P R A Ž S K É EGYPTOLOGICKÉ S T U D I E
IX / 2012 CENA 90 Kč ČESKÝ EGYPTOLOGICKÝ ÚSTAV FF UK
Výzkum pravěkého osídlení v pohoří Sabaloka v centrálním Súdánu O princezně Šeretnebtej – nový objev v Abúsíru
Předkové stavěli pyramidy, potomci nám je pomáhají odkrýt
Prostor v sakrální staroegyptské architektuře
P R A Ž S K É EGYPTOLOGICKÉ S T U D I E
IX / 2012 ČESKÝ EGYPTOLOGICKÝ ÚSTAV FF UK
Vážení čtenáři,
PRAŽSKÉ EGYPTOLOGICKÉ STUDIE Redakční rada Prof. Dr. Miroslav Verner, DrSc. Prof. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc. PhDr. Jana Mynářová, Ph.D. Mgr. Dušan Magdolen, Ph.D. Mgr. Karel Nováček, Ph.D. Mgr. et Mgr. Veronika Dulíková Redaktoři Mgr. et Mgr. Veronika Dulíková, Mgr. Lucie Vendelová Jirásková
nové číslo Pražských egyptologických studií vás přenese na archeologické výzkumy Českého egyptologického ústavu do Abúsíru v Egyptě a na súdánskou Sabaloku u 6. nilského kataraktu. Můžete tak společně s námi prožít vzrušení při objevu nové egyptské princezny a súdánského mezolitického pohřebiště jedinců, kteří žili před více než devíti tisíci lety. Svět starých Egypťanů vám v letošním čísle přiblíží příspěvky věnované sarkofágům, královským poslům, měděným předmětům, pojetí sakrálního prostoru v egyptské architektuře, maltám používaným při stavbě starověkých monumentů a také antickému umění paměti, významu oleje, vína a cedru ve vztahu Egypta a Levanty a propojení slunečního boha Rea a královské ideologie v Textech pyramid. Připomínku letošního půlstoletého výročí úspěšné spolupráce Českého egyptologického ústavu s rodinou el-Kerétíů, předáků egyptských dělníků zaměstnaných při naší archeologické práci v Egyptě, vám přinese článek Předkové stavěli pyramidy, potomci nám je pomáhají odkrýt. Přejeme příjemné počtení za redakci Veronika Dulíková
Vydavatel Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Český egyptologický ústav, Celetná 20, 110 00 Praha 1, http://egyptologie.ff.cuni.cz/ Vydání vzniklo v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. 14: Archeologie mimoevropských oblastí, podprojekt: Výzkum civilizace starověkého Egypta: Kulturní a politické adaptace severoafrického civilizačního okruhu v průběhu starověku (5. tis. př. Kr. – 1. tis. po Kr.) Fotografie a ilustrace Archiv Českého egyptologického ústavu Jazyková redakce Mgr. Kateřina Králíková Typografie PhDr. Oleg Man
Obsah Z P R ÁV Y
Sabaloka Dam Archaeological Salvage Project: Výzkum pravěkého osídlení v pohoří Sabaloka v centrálním Súdánu (Lenka Suková – Ladislav Varadzin) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 O princezně Šeretnebtej (Hana Vymazalová – Veronika Dulíková) . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
ČLÁNKY
Olej, víno a céder a ich význam vo vzťahu Egypta a Levanty v Starej ríši (Katarína Arias Kytnarová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Předkové stavěli pyramidy, potomci nám je pomáhají odkrýt (50 let spolupráce s rodinou el-Kerétíů při českých archeologických výzkumech v EAR) (Ladislav Bareš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Egyptské malty – materiály a používané technologie (Václav Cílek) . . . . . . . . . . . . . . . 32
Sazba, zlom, tisk SERIFA, s. r. o., Jinonická 80, 150 00 Praha 5
Odraz vztahu panovníka a boha Rea v Textech pyramid (Marie Hlouchová) . . . . . . . . . 38
ISSN 1214-3189
Ars memoriae aegyptiaca? Egyptské hieroglyfy a antické umění paměti (Renata Landgráfová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
Copyright Univerzita Karlova v Praze
Fotografie na titulní straně „Krásný neznámý“, Abúsír (foto Veronika Dulíková)
Prostor v sakrální staroegyptské architektuře (Jaromír Krejčí) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Kráľovské súvislosti medi v Ranodynastickej dobe a Starej ríši (Martin Odler) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Ve jménu panovníka (Daniel Šichan) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Znovuzrození do posmrtného života – sarkofágy ve Staré říši (Věra Štěpánová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 3
Z P R ÁV Y
PES IX/2012
3
Sabaloka Dam Archaeological Salvage Project: Výzkum pravěkého osídlení v pohoří Sabaloka v centrálním Súdánu Lenka Suková – Ladislav Varadzin1 Nevelké vulkanické pohoří Sabaloka se zvedá jako skalnatý ostrov z poměrně jednotvárné polopouštní krajiny, charakteristické pro centrální Súdán, asi 80 km na sever od soutoku Modrého a Bílého Nilu u hlavního města Súdánu Chartúmu (obr. 1). Z hlediska předkvartérní geologie patří toto pohoří mezi nejlépe prozkoumané regiony Súdánu (Almond – Ahmed 1993: 1). Mimořádný potenciál této oblasti pro výzkum pravěkého osídlení a jeho interakce s přírodním prostředím však čekal na své odhalení až do příchodu české interdisciplinární expedice na podzim roku 2009.2 V první fázi českého výzkumu pohoří Sabaloka, zacíleného na studium historie Nilu, proměn klimatu a přírodního prostředí během holocénu a vlivu těchto změn na osídlení celé oblasti, byl uskutečněn vůbec první krajinný archeologický průzkum tohoto pohoří a jeho okolí na obou březích Nilu.3
Během dvou sezón (podzim 2009, jaro 2011) se podařilo zaznamenat více než sto archeologických lokalit – sídlišť, pohřebišť, izolovaných hrobů, kamenných struktur, pevností, lomů a prostých shluků keramiky a kamenné industrie, které dokládají různě intenzivní osídlení a využívání tohoto pohoří
Obr. 1 Poloha Sabaloky na Nilu (podle Adams 1977: fig. 1)
PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 4
4
PES IX/2012
V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A B A L O K A
od paleolitu až po islámský novověk (Suková et al. 2010; Lisá – Suková – Cílek 2011). Významný objev představuje systém zaniklých sídlišť z období 11. až 18. stol. po Kr. na terasách ve skalnatých svazích nilského kaňonu, který prochází nitrem pohoří. Mimořádným nálezem je rozsáhlá a bohatá sídlištní lokalita z doby súdánského mezolitu a neolitu (8. až 4. tis. př. Kr.), jež se nachází v blízkosti vesnice al-Hudžér Abú Dóm při jihozápadním okraji pohoří na západním břehu Nilu (Suková – Cílek – Bushara 2011: 33–41). V souladu s prioritami a požadavky Národní korporace pro památky a muzea Súdánu se aktivity českého interdisciplinárního týmu od podzimu 2011 soustřeďují na detailní výzkum pravěkého osídlení na západním břehu Nilu, kde byla Českému egyptologickému ústavu udělena archeologická koncese v rámci záchranné akce „Sabaloka Dam Archaeological Salvage Project“.
Oblast výzkumu Archeologická koncese Českého egyptologického ústavu pokrývá oblast o rozloze 40 × 10 km a zahrnuje celé pohoří Sabaloka na západním břehu Nilu a přilehlé území. Severní hranici koncese tvoří vesnice al-Huqna, která leží v místech, kde Nil opouští těsné sevření sabalockých hor a překonává 6. nilský katarakt. Na jihu dosahuje koncese až k vesnici eš-Šahejnáb (asi 20 km jižně od Sabaloky), slavné eponymní lokalitě středosúdánského neolitu, kterou prozkoumal A. Arkell (1953). Během dvou archeologických kampaní na podzim 2011 a na jaře 2012 se pozornost českého týmu zaměřila na pohoří Sabaloka a jeho bezprostřední okolí v severní části koncese. V této oblasti je soustředěna valná většina pravěkých lokalit identifikovaných na přidělené koncesi. Na nevelkém území se zde stýká několik krajinných typů, z nichž každý představuje zvláštní ekologickou zónu a v minulosti skýtal odlišné předpoklady pro osídlení a exploataci (obr. 2). Obr. 2 Pohoří Sabaloka na levém břehu Nilu – oblast českého výzkumu mezolitického a neolitického osídlení. 1 – oblast jezerní pláně; 2 – oblast skalních měst; 3–5 – další oblasti uvedené v textu. Černými kroužky jsou vyznačena hlavní sídliště (v oblasti jezerní pláně je to Liščí kopec a Ryolitová lokalita, v oblasti skalních měst Sfinga), bílými kroužky některé další lokality (zdroj Google Earth 2012)
Prvním z těchto krajinných typů je oblast „jezerní pláně“ o rozsahu asi 2,2 × 1,5 km. Tato oblast se rozkládá při jihozápadním okraji pohoří Sabaloka a je úzce vázána na Nil. Tvoří ji více než dvacet většinou žulových skalních výchozů lišících se rozlohou a počtem přirozených teras a plošin, na nichž se koncentrovalo pravěké osídlení. Výchozy jsou seskupeny kolem prolákliny, na jejímž dně se podařilo identifikovat pozůstatky sezónního jezera, které bylo v pravěku napájeno nilskými záplavami (obr. 3). Druhý krajinný typ představuje oblast „skalních měst“ o rozloze asi 3 × 1,3 km. Skalní města, žulové výchozy vymodelované větrnou erozí do pitoreskních tvarů, se nacházejí v nice zapuštěné do severozápadního svahu pohoří Sabaloka. Dnes aridní území s jen ojedinělým pouštním porostem, které není a ani v minulosti nebylo bezprostředně vázáno na Nil (vzdálený odsud 3–4 km), tvořilo v pravěku specifickou, od předchozí oblasti odlišnou ekologickou zónu, jež skýtala určitý subsistenční potenciál. Ten je potvrzen mj. plošným podpo vrchovým výskytem vrstvy černozemě, zaznamenaným naší expedicí. Třetí krajinný typ představuje vnitřní část vlastního pohoří Sabaloka o rozloze asi 8,5 × 6,8 km, které vyniká bohatými zdroji kvalitních surovin, používaných v pravěku k výrobě kamenných nástrojů.4 Nehostinný masiv Sabaloky protíná několik širších údolí (tzv. wádí) porostlých střídmou vegetací a menších strmých údolí (tzv. chórů), která jej rozdělují do systému náhorních plošin o nadmořské výšce 450 až 550 m, převyšujících okolní krajinu o 50–100 m. Některá z těchto wádí procházejí napříč celým pohořím a zajišťují spojnici mezi oblast mi na obvodu pohoří a Nilem, který protéká jeho středem. Úzký kaňon Nilu uvnitř Sabaloky dnes skýtá skromné plochy k osídlení a zemědělskému využití jen v místech, kde strmé skalnaté svahy pohoří mírně odstupují od břehů řeky, a při ústích několika wádí. Periodické zaplavování v pravěku učinilo z tohoto krajinného typu vysloveně okrajovou oblast mezolitického a neolitického osídlení, což potvrdil povrchový průzkum.
PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 5
V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A B A L O K A
PES IX/2012
5
Obr. 3 Pohled z Liščího kopce do prostoru zaniklého pravěkého jezera (foto L. Varadzin)
Uvedené čtyři krajinné typy doplňuje území dnešní pouště, rozpínající se od vnějšího, severozápadního obvodu koncese dále na západ. V klimaticky příznivějším mezolitu a neolitu bylo savanou protkanou četnými wádími a pokrytou vegetací, která skýtala obživu pro stáda divoké zvěře a – od neolitu – také domestikovaného skotu.
Přehled dosavadních výzkumů a získaných poznatků Dosavadní výzkum vymezené oblasti probíhal formou povrchových průzkumů, testovacích sondáží, rozsáhlejších výkopů a odebírání vzorků nálezů (Suková – Varadzin et al. 2011; 2012; Suková – Varadzin 2012). V první fázi se povrchový průzkum zaměřil na základní identifikaci pozůstatků osídlení nebo jiných aktivit v jednotlivých ekologických zónách v období mezolitu a neolitu. Poté následovala v oblasti jezerní pláně a skalních měst intenzivnější, analytická forma povrchového průzkumu podle jednotné metodiky (Kuna 2004: 330–332), jehož cílem bylo podrobněji charakterizovat vlastnosti jednotlivých lokalit z tohoto období a jejich vzájemným porovnáváním a datováním co nejvíce proniknout do funkce a struktury pravěkého osídlení. V oblasti jezerní pláně při jihozápadním okraji pohoří Sabaloka, kterou z hlediska intenzity pravěkého osídlení považujeme v rámci celé koncese za nejvýznamnější, byla povrchovým průzkumem zjištěna hustá síť lokalit lišících se rozlohou i hustotou a skladbou artefaktů a ekofaktů. Povrchové nálezy mezolitického a neolitického stáří se nacházejí na terasách a plošinách většiny skalních výchozů obklopujících někdejší sezónní jezero. Této oblasti v pravěku dominovalo hlavní (jádrové) sídliště na skalním výchozu, pojmenovaném Liščí kopec (Fox Hill),5 který sestává ze systému 16 plošin a teras (obr. 4). Zde se nachází ohromné množství keramiky, štípané a broušené industrie, zvířecích kostí (včetně kostí slonů, hrochů, skotu, bravu a ryb) a skořápek plžů a mlžů, jež pocházejí z mezolitu a neolitu. Jako příklad vysokého počtu artefaktů, s nímž se na této lokalitě setkáváme, lze uvést výskyt 1,5 tisíce nálezů štípané kamenné industrie (nástrojů a debitáže) na metr čtvereční na hlavní sídlištní plošině (obr. 4: T1)!
Druhé významné naleziště v oblasti jezerní pláně představuje Ryolitová lokalita (SBK.W-58), která byla detekována asi 1,5 km východně od Liščího kopce, na nárožní terase nad současnou nivou, v místech masivních lokálních výchozů kvalitního červeného ryolitu. Bohaté povrchové nálezy štípané kamenné industrie a keramiky neolitického a raně neolitického stáří a zároveň minimální výskyt kamenných těrek, rybích kostí a schránek plžů a mlžů poukazují na odlišné subsistenční strategie neolitických obyvatel tohoto sídliště.
Obr. 4 Vrstevnicový plán Liščího kopce, jádrového sídliště v oblasti jezerní pláně, se systémem sídlištních teras a plošin a polohou archeologických sond (autoři J. Pacina – L. Suková – L. Varadzin)
PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 6
6
PES IX/2012
V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A B A L O K A
Obr. 5 Hlavní sídlištní plošina (terasa 1) na Liščím kopci. Pohled na dno sondy 1/2012, kde se podařilo zachytit nejstarší neporušenou sídlištní vrstvu (foto L. Varadzin)
Obraz velmi hustého osídlení a intenzivního využívání oblasti jezerní pláně v dobách mezolitu a neolitu doplňují povrchové nálezy při obvodu někdejšího sezónního jezera. Pozůstatky dřívějších aktivit, nerovnoměrně rozptýlené v délce několika set metrů okolo tohoto jezera a identifikované zatím jen předběžným povrchovým průzkumem, představují v Súdánu zatím nezkoumaný a přitom závažný typ archeologického naleziště. V druhém nejvýznamnějším areálu pravěkého osídlení na přidělené archeologické koncesi, v oblasti skalních měst, byla po-
Obr. 6 Dva z četných zlomků kostí zdobených rytými geometrickými vzory, které byly nalezeny v zásypu hrobů na mezolitické lokalitě Sfinga (foto M. Frouz)
vrchovým průzkumem identifikována řada lokalit s nálezy, jež jsou až na výjimky datovány pouze do mladší fáze mezolitu. Z této doby pochází také hlavní sídliště oblasti na lokalitě Sfinga (SBK.W-60), umístěné na nevelké, ale výrazně vyvýšené plošině na jednom z tamějších žulových „ostrovů“. Výsostné postavení této lokality prozrazuje opět vysoká hustota povrchových nálezů, jež reprezentují všechny kategorie artefaktů a ekofaktů typických pro mezolitické období v centrálním Súdánu. Archeologický průzkum nitra pohoří dosud přinesl jen několik nepočetných shluků mezolitické štípané industrie v nižších partiích dvou wádí, jež procházejí pohořím. Tyto shluky mohou souviset s využíváním wádí jako průchozích tras vnitřkem Sabaloky. Významnější pozůstatky sídlištních a pohřebních aktivit v tomto prostoru pocházejí až z merojské a post merojské doby (asi 300 př. Kr. až 550 po Kr.). Geologický průzkum prováděný souběžně s archeologickým se zaměřil na identifikaci výchozů „strategických“ kamenných surovin používaných k výrobě pravěké štípané a broušené industrie. Během posledních dvou sezón byl průzkum doprovázen testovacími sondážemi a rozsáhlejšími výkopy. Na osmi vybraných lokalitách v oblasti jezerní pláně a skalních měst bylo prozkoumáno celkem 180 m2, z čehož 26 m2 připadá na 22 testovacích sondáží (1 × 1 m, 1,5 × 1,5 m, 1 × 2 m) a zbylých 154 m2 na devět větších sond otevřených na obou hlavních sídlištích (Liščí kopec, Sfinga). Sondážní práce na obou jádrových lokalitách odhalily výskyt až 1,5 m mocných kulturních souvrství, která ukrývají rozsáhlé soubory stratifikovaných artefaktů a ekofaktů z mezolitu a neolitu (obr. 5). Vedle bohatě zdobené keramiky a nástrojů vytvořených štípáním, broušením či leštěním širokého spektra kamenných surovin a zvířecích kostí se podařilo shromáždit i početný soubor korálků a přívěsků z mušloviny, skořápek pštrosích vajec a zvířecích kostí. Ke zdobení těla patrně sloužila i přírodní barviva – okry a hlinky široké škály barev –, zajištěná především při výzkumu na Sfinze. Z tohoto sídliště pocházejí i četné zlomky jehlic zdobených rytými motivy a kosmetického náčiní z kosti a v centrálním Súdánu dosud nepublikované, rytými geometrickými vzory zdobené artefakty ze zvířecího rohu nebo slonoviny (obr. 6). Z uvedených kategorií artefaktů bylo během dosavadního výzkumu podrobně zpracováno asi 8 tisíc keramických nálezů (A. Wodzińska, M. Odler) a asi 7 tisíc kusů kamenné štípané industrie (J. Řídký) z Liščího kopce a Sfingy, jež pocházejí ze staršího mezolitu až mladšího neolitu (8. až 4. tis. př. Kr.). Ty nyní představují výchozí referenční soubory pro chronolo-
PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 7
V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A B A L O K A
PES IX/2012
7
gické zařazení ostatních lokalit. Zvláštní pozornost byla věnována určení surovin kamenných nástrojů a posouzení jejich technologických a funkčních vlastností z pohledu petrologické a strukturální skladby (A. Bajer, V. Cílek). Dále byly zdokumentovány kostěné nástroje a částečně i kamenné těrky a drtidla. Při environmentálně-archeologickém výzkumu obou jádrových sídlišť (L. Juřičková, J. Novák, A. Pokorná, P. Pokorný, Z. Sůvová) byla shromážděna semena, plody, pylové vzorky a pozůstatky vegetativních částí rostlin (dřev/uhlíků, otisků kořenů a listů), jež slouží k rekonstrukci zdejšího prostředí v příslušných obdobích pravěku, a značný počet (i spálených) zvířecích kostí (savců, ptáků, ryb) a schránky suchozemských i vodních plžů a mlžů, které představují důležitý pramen k poznání stravy a subsistenčních strategií zdejších obyvatel. Paralelně s odběrem ekofaktů z archeologicky datovaných kontextů probíhala tvorba referenčních botanických (semena, herbář) a zoologických (především ryby) sbírek, jež jsou nezbytné pro určení archeologicky získaných nálezů a které není možné nahradit žádnými publikovanými určovacími klíči. Sondážními pracemi se na obou jádrových sídlištích podařilo detekovat pravěká pohřebiště, z nichž nejméně jedno spadá do mezolitu (2. pol. 8. tis. př. Kr. dle kalibrovaného data 14C) a obsahuje dobře zachované skelety. V oblasti centrálního Súdánu představují obě pohřebiště nález mimořádného významu. Na Sfinze (obr. 7), kde důvodně předpokládáme
Obr. 8 Pro jádrová mezolitická sídliště v Súdánu je charakteristický výskyt pohřbů přímo v sídlištním areálu. Na snímku jeden z 24 mezolitických pohřbů odkrytých na lokalitě Sfinga (foto L. Varadzin)
Obr. 7 Lokalita Sfinga, jádrové sídliště v oblasti skalních měst. Pohled na jižní část plošiny v době zahájení archeologického výzkumu. Na ploché žulové skále v pravé části snímku se nachází množství třecích jamek (foto L. Varadzin)
kolem 400 pohřbů (pokud se tato domněnka potvrdí, jednalo by se o největší mezolitické pohřebiště celého Súdánu), bylo v sondě o rozsahu 20 m2 odhaleno 24 pohřbů v několika násobné superpozici (obr. 8). Jedinci obou pohlaví a různých věkových skupin byli do hrobů ukládáni nejčastěji ve skrčené poloze a bez zřetelné snahy o jednotnou orientaci. Jen pět zemřelých doprovázela skromná pohřební výbava v podobě schránek mlžů a/nebo drobných kamenných nástrojů z křemene (srov. Arkell 1949: 31–33; Haaland 1995: 161; Honegger 2004: 27–28). Stejnou charakteristiku – superpozici, nejednotnou orientaci těl a převážnou absenci pohřební výbavy – vykazují i pohřby odhalené na dvou sídlištních terasách na Liščím kopci, kde byly ze dvou sond o rozsahu 5,5 m2 dosud vyzvednuty čtyři skelety, datované zatím jen rámcově do období mezolitu až neolitu.6 Série menších testovacích sond na Liščím kopci a na dalších lokalitách v oblasti jezerní pláně, jež byla realizována za účelem studia stratigrafie a geneze sedimentů, navíc umožnila určit niveletu maximální výšky nilských záplav v mezolitickém období. Jedná se o poznatek zásadního významu, neboť nesporný předpoklad, že výška záplav byla hlavním determinantem při osídlování krajiny podél Nilu, představuje jeden z klíčů k pochopení charakteru a k interpretaci struktury zdejšího pravěkého osídlení. Souběžně byly studovány pozůstatky zaniklého pravěkého jezera ve středu jezerní pláně, periodicky obnovovaného při nilských záplavách, které uchovávají velmi důležitý záznam periodicity vodního režimu nejen pro tuto
PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 8
8
PES IX/2012
V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A B A L O K A
oblast, ale pro centrální Súdán vůbec. V rámci sedimentologického výzkumu (L. Lisá, A. Bajer) byly také mapovány a vzorkovány pozůstatky fosilních půd, zjištěné v celé sledované oblasti.
Osídlení pohoří Sabaloka a jeho okolí v mezolitu a neolitu Na základě poznatků získaných během dosavadních výzkumů v pohoří Sabaloka a jeho okolí je možné poskytnout první nástin historie a charakteru osídlení a využívání této oblasti v době súdánského mezolitu (8. až 6. tis. př. Kr.) a neolitu (5. až 4. tis. př. Kr.). Mezolit. Nálezy zlomků keramiky zdobené motivem ryté vlnovky (horizont keramiky Incised Wavy Line) dokládají využívání oblasti na obvodu pohoří Sabaloka lovecko-sběračskými skupinami v období staršího mezolitu (8. až 7. tis. př. Kr.). Hlavní fáze osídlení této oblasti však spadá do mladšího mezolitu, tj. horizontu keramiky zdobené vypíchanou vlnovkou a motivy vytvořenými otisky rozličných předmětů (horizont keramiky Dotted Wavy Line). Právě z období mladšího mezolitu pochází síť sídlištních lokalit, která svou hustotou a strukturou nemá v centrálním Súdánu obdoby. V oblasti jezerní pláně a skalních měst se v této době nacházelo vždy jen jedno hlavní sídliště, jež lze rozpoznat podle množství a skladby artefaktů a ekofaktů, mocnosti sídlištních vrstev a přítomnosti pohřebišť. Specifická druhová skladba ekofaktů zjištěná na obou mezolitických jádrových sídlištích a rozdíly patrné v rejstříku nástrojů zastoupených na obou hlavních lokalitách bezesporu odrážejí vazbu obou sídlišť na jiný krajinný typ, který skýtá částečně odlišné zdroje obživy a vyžaduje jiné formy a strategie exploatace. Na Liščím kopci je patrná silná závislost mezolitických obyvatel na rybolovu, lovu divoké zvěře a sběru měkkýšů, kterou dokládá velké množství kostí ryb (včetně několikametrových nilských sumců), velkých savců (včetně slonů a hrochů) a schránek suchozemských i vodních plžů a mlžů. Dokazuje to též poměrně početný výskyt kostěných harpun a dalšího rybářského náčiní. Tato skladba poukazuje nejen na blízkost Nilu, ale také na využívání sezónního jezera v jezerní pláni, které jako snadno dostupný zdroj vody pro napájení Obr. 9 Pohled ze Sfingy směrem ke Křišťálové hoře, nevelké sídlištní lokalitě z mladšího mezolitu, která se nachází na rozhraní oblasti skalních měst a jezerní pláně (foto L. Varadzin)
divoké zvěře a snadno využitelný zdroj sezónní potravy v podobě ryb, mlžů a vodních plžů zvyšovalo a rozrůzňovalo subsistenční potenciál pro zdejší obyvatelstvo. Na jádrovém sídlišti Sfinga v oblasti skalních měst se naopak setkáváme pouze s malým množstvím kostí divokých zvířat a ryb, čemuž odpovídá také absence dokladů rybářského náčiní (kostěných harpun nebo závaží sítí). Předběžně se proto domníváme – ačkoli přímé doklady chybějí –, že jídelníčku obyvatel tohoto sídliště dominovala rostlinná strava, doplňovaná jistě nemalým množstvím plžů a mlžů nalezených v odpadních vrstvách. Tomuto předpokladu nasvědčuje relativně vyšší počet kamenných těrek, drtidel a roztěráků, jejichž použití (mimo jiné) ke zpracování rostlinné stravy rozličného charakteru v mezolitu bylo nedávno potvrzeno přírodovědnými analýzami (srov. Fernández et al. 1997: 25), a rovněž velké množství třecích jamek vyhloubených na povrchu žulových skal či bloků přímo na sídlišti (obr. 7). Jádrová sídliště jsou v obou oblastech obklopena řadou dalších lokalit s doklady osídlení, které se však oproti hlavním lokalitám vyznačují vždy menší rozlohou, výrazně nižší hustotou nálezů a neúplnou skladbou artefaktů a ekofaktů. Tato naleziště se svými znaky odlišují nejen vůči jádrovým sídlištím, ale i mezi sebou. Předběžně lze některá označit jako dočasná sídliště, jiná jako místa dílčích aktivit, která sloužila k prvotní úpravě kamenných surovin, výrobě štípaných kamenných nástrojů nebo zpracování dřeva. Další pak mohou představovat nesoustavně využívaná stanoviště poblíž vodních zdrojů. V případě lokality Křišťálová hora (SBK.W-59), nacházející se poblíž průchodu pohořím mezi oblastí skalních měst a jezerní pláně, lze snad uvažovat i o funkci strážního místa (nebo pozorovatelny), jež je situováno ve výrazně vyvýšené poloze s vynikajícím výhledem (obr. 9). Uvedený obraz osídlení svědčí o intenzivním využívání oblasti Sabaloky a současně o sedentárním nebo semisedentárním způsobu života v období mladšího mezolitu. Tyto poznatky nevylučují hypotézu vyslovenou některými badateli (např. Haaland 1992) o zužujícím se rezervoáru potravinových zdrojů, jež byl nejspíše způsoben populačním růstem a zvyšující se hustotou osídlení v mladším mezolitu. Přítomnost dvou oblastí osídlení vedle sebe, z nichž každá disponovala
PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 9
V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A B A L O K A
vlastním centrálním sídlištěm a odlišným spektrem potravinových zdrojů v zázemí, dovoluje uvažovat o současné existenci dvou hraničících lovecko-sběračských teritorií, příslušejících buď dvěma různým komunitám, nebo využívaných sezónně komunitou jednou. V následujícím neolitickém období dochází podle dosavadních povrchových průzkumů k razantní změně ve struktuře osídlení. V oblasti skalních měst celá sídlištní síť zaniká (i s centrální lokalitou Sfinga) a v oblasti jezerní pláně je znatelně redukována. Tuto změnu lze analogicky k jiným výzkumům v centrálním Súdánu vysvětlit nástupem specializovaného pastevectví, jehož teritoriální nároky přesahovaly předchozí mezolitické lovecko-sběračské areály. V důsledku toho se mění i obraz sídlištní sítě, sestávající v mladším neolitu mimo jiné z početných dočasných táborů rozptýlených daleko od nilského údolí (např. Caneva 2005). Vzhledem k vysokým nárokům neolitických pastevců na rozlohu pastvin získává v této době mnohem větší význam otevřená krajina někdejší savany rozpínající se na západ od Sabaloky. Četné nálezy neolitického až mladoneolitického stáří na terasách Liščího kopce svědčí o tom, že tato jádrová lokalita předchozího mezolitického období zůstala hlavním sídlištěm i v následujících staletích. Tuto kontinuitu v umístění ústředního sídliště, v centrálním Súdánu výjimečnou, lze nejspíše vysvětlit velkým rozsahem plošin na Liščím kopci a zároveň hydrologickými omezeními, panujícími v oblasti jezerní pláně ještě v tehdejší době. Význam Sabaloky v neolitu vzrůstal díky blízkosti bohatých zdrojů surovin vhodných pro výrobu kamenných nástrojů. O znalosti a exploataci zdejších výchozů ryolitu, bazaltu a silicifikovaného pískovce a jejich distribuci již v mezolitu svědčí zastoupení těchto surovin v rejstříku nástrojů na lokalitách vzdálených až 200 km od Sabaloky (srov. Clark 1989). V období neolitu však musela poptávka po kvalitních sabalockých červených ryolitech, užívaných k výrobě charakteristických seker (celts) a teslic (gouges), dosahovat značných rozměrů. Jejich masivní zastoupení na neolitických lokalitách celé chartúmské provincie je možné hodnotit jako výsledek rozsáhlé exploatace a distribuce surovin či hotových výrobků, jež byla vázána na lokality v blízkosti Sabaloky. Právě v exploataci a případně též kontrole distribuce červeného ryolitu spatřujeme hlavní úlohu Ryolitové lokality, druhého nejvýznamnějšího sídliště v oblasti jezerní pláně, jež byla v mezolitu využívána jen sporadicky a jejíž hlavní rozkvět spadá do neolitu až mladšího neolitu. V pohoří Sabaloka na západním břehu Nilu představuje jedinou neolitickou lokalitu, která se nachází bezprostředně na výchozech této suroviny.
Závěr Výzkum pravěkého osídlení na západním břehu Nilu v rámci záchranné akce Sabaloka Dam Archaeological Salvage Project navazuje na předchozí krajinný archeologický průzkum pohoří Sabaloka a jeho okolí, realizovaný českou expedicí v letech 2009 až 2011. Během dvou archeologických kampaní (podzim 2011, jaro 2012) byly v severní části archeologické koncese Českého egyptologického ústavu odhaleny a částečně prozkoumány mimořádně bohaté archeologické a environmentální „archivy“. Jejich jedinečná kombinace na ne velkém, přirozeně vymezeném a z ekologického hlediska pestrém území otevírá netušené možnosti pro komplexní studium a hlubší poznání svébytného ekonomického, společen-
PES IX/2012
9
ského a kulturního vývoje v centrálním Súdánu od 8. do 4. tis. př. Kr. a nabízí řešení řady zásadních otázek prehistorického bádání v severovýchodní Africe.
Poznámky: 1
2
3
4
5
6
Poznatky shrnuté v tomto článku jsou výsledkem práce celého výzkumného týmu, jehož členy byli nebo jsou kromě autorů tohoto článku také geolog-sedimentolog Aleš Bajer, egyptolog Miroslav Bárta, geolog Václav Cílek, malakoložka Lucie Juřičková, sedimentoložka Lenka Lisá, technik-fotograf Pavel Lisý, paleoekolog Jan Novák, archeolog a egyptolog Martin Odler, geoinformatik Jan Pacina, archeobotanička Adéla Pokorná, paleoekolog Petr Pokorný, archeolog Jaroslav Řídký, archeozooložka Zdeňka Sůvová a keramoložka Anna Wodzińska. Terénní výzkum v letech 2009 až 2012 byl financován z prostředků poskytnutých Grantovou agenturou UK (projekt č. GAUK 15009), Akademií věd České republiky, v. v. i., (projekt mezinárodní spolupráce č. M100130902), Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (vědecko-výzkumný záměr č. 0021620826) a Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Přítomnost dokladů pravěkého osídlení v pohoří Sabaloka a v okolí 6. nilského kataraktu však byla známa již zakladateli súdánské pravěké archeo logie A. Arkellovi (1949: 116; 1953: vii, 108). Předchozí archeologické aktivity v této oblasti, z nichž žádná neobnášela hloubkový průzkum ani sondážní práce, se soustředily pouze do okolí skalnatého masivu a převážně východní břeh Nilu (Al-Sanjak 1978; Paner 1997: 59–60; Gatto 2006–2007). Pohoří Sabaloka v tomto ohledu uvedl do odborné literatury již A. Arkell (1949: 108; 1953: 25, 31). Tato rozsáhlá sídlištní lokalita byla objevena českou expedicí při krajinném archeologickém průzkumu na jaře 2011. V systému číslování lokalit, používaném během předchozího výzkumu, jí odpovídají kódy AD 11/13A, AD 11/13B, AD 11/13C, AD 11/22 a AD 11/23 (srov. Suková – Cílek – Bushara 2011: 33–41). V systému zavedeném súdánskou památkovou organizací pro potřeby záchranné akce jí odpovídají kódy SBK.W-16/B, SBK.W-20/A, SBK.W-20/B a SBK.W-21. Tento exkluzivní kosterní materiál se v současnosti nachází v depozitáři Antropologického oddělení Národního muzea v Praze, kde je připraven k podrobným analýzám.
Literatura: Adams, Williams Y.: 1977 Nubia: Corridor to Africa, Allen Lane: Princeton University Press. Almond, David C. – Ahmed, Farouk: 1993 Field Guide to the Geology of the Sabaloka Inlier, Central Sudan, Khartoum: Khartoum University Press. Al-Sanjak, H. A.: 1978 An Archaeological Survey between Rauwiyan and Jebel Qerri Stations from the Railway Line to the Nile, Khartoum: University of Khartoum (nepublikovaná bakalářská práce). Arkell, Anthony J.: 1949 Early Khartoum. An account of the excavation of an early occupation site carried out by the Sudan Government Antiquities Service in 1944–5, London: Oxford University Press. 1953 Shaheinab. An account of the excavation of a Neolithic occupation site carried out for the Sudan Antiquities Service in 1949–1950, London: Oxford University Press. Caneva, Isabella: 2005 „The Late Prehistory of the Nile Valley: the Redemption of Africa“, Türkiye Bilimler Akademisi Arkeoloji Dergisi 8, s. 85–97. Clark, J. Desmond: 1989 „Shabona: an Early Khartoum settlement on the White Nile“, in: Krzyzaniak, Lech – Kobusiewicz, Michal (eds.).
PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 10
10
PES IX/2012
O PRINCEZNĚ ŠERETNEBTEJ
Late Prehistory of the Nile Basin and the Sahara, Poznan: Poznan Archaeological Museum, s. 387–410. Fernández, Victor et al.: 1997 „The Mesolithic Sites of Sheikh Mustafa and Al Mahalab (Central Sudan): a Preliminary Report“, Cahier de recherches de l’Institut de Papyrologie et d’Egyptologie de Lille (VIII International Conference on Nubian Studies, Université Charles de Gaulle-Lille-III-, Lille, 11–17 Sept 1994) 17/2, s. 21–27. Gatto, Maria Carmela: 2006–2007 „,Je voudrais te montrer un truc‘. A short note on a possible A-Group related cemetery at the Sixth Cataract of the Nile (Sudan)“, Cahier de recherches de l’Institut de Papyrologie et d’Egyptologie de Lille 26, s. 115–117. Haaland, Randi: 1992 „Fish, pots and grain: Early and Mid-Holocene adaptations in the Central Sudan“, The African Archaeological Review 10, s. 43–64. 1995 „Sedentism, Cultivation, and Plant Domestication in the Holocene Middle Nile Region“, Journal of Field Archaeo logy 22, s. 157–174. Honegger, Matthieu: 2004 „Settlement and cemeteries of the Mesolithic and Early Neolithic at el-Barga (Kerma region)“, Sudan & Nubia 8, s. 27–32. Kuna, Martin: 2004 „Povrchový sběr“, in: Kuna, Martin et al. Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle. – Non-destructive archaeology. Theory, methods and goals, Praha: Academia, s. 305–352. Lisá, Lenka – Suková, Lenka – Cílek, Václav: 2011 Sabaloka a 6. nilský katarakt, Praha: Novela Bohemica. Paner, Henryk: 1997 „Brief Report on the Work of the Gdańsk Archaeo logical Museum Expedition (GAME) in the Sudan (1993–1997)“, in: Orbis Aethiopicus – Ethiopia and Its Neighbours, Frankfurt, s. 59–74. Suková, Lenka – Cílek, Václav – Bushara, Murtada: 2011 Geoarchaeological Research in the Area of Sabaloka and the Sixth Nile Cataract (February 17–26, 2011): Detailed Archaeological Report, Praha: Univerzita Karlova v Praze [nepublikovaná výzkumná zpráva pro Národní korporaci pro památky a muzea Súdánu]. Suková, Lenka – Cílek, Václav – Lisá, Lenka – Lisý, Pavel – Bushara, Murtada: 2010 „Geoarcheologický výzkum v oblasti 6. nilského kataraktu (Sabaloky) v Súdánu: zpráva z expedice”, in: Dulíková, Veronika – Jirásková, Lucie – Mynářová, Jana (eds.). Pražské egyptologické studie 7, Praha: Karlova Univerzita v Praze, s. 11–15.
Suková, Lenka – Varadzin, Ladislav: 2012 „Preliminary report on the exploration of Jebel Sabaloka (West Bank), 2009–2012“, Sudan & Nubia 16, v tisku. Suková, Lenka – Varadzin, Ladislav et al.: 2011 Sabaloka Dam Archaeological Survey Project: Prehistoric Survey, West Bank, Report on Fieldwork (27th October – 27th November 2011), Praha: Univerzita Karlova v Praze [nepublikovaná výzkumná zpráva pro Národní korporaci pro památky a muzea Súdánu]. 2012 Sabaloka Dam Archaeological Survey Project: Prehistoric Survey, West Bank, Report on Fieldwork during the Second Archaeological Season (1st March – 3rd April 2012), Praha: Univerzita Karlova v Praze [nepublikovaná výzkumná zpráva pro Národní korporaci pro památky a muzea Súdánu].
Abstract: Sabaloka Dam Archaeological Salvage Project: Exploration of prehistoric occupation in the Sabaloka Mountains in Central Sudan The Sabaloka Mountains emerge like a rocky island out of the rather monotonous semi-desert landscape characteristic of Central Sudan, ca 80km downstream of the confluence of the Blue and White Niles at Khartoum. From the point of view of pre-Quaternary geology, this area is amongst the best known regions in the Sudan. The extraordinary potential of this region for the exploration of former human occupation and its interaction with the (changing) environment began to emerge only after 2009 when Jebel Sabaloka became the object of an interdisciplinary expedition organised under the auspices of the Czech Institute of Egyptology. Since the autumn of 2011, the scientific activities of the interdisciplinary team have been confined to the west bank of the Nile where the Czech Institute of Egyptology has been assigned a concession for a detailed exploration of prehistoric occupation. This article presents the findings made during the last two field campaigns and the first tentative overview of the history of occupation of this region during the Sudanese Mesolithic and Neolithic periods (c. 8,000–3,000 B.C.).
O princezně Šeretnebtej Hana Vymazalová – Veronika Dulíková Bylo nebylo, za sedmero dunami a sedmero wádími žil starý král, který měl krásnou dceru. Jmenovala se Šeretnebtej, což ve starobylém jazyce egyptských králů znamená „Nos Obou paní“. I když by se to tak mohlo zdát, princezna nedostala své jméno kvůli dlouhému nosu. Výraz „nos“ v jejím jménu totiž odkazoval na „dech“ – a její jméno můžeme chápat jako „Dech života Nechbety a Vadžety“, ochranných bohyní obou částí země (Horního a Dolního Egypta). Pohádku o Šeretnebtej zatím není možné dětem vyprávět, neboť její znění nám zůstává z velké části neznámé. Princezna však připravila velké překvapení archeologické expedici, která během dubna a května pracovala na pohřebišti v jižním Abúsíru. Po roční přestávce v důsledku egyptské revoluce umožnilo Ministerstvo pro památky Egypta za velmi přísných bezpečnostních opatření obnovit výzkum slibné části pohřebiště v jižním Abúsíru. Ve spolupráci s památkovým inspektorem Ajmanem
Gamalem a s pomocí našich předáků, bratrů Ahmada a Talála el-Kerétíů, mohli čeští archeologové odhalit další kousek napínavé skládačky. Místo letošního výzkumu leží jižně od Neferinpuovy