrana ekonomiky, došlo k nedostatečné reakci na uvedenou polistopadovou změnu režimu. Nedostatečná ochrana byla také kvůli tomu, že skutkové podstaty trestných činů nebyly formulovány konkrétně, ale pouze obecně. V této oblasti právního vědomí byl veliký problém představit si, co vlastně bylo trestné. Samotný justiční systém měl problémy s aplikací práva v některých oblastech, protože neměl s tímto trestním jednáním žádné zkušenosti, proto také docházelo v trestním řízení ke zdlouhavým průtahům. Další příčinou byl také fakt, že s otevřením hranic naší republiky došlo ke vstupu pachatelů organizovaného trestného činu, kdy například odhalování organizované skupiny lidí je složitější i s ohledem na to, že tyto osoby páchaly trestnou činnost již v jiných státech a tak měly bohaté zkušenosti. V devadesátých letech docházelo k páchaní trestné činnosti v oblasti tzv. praní špinavých peněz, v průběhu vývoje hospodářské kriminality se velice začal rozvíjet trestný čin zkrácení daně, který je bohužel i dnes velice aktuální. Díky nejednoznačnému výkladu zákonů je stále veliká možnost pro páchání trestných činů, a to nejen v oblasti hospodářské kriminality. Další problém nastal v souvislosti se společenskými změnami v oblasti nezaměstnanosti. Tento problém se dříve vůbec nevyskytoval a záleží také na tom, zda se jedná o nezaměstnanost dobrovolnou nebo nedobrovolnou. U nezaměstnanosti nedobrovolné dochází ke ztrátě perspektivy, sebezlepšování, ztrát motivace, vede také ke vzniku závislosti na drogách, velice častý je i výskyt alkoholismu a v neposlední řadě vede i k páchání sebevražedného

23

jednání.32 Majetkové trestné činy mají právě proto původ často v nezaměstnanosti, pachatelé často nemají skoro žádný finanční příjem a chtějí si ho trestnou činností opatřit, případně vylepšit a tak být minimálně na stejné sociální úrovni, jakou měli před ztrátou zaměstnání. Zajímavostí je také určitě jednání osob nemajetných, tedy bezdomovců, kteří úmyslně páchají trestné činy, a to i proto, aby mohli nastoupit do výkonu trestu. Nejčastěji se tak děje v zimním období, příčina tohoto jednání je často v tom, aby nemuseli přespávat na ulici a měli poskytnutou jakousi ochranu v podobě pobytu ve věznici.

6.2

Prevence

Vzhledem k velkému problému v oblasti hospodářské kriminality je žádoucí, aby docházelo ke zvyšování ochranných prostředků vůči hospodářské kriminalitě, bohužel nebyla zatím uzákoněna jednotná koncepce preventivních opatření k výše zmíněné kriminalitě. Její vznik do budoucna je velice žádoucí a to proto, aby byla státem stanovena základní pravidla působení v hospodářské oblasti a byly vytvořeny dostatečné možnosti pro úpravu výkonu kontroly při realizaci podnikatelských aktivit. Samozřejmě při tvorbě preventivních opatření je nutné nejdříve vycházet ze stávajících příčin hospodářské kriminality a na základě toho je to pak možné vytvořit příslušná opatření v ekonomické oblasti, v oblasti organizačně technické a také společensko-sociální oblasti. Jde především o vytvoření jednotného systému, který bude primárně efektivní a bude sloužit společnosti, a to jak v oblasti legislativní, tak i v kontrolní sféře. V roce 2001 byla přijata značná novela trestního řádu v rámci trestněprávní legislativy pro orgány činné v trestním řízení. Došlo ke zjednodušení postupů při výkonu operativních prostředků, zajišťovacích opatření a možnosti poškozeného domoci se náhrady majetkových škod. Dále došlo k přijetí zákona o praní špinavých peněz a zákona o správě státního majetku. Účinnost nového trestního zákoníku ke dni 1.1.2010 nám rozšiřuje řadu skutkových podstat hospodářských a majetkových trestných činů, ovšem z mého pohledu považuji za velice důležitou změnu spočívající v tom, že došlo k rozšíření možnosti udělení peněžitého trestu a

32

Kuchta, J. a kolektiv: Kriminologie II. část. Brno, Masarykova Univerzita, 2002, str. 50 – 52. 24

zabrání majetku získaného trestnou činností.33 Do této doby pachatelé, kteří získali peněžité prostředky například v podobě daňového úniku, či jinou závažnou trestnou činností, tyto použili k zaplacení kauce a svého zajištění při stíhání na svobodě. Nutno dodat, že často takto získali vysoké částky v řádech desítek i stovek milionů korun a neváhali je použít k útěku do země, která pachatele do naší republiky nevydává.. Často také docházelo ze strany pachatelů k uplácení pracovníků státní správy, svědků atd. Z toho důvodu velice kvituji možnosti propadnutí majetku a zabrání věcí získaných trestnou činností, která je uvedena v § 66 , resp. §101 zákona č. 40/2009 Sb. Další změnou ve spojitosti s novým trestním zákoníkem je schválení zákona o trestně právní odpovědnosti právnických osob. Tento zákon byl přijat v roce 2011, a došlo tím k prolomení zásady individuální trestní odpovědnosti pouze fyzických osob. Důležitou roli hrají kontrolní orgány působící mimo oblast trestního práva, které mají preventivní úlohu, jejich funkcí je rychlost, neustálá reakce a přizpůsobení novým jevům v hospodářské kriminalitě .Jsou jimi orgány finanční správy, živnostenské úřady, inspekce a inspektoráty, instituce pro ochranu hospodářské soutěže, komise pro cenné papíry.34 Spatřuji ovšem další problém v institutu povinné mlčenlivosti ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení. Když například finanční úřady narazí při své kontrolní činnosti na trestné činy, tak jejich oznamovací povinnost se vztahuje pouze na daňové trestné činy. Došlo také k možnosti porušení mlčenlivosti advokátů a notářů k podezřelým obchodům svých klientů. Za účelem daňové trestné činnosti se doporučovaly následující preventivní opatření: 

ztížit dostupnost živnostenských oprávnění, zápisů do obchodního rejstříku bez řádného prověřování adres s místy podnikání (částečně splněno úpravou obchodního zákoníku),



omezit možnost provádět platby v hotovosti v neomezené výši zavedením povinného bezhotovostního styku (splněno přijetím zákona o bezhotovostním

33

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 435-436 34 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 435-437 25

ást, 2.vydání, ást, 2.vydání,

platebním styku, v § 4 odst. 1 je stanoveno „Poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 15 000 EUR je povinen provést platbu bezhotovostně“35, 

zabránit nebo omezit podnikání osob, které nejsou bezúhonné, které se opakovaně dostaly do úpadku, které neuhradily své závazky vůči státu (částečně splněno úpravou živnostenského zákona a dalších zákonů upravujících výkon jiných výdělečných činností),



zvýšit povinný základní kapitál u společností s ručením omezením cca na jeden milion korun,



prolomit povinnost mlčenlivosti pracovníků finančních úřadů vůči orgánům činným v trestním řízení ( částečně splněno novelou § 8 TrŘ),



omezit daňové úniky kolkováním lihu a lihovin (splněno),



nadměrné odpočty DPH na výstupu vracet až po úhradě do státního rozpočtu,



zavést povinnost vystavovat doklady na poskytnutá plnění (registrační poklady) příslušný zákon byl přijat v roce 2006, v roce 2007 na podmět nové vlády byl opět zrušen),



zavést povinnost prokazovat nabytí peněz v případech získání majetku a vkladů do podnikaní,



v případě vykazování ztráty po dobu delší jak 5 let zrušit obchodní společnost z úřední povinnosti,



řešit problém zneužívání ropných a lihových produktů nezatížených spotřební daní.36 Doporučení Rady Evropy č. R (96) 8, také reaguje na problematiku prevence

kriminality a její omezování: 

iny. 

a anské právo.

35

zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti Marešová, A., CEJP, M. Úmyslné krácení daně – analýza vybraných trestných činů a jejich pachatelů. Praha : IKSN, 1999, s. 28-31, s 98. 36

26



skou krimi

pravu.

 -

leními.



t, aby tak kompeten ské kriminality.



nována náležitá pozornost. 

Pravidla upravující inu.

 l zahrnovat diskvalifika itou dobu.  inku.37

37

Doporučení Rady Evropy č. R (96) 8. 27

7

Stav vybraných skutkových podstat trestných činů ve statistických údajích

Do statistických údajů v České republice se promítá odlišné členění druhů hospodářské kriminality ve statistikách Ministerstva vnitra ČR A Ministerstva spravedlnosti ČR, což vede ke špatnému porovnání, jelikož „Při analýze statistických údajů v České republice se problém s vymezením pojmu hospodářská kriminalita odráží zejména v odlišném členění jednotlivých druhů kriminality ve statistikách Ministerstva vnitra ČR, resp. Policejního Prezidia ČR, (policejní statistiky) a Ministerstva spravedlnosti ČR (statistické údaje státních zastupitelství a soudů), což vedle jiných faktorů do značné míry znesnadňuje jejich srovnávání.“38 . Ve statistikách hospodářské kriminality nejsou uvedeny všechny hospodářské trestné činy, jde o absenci trestných činů jako je trestný čin podvodu, trestný čin zpronevěry a jiné trestné činy. Proto pro naše potřeby ve vztahu k hospodářské kriminalitě je pro nás lepší použití policejních statistik, které nezahrnují do hospodářské kriminality pouze trestné činy obsažené v hlavě VI. trestního zákoníku, ale obsahují též další trestné činy jako jsou trestný čin úplatkářství, trestný čin pojistného podvodu a některé další trestné činy. Naopak je také potřeba zmínit, že někdy se do statistických údajů zahrnují trestné činy, které neřadíme mezi trestné činy z oblasti hospodářské kriminality, jelikož ne každý případ například trestného činu úplatkářství lze do této oblasti zahrnout. Statistické údaje nám také zkresluje situace spočívající v tom, že často dochází k poškození jednotlivců přímo, jako je tomu například u deliktů daňových. Jde tu primárně o to, že samotní poškození si ani neuvědomují, že se stali obětí hospodářské kriminality.39 Velice mě zaujal takový pohled na hospodářskou kriminalitu, při

38

Nett, A.: nové jevy v hospodářské kriminalitě, sborník z mezinárodní konference konané na PrF MU v Brně v únoru 2005. AUBI 290, Masarykova univerzita Brno, 2005, s. 66 39 Nett, A.: nové jevy v hospodářské kriminalitě, sborník z mezinárodní konference konané na PrF MU v Brně v únoru 2005. AUBI 290, Masarykova univerzita Brno, 2005, s. 65 – 67. 28

kterém je v některých případech veřejností vnímána pozitivně:„Šikovný podnikatel, který dokáže přelstít stát na daních.“40 Policejní statistiky41 Statistické údaje zjištěných trestných činů Statistiky jsou uváděny obecně na hospodářskou kriminalitu a dále na trestný čin zkrácení daně. Hospodářská kriminalita za rok 2010: no trestných no trestných

28 371 13

382 nost 47,2 % et

ovaných osob 14 453 né né

Trestná

-

innost

)

ového charakteru byla i v roce 2010 charakterizována

emi

oblastmi:  

Falšování a fiktivní vystavování faktur ní

ové trestné

iny, jako je nelegální dovoz tabáku a výroba

ování ropných ební

a lihovin a jejich prodej bez odvedení

. U pohonných hmot (a v poslední

obchody s emisními povolenkami) dochází i k ádech 

k nim

istupují

m s neodvedeným

.

ení takzvaných

obchodních

realizovány fiktivní dovozy a vývozy na

átku

es které jsou bezcenného

. elektro odpad, kovový šrot), které následně firmy zhodnocují a tak navyšují DPH, toto zboží je pak ních takto navýšené

nebo je požadováno vrácení

idané hodnoty, která ovšem nikdy nebyla

odvedena. Skupiny zabývající se vývozy nadhodnoceného zboží od roku 2000, přitom narůstá výše škod a rozšiřuje se počet

40

Nett, A.: nové jevy v hospodářské kriminalitě, sborník z mezinárodní konference konané na PrF MU v Brně v únoru 2005. AUBI 290, Masarykova univerzita Brno, 2005, s. 67. 41 www.mvcr.cz 29

subjektů páchajících tuto trestnou činnost. 7.1

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. a jeho účinky na statistiku kriminality

Od 1. 1. 2010 nabyl

innosti

inášející v oblasti trestního práva

. 40/2009 Sb., trestní adu změn, které se zobrazují i do policejní

kriminální statistiky. S účinností trestního zákoníku vzniklo 43 nových skutkových podstat a značná část paragrafů byla upravena. Došlo ke změně definice trestného trestného

inu, opouští se materiální pojetí

inu a nadále se neposuzuje jeho

enská

Trestní zákoník nyní jedná s formálním pojetí trestného jako protiprávní takovém zák

in, který zákon za trestný

nost.

inu. Definuje trestný

í a který vykazuje znaky v

uvedené. Nedošlo striktně k pojetí formálním, ale toto pojetí je

nadále upravováno materiálním korektivem který stanoví, že trestní právní ensky škodlivých

sledky s ní spojené lze

ovat

Trestní zákoník vymezuje

dnost ípadech

.

Trestní zákoník zavedl rozdělení trestných ty trestné

in

na

iny jako nedbalostní trestné

iny, na které tento zákon stanoví trest

trestní sazby do 5 let. Celkovou kriminalitu zákoníku nelze tudíž

iny. iny a z úmyslných

tí svobody s horní hranicí

ed a po nabytí

innosti trestního

srovnávat. Kontinuální porovnávání statistik

kriminality v celém jejich rozsahu by nebylo korektní. Porovnávány by byly iny, jejichž znaky nejsou totožné. Pojem

ná

no)

proto po vzoru britské policejní statistiky nahrazujeme pojmem registrovaná kriminalita (registrováno), v grafickém

ení bude

ena.

30

na odlišena

i

8

Vývoj hospodářské trestné činnosti v ČR v letech 2005 až 2010 50000 45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0

PACHATELÉ

2005 28025

2006 26500

2007 22668

2008 17691

2009 15627

2010 14453

SKUTKY

43882

39473

37981

32474

29774

28371

Vývoj trestného činu zkrácení daně v letech 2005 až 2010

800 700 600 500 400 300 200 100 0 PACHATELÉ

2005 579

2006 527

2007 476

2008 515

2009 500

2010 545

SKUTKY

602

441

534

725

574

601

31

9

Porovnání se zahraniční úpravou

Pro porovnání s Českou republikou jsem si zvolil Slovensko, jelikož můj vztah k tomuto státu je velice kladný a obě naše země mají také rozsáhlý společný vývoj, a to jak z hlediska historie, tak i současnosti. Pro porovnání jsem si také záměrně vybral Slovensko i z toho důvodu, že trestně právní úprava obou státu vychází ze stejného základu. Na Slovensku je nyní účinný od 1.1.2006 trestní zákon č. 300/2005 Z.z., stejné znaky s naším trestním zákoníkem jsou v něm v podobě formálního pojetí trestného činu a v podobě kategorizace na přečiny a zločiny, avšak slovenský trestní zákon nahlíží na přečiny jako na úmyslné trestné činy. Při tvorbě trestního zákona na Slovensku byla současně provedena i úprava trestního řádu, na rozdíl od České republiky, kde byly tyto kroky provedeny samostatně. Slovenský trestní zákon má uspořádání dle důležitosti trestných činů, které je následující: „Hlava I – trestné činy proti životu a zdraví Hlava II – trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti Hlava III – trestné činy proti rodině a mládeži Hlava IV – trestné činy proti majetku Hlava V – trestné činy hospodářské Hlava VI – trestné činy obecně nebezpečné a proti životnímu prostředí Hlava VII – trestné činy proti republice Hlava VIII – trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných Hlava IX – trestné činy proti jiným právům a svobodám Hlava X – trestné činy proti brannosti, proti civilní službě, proti službě v ozbrojených

32

silách a proti obraně vlasti Hlava XI – trestné činy vojenské Hlava XII – trestné činy proti míru, proti lidskosti a trestné činy válečné“42

9.1

Statistické údaje zjištěných trestných činů

V roce 2010 bylo na Slovensku zaznamenáno 2229 trestných činů zkrácení daně , v roce 2011 uz tento počet trestných činů narostl na 3573, čímž došlo k více jak nadpolovičnímu zvýšení a stát tak přišel o 138 miliónů euro. Slovenský trestní zákon pod pojmem daňová kriminalita rozumí zkrácení daně, poplatků a podobných povinných plateb vůči státu. Zmíněné statistiky jsou mnohonásobně vyšší než v České republice, kdy v roce 2010 bylo na našem území zjištěno “pouze” 601 trestných činů oproti již zmíněným 2229 na Slovensku. Stejně jako je tomu v České republice, také na Slovensku je veliký problém s trestnými činy v podobě neodvedení daně z přidané hodnoty (dale jen “DPH”), což tvoří největší podíl v oblasti daňových trestných činů, kam dále patří například trestné činy spočívající v pozměňování účetnictví nebo také uplaťnění odpočtu DPH dvakrát z jedné faktury, ovšem v různých zdaňovacích období. K výskytu uvedených trestných činů můžeme říci, že je druhově skoro stejný jako je tomu v naší zemi, pouze s tím rozdílem, že Slovensko má jejich výskyt mnohonásobně vyšší. Co se týká opatření proti krácení daňové povinnosti v oblasti DPH, která se momentálně na základě vyjádření Finančního ředitelstva SR považuje za nejvíce problematickou oblast, měl by být zaveden institut ručení za daň odběratelem (pokud ji neodvede dodavatel), institut jistoty na daň, institut přenosu daňové povinnosti na odběratele v případě tuzemských dodávek mezi osobami povinnými nebo omezení hotovostních plateb. Výše zmíněné úpravy byly navrhnuty v novele zákona o DPH, která měla vstoupit v platnost 1.4. 2012, avšak tato novela neprošla příslušným parlamentním výborem.

42

Zákon č. 300/2005 Z.z. trestní zákon 33

10 Vývojová stádia trestné činnosti „Vývojovými stádii trestného činu rozumíme určité fáze, které jsou typické pro uskutečňování úmyslu pachatele spáchat trestný čin.“43 Vývojová stádia rozdělujeme: příprava trestného činu, pokus trestného činu, dokonaný trestný čin, U trestné činnosti nemusí nutně dojít ke všem třem stádiím (příprava – pokusdokonaný trestný čin). Například, když jednotlivé fáze uskutečňování úmyslu spáchat trestný čin následují hned za sebou, tím pádem je zcela vyloučeno rozlišení jednotlivých stádií – vrah vystřelí na poškozeného v úmyslu ho usmrtit, zasáhne ho, poškozený umře. Je mnoho případů, kdy pachateli se podaří úmysl trestný čin spáchat a musí se k tomu připravit, pozoruje pachatele, obhlíží si místo činu, obstará si potřebné nástroje. Dále samotné jednání: může být spáchán trestný čin bezprostředně a na první pokus, ale také může dojít k situaci, kdy pachatele něco vyruší, nebo při střelbě pachatel nemusí svůj cíl zasáhnout a tudíž dojde k opakování jednání. Nejzávažnější je dokonaný trestný čin, jde o jednání, kde dochází k naplnění všech zákonných znaků trestného činu. Trestný čin je dokonán v tom případě, když dojde k jednání, které je popsáno ve skutkové podstatě. Nejblíže k dokonanému trestnému činu je pokus, naopak nejvzdálenější, co se týče škodlivosti je příprava k trestnému činu.„O vzájemném poměru těchto forem trestné činnosti platí, že se pachateli přičítá jen nejzávažnější forma.“44 10.1 Příprava trestného činu „Příprava je prvním trestněprávně relevantním stadiem na cestě od pojetí úmyslu spáchat trestný čin ke spáchání trestného činu.“45 Trestní zákoník uvádí v §20 odst. 1., že již příprava je trestná u zvlášť závažných zločinů, ale musí to trestní 43

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 267 44 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 269 45 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 270. 34

ást, 2.vydání, ást, 2.vydání, ást, 2.vydání,

zákoník u příslušného trestného činu výslovně stanovit. Za zvlášť závažné zločiny považujeme úmyslné trestné činy, se kterými trestní zákoník pojí trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let, následně zkoumáme, zda-li je stanovena trestnost přípravy u konkrétního ustanovení. Trestní zákoník, jak již bylo řečeno upravuje otázku přípravy trestného činu v § 20 jen obecně, také zde stanovuje způsoby přípravného jednání, kterými jsou organizování trestného činu, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, spolčení, srocení, návod a pomoc. Formy přípravného jednání nejsou uvedeny zásadně ve znacích trestných činů, jde o jednání, které vytváří podmínky pro spáchání zvlášť závažných úmyslných trestných činů.46 Příprava je tedy možná za předpokladu, že předtím nedošlo k pokusu nebo dokonání zvlášť závažného trestného činu. Musíme ale brát v úvahu , že každé jednání je třeba posoudit v konkrétním případě individuálně, proto posouzení jednotlivých případů je velice obtížné, obzvlášť v těch případech u kterých nenastal žádný následek. Ve spojitosti přípravy a trestního činu zkrácení daně se dá uvést jako příklad jednání, kdy si pachatel obstarává podklady, které mu pomohou k nesprávnému vyplnění daňového přiznání , čímž by se dopustil následně trestného činu zkrácení daně, avšak obstarání těchto podkladů se děje ještě před ukončením lhůty pro odevzdání daňového přiznání příslušnému finančnímu úřadu. 10.2 Pokus trestného činu „Pokus je obecnou formou trestného činu. Pachatel je za pokus trestně odpovědný přesto, že nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu.“47 Pokus trestného činu popisuje § 21 trestního zákoníku, a to jako jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a kterého se pachatel dopustil v úmyslu spáchat trestný čin s nedostatkem dokonání. Pojmovým znakem pokusu trestného činu je úmysl trestný čin spáchat, z toho důvodu spojujeme pokus jen s úmyslným trestným činem. Abychom mohli reflektovat s pojmem úmysl, musíme počítat s vůlí pachatele dokonat trestný čin. „Pokus je charakterizován, na rozdíl od dokonaného trestného činu, především nedostatkem účinku (následku), který je znakem skutkové podstaty trestného činu.“48

46

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 270 – 271. 47 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 273 35

ást, 2.vydání, ást, 2.vydání,

Pokus nám vyvolává nebezpečí možnosti vzniku takového následku s tím, že se ale nerozvine plně příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem. Příprava ani pokus nejsou možné u předčasně dokonaných trestných činů, tedy když dochází k dokonání v době přípravy nebo pokusu. U trestných činů nedbalostních, u trestních činů v podobě úmyslného opomenutí, záleží na tom, zda pachatel povinnost konat dodatečně splnil, v tom případě se nejedná o pokus, nebo zda již povinnost následně neprovedl a tím je trestný čin dokonán. V neposlední řadě se jedná také o trestné činy verbální, ty které jsou spáchány slovním projevem.49O pokus trestného činu zkrácení daně se jedná například tehdy, když pachatel úmyslně podá daňové přiznání, které je nesprávné a tím si hodlá vyměřit daň nižší, ale k takovému vyměření nedojde, jelikož správce daně tento skutek odhalí a vyměří daň ve správné výši. 10.3 Dokonaný trestný čin Trestný čin je dokonaný, když jsou naplněny všechny skutkové znaky trestného činu dle zákona. Aby se jednalo o trestný čin zkrácení daně, musí tedy pachatel úmyslným jednáním dostat do situace, kdy v rozporu se zákonem si vyměří úmyslně nižší daň, než jakou mu ukládá zákon. Často ve spojitosti s trestným činem zkrácení daně je také třeba zmínit trestný čin nadržování, obsažený v § 366 zákona č. 40/2009 Sb. Jde o takové jednání, které se vyskytne až po dokonání jiného trestného činu. Typickým příkladem tohoto jednání v souvislosti s trestným činem zkrácení daně je situace, kdy po účelově nesprávném vyměření daně dojde teprve následně k úpravě nebo vytvoření fiktivních faktur a zfalšování údajů v účetnictví.

48

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 276 49 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 275 - 277 36

ást, 2.vydání, ást, 2.vydání,

11 Zánik trestní odpovědnosti „Důvodem zániku trestní odpovědnosti (zániku trestnosti) jsou okolnosti, které nastaly po spáchání trestného činu, ale dříve, než o něm pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou provždy zánik práva státu na potrestání pachatele.“50 Nejde tedy již zahájit pro daný trestný čin trestní stíhání a jestliže probíhá trestní stíhání, tak dojde k jeho ukončení, k tomu se přihlíží z úřední povinnosti. Za tento trestný čin již nelze pachateli uložit trest, který by jinak měl být řádně uložen za spáchání takového trestného činu. Zánik trestnosti se také označuje jako tzv. negativní podmínky trestnosti. To znamená, že trestnost závisí na tom, jestli nastaly nebo nenastaly podmínky trestnosti.51 V potaz také musíme vzít zásadu retroaktivity neboli zpětnou účinnost, resp. zpětné působení. Zákon nepůsobí zpětně – Lex retro non agit. „Důvody zániku trestní odpovědnosti je třeba lišit od okolností vylučujících protiprávnost a také od důvodů zániku práva státu na výkon již vysloveného trestu.“52 U okolností vylučujících odpovědnost se nejedná o trestný čin již od počátku. O zániku trestní odpovědnosti budeme hovořit v situaci, kdy byl pachatelem spáchán trestný čin a v době kdy byl spáchán, byl pachatel trestně odpovědný za tento čin, ale následně jeho trestnost zanikla. Důvody zániku trestní odpovědnosti rozlišujeme na: 1) Obecné důvody zániku trestní odpovědnosti podle trestního zákoníku účinná lítost promlčení trestního stíhání 2) Zvláštní případy zániku trestní odpovědnosti zánik trestnosti přípravy a pokusu trestného činu ( § 20 odst. 3, § 21 odst. 3 trestního zákoníku) zánik trestnosti účastenství ( § 24 odst. 3) smrt pachatele ( tento důvod v zákoně uveden není, trestní řád upravuje jen procesní důsledky smrti obviněného - § 11 odst. 1 písm. 50

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní ást, 2.vydání, Linde Praha a.s., 2010, str. 336 51 Solnař, V.: Základy trestní odpovědnosti, 1. vydání, Academia, Praha 1972, str. 342. 52 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní ást, 2.vydání, Linde Praha a.s., 2010, str. 336

37

e), § 172 odst. 1 písm. d), f), § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), § 256p odst. 2 písm. a), odst. 3, § 275, § 289 písm. c) tr. řádu) milost prezidenta republiky případy zániku trestní odpovědnosti uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku53 Zvláštností zániku trestní odpovědnosti je také milost prezidenta a amnestie. Udělení milosti a amnestie, kterou bychom mohli popsat také jako hromadnou milost, se řídí článkem 62 písm. g) Ústavy, „odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení“54 a dle článku 63 písm. j) Ústavy „nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.“55a k) „má právo udělit amnestii.“56 Zařazuje se také instituce agriace, kdy se jedná o udělení milosti prominutím nebo zmírnění uloženého trestu a instituce rehabilitace, kdy jde o prominutí nebo zmírnění následku odsouzení. Rozporuplný názor je ohledně instituce abolice (zastavení nebo nezahájení trestního stíhání), jelikož existuje názor, že se jedná o institut trestněprocesní,57 druhý pohled na věc je takový, že se jedná o institut trestněprávní.58 Samozřejmě i pro abolici platí, že zaniká trestnost činu se všemi důsledky, nejen stíhatelnost. Na základě zmíněného je tedy patrné, že pokud se pachatel dopustí dalšího trestného činu, tak se na něj pochopitelně nepohlíží jako na recidivistu, ale pouze jako na pachatele, který spáchal první trestný čin. K činu jehož trestnost zanikla, lze však přihlížet při hodnocení osobnosti pachatele.59 S tímto pohledem souhlasím a jsem jeho zastáncem. Zajímavostí také je, že

53

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní ást, 2.vydání, Linde Praha a.s., 2010, str. 337 54 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústavní zákon 55 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústavní zákon 56 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústavní zákon 57 Solař, V.: Základy trestní odpovědnosti, Academia, Praha 1972, str. 343 58 Halouzka, V.: Povaha právního institutu promlčení a abolice, Právní obzor č. 2/1974, str. 128 59 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní ást, 2.vydání, Linde Praha a.s., 2010, str. 338

38

ohledně instituce abolice a promlčení trestního stíhání má právo obviněný na projednání věci a to dle § 11 odst. 3 trestního řádu. 11.1 Účinná lítost Jedná se o jeden z obecných důvodů zániku trestní odpovědnosti, pro možnost jejího použití je zapotřebí splnit následující podmínky: 1) Účinná lítost je možná jen u taxativně vyjmenovaných trestných činů uvedených v § 33 trestního zákoníku, kde je uvedena možnost učinit učiněnou lítost i u trestného činu zkrácení daně § 240 trestního zákoníku. Zvláštní případy účinné lítosti, které jsou vázány na splnění zvláštních podmínek najdeme ve zvláštní části trestního zákoníku v ustanovení § 197, § 242, § 362 trestního zákoníku. 2) Trestný čin byl dokonán. Trestnost přípravy, resp. Pokusu zaniká podle § 7 odst. 3, § 8 odst. 3 trestního zákoníku, trestnost účastenství zaniká podle § 24 odst. 3, zmíněné případy jsou ve vztahu speciálním k účinné lítosti dle § 33 trestního zákoníku. 3) Pachatel dobrovolně škodlivý následek trestného činu zamezil nebo jej napravil, nebo oznámil o spáchaném trestném činu v době, kdy nedošlo ještě ke škodlivému následku trestného činu a mohlo dojít k jeho zabránění. Takové oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.60 Velice důležité je zde dobrovolné jednání pachatele, tedy že on sám z vlastní iniciativy, z vlastní vůle učinil oznámení, jestliže by šlo o nedobrovolné jednání, potom by se nejednalo o účinnou lítost. V případech zamezení škodlivému následku jde o jednání pachatele, kdy tento zamezí následku, který následuje po dokonání trestného činu, ale jde i o zamezení nezaviněné škody, která ale vznikla z důvodu jednání pachatele. Takovéto zamezení vyžaduje aktivní jednání pachatele. O účinnou lítost dle § 33 trestního zákoníku by se nejednalo, jestliže by sice došlo k odstranění škodlivého následku, ale nikoliv jednání pachatele, nýbrž jednání třetí osoby nebo jiných sil. To stejné platí, jestliže se dopustí trestné činnosti více osob ve 60

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 339

39

ást, 2.vydání,

smyslu § 33 trestního zákoníku, tak je každá osoba posuzována samostatně a jestliže jedna z osob pachatelů z vlastní vůle napraví škodlivý následek trestného činu, tak se toto jednání nevztahuje na ostatní pachatele. „Účinná lítost zaručuje pachatelům beztrestnost, avšak současně ochraňuje zájmy chráněné trestním zákonem před závažnými škodlivými následky některých trestných činů. Ochraně těchto zájmů dává zákonodárce přednost před zájmem na potrestání pachatele.“61 Vzhledem k nastíněné účinné lítosti (viz výše) je třeba se zaměřit na užší oblast účinné lítosti, a to v souvislosti s trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení. Jedná se dle trestního zákoníku o taxativně vymezené daňové trestné činy na které se vztahuje možnost aplikace účinné lítosti dle § 33 trestního zákoníku. Ustanovení § 242 trestního zákoníku se vztahuje na trestní odpovědnost neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby. Účelem účinné lítosti je, aby pachatel měl možnost dostát svým závazkům a svým úmyslným jednáním odstranil škodlivý následek trestného činu. V našem případě se jedná o konkrétní plnění, a to že uhradí částku, o kterou zkrátil daň. Zákonem mu je tím zajištěna beztrestnost. Jedná se výhodnou možnost pachatele, jak se zbavit trestně právní odpovědnosti. Také je to výhodné pro stát, který tím bez zbytečných průtahů a nákladů řízení a v neposlední řadě bez ztráty času pracovníků státu, dostane finanční prostředky, které mu náleží. Tedy při splnění veškerých podmínek zanikne trestnost činu v našem případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a to v okamžiku, kdy pachatel úmyslně a dobrovolně uhradí , resp. doplatí plnou výši zkrácené daně. U učiněné lítosti jak již bylo řečeno je velice důležitý prvek, a to, že jde o jednání z vlastní vůle. Vzhledem k judikatuře ale docházíme k situaci, kdy u trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby, když bude aplikovaná účinná lítost tak, aby jednání k nápravě tohoto trestného činu bylo provedeno jinou osobou než osobou pachatele, je zde jedno zda jiná osoba je osoba fyzická nebo právnická. Ale i tak musí pachatel jednat s touto jinou osobou a také částečně přispět na uhrazení výše stanovené částky. Zmíněný postup zaplacení 61

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 340 40

ást, 2.vydání,

zkrácené daně je možný, když ovšem dojde k dobrovolnému jednání a to do doby dokud obviněnému nebude sděleno obvinění ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Problematické je, že judikatura soudů se stále vyvíjí a záleží pokaždé na individuálním případu, kdy můžeme hovořit buď o dobrovolném jednání nebo kdy už je tato hranice překročena a o dobrovolné jednání se nejedná, přičemž je zajímavé, že i když dojde k odhalení trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ze strany správce daně, tak existuje pořád možnost aplikovat učiněnou lítost a je zde prostor pro dobrovolné jednání v podobě uhrazení neodvedené finanční částky. Další zajímavostí ve spojení s účinnou lítostí je problematika, týkající se různě stanovených promlčecích dob z pohledu trestního zákoníku a zákona o správě daní a poplatků, i když je trestní řízení nezávislé na daňovém řízení. Ustanovení § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatku nám říká: „Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit, či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo do tří let od vzniku daňové povinnosti u těch daní, které nemají zdaňovací období.“62Jedná se o prekluzivní lhůtu, tedy po jejím uplynutím zaniká právo státu vyměřit, či doměřit dlužnou daň. Z toho vyplývá, že zákon o správě daní a poplatku stanovuje kratší promlčecí dobu než je tomu u trestního zákoníku v § 34 odst. 1, písm. c) „deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let.“63Tedy pachatel, který spáchal trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, v případě aplikace účinné lítosti dle trestního zákoníku by musel místně příslušnému správci daně dorovnat výši zkrácené daně i za období, které nejsou ještě promlčeny. Je tedy patrné, že z pohledu trestního práva při splnění daných podmínek a účelného z vlastní vůle jednajícího a dobrovolného jednání pachatele, tedy dorovnání požadované sumy zanikne trestnost činu. Otázkou je pohled správce daně, který je vázán § 47 odst. 1 zákona o správě daně a poplatku, jelikož pachatel by potom mohl následně požadovat vrácení částky, která je ze strany zákona o správě daně a poplatku prekludována, to znamená, že doba vyměřená pro určení peněžité částky zanikla. Avšak dle § 33 trestního zákoníku mají zůstat 62 63

Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 41

zachovány účinky účinné lítosti. Zatím není takovýto modelový příklad řešen v praxi a můžeme na něj mít názor pouze z akademického hlediska, je tedy otázkou času až bude tato situace řešena věcně a místně příslušným soudem. Pro stanovení daně je také důležitý § 148 odst. 6 „V důsledku jednání, které bylo převodem pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání daňového trestného činu, lze daň stanovit do konce druhého roku následujícího po roce, v němž nabylo rozhodnutí soudu právní moci, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.“64 a odst. 7 „Pokud daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení a současně tvrzenou daň včetně jejího příslušenství uhradí, je-li toho třeba pro zánik trestnosti daňového trestného činu z důvodu účinné lítosti, lze daň stanovit bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.“65 Již jsem zmiňoval účinnou lítost ve spojitosti s trestným činem Neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné platby. Trestní zákoník upravuje v § 242. Jedná se o zvláštní formu účinné lítosti, jelikož dle § 33 trestního zákoníku jde o zájem velké rozsahu na dodatečné úhradě neodvedené daně, a tak se bere za splnění účinné lítosti i osobou, která je odlišnou od pachatele a v době než soud prvního stupně začal vyhlašovat rozsudek. Za splnění účinné lítosti půjde také v případě, jestliže pachatel plnil své povinnosti pod hrozbou trestního stíhání, tedy hrozbou odsouzení. Na dané téma vzhledem k účinné lítosti a stanovený čas pro splnění podmínek účinné lítosti vydal Ústavní soud rozhodnutí sp. Zn. IV. ÚS 3093/08.

64 65

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád 42

12 Právní kvalifikace trestného jednání Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31 října 2006, sp. Zni. 7 Tdo 1270/2006: „ Ze znění citovaného ustanovení vyplývá, že okruh osob, které mohou být pachatelem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3, trestního zák. Není nijak omezen, zejména ne na účastníky daňového nebo celního řízení. Pachatelem může být kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebo clo nebyly jemu nebo komukoli jinému vyměřeny v souladu se zákonem a daň či clo zkrátí ve větším rozsahu ( v rozsahu odpovídajícím značné škodě).“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. Ledna 2006, sp. Zn. 8 Tdo 1525/2005: „Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. spočívajícího ve zkrácení cla ve větším rozsahu se může dopustit i pachatel, který jako statutární orgán obchodní společnosti odpovědný za provozování soukromého celního skladu zřízeného pro tuto společnost provedl změnu režimu dovezeného zboží podléhajícího clu a uloženého v tomto skladě ( např. Rozhodl o vyskladnění neprocleného zboží do volného oběhu a o jeho prodeji), pokud uvedenou změnu zatajil celním orgánům, takže v jejím důsledku nebylo vyměřeno clo na takové zboží. Překážkou spáchání uvedeného trestného činu není ani skutečnost, že celní dluh, jehož se týká zkrácení cla, byl zajištěn ručením.“ Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. září 2005, sp. Zn. 10 To 325/2005: „II. Pokud byly v případě trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 tr. zák. dlužné částky za uvedené neuhrazené povinné platby zaplaceny až prostřednictvím exekuce bez přičinění

43

obviněného, nebudou v této části podmínky účinné lítosti ve smyslu § 147a tr. zák. splněny. O účinnou lítost může jít jen tehdy, jestliže pachatel nějakým způsobem zajistí nebo přispěje k tomu, aby dlužné platby byly uhrazeny, byť i jinou osobou, popřípadě právnickou osobou, za kterou jednal.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2001, sp. Zn. 7 Tz 298/2000: „podmínky účinné lítosti ve smyslu § 66 tr. zák. mohou být u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zak. Splněny i v případě, kdy pachatel přikročil k napravení škodlivého následku trestného činu bezprostředně poté, co finanční úřad u něho získal první poznatek o podezřelé okolnosti, která by však sama o sobě nestačila k závěru, že byl spáchán trestný čin, ale mohla být důvodem k dalším úkonům ze strany finančního úřadu.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. března 1999, sp.zn. 4 Tz 173/1998: „Užití účinné lítosti podle § 66 písm. a) tr. zák. je možno aplikovat u trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné dávky podle § 148 tr. zák. i v případě, že škodlivý následek trestného činu je napraven jinou osobou, tedy, že povinnou platbu uhradí jiná fyzická nebo právnická osoba, avšak o účinnou lítost půjde jen v případě, kdy pachatel sám svou vlastní činností přispěje ke splnění povinné platby.“ Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. července 2009, sp. zn. IV. ÚS 3093/08: „Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti popsala okolnosti případu, který spočíval ve skutečnosti, že v daňových přiznáních pro roky 1999 a 2000, které podávala jako statutární orgán společnosti, došlo k nesprávnému a neoprávněnému zaúčtování faktur, což vedlo ke snížení daňového základu, a tedy i vypočtené daně z příjmu právnických osob. Následně však došlo ke vzniku daňového přeplatku (453 770 Kč), který nebyl společností stěžovatelky inkasován ani započten. Při kontrole prováděné od února 2003 do února 2004 byla společnosti doměřena daň z příjmu za roky 1999 a 2000 ve výši 638 390 44

Kč, která byla zčásti uhrazena zápočtem daňového přeplatku a zbytek byl doplacen dne 8. března 2004, tedy měsíc po doměření daně. Dne 6. října 2005 bylo pro předchozí popsané pochybení vyměřeno penále ve výši 700 000 Kč, které stěžovatelka v plném rozsahu zaplatila dne 18. října 2005. Trestní stíhání stěžovatelky bylo zahájeno teprve 27. prosince 2004, tedy devět měsíců po doplacení dlužné daně. V důsledku trestního řízení byla stěžovatelka shledána vinnou a odsouzenou. „14. Trestní zákon zná, mimo obecné ustanovení o účinné lítosti v § 66, rovněž speciální ustanovení o účinné lítosti uvedené v § 147a, které se týká výhradně trestného činu neodvedení daně dle § 147 trestního zákona. V § 147a trestního zákona je lhůta, v níž je možné projevit účinnou lítost, ukončena počátkem vyhlašování rozsudku soudu prvého stupně. V typově shodné trestné činnosti, definované v § 147 a 148 trestního zákona, považuje Ústavní soud pojem „neodvedení“ za terminologicky významnější zásah do chráněného zájmu státu. Tomuto pojmu je přitom zvláštním ustanovením poskytnuta přesně definovaná lhůta pro uplatnění účinné lítosti. Naopak terminologicky užšímu pojmu „zkrácen“ je poskytnuta pouze obecná ochrana, v níž není lhůta zákonem stanovena. Ústavní soud proto považuje za nepřístupné, aby lhůty k uplatnění účinné lítosti, byly pro obdobnou trestnou činnost tak rozdílné. Zvláště pak v případech, kdy přísnější je interpretace obecného ustanovení § 66 trestního zákona než zákonné vymezení v § 147a trestního zákona. 15. Z dikce zákona je zjevné, že v případě trestného činu zkrácení daně, nastává reálná hrozba trestního stíhání vždy v okamžiku jeho spáchání. Jakékoliv jednání pachatele je tedy možné považovat za jednání pod reálnou hrozbou trestní sankce. Podle judikatury Nejvyššího soudu by přesto mohla účinná lítost být akceptována, pokud by k ní došlo ještě před ukončením kontroly správce daně a nikoli až poté. Dobrovolnost jednání přitom není vyloučena jen proto, že pachatel jednal pod vlivem obavy z možného trestního stíhání, Tato obava nijak nevylučuje dobrovolnost napravení škodlivého následku trestného činu. I jednání, které je motivováno snahou odvrátit trestní stíhání může být dobrovolné. Vždy záleží na konkrétních okolnostech případu,

45

například s jakou bezprostředností trestní stíhání hrozí (viz i NS 1/2001-T14; R 35/2001). 16. Při rozhodování v konkrétní věci však Nejvyšší soud ČR vycházel ze svojí předchozí judikatury, již zmíněného rozhodnutí kolegia ze dne 19. Října 2006, a dále z rozhodnutí sp. zn. 3 Tz 119/98, podle kterého: „Nejde o dobrovolné napravení škodlivého následku a tedy o účinnou lítost jako okolnost zániku trestnosti činu podle § 66 písm. a) trestního zákona pokud pachatel trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 trestního zákona daň uhradil až na základě kontroly provedené správcem daně, jíž bylo jeho úmyslné zkrácení daně odhaleno.“ S takto restriktivním výkladem však Ústavní soud nemůže souhlasit a to tím spíše, pokud považuje Nejvyšší soud ČR za významné, jestliže pachatel napravil škodlivý následek trestného činu v době, kdy mu z jeho hlediska trestní stíhání bezprostředně ještě nehrozilo, pak dobrovolnost jeho jednání ve smyslu § 66 trestního zákona není vyloučena, i když jednal obecně z obavy před trestním stíháním, avšak nikoliv pod vlivem konkrétně již hrozícího nebo zahájeného trestního stíhání.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Tz 289/2000). 17. Ustanovení § 66 trestního zákona je zvláštním projevem vůle zákonodárce, v němž deklaroval, že pro stát, proti němuž jsou namířené v citovaném ustanovení uvedené trestné činy, je jednoznačně výhodnější, dojde-li k nápravě, uvedení v původní pokojný stav, než takové jednání trestat. Zákonodárce projevil snahu pomoci pachateli trestné činnosti opustit jinak bezvýchodnou situaci, do níž se dostane ten, kdo se sice dopustil trestného jednání, jehož důsledky však stát doposud nepocítil. V opačném případě by pachatele nic nemotivovalo k odstranění protiprávního stavu. Přitom důsledky a dopad trestného činu by měl nepochybně závažnější důsledky, než nepotrestání pachatele. 18. V projednávané věci tedy Ústavní soud sdílí přesvědčení, že institut účinné lítosti na jedné straně vedl k bezproblémovému uhrazení daňového dluhu a následně i příslušné sankce; na straně druhé však nevedl k deklarovanému prominutí jednání. Jinými slovy jednoduše řečeno, stát slíbil, prostřednictvím 46

zákona, beztrestnost výměnou za peníze, avšak po jejich obdržení svůj slib nedodržel. Takový přístup považuje Ústavní soud za nepřiměřenou restrikci. 19. Taková situace nastala i v projednávaném případě. Je zjevné, že pokud by bylo ustanovení o účinné lítosti aplikováno před podáním obžaloby, případně po vydání zprošťujícího rozsudku krajského soudu, byl by ekonomický přínos již udělené sankce, která byla stěžovatelce uložena, a kterou bezprostředně uhradila, vyšší, než za stávajícího stavu řízení. 20. S ohledem na skutečnost, že státní moc je možné uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, zaručenou v čl. 2 odst. 2 Listiny jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy, je výše popsané nedodržení zákona při jeho aplikaci nutno považovat za zásah do zaručených práv stěžovatelky. 21. Čtvrtý senát Ústavního soudu shledal stěžovatelkou tvrzené pochybení obecných soudů, a proto v souladu s ustanovením § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu jejich napadená rozhodnutí zrušil.“ S názorem Ústavního soudu se v tomto případě zcela ztotožňuji.Nelze opomenout účinnou lítost pachatele pouze proto, že existuje reálná hrozba trestního stíhání na základě provedené kontroly. Pachatel stále může počítat s možností, že v případě zahájení trestního stíhání nebude odsouzen. Proto si myslím, že je třeba takto projevenou účinnou lítost uznat. V případě zkrácení daně je pro stát přínosnější to, že je správná výše daně nakonec zaplacena a navíc, že je zaplacena i pokuta. Bylo by neúčinné nevzít jednání pahatele v potaz na základě argumentu o hrozbě trestního stíhání, protože by to bylo demotivující z hlediska doplacení správné výše daně. Současně by takový restriktivní výklad ustanovení § 66 trestního zákona byl proti jeho účelu a smyslu. Nelze tedy považovat za správné, aby v zákoně byla nabídnuta jistá “pomocná ruka” k nápravě trestného jednání pachatele a její využití následně nebylo zohledněno vůči pachateli v souladu s účelem a smyslem zákona.

47

13 Promlčení trestního stíhání „Při promlčení trestního stíhání zaniká trestnost činu uplynutím doby stanovené zákonem.“66Promlčení se vztahuje na všechny trestné činy, kromě trestných činů uvedených v § 35 trestního zákoníku, což jsou trestné činy vyloučené z promlčení. Trest by měl zásadně následovat v co nejkratší době po spáchání trestného činu, jelikož uplynutím času postupně ochabuje reakce na potrestání pachatele a udělený trest s velkým odstupem od spáchání trestného činu už neplní svůj účel. Z pohledu generální prevence a odstupem času dochází k situaci, kdy společnost právě z důvodu dlouhé reakce na potrestání pachatele již ztrácí zájem o trestný čin a na trestný čin se zapomíná. Z pohledu individuální prevence jde o případ, kdy pachatel po spáchání trestného činu, již dlouhou dobu žádný další trestný čin nespáchal a lze tedy předpokládat, že se od spáchání trestného činu pachatel napravil, resp. během promlčecí doby došlo k jeho nápravě, a tím pádem není nutné jeho potrestání. Avšak spáchá-li v promlčecí době další trestný čin je jasné, že k nápravě tohoto pachatele nedošlo. Zmíněné důvody promlčení jsou hmotněprávní, naše právní nauka tedy považuje institut promlčení za hmotněprávní. Musíme zmínit také důvody procesní, jsou s nimi spojeny problémy jako je například zapomínání svědků, kdy nelze již s odstupem času opatřit takové kvalitní důkazy, jaké existovaly při spáchání trestného činu, případně kdy již došlo k jejich zániku. „Důvody promlčení jsou především hmotněprávní a promlčením zaniká sama trestnost, nikoli jen stíhatelnost činu. Jde sice o procesní překážku, ale na hmotněprávním základě.“67 Trestnost dle trestního zákoníku zaniká uplynutím promlčecí doby, která je stanovena dle § 34 odst. 1 trestního zákoníku ve výši tři, pět, deset, patnáct a dvacet let, což je závislé na stupni závažnosti trestného činu, čím pro společnost závažnější trestný čin, tím je promlčecí doba pochopitelně delší a naopak. Proto je zákonem stanovena různá délka promlčecích lhůt. Trestní zákoník nám přesně určuje od kdy začíná plynou promlčecí doba v § 34 odst. 2: „Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u 66

Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 341 67 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 341 48

ást, 2.vydání, ást, 2.vydání,

ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Účastníkovi počíná běžet promlčecí doba od ukončení činu hlavního pachatele.“68 V zásadě pro institut promlčení je důležitá doba, kdy dojde k ukončení trestního jednání. Prodloužení promlčecí doby Na prodloužení promlčecí doby mají vliv dvě skutečnosti, a to stavění promlčecí doby a přerušení promlčecí doby. 1) Stavění promlčecí doby „Stavění promlčení trestního stíhání znamená, že je tu překážka, pro kterou promlčení neběží, a doba, která plyne při stavení promlčení, se do promlčení doby nezapočítává.“69Jakmile nastane situace, kdy dojde k ukončení trvání překážky promlčení, promlčení pokračuje. Trvání doby před vznikem překážky stavění promlčecí doby se započítává do promlčecí doby. V § 34 odst. 3 trestního zákoníku jsou uvedeny situace, kdy se doba, která uplynula předtím, do promlčecí doby nezapočítává: a) Doba, pro kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku, b) Doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno, c) Doba, po kterou oběť trestného činu uvedeného v hlavě třetí zvláštní části tohoto zákona o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti byla mladší osmnácti let., d) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání.70 2) Přerušení promlčecí doby „Přerušení promlčení záleží v tom, že dosud uběhnuvší promlčecí doba ztrácí z hlediska promlčení význam. Při přerušení promlčení začne běžet nová promlčecí doba.“71Přerušení promlčení upravuje § 34 odst. 4 trestního zákoníku, písmeno a) - zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkajícího rozkazu nebo evropského zatýkajícího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního 68

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 343 70 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 343 – 345. 71 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní Linde Praha a.s., 2010, str. 345 69

49

ást, 2.vydání, ást, 2.vydání, ást, 2.vydání,

příkazu pro takový trestný čin obviněného, nebo písmeno b) - spáchá-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.72 Novým trestním činem se tedy myslí jakýkoli nový trestný čin, který je spáchán v promlčecí době a je zcela jedno jaké bude mít právní posouzení. „Na nový trestný čin spáchaný v promlčecí době musí být stanoven trest stejný nebo přísnější. Srovnávají se trestní sazby, nikoli konkrétní výměra trestu. Při stejných horních hranicích pak záleží na výši dolní hranice.“73 Výjimku tvoří § 5 zákona č. 198/1993 Sb., do promlčecí doby trestných činů se nepočítá časový úsek od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, jestliže z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.74 Výjimky z jinak obecně platného institutu promlčení Výjimky z jinak obecně platného institutu promlčení jsou obsaženy v § 35 trestního zákoníku, jde o následující výjimky z jinak obecně platného tohoto institutu promlčení: a) za trestné činy uvedené v hlavě třinácté zvláštního části trestního zákoníku, s výjimkou trestných činů založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403), projevu sympatií k hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 404), popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (§ 405), a to i pokud byly v minulosti spáchány činy, které by nyní měly znaky těchto trestných činů, b) za trestné činy rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311) a teroru (§ 312), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva, c) za jiné trestné činy spáchané v době v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění 72

Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. obecná část, zvláštní ást, 2.vydání, Linde Praha a.s., 2010, str. 345 74 Zákon č. 198/1993 Sb., zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. 73

50

obžaloby, a které byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských.75 Musíme zmínit i další trestné činy, které zákon č. 184/1964 Sb. vyloučil z promlčení, a to jsou trestné činy proti míru, trestné činy válečné a trestné činy proti lidskosti, u kterých je ale stanovena podmínka spočívající v tom, že zmíněné trestné činy musely být spáchány ve prospěch okupantů nebo v jejich službách, jestliže by měl nastat institut promlčení ode dne 9.5.1965 nebo později. Tato otázka byla následně upravena zákonem č. 148/1969 Sb. a v závěru bych ještě chtěl podotknout, že ustanovení § 35 písm. c) trestního zákoníku bylo převzato ze zákona č. 327/1999 Sb.

75

Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník 51

14 Závěr Trestní zákoník zahrnul trestné činy spojené s daňovou problematikou do své části druhé, hlavy VI. Trestné činy hospodářské, dílu druhého Trestné činy daňové, poplatkové a devizové. Jak bylo v mé práci uvedeno, hospodářská kriminalita se u nás začala nejvíce projevovat po roce 1989, kdy došlo ke změně režimu, a lidé začali podnikat. Bohužel, jak se ukázalo, v začátcích demokracie nebylo právo připraveno na veškeré nástrahy spojené s přechodem na tržní hospodářství. Postupem času byl tedy zákonodárce nucen pokusit se o co nejširší pojetí trestných činů hospodářských, aby bylo možno tyto efektivně postihovat. V České Republice neexistuje speciální zákon zabývající se trestním právem daňovým, veškerou úpravu lze nalézt v trestním zákoníku. Mezi daňové trestné činy patří především trestný čin krácení daně a nedovedení daně. K těmto lze také přiřadit trestný čin podvodu. Příjem státní pokladny tvoří z převážné části právě finance, které subjekty odvedou na daních, a proto je kladen velký důraz na ochranu tohoto příjmu. Tuto tendenci lze pozorovat například u vymezení subjektů trestného činu krácení daně, kdy tímto může kdokoliv a nikoliv pouze subjekt daně samotné. Jedním ze signálu, který poukazuje na zájem státu nikoliv na represi pachatele, ale na získání finančních prostředků, které mu náleží, je institut účinné lítosti. Při splnění zákonem vymezených podmínek trestní odpovědnost zaniká a je dána přednost ochraně významných společenských zájmů. V případě daňového práva je tímto zájem na správném vyměření daně a splnění daňové povinnosti. Nicméně ani tento, dle mého názoru velmi významný a účinný institut, není samospasný. V současné době se stále potýkáme s problémem účinného vymezení určité skutkové linie, kdy lze ještě hovořit o dobrovolnosti a kdy už nikoliv. V této oblasti je stále třeba sledovat nepřetržitý vývoj judikatury a čekat na její ustálení se na jednotném názoru. Významným problémem je i rozchod názorů na tuto problematiku mezi Nejvyšším soudem a soudem Ústavním. Ve své práci jsem se snažil zaměřit i na identifikaci určitých preventivních kroků, které by měly vést ke snížení výskytu daňových trestných činů. Byla vydána určitá doporučení jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni evropské. Za jeden ze stěžejních kroků, které byly učiněny, považuji schválení zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, kterým je prolomen princip individuální trestní odpovědnosti pouze osob fyzických. Díky výši sankcí, které tento zákon

52

umožňuje právnickým osobám uložit, bude nyní pro subjekty velmi riskantní dopouštět se daňových trestných činů. De lege ferenda Vláda České Republiky se momentálně snaží prosadit novelu zákona, která by měla zamezit daňovým únikům. Některá opatření, která se snaží prosadit, považuji za potencionálně efektivní, jiná nikoliv. Jedním z nejvíce kontroverzních kroků je dle mého názoru zavedení „černé listiny“ podnikatelů a společností, které závažným způsobem porušují povinnost vztahující se k dani. V tomto nespatřuji problém, naopak si myslím, že by si subjekty začaly dávat pozor, protože přítomnost na takovémto seznamu je vždy nežádoucí. Co už ale za správné nepovažuji je, že subjekty které s těmito „hříšníky“ budou obchodovat, ručí za řádné odvedení daně. Nerozumím, proč by jiný subjekt, který své povinnosti řádně plní, měl doplácet na ty, kteří porušují pravidla. Další problém vidím i v tom, že by se na tomto seznamu mohl ocitnout někdo, kdo se do prodlení dostal nedopatřením a pouze jednou. Nicméně nikdo by s ním již nechtěl obchodovat právě díky ručení za řádné splnění daňové povinnosti. Dle mého názoru by se toto opatření mělo upravit tak, aby se ze seznamu stal pouze jakýsi „seznam hanby“, ale bylo by nutné pravidla porušit více než jednou a zároveň bych vyloučil, případně omezil ručitelský závazek jiných subjektů. Ve stejné chvíli, kdy byly daně zavedeny, byl také vynalezen první způsob, jak se jejím placení vyhnout. Daňové úniky jsou problémem celosvětovým a jednotlivé státy se s ním potýkají více či méně úspěšně. Jak se říká, jakmile je schváleno nové opatření, tak ještě než je účinné, český člověk zná minimálně 5 způsobů, jak toto opatření obejít. Pozice zákonodárce je proto nejen v této oblasti velice nelehká. Zatím se bohužel zdá, že to není zákonodárce, kdo je o krok dopředu před těmi, co se rozhodli právo porušit, ale že je to naopak. Dokud se zákonodárce nenaučí vydávat opatření obecného charakteru, která mají velký dosah a pod která se dá výkladem a pomocí rozhodovací praxe soudů podřadit široké spektrum trestných činů, pak se obávám, že právo bude vždy jen dohánět zavedené „neprávo“. Za situace, kdy se společnost staví k placení daní negativně, ani sebelepší zákon nezabrání subjektům, aby se nepokusily této povinnosti vyhnout.

53

15 Resumé Current economic situation in the global society can„t be described as positive. In response to the mortgage crisis in 2007-2009, which started in the United States, it could be unnotice the obvious development in clear differentiation of the society. Millions of families have come as a result of the crisis on the financial markets of all savings. State of the economy is not favorable at the level of previously stable states. As a result, we can not overlook the tense atmosphere that prevails across Europe. This is reflected for example by frequent discussions about the end of the project in the Eurozone, or at least the appearance of problematic Greece. Consequences of significant financial losses are reflected in other areas. In an effort to stabilize the economic situation in individual countries, the governments decided to take steps, that are suppose to increase your intake of Treasuries. One of them is logically also increase the tax burden on residents. The main, but not the only consequence of the economic crisis is increasing unemployment. Binds to this high load of Treasury in payment of support in both unemployment and in material need. Transfer payments are generally always the largest item in the state budget expenditure, however, in times of economic instability, their volume increases even more. In order to at least partially cover these expenses, so grows the need to add more to the budget funds. As already noted, governments are addressing the problem by raising taxes. Unfortunately, with increasing government efforts to stabilize the situation some subjects attempt to avoid with a higher tax burden. As a consequence of this mutual effort can be observed rapid increase in crime in the tax area. In my work titled "Criminal protection duties under the Criminal Code and the Criminal Code," I have focused on criminal-law protection of tax law, analysis of the current legal situation and financial crimes. It can also mention the problematic application of the new adjustments in tax crimes. Deciding this theme was not difficult for me because offenses relating to taxes, most recently in the company is still a hot topic. I decided to lean toward the current needs of the legal environment and analyze the actual situation in this sector. The result should be a comprehensive overview of general concepts, characteristics of offenses and the definition of the crime of tax evasion. In one of the chapters of my thesis, I decided to analyze the causes that lead to an increase in crime in the fraud subjects. I would like to evaluate how 1989 has hit in

54

this area and what problems the law was forced to settle and to what extent the present day legislators managed to remove. I would also outlined a possible preventive measures that should, in my view lead to an efficient fight against economic crime in general. Can not forget the extinction of criminal liability. One of the institutions that lead to the extinction of criminal liability in the field of economic crime is also institute effective repentance. From my perspective, this is special because here comes extinction of criminal liability of a correction action itself offender. My thesis should therefore lead not only to analyze the crimes themselves, but also outline how the offender redress negotiations themselves, thus the recommendation of measures that should be taken by the legislative itself.

55

16 Seznam právních předpisů Česká republika: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 87/1950 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 88/1950 Sb., trestním zákon správní, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 198/1993 Sb., zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu Slovenská republika: Zákon č 300/2005 Z.z,. Slovenský trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů. Evropská unie: Doporučení výboru ministrů Rady Evropy č. R(81)12 Doporučení Rady Evropy č. R (96) 8

56

16.1 Seznam literatury HALOUZKA, V.: Povaha právního institutu promlčení a abolice, Právní obzor č. 2/1974 CHMELÍK, J., HÁJEK, P., NEČAS, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005

ást, 1. Vydání, Linde Praha a.s., 2010 KRATOCHVÍL, , 1999 KUCHTA, J. a kolektiv: Kriminologie II. část. Brno, Masarykova Univerzita, 2002 MAREŠOVÁ, A., CEJP, M. Úmyslné krácení daně – analýza vybraných trestných činů a jejich pachatelů. Praha : IKSN, 1999 NETT, A.: nové jevy v hospodářské kriminalitě, sborník z mezinárodní konference konané na PrF MU v Brně v únoru 2005. AUBI 290, Masarykova univerzita Brno, 2005 NOVOTNÝ, O, - DOLENSKÝ, A, - JELÍNEK, J. – VANDUCHOVÁ, M.: Trestní právo hmotnÉ. I.Obecná část. 3. Vydání, Codex, Praha, 1997 NOVOTNÝ,O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, ASPI Publishing, Praha, 2004 : IKSN, 2001 SOLNAŘ, V.: Základy trestní odpovědnosti, 1. vydání, Academia, Praha 1972 ŠÁMA

eské republice. C.H.BECK,

Praha, 2001 VÁLKOVÁ, H., KUCHTA, J. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. Vydání. Praha : C.H. Beck, 2012

57

16.2 Seznam judikatury Usnesení Nejvyššího soudu 3 Tdo 151/2012 -20 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31 října 2006, sp. Zni. 7 Tdo 1270/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. Ledna 2006, sp. Zn. 8 Tdo 1525/2005 Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. září 2005, sp. Zn. 10 To 325/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2001, sp. Zn. 7 Tz 298/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. března 1999, sp.zn. 4 Tz 173/1998 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. července 2009, sp. zn. IV. ÚS 3093/08

58