5/2010 Dušičkové
Společenství
Společenství 05/10 Dušičkové „Láska k Bohu je opravdová jedině tehdy, když radost i utrpení dokáží vzbudit stejnou vděčnost.“ S. Weilová OBSAH: POZVÁNÍ NA KONCERT……………………………………………………………………2 POD ITALSKÝM SLUNCEM………………………………………………………………..3 1. SETKÁNÍ EKONOMICKÉ RADY………………………………………………………..4 SLAVNOST VŠECH SVATÝCH…………………………………………………………….11
webové stránky farnosti: www.farnosthavirov.cz mail:
[email protected] -1-
5/2010 Dušičkové
Společenství
Pozvání na koncert duchovní hudby Od roku 2000 jsme v našem kostele sv. Anny pořádali každoročně - vždy v sobotu před svátkem Krista Krále - velmi oblíbené a hojně navštěvované koncerty duchovní hudby. Po třech letech pauzy si Vás opět dovolujeme pozvat dne 20. 11. 2010 v 16,30 do kostela sv. Anny na
9. ročník Koncertu duchovní hudby, který pořádá římskokatolická farnost Havířov ve spolupráci s pěveckým sborem Canticorum při
MKS Havířov. V programu vystoupí: Schola při kostele sv. Anny (Havířov) Miloš Stoklasa (Hradec n.Moravicí) – varhany Jiří Soukup a Jakub Doležal (Státní konzervatoř Ostrava) – hra na trubku Magda Bártková (Havířov) – sólový zpěv ženský pěvecký sbor Canticorum Havířov smíšený pěvecký sbor Dzwiek z Karviné smíšený pěvecký sbor Hutník z Třince Všichni účinkující si připravili pěkný program, zaměřený na duchovní hudbu nejrůznějších autorů a žánrů, který se vám určitě bude líbit (alespoň v to pevně doufáme). Koncerty před svátkem Krista Krále jsou navštěvovány i havířovskou veřejností, která běžně do kostela nechodí, a tak vítáme tuto příležitost představit jim naše společenství, krásnou duchovní hudbu a snad jim předáme i radost z naší víry v Boha. Budeme moc rádi, když nám v tom pomůžete i Vy a přijdete! Vstupné je dobrovolné.
Izrael – hodiny lidstva – naplňování v dnešním světě - tematická přednáška Daniela Haslingera v sobotu 6. listopadu v 16.30 hod. v budově Slezské církve evangelické a. v., Havířov – Prostřední Suchá, ul. Budovatelů 3 -2-
5/2010 Dušičkové
Společenství
Pod italským sluncem – Universita v metru, ve vlaku a v autobuse Nevím, jestli to bylo začínajícím podzimem, půlhodinovým zpožděním mého vlaku, množstvím cigaret, které jsem to ráno díky svým kolemstojícím na peróně „vykouřil“, nebo mlhavou předtuchou začátku konce mých římských tříletých prázdnin, ale přišlo to jako blesk z nebe. Došlo mi, že studuju university dvě. Pro Čecha skoro standard, ale pro nás v Itálii důvod k soudním popotahováním. Zdejším zákonem je studium na dvou vysokých školách současně přísně zakázáno. Každý musí při zápisu odevzdat originál maturitního vysvědčení. Jenže já si nemohu pomoct. Jednu universitu studuji na naší salesiánské alma mater, druhou dennodenně v městské dopravě, když to jde dobře, hodinu tam a hodinu zpátky, když to jde blbě, dvě hodiny tam a dvě hodiny zpátky. A to je už solidní časová dotace. Oborů je hned několik, posuďte sami. Právo: právo silnějšího, právo rychlejšího, obsazování pozic, právo starších na sezení, právo mladších na hulákání. Psychologie: trénink trpělivosti, odbourávání stresů z pozdních příchodů, mentální hygiena, aneb jak nepociťovat výčitky při nesponzorování všech hrajících, zpívajících, kulhajících, nemluvících, maminek s dětmi i dětí bez maminek, boj s automatem na lístky, zvládání agresivity. Gymnastika: běh, stání na jedné noze, závěs na tyči, stání na nohou druhých, vtlačení se dovnitř silou za školním batohem, vytlačení se zevnitř ven s celým batohem. Sociální komunikace: světové jazyky, italská nářečí, děkování gestem, děkování slovem, nadávky slovem, gestem, více gesty, ledová tvář, obsluha mobilu/ů, četba novin v každé poloze, nasměrovávání cizinců. Matematika: kombinatorika přestupů, výpočet zpoždění, přepočet udávaných minut na skutečné minuty. Teologie: víra v Boha, který je Otcem všech, láska k těm, kteří jsou naprosto jiní než my, naděje na věčné vysvobození. Zatímco ve zděných universitách studenti dostávají kvanta informací v očekávání, že budou mít nejen plnější hlavu, ale změní se snad i jako lidé, v římské dopravě, metru, vlacích a autobusech, se rovnou, bez okázalého přednášení skutečně měníme. Tady je živá universita. Stáváme se tímto denním studiem moudřejšími, nebo hloupějšími, více či méně lidskými. Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopil. Vědecky vybroušené definice se mi z hlavy zase v poklidu vykouří, ale třeba způsob, jak se chovat k žebrajícím dlaním, kterým se dneska v Římě nevyhnete při žádné jízdě, ten se mi stane návykem a rozhodně si ho do Čech dotáhnu s sebou. Jednu lekci na ukázku. Večerní autobus narvaný lidmi vracejícími se z práce. Jedeme od Kolosea tam k nám. Stojím u zadních dveří. Dusno, vydýcháno. Zahřívá nás motor. Pár centimetrů ode mě je na poslední dvojce prázdné místo. Deru se k němu, ale zastaví mě neskutečný smrad. Naštěstí dříve než dosednu, pochopím, proč všichni okolo stojí a že to nedýchatelno vychází právě z onoho místa, ze čtyřicátníka, který se rukou zasněně vytrvale drbe v podpaží. Zůstávám stát a přeji si, abych necítil. Slečna turistka vedle mě se chce přesunout někam jinam, ale nemá jak a kam. Chtě nechtě si musí vyslechnout poznámku onoho dobrého muže: „Holka, jestli jsi přijela dělat turistiku, tak jsi měla jet na druhou stranu. Co na mě tak čumíš? Tady jsi v Římě! Tady se žije!“ o. Petr Smolek
-3-
5/2010 Dušičkové
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ EKONOMICKÁ
A
PASTORAČNÍ
RADA. V neděli 10.října jsme volili
ekonomickou radu. Po sečtení hlasů a dotázání těch, kteří byli na prvních místech, přijali nabídku služby v ekonomické radě tito farníci: paní Markéta Oravčíková, pan Antonín Bonczek, Marek Světnička a Marek Plawny; za sv. Markétu a Špluchov: pan Jiří Montag, Josef Pavlas a Karel Liberda. Pastorační rada byla jmenována v tomto složení: za farnost sv. Anny: paní Marie Pískalová, Marie Crhanová, Alena Balcarová, Hana Svobodová, pan Bohumír Jakubják, Vladimír Moudrý, Marek Václavek a Dominik Pustowka; za sv. Markétu a Špluchov: paní Eva Kučerová, Kateřina Durčáková a Marie Knoppová.
1. setkání ekonomické rady V neděli 24. 10. se sešla ekonomická rada. V úvodu o. Marcel sdělil své představy o funkčnosti a náplni práce ekonomické rady. Současná ekonomická rada má mandát na 1 rok. Jaké čekají úkoly ekonomickou radu pro nastávající období? Kostel sv. Anny: dostavba kostela Toto rozhodnutí vzniklo po zkušenostech s jednáními s RPG. Daná dostavba je prioritní. Stanoviska a současná rozhodnutí RPG přestávají být zajímavá i pro výuku náboženství na ul. Kolmá. Hodiny náboženství se nyní nabízejí také v prostorách knihovny a zpěvárny. S ohledem na odlehlé místo kostela však rozhodnutí padne až po dohodě s rodiči v neděli 31. října. V případě rozhodnutí o výuce náboženství v kostele u sv. Anny bude do zpěvárny a do knihovny zakoupeno výkonné topení. Kostel sv. Markéty: úprava lavic pro postavu současného křesťana Slib ekonomické rady farnosti sv. Anny: 31/10/2010 zaps. Marek Světnička ****************************
- Děkanátní pouť ve Frýdku - V sobotu 4. září se v bazilice Navštívení Panny Marie konala pouť děkanátu Karviná. Slavení prvních sobot v měsíci na tomto mariánském poutním místě se stalo již tradicí, při níž věřící naší diecéze přednášejí prosby za nová povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu i za dobré křesťanské rodiny. Součástí duchovního programu byla modlitba růžence, litanií a také adorace, kterou vedl duchovní naší havířovské farnosti, P. Marcel Krajzl. Při bohoslužbě v zaplněném chrámu o. biskup v promluvě (k úryvku evangelia - „Proč je důležité budovat dům na skále“) připomněl podstatnou výbavu dnešního křesťana, a to je vytrvalost v nastoupené cestě (jako student nebo v zaměstnání, ať v manželství či v duchovním povolání); umět přijmout natrvalo svůj životní závazek a nebát se jít proti proudu. - Modlitby matek u sv. Anny - Ve dnech 24. - 26. září prožili věřící havířovských farností chvíle intenzivní modlitby spolu s maminkami, které připravily triduum modliteb za své děti nebo vnuky a za rodiny. Součástí setkání, které se konalo v rámci celosvětového Hnutí Modlitby matek, byly bohoslužby, adorace i svátostné požehnání. (Toto sdružení založily křesťanské ženy, matky ve II. pol. 90. let minulého století v Anglii a odtud se rozšířilo po celém světě. V naší zemi se poprvé představilo r. 1999 na celonárodním setkání zástupců -4-
5/2010 Dušičkové
Společenství
laických skupin a komunit na Velehradě, v roce 2009 pak obdrželo dekret a schválení České biskupské konference, v současné době v ČR působí 350 modlitebních skupin). - Slavnost sv. Václava - Při mši sv. ke cti hlavního patrona českého národa, jehož památku slavíme i jako státní svátek, o. Marcel vyzdvihl zejména morální vlastnosti knížetemučedníka jako základní kameny vytvářející po staletí svatováclavskou tradici. Zdůraznil, že umění sv. Václava spojovat svůj duchovní život s rolí panovníka a vladaře je výzvou i pro nás, věřící v 21. století, abychom žili životem autentických křesťanů, jak v soukromí, tak i na veřejnosti - v zaměstnání či ve škole. - Přivítání ostatků světců - V závěru měsíce září se na dvou místech naší diecéze konaly slavnostní bohoslužby u příležitosti přenesení relikviářů s ostatky svatých. Farnost OstravaZábřeh získala darem metropolitní svatovítské kapituly pro svůj kostel Navštívení Panny Marie, který zdobí sochy prvních českých mučedníků - sv. Ludmily a sv. Václava, část ostatků hlavního patrona naší země. 26. září v chrámu sv. Antonína, který se nachází Ostravě-Kunčičkách, při nedělní mši sv. byly věřícími i zástupci městské radnice slavnostně uvítány ostatky sv. Antonína Paduánského, jež na prosbu místního ordináře darovali kapucíni z italské Padovy. - Svěcení fary na Šumbarku - 30. září se v kostele sv. Jana Boska konala slavnostní mše sv., kterou (v zastoupení za nemocného o. biskupa) celebroval Mons. Rudolf Sikora, biskupský vikář pro pastoraci, a spolu s ním havířovští duchovní - P. Karel Jašek, P. Milan Adámek a P. Marcel Krajzl. Přisluhujícími u oltáře byli jáhnové Mgr. Jindřich Honěk, ředitel CSM, a Bohumil Jakubják, pozvání přijali i ostravští kněží-salesiáni v čele s P. Václavem Filipcem. Bohoslužby se zúčastnilo také mnoho věřících místních farností a doprovázely ji zpěvy Mužského chrámového sboru Panny Marie Pomocnice křesťanů. Poté se konal obřad žehnání příjezdové komunikace a nové fary. - Slavnost sv. Hedviky - Svátek patronky sv. Hedviky jsme v naší diecézi letos poprvé prožívali jako církevní slavnost. Na žádost ostravsko-opavského biskupství o této změně v liturgickém kalendáři rozhodla Kongregace pro bohoslužby a svátosti ve Vatikánu. V den slavnosti 16. října celebroval otec biskup F. V. Lobkowicz slavnostní bohoslužbu v katedrále Božského Spasitele a v závěru byla udělována ocenění za zásluhy. Na základě doporučení kněží ze všech jedenácti děkanátů bylo vybráno 17 osob, které jako první toto ocenění získaly (dva emeritní děkanové a 15 laiků, mezi nimi kostelníci, pracovníci charity, vedoucí farních sborů aj.). - Příběhy Bible - V Zámecké galerii Chagall v Karviné se uskuteční výstava pod názvem Příběhy Bible, nad kterou převzal záštitu biskup. F. V. Lobkowicz. Vernisáž se koná ve středu 10. listopadu v 17 hodin a představí se zde obrazy a grafiky inspirované starozákonními i novozákonními texty Písma sv. Pro zájemce budou k vidění také ukázky ilustrovaných vydání Bible, výstava potrvá do 31. 12. 2010. - Nové webové stránky - Farnosti sv. Anna a sv. Markéta mají novou prezentaci na internetové adrese: www.farnosthavirov.cz. Obsahuje informace: připravované akce, život ve farnosti (dokumentace důležitých událostí farního společenství), farní časopis (archiv letošních i starších vydání „Společenství“), vzkazy (osobní sdělení farníků ostatním věřícím), fotogalerie (fotografie z poutí a prázdninových cest), farní knihovna (nabídka knižního fondu) a také aktuální oznámení našich duchovních správců; nechybějí ani Z.K. kontaktní adresy.
-5-
5/2010 Dušičkové
Společenství
PŘEČETLI JSME... „Dvanáct Židů nalézá Mesiáše“ - B. Hoekendijk ed., vydal Sbor Jednoty bratrské v Liberci r. 1993. Tento zajímavý titul jsem objevila v naší městské knihovně, jedná se o překlad z holandského originálu vydaný v církvi Jednoty bratrské. Jsou zde zachyceny osobní vyprávění Židů, jež se svěřují se svými mnohdy strastiplnými životními osudy. Zaznamenané příběhy mužů a žen rozličného věku, vzdělání, profese i postavení, pocházející ze všech koutů světa, doplňují jejich fotografické portréty. Přinášejí svědectví hluboké víry v Boha, kterého v životě objevili, často i za velmi bolestných okolností. Někteří z nich byli vychováni v ortodoxním židovském prostředí, jiní pouze vnímali svou příslušnost k vyvolenému národu a někteří žili jako naprostí ateisté. Mnozí si na počátku „své cesty“ museli nejdříve ozřejmit dědictví svých otců - Starý zákon /studiem Tóry/. Další zase museli překonávat bariéry předsudků o křesťanech a křesťanství, posléze tajit před svými blízkými a okolím svůj zájem o evangelium. A nakonec byli připraveni odhodlaně obhajovat víru v Ježíše, Božího syna, v němž poznali pravého Mesiáše. (Byli vnitřně utvrzeni, že jeho příchodem došlo naplnění starozákonních proroctví). Záhy po svém „znovuzrození“ pocítili velkou touhu i volání k návratu a vydávají se na cestu domů... „Bůh povolává vyvolený národ zpět do vlasti“ - do nového státu Izrael. (Přicházejí ze Severní i Jižní Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu a z mnoha evropských zemí. Byla to především sedmdesátá léta 20. století, kdy se změnila situace na Blízkém východě a došlo k posunu i v mezinárodních vztazích. Z území bývalého SSSR se mohli stěhovat až po Gorbačovově perestrojce a pádu komunistického režimu v celém Východním bloku). Židé se hromadně vraceli do krajiny svých dávných předků, do Svaté země. V knížce se vypráví o tom, jak v Jeruzalémě i dalších městech byly zakládány nové Mesiánské sbory, kde mohou tito křesťané svobodně následovat Krista a přitom naplno prožívat své židovství. Tato působivá vyznání o obrácení k Trojjedinému Bohu promlouvají i k nám, „věřícím z pohanů“, zejména příkladem horlivosti a velkým nadšením mesiánských Židů, kteří uposlechli Jeho hlasu, mnozí zanechali opravdu všechno a šli za Ním... „Františkánská cesta pro dnešního člověka“ - José Antonii Merino, OFM, vydala Matice cyrilometodějská r. 2001. Italský profesor J. A. Merino je znalcem význačných nositelů františkánské školy. V tomto titulu neuvádí přímo životopis věhlasného světce období středověku, sv. Františka z Assisi, ale přináší vlastně jakousi retrospektivu jeho ucelené životní filosofie. Jejím počátkem a pramenem bylo radikální obrácení a vstup na cestu evangelia. Autor vychází z nezaměnitelných zdrojů, jež zosobňovaly Františkův jedinečný přístup k Bohu skrze vroucí lásku k Ježíši Ukřižovanému, jeho láskyplný vztah k bližnímu, ale také ke všemu živému stvoření - zvířatům, rostlinstvu a nakonec k veškerému universu světa i vesmíru („Sluneční píseň“). Zamýšlí se nad tím, jakým způsobem lze uplatnit hodnoty, které od svého zakladatele přijala, uchovávala a šířila společenství františkánů, také v současném světě a dnešní postmoderní společnosti. Knížka přináší mnohé inspirativní úvahy pro všelikerá lidská konání - při obyčejném kontaktu s lidmi nebo při práci v pomáhajících profesích. Františkánství vždy klade důraz na úctu a lásku k jednotlivému člověku, ať starému nebo mladému, zdravému či nemocnému, chudému či osobě z bohatých poměrů. Vychází ze světcovy příkladné náklonnosti ke všem lidem - blízkým i vzdáleným, bratřím a sestrám. Svým následovníkům často připomínal pokorné jednání,
-6-
5/2010 Dušičkové
Společenství
ohleduplnost a mírnost, aby se nikdo v jejich přítomnosti necítil méněcenný, osamělý nebo odmítaný. (Jako příklad člověka, z něhož také obdobně vyzařovala Boží láska, je zde jmenován lékař Albert Schweitzer /1875-1965/, jenž část svého života prožil v Africe, kde se staral se o nemocné i chudé). Františkův radostný, laskavý a mírumilovný postoj ve všech životních situacích, který pramenil z hlubokého zakotvení v Bohu, dává J. A. Merino jako doporučení i pro veřejné představitele současného dění ve světě při řešení společenských, politických i ekologických problémů a otázek. „Bydlet v domě lásky“ - /Krátké meditace o lásce/ - Anselm Grün, vydalo Kamelitánské nakladatelství 2001. Benediktinský mnich Anselm Grün je i v Česku velmi známým autorem. Napsal řadu spisů, ve kterých se zabývá různými aspekty duchovního života. Tentokrát na výzvu svých přátel i samotného nakladatele připravil pojednání o lásce. Sám v úvodu poznamenává, že toto slovo je v dnešním světě nadmíru zneužívané a opotřebované. Avšak nelze nevnímat, že právě Boží láska tvoří základní princip naší existence. V této knížce zcela srozumitelným způsobem podává důkazy o tom, jak jsme vedeni léčivou silou Boží lásky, a to od dětství až po zralý věk. Přitom nerozhoduje, zda dítě nebo dospělý člověk zakouší během života lidskou lásku od rodičů či milované osoby. Někde v podvědomí jsme utvrzováni, jakou útěchu a přímo znovuzrození otevírá přijetí „vřelé Boží náruče“... Autor popisuje situace, kdy opuštěné děti nebo osoby, jejichž osud byl naplněn mnoha ztroskotáními, znovu povstaly k životu. Anselm Grün uvádí i různé příklady z duchovního doprovázení, jak mnoha lidem a zraněným duším napomohla meditace biblických příslibů lásky. Osvětluje pojem mystalogie (umění ukázat člověku přítomnost a hojivou blízkost Boha, přináší cestu k přímému zakoušení Boha). Jak říká Bible, láska je Boží dar lidem, výraz božského tvůrčího požehnání. V závěru nabízí výklad starozákonní Písně písní i Pavlovy velepísně lásky. „Láska je božská kvalita. Vnáší kouzlo do našeho života. Je v jednom každém z nás a obklopuje nás v okolní přírodě; zahaluje Z.K. nás v milující přítomnosti Boží a objímá nás v milujících lidech.“
APOŠTOLÁT MODLITBY LISTOPAD Všeobecný úmysl: Aby oběti drog nebo jiných forem závislosti nacházely díky podpoře křesťanského společenství a v moci našeho zachraňujícího Boha sílu k radikální změně života. Misijní úmysl: Aby se misijní činnost církví v Latinské Americe v duchu výzvy svých biskupů rozšířila na celý kontinent a stala se součástí celosvětového misijního poslání Božího lidu. Úmysl našich biskupů: Za stálé překonávání sklonu k lhostejnosti a za citlivou spoluúčast na všech bolestech našich blízkých i vzdálených bratří a sester. PROSINEC Všeobecný úmysl: Abychom na základě vlastní zkušenosti s utrpením lépe chápali neklid a bolest, jež jsou údělem mnoha osamělých, nemocných a starých lidí, a velkoryse jim pomáhali. Misijní úmysl: Aby se národy světa otevíraly dveře Kristu a jeho evangeliu pokoje, bratrství a spravedlnosti. Úmysl našich biskupů: Aby světlo Adventu a Vánoc proniklo do srdcí všech lidí a přiblížilo Boží lid i těm, kteří s obtížemi hledají smysl života. /www.jezuit.cz/ -7-
5/2010 Dušičkové
Společenství
PRVNÍ RŮŽENCOVÁ TAJEMSTVÍ Jindřich Jenáček Chvilinku váhá láska nechápavá Víra se nevyptává víra ví jasnozřivá nehloubá o tajemství V pokoře hrdé se táže, jak se to stane Duch svatý Moc Boží Stín zastíní tě Co řekneš ty prostá a pokorně hrdá? Bůh čeká na slovo od člověka Bůh Hospodin Gabriel anděl člověkova dcera Zatím je tři Bůh anděl člověk oslaví slavnost Nazemsestoupení Mně staň se na okno slétlo Tajemství Holubí křídlo nejsladší září pod srdcem v tmách Duch otevírá životodárné zřídlo Mně staň se a přebývá s námi K lidskému slovu od věků vyslovované Slovo Tělem učiněno a přebývá s námi Archanděl Pána vesmíru adoruje Zpívejme Prokletí naše provždy prolomeno
Z veliké dálky syčivých stínů prubířských stromů dávného ráje tichounké Zdrávas v božím slibu vane tisíciletími letí Mohutní nadějemi veletok času slyšíš mé srdce to Zdrávas? Medovou vůni z háje oliv táhne nad ránem perlícím ptačími hlasy do trsů rosy veliké slunce jas hází hlasatel plnosti času kuropěním vchází a teď teď křídlatým třpytem archanděla v jitřní zpěv Mariin vlétá čeří se světlem komůrka na kraji Nazareta Ta zář! Před oči pozvedám dlaně mřížkou zdrávasujících prstů se dívám s bázní se klaním líbezné Panně já Adam syn země hlína a bída celé země z přítmí se dívá i moje i má má nejvlastnější bída čekám tu v touze slzami, usmívám se slavíci nebeské naděje tlukou Pán s tebou Ženo žen Milostiplná Buď zdráva!
Odchází anděl pozpátku do veřejí bosý posel spásy do slunce couvá na schůdcích sandály starého času na nich prach všech bludných cest Nový čas pod srdcem bije Čas zákon služebník bratr a pán
Úlek obranný údiv rukou plachý pták duše se v zorničkách chvěje ticho přemáhá ticho jas slastně trne Neboj se, Maria, našla jsi milost počneš a porodíš syna milostiplná Ježíše
Svatá Maria Matko Boží pros za nás Sedmidárného ducha pros za nás nyní Nyní i v hodinu smrti Za ruku převeď tou poslední chvílí A pro svoje staň se dospělí duchem smrtelné břemeno necháme v branách a po cestě světla do slunce Tajemství vesele vejdem
Děje se dějinné dílo z nejhlubších hlubin se vylila stříbřitá vlna Bůh anděl panna Maria Gabriel Hospodin
· *************************************** ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE SPOLEČENSTVÍ SVATÝCH Společenství nebeské a pozemské církve - čl. 960 - Církev je „společenství svatých“: Tento výraz označuje na prvním místě „svaté věci“ (sancta) a především eucharistii, která „představuje a působí jednotu věřících, kteří tvoří jedno tělo v Kristu“.
-8-
5/2010 Dušičkové
Společenství
- čl. 961 - Tento výraz také označuje společenství „svatých osob“ (sancti) v Kristu, který „zemřel za všechny“, takže co každý koná nebo trpí v Kristu a pro Krista, prospívá všem. - čl. 962 - „Věříme ve společenství všech věřících v Krista, těch, kteří putují po této zemi, i zesnulých, kteří procházejí vlastním očištěním, i blažených v nebi. Ti všichni tvoří jedinou církev. A věříme, že v tomto společenství je nám nápomocná milosrdná láska Boha a jeho svatých, kteří stále ochotně slyší naše modlitby.“
NA SVATÉM HOSTÝNĚ... (útržky vzpomínek a možná i námět k putování...)
Udělali jsme si s mými vnoučky výlet vlakem a prožili pár prázdninových dní i duchovní pouť na nejznámějším mariánském poutním místě Moravy, které měli tolik v úctě naši předkové... Nastalo pozdní léto a my jsme konečně vydali na dlouho plánovanou cestu. Navštívili jsme spolu sv. Hostýn už před několika roky, ale tentokrát jsme na to měli delší čas a mohli si tyto vzácné chvíle více užít... Byly všední dny, to zde nebývá rušno. V bazilice Nanebevzetí Panny Marie - každodenní mše svaté a povzbuzující kázání otců jezuitů. A pak se tu v šerosvitu nastávajího večera modlili růženec starší věřící z Německa spolu se svým knězem. Na sklonku dalšího dne doputovala velmi početná skupina mladých, kteří při svém modlitebním setkání krásně hráli a zpívali s kytarou. Příjemné byly i procházky za soumraku a nastupujících červánků. Stesk po mamince před spaním zaplašila kloučkům partička kvarteta s kocourem Mikešem. (A ráno už chtěli zůstat snad na celý týden). Na děti jsou tu zvyklí. (Recepce doporučuje poutní dům č. 2). Hlasitě se tu ozýval i maličký drobeček... V sousedních pokojích byly ubytovány dvě mladé věřící rodiny s mnoha dětmi a nejmladšímu byly dva měsíce. Odpoledne jsme se vypravili i na Křížovou cestu. A můžete si vybrat - jednu kratší tj. Stará křížová cesta, kterou tvoří kapličky s reliéfy, anebo delší z kopce do kopce. Vydali jsme tou druhou... Jurkovičova křížová cesta (originální a líbivá jako všechna jeho díla), je vystavena z velkých kamenů a dřevěných trámů, zdobená nádhernými mozaikami. U každého zastavení jsme se chvilku modlili a vyprávěli o Ježíšově poslední cestě... (A zároveň to pro ně byla i 'parádní dobrodružná stezka', kdy běhali a skákali a současně zkoumali krásu Boží přírody...) Vyhlídka z hostýnské rozhledny - slunečný den skýtal nekonečný pohled k obzoru na úrodnou krajinu, širé lány obilí i zelenočerné lesy. Větrná elektrárna - na tomto místě jako „zázrak“ techniky, působí impozantně zdaleka i zblízka. Vodní kaple s pramenem je taky hodně zajímala, a tak jsme tam podívali i vícekrát. Nejvíce se jim však líbilo u Panny Marie La-Salettské (tiché místo k modlitbě). A ptali se: „Proč tolik moc svící? A tak krásně svítí!“ Na památku si vybrali (k mému překvapení) malé růžence modré barvy, každý svůj pro sebe. (Paní prodávající na ně s rozhodností vyhrkla: „A chcete to ve zlatě nebo ve stříbře?!“) A ještě jsme zašli na zmrzlinu, v tomto směru jsou tu dobře zařízeni, mají i další pochoutky pro děti - jahodové knedlíky s tvarohem i oblíbený párek v rohlíku. Čas k nerušenému duchovnímu dialogu pro mě nastal, až večer usnuli. Za oknem výhled na průčelí chrámu s obrazem P. Marie, osvětlené sochy našich moravských věrozvěstů... Slíbili jsme si, že se sem příští prázdniny zase vypravíme! Anebo přijedou až po letech... a budou vzpomínat jen oni sami... „Děkujeme Ti, Pane, za darovaný čas - za bohatství chvíle, kterou můžeme prožívat ve Tvé blízkosti...“ Z.K.
-9-
5/2010 Dušičkové
Společenství
PODEPSAL JSEM PETICI: Podobně jako jiní občané z Havířova jsem podepsal petici proti zavedení povinné sexuální výchovy na základních školách. Občanské sdružení – „Výbor na obranu rodičovských práv“, které petici iniciovalo, jednalo o problému s ministrem školství panem Dobešem v srpnu 2010. Na základě tohoto jednání ministerstvo stáhlo kritizovanou metodickou příručku z internetu, nicméně doporučuje realizovat sexuální výchovu na školách a ponechává rozhodnutí na ředitelích škol. Podle informací, které jsem získal z tisku a internetu, je doporučené pojetí sexuální výchovy zaměřeno na tzv. „bezpečný sex“ a jeho užívání ve všech myslitelných formách. Tomu je vlastně podřízeno všechno: osobní život, vztahy mezi partnery, občanská společnost dokonce i právní normy. Takový obraz sexuálního života se má pod rouškou „Výchovy ke zdraví“ vyučovat našim dětem a vnoučkům jako jedině správný přístup k sexuálním (a životním) problémům. Tedy: Děti se nemají učit, že sexuální život je projevem vztahů a lásky muže a ženy, který má vést k vzájemnému obohacování, že projevem této lásky je možnost mít děti, vytvořit nový život, který nás bude doprovázet až do smrti. Naopak: - děti se mají postupně seznamovat se všemi praktikami sexuálního života od masturbace přes způsoby soulože až po homosexuální páry a pornografii. Přitom mají formou „motivačních her“ veřejně sdílet s ostatními chlapci a děvčaty ve třídě své osobní a intimní sexuální zážitky. Výsledkem této „výchovy“ má být přijmout životní názor na naprostou libovůli v užívání všech forem sexu bez zábran svědomí a ohledů na společenské nebo náboženské názory. Jsem přesvědčený, že takové pojetí sexuální výchovy na základních školách je nesprávné a jednostranné. Proto souhlasím se všemi iniciativami Výboru na obranu rodičovských práv, které směřují proti doporučení Ministerstva školství k realizaci sexuální výchovy na základních školách. V této fázi je na rodičích, aby se neostýchali uplatnit své rodičovské právo a zodpovědnost a žádali ředitele škol o podrobné informace o zamýšlené školní sexuální výchově a případně uplatnili své výhrady nebo nesouhlas. Na internetové stránce www.nesexuveskole.cz(http://www.nesexuveskole.cz), kterou provozuje Výbor na obranu rodičovských práv, je uvedeno prozatím přes 220 adres škol, jejichž ředitelé budou vstřícní k názorům rodičů. Může tam být i adresa vaší školy. Záleží už jenom na vás, rodičích. dědek Jargus
Pozn. redakce: k tomuto tématu promluvil Svatý otec Benedikt XVI. 17. 9. 2010 při své pastorační návštěvě Velké Británie – viz KT 39, str. 12, článek „Od srdce k srdci: Papež ke studentům a politikům“.
CO ZNAMENÁ BÝT SVATÝM DNES... Svatí mezi námi jsou lidé, kteří následují Krista v duchu a prostředí dnešní doby. Svatí mezi námi nejsou nápadní extrémním oblečením, účesem, vyzývavým chováním, vyhlašováním zbožných průpovídek a odříkáváním citátů z bible. Tak se chovají spíš nemocní než svatí lidé. Svatí mezi námi, jsou-li nápadní, pak vlídností k druhým, svědomitostí v práci. Tím, že je na ně spolehnutí. Nemluví příliš s lidmi o Bohu - ale tím víc s Bohem o lidech, mezi nimiž žijí. Znají svou víru z osobního přesvědčení. Vědí, proč věří v Boha, a umějí odpovědět na běžné námitky proti víře. Dnešní svatý je kliďas, který běžné denní mrzutosti řeší spíš žertem a s humorem než s rozčilováním. Ví, že nad všemi událostmi světa je Bůh, který i zlé umí obrátit v dobré těm, kdo v něj důvěřují. Svatý mezi námi nekritizuje lidi kolem sebe, neodsuzuje, ale snaží se je pochopit a pomoci jim. Když mluví, tak mluví o něčem, neplácá o ničem, jen aby se klábosilo. Ví, že povídavost je známkou slaboduchosti. Nikdy neslibuje něco, o čem ví, že by to nemohl splnit. Před druhými se nevytahuje a snaží se mluvit co nejméně o sobě. Na druhé nežárlí.
-10-
5/2010 Dušičkové
Společenství
Nevšímá si toho, co o něm říkají druzí za jeho zády. Když mu někdo vytkne chybu, přemýšlí, jak ji napravit, má-li ji opravdu, nebo co dělat, aby nepůsobil špatným dojmem, když tu chybu nemá. Nikdy se nehádá, i když ví, že pravdu má on. Řekne své mínění a to stačí. Nikomu své mínění nevnucuje. Působí na druhé svým příkladem, svou osobností. Denně setřásá vše staré. Snaží se denně vytvořit ze sebe lepší typ člověka, lepší podobu křesťana. Poslední poznávací známkou světců mezi námi je, že všechny tyto krásné zásady sice přijali za zásady svého denní ho života, ale ještě se jim nedaří zachovávat je vždy denně. Ještě klopýtají, ještě chybují. Ale z klopýtnutí si nic nedělají. Vědí, že svatost spočívá v neustálém začínání. Vědí, že i ti největší světci jsou omilostnění hříšníci - tedy lidé jako my. Tato poznávací znamení světců dnešní doby otvírají dveře k cestě za svatostí i nám, nám všem. Ještě jednou si radostnou zvěst dnešní slavnosti VŠECH SVATÝCH zopakujme: Svatí nejsou svatí proto, že by nikdy neklesli. Jsou svatí proto, že po každém pádu vždy znovu /zdroj: www.pastorace.cz/ povstali k novému úsilí!
SLAVNOST VŠECH SVATÝCH Křesťanské Krédo – vyznání víry v Boha – vrcholí vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých a ve věčný život. Křesťané věří, že tak jako Kristus vstal z mrtvých a žije bez časoprostorového omezení navěky, tak také spravedliví po své smrti budou žít navěky. Víra ve vzkříšení z mrtvých je podstatným prvkem křesťanské víry už od jejích počátků. Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům 13. května r. 609. Avšak na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků, začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. Jde o společnou slavnost lidí, kteří již vstoupili do „nebe“, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe „otevřel“. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost. Bible o tom mluví obrazně: život, světlo, pokoj, svatební hostina, víno, království, otcův dům, nebeský Jeruzalém, ráj: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1Kor 2,9).
PAMÁTKA ZEMŘELÝCH Památka všech zemřelých, lidově označovaná „Dušičky“ je vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do této skutečnosti a jsou ve fázi „očišťování“. Církev – s odvoláním na některé biblické texty – nazývá toto konečné očišťování „očistcem“. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Po stanovení slavnosti Všech svatých na 1. listopad se začíná Vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Její veřejné slavení se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše. V tyto dny lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života, a modlí se za mrtvé. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané 'dušičky', jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé. -11-
5/2010 Dušičkové
Společenství
Odpustky pro zesnulé Plnomocné odpustky pro duše zemřelých, které potřebují očištění, můžeme získat prvních osm listopadových dnů. Podmínkou jsou známé úkony: přijetí svátosti, smíření, eucharistie, modlitba na úmysl Svatého otce (Otče náš a Zdrávas či jiná modlitba) a nemít zalíbení v žádném, ani lehkém hříchu. Dále je třeba se na hřbitově pomodlit za zemřelé (stačí v nitru). Zmiňovanou svátostnou zpověď stačí přijmout v několikadenním rozmezí. Na jejím základě lze získat více odpustků, avšak pro každý odpustek zvlášť je nutné přijmout Svátost oltářní a pomodlit se předepsanou modlitbu. Za jeden každý den se získá vždy jen jeden plnomocný odpustek. Při obtížích mohou předepsané skutky zaměnit zpovědníci za jiné anebo se bude jednat o odpustek částečný. Navíc lze pro zesnulé získat částečné odpustky kterýkoliv jiný den za podmínek, které platí pro listopadový oktáv (zpověď, eucharistie, modlitba na úmysl Sv. otce a za zemřelé), a také zbožnou invokací „Odpočinutí věčné dej zemřelým, ó Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou v pokoji. Amen“. Dále i recitací ranních chval či nešpor officia za zesnulé. (Denní modlitba církve, str. 1785nn nebo 1628nn) /zdroj: www.pastorace.cz/ MODLITBA ZA ZEMŘELÉ Biblický a historický pohled Můj Bůh je Bohem milujícím. Mám právo, Ježíšem vykoupené a mně zdarma darované, přinášet mu v modlitbě každého, žijícího či zesnulého, každou situaci nebo okolnost, které si vyberu. Má víra mě ujišťuje a má zkušenost přesvědčuje, že uzdravování může být účinné za hranice „všeho, za co dokážu prosit a po čem mohu toužit“. Nechápu, jak se to stane, ale to v žádném případě nemění nic na skutečnosti, že se to děje. Naše křesťanská služba nespočívá v naší interpretaci toho, co se děje, ale ve zřejmých výsledcích uzdravení. V určité fázi svého křesťanského života jsem měl pocit, že se nemůžeme modlit za mrtvé, protože soud přichází hned po smrti. „A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství; objeví se podruhé…“ (Žid 9,27-28). Tato slova nespecifikují, kdy nastane soud – můžeme to chápat tak, že proběhne současně s druhým příchodem Krista. Starý zákon zakazuje dotazovat se zemřelých a nechat se jimi vést, jako se to děje ve spiritismu (srov. Dt 18,11), ale modlitbu za zemřelé nezakazuje. Nový zákon o tomto tématu většinou mlčí stejně jako o prvních třiceti letech Ježíšova života nebo o tom, jak byli jeho pozemští rodiče Josef a Marie uloženi k odpočinku a oplakáváni. (Apoštol Jan uzavírá svou knihu prohlášením, že existuje ještě mnoho jiného z Ježíšova života, co není zapsáno – Jan 21,25). Náš milující Bůh nás tolik chce spasit, že poslal svého Syna, aby za nás zemřel na usmíření našich hříchů, a říká nám, že ani smrt nás nemůže odloučit od jeho lásky (Řím 8,38-39). I když se k němu otočíme zády, jeho láska a milosrdenství potrvají navěky (1 Kor 13). Můžeme si navzájem pomáhat, protože skrze křest jsme všichni údy Kristova těla. Náš křest je tak mocný, že stírá rozdíly mezi Židem a Řekem, mužem a ženou, otrokem a pánem – před Kristem jsme všichni rovnocenní. První křesťané si byli vědomi, že tato jednota trvá za hranice smrti a spojovali živé i mrtvé do „společenství svatých“. Protože jak živí, tak mrtví jsou údy Kristova těla (1 Kor 15,29), můžeme Krista prosit, aby pomohl zemřelým přijmout jeho lásku a odpuštění, jak je nabízí v eucharistii. Způsob, jakým se Ježíš dotýká zemřelých, které mu přinášíme v modlitbě, je tajemstvím, jež pochopíme, až s ním budeme v nebi. Máme na výběr mezi postojem farizeů, kteří pochybovali, dokud všechno nemohli logicky vysvětlit, a „chozením ve víře“ jako slepec, který ačkoli úplně nerozuměl, s jistotou tvrdil: „Vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím“ (Jan 9,25). Existuje dlouhá křesťanská tradice modliteb za zemřelé. O důležitosti lásky a odpuštění zemřelým skrze modlitbu
-12-
5/2010 Dušičkové
Společenství
učí mnoho církevních otců jako například Tertulián, Origénes, Efraim, Cyprián, Ambrož, Augustin, Bazil Veliký, Řehoř Nysský, Řehoř Naziánský, Řehoř Veliký i Martin Luther. Důraz, jaký kladou na prosby za mrtvé, aby získali odpuštění a vzkříšený život, odráží postoje Židů ve 2. století před Kristem, kteří chválili Judu Makabejského za modlitbu za své mrtvé vojáky. „Nato uspořádal (Juda Makabejský) ve vojsku sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil na vzkříšení. Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a marné modlit se za mrtvé. On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je vznešená a zbožná myšlenka – proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy“ (2 Mak 12,43-45). Připravenost modlit se za mrtvé vojáky, štědrý dar celé armády a předpoklad, že kněží v Jeruzalémě tuto sbírku přijmou, ukazuje, že nešlo o nějakou novinku, ale že to byla ve své době o obecně přijímaná součást židovského náboženského života. Biblický překlad z hebrejštiny, na rozdíl od řeckého Starého zákona (Septuaginty), knihy Makabejských neobsahuje. Raná církev v době sv. Pavla však vznikla v řeckém jazykovém prostředí a Septuagintu včetně této pasáže považovala za slovo Boží. Pavlova církev v Korintu používala modlitby při křtu k pomoci zemřelým (1 Kor 15,29) a sv. Pavel to nepovažuje za herezi, i když jinak v tomto dopise odsuzuje mnoho věcí. Zmiňuje to jen tak mimochodem, takže dává mlčenlivý souhlas k praxi korintské církve skrze modlitbu vtáhnout zemřelé do světla Kristova. Svatý Pavel (nebo autor 2 Tim 1,18) se dokonce modlí za zemřelého Onezifora, aby našel milosrdenství. Jeden z nejjasnějších náznaků, že modlitba za zemřelé je přijatelná, pochází od Daniela, který prosil Boha o odpuštění hříchů v přítomnosti i za hříchů svých předků: „(…) modlil (jsem) se, vyznával svůj hřích i hřích svého izraelského lidu (…)“ (Dan 9,20). Hospodin byl tak potěšen Danielovou modlitbou, že poslal Gabriela s poselstvím o odpuštění přítomných i minulých hříchů, jež byly vyznány: „Sedmdesát týdnů let je určeno tvému národu i tvému svatému městu, aby byla skončena nepravost, aby přestal hřích, odčiněna vina … (Dan 9,24) Ve stejné tradici jako Daniel se také modlí Baruch, aby Hospodin odpustil a „nevzpomínal na nepravosti našich otců“ (Bar 3,1-8). Ve Starém zákoně tedy bylo určité povědomí o tom, že v modlitbě můžeme prosit a získat Boží odpuštění pro zemřelé. Zjevná nespravedlnost faktu, že „hříchy otců“ jsou trestány do třetí nebo čtvrté generace je urovnána, pokud chápeme, že Bůh ve skutečnosti povzbuzuje živé, aby pomáhali svým hříšným otcům skrze modlitbu a prosili za ně o odpuštění. /zdroj: www.pastorace/
Diskuze o začátku nedělní večerní mše svaté Pracuji v domově důchodců jako ošetřovatelka. Chtěla bych požádat o diskuzi o nedělní večerní mši sv. Směny mám 12hodinové, od 6h do 18h, a to nezřídka i v sobotu a neděli. A tady se dostávám k problému, že nemám šanci stíhat žádnou mši s nedělní platností. Mše je důležitá posila pro běžný rodinný i pracovní život, takže její absence mě dost mrzí. Mluvila jsem s panem farářem Marcelem a ten vyjde vstříc, ovšem musíme se nejprve sjednotit my sami. Proto prosím, kdo má podobný problém jako já, že nestíhá nedělní mši a pomohlo by mu posunout její začátek na 18.30 h, vyjádřete se k tomu, nebo stačí říct p. faráři, že by se vám to také hodilo. Samozřejmě věřím, že je také hodně lidí, kteří chodí na nedělní večerní a neradi by měnili. Tyto prosím o pochopení a toleranci k nám, kteří nemáme jinou šanci. Zatím děkuji moc a zdravím Šárka Soukupová
Pozn. red.: Průzkum proběhl ve formě ankety na webových stránkách farnosti. Na základě
výsledku zkusí farnost hledat řešení, které by vyhovovalo jak lidem pracujícím na 12 hodinové směny, tak těm, pro které by hodinový posun začátku mše znamenal hodně nevyhovující změnu. -13-
5/2010 Dušičkové
Společenství
U Božího milosrdenství V časném mlhavém podzimním jitru v den památky sv. Hedviky, patronky naší diecéze, se vydali havířovští poutníci na cestu do Krakova. V teple autobusu se slovy modlitby a četby ze života sv, Faustyny čas rychle ubíhá. Kolem deváté hodiny už kráčíme nemajestátnímu krakovskému hradu, abychom si záhy mezi početnými skupinami poutníků s netajeným obdivem a úctou prohlíželi krásu vstupních hradních prostor. Nad vší tou nádherou se až tají dech. Pomalu procházíme mezi pomníky polských králů, oltářů a kaplí. Déle postojíme u náhrobku sv. Hedviky, abychom prosili o její přímluvu za celou naši diecézi. V krátkém zamyšlení jsme též postáli u místa posledního odpočinku nedávno zahynulého polského prezidentského páru. Po východu z hradu všechny upoutá zdařilá socha papeže Jana Pavla II., který jako by kynul a zval všechny poutníky do chrámu. Cestou krakovskými ulicemi jsme pak vstoupili do několika kostelů, abychom se krátce pomodlili a prohlédli si krásu nástěnných maleb i všech chrámových prostor. Se šarmem a humorem sobě vlastním nás doprovázel pan farář Petr Šustáček z Kozmic, který vedl celé naše jednodenní putování. Pomalu se blížilo poledne, a tak každý z nás uvítal na hlavním rynku potřebný odpočinek a možnost k nasycení. Kolem 13. Hodiny jsme už pokračovali ke chrámu Božího milosrdenství v Krakově Lagiewnikach. Při mši svaté v kapli sv. Faustyny jsme Pánu děkovali a prosili o jeho požehnání i milosrdenství pro nás i naše blízké. Po společné modlitbě Korunky Božího milosrdenství jsme ve zcela zaplněné kapli Panny Marie bolestné se zájmem naslouchali poutavému vyprávění a dojímavému svědectví o sestře Faustyně v podání řádové sestřičky původem ze Slovenska. Po krátké prohlídce dalších chrámových prostor jsme se v nedalekém domě sv. Faustyny poklonili před obrazem Božího milosrdenství a u ostatků sv. Faustyny prosili o přímluvu. S nastupujícím podvečerem se celý kraj začal halit do mlžného oparu a sychravý vítr nepříjemně dotíral. S pohledem na stavební krásu a majestátnost celého chrámu, symbolicky znázorňujícího loď s věžním majákem určujícím její směr do přístavu Boží lásky, směřovaly naše kroky do tepla čekajícího autobusu. Se slovy modlitby růžence jako poděkování za obdržené dary a četné duchovní zážitky celého dne jsme směřovali k domovu. Díky, Pane, za tento den, který jsi nám připravil Ty sám! Poděkování patří i Vám, otče Petře. Už nyní se těšíme na další Vámi slíbené zajímavé putování. Za všechny poutníky Alena Balcarová
Kurz efektivního rodičovství V tomto roce jsem narazila „na poklad“ a cítím povinnost se s vámi o něj podělit. Centrum pro rodinu a sociální péči v Ostravě organizuje (mimo jiných mnoha zajímavých aktivit) Kurz efektivního rodičovství. 10 lekcí je postaveno na těchto základních stavebních kamenech kladného vztahu mezi rodiči a dětmi: vzájemný respekt, princip sociální rovnosti, princip demokratizace a volby, dostatek společné zábavy, účelovost každého chování, tvořivost a individualita, pochopení a naslouchání, pozitivní povzbuzování, vyjadřování lásky a radosti, přeměna negativního v pozitivní, umění být nedokonalý. Kurz je interaktivní, aktivně jsme si výše uvedené zásady ve skupinkách připomínali a především procvičovali. Velmi mě obohacovala aplikace na náš osobní a rodinný život, možnost svěřit se i se svými těžkostmi při výchově našich dětí, dostávat konkrétní doporučení šitá na míru a čerpat z různorodých zkušeností ostatních rodičů. Přijďte také hledat cesty, jak nepošlapat poklad lidství ve vašich dětech, které vám byly s důvěrou svěřeny do péče. V případě zájmu kontaktujte paní Ivanu Zajíčkovou, tel. 777 313 141. Martina Samuhelová
-14-
5/2010 Dušičkové
Společenství
VZPOMÍNKA NA P. JOSEFA HOLKA Vzpomínáme na našeho pana kaplana P. Josefa Holka, který tak obětavě působil v naší farnosti Šumbarku, i v Havířově. Za okupace Polska i Německa byly povoleny jen polské a pak německé bohoslužby. Tehdy pan farář Petr zajel do Katowic k p. biskupovi a pak do Javorníka k p. biskupovi, vysvětlil tu svízelnou situaci a oba biskupové povolili dvě bohoslužby, jednu - s polským a po roce i s německým zpěvem a později další mši sv. s českým zpěvem, která byla nejvíce navštěvována. Po r. 1948 začala těžká doba, Havířov zpočátku neměl své jméno - začínal se stavět na území Šumbarku, Šenova, Dolních Bludovic a Petřvaldu a do nových bytů přicházeli lidé z celé republiky. Kostel pro tak velký počet lidí nestačil, proto byla v roce 1968 snaha postavit kostel nový. V době působení pana faráře P. Vlčka a jeho kaplanů, P. Holka a P. Zubka byl možno nakonec jen rozšířit stávající kostel sv. Anny. Rozšíření kostela sv. Anny se P. Vlček již bohužel nedočkal. Starost o stavbu po jeho smrti převzal naplno P. Holek. Kolik výtek musel P. Holek vyslechnout od uklízeček, neboť hodiny náboženství byly až po 17. hodině. Ulice v Havířově byly plné bláta, chodilo se zde ve vysokých botách. Lidé byli opravdu dobří, a dodržovali Boží přikázání, možná více než teď, nebáli se bláta a nepohodlí. P. Holek nás farníky dovedl pozvednout a potěšit. To všechno je již napsáno na smutečním parte, již není co dodávat. Naše farnost na něho nikdy nezapomene. Věříme, že Pán Bůh pamatuje všechny jeho modlitby a že mu vše na nebesích odplatí. Pane kaplane P. Josefe, udělal jste v Havířově veliký kus duchovní i fyzické práce, kéž Pán Bůh Vám vše odmění. A snad se tam „nahoře“ všichni, kteří Vás měli rádi, shledáme! Za farníky ze Šumbarku Marta Čaplová
Sdružení laiků Don Bosca Dovolte mi, abych při příležitosti letošního jubilea - 20 let od vzniku Sdružení laikú DONA BOSKA (dále SLDB) 22.8.1990, zabrousil trochu do minulosti i současnost této organizace, která dlouhá léta působila a působí ve farnosti sv. Anny i ve farnosti na Šumbarku. SLDB - je organizací dobrovolnou, zaregistrovanou na Ministerstvu vnitra ČR, kde byly schváleny rovněž její stanovy. Má tedy samostatnou právní subjektivitu. Dne 1. 9. 1991 zahájilo svou činnost - ve prospěch dětí a mládeže, v bývalé školce na ulici Kolmá. Dne 1. 4. 1992 byl radou města schválen bezplatný pronájem zahrady při bývalé mateřské školce na ulici Kolmé. SLDB v roce 1993 dalo základ nově zřízenému Církevnímu středisku mládeže sv. Jana Boska v Havířově - v současnosti -Církevnímu středisku volného času. To bylo zřízeno Arcibiskupstvím olomouckým a bylo zařazeno do sítě škol MŠMT ČR. Všechno toto bylo možné uskutečnit pouze za výrazného přispění mnoha lidí, kteří pochopili prospěšnost tohoto sdružení a byli ochotni obětovat své osobní volno a vyměnit je za nezištnou práci a modlitbu - pro toto havířovské dílo. V současné době si SLDB pronajalo prostory bývalé restaurace „U Lenina“ (Kolmá 3) a zřídilo zde klub Ignáce Stuchlého (první český salesián, jehož beatifikační proces právě probíhá). Morální záštitu nad činnosti SLDB převzal P. Václav Filipec SDB, P. ThLic. Mgr. Pavel Čáp, SDB. Sídlem SLDB je kaple PANNY MARIE POMOCNICE KŘESŤANU na ul. Haškova 3. Snad těchto pár řádků přispěje k oživení paměti a případně pro ty, kteří nebyli na těchto věcech zainteresováni Díky! Pavel Honěk ASC, předseda SLDB -15-
5/2010 Dušičkové
Společenství
Sbírání použitých známek pro misie Bilance dosavadní činnosti Krátce po pádu totality začala naše farnost se sběrem použitých poštovních známek. Jejich zpeněžením pro sběratelské účely se získávají prostředky na nejrůznější dobročinné účely. Prvních šest zásilek těchto známek (asi od r 1992 do 7. 12. 1994, odhadem asi 7 kg) jsme zasílali pro Speciální školu pro děti s kombinovanými vadami, Starostrašnická 45, 100 00 Praha 10 pod hlavičkou KDU-ČSL, městská organizace Havířov. Pak zájem tohoto odběratele poklesl a od té doby posíláme nasbírané známky jménem farního společenství pro Občanské hnutí Rodina, ul. MUDr. Ducháčkové č. 359, 530 03 Pardubice. Hnutí Rodina známky pak dále zpracovává (odborné odlepení z dopisů a pohlednic, sušení, lisování třídění apod) a postupuje je jednotlivým misijním stanicím, které je prodají a pořídí za ně nejpotřebnější, tj. jídlo, ošacení školní pomůcky, léky apod. Po navázání kontaktů s hnutím Rodina nám v dopise z 25. 8. 1995 jeho předseda p. Ing. Ladislav Traxler podrobně popsal i jejich další aktivity. Z popisu je zřejmé, že práce s použitými známkami není pro ně stěžejní, ale tvoří pouze zlomek jejich záslužné činnosti. První zásilku pro Hnutí Rodina jsme odeslali 18. 6. 1995 a prozatím do této doby poslední pak 9. 8. 2010. O každé zásilce je vedena evidence, a sice pořadové číslo a hmotnost. Příjemce potvrzuje příjem balíku dopisem. Z toho lze pak zjistit, že pro Hnutí Rodina jsme za 15 let poslali celkem 23 balíkových zásilek o celkové hmotnosti neodlepených známek 87,86 kg Veškerá dokumentace o sbírání známek je pro naše sběratele k nahlédnutí ve farní knihovně ve zvlášť k tomu vyhrazeném pořadači. Kromě zmíněného dopisu z 25. 8. 1995 doporučuji k přečtení i dopisy ze 7. 3. 2002 a dopis z 31. 3. 2005 Je nutno konstatovat, že v části uplynulého období, asi v letech 2000 až 2005, nám ve sbírání známek vydatně pomáhali i farníci z Karviné. Asi v roce 2000 byla jedna menší dávka předána k obdobnému využití i pro Kongregaci Dcer Božské Lásky. K uzavření hodnoceného období zbývá ještě nejdůležitější, a to je poděkovat všem farníkům sběratelům, kteří v průběhu dlouhých 15 let neváhali shromáždit a odstřihnout z dopisů a pohlednic téměř “metrák“ známek a nanosit je obětavě do farní knihovny. Nechť Pán odplatí jejich porozumění pro velkou bídu. Jak se sbíráním dále v dalších letech? Předseda hnutí Rodina Ing. Ladislav Traxler považuje oprávněně sbírání známek za velmi efektivní způsob pomoci chudým zemím, a protože pomoci není nikdy dost, nabízí se možnost podstatně zintenzivnit tuto činnost. Například pokusit se do ní zapojit i další farnosti v našem blízkém i vzdálenějším okolí, a to pokud možno nejen vlastním sbíráním, ale i s následným komerčním zpracováním. Potenciál rozšíření je ohromný. Vyžaduje to jen zapojení dalších lidí, kterým není lhostejná bída našich bližních ve třetích zemích. První krok v tomto směru byl již učiněn, když se paní Blanka Weissová z Havířova-Šumbarku coby další síla v systému uvolila zasílat nasbírané známky do Pardubic a uvolněnou stávající kapacitu zkusme věnovat naznačené rozšiřující aktivitě. Po nějaké době tento způsob vyhodnoťme. Pro nadcházející období poprosme Všemohoucího, aby nám vnuknul správná předsevzetí a dal nám sílu k jejich uskutečňování. Naše farníky-sběratele pak prosím, aby při sběru v dosavadním úsilí nepolevovali. Jaroslav Babíček
-16-
5/2010 Dušičkové
Společenství
Vítězslav Soukup obdržel prestižní cenu Osobnost kultury Každým rokem Rada města Havířova oceňuje jednotlivce, kteří se zasloužili o významný počin v oblasti kultury. Letos si cenu Osobnost kultury odnesl Vítězslav Soukup, dirigent ženského souboru Canticorum, za dlouholetou a úspěšnou reprezentaci města na mnoha kulturních a společenských akcích. Ke slavnostnímu předání došlo 21. října ve společenském domě v Havířově. Vítězslav Soukup převzal chrámový sbor v roce 1997. V roce 1999 založil druhý komorní sbor Cantate. Oba soubory spolu velmi úzce spolupracovaly. Původní smíšený sbor vystupoval jen při bohoslužbách i v rámci jiných regionů. Po příchodu Vítězslava Soukupa do vedení, sbor posílil a doplnil své řady mladými sboristy. Od samého počátku sbormistr prosazoval myšlenku neuzavírat se jen ve farním prostředí, ale prezentovat soubor také u jiných, společenských příležitostí. Prvním, velmi významným koncertním vystoupením byl úvodní ročník koncertu duchovní hudby v kostele sv. Anny v roce 1999. Koncert sklidil nebývalý ohlas. Nezapomenutelná atmosféra uměleckého vystoupení byla hlavní motivací pro pořádání pravidelných koncertů. Na hudebních projektech spolupracovali pěvecké sbory, sóloví zpěváci, instrumentalisté ze širokého okolí, ale také věhlasní profesionálové. Pěvecký sbor vystupoval v rámci samostatných koncertů na mnoha místech České republiky. Uveďme jen některá z nich: Hradec nad Moravicí, Přimda, vystoupení v pásmech adventních koncertů v Rakovníku, ale i účast na nespočetně mnoha festivalech v Odrách, Bílovci nebo Šumperku. Nesmíme opomenout vystoupení během slavnostních a společenských akcí města Havířov. Důležitým mezníkem v historii souboru byl rok 2007. V tomto roce Vítězslav Soukup oslovil Městské kulturní středisko (MKS) Havířov, které požádal o možnou spolupráci. Vedení MKS se vyjádřilo k této nabídce kladně a od tohoto okamžiku se datuje vznik městského ženského sboru. Sbor nese název Canticorum a čítá na 35 členek. Na klavír doprovází Martin Čáp a diriguje Vítězslav Soukup. Za krátké tříleté působení sbor nastudoval velmi pestrý a široký repertoár. Hudbu nejen duchovní, ale také světskou. Pěvecký sbor pod novým názvem vystupoval na mnoha festivalech v česku i v zahraničí. V roce 2009 byl vybrán do mezinárodní soutěže v polském Rybníku, kde jako jediný zahraniční, byl kvalifikován do prestižního finálového klání za účasti nejlepších pěti sborů. Pěvecký sbor Canticorum, pod vedením Vítězslava Soukupa, nejen že přibližuje krásnou hudbu posluchačům, ale také se velmi významně podílí na reprezentaci města Havířov v Česku a v zahraničí. Dagmar Černochová
-17-
5/2010 Dušičkové
Společenství
SBÍRKY datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov 8.8.. 12532 1414 1880 15.8. 16314 2306 642 22.8.. 14885 2357 650 29.8. 12026 2063 604 5.9. 12884 2116 715 12.9. 12311 1833 3380 19.9. 21005 5094 1010 26.9. 11451 1924 714 3.10. 11018 2659 450 10.10.. 13398 1899 480 17.10. 14190 2540 560
účel Na potřeby kostela
Na potřeby kostela Na církevní školy
Na potřeby kostela
MATRIKA NAŠICH FARNOSTÍ SRPEN – ŘÍJEN 2010 Sv. Anna Křty: Alžběta Marie Pecková Pavel Bartoš Michal Wojcik Dominik Jan Brückner Jan Haferník Petr Václavek
sv. Markéta Křty: Eliška Králová David Häusler
Svatby: Zbyšek Mrózek – Irena Waclawiková Václav Hapla – Vladimíra Kolářová
Svatby: Róbert Tirpák - Petra Kostovčíková
Pohřby: Marie Kolderová, r. Šenková Adéla Hrabcová, r. Liberdová Věra Müllerová, r. Jasioková Marie Petrášová, r. Slowiková Ing. Milan Kocur
Pohřby: Jindřiška Klimešová, r. Habigerová 78 Marie Slámová 77 Adriana Kotrlová Wanda Polaszková, r. Folwarczná 87 Helena Gibiecová, r. Glacová 85 Ladislav Indrák 63 Ludmila Krivdová, r. Němcová 83 Mariana Geabuerová, r. Sloviaková 88 Artur Eršil 79 Zuzana Šandalová, r. Pitlaničová 73 Jiřina Hejlová, r. Rusinková 80 Vanda Valoušková, r. Wojnarová 80 Marie Makrošová, r. Hessová 82
-18-
65 89 57 87 61
5/2010 Dušičkové
Společenství
DOPISY ZE ZÁHROBÍ
Posedlý, slepý a němý V městě Šumbarku, v osmém roce panování Václava Vrtošivého Tento dopis neadresuji třem různě postiženým osobám, nýbrž Tobě – jednomu člověku, jehož přivedli za Ježíšem. Opravdu, všechny tyto nejzávaznější neduhy duše i těla se u Tebe setkaly. Je pro mne těžké vůbec si představit stupeň Tvého postižení. Mohu sice zavřít oči a ústa a snažit se takto omezen komunikovat se svým okolím, ale je to jen dočasná hra. Jakmile narazím na fyzickou překážku či nepochopení, mohu se ihned vrátit ke svému běžnému způsobu života. A to už vůbec nezakouším útrapy Tvé posedlosti, ať se jednalo o epilepsii nebo nějakou duševní chorobu. Nedivím se, že Tě Tví sousedé dovedli k Ježíši, aby Tě uzdravil. Nedivím se, že Ti pomohl. Kdo by si to zasloužil více než člověk, tak dlouho zbavený každého praktického kontaktu s okolím? Nedivím se Tvému úžasu nad světem, který jsi mohl zcela nově vnímat. Nedivím se Tvé radosti. Udivuje mě však skutečnost, že ses svého zázračného uzdravení vůbec dožil. Ve světě, kde se každý musel hodně ohánět, aby si zajistil obživu, jsi byl zcela odkázán na milosrdenství šťastnějších spoluobčanů. Mnozí Tě litovali, jiní odháněli, další považovali Tvůj úděl za zasloužený, přesto nikoho ani nenapadlo, aby pochyboval o Tvém právu na – jakkoli těžký – život. Opravdu nevím, jak by to s Tebou dopadlo dnes. Čtu v novinách o známém herci, který se zastřelil (ze strachu před možným utrpením), a tento zoufalý čin je nazýván statečným. Není to poprvé – sebevražda celebrity ani podobné články – a mrazí mě z toho. Ze zkušenosti vím, že se jedná o pokusný balónek, který se tu a tam vypustí. Za nějaký čas si na něj lidé zvyknou a přijmou ho za normu. Ještě o něco později začnou zostouzet a perzekuovat všechny, kdo takto nesmýšlejí. Za dobu mého života již padla mnohá tabu, v Tvých časech nezpochybnitelná. Je již běžné zabíjet nenarozené děti, praktikovat sodomii a cizoložit. Nyní usilujeme o zavedení eutanazie. Zdánlivě jsme na tom o mnoho lépe než ve Tvé době. Máme zajištěnou lékařskou péči, sociální dávky, invalidní důchod. Dnes už bys nemusel žebrat na ulici. Zavřeli by Tě do nějakého ústavu a udržovali v polobdělém stavu, dokud by někdo neusoudil, že je vhodné zbavit Tě Tvého utrpení. Obávám se, že by Tě nikdo za Ježíšem nepřivedl. Jeden z nejgeniálnějších vědců naší doby je na tom podobně jako Ty. Je zcela ochrnutý a němý, ale bez ohledu na tělesná omezení povznáší svou mysl (doslova) ke hvězdám. Je možná nejchytřejší z žijících lidí, ale podle oné novinové logiky by měl být odstraněn. Možná je to docela jinak. To my sami jsme posedlí, slepí a němí. Jsme posedlí touhou po úspěchu, bohatství, moci a zdraví, přitom zavíráme oči před bídou světa a slepě opakujeme vše, co se nám předloží. Můžeme mluvit, ale mlčíme ze strachu, z politické korektnosti, ze zvyku. Je to tak bezpečnější… Stále ještě sice mohu využívat svých možností a vyjadřovat své starosvětské názory slovem i písmem, ale obávám se, že dopadnu podobně jako Ty. Někteří mě politují, jiní se mi vysmějí, další mě zaženou někam do ústraní. -ok-
-19-
5/2010 Dušičkové
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milé děti, ale i vy dospělí, dnešní křížovka bude tak trochu opakováním zeměpisu ze školy. Objevují se v ní totiž názvy různých měst, ať už českých či světových. Pokud si něčím nebudete jistí, vezměte si na pomoc atlas nebo globus J . Ale věřím, že vám tohle opakování nebude dělat problém, a ještě vás i pobaví. Příjemný podzim! Šéf se rozzlobeně ptá: „Kdo to tam v kanceláři tak strašně křičí?“ „To je pan Novák, on volá do Londýna.“ „…(tajenka)?“ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
1) Naše krajské město 2) Hlavní město České republiky 3) Hlavní město Slovenska 4) Největší město na Moravě 5) Peking je hlavní město … 6) Hlavní město Německa 7) Sídlo orgánů Evropské unie 8) Hlavní město Francie 9) Moravské město známé svými tvarůžky J 10) České město známé svým perníkem 11) Krásné moravské město s květnou zahradou
12) Hlavní město Španělska 13) Krajské město Vysočiny 14) Hlavní město Rakouska 15) Stát, kde sídlí papež 16) Washington je hlavní město … 17) Varšava je hlavní město … 18) Řím je hlavní město … 19) Město pod Beskydami, odkud se vychází na Lysou horu 20) Nejmladší město České republiky 21) Hraniční město s Polskem – Český …
Doufám, že se vám křížovka líbila, a přeju krásný podzim plný barevného listí a vůně jablíček. Marťa
-20-