2009 INFORMAČNÍ BULLETIN ZSF JU

INFORMAČNÍ BULLETIN ZSF JU

QUO VADIS 2/2009

Redakční rada: Ing. Jana Bártová Mgr. Andrea Březinová Mgr. et Mgr. Josef Havlík Ing. Eva Ježková Mgr. Dana Kováčová Jan Pilarčík (student) Anna Staníková (studentka) PhDr. Jan Vitoň

QUO VADIS 2/2009 Informační bulletin Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Registrováno u MK ČR pod č. jed. E 14761 ze dne 6. 10. 2003 Adresa redakce: ZSF JU, Jírovcova 24/1347, 370 04 České Budějovice e-mail: [email protected] tel.: +420 389 037 501, +420 389 037 502 Ilustrace: Miloslav Martenek Tisk: Tiskárna Vlastimil Johanus Číslo 2/2009 vyšlo v prosinci 2009

QUO VADIS prosinec 2009 OBSAH

Editorial Glosátor Quovád .................................................................................................................................. 5

Primo loco Namibie – kdysi prioritní oblast rozvojové spolupráce ČR aneb nové možnosti odborných praxí pro studenty ZSF JU – Jana Bártová ............................................................................................ 7 Z deníku Veroniky Šťastné – Veronika Šťastná ...................................................................................... 8 Zpráva ze zahraniční cesty do Pekingu – Čína – Miroslav Šíp...............................................................11 Tříměsíční odborná stáž v JAR se zaměřením na sociální práci Martina Sýkorová, Jana Krásná, Anna Staníková .......................................................................................11 „Lodní“ deník… a v něm, co bylo v JAR – Jana Krásná, Anna Staníková ................................................13 Zpráva ze zahraniční cesty do Thajska – Martin Šimák, Daniel Prouza ..................................................15 Zahraniční aktivity ZSF JU v roce 2009 se zaměřením na studentské mobility – Jana Bártová ...........17

Via facti Studenti ZSF JU řeší projekt Žabky a pomáhají programu Pět P – Šárka Koubová ..............................19 Mezinárodní týden sociální práce 2009 – Hana Tomanová ...................................................................20 Výstava – Oděsa 2009 – Šárka Koubová ...............................................................................................20 Odborná konference dětských nefrologů a urologů – Zdeněk Doležel ..................................................21 Ohlasy na letní tábor pro děti s enurézou a enkoprézou 2009 ............................................................22 Zpráva z letního tábora pro rodiče s dětmi – Renata Švestková ............................................................22 Setkání studentů prvních ročníků – Šárka Koubová ..............................................................................23 Integrační canisterapeutický tábor 2009 – Anna Staníková ...................................................................24 Eviga přináší nové možnosti a inspirace – Dieter Windisch a Jaroslav Hála ............................................25

Vox populi Připoj se? Hmmm, dík. – Jan Talich ......................................................................................................26 NeTŘÍDĚNÍ odpadů!? – pan Poustevníček .............................................................................................27 Malý „odpadní“ průzkum – Anna Staníková ............................................................................................28

Vademecum Prezentace studijních oborů ZSF JU ...................................................................................................30 Ústav sociální práce .............................................................................................................................32 Akademický senát & Studentská rada – Anna Staníková ......................................................................33

Exclusiv Professionals and Family Conference USA – Helena Kočová ...............................................................34

Nota bene Naši studenti v Africe a na Ukrajině – Jan Vitoň ....................................................................................38

Sursum cordam Fejeton… – Jan Vitoň ............................................................................................................................39

Varia Jihoafrická republika – Potchefstroom .................................................................................................39 Ocenění Terezy Korecké – Křesadlo ...................................................................................................44

Marginalia Poděkování, připravované konference, slovníček ...............................................................................45

3

QUO VADIS prosinec 2009 EDITORIAL

Milí studenti, kantoři a kolegové,

vstoupili jsme do nového akademického roku a už se zase plynule vezeme. Mnohým z nás připadá, že tento rok bude opět rychlejší než ten předchozí. Shrneme-li si rok starý, podíváme-li se, co se stalo dobrého i zlého, můžeme si říci, co přinesl a co jsme přinesli my. Nyní je také správný čas zamyslet se nad rokem, který právě probíhá. Co očekáváme? Já asi nic, vím, že jaké si to udělám, takové to bude.

Na začátku nového akademického roku bychom se měli ohlédnout i za tím, jak se dařilo naší fakultě, jaká byla úroveň součinnosti studentů, kantorů a vedení a co z této součinnosti vzešlo. Mnozí o této součinnosti dosud nevěděli, o práci studentské rady a senátorů z řad studentů ani netušili. Nevím, na které straně je ta hlavní chyba, nejčastěji je to však chyba v komunikaci v co nejširším smyslu slova. I proto jsme tu my, nové posily v redakční radě QUO VADISu z řad studentů, kteří ho chtějí obléknout do nového kabátu, změnit jeho obsah a poslání a zlepšit spolupráci studentů, kantorů a vedení ve prospěch všech. Vy, pasivní, nebuďte uzavření a líní, nelíbí-li se vám něco, řekněte to nahlas, napište nám to, přineste návrh řešení, budeme rádi. Z vás, aktivních, máme radost, ale buďte ještě aktivnější a pomáhejte nováčkům, kteří chtějí také patřit do této skupiny. My, studenti i kantoři, buďme opravdovými kolegy a navzájem si pomáhejme, jak se to sluší na příslušníky akademické obce Zdravotně sociální fakulty.

S novým kabátem QUO VADISu přichází za podpory pana děkana soutěž o nejlepší desky, jejíhož výherce čeká slušná finanční odměna. Čtěte dále a dozvíte se více.

Jsme rovnýma nohama v běhu akademického roku a já bych chtěl říci, že se nám začíná blýskat na lepší časy. Vše je v našich rukou. Nezáleží na jedincích, ale na většině, a většina jsou studenti. Ti, kteří nás vedou, jsou v zastupitelských a reprezentativních orgánech díky nám a zase my je můžeme sesadit. Myslím, že na tyto principy demokracie se často zapomíná. Věřím, že se mezi námi najdou nové iniciativní osoby a že studijní léta strávená na naší fakultě si můžeme společně zpříjemnit a zkvalitnit.

Váš glosátor Quovád

gQ

5

QUO VADIS prosinec 2009 PRIMO LOCO

NAMIBIE – KDYSI PRIORITNÍ OBLAST ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE ČR ANEB NOVÉ MOŽNOSTI ODBORNÝCH PRAXÍ PRO STUDENTY ZSF JU

D

íky smlouvě o spolupráci, která byla s organizací Člověk v tísni, o. p. s. (dále jen ČvT), podepsána, byly první studentky na odborné praxe zaměřené na sociální práci vyslány do Keetmanshoopu již v roce 2003. Studenti ZSF JU se v rámci těchto odborných praxí podíleli na chodu tzv. Wake Centra vybudovaného ČvT a stali se součástí i několika projektů zaměřených na prevenci HIV/AIDS nebo na posílení postavení žen ve společnosti. Avšak již nastala ta správná chvíle, kdy je třeba rozjetý projekt (a to teď mluvím o dílně, kde ženy z chudinské čtvrti Tseiblaagte, které by v Keetmanshoopu neměly jinak šanci najít práci, vyrábějí hračky, dekorativní předměty, bižuterii a suvenýry) předat místním obyvatelům (aby jej vedli a obhospodařovali), neboť v tom spočívá smysl projektů ČvT. Právě kvůli tomu, že by projekt ČvT měl být předán místním v roce 2010, navštívili pověření pracovníci ZSF JU na podzim 2009 Namibii s cílem navázat na zaběhnutou spolupráci s ČvT a oslovit místní organizace zabývající se sociální prací spolu s regionální nemocnicí a rozšířit tak možnosti odborných stáží v namibijském regionu Karas i pro další obory. Během pobytu v Keetmanshoopu navštívili nejen regionální nemocnici, kde je 40 sester a 6 lékařů, ale i zdravotní kliniky, které jsou ve vesnicích ve spádové oblasti Keetmanshoopu – nejbližší z nich je 80 km daleko, poněvadž vzdálenosti v Namibii jsou obrovské. Během prohlídky zdravotních zařízení v přilehlých vesnicích byli v doprovodu Dr. Verchuši přítomni i několika domácím lékařským kontrolám. Do těchto zdravotnických zařízení dojíždí lékař jednou měsíčně – běžné zdravotní úkony jsou plně v kompetencích sester. Kompetence zdravotních sester jsou v Namibii vyšší právě kvůli nedostatku lékařů. Dosud na největší univerzitě v Namibii – University of Namibia neexistuje lékařská fakulta. Z toho důvodu jsou lékaři v Namibii buď cizinci, anebo Namibijci, kteří vystudovali lékařskou fakultu v zahraničí (nejčastěji v JAR nebo ve Velké Británii, protože vzdělávací systém lékařů je v těchto zemích velmi podobný). Z jednání o odborných stážích studentů ZSF JU vyplynulo, že nemocnice v Keetmanshoopu je ochotna naše studenty přijímat s tím, že mají zájem o studenty oborů Fyzioterapie (v nemocnici v Keetmanshoopu je jenom jeden fyzioterapeut původem z Keni, protože v Namibii vzdělávání fyzioterapeutů zatím neexistuje), Porodní asistentka (ty budou supervidovány sestrami a porod povedou samy Okolí Keetmanshoopu stejně jako namibijské sestry. V Namibii jsou lékaři přivoláni jenom ke komplikovaným porodům a vykonávají císařské řezy – klasické fyziologické porody vykonávají sestry) a Všeobecná sestra. Kromě toho je možné zajistit odborné praxe i pro studenty oborů RPB, RPN, PSP a SP, a to ve spolupráci s těmito místními organizacemi zaměřenými na sociální práci: Catholic AIDS Action (dále jen CAA) – tato organizace úzce spolupracuje s USAID a z jednání o případné spolupráci vyplynulo, že by rádi přijímali studenty ZSF JU na odborné praxe. Pro tuto organizaci pracuje i bývalá pedagožka z Nursing College. CAA se kromě prevence HIV/AIDS a osvěty zabývá i vzděláváním sociálních pracovníků. 7


Domov důchodců – do domova důchodců jsou umisťováni senioři, kteří již nejsou soběstační a jejich rodina se o ně odmítá postarat – v Namibii je běžné, že senioři jsou v domácnosti vítáni, pokud dostávají penzi (450 NAD na měsíc – na tuto částku mají nárok všichni Namibijci, kteří dosáhli věku 60 let), z které často žije celá rodina. Dokud jsou senioři soběstační, často se starají o vnoučata, nicméně pokud soběstační nejsou, rodina se o ně odmítá starat, a tak jsou umístěni do domovů důchodců – pokud v dané oblasti nějaké existují. Studenti ZSF JU mohou v domově pro seniory nastoupit na odborné praxe. Rehabilitační centrum pro postižené – toto centrum se stará o handicapované osoby z Keetmanshoopu a okolí tak, že je nejen sdružuje, ale zaměstnává i jejich ruce a mysl. V prostorách centra je zahrada a dílna, kde osoby s handicapem opravují jízdní kola (jeden Kanaďan, který v Keetmanshoopu v tomto centru delší dobu pracoval, nechal z Kanady poslat kontejner plný nových i použitých jízdních kol), vyrábějí z použitého papíru z banky papírové brikety, vytvářejí vánoční karty atd. To vše znamená, že pokud se nám podaří v nejbližší době podepsat bilaterální smlouvu s namibijským Ministerstvem zdravotnictví a sociálních věcí, budeme moci vysílat na tříměsíční odborné stáže do Namibie studenty ze všech výše uvedených oborů. Konkurzy na odborné stáže v rámci projektu ČvT probíhaly vždy dvoukolově s tím, že první kolo se odbývalo na oddělení zahraničních vztahů ZSF JU a druhé kolo proběhlo v Praze formou pohovoru se specialisty ČvT. Finální rozhodnutí o tom, kdo vyjede na odbornou stáž do Keetmanshoopu, měli pracovníci ČvT. V loňském roce jsme se vzhledem k velmi malému zájmu našich studentů o tuto zajímavou stáž v Namibii obrátili na Teologickou fakultu, která tuto stáž nabídla studentům oboru Sociální práce a charitativní činnost. A jenom díky tomu v roce 2009 vyjela jedna studentka z Jihočeské univerzity na šestiměsíční odbornou stáž do Namibie. Níže přikládáme úryvek z její zprávy, která visí na webových stránkách: http://www.zsf.jcu.cz/zahranicni_vztahy/pro-studenty-bakalarskych-a-magisterskych-oboru/zpravy-studentuze-zahranicnich-studijnich-pobytu-a-stazi/namibie/ Jana Bártová oddělení zahraničních vztahů

Z DENÍKU VERONIKY ŠŤASTNÉ

(studentky Teologické fakulty JU, která absolvovala šestiměsíční odbornou stáž v Namibii – Keetmanshoopu) „Brácha, jedu! Chápeš to? Vybrali mě!“ křičela jsem do telefonu, stojíc 5. prosince 2008 v Praze na Perštýně. A takhle to všechno začalo... Na začátku zimního semestru jsem se pod Zdravotně sociální fakultou JU přihlásila na půlroční stáž do Namibie. Prošla ústním přijímacím řízením z cizího jazyka (v mém případě z anglického) na oddělení Zahraničních vztahů v Nerudově ulici, navštívila sídlo organizace Člověka v tísni, o. p. s., v Praze, pod kterou je stáž vedena, zde absolvovala výběrové řízení a nakonec zažádala o přidělení půlročního stipendia od Teologické fakulty JU. Studuji již třetím rokem obor Sociální a charitativní práce na Teologické fakultě, což v té době znamenalo komunikovat o své stáži, a to zejména o finanční podpoře, i s mojí fakultou. Zdravotně sociální fakulta poskytuje stipendium pouze svým vyjíždějícím studentům. Spolupráce s oběma fakultami byla výborná a já 21. června 2009 v 21:00 hodin vzlétla z mnichovského letiště směr Jižní Afrika! PROČ ZROVNA NAMIBIE? Namibie se se svou rozlohou 825 418 km2 nachází v jihozápadní části Afriky. Hlavním městem je zde Windhoek, ležící na severu země. Obyvatelstvo – 2 miliony. Že je to ve srovnání s velikostí země málo? Záleží na úhlu pohledu. Namibie se řadí na 8. místo světového žebříčku v nakaženosti HIV/AIDS. Na základě tohoto zjištění se od roku 2003 můžete v Namibii setkat s pracovníky z organizace Člověk v tísni neboli People In Need. Sídlo People In Need (dále jen PIN) se nachází v okresním městečku ležícím na 8

Děti z nejchudší čtvrti Keetmanshoopu – Tseiblaagte


samotném jihu země – Keetmanshoop – v regionu Karas. Město je rozdělené, stejně jako většina namibijských měst, na centrální část, tzv. town a příměstskou část location. Jedná se většinou o chudinské čtvrti obývané místním černošským obyvatelstvem. Jedna z nich si nese označení Tseiblaagte a ta se také od roku 2003 stala domovem expertů pracujících pod PIN. Našli byste zde budovu s nápisem The Wake Centre, která v sobě ukrývá několik kanceláří, dílnu, sklad, mateřskou školku a velký zadní dvůr. Cílem organizace PIN v Namibii je zmírnit dopady epidemie HIV/AIDS na život místní společnosti. V rámci této snahy zde probíhá několik projektů: dílna zaměřená na výrobu módních a bytových doplňků, hraček, šperků atd. s cílem poskytnout práci a zároveň i psychosociální podporu lidem bojujícím s důsledky epidemie HIV/AIDS; projekt Yelula/U-khâi, jehož prostřednictvím je možno zajistit jak materiální, tak zejména psychosociální podporu matkám a jejich dětem, opět se nějak potýkajícím s HIV/AIDS; podpora sirotků a dětí čelících chorobě HIV/AIDS; podpora Svépomocných skupin; poskytování malých grantů a mnohé další; projekt na podporu lidských práv a svobod sexuálních minorit žijících v Namibii. Namibie, stejně jako další africké země, čelí mnoha materiálním a sociálním problémům. Takže na otázku Co budeš dělat v Namibii? se nebojte odpovědět – ÚPLNĚ VŠECHNO!!! Člověku se zde otevírají nezměrné možnosti, kde se uplatnit, kam vložit kus sebe a kde být nápomocen. CO ZNAMENÁ „ÚPLNĚ VŠECHNO“ NEBOLI NÁPLŇ MÉ PRÁCE JAKO DOBROVOLNÍKA V této části záleží zejména na vaší iniciativě. Laicky řečeno, „jak se k tomu holt postavíte“. Myslím, že každý, kdo se rozhodne strávit půl roku v takovéto zemi, si s sebou veze nejen velkou dávku energie a nevysloveného očekávání, ale také klubko nejistoty a strachu z nového a neznámého. A pak BUM, a jste tady! Všechno to, co jste si v sobě přivezli, se začíná drát ven a nějakým způsobem naplňovat. A právě tohle je ten moment, kdy si buď řeknete „ale jo, ten půlrok tady nějak vydržím“, anebo „ty bláho, takových příležitostí, ale kde jen začít...?“ Hned po mém příjezdu do Keetmanshoopu jsem pomáhala s velkou zásilkou výrobků z dílny do Čech. Počítala jsem, zapisovala do tabulek, balíkovala, lepila a po týdnu bylo hotovo! Dílna neboli tzv. workshop byl pilotní projekt, s kterým Člověk v tísni, o. p. s., do Namibie přišel. Což v současných dnech znamená, že většinu zodpovědnosti za chod dílny drží v rukách samotní místní zaměstnanci. Potvrzením se stalo i to, že se na začátku tohoto roku osamostatnili od PIN a nesou si své vlastní označení Karas Huisen Crafts. Poté jsem byla seznámena s celonamibijským projektem Yelula/U-khâi, který od té doby tvoří mateřskou základnu pro mou práci. Jak jsem už zmínila výše, tento projekt se soustředí kolem lidí, kteří jsou nějakým způsobem zasaženi epidemií HIV/AIDS. Buď jsou sami nakaženi, či se starají o někoho, kdo je touto nemocí zasažen. Projekt se ve velkém měřítku soustředí kolem dětí, jež se nějakým způsobem s tímto problémem také potýkají – vlivem HIV/AIDS přišly o oba své rodiče či o jednoho z nich; nebo se narodily HIV pozitivní matce, které se může dostat ze strany místních zaměstnanců jak psychosociální podpory, tak materiální v podobě dětského sunaru, mýdla či cereální kaše. Projekt nezapomíná ani na Svépomocné skupiny, jež se na základě osobní zkušenosti s HIV/AIDS tvoří. Těžiště projektu Yelula/U-khâi spočívá bezpochyby v psychosociálněemocionálně-spirituální podpoře a jak říkal už starý dobrý Maslow, „bez uspokojení základních lidských potřeb se nedá dosahovat těch následujících“. Podobně i Yelula/U-khâi doplňuje svůj program o materiální pomoc v podobě tzv. Small Grants. Do tohoto programu jsem se nakonec vimplementovala tak nějak po svém. Začalo to tím, že jsme společně s pár dětmi, co za námi chodí pravidelně do kanceláře, založily Kids Club. Scházíme se jednou týdně na dvě hodiny. Obsah našeho setkávání se skládá z her, výtvarné činnosti, vzdělávácího programu

9


jako čtení knih, vedení diskusí na určité téma či návštěvy knihovny. Přihlásily jsme se společně na Experiential Learning Camp pořádaný jednou namibijskou organizací (Philippi Trust Namibia), kde jsme následně prožily nádherných pět dní s ostatními dětmi a instruktory. Společně s mými dětmi máme před sebou ještě spoustu práce, ale zejména radostí, takže vzhůru do nových dnů! A jak to souvisí s projektem Yelula/Ukhâi? Pomocí tzv. Small Grants mohu pro náš Kids Club získat materiální podporu v podobě pastelek, barevných papírů, míčů či finanční příspěvek na společný výlet. Další výzvou se zde pro mne stala pomoc při reorganizaci místní mateřské školky. Mateřská školka sídlí v zadní části Wake Centra a do ledna 2009 spadala také pod organizaci PIN. V lednu tohoto roku se na žádost místních učitelek osamostatnila a začala se se svými finančními a administrativními záležitostmi potýkat sama. Což vyžadovalo převzít dostatečnou zodpovědnost a povědomost o těchto věcech, které si však místní učitelky včas neuvědomily. Společnými silami jsme opět navrátily nezbytný pořádek do administrativních věcí, spočítaly si finance potřebné na jeden měsíc a vytvořily nový program pro děti. Školka v posledních dnech také bojuje s nízkým počtem dětí, což pro nás znamenalo pozastavit nadcházející plány, které se týkaly nového vybavení školky, a zavést speciální program pro děti. Tato prvotní myšlenka se však stala základem pro práci, které v posledních týdnech věnuji většinu svého času a energie. Jedná se o společný projekt pro všechny školky v Keetmanshoopu, v němž je kladen hlavní důraz na zlepšení vztahu mezi rodičem a dítětem. Ptáte se, proč na to jdu právě přes mateřské školky? To je jednoduché, protože to, co dítě doma prožívá, se poté přenáší do života školky, kterou navštěvuje. Rozhodla jsem se navštívit jak všechny mateřské, tak i přípravné školky, které v Keetmanshoopu jsou, zjistit jejich pracovní podmínky a specifické potřeby, jež pro svou práci shledávají jako nezbytné. Několik kroků jsme už s učitelkami společně ušly, avšak to nejdůležitější stále stojí před námi – společný workshop pro všechny učitelky, kde bychom si mohly utřídit zatím pouze vyřčené, ale neuskutečněné, sdílet navzájem zkušenosti ohledně práce s dětmi a jejich rodiči, naučit se spolupracovat a vzájemně se podporovat. Poslední část bych věnovala práci, která se týká organizačních záležitostí. V rámci obou hlavních projektů (Yelula/U-khâi a Karas Huisen Crafts) probíhají různé konference, mítinky, prezentace, propagační pochody atd. K našim posledním akcím patřilo slavnostní otevření dílny s již zmiňovaným novým jménem Karas Huisen Crafts. Při těchto příležitostech se snažím být, jak se říká, po ruce. Pomáhám s úpravami textových dokumentů, tisknu a kopíruji potřebný materiál, vyřizuji telefonáty a v průběhu akce se většinou snažím fotit a zapojovat do aktuálního dění. Co říci k tomuto oddílu závěrem... je to tu neuvěřitelné! Každý den se probouzím s očekáváním, koho a co mi nový den zase přinese. I i když zrovna pracujete na nějakém konkrétním projektu, nikdy si nemůžete být jisti, jestli se to během noci všechno nezmění. Moje práce je úzce spojena s místními lidmi, s jejich prostředím, tradicemi a každodenním životem. Oni žijí a já žiji s nimi. Poznat a pochopit jejich kulturu je jak pro moji práci, tak pro můj nynější život tady prvotní záležitostí. A řeknu vám, že si to užívám, jak jen můžu! Jak už jste možná vytušili z mého předchozího vyprávění, tak se nacházím stále v Namibii. Ano, nyní jsem v polovině své stáže, a nechce se mi věřit, že ta první je už za mnou. Vidím před sebou ještě pořádný kus práce, který bych tady chtěla udělat. Takže vzhůru do toho, protože prosinec je ještě daleko, ne? :-) Veronika Šťastná studentka Teologické fakulty JU Tak to klobouk dolů, tohle bych asi nezvlád‘, ale jinak bych jel taky!

10


ZPRÁVA ZE ZAHRANIČNÍ CESTY DO PEKINGU – ČÍNA

C

esta se uskutečnila na pozvání pořadatele konference k přednesení zvané přednášky a s jeho částečným přispěním k financování pobytu ve dnech 17.–24. července 2009. Na konferenci World Summit of Antivirals jsem byl na základě ohlasu mé přednášky v minulém roce a záměru pořadatelů podat co nejaktuálnější informaci o viru chřipky H1N1 včetně nově vyvíjených metod virové diagnostiky pozván již podruhé. Účast na mezinárodní konferenci World Summit of Antivirals je pro mne cenná nejenom z hlediska tematiky, která sdružuje jak virovou diagnostiku, jež byla nosným programem mezinárodní akce COST, které jsme se zúčastnili s programem DNA čipů, tak i nové směry v terapii virových onemocnění a protivirové preparáty, které jsou často navrhovány pomocí molekulárního modelování, což je druhé těžiště vědecké práce katedry laboratorních metod a zdravotnické techniky. Svoji již druhou účast na tomto prestižním summitu a možnost prezentování našich výsledků formou zvané přednášky (tentokrát „Metody rychlé diagnostiky založené na nukleových kyselinách v boji proti chřipce – silné a slabé stránky“ [Nucleic acids based rapid diagnosis methods in combating influenza – strengths and weaknesses]) považuji za vysoké ocenění pro Zdravotně sociální fakultu JU, která se takto dostává v pozitivním slova smyslu do povědomí vědecké veřejnosti. Závěrem konference se na mne obrátili organizátoři s nabídkou rozšíření spolupráce členstvím v organizačním výboru a byla mi nabídnuta též účast ve vědeckém poradním výboru příští konference WSA, která se bude konat v roce 2010, což dále přispěje k propagaci ZSF JU a k navázání dalších vědeckých kontaktů. Miroslav Šíp katedra laboratorních metod a zdravotnické techniky

Vidíš – když se šíp dobře vystřelí, letí daleko a ještě doletí do správného cíle…

TŘÍMĚSÍČNÍ ODBORNÁ STÁŽ V JIHOAFRICKÉ REPUBLICE SE ZAMĚŘENÍM NA SOCIÁLNÍ PRÁCI

D

o Jihoafrické republiky byli první studenti ZSF JU vysláni na odborné praxe zaměřené na sociální práci již v roce 2002, a to na základě podepsání smlouvy o spolupráci s tehdejší Potchefstroom University v Potchefstroomu, což je pro představu asi tři hodiny jízdy autem z Johannesburgu směrem na jih. Během následujících sedmi let se spolupráce s Potchefstroom University vyvíjela nejen v oblasti studentských výměn, které probíhaly recipročně, ale i v oblasti výměn akademických pracovníků a v oblasti společných výzkumných projektů. Před několika lety se Potchefstroom University stala spolu s dalšími dvěma univerzitami součástí jedné velké univerzity – North-West University. Toto sloučení tří menších univerzit v jednu velkou s sebou neslo mnoho organizačních změn. Jednou z nich byla i skutečnost, že počet studentů v Potchefstroomu několikanásobně vzrostl. Nicméně i přesto jsme dlouhá léta organizovali a realizovali studentské výměny, které byly pro naše studenty, a pevně věřím, že i pro studenty z Potchefstroomu, velmi cennou zkušeností. V případě našich studentů absolvujících odborné praxe v Potchefstroomu patří velký dík Dr. Adrie Roux, která kromě organizace odborných praxí byla pro všechny studentky, jež jsme kdy do Potchefstroomu vyslali, velkou oporou. Níže je uveden úryvek ze zprávy Jany Krásné, Anny Staníkové a Martiny Sýkorové, které tříměsíční odbornou stáž v Potchefstroomu absolvovaly na podzim 2009. Celou zprávu naleznete na webových stránkách fakulty: http://www.zsf.jcu.cz/zahranicni_vztahy/pro-studenty-bakalarskych-a-magisterskych-oboru/zpravy-studentu-zezahranicnich-studijnich-pobytu-a-stazi/jar/

11


„První měsíc jsme navštívily několik zařízení zaměřených na sociální práci v místě našeho pobytu, konkrétně: SAVF – nezisková organizace zabývající se především pěstounskou péčí, Servisní centrum pro seniory, Státní nemocnice, Wellness centrum pro HIV pozitivní pacienty, Witrand – psychiatrická léčebna, Armáda – obranné jednotky a úřad sociální práce. Následně jsme dva měsíce pravidelně každé pondělí a úterý docházely do Amaphelo Day Care Centre – mateřské školy určené pro HIV pozitivní děti žijící v nepříznivých životních podmínkách. Ve školce jsme většinu času trávily ve třídě pro děti ve věku 3–4 let, kde jsme pomáhaly učitelkám při výuce anglického jazyka, při plnění každodenních povinností, s volnočasovými aktivitami aj. Problémem, který nám bránil dělat s dětmi, co bychom si představovaly, byla především jazyková bariéra. Děti mluvily jejich kmenovými jazyky, tady především jazykem ‚tasana‘. Byly jsme tedy rády, že jsme si alespoň zapamatovaly několik jejich jmen a zbytek komunikace s nimi probíhal především neverbálně, ‚rukama nohama‘ nebo několika výrazy v angličtině. Děti se ale už tady učí anglicky, dívají se i na anglicky mluvené filmy, aby si řeč osvojily, ale samy ji aktivně ještě nepoužívají. Každou středu a čtvrtek jsme trávily na praxi ve škole pro postižené děti. Opět jsme zde pomáhaly při výuce, při každodenních činnostech, věnovaly jsme se i individuální práci s žáky – osobní asistenci dle typu postižení, procvičovaly jemnou a hrubou motoriku či anglický jazyk formou výukových her apod. My jsme pomáhaly celou dobu v nejstarší třídě, kde bylo cca 8 chlapců kolem 20 let, každý s jiným typem či kombinací postižení od ADD, ADHD přes Aspergerův syndrom po autisty aj. Pozitiva a negativa Za pozitivní považujeme v rámci praxe především to, že jsme měly příležitost podívat se hned do několika různých zařízení zaměřených na sociální práci, přičemž jsme se v každém zařízení dozvěděly spoustu zajímavých informací, ke kterým bychom se jindy a jinde v takové míře jen těžko dostaly. Zároveň byla naše praxe různorodá, měly jsme totiž příležitost vyzkoušet si práci s různými typy klientů v odlišném prostředí, než na jaké jsme zvyklé. Velikým pozitivem byla pomoc naší koordinátorky – Dr. Adrie Roux, která nám v případě potřeby vždy ochotně vyšla vstříc. Každá z nás se zdokonalila a především rozmluvila v anglickém jazyce, což byl opravdu veliký přínos. Zároveň nás praktické používání angličtiny v běžném životě motivovalo k většímu důrazu na vlastní další rozvoj v téhle oblasti, protože to se ve světě v žádném případě neztratí. Za negativní jsme především z počátku považovaly ne příliš efektivní spolupráci s tamním zahraničním oddělením. Jak jsme ale postupem času zjistily, nebyly jsme ze zahraničních studentů jediné, kdo měl podobný problém. Dalším negativem omezujícím náš každodenní život bylo dodržování doporučeného zákazu vycházení z důvodu bezpečnosti především ve večerních hodinách. Pochopitelně jsme občas šly, ale pouze s doprovodem. Nebylo bezpečné chodit po městě po setmění, jak jsme na to zvyklé doma, protože bylo třeba být neustále ve střehu. Nám se naštěstí nic nestalo, ani nám nikdo nic neukradl, ale dávaly jsme si opravdu pozor a zbytečně jsme neriskovaly. Celá stáž pro nás byla ohromnou zkušeností, zažily jsme chvíle radostné i méně radostné, každopádně jsme prožily po všech stránkách nezapomenutelné tři měsíce v zemi mnoha tváří, mezi lidmi mnoha kultur, kteří nám dovolili nahlédnout do svého života. Martina Sýkorová, 1. OVZN; Jana Krásná, 2. RPB; Anna Staníková, 2. RPB

12


„LODNÍ“ DENÍK… a v něm, co bylo v JAR „Praktické ohlédnutí…“

V

pondělí jsme jako obvykle vyrazily do školky pro HIV pozitivní děti v chudinské čtvrti Ikageng a v úterý jsme měly den ve školce zpestřený návštěvou několika rodin dětí, které do školky docházejí. Sociální pracovnice školky nás vzala s sebou a dozvěděly jsme se opět několik zajímavých informací. Z některých věcí nám bylo smutno, z některých jsme pocítily radost. Byly jsme na domácí návštěvě u prarodičů dvou holčiček ze školky v jedné z nejchudších částí černošského townshipu Ikageng. Potěšilo nás ale, že tihle prarodiče byli poměrně rozumní a o své čtyři malé svěřence se starali opravdu vzorně. Sociální pracovnice – Louise rozjela projekt, díky němuž teď staví komplex několika domků právě pro takové rodiny, jakou jsme navštívily. Projekt, díky kterému se domky staví, těmto lidem uhradí náklady na ubytování a oni si za svou péči mohou užít neplaceného ubytování v poměrně vstřícném prostředí. Byly jsme také například na jedné hodně smutné návštěvě u rodiny, která se o malého HIV pozitivního chlapečka v terminálním stadiu choroby takřka vůbec nestarala, jen ho prostě chtěla nechat v rodině a nedat ho pryč, protože tam podle tradice zůstat musí. Na závěr návštěv jsme se byly podívat do druhé školky podporované stejným projektem jako školka, v níž pracujeme my. Tahle školka teprve vzniká a nachází se také v jedné z nejchudších částí černošského townshipu Ikageng, děti se učí ve zděných garsonkách na zemi, pro všechny je společný jeden záchod, malé hřiště, všechny běhají bosky atd. Středu a čtvrtek jsme opět strávily ve škole pro postižené děti ES le Grange s našimi kluky. Na čtvrtek jsme jim připravily překvapení, protože někteří z nich už odjížděli na prázdniny domů. Vytiskly jsme pár fotek kluků samotných nebo s námi a udělaly jim pamětní listy. Zároveň jsme je obdařily dárky, které jsme jim přivezly z Čech, a udělaly jim tak, podle úsměvů vykouzlených na jejich tvářích, opravdu velikou radost.

„Pozdravy z cest…“ Johannesburg Tak jsme tedy konečně jely na výlet. V Johannesburgu jsme se ubytovaly u našeho kamaráda Phiweho, s nímž jsme se seznámily na afrikánském festivalu Aardklop v Potchefstroomu, kde účinkoval. Druhý den po snídani jsme společně vyrazili. Kromě prohlídky skanzenu domorodých kultur jsme měli v plánu zavítat na koncert dětí, které Phiwe učí zpěvu. Po prohlídce skanzenu jsme naskočili na „taxík“ a pokračovali na koncert. Dojeli jsme do jakéhosi „centra“. Bylo tam neuvěřitelné množství lidí. Bylo to jakési nákupní centrum a ještě všude okolo byly v dáli vidět stánky a stánečky absolutně se vším. Lidé se tam snažili prodat úplně všechno. Dost často to nebyly ani stánky, ale prostě jen na zemi naházená hromada něčeho, co bylo zrovna k prodeji. I přesto, kolik lidí se tam nacházelo, jsme byly pouze my tři s odlišnou barvou pleti, a tak jsme budily pozornost. Já jsem to trochu předvídala, ale nečekala jsem, že to bude až tak silné. Pro spoustu lidí jsme byly první běloši, které viděli, a podle toho se také chovali. Každý druhý chlap, muž, hoch si na nás musel sáhnout, zkusit dotknout se bílého člověka, natož holky. Díky Phiwemu jsme měly možnost trochu poznat, jak to tu opravdu běží, a že ne vše je růžové, jsme však za to nesmírně vděčné, protože kdybychom se na podobná místa dostaly samy, je nám naprosto jasné, že živé bychom se ven nedostaly. Byl to prostě „masakr“. Johannesburg

13


Drakensberg Do Dračích hor jsme se vydaly i s naší spolubydlící Myiou ze Švédska. Rozhodly jsme se pro půjčení auta, protože tahle varianta je o dost levnější než jet autobusem, a co si budeme povídat, prostě i lepší. Cestu jsme se snažily řádně nastudovat, jenže to byl trochu problém, protože zde nejsou k sehnání autoatlasy nebo něco podobného, a když už, tak s podrobností asi jako na globusu. Následoval další nelehký úkol – řídit v pravostranném provozu. Řeknu vám, nebyla to ze začátku úplně taková legrace. V očích jsme měly smrt, všechno je v tom autě snad naruby! Jako první se řízení ujala Martina a vypadalo to asi následovně: jenom samotné usednutí do vozu bylo zděšením. Za doprovodu řevu a poskakování auta jsme se ale i rozjely a vyjely! Dalším překvapením byly páčky na stěrače a blinkry opět přehozené, takže když jsme chtěly zatočit např. vpravo, stíraly jsme, na křižovatkách, stíraly jsme. Nakonec Martina v zoufalství prohlásila: „Sakra, to budeme pořád celou cestu stírat, noo to si užijeme…“ Jelo se krásně, slunce svítilo a my stíraly… Cesta ubíhala a s přibývajícími kilometry Dračí hory stírání ubývalo. Kilometrů nebylo málo, ve finále asi 400, ale cesty zde vypadají asi tak, že se jede 100 km rovně, pak se zatočí či odbočí a zase 100 km po absolutně rovné cestě. Do našeho hostelu, kde jsme měly už předem zamluvené ubytování, jsme dorazily asi po 4,5 hodinách cesty celé a v pořádku, což byl hlavní úkol dne. Hostel se nacházel na moc hezkém místě, absolutní samota a jen v dálce nádherné hory. Hned při ubytování jsme si zamluvily na sobotu celodenní výlet do Lesotha. Silnice v horách nejsou zrovna ideální, kousek před hranicemi to přestala být silnice a za hranicemi se změnila ve stezku pro horské kozy. Ale ty hory! No, co vám budu povídat, prostě úžasné, krásné, nádherné! Dojely jsme do vesničky, která byla naším cílem. Bylo to jako bychom se dostaly někam do úplně jiného světa. Domečky byly postaveny z rákosu a hlíny, kolem se potulovali koně, osli, krávy a děti, nevím, kdo koho měl na starost, hlídání bylo asi vzájemné. Byly jsme vysazeny u školy, jejíž ředitelka hned přiběhla a začala nám vyprávět, jak se zde věci mají. Po prohlídce školy následovala krátká procházka vesničkou a přes malý kopeček zase k jinému domku, kde už na nás čekali jeho obyvatelé s pivem vlastní výroby. No, asi jsem příliš skeptická, ale když jsem viděla onu nádobu, představila si výrobu a ještě, jak z toho pilo už nejméně 30 lidí a teď ještě celá naše skupina, přenechala jsem svůj díl ostatním národům, které se do toho tolik hrnuly (zřejmě jim nevadily tímto způsobem přenosné nemoci). Po dopití jsme pokračovaly k další chajdě, okolo které běhal jakýsi chlapík v holínkách a jakmile nás uzřel, cosi na sebe chvíli pokřikovali s naším průvodcem a pak zmizel v chajdě, my jsme mezitím byly zavedeny do chajdy vedlejší, kde nám bylo tajemně sděleno, že si všichni musíme sednout hezky na zem a že za chvílí přijde sám šaman. Netrvalo dlouho a pán v holínkách, převlečen do jakéhosi červeného kostýmu (asi pravého šamanského…), se zjevil. Měl proslov, kdy se neznalým Evropanům snažil vysvětlit, jak moc nezbytný pro celou vesnici je, a byl i prostor na dotazy a focení. Po skončení mu náš průvodce zaplatil mzdu za jedno „divadýlko“ a opět jsme putovaly k domu dalšímu, kde už bylo pro změnu připraveno jídlo, probíhalo to podobně jako s pivem. Po skončení všech těch divadýlek jsme ještě měly možnost zakoupení coca-coly v místním obchůdku, pak rychle naskákat do auta a domů. Cestou se probíraly dojmy z celého dne. No, pravda, my jsme asi holky nevděčné, protože jsme byly naprosto znechuceny tím divadlem. Ale zase uchváceny nádhernou a překrásnou přírodou, na kterou jsme se ale mohly dívat jen z dálky, protože námi očekávaná horská túra zřejmě vymizela z plánu. Ostatním se to nesmírně líbilo. Jana Krásná, Anna Staníková – 2. RPBP

No jo, ženský, těm se ani v Africe nezavděčí!

14


ZPRÁVA ZE ZAHRANIČNÍ CESTY DO THAJSKA (JUDr. Martin Šimák, Ph.D., JUDr. Ing. Daniel Prouza, Ph.D. – katedra právních oborů, řízení a ekonomiky) Místa jednání: Chiang Mai, Chiang Rai, Bangkok

POPIS PRACOVNÍHO PROGRAMU (PO DNECH) 28. 11. (SOBOTA) – ODLET (VÍDEŇ) 29. 11. (NEDĚLE) – PŘÍLET DO CHIANG MAI, UBYTOVÁNÍ 30. 11. (PONDĚLÍ): Přednáška (v anglickém jazyce) na Rajamangala University of Technology Lanna (RMUTL) na téma: Financing of Pension Insurance in the Czech Republic (JUDr. Martin Šimák, Ph.D.) The importance of the economic principle of criminal law when imposing a sentence (JUDr. Ing. Daniel Prouza, Ph.D.) Jednání na Rajamangala University of Technology Lanna v Chiang Mai (RMUTL) Proběhlo jednání s děkankou Business Administration, Faculty of Business Administration and Liberal Arts (p. Araya Patchalametha) a s p. Somsakem Navayuthem, který působí na RMUTL jako vedoucí oddělení zahraničních vztahů. S uvedenou univerzitou již byla navázána spolupráce v roce 2007 při návštěvě JUDr. Ing. Daniela Prouzy, Ph.D. Nyní byla projednávána možnost rozšíření spolupráce, včetně možné účasti pedagogů ZSF JU na mezinárodní konferenci v Bangkoku, která se uskuteční na jaře 2010. 1. 12. (ÚTERÝ): Jednání + návštěva zařízení Phosawan Child Development Center, Chiang Mai Jedná se o zařízení, které poskytuje pomoc, zejména denní péči, vzdělání i kulturní a sportovní vyžití opuštěným dětem, resp. dětem z chudých rodin. Problémem organizace není ani tak nedostatek dobrovolníků jako nedostatek finančních prostředků na každodenní provoz celého zařízení. Zde je reálná možnost např. uspořádání finanční sbírky, zaštítěné ZSF JU (např. ve spolupráci s Nadačním fondem), ve prospěch tohoto zařízení na financování jeho provozu. Organizaci byla předložena k podpisu smlouva o spolupráci se ZSF JU. Večer odlet do Bangkoku, ubytování. Chiang Mai University – studentky ZSF JU na své stáži v roce 2009 2. 12. (STŘEDA): (Jana Burianová, Marta Nedláhová, Blanka Švehlová, Hana Baudyšová) Asian University v Bangkoku (AU) Jedná se o soukromou univerzitu, která byla založena v roce 1993. Zde jsme se setkali s rektorem AU (p. Viphand Roengpithya, Ph.D.) a jednali o možnostech budoucí spolupráce, neboť AU nabízí mj. intenzivní programy pro studenty v angličtině formou tzv. English Summer Camp. Organizaci byla předložena k podpisu smlouva o spolupráci se ZSF JU.

Jednání s velvyslancem ČR v Thajsku p. Ivanem Hotěkem – nabídl mj. pomoc pedagogům, resp. studentům ZSF JU v případě jakýchkoliv problémů při jejich pobytu v Thajsku. Večer odlet zpět do Chiang Mai.

15


3. 12. (ČTVRTEK): Jednání s představiteli Payap University v Chiang Mai (PU) PU byla založena v roce 1974. Jedná se o soukromou univerzitu, která vznikla za finanční podpory vlády USA. Součástí jejího rozlehlého a krásného kampusu je proto i katolická kaple. Zde jsme opět jednali o možné spolupráci ZSF JU a PU (za přítomnosti děkanky Faculty of Law PU – p. Suchada Rattanapibul). Důležité je, že PU nabízí i programy s humanitním (humanities) a sociálním zaměřením (social studies) a také ošetřovatelství (nursing). Právě na tomto poli by mohla být rozvinuta velmi plodná spolupráce PU a ZSF JU, když představitelé PU projevili o takovou spolupráci vážný zájem. Diskuse byla vedena i o možnostech vzájemné publikační činnosti (výměna a publikování článků druhou stranou). Organizaci byla předložena k podpisu smlouva o spolupráci se ZSF JU. 4. 12. (PÁTEK): Přednáška (v anglickém jazyce) na Chiang Mai University (CMU) na téma: Czech System of Pension Insurance and its Current Problems (JUDr. Martin Šimák, Ph.D.) House arrest as an alternative to the prison sentence (JUDr. Ing. Daniel Prouza, Ph.D.) Jednání s představiteli Chiang Mai University (CMU) Spolupráce ZSF JU s CMU již byla navázána v roce 2006 při pobytu JUDr. Ing. Daniela Prouzy, Ph.D. Nyní jsme jednali o prohloubení a rozšíření této spolupráce – možnosti výměnných pobytů pro studenty i pedagogy. Přítomni jednání byli proděkanka Faculty of Law CMU p. Kanya Hirunwattanapong a děkan fakulty p. Cahtree Rueangdetnarong. 5., 6. 12. (SOBOTA, NEDĚLE) – VOLNO 7. 12. (PONDĚLÍ): Jednání s policejním generálem Prasanem Wongyaiem, Ph.D. – uchází se o funkci českého honorárního konzula v Chiang Mai, projevil zájem o návštěvu + přednáškový pobyt na ZSF JU a nabídl pomoc a možnost spolupráce našim studentům i pedagogům (stáže, výměnné pobyty). Jednání s představiteli Mae Fah Luang University v Chiang Rai Proběhlo jednání s rektorem o možnostech navázání spolupráce. Pan rektor Ted Tesprateep projevil zájem o přednáškový pobyt na ZSF JU (a recipročně i pro pedagogy ZSF JU na Mae Fah Luang University). 8. 12. (ÚTERÝ): Jednání + návštěva neziskové organizace Bridges Across Borders Southeast Asia – Legal Clinic, Chiang Mai – jedná se o organizaci, která poskytuje zejména právní poradenství chudým a osobám v obtížné sociální situaci. Organizaci vede Mr. Bruce Lasky (ředitel, původem z USA). V rámci nového programu BABSEA 2009 (Bridges Across Borders Southeast Asia) byla předjednána reálná možnost výměny studentů, resp. stáže studentů ZSF JU v tomto zařízení, kde by mohli prakticky aplikovat své teoretické znalosti při pomoci a poradenství sociálně potřebným klientům. Jednání se zúčastnila i Wendy Morrish, ředitelka pro jižní Asii. Organizaci byla předložena k podpisu smlouva o spolupráci se ZSF JU. 9. 12. (STŘEDA): Jednání + návštěva organizace Drug Dependence Treatment Center, Chiang Mai Jedná se o zařízení, které poskytuje pomoc drogově závislým osobám. Z hlediska charakteru jejich činnosti a podmínkám, v rámci které ji vykonávají, se nabízí možnost krátkodobé praxe (např. dvoudenní) studentů ZSF JU. Nápomocen bude při zajištění konkrétní praxe spolupracující advokát Thewin Ketwong, který byl v době naší pracovní cesty hospitalizován, a proto byla spolupráce dojednána prozatím v obecné rovině bez předložení smlouvy o spolupráci se ZSF JU k podpisu. 10. 12. (ČTVRTEK): Jednání s policejním důstojníkem Varapole Polmanee, který již v roce 2006 převzal záštitu nad praxí studentek na policejní stanici a ve věznici v Chiang Mai a nadále projevil zájem o spolupráci se ZSF JU. 11. 12. (PÁTEK) – ODLET DO BANGKOKU, POTÉ DO VÍDNĚ 12. 12. RÁNO – PŘÍLET DO VÍDNĚ

16


Přínos zahraniční pracovní cesty • pro účastníky osobně: − absolvování 4 přednášek v AJ – nové zkušenosti, další využití pro publikační i vědeckou činnost, − navázání nových kontaktů – možnost dalších přednášek, přednáškových pobytů, stáží, − zvané účasti na konference, − možnost publikovat – mnozí pedagogové z oslovených thajských univerzit projevili zájem o publikační činnost v časopisech ZSF JU, které jim byly při návštěvě prezentovány; opačně – zatím omezené možnosti (kontaktované univerzity převážně zatím nedisponují vlastními časopisy); •

pro fakultu: − propagace fakulty a její činnosti, − možnosti nové spolupráce, rozšíření počtu zahraničních univerzit spolupracujících se ZSF JU; − výměna pedagogů: − možnost přednášek, stáží pedagogů ZSF JU, − přednášky pedagogů z thajských univerzit na ZSF JU; − výměna studentů – rozšíření spolupráce v oblasti výměnných studentských pobytů, která již v několika případech probíhá. Martin Šimák a Daniel Prouza katedra právních oborů, řízení a ekonomiky

Četli jste pozorně? Ti pánové udělali v Thajsku pro fakultu hodně práce! Jestli spolupráce se všemi školami a institucemi vyjde, bude to príma a já bych tam chtěl taky na stáž (prosím, prosím…). No jo, to bych se ale musel přeložit do angličtiny... vlastně, proč ne?

ZAHRANIČNÍ AKTIVITY ZSF JU V ROCE 2009 SE ZAMĚŘENÍM NA STUDENTSKÉ MOBILITY

Z

ahraniční aktivity ZSF JU za rok 2009 s přihlédnutím na dlouhodobý záměr a jeho aktualizace Díky podepsání bilaterální smlouvy o spolupráci s EJF Evangelisches Jugend- und Fürsorgewerk (EJF provozuje školicí a poradenské středisko Sozialakademie Haus Silberbach, nacházející se v německé příhraniční oblasti poblíž Chebu, které celoročně pořádá odborné semináře) se ZSF JU podílí na činnosti střediska jednak vysíláním přednášejících a rovněž účastí studentů na vybraných zajímavých akcích. Kromě toho byly první dvě studentky v září 2009 vyslány na tříměsíční odborné praxe v oblasti sociální práce do několika vzdělávacích a rehabilitačních zařízení EJF, které působí v Berlíně. V roce 2009 byla nadále prohlubována spolupráce s kanadskou univerzitou York University v Torontu. Ve spolupráci s touto univerzitou byl realizován projekt zaměřený na přípravu studijního modulu Rozvojová spolupráce. Kromě toho se prof. Quadir aktivně zúčastnil mezinárodní konference Jihočeské univerzity k 20. výročí sametové revoluce, která se konala v listopadu v Českých Budějovicích. Kvůli tomu, že by projekt ČvT, který již dlouhá léta běží v namibijském Keetmanshoopu, měl být předán místním obyvatelům v roce 2010, navštívili pověření pracovníci ZSF JU na podzim 2009 Namibii s cílem navázat na úspěšnou spolupráci s ČvT a oslovit místní organizace zabývající se sociální prací spolu s regionální nemocnicí a rozšířit tak možnosti odborných stáží v namibijském regionu Karas i pro další obory. Z jednání vyplynulo, že tamní nemocnice má velký zájem o přijímání studentů ZSF JU oborů Všeobecná sestra, Porodní asistentka a Fyzioterapie. Kromě toho se podařilo navázat kontakty i s místními organizacemi zabývajícími se sociální prací (domovy důchodců, centra prevence AIDS a rehabilitačními centry pro postižené). Po podpisu smlouvy bude možné studenty z výše uvedených oborů do Keetmanshoopu vysílat. V roce 2009 byla dojednána první dvě místa odborných stáží v rakouské FH Campus Wien pro studenty druhého ročníku Fyzioterapie. Studenti by měli odborné praxe absolvovat na jaře 2010.

17


Dalším významným bodem zahraniční spolupráce ZSF JU bylo navázání spolupráce s neziskovými organizacemi působícími v oblasti thajského Chiang Mai, které jsou zaměřeny na sociální práci v této oblasti. Tyto organizace jsou velmi nakloněny přijímaní studentů ZSF JU na odborné praxe v oblasti sociální práce. V roce 2009 vyjelo do Thajska celkem 6 studentů ZSF JU.

70

62

60 54 52 počet vyjíždějících studentů

50

55

49

45

48

40 32 30

28

28 23

20

19

17

9

12

6

20

15 12

11

8

8

8

2004

2005

2006

7

24

21

15

13 10

26

21

0

11

0 2002

2003

2007

2008

2009

období Erasmus

Rozvojové programy

Ostatní

CELKEM

Porovnání celkového počtu zahraničních studentských mobilit v letech 2002 až 2009

Studentské mobility Od roku 2002 vrostl nejen počet přijímajících zahraničních institucí, ale i počet vyjíždějících studentů. V roce 2009 vyjelo na zahraniční studijní pobyty a stáže celkem 55 studentů.

Zambie 7

Finsko 9

USA 1 Ukrajina 2 JAR 3

Thajsko 6 Maďarsko 4

Slovensko 6 Německo 8 Rakousko 3

Norsko 2

Počet zahraničních studijních pobytů a stáží studentů uskutečněné v roce 2009 podle cílových destinací

18


Rozvojové programy MŠMT V roce 2009 absolvovalo zahraniční studijní pobyty a odborné stáže v rámci projektu mobilit Rozvojových programů MŠMT celkem 20 studentů v celkovém rozsahu 52 studento-měsíců. Studenti ZSF JU v rámci Rozvojových programů vyjíždějí na odborné stáže do Zambie, Namibie, Ruska, Rakouska, na Ukrajinu, do Thajska a do Jihoafrické republiky. Erasmus Celkem 24 studentů vycestovalo v rámci programu Erasmus v roce 2009 na studijní pobyty a stáže v délce tří měsíců. Celková délka vyčerpaných studento-měsíců činila 72. Mezi nejvýznamnější partnery ZSF JU v programu Erasmus jsou organizace univerzitního typu: Johannes Kepler Universität v Linci, Debrecen University, Kemi Tornio University of Applied Science, ale i organizace neuniverzitního typu, jako jsou Horská záchranná služba na Slovensku a Landeskrankenhaus v rakouském Freistadtu. Ostatní Kromě již zavedených programů podporujících mobilitu studentů mají studenti ZSF JU možnost zúčastnit se každý rok Mezinárodních programů v sociální práci a v ošetřovatelství. Tyto akce probíhají paralelně v několika evropských zemích a ZSF JU přispívá studentům na dopravu formou mimořádného stipendia – ostatní náklady si studenti hradí sami. V roce 2009 se mezinárodních intenzivních týdnů za ZSF JU zúčastnilo celkem 11 studentů. Jana Bártová oddělení zahraničních vztahů

VIA FACTI

STUDENTI ZSF JU ŘEŠÍ PROJEKT ŽABKY A POMÁHAJÍ PROGRAMU PĚT P

S

kupina studentů ZSF JU se zapojila do programu Make a Connection (Připoj se). Make a Connection je určený všem mladým lidem ve věku od 16 do 26 let v celé České republice. Hlavním posláním programu Make a Connection je podpora dobrovolnictví a aktivního zapojení mladých lidí do komunity, ve které žijí. Mladí lidé mohou v rámci programu získat finanční podporu na svůj vlastní projekt, zrealizovat ho a nabýt mnoha nových zkušeností a dovedností pro život. Studenti ZSF JU se rozhodli vytvořit projekt pro děti z Českých Budějovic, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny oproti svým vrstevníkům. Několik studentů ze skupiny je zároveň dobrovolníky programu Pět P a od nich přišel první impulz k realizaci projektu ŽABKY. V rámci tohoto projektu připravili studenti řadu zajímavých akcí. První z nich je společný víkend pro děti, které jsou zařazeny do programu Pět P, jsou klienty Střediska výchovné péče a Dětského centra Arpida. Projekt pokračuje sérií tří odpolední pro stejnou cílovou skupinu. Všechna odpoledne jsou tematicky propojena, jejich námětem jsou českobudějovické pověsti. Účastníci budou hrát divadlo, vyrábět dárečky, sportovat. Cílem celého projektu je ukázat dětem, jak lze trávit volný čas, a zprostředkovat jim možnost přirozeného začlenění do kolektivu. Realizátoři projektu vyvracejí obecně zakořeněný názor, že studenti jsou pasivní a neochotní věnovat svůj volný čas prospěšným činnostem. Za program Pět P bychom chtěli všem studentům zapojeným do projektu ŽABKY moc poděkovat a vyjádřit naději, že vzájemná spolupráce bude pokračovat. Šárka Koubová dobrovolnický program Pět P

19

QUO VADIS prosinec 2009 VIA FACTI

MEZINÁRODNÍ TÝDEN SOCIÁLNÍ PRÁCE 2009 (International Week 2009)

V

e dnech 20.–24. 4. 2009 proběhl na Zdravotně sociální fakultě JU v Českých Budějovicích Mezinárodní týden sociální práce 2009 (International Week) na téma „Příklady dobré praxe v sociální práci“. Celkem se ho zúčastnilo 34 studentů z Německa, Rakouska, Belgie, Nizozemska a Norska spolu s 9 pedagogy z těchto zemí. Program tvořily přednášky, workshopy a exkurze do klinických zařízení ZSF JU. Kromě toho se účastníci seznámili s historií města Českých Budějovic a jeho památkami. Do programu se zapojili jak zahraniční hosté, tak i řada pedagogů ze ZSF JU. S organizací obětavě pomáhali studenti denního i doktorandského studia, za což jim patří naše poděkování. Všichni účastníci Mezinárodního týdne sociální práce byli velice spokojeni s organizací i programem, získali řadu nových zkušeností a vědomostí o sociální práci. Celá akce měla však jeden jediný nedostatek, na který upozorňovali i zahraniční účastníci: byla jím minimální účast našich studentů na přednáškách a workshopech. České studenty postrádali zahraniční hosté i v době mimo organizované činnosti, neboť k nám přijeli také z důvodu navázání nových kontaktů a přátelství se studenty naší univerzity. Věříme, že do příštího ročníku IW se naši studenti již určitě zapojí ve větším počtu a pomohou tak vylepšit naši pověst. Hana Tomanová katedra supervize a odborné praxe

VÝSTAVA – ODĚSA 2009

O

d 4. do 18. 5. 2009 bylo možné zhlédnout ve vestibulu ZSF na Uranu výstavu s názvem „Výstava streetkids – Odessa 2009“. Jednalo se o výstavu zhruba 30 fotografií, které zobrazovaly děti žijící na ulici, ale také děti nacházející se v dětském domově „Doroga k domu“. Život dětí na ulici se snažily zachytit studentky Šárka Koubová a Monika Valihrachová, které absolvovaly měsíční stáž v přímořském ukrajinském městě Oděsa, v centru „Doroga k domu“. Studentky absolvovaly stáž pod záštitou ZSF ve spolupráci s oddělením zahraničních vztahů ZSF. Následná výstava byla uspořádána díky finanční podpoře ZSF. Vystavované fotografie se snažily návštěvníkům přiblížit velice komplikovaný a bezútěšný problém, jímž jsou děti žijící na ulici. Téměř u každé fotografie byl doplňující komentář. Odhaduje se, že na Ukrajině žije na ulici 120 000 dětí. Mnohdy děti utíkají z domovů ve věku okolo 11 let. Důvodem útěku z domu je zejména alkoholismus rodičů, nadměrné násilí na dětech a jejich sexuální zneužívání. Děti bojují každý den o přežití. Peníze shánějí žebráním či krádežemi. Mnoho dětí je nemocných, některé jsou HIV+. Všechny děti kouří, mnohé čichají lepidlo (následkem je poškozený mo-

20


zek) a některé si injekčně aplikují „baltušku“, což způsobuje velmi závažné poškození CNS výrazně omezující pohyb. V Oděse sídlí organizace „Doroga k domu“, která se snaží těmto dětem pomáhat. Velké poděkování patří organizaci „Doroga k domu“, ale také ZSF JU a zejména oddělení zahraničních věcí ZSF JU. Šárka Koubová Už vím, co bych nikdy nechtěl: být dítě ulice v Oděse!

ODBORNÁ KONFERENCE DĚTSKÝCH NEFROLOGŮ A UROLOGŮ

O

dborná konference dětských nefrologů a urologů proběhla ve dnech 22.–23. 5. 2009 v třeboňských Lázních Aurora pod názvem 30. Annual Meeting of the Czech Working Group for Pediatric Nephrology, 20. Annual Meeting of the Czech Working Group for Pediatric Urology. Setkání se uskutečnilo pod patronací Pracovní skupiny pro dětskou nefrologii při České pediatrické společnosti a Sekce dětské urologie při České urologické společnosti J. E. Purkyně. Významným spoluorganizátorem uvedené akce však byla také Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity. Na konferenci bylo přítomno 140 lékařů a 23 zdravotních sester. Třeboňská konference byla v jistém slova smyslu osudová, neboť přesně před 30 roky došlo k prvnímu odbornému setkání dětských nefrologů právě v Třeboni. Bylo proto potěšitelné, že účastníci letošní konference mohli mezi sebou přivítat i první dva zakladatele těchto nefrologických mítinků, mimochodem stále aktivně činné, a to pana prof. MUDr. Jana Jandu, CSc., z 2. LF UK v Praze a pana prof. MUDr. Miloše Velemínského, CSc., dr. h. c., ze ZSF JU. Vlastní odborné jednání mělo vysokou úroveň – zaznělo na něm celkem 38 přednášek, dalších 16 témat bylo prezentováno formou posterových sdělení. Spektrum domácích přednášejících se podařilo Prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c. – děkan ZSF JU zásluhou organizátorů velice vhodně rozšířit pozvanými přednášejícími z Rakouska, Itálie, Polska, Kanady a Slovenska. Potěšitelná byla také účast dětských sester, které se věnují dětem s onemocněním ledvin a močových cest a pro které byl připraven odpovídající edukační program. Vlastní odborný program konference byl doplněn několika stánky farmaceutických společností, které současně patřily k nezanedbatelným sponzorům vlastního jednání. Významným odborným výstupem konference je vydaná monografie „Actual problems of the pediatric nephrology and urology“, jejímž recenzentem je prof. Velemínský. Příjemné místo lázeňského komplexu Aurora vysoce hodnotili všichni účastníci konference, z nichž mnozí si našli čas na návštěvu historického centra Třeboně, zámku s rozlehlým parkem nebo na procházku po naučné stezce kolem rybníka Svět. Poděkování za bezchybný průběh konference je třeba vyslovit i pracovníkům ZSF JU paní ing. D. Vápeníkové, Mgr. M. Zemanovi a paní B. Škopové, kteří zvládli nemálo komplikovaných situací s vysokou profesionalitou a kreativitou. Zdeněk Doležel vedoucí Pracovní skupiny dětské nefrologie při České pediatrické společnosti

21


OHLASY NA LETNÍ TÁBOR PRO DĚTI S ENURÉZOU A ENKOPRÉZOU 2009

J

iž poosmé letos Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity (ZSF) pořádala, za finančního přispění Ministerstva zdravotnictví ČR, letní tábor pro děti trpící enurézou a enkoprézou (pomočování a pokálení se). Místem pobytu byl areál tábora ZSF u vesnice Hradce nedaleko Českých Budějovic. Děti si zde měly možnost osvojit mnoho dovedností a zároveň se naučit sestavu rehabilitačních cviků, u kterých se nejen odreagují, ale také posílí důležité tělesné partie. Ohlasy na letošní tábor: Týdeník Sedmička pro České Budějovice ze dne 29. července 2009

•

NETRADIČNÍ TÁBOR BOJUJE S POMOČOVÁNÍM DĚTÍ 29. července 2009 Etapová hra, kde si děti mohly vyzkoušet svou šikovnost, vytrvalost a odvahu při výletech na Dívčí kámen, na Kleť nebo do Krumlova. Tak vypadal čtrnáctidenní tábor v Hradcích u Křemže, který skončil v sobotu. Nejednalo se přitom o běžnou letní akci: sjely se sem děti, které trpí neschopností udržet moč nebo stolici. Tábory pořádá od roku 2002 Jihočeská univerzita, o organizaci se starají její pracovníci a studenti. „Součástí denního programu je rehabilitace, jejímž cílem by mělo být osvojení cviků, které budou děti dělat i doma,“ říká Alena Bockschneiderová z Jihočeské univerzity. Poruchy vyměšování představují pro děti obrovský problém. „Uvědomují si, že jde o něco, co není normální, a že se tím liší od svých vrstevníků. Za své problémy se obvykle stydí a tají je. Navíc u nich převládají pocity bezmoci nebo určitého selhání,“ doplňuje Bockschneiderová. Lidé na táboře se pravidelně snaží s problémem bojovat, vracet dětem sebeúctu a také ukázat, že „v tom nejsou samy“. Jihočeský tábor je jediný v republice, kterého se mohou účastnit děti, jež mají problém jak s pomočováním, tak s „pokakáváním“. Jan Štifter

ZPRÁVA Z LETNÍHO TÁBORA PRO RODIČE S DĚTMI

V

e dnech 9.–15. 8. 2009 se na Letní výukové základně ZSF JU Hradce uskutečnil první ročník letního tábora určeného rodičům s dětmi. Tento týdenní pobyt absolvovalo celkem 33 účastníků, z toho 16 dětí ve věku 2–7 let, 8 maminek a 9 vedoucích včetně kuchaře a zdravotníka. Tábor pořádal oddíl Pěšáci silnice z České tábornické unie ve spolupráci se Zdravotně sociální fakultou JU. Vedoucí z řad studentů ZSF JU, FF JU a oddílu Pěšáci silnice připravili pro účastníky etapovou hru „Zpátky do pohádky“.

22


Děti spolu s maminkami absolvovaly celkem 6 etap, např. putovaly za vodníkem, k perníkové chaloupce, za drakem, za vílou Amálkou apod. Naučily se poznávat léčivé rostliny, dozvěděly se řadu informací o předcházení úrazům. Malí táborníci si také vyšlápli na Dívčí kámen, kde se jim podařilo vysvobodit princeznu zničením zlého černokněžníka. Navíc se také účastnili canisterapeutického dopoledne pod vedením Mgr. Jaroslavy Eisertové. Pro maminky byl navíc připraven program přímo pro ně – absolvovaly savovou batiku a pletení z pediku (lektor Marie Opelková), seminář k alternativní pedagogické koncepci Maria Montessori (lektor Mgr. Veronika Šimečková) a esoterické odpoledne pod vedením Romany Miňkové. Pro velký ohlas bychom rádi v příštím roce uspořádali další ročník tohoto tábora. Renata Švestková katedra psychologie a speciální pedagogiky

SETKÁNÍ STUDENTŮ PRVNÍCH ROČNÍKŮ

V

pořadí již třetí setkání studentů prvních ročníků ZSF JU se uskutečnilo v neděli 27. 9. 2009. Loňské ročníky se setkaly s vřelým přijetím, a proto nic nebránilo tomu uskutečnit setkání i v letošním roce. Navíc lze s potěšením konstatovat, že lektory se stali také někteří účastníci minulých ročníků setkání studentů prvních ročníků. Setkání se původně mělo uskutečnit v prostorách budovy Emy Destinnové, ale vzhledem k vysokému počtu přihlášených studentů muselo být přesunuto do budovy URAN. Na setkání bylo přihlášeno 180 studentů prvních ročníků ze všech studijních oborů ZSF JU. Setkání bylo rozděleno do dvou hlavních částí. V dopoledním programu měli studenti možnost vzájemně se blíže seznámit, vyzkoušet si různé aktivity a hry, dozvěděli se také informace o studiu na ZSF JU a vysokoškolském životě vůbec. Lektorování se jako v minulých letech ujali studenti vyšších ročníků ZSF JU. Na závěr dopolední části setkání obdržel každý student pamětní list a příručku, která mu pomůže zorientovat se v novém prostředí. Studenti měli také možnost v rámci zpětné vazby (na setkání) vyjádřit svůj názor na celou akci a navrhnout změny do příštího ročníku. V odpolední části byly studentům představeny dobrovolnické programy, které jsou na ZSF JU realizovány pod záštitou Ústavu sociální práce. Díky přístupu všech zúčastněných se celé setkání neslo v přátelské atmosféře a ke spokojenosti jak studentů, tak i lektorů. Rádi bychom poděkovali všem studentům, kteří se setkání zúčastnili, a ing. Renatě Švestkové, Ph.D., za podporu, nápady a organizační zajištění celé akce. Aktivita Symbol skupiny Přejeme všem studentům prvních ročníků úspěšný vstup do vysokoškolského studia a splnění všech jejich očekávání. Šárka Koubová lektorka setkání studentů prvních ročníků

23


INTEGRAČNÍ CANISTERAPEUTICKÝ TÁBOR 2009

V

letošním roce se uskutečnil v termínu 26. 7.–8. 8. 2009 již XII. ročník Letního integračního canisterapeutického tábora na základně ZSF JU v Hradcích u Lipí. Tábor, který jako každoročně pořádá ZSF JU společně s o. s. Hafík, usiluje integrovat navzájem děti zdravé s dětmi s postižením za každodenní přítomnosti speciálně vycvičených canisterapeutických psů. Tábor byl jako i v předešlých letech finančně podpořen Ministerstvem zdravotnictví ČR. V letošním roce se tábora zúčastnilo celkem 35 dětí, z toho 17 zdravých a 18 s postižením různého typu (děti se zrakovým postižením, DMO, lehkým a středně těžkým stupňem mentálního postižení, logopedickými vadami, hyperkinetickým syndromem), na děti dohlíželo po celou dobu tábora 13 vedoucích a 9 psovodů spolu s 13 psy. Jako každý rok byli vedoucí i děti spolu s psovody a jejich psy rozděleni do čtyř oddílů – 1. oddíl žlutých s názvem „16 statečných“, 2. oddíl červených „Red pistols“, 3. oddíl „Modrých vlčat“ a 4. oddíl zelených s názvem „Ohnivé stádo“. V každém oddíle bylo 8–9 dětí, 3 vedoucí a 2 psovodi. Celý letošní tábor se nesl v duchu Divokého západu, proto také název „Hradcewood City 2009“. Celotáborovou hrou provázel děti výřečný šerif spolu se svou zástupkyní Rosalindou Spravedlivou. Každý den se děti ocitaly alespoň duchem prostředí ve westernu, oběd jim byl podáván ve „Vývařovně u Jardy“, volné chvilky trávily v „Saloonu“, zavítaly také do „Casina“ a okusily zde svět hazardních her, měnily si zlaté valouny na papírové peníze v „Bance“, každý bydlel v jednom z deseti „Kutlochů“, vedoucí v tříhvězdičkovém „Hotelu“ a pro toaletu používaly název „U smrdutého kojota“. Měly možnost setkat se s krasavicí Tornádo Lou a předvést jí, jaká kultura v jejich osadě vládne, měly tu čest zahrát si hazardní hry s pistolnicí Bony Petiovou a falešným hráčem Jamesem Jamesonem, který za svou faleš nedobře skončil. Neminulo je ani setkání s místními kovboji či indiány, kteří na tomto území sídlili dávno před nimi. Měly možnost kochat se krásou dostavníků a ořů chovaných na Divokém západě. Dokonce stavěly vězení pro uprchlé vězně, které nakonec stejně musely poslat do věznice Alcatraz. Za všechny vydařené výkony byly po zásluze odměněny různým počtem pistolí, díky nimž se z každého oddílu po dosažení příslušného počtu pistolí stával z tábora srub, ze srubu osada a z osady městečko. Každý den byl pro děti připraven pestrý program od různých společných her, přes táboráky až po tzv. „La western party“. Vzhledem k tomu, že nám počasí vyšlo maximálně vstříc, měli jsme možnost takřka každý den zrealizovat koupání v místním rybníčku, což ocenili téměř všichni účastníci tábora. Jeden den jsme se také vydali rozděleni do dvou částí na celodenní výlet – jedna část odolnějších členů tábora, která se vydala pěšky na „Kluka“, do Holubova a zpět, a druhá část těch, kteří si raději dopřáli kus cesty pěšky do Holubova a zpět vlakem. Každý den na táboře probíhala canisterapie jak formou skupinovou, tak formou individuální. Skupinová probíhala na úrovni aktivit s pejsky v podobě různých přednášek o využití psa, výživě, veterině či péči o něj, v průběhu tábora probíhaly také kvízy, kde se zjišťovalo, nakolik si děti zapamatovaly informace, které jsme jim o pejscích předali, až po novinku letošního tábora –

24


zkoušku základní ovladatelnosti psa, kde mělo možnost několik dětí ve spolupráci s vedoucími nacvičit poslušnost pejsků. Děti měly také možnost vyslechnout si zajímavé informace od zasvěcených jedinců (vedoucích či psovodů) o zdravovědě či myslivosti. Třikrát v průběhu tábora za námi zavítali manželé Cimlovi se svým vozíkem taženým novofundlandským psem Engelem a jednou také Eliška Čunátová s fenkou bernského salašnického psa Arankou. Celý tento program nám zpestřily „externí“ návštěvy, mezi nimiž byli hasiči z Hasičského záchranného sboru z ČB, kteří nám vyprávěli zajímavosti o své práci a předvedli hasičské auto, jež zaujalo nejednoho z přítomných. Děti měly možnost sednout si za jeho volant či si vyzkoušet, jak fungují různé druhy nůžek, jež auto obsahuje, a další zajímavosti. Poctili nás svou návštěvou také tři členové folkové kapely Bonsai č. 3 z ČB, kteří nám s úsměvem na tváři, kouzelnými triky s hudebními nástroji a zlatem v hrdle zpříjemnili jeden táborový večer u ohně. Navštívily nás jako již tradičně skvělé dámy z divadla a zahrály nám veselou loupežnickou pohádku, při níž se mnozí smíchy za břicho popadali. Další návštěvou byly dvě lektorky environmentální výchovy ze ZOO Ohrada, které nám letos přivezly ukázat fretky, morčata a hady. Jedno odpoledne jsme si zpříjemnili posloucháním a rozeznáváním různých hudebních nástrojů: od flétny přes klarinet, saxofon, kytaru, housle, violu až po lesní roh, které nám přivezli ukázat přátelé psovodky Šárky Bílkové. Také již po několikáté za námi zavítal ornitolog Jakub Mráz, který nám přednášel o kroužkování ptáků, při němž si měly děti možnost prohlédnout zblízka různé druhy ptáčků včetně ukázky chytání do sítě. Jako poslední za námi zavítal kejklíř Vítek se svým zábavným představením. Všem výše zmíněným patří obrovský dík za to, že si ve svém nabitém programu našli čas a přijeli nás obohatit svým „uměním“, a věříme, že jim vděčné a nadšené tváře dětí byly dostatečnou odměnou za jejich skvěle podané výkony. Všem vedoucím, psovodům, kuchařům, všeumělům, fotografům, kameramanovi, dobrovolníkům i pejskům patří nesmírný a těžko vyslovitelný dík za skvělou práci, kterou na táboře odvedli. Děti se nám po většinu času odvděčovaly svými úsměvy a neutuchajícími projevy radosti, kterými nás posilovaly k dalším výkonům. Zúčastnění ze sebe vydali skutečně maximum sil, které v sobě nalezli, a podali tak opravdu obdivuhodné výkony. Obrovský dík patří třem osobám, které byly hlavními realizátorkami celého tábora a které se svého úkolu zhostily s plnou odpovědností a nasazením (jde o první tři níže zmíněné). Jmenovitě jde o tyto: Hlavní vedoucí: Jaroslava Eisertová Zástupkyně hlavní vedoucí: Adéla Bartesová Sociální pracovnice: Zuzana Bursová Oddíloví vedoucí: Adéla Bartesová, Roman Bílek, Pavla Valentová, Pavla Brázdová Vedoucí: Zuzana Bursová, Veronika Bacúšanová, Iveta Rachačová, Anna Staníková, Zdeněk Zajíc, Jana Sobíšková, Jan Talich, Veronika Šimková, Veronika Garaiová Canisterapeutické týmy: Ludmila Cimlová s Pracíkem (čínský chocholatý pes), Lenka Motlová s Arnym (bernský salašnický pes), Šárka Bílková s Charlotte (zlatý retrívr), Zuzana Staffová s Čendou (westík) a Flamy (zlatý retrívr), Tereza Novotná s Falcem (dlouhosrstá kolie), Tereza Svobodová s Nessie (labradorský retrívr – LR), Marie Chlopčíková s Majlí (LR), Monika Bauerová s Terry (LR) Zdravotnice: Veronika Garaiová (dík za obětavou a ochotnou pomoc vždy tam, kde bylo potřeba) Fotograf, kameraman, „všeuměl“ Ivo Pokorný (obrovský dík za pomoc k nezaplacení) Kuchaři: Jarda Vyskočil a Ondra Čunát (dík za skvělé kulinářské umění)

Anna Staníková, 2. RPBP

EVIGA PŘINÁŠÍ NOVÉ MOŽNOSTI A INSPIRACE

D

ne 25. května 2009 se v Českých Budějovicích v akademické obci Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity představila německá společnost Evangelischer Verein zur Förderung der Initiativen gegen Arbeitslosigkeit Berlin-Steglitz e.V. (ve zkratce EVIGA). Jak vyplývá z jejího názvu, podporuje tato organizace nejrůznější iniciativy směřující ke snižování nezaměstnanosti. Činí tak rozšiřováním adekvátní informovanosti, účastí na projektech, seminářích i dalších setkáních realizovaných v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti a trhu práce. Podrobnější informace o této nevelké, ale agilní společnosti je možno nalézt na její internetové reprezentaci (www.eviga-ev.de). Jedním z posledních projektů, v němž se EVIGA postupně vypracovala na evropskou špičku v oboru, je příprava a realizace vzdělávacích kurzů pro nezaměstnané, a to s velmi specifickým zaměřením. Po pečlivě provedeném výběru jsou vhodní uchazeči školeni k budoucímu osobnímu doprovodu seniorů. Nejedná

25


se tedy o průpravu ke klasickému poskytování zdravotnických či sociálních služeb – ta je nadále doménou systému odborného školství. Jde o zřejmou nadstavbu v této oblasti, zaměřenou na podporu plnohodnotného života člověka i ve vyšším věku, např. v podobě společných návštěv kulturních či sportovních podniků, vycházek, výletů, posezení v restauracích nebo klubech, ovšem i asistenčního doprovodu při vyřizování osobních záležitostí na poštovních a jiných úřadech atd. O potřebnosti a významnosti právě těchto humanitárních služeb v budoucí Evropě nelze pochybovat. Statistické údaje naznačují, že zde kolem roku 2050 překročí podíl pětašedesátiletých a starších lidí v populaci magickou hranici 50 %. Co se samotného kurzu týká, rozšířil se postupně z 230 na standardních 282 vyučovacích jednotek, přičemž 80 hodin z tohoto počtu je věnováno praktiku vykonávaném v domech seniorů a příslušných denních stacionářích. V pečlivě zpracovaném studijním plánu (vedení berlínské společnosti nezištně naší fakultě darovalo jeho anglickou i německou verzi, český překlad byl pořízen péčí oddělení pro zahraniční vztahy) je zastoupena široká škála předmětů, která studujícím umožňuje dobrý vhled do bio-psycho-socio-duchovního světa seniorů a vybavuje je kompetencemi pro výkon náročných činností integrovaných v pojmu doprovod. Celý projekt byl již v praxi důkladně odzkoušen, a to v Berlíně, na Maltě a v polském Kolobrzegu. První stovky absolventů se po absolutoriu zapojují do práce. Reference jsou dobré, paradoxně toto tvrzení podporuje i skutečnost prodlužující se čekací doby na přijetí do kurzů. Závěrem vyjadřujeme přesvědčení, že činnost společnosti EVIGA může být pro ZSF JU vítanou inspirací. Právě v současném období napjatých vztahů na trhu práce by bylo jistě přínosné a záslužné uskutečnit v Jihočeském kraji obdobný kurz (např. s označením Doprovod seniorů) pro vhodné uchazeče o zaměstnání. Ve spolupráci s Úřadem práce v Českých Budějovicích je však nejprve třeba dobře zpracovat projekt, v němž rozhodně nesmí chybět realistické zajištění financování jak vlastního kurzu, tak zejména následných činností doprovodu. EVIGA je připravena poskytnout české straně potřebnou odbornou i metodickou pomoc. Dieter Windisch a Jaroslav Hála EVIGA a katedra právních oborů, řízení a ekonomiky

VOX POPULI

PŘIPOJ SE? Hmmm, dík.

D

26

íky programu Make a Connection – Připoj se – společného programu Nadace rozvoje občanské společnosti a společnosti Nokia jsme jako skupina mladých lidí získali téměř 30 000 Kč na svůj projekt Žabky. O našem projektu je v tomto vydání již psáno – uspořádali jsme pro program Pět P, který je realizován při ZSF JU, víkend s dětmi v Prachaticích a tři tematická odpoledne. S odstupem času mohu říci, že to byly nadmíru povedené akce. Program Připoj se tak mladé lidi zbavuje výmluv a racionalizací pro svou neaktivitu, neb napsání projektu a jeho realizace je postavena na poměrně jasných a jednoduchých pravidlech. Ta slouží v největší míře jako opora pro dokončení projektu v jeho zamýšlené podobě. Kdo není zrozen jako systematik, bude jim za to neskonale vděčný. Na internetových stránkách www.pripojse.cz naleznete informace o podmínkách podávání projektů. Již 9. ročník bude vyhlášen v lednu roku 2010. Dále zde naleznete informace o již

QUO VADIS prosinec 2009 VOX POPULI

uskutečněných projektech a získáte tím představu, co vše se nechá vymyslet a dovést do konce. Samotné spektrum projektů je živnou půdou pro tvůrčí fantazii – od aktivit sociálně zaměřených (tábory, víkendy, preventivní akce), kulturních (koncerty, multikulturní dny), zájmových (sraz automobilových veteránů), po ekologicky orientované (sázení stromů). Podmínkou, kterou bych označil raději jako zásadu a jednu z hlavních myšlenek programu, je neziskovost projektu, a tak není možné v rozpočtu počítat s odměnami pro tým, který je minimálně pětičlenný. Co však program Připoj se vám, dle mé zkušenosti, může přinést? Uskutečnění vašich plánů, školení pro hlavního řešitele projektu (dvě víkendová setkání pořádaná ve spolupráci s Prázdninovou školou Lipnice), zkušenosti s realizací projektu, navázání další spolupráce (s programem Připoj se či s lidičkami z jiných projektů). Vyzkoušejte, uvidíte. V případě vašeho zaujetí, ať již s příměsí pochybnosti či ostychu, se na mě můžete obrátit s žádostí o více informací z mé osobní zkušenosti. Rád vám odpovím, neboť si myslím, že myšlenku, kterou tento program nese – aktivní občanství a šíření pozitivní změny (světla) ve společnosti skrze mladé lidi – je třeba předávat dále. Děkuji Make a Connection – Připoj se, společnému programu Nadace rozvoje občanské společnosti a společnosti Nokia, programu Pět P v ČB při ZSF JU a světlonošům z projektu Žabky (všichni jsou či byli studenty ZSF) – Petra Jansová, Zdeněk Gloz, Adélka Bartesová, Pavla Valentová, Lucka Hořáková, Terezka Brožová. Ať se daří. Jan Talich

NeTŘÍDĚNÍ ODPADŮ!?

Z

kusme se nejdřív jen tak malinko zamyslet, co pro nás třídění odpadů znamená, zda je to dobrá věc a k čemu slouží? A teď si zkusme férově odpovědět – třídím odpad? Alespoň ten základní? Vše se odvíjí od společnosti, ve které žijeme. Naše společnost je spotřební, konzumní, co nejvíce nakoupit za nejlepší cenu, klidně i nepotřebné hlouposti, protože to potřebné většinou všichni máme. Bohužel mnoho lidí hledá štěstí a řeší problémy nakupováním a následným vyhazováním. Raději se ani nepokoušejme srovnat množství odpadu, které vyprodukovali naši rodiče, když byli mladí, natož naši prarodiče. Jen množství odpadu v PET lahvích se u nás ročně zvýší o několik tisíc tun. Byli jste někdy na skládce? Vřele doporučuju, pro mě velice depresivní místo. Měli bychom se nakonec shodnout, že třídit a znovu využít odpad je potřeba. Jenže v současné době tato činnost neumí dobře vydělávat, mnohdy spíš prodělává. Můžeme zde hledat příčiny pasivního přístupu ke třídění? Jak je možné, že se vyplácí surovinu opět vytěžit a technologicky zpracovat než jednoduše udělat ze starého obalu nový? Odpovědí je mnoho, ale v každé bude velká firma a velké peníze. Je to podobné jako s naftou. Proč se stále vyrábějí neekologická auta na naftu a benzin, nafta stále zdražuje a zvyšuje se těžba, když už je vymyšleno a vyzkoušeno několik ekologičtějších technologií využití energie pro osobní automobily, jež by ropu nahradily? Z toho vyplývá, že odpad třídí lidé, kterým nezáleží na penězích, ale na přírodě, na čistotě a zdraví kolem nás. Jsou to lidé nesobečtí, protože jim nezáleží jen na nich a jejich pohodlí, ale i na ostatních a Zemi, která je drancována, vysávána a nic z toho, co my si bereme, nevracíme. Myslím, že právě tito lidé by víc než kde jinde měli být zde, na Zdravotně sociální fakultě. Neučíme se tu, jak vydělávat velké peníze, ale jak pomáhat druhým. Naše povolání by mělo být posláním, ono nikdy nic není dokonalé, ale tohoto společného

27


ducha bychom si měli udržet. Ztrácí-li se, ať už mezi studenty nebo vyučujícími, měli bychom za něj bojovat, a ne jen tiše pozorovat, jak se kontejner na smíšený odpad plný plastu a čistého nepopsaného papíru ztrácí mezi ostatními na skládce. Buďme aktivní a iniciativní, nelíbí-li se nám něco, řekněme to nahlas! V pondělí ráno v 7.40 přijdeme do třídy na Uranu na etiku, což se zrovna hodí. A co tu nevidíme? Malinký koš pod umyvadlem, který je především na slupky od banánů a posmrkané kapesníčky, byl nacpaný asi deseti „PETkama“. Chudák, taková nespravedlnost. Muselo to tam zůstat nejspíš z víkendu, z dálkového nebo kombinovaného studia, kam by mohli chodit třeba i naši rodiče. Tím chci jen říct, že ne vždy bychom se měli řídit jejich příkladem, ale třeba v tomto případě bychom měli jít příkladem my jim. No a jak to tedy nakonec funguje u nás na fakultě? S tříděním odpadků podle mě žádná sláva a s tím ostatním taky nic moc. Myslíte si, že by tu nádoby na tříděný odpad měly být, že jsou tu správně? Znám někoho, kdo si myslel, že ano, a zasadil se o to, aby tu byly. Nebyl však pochválen, protože studenti třídit nezačali a zdálo se vše být zbytečné. Zkusme si každý definovat pojem spravedlnost. Těžké, že? Nespravedlnost jde líp. To byl ten „malinkej koš nacpanej PETkama“. Ale dost o tom, co bylo. Můžeme se z toho poučit, ale důležité je to, co přijde. Vlastně my už jsme přišli, ale měli bychom také ukázat, že tu jsme a vzít taky trochu opratě kočáru, ve kterém se vezeme, do svých rukou. Přidá se někdo? Buďme trochu aktivní, můžeme ovlivnit, co se bude dít, co s námi bude jak v životě studentském, tak v tom následujícím. Dveře jsou odemčené, je jich dokonce i více na výběr, jen vzít za kliku a nakročit. Pan Poustevníček

Máte-li stížnosti, problémy, nápady, jak je vyřešit, jak něco zlepšit nebo nového prosadit, chtěli byste sem něco napsat, poučit nás nebo vzkázat, neváhejte a napište nám na adresu zřízenou a využívanou studentskou částí redakce: [email protected]!!!

MALÝ „ODPADNÍ“ PRŮZKUM 1. Třídíte doma odpad? 2. Využíváte možnosti třídění odpadu na fakultě? 3. Považujete možnosti pro třídění odpadu na fakultě za dostatečné? Pokud ne, co byste změnili? Mgr. Josef Hošek 1. Třídíme, protože před námi máme všechny druhy kontejnerů včetně těch na elektronický odpad. 2. Na fakultě ne, protože tady žádný odpad neprodukuji, odučím a hned jdu pryč, popř. kelímky od kávy vyhazuji do běžného koše. 3. Nemohu posoudit. doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc. 1. Odpad doma třídíme běžně. 2. Já tady nemám příliš zbytků, až na papíry, které vyhazuji zvlášť. 3. Myslím si, že možnosti k třídění jsou na fakultě dostatečné.

28


Mgr. Petra Zimmelová, Ph.D. 1. Třídím, ale sebekriticky musím přiznat, že ne úplně ideálně, tzn, že třídím základ – plasty, sklo, papír a směsný odpad. Nejsem schopna dopracovat se k třídění detailů, jako jsou hliníková víčka atd. Vzhledem k tomu, že máme před domem kontejnery na tříděný odpad, nečiní mi třídění problém. 2. Využívám, v případě, že mám plast nebo sklo, tedy i u nás v suterénu máme speciální koše na třídění skla a plastu. Odjakživa využívám variantu krabice pod stolem, kam odkládám papíry, to, co bylo špatně, a používám natisknuté papíry znovu, tedy se snažím být šetrná. 3. Řekla bych, že v tuto chvíli je to lepší než nic. Ale na druhou stranu musím říct, že student i pedagog je tvor líný a že proto, aby třídil, by potřeboval mít koš přímo na učebnách. Protože, než by došel s plastovým kelímkem do speciálního koše, je snadnější dojít do běžného odpadkového koše. Ing. Ondřej Kroutil 1. Třídím. 2. Využívám nepravidelně, tedy někdy, když se mi nechce, hodím vše do jednoho koše. 3. Myslím si, že jsou dostatečné, jen si nejsem jistý, zda jsem viděl koše na baterie, doplnil bych tedy tyto. Stanislava Lebedová, 1. SP – vychovatelství 1. Ano. 2. Určitě. 3. Myslím si, že dostatečné. Lucie Lindmajerová, 2. RPBN 1. Třídíme. 2. Využívám, určitě. 3. Ano, považuji. Veronika Riganová, 2. PSP 1. Doma třídím odpad. 2. Na fakultě možnost využívám. 3. Považuji za dostatečné, jen je někdy obtížné koše najít. Zuzana Bartesová, 2. RPBN 1. Ano. 2. Ano, využívám, jen např. kelímky od jogurtu házím do běžného koše. 3. Myslím si, že ano, jen bych je přivítala na viditelnějších místech. Anna Staníková, 2. RPBP

29

QUO VADIS prosinec 2009 VADEMECUM

PREZENTACE STUDIJNÍCH OBORŮ ZSF JU BAKALÁŘSKÉ Studijní program Rehabilitace • Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory (prezenční i kombinované studium) – umožní absolventovi získat potřebné vědomosti a dovednosti ze zdravotnických, sociálních, právních, humanitních a speciálně pedagogických oborů, které jsou potřebné pro pracovníka ve zdravotně sociální oblasti. • Prevence a rehabilitace sociální patologie (prezenční studium) – připraví odborníky schopné zvládat konkrétní preventivní a rehabilitační činnosti v oblasti sociálněpatologických fenoménů. Studijní program Ošetřovatelství • Všeobecná sestra (prezenční i kombinované studium) – po absolvování tohoto studijního oboru získají absolventi se souhlasem MZ ČR oprávnění vykonávat zdravotnické povolání bez odborného dohledu. • Porodní asistentka (prezenční i kombinované studium) – po absolvování tohoto studijního oboru získají absolventi se souhlasem MZ ČR oprávnění vykonávat zdravotnické povolání bez odborného dohledu. Studijní program Specializace ve zdravotnictví • Fyzioterapie (prezenční studium) – po absolvování tohoto studijního oboru získají absolventi se souhlasem MZ ČR oprávnění vykonávat zdravotnické povolání bez odborného dohledu. • Radiologický asistent (prezenční i kombinované studium) – absolvent je zdrav. pracovník, vykonávající náročné práce v oborech: radiodiagnostika, radioterapie, nukleární medicína. • Zdravotní laborant (prezenční studium) – po absolvování tohoto studijního oboru získají absolventi se souhlasem MZ ČR oprávnění vykonávat zdrav. povolání bez odbor. dohledu. • Zdravotnický záchranář (prezenční studium) – po absolvování získají absolventi prezenčního studia se souhlasem MZ ČR oprávnění vykonávat zdrav. povolání bez odbor. dohledu. • Nutriční terapeut – absolventi budou schopni pracovat v oblasti klinické výživy jak ve zdravotnických, tak i v lázeňských i sociálních zařízeních. Se souhlasem MZ ČR budou oprávněni vykonávat zdravot. povolání bez odb. dohledu. Studijní program Veřejné zdravotnictví • Ochrana veřejného zdraví (prezenční studium) – studium poskytne studentům vzdělání zaměřené na problematiku ochrany a podpory veřejného zdraví. Absolventi získají se souhlasem MZ ČR oprávnění vykonávat zdravotnické povolání asistenta ochrany veřejného zdraví. Studijní program Ochrana obyvatelstva • Ochrana obyvatelstva se zaměřením na chemické, biologické, radiologické a jaderné noxy a výbušniny (prezenční i kombinované studium) – student získá potřebné znalosti v problematice krizového managementu se zaměřením na mimořádné události a krizové situace, a to především ve vztahu k chemickým, biologickým, radiačním, radiologickým a výbušným noxám.

30


Studijní program Sociální politika • Sociální práce ve veřejné správě (kombinované studium) – cílem studijního oboru je připravit vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance pro profese v sociální práci ve veřejné správě ve všech jejích oblastech, tj. sociálního zabezpečení státní správy, veřejné správy a v poradenství v sociálním zabezpečení. Studijní program Speciální pedagogika Speciální pedagogika (prezenční studium) – cílem studijního oboru je vybavit absolventy znalostmi v oblasti spec. pedagogiky a příbuzných oborů, které jim umožní pokračovat v navaz. magisterských studijních oborech v rámci stud. programu Speciální pedagogika, jehož absolvování je nezbytným předpokladem pro získání kvalifikace speciálního pedagoga (dle § 18 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících). • Speciální pedagogika – vychovatelství (prezenční studium) – cílem studijního oboru je připravit kvalifikované pedagogické pracovníky pro uplatnění jak v profilových oblastech profesního života, tak i pro uplatnění v současné společnosti založeném na znalostech a celoživotním učení. •

NAVAZUJÍCÍ MAGISTERSKÉ Studijní program Rehabilitace • Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory (prezenční i kombinované studium) – možnosti uplatnění absolventa jsou ve zdravotně sociálních zařízeních – ambulantních a ústavních, v orgánech státní správy a samosprávy, v nestátních neziskových organizacích a v pedagogických zařízeních. Absolvent splňuje podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kvalifikační předpoklady pro výkon práce sociálního pracovníka. Studijní program Ošetřovatelství Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech (prezenční i kombinované studium) – studijní program je členěn do modulů. Ve čtyřech povinných modulech studenti získají vědomosti a dovednosti pro pedagogickou, vědeckou, manažerskou práci v oboru ošetřovatelství. Ze tří povinně volitelných odborných modulů, tj. Ošetřovatelské péče v pediatrii, ve vnitřním lékařství a v chirurgii, si student zvolí jeden, který pak určuje jeho odborné zaměření.

•

2500 2035 2000

2042

1863

1758 1526

1500

1192 826

1000 656

524 415

500

/0 9 08 20

/0 8 07

/0 6

/0 7

20

06 20

05 20

/0 5 04 20

/0 4 03 20

/0 3 02

/0 1

/0 2

20

01 20

00 20

99

/0 0

0

19

Studijní program Veřejné zdravotnictví Odborný pracovník v ochraně veřejného zdraví (prezenční studium) – studium poskytuje studentům vysoce kvalifikované vzdělání zaměřené na problematiku ochrany a podporu veřejného zdraví. Absolventi tohoto stud. oboru jsou oprávněni vykonávat zdravotnické povolání odborného pracovníka v ochraně veřejného zdraví. •

Studijní program Ochrana obyvatelstva • Civilní nouzová připravenost (prezenční i kombinované studium) – je oborem zahrnujícím souhrn civilních řídicích, plánovacích a kontrolních procesů a vazeb, které správní úřady, orgány samosprávy a k tomu určené instituce připravují pro řešení mimořádných událostí a krizových situací.

Počet studentů ZSF JU v letech 1999–2009

31


ÚSTAV SOCIÁLNÍ PRÁCE (www.zsf.jcu.cz/struktura/katedry/usp) Centra Centrum bioetiky Centrum práv dítěte Centrum prevence civilizačních chorob Centrum prevence úrazů, násilí a společensky nežádoucích jevů Centrum rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Centrum Zoorehabilitací Dobrovolnický program v Nemocnici České Budějovice, a. s. Pět P Regionální laktační centrum Univerzitní centrum pro seniory PATUP Projekty Projekt „Používání Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví“ Dobrovolnictví Na ZSF JU máte také možnost se zapojit jako dobrovolník do některého z dobrovolnických programů. Úvodem bychom vám rádi nastínili, kdo to vlastně dobrovolník je. Použijeme k tomu definici, kterou jste možná už slyšeli, a pokud ještě ne, určitě ji brzy uslyšíte. Tak tedy: „Dobrovolníkem je každý, kdo ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu vykonává činnost ve prospěch jiných lidí.“ Pokud přemýšlíte, zda se stát dobrovolníkem, nabízíme vám několik dobrých důvodů, proč se do toho dát: získání neocenitelné praxe, dobrý pocit z pomoci druhým, navázání přátelství, uplatnění vlastních nápadů a zkušeností. V neposlední řadě vám to může pomoci k úspěchu při konkurzu na zahraniční stáž, při případném odvolání při přijímačkách na navazující studium nebo k přijetí do nového zaměstnání, a také lze na některých oborech uznat dobrovolnickou činnost v rámci odborné praxe, kterou na ZSF JU budete mít. Na naší fakultě je několik dobrovolnických programů, do kterých máte možnost se zapojit. Jsou realizovány Ústavem sociální práce ZSF JU. Dobrovolnický program Canisterapie je realizován centrem zoorehabilitací. Jako dobrovolník se zde může uplatnit každý, kdo nemá psa vhodného pro canisterapii. V rámci dobrovolnického programu lze pravidelně docházet do zdravotně sociálních zařízení (domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením apod.) nebo pomáhat s organizací jednorázových aktivit (např. vymýšlení programu pro klienty). Centrum rozvojové spolupráce a humanitární pomoci – hlavním úkolem centra je aktivní podpora, šíření osvěty humanitární pomoci a rozvojové spolupráce. A to nejen směrem ke studentům ZSF JU, ale také široké veřejnosti. Jde především o přednášky, semináře, konference a výstavy (vlastních fotek ze stáží studentů; výtvorů dětí z projektů, se kterými mají studentky zkušenosti ze svých stáží). Dobrovolnický program v Nemocnici České Budějovice, a. s., vám nabízí možnost uplatnit se jako společníci pacientů. Můžete jim zpříjemnit dlouhé chvíle na lůžku (povídání, procházky, společenské hry, četba, ...). V současné době dobrovolníci působí na onkologickém oddělení a 2. oddělení následné péče. Několikrát za rok se také pořádají jednorázové akce, např. tvořivá odpoledne, koncerty a besídky spojené se zpíváním a rozdáváním drobných dárečků.

32


Univerzitní centrum pro seniory PATUP vám nabízí možnost zapojit se jako trenéři paměti seniorů, lektoři při tvořivých aktivitách či pomocníci při veřejných sbírkách a informačních kampaních týkajících se Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Součástí centra je i Dobrovolnický program v Domově pro seniory Máj, p. o., kam můžete docházet pravidelně vyplnit volný čas seniorů nebo se zapojit do jednorázových akcí – např. Mikulášská besídka. Centrum prevence civilizačních chorob – v centru je klientům poskytováno bezplatné individuální poradenství, které je zaměřeno na vyšetření rizikových faktorů životního stylu. Bezplatné vyšetření zahrnuje zjištění hodnoty krevního cukru, celkového cholesterolu, analýzu stravovacích návyků s možným doporučením ke změně. Klientem může být kdokoli od 18 let věku. Pět P je sociálně preventivní program založený na kamarádství dospělého dobrovolníka a dítěte. Jedná se například o děti s výchovnými problémy, se zdravotním postižením nebo jinak znevýhodněné. Dvojice pak spolu tráví 2 až 3 hodiny týdně podle svých představ (hraním her, sportováním, …). Několikrát do roka se můžete zúčastnit společných víkendů kamarádských dvojic a také se pravidelně pořádají sportovní a jiná odpoledne. Centrum prevence úrazů, násilí a společensky nežádoucích jevů Sekce prevence společensky nežádoucích jevů – Aktivity zahrnují tvorbu a realizaci preventivních programů zaměřených na problematiku HIV/AIDS a obchod s lidmi a další prevenci vybraných společensky nežádoucích jevů. Přednášková činnost je realizována zejména pro žáky základních škol, studenty středních škol a veřejnost. Sekce prevence úrazů – Hlavním cílem projektu je snižování rizik a následků úrazů a otrav, a to zejména u nejrizikovějších věkových skupin (děti, dospívající, senioři) v Jihočeském kraji. Hlavní činností je příprava a aplikace preventivních programů se zaměřením na nejaktuálnější oblasti v jednotlivých věkových skupinách, vydávání metodických a preventivních materiálů. Cílem preventivních programů je zejména zvýšení informovanosti a praktické dodržování zásad bezpečného chování.

AKADEMICKÝ SENÁT & STUDENTSKÁ RADA

N

ěkolikrát jsme v loňském roce slyšeli o Akademickém senátu vzhledem k tomu, že probíhaly volby jak do senátu fakultního, tak do senátu univerzitního. Pro ty, kteří pozapomněli, osvěžím jen pár základních informací, které bychom mohli znát. Akademický senát reprezentuje akademickou obec každé fakulty a je jejím samosprávným zastupitelským orgánem; na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity (dále jen ZSF JU) sestává z 13 členů – 8 akademických pracovníků a 5 studentů. Senát je vlastně jediným orgánem vysoké školy, ve kterém mohou studenti svým členstvím přímo ovlivňovat její chod. Ostatní orgány vysoké školy mohou vykonávat své funkce buď z jejího pověření, či alespoň s jejím vědomím. Z řad studentů jsou to – Lucie Hořáková, Kateřina Joudalová, Lukáš Martínek, Pavel Scholz a Anna Staníková. Před volbami do senátu jsme vám slíbili, že se budeme snažit nejen v senátu sedět a pasivně zvedat ruku k odhlasování různých potřebných dokumentů, ale že se zároveň budeme snažit prezentovat názor nás = vás, studentů, a to se snažíme dodržet, jak jen to je v našich možnostech.

33


Další důležitou součástí univerzity je Studentská rada, o níž je radno zmínit pár slov. Studentská rada je poradním orgánem rektora na naší univerzitě, fungující od roku 2005 a její funkce zahrnují zejména sledování problémů studentů JU a jejich následné řešení, organizování studentského hodnocení výuky v rámci JU, podílení se průběžně na zlepšování studia, zprostředkování informací studentům a zapojení se či pořádání různých akcí pod záštitou univerzity atd. Členy Studentské rady se automaticky stávají členové fakultního i univerzitního senátu. Za naši fakultu jsou to výše zmínění spolu s Pavlem Fošumem, který je členem univerzitního senátu. Na fakultě se děje spousta věcí, ale málokdy asi máte pocit, že do dění můžete aktivně zasáhnout i vy sami. Slyšela jsem několik vašich názorů, postojů a zajímavých nápadů, ale pokud mě paměť neklame, nebyla v poslední době možnost vaší bezprostřední komunikace s námi – vašimi zástupci, proto bychom rádi zprostředkovali vzájemná setkávání po určité době, kde budete mít prostor nám sdělit zmíněné návrhy, postoje atd., rádi vás vyslechneme a pokusíme se zamyslet nad tím, zda by byla možnost některý z vašich směrodatných nápadů zrealizovat. Buďte tedy ve střehu a podělte se! Cesta je vám otevřená, tak si ji sami zbytečně nezavírejte. Podrobnější informace: Akademický senát ZSF JU – http://www.zsf.jcu.cz/struktura/akademicky-senat Studentská rada JU – http://studrada.jcu.cz/ Anna Staníková, 2. RPBP

Vzhledem k tomu, že jsou zasedání senátu veřejná, můžete se přijít podívat kdykoliv i vy!!!

EXCLUSIUV

PROFESSIONALS AND FAMILY CONFERENCE USA, 18.–21. ČERVNA 2009, OHIO, CINCINNATI

D

vacet pět let činnosti Sdružení rodin s onemocněním spinální svalové atrofie (FSMA www.fsma.org) ve Spojených státech vyústilo v doposud největší a ve svém oboru ojedinělou výroční konferenci za účasti předních světově uznávaných odborníků, lékařů, vědců, fyzioterapeutů, psychoterapeutů a dalších členů multidisciplinárního týmu SMA a celých rodin, kde se toto velmi závažné progresivní a doposud nevyléčitelné onemocnění vyskytuje (900 účastníků, z toho 240 specialistů a odborníků). Spinální svalové atrofie (Spinal Muscular Atrophy – SMA) zahrnují skupinu geneticky podmíněných onemocnění, jejichž podkladem je degenerace motorických buněk předních rohů míšních, případně motorických bulbárních jader. Postižení periferního motorického neuronu se projevuje areflexií, svalovými hypotrofiemi, hypotoniíí, fascikulacemi, fibrilacemi a u chronického postižení i denervačními projevy. Podle věku vzniku, rychlosti progre-

34

QUO VADIS prosinec 2009 EXCLUSIV

se, lokalizace maxima postižení a způsobu dědičnosti se rozlišují proximální svalové atrofie a distální spinální atrofie. Proximální spinální svalové atrofie s maximem postižení kořenového svalstva se podle rychlosti progrese dělí na akutní, přechodnou a chronickou formu. Rozlišujeme 4 typy: • typ I – akutní infantilní forma (Werdnigův-Hoffmannův syndrom); • typ II – přechodná pozdně infantilní forma (chronický typ Werdnigovy-Hoffmannovy choroby); • typ III – juvenilní či časně adultní forma (Kugelbergův-Welanderové syndrom); • typ IV – vlastní adultní forma (Aranův-Duchenneův syndrom). Distální spinální svalové atrofie tvoří zvláštní skupinu onemocnění s převahou klinického postižení na akrálních svalových skupinách končetin. Mají většinou benigní průběh, nemocné výrazněji nerestringují ani nezkracují jejich věk. Ke klinické manifestaci dochází od raného dětství až po dospělost. Zástupci Kolpingovy rodiny Smečno, kde již od roku 2007 obdobné sdružení rodin v České republice pracuje v projektu Podpora rodin s onemocněním SMA, byli do USA pozváni partnerskou organizací a této konference se zúčastnili. Model konference byl zajímavý především tím, že v průběhu celého programu měly rodiny neformální možnost diskutovat s lékaři a odborníky v oboru SMA. Relay race SMA A taktéž odborníci velmi intenzivně vyhledávali rodiny s velkým a upřímným zájmem o denní zkušenost života s tímto závažným nevyléčitelným onemocněním ve snaze co nejlépe porozumět dětským pacientům se SMA. Po příjezdu do hotelového komplexu Hyatt Regenty v Cincinnati, kde konference po dobu 4 dní probíhala, jsme byli mile přivítáni organizačním týmem Family of SMA a při prvním neformálním setkání proběhla již tradiční akce – relay race – štafetový závod zástupců odborné části a samotných dětí na mechanických nebo elektrických vozících. Atmosféra byla velmi příjemná a samotní lékaři a vědci s uznáním dávali najevo, že není vůbec jednoduché se takto pohybovat. Program byl velmi bohatý a již další den začínal od ranních hodin po úvodním shrnutí 25leté činnosti FSMA zajímavými workshopy. Pro rodiče s dětmi s různými typy SMA (I–III) byly připraveny bloky sdílení zkušeností se zástupci rodin s možností živé diskuse a aktuálních témat. Workshopy: Sdílení SMA dle stupně postižení (I-III) se zástupci rodin Paliativní péče Prarodiče a jejich sdílení s rodinami Dospělí se SMA – životní zkušenosti Proces vyrovnávání s onemocněním Diskuse dětí se SMA – vyrovnávání se s onemocněním Diskuse dětí – sourozenců a blízkých o procesu vyrovnávání se s onemocněním v rodině Fundraising během finanční krize FSMA Odborné bloky: Fyzioterapie – průvodce rodičů světem terapie jejich dětí – Karen Patterson, PT, University of Wisconsin Fyzioterapie – udržujme naše děti v pohybu – Carrie Barlage, MSPT, fyzioterapeutka Perlman Center a Children ATRI Pediatric Auatic Therapy

35


Aquaterapie s mnoha praktickými ukázkami ve videosekvencích nebo v bazénu – Carrie Barlage, MSPT, fyzioterapeutka Perlman Center a Children ATRI Pediatric Auatic Therapy Život s tracheotomií – přijmout závažné rozhodnutí – Richard Shell, M. D., Nationwide Children´s Hospital, Columbus Ortopedická péče – John Grayhack, M. D., Children´s Memorial Hospital, Chicago, Dr. Brian Snyder, M. D., Children´s Hospital, Boston Počítač a handicap – Beth McCarty, clinical director Aaron W. Perlman Center, Cincinnati Přizpůsobení hraček pro dětské pacienty Nutriční výživa pro pacienty se SMA – Brenda Wong, M. D., Cincinnati Chil- Carrie Barlage, MSPT, fyzioterapeutka Perlman Center a Children ATRI Pediatric Auatic Therapy dren´s Hospital Respiratorní péče – Mary Schroth, M. D., University of Wisconsin School of Medicine Jógaterapie pro SMA – Anne Buckley-Reen, dětská fyzioterapeutka s 28letou klin. praxí Sociálně-právní poradenství pro rodiny – Richard Dusterberg, J. D., Ph.D. Zplnomocnění práv dítěte – jste prvním a nejlepším zastáncem svého dítěte Elektrický stander je unikátní kompenzační pomůckou. Dětí na něm bylo mnoho a nesčetná pozitiva, která nabízí, jsou na místě. Rádi bychom prostřednictvím firmy Ortoservis v ČR domluvili spolupráci, aby i naše děti mohly z podpory veřejného zdravotnictví stander využívat. Např. po dobu výuky ve škole přispívá stander k prevenci zakřivení páteře a oddaluje tak zdravotní komplikace, které naše děti čekají (www.standingdani.com).

36


V poslední diskusi byly předneseny zprávy z nejnovějších výzkumů, především studií CARNI-Val, s pozitivními výsledky. Měli jsme možnosti seznámit se s Dr. Kathrin Swoboda – z týmu specialistů z Univerzity Utah School of Medicíne – http://medicine.utah.edu/neurology/research/swoboda/. Dále pak probíhala velmi plodná diskuse, která vyústila v souhlas s překlady odborných textů k SMA do českého jazyka, aby naši pacienti a jejich rodiny měli co nejvíce kvalitních informací o nemoci, genetice, terapii SMA. Byla zahájena léčba kmenovými buňkami u SMA I. typu, zatím však nejsou výsledky. Dr. Louise Simard (Head of Biochemistry and Medical Genetics, University of Manitoba Canada) přislíbila účast na konferenci příští rok na Zdravotně sociální fakultě JU v Českých Budějovicích, http://www.umanitoba.ca/faculties/medicine/units/biochem/faculty/facultylists.html Dr. Mary Schroth, University of Wisconsin School of Medicine and Public Health, dala také souhlas s překladem své nové publikace pro FSMA – Respiratorní péče o pacienty se SMA, http://www.fsma.org/FSMACommunity/MedicalIssues/Respiratory/. Přítomná byla Dr. Brunhilde Wirth z Německa – Kolína nad Rýnem, Institute of Human Genetics at the University Hospital of Cologne, která ve svém týmu mezi prvními zkoušela studii Carni-Val a studie dále trvají. Byla mile potěšena slyšet přímo od rodin, že existují pozitivní výsledky, my sami jsme toho svědky u dcery Anny se SMA II. Valproát a Carnitin bere již 2,5 roku a její stav je zlepšený, http://www.uk-koeln.de/humangenetik/index_frames.en.html?institut/wir/index.en.html „Němečtí vědci z univerzity v Kolíně nad Rýnem zjistili, že mohou zvýšit produkci plně funkčního proteinu SMN podle genu SMN2 až na čtyřnásobek původních hodnot, když podají pacientům lék Valproát používaný už dlouhá desetiletí pro léčbu epilepsie. Po pokusech, které prokázaly tento efekt v laboratorních podmínkách na nervové tkáni z pacientů postižených spinální svalovou atrofií, přistoupil tým vedený Brunhildou Wirthovou ke klinickým zkouškám. Nejprve byly provedeny testy účinnosti a bezpečnosti. Valproát byl při nich podáván deseti rodičům dětí stižených spinální svalovou atrofií. U všech byla zjištěna zvýšená produkce plně funkčního proteinu SMN podle genu SMN2. Následovaly testy, při nichž dostávalo valproát dvacet pacientů se spinální svalovou atrofií. U sedmi došlo k průkaznému zvýšení koncentrace proteinu SMN2 v krvi. Zatím ale není jasné, zda dochází ke stejnému zvýšení produkce proteinu SMN i v neuronech míchy. Právě to rozhodne o tom, zda valproát dokáže alespoň zpomalit postup spinální svalové atrofie.“ Představen byl také nový standardizovaný dotazník týmu Dr. J. W. Varniho PedsQl – Neuromuscular modul, který významně přispěje k hodnocení kvality života v prováděných výzkumech dětských pacientů. V současné době pracujeme na překladu a procesu schvalování pro užití v českém jazyce prostřednictvím Mapi Research Institute in Lyon, France. Velmi pozitivní bylo také naše setkání se zástupci německých organizací SMA – INICIATIVE a SMA – Deutschland, se kterými jsme již delší dobu v kontaktu, a je možné se účastnit také jejich konferencí a setkání, pořádanými každý rok v Německu, http://www.initiative-sma.de/menu/menu.php?archiv=0; http://www.sma-deutschland.de/. Večery patřily celým rodinám a odborníkům k neformálním diskusím a rozhovorům. Karneval, večerní banket a tzv. tichá aukce, kde mohly prostřednictvím dárků pro děti přispět na činnost Family of SMA i jednotlivé rodiny, byly zpříjemněním celé akce a my jsme velmi obohaceni odjížděli s mnoha kontakty a chutí do další práce zpět do Evropy. Helena Kočová za tým KR Smečno a Projektu Podpora rodin s onemocněním SMA

Myslím, že by bylo dobře zorganizovat takovou konferenci u nás v Č. Budějovicích. Kdyby se toho ujala naše fakulta – to by byla BOMBA!!!! Myslíš, že bychom na organizaci dali dohromady nějaké finance? Přihlas se, navrhni, nabídni. Fakt uděláme prima akci!

37

QUO VADIS prosinec 2009 NOTA BENE

NAŠI STUDENTI V AFRICE A NA UKRAJINĚ Cesty na jih… Na stránkách bulletinu Quo vadis jsme měli možnost několikrát se setkat se zprávami o do jisté míry snad stále ještě exotikou vábících možnostech studentských stáží např. v Zambii (QV 1/2008), Namibii či možná na méně atraktivní, ale o to potřebnější Ukrajině (QV 1/2009). Studenti a vyučující Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích dokázali v této souvislosti shromáždit nejenom velké množství písemných materiálů, ale i fotografické dokumentace, která neobyčejně sugestivně, poetizací často nepříliš na první pohled poetického seznamuje se zdravotní a sociální problematikou jižní části afrického kontinentu (k už zmíněným destinacím přibyla v poslední době i Jihoafrická republika), kde se už od r. 2002 odbývají stáže studentů ZSF JU, ale v poslední době i takřka za humny našeho státu – Ukrajiny. Není proto divu, že se zrodila myšlenka na knižní prezentaci těchto studentských aktivit, jejich zařazení do rámce pomoci africkým i dalším státům v měřítku České republiky, kdy nedílnou součástí publikace, možná ale zcela zásadní, se staly fotografie pořízené během všedních dní, kdy se Zdravotně sociální fakulta JU, ale především její reprezentanti-studenti zapojovali do jednotlivých akcí humanitární pomoci ve zdravotní a sociální sféře. Vpravdě společným úsilím v textu knihy na různých místech jmenovaných, ale zároveň neméně efektivní přímou pomocí či zapůjčenými materiály, zejména fotografiemi ze soukromých archivů, i těch jmenovitě neuvedených vzniklo dílo, na které může být Zdravotně sociální fakulta JU a její akademická obec právem hrdá. Reprezentativní publikace editorů Adély Mojžíšové a Miloše Velemínského Děti – naděje afrického kontinentu s podtitulem Očima studentů Zdravotně sociální fakulty JU (Triton, Praha 2009) je v tom nejlepším smyslu slova literaturou faktu, faktem, který se stal literaturou. Paralelně s českou jazykovou verzí byla vypravena i anglická jazyková mutace: CHILDREN – THE HOPE OF THE AFRICAN CONTINENT, As seen by the students of the Faculty of Health and Social Studies of the University of South Bohemia in České Budějovice. Nutno podotknout, že se jedná o publikaci Centra rozvojové spolupráce a humanitární pomoci při Ústavu sociální práce Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, jež byla vydána za grantové podpory MŠMT ČR v rámci rozvojového projektu „Ústav sociální práce – koncepce rozvoje“ č. RP 09 6/8. Zážitky a fotografie studentů ZSF JU z pobytu v Africe a na Ukrajině, uveřejněné v publikaci, v metaforickém smyslu slova na věčnou paměť zachovávají budoucím dobrovolníkům informaci o všedních dnech části obyvatelstva afrického kontinentu v prvním desetiletí 21. století, té perspektivní části, která by mohla v blízké budoucnosti přinést svým domovům, zemi i světu přinejmenším více zdraví a sociálních jistot, pokud se jí podá ona příslovečná pomocná ruka, symbolicky ztvárněná na nejzazší straně publikace. A jaká je výzva těch, kteří vědí, těm, kteří možná ještě tápou: „Bez naděje a konce zrcadlí se někdy smutek a bolest v dětských očích. I když ještě neumějí zacházet s darem řeči, jejich oči mohou být výmluvné. Naopak radost v bezelstném dětském pohledu může být předzvěstí budoucí fungující, úspěšné a naplňující společnosti. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se k tomu snaží přispět aktivní účastí svých studentů a pracovníků v projektech, které jsou v této publikaci představeny. Bylo by skvělé v těchto aktivitách pokračovat. Prosíme proto případné další zájemce-dobrovolníky, aby se pokusili navázat na to, co jsme kdysi započali a dodneška se snažíme rozvíjet. Byla by škoda rozzářené dětské oči zklamat. Děkujeme.“ Jan Vitoň katedra filozofie a etiky v pomáhajících profesích Hanzelku se Zikmundem by to určitě taky potěšilo!

38

QUO VADIS prosinec 2009 SURSUM CORDAM

LEPŠÍ PENÍZE

V

průběhu letošní zimy jsem během jednoho pondělního vysílání Radiožurnálu zaslechl, jak nějaká dáma ze zimního střediska v Krkonoších, když byla tázána na možnosti ubytování v dané lokalitě, odpověděla, že návštěvníci velmi hojně navštívených prosincových svátečních dnů už odjeli, takže je nejenom dost levných pobytů, ale i těch za „lepší peníze“. Termín lepší peníze, který užila, mě zaujal. Zatím z praxe vím, že se užívá označení menší peníze (např. se říká „beru v novém zaměstnání menší peníze“ nebo se při nákupu, zpravidla po ránu nebo tam, kde platíte nízkou sumu, ale máte k dispozici jen bankovky vyšších hodnot – jinak řečeno „větší peníze“, můžete setkat s požadavkem, zda nemáte menší). Bez smyslu pro přenesení významu nelze vyhovět, protože rozměry bankovního papíru tisícovek, dvoutisícovek či pětitisícovek jsou stejné. Svého času se také užívalo, možná už jen jako archaismu, označení dlouhé peníze pro bankovky vyšších hodnot. Dále jsem pochopil, že peníze mohou být špinavé, a pak se – zákonům navzdory – musejí vyprat. Někdy mám pocit, že je někdo dokonce žehlí. Ovšem termín „lepší peníze“ jsem zaslechl poprvé. Nejenom že jsou si mezi sobě rovnými mnozí rovnější, jak se před časem beznadějně konstatovalo, ale už jsou i lepší peníze než běžné. Tak prosím pozor! Všichni, kteří se chystají k vyloupení banky, benzinové pumpy apod., mějte se na pozoru. Zjistěte si předem, zdali v objektu vašeho zájmu mají ty „lepší peníze“. Pro ty horší asi nemá cenu riskovat! (voň)

VARIA

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA – POTCHEFSTROOM FAKTA O JIHOAFRICKÉ REPUBLICE Jihoafrická republika dostala svůj název zcela oprávněně, nachází se totiž v samém jižním cípu afrického kontinentu. Neuvěřitelná rozloha země, 1 219 912 km², napovídá o neobvyklé rozmanitosti a charakteru krajiny a terénu (poušť Kalahari, náhorní plošina Highveld), zvláště pak když její podnebí ovlivňují dva velké oceány − na jihozápadě Atlantský a na jihovýchodě Indický. Právě díky tomuto rozmezí vstupuje země do světové historie již v r. 1487, kdy portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz doplul při své objevitelské cestě do Asie k břehům dnešního Kapska, k mysu Dobré naděje. Díky své poloze a bohatství přitahovala zájem mnoha evropských mocností, a proto také byla kolonizována Francouzi, Němci a hlavně Holanďany (Búry). Teprve jejich porážkou mohla vzniknout Jihoafrická unie pod koloniální nadvládou Britů (r. 1910). Právě v této době vrcholí rozvoj těžby diamantů (Kimberley, největší jáma vyhloubená člověkem) a jiných drahých kovů (Transwaal). Díky tomuto bohatství se stal Johannesburg centrem světového obchodu a svoji pozici si uchovává dodnes. Dalšími metropolemi jsou ještě Kapské Město s pozoruhodnou Stolovou horou a hlavní město JAR Pretoria. JAR představuje v rámci afrického kontinentu stabilně jednu z nejvyspělejších zemí, vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického kontinentu. Vyspělost země vytváří tlak také na spotřebu zboží a služeb, což se zejména u černošského obyvatelstva projevuje kriminalitou a šířením nákazy HIV. Celá řada negativních jevů vznikla v důsledku dlouhodobé politiky apartheidu (rasistická politika tzv. odděleného soužití obyvatel různých ras) v letech 1948−90, která byla odstraněna až po roce 1990 díky celoživotnímu úsilí nositele Nobelovy ceny za mír Nelsona Mandely.

39

QUO VADIS prosinec 2009 VARIA

Černošské obyvatelstvo tvoří tři čtvrtiny obyvatel země. Nejpočetněji zastoupeni jsou Čwanové, Zulové, Khosové a jiní. Označení „barevný“ je používáno především pro obyvatelstvo indického, čínského a asijského původu. Obyvatelé bílé pleti dnes tvoří pouze 14 %. Úředními jazyky jsou angličtina, afrikánština a hlavní kmenové jazyky. Jihoafrickou republiku reprezentuje 13 národních parků s mnoha pro Afriku charakteristickými zvířaty, avšak dnes vlivem lidského počínání stále ohroženějšími. Do Krugerova NP lákají turisty buvoli, nosorožci, sloni, lvi a leopardi. Národní park Augrabies Falls je krajinářsky jedinečné místo, kde řeka Orange protéká pouští, vytváří hluboký kaňon a několik mohutných vodopádů. NP TsitČernošské děti sikama je charakteristický pobřežním deštným lesem s hojností orchidejí. Nejznámější jihoafrické jeskyně Cango Caves jsou proslulé obrovskými dómy, sloupy stalagnátů o průměru několika metrů, nádhernými závěsy a baldachýny. Zajímavostí pro nás jsou také pštrosí farmy v Oudtshoornu. Jihoafrická republika je administrativně členěna do těchto devíti autonomních provincií: Eastern Cape, Free State, Gauteng, KwaZulu-Natal, Mpumalanga, North West Province, Northern Cape, Limpopo, Western Cape. JAR má tři hlavní města – Pretorii, Kapské Město a Bloemfontein. Pretoria vytváří spolu s dalšími městskými částmi metropolní celek City of Tshwane. Je sídlem prezidenta a vlády. Druhým hlavním městem je Kapské Město, kde úřadují obě komory parlamentu − Národní shromáždění i Národní rada provincií. Třetím je Bloemfontein, kde mají sídlo nejvyšší soudní orgány: Ústavní soud a Nejvyšší soud. Hospodářství a ekonomika JAR je ekonomicky nejvýznamnější zemí Afriky, ačkoliv se na tvorbě celosvětového HDP podílí pouze 0,5 %. Význam jihoafrické ekonomiky v rámci afrického kontinentu je zřejmý z toho, že na ni připadá 23 % kontinentálního HDP a 21,2 % afrického exportu, přestože zaujímá pouze 4 % plochy a tvoří 6 % populace kontinentu. V JAR se vyrobí víc než 50 % celkové energie kontinentu a připadá na ni téměř 60 % všech telefonních linek a cca 50 % internetových připojení. Také rozsah infrastruktury (železnice, silnice, přeprava zboží přes jihoafrické přístavy a letiště) mnohonásobně překračuje africký průměr. Velmi významnou roli hraje i finanční sektor, který je velmi silný, a např. johannesburská burza cenných papírů patří mezi 20 největších burz na světě. Doprava Jižní Afrika má hustou síť prvotřídních silnic a dálnic, na kterých se jezdí vlevo. Existuje zde 270 000 km silnic, z toho 103 000 km je asfaltových, 6 000 km dálnic a 803 km silnic s poplatky. Placené silnice jsou poměrně časté a je dobré mít po ruce vždy dostatek drobných. JAR má však hrůzně velkou nehodovost. Každoročně umírá na silnicích kolem 10 000 lidí.

40

Na periferii


Podnebí JAR leží na jižní polokouli, což znamená, že zde můžete očekávat odlišné roční období, než je na polokouli severní. Teploty v JAR jsou ovlivňovány třemi základními jevy. Zaprvé jsou zde díky vyšší nadmořské výšce teploty vždy o něco nižší než v jiných zemích ve stejných zeměpisných šířkách, např. v Austrálii. Zadruhé jsou díky šířkovému rozpětí 13 stupňů průměrné každoroční teploty poměrně stejné a zatřetí jsou zde patrné velké teplotní rozdíly mezi západním a východním pobřežím, což způsobuje rozdíl teploty mezi Mozambique-Agulhas proudem a Benguela proudem. Fauna a flóra Jihoafrická republika nabízí po celý rok nádhernou podívanou i v říši rostlin. Mnoho druhů je rozšířeno po celé zemi, ale každý region má vždy specifickou skupinu rostlin, které se přizpůsobily místním podmínkám. Tyto oblasti můžeme rozdělit na pouště a polopouště, stepi a savany, deštné lesy, pobřežní oblast, horskou oblast a fynbos v kapské květinové říši. Zdravotně sociální problematika v Jihoafrické republice Problémy, s nimiž vstoupila do politiky nová vláda, víceméně přetrvávají, i když se je již podařilo z velké části odstranit, ale zdá se, že pluralitní demokracie funguje dobře. Existuje zde však stále vysoká a dále rostoucí nezaměstnanost kolem 40 %, bída, nedostatek bytů a devastace přírodního prostředí. Systém sociální péče zahrnuje důchody a rodinné přídavky, péči o přestárlé a handicapované občany stejně jako o mládež. Existuje i podpora při ztrátě zaměstnání. Před rokem 1994 bylo dostatečné vzdělání zajištěno pouze bílým obyvatelům, dnes je však přístupné všem studentům bez rozdílu. Průměrný věk je 24,5 roku, přičemž 30 % populace je mladší 14 let. Domácí násilí, násilí na dětech a znásilňování je velmi časté. Je mnoho dětí ulice, velká nabídka drog. Vláda a církevní Smutek i naděje instituce se snaží pomáhat. Ve městech je lékařů a nemocnic poměrně dost, venkovské oblasti však trpí nedostatkem zdravotní péče, je tam i velká dětská úmrtnost. Jižní Afrika (ale Afrika vůbec) čelí třem hlavním hrozbám: tuberkulóze, malárii a HIV/AIDS, které jsou ještě horší kvůli extrémní chudobě v některých oblastech. Zejména HIV/AIDS podléhají lidé v produktivním věku, takže na mnoha místech se musí o svá osiřelá vnoučata starat prarodiče. Na jih od Sahary je v Africe registrováno na 30 milionů nemocných HIV/AIDS (nejvíc na světě; neregistrovaných je možná stejný počet). A jak se studenti ZSF JU dostali do Jihoafrické republiky? Studentky ZSF JU oborů Ošetřovatelství a Rehabilitace vyjíždějí na zahraniční stáž do města Potchefstroom (asi 120 km jihozápadně od Johannesburgu), kde sídlí Nort-West University. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity začala s touto univerzitou spolupracovat již v roce 2002 díky doporučení a zprostředkování kontaktů tehdejším velvyslancem ČR v Jihoafrické republice JUDr. Pavlem Vošalíkem. V roce 2002 byla podepsána první pětiletá smlouva o spolupráci a v témže roce vyjely první dvě studentky na tříměsíční odbornou stáž se zaměřením na sociální práci. Od roku 2002 absolvovalo stáže v Jihoafrické republice celkem 26 studentů a studentek ZSF JU.

Nort-West University

41


Potchefstroom má přibližně 200 tisíc obyvatel. Potchefstroom University s přilehlým kampusem patří mezi nejdůležitější objekty města, protože studenti zajišťují během roku „život“ města. Ke studentskému životu zde neodmyslitelně patří i Tom Street (podle místních nejdelší dubová alej jižní polokoule) s přilehlými obchůdky a hospodami. Každoročně se zde v říjnu koná Aartklop festival – festival umění doprovázený trhy, který je pro místní obyvatele jednou z největších událostí roku. Studentům slouží v areálu kampusu k rekreačním či sportovním účelům bazény, fit centrum, tenisové i squashové kurty… V okrajových částech města se rozkládají townshipy (Ikageng, Promosa), ve kterých žije chudá černošská komunita. Jak vypadá náplň odborných stáží v Jihoafrické republice? Studenti ZSF JU absolvují odborné stáže v ošetřovatelství nebo v sociální práci. Odbornou praxi pro studenty ZSF JU zajišťují akademičtí pracovníci Nort-West University v těchto organizacích a zařízeních: Hospic v Potchefstroomu – organizace pečující o lidi s HIV/AIDS, ale také s dalšími onemocněními, nachází-li se klient v terminálním stadiu, a o děti klientů. Pro děti zřídil hospic mateřskou školku v townshipu Promosa. Většina dětí ve školce je také nakažena virem HIV. Praxe probíhá formou návštěv rodin se sociální pracovnicí, vytvářením případových studií klientů, zprostředkováním informací o sociálních dávkách. Během praxe se tady studenti podílejí na výuce a na volnočasových aktivitách.

Děti v mateřské školce „V mateřské škole Amaphelo mnoho dětí neumělo anglicky. Ze začátku jsem měla velké obavy, jak se spolu vůbec budeme dorozumívat. Nakonec bylo všechno v pořádku, dorozumívaly jsme se pomocí obrázků, mimiky. Děti mě naučily pár slovíček v afrikánštině. Byla to velmi milá zkušenost. Ve školce bylo 60 % dětí HIV pozitivních, není třeba ale mít strach, stačí dodržovat základní hygienické zásady.“ (Jana Voldřichová)

SAVF – nezisková organizace zabývající se pěstounskou péčí. Pod dohledem sociální pracovnice studenti navštěvují klienty v jejich domovech, školách a v zaměstnání, klienti také navštěvují kancelář organizace. Z rozhovorů a pozorování se vyhodnocuje jejich sociální situace, ať už u nových klientů/dětí nebo pěstounů, kteří jsou již v organizaci zaregis trováni několik let. Es. Le. Grange – základní škola a předškolní zařízení pro děti s mentálním postižením. Studenti se podílejí na výuce, účastní se terapií, přednášek, volnočasových aktivit dětí a festivalových dnů ve škole.

Nerušit – pracujeme! Děti ze základní školy pro děti s mentálním postižením

42

Child Line – nezisková organizace Child Line provozuje několik programů, jedním z nich je i roční podpora vybraného předškolního zařízení, kam dodávají každý den jídlo pro děti. Studenti se během praxe podílejí na výuce těchto předškolních dětí. Vybrané mateřské školky jsou často velice chudé, jediným vybavením je pár stolků a židliček.


Child Welfare – nezisková organizace chránící práva dětí. Studenti se se sociální pracovnicí zúčastňují návštěv problémových rodin po townshipech – alkohol, drogy, zneužívání dětí, administrativní činnost – pomáhají při třídění a vypisování formulářů. Státní a privátní kliniky v Potchefstroomu – studenti ZSF JU vykonávají praxe ve státní a soukromé nemocnici v Potchefstroomu a Klerksdorpu na odděleních gynekologie, porodním sále, šestinedělí, novorozeneckém a na oddělení traumatologie. Navštěvují kliniky v nejchudších oblastech Potchefstroomu a státní nemocnice v okolních městech. Na klinikách většinou studenti pracují v „antenatální ambulanci“, kde provádějí zevní porodnické vyšetření, poslouchají ozvy plodu, vyšetřují hemoglobin, aplikují injekce proti tetanu, odebírají žilní krev, zapisují do dokumentace těhotné pacientky, pomáhají sestře,... Součástí odborných praxí jsou i exkurze do Domova důchodců v Klerksdorpu a do dalších zařízení – věznice, státní a soukromá nemocnice, zařízení pro dospělé s postižením, školy v townshipech,... Od roku 2005 přijímá ZSF JU recipročně i studenty z Potchefstroomu, a to na měsíční a dvouměsíční odborné stáže v oboru ošetřovatelství a se zaměřením na sociální práci. V rámci studia se studenti ZSF JU mohou účastnit přednášek (seminářů, cvičení apod.) se studenty místní univerzity z oblasti porodnictví, gynekologie, ale i ošetřovatelství a různých lékařských oborů,... POCITY A HODNOCENÍ STÁŽÍ OČIMA STUDENTŮ „Měla jsem možnost vyzkoušet si sociální práci v mnoha oblastech. Z profesního hlediska mi nejzajímavější připadají zkušenosti z práce s dětmi a sirotky HIV/AIDS, ze sociální práce ve vězení a slumech.“ (Gabriela Burešová) „Pracovaly jsme společně se studenty všech ročníků místní univerzity, což nám přineslo řadu informací a pohledů do poskytování sociální péče. Opravdu zajímavá byla také práce sester, včetně poznání jejich možností v rámci zdravotního a sociálního systému v JAR.“ (Jana Launová) „Stáž pro mě znamenala obrovskou profesní i osobní zkušenost. Jako zdravotník jsem získala více respektující pohled na svět, na vnímání zdraví a nemoci. Z pobytu mi zůstalo moře krásných vzpomínek.“ (Jana Vlachová) „Pobyt v JAR mi umožnil poznat jinou kulturu i způsoby myšlení. Zarazily mě předsudky a mýty, které zde panují ohledně HIV. Získala jsem další pohled na praktikování sociální práce.“ (Jana Zierhutová Stejskalová) „Stáž mi výrazně ukázala, co je pro práci sociálního pracovníka nezbytně nutné. Cenné jsou pro mě zkušenosti z arteterapie a z výtvarných technik. Stáž u mě nebývale rozvinula kreativní přístup.“ (Helena Gráfová) „Bylo pro mne docela těžké přijít z praxe a bez výčitek se najíst, když je tam tolik hladových. Při bouřkách jsem se budila a myslela na děti v townshipech bez pořádné střechy nad hlavou. Ale i to je, myslím, velkým přínosem jak pro můj profesní, tak osobní život. Pro mne byla stáž v JAR jedna velká pozitivní zkušenost. Hlavně jsem se naučila vážit si toho, kde bydlím, že můžu studovat a že občas mé problémy jsou nic proti těm, kdo nemají střechu nad hlavou. Uvědomila jsem si, kde bych chtěla a nechtěla pracovat.“ (Jana Voldřichová) „Během stáže jsem se seznámila s postupy a prací afrických sester ve státních, soukromých zařízeních i chudinských čtvrtích. Fascinovala mě samostatnost sester. Přivezla jsem si spoustu poznatků z praktického porodnictví a z péče o nemocné HIV.“ (Jitka Kaiferová) „Zpětně musím říci, že všechny nepříjemné problémy přesáhly zkušenosti, které bych jinde nikdy nezískala. Moje jazykové schopnosti se zdokonalily, naučila jsem se jednat se zdravými, ale i postiženými dětmi a dospělými. Pochytila jsem i pár slovních spojení z afrikánštiny.“ (Lucie Krmenčíková) red.

Jedeme do Afriky, jedeme do Potchefstroomu...

43


OCENĚNÍ TEREZY KORECKÉ – KŘESADLO

D

ne 16. dubna 2009 byli oceněni nejlepší dobrovolníci Jihočeského kraje za rok 2008. Křesadla pro jednotlivce i kolektivy převzali ve čtvrtek odpoledne v historickém sálu Šmidingerovy knihovny na strakonickém hradě. Nominací se sešlo celkem 25, z toho u jednotlivců to bylo rekordních 16. Křesadla si odneslo 5 jednotlivců a 3 kolektivy.

Bc. Tereza Korecká (studentka ZSF JU) byla oceněna za své působení v Dobrovolnickém programu canisterapie. Tereza působí v programu od jeho prvopočátku, tedy od roku 2006. Poté, co podstoupila úvodní výcvik dobrovolníka, zařadila se (společně se svými 3 spolužáky) do pracovní skupiny Jany Kučerové, psovodky občanského sdružení Hafík. Pravidelně jednou týdně dochází s výše zmíněným canisterapeutickým týmem do Domova pro seniory Máj, jednou týdně do DpS Máj – pracoviště Tylova a též se účastní jednorázových aktivit, které se pořádají průběžně během celého roku. Během realizace dobrovolnického programu se Tereza podílí na vymýšlení programu pro seniory, a to jak v rámci aktivit se seniory (povídání o psech, zprostředkování kontaktu klientů Tereza Korecká s ostatními obyvateli domova, aktivizace klientů), tak v rámci tzv. besídek, které se konají vždy jednou za dva měsíce. Tyto jsou tematicky zaměřené buď na roční období (Velikonoce, Vánoce), nebo na nějaký druh zvířete (psi, kočky, ...). Při skupinové (či individuální) terapii se Tereza podílí na uskutečňování stanovených cílů v rámci canisterapie (procvičování jemné motoriky, procvičování hrubé motoriky, trénování paměti, rozvoj komunikačních schopností klienta, motivace klienta k činnosti apod.). Za 3 roky působení v dobrovolnickém programu se zúčastnila 21 jednorázových aktivit. Tyto jsou určeny buď pro širokou veřejnost, nebo pro úzce zaměřenou cílovou skupinu (senioři, děti v mateřských školkách, děti na základní škole, klienti krizového centra apod.). Během svého působení v Dobrovolnickém programu canisterapie docházela též do Speciální školy v Českých Budějovicích. V tomto školském zařízení pracovala s dětmi s autistickými rysy. Tito klienti byli pro kandidátku velkou výzvou a bez jakýchkoli problémů zde uplatnila znalosti nabyté během studia na Zdravotně sociální fakultě JU. red.

Srdečně blahopřejeme!!!

44

MARGINALIA

PODĚKOVÁNÍ Společnost Ledax, o. p. s., děkuje ZSF JU za spolupráci při přípravě a za převzetí záštity nad VI. ročníkem mezinárodní konference SENIOR LIVING, která se konala na půdě ZSF JU v objektu Vltava v roce 2009. Mgr. Marcela Vítová ředitelka společnosti Ledax, o. p. s.

NADCHÁZEJÍCÍ UDÁLOSTI NA ZSF JU 22. 1. 2010

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ čas konání: od 10.00 do 12.00 a od 13.00 do 15.00 hodin Místo konání: ZSF JU, objekt Vltava, Boreckého 27, 370 11 České Budějovice pro obory: Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory

Prevence a rehabilitace sociální patologie Ochrana veřejného zdraví Zdravotní laborant Nutriční terapeut Sociální práce ve veřejné správě Odborný pracovník v ochraně veřejného zdraví Speciální pedagogika Speciální pedagogika-vychovatelství Radiologický asistent Ochrana obyvatelstva se zaměřením na CBRNE Civilní nouzová připravenost

Dále v budově Zdravotně sociální fakulty JU, U Výstaviště 26, České Budějovice pro obory: Všeobecná sestra Porodní asistentka Fyzioterapie Zdravotnický záchranář Ošetřovatelství bližší informace na stránkách fakulty www.zsf.jcu.cz

SOUTĚŽ Chcete se aktivně podílet na přeměně tváře našeho časopisu? Máte skvělou možnost spojit příjemné (pro některé) s užitečným (jistě pro každého)

!!!Navrhněte OBÁLKU Quo vadis a vyhrajte 2 000 Kč!!! Podmínky, které musí váš návrh obsahovat: dodržet formát B5, znak fakulty, název časopisu, číslo časopisu, ročník – zbytek je na vaší fantazii! Nezapomeňte uvést vaše jméno a kontakt na vás!!! Těšíme se na vaše návrhy na: [email protected]

PŘÍŠTĚ Stateční mezi námi – medaile HZS ČR za statečnost studentovi ZSF JU Petrovi Šandovi

SLOVNÍČEK AD NOTAM AD SCIENTIAM EDITORIAL EXCLUSIV MARGINALIA NOTA BENE PRIMO LOCO

poznámky věda úvodní slovo zajímavosti maličkosti novinky na prvním místě

QUO VADIS SURSUM CORDAM VADEMECUM VARIA VIA FACTI VOX POPULI

kam jdeš vlastní tvorba průvodce, seznámení různé aktuality hlas lidu

45

QUO VADIS 2/2009 Informační bulletin Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Registrováno u MK ČR pod č. jed. E 14761 ze dne 6. 10. 2003 Ilustrace: Miloslav Martenek Tisk: Tiskárna Vlastimil Johanus Číslo 2/2009 vyšlo v prosinci 2009

2009 INFORMAČNÍ BULLETIN ZSF JU

Recommend Documents