2. Z Dubèe k Hraniènímu dubu Uhøínìveského panství

VLASTIVÌDNÉ VYCHÁZKY PRAHOU

2. Z Dubèe k Hraniènímu dubu Uhøínìveského panství Celková délka trasy: 5,2 km Poèet stromù: 17 Poèet informaèních tabulí: 3

Dubeè

Pøírodní památka Rohožník - Lom v Dubèi Jasan ztepilý u kostela sv. Petra

Vycházku zaèínáme v Dubèi na Dubeè autobusové zastávce Dubeèek, kam jede linka 111 a 329 od stanice metra A Skalka nebo 240 z koneèné metra C Háje nebo metra B z Èerného Mostu. Nacházíme se na Lipovém námìstí, jehož dominantou je kostel sv. Petra s památným jasanem stojícím Duby u Podleského rybníka pøed jeho vstupem. Kostel byl pùvodnì gotický, menší a vedle nìj stála samostatnì zvonice. Byl to spádový kostel pro obyvatele Dubèe, Dolních a Horních Mìcholup. Pøestal však svojí kapacitou staèit, proto byla v letech 1867 až Trasa vycházky 1868 pøistavìna vìž a okna lodi byla Hranice chránìného území znaènì zvìtšena. Dne 23. srpna Památný strom 1868 byl kostel znovu vysvìcen. Významný – nepamátný strom Informaèní tabule V presbytáøi je kopie cenného Zaèátek – Konec trasy deskového gotického obrazu, jehož originál je umístìn v Národní Pøírodní památka galerii pod názvem "Votivní deska Obora v Uhøínìvsi z Dubeèka". Hranièní dub Uhøínìvského panství První zmínka o Dubèi se datuje již k roku 1088. Pùvod názvu obce se odvozuje od dubu. Døíve se v okolí nacházely rozsáhlé dubové lesy, Duby letní jiné prameny hovoøí o odvození od v pásu u Øíèanky výrazu pro dìlníky specializované na kácení a zpracování døeva, pøevážnì dubù. Nenechme se mýlit dnešní témìø odlesnìnou krajinou. Ještì ve 14. století dosahoval ke vsi velký komplex listnatého lesa, Dub letní táhnoucí se skoro až k Labi. Dubeè za námìstím byla døevaøskou osadou zásobující Bratøí Jandusù Prahu. V roce 1502 za vlády Jana Dubeèského z Dubèe byla obec povýšena králem Vladislavem II. Jagellonským na mìsteèko. 26

Jasan ztepilý u kostela sv. Petra***

S rekonstrukcí kostela souvisí vysazení dnes památného jasanu ztepilého. Pùvodnì byly pøed kostelem vysazeny jasany dva. Levý stojí dosud, zatímco pravý byl v roce 1945 pokácen a použit na stavbu barikády proti nìmeckému vojsku. Dobová fotografie z pøelomu 19. a 20.


století, která je na informaèní tabuli u stromu, ještì zachycuje oba jasany. Souèasný jedinec má obvod 371 cm a zdvihá svoji košatou korunu do výšky 28 m. Rovný kmen nese ètyøi silné vìtve, které se rozbíhají na další vìtve a vìtvièky a vytváøejí tím pùsobivý dojem. Jeho stáøí je odhadováno na 145 let. Od kostela pokraèujeme ulicí K Starému lomu, k Øíèanskému potoku, který pøecházíme po lávce a pokraèujeme po pìšinì smìrem proti proudu toku.

Pøírodní památka Rohožník - Lom v Dubèi Po levé stranì míjíme pøírodní památku Rohožník, vyhlášenou v roce 1988. Samotný název Rohožník, pùvodnì Rohozný vrch, je odJasan ztepilý spoleènì s kostelem sv. Petra je výraznou dominantou vozován od staroèeského slova Lipového námìstí rohoz, což je oznaèení pro rákos, kterým byly porostlé mokøady kolem hory. Odtìžením ordovických køemencù, které se vytvoøily pøed 470 milióny lety jako usazeniny na dnì moøe, vznikla nynìjší pøírodní památka – lom. Archeologický výzkum ukázal, že Rohozný vrch byl jedním z nejdøíve osídlených míst v širokém okolí. V pozdní dobì kamenné, asi 2000 let pøed naším letopoètem, tady vzniklo výšinné hradištì, které s pøestávkami existovalo bezmála 3000 let. Ocitáme se v pøírodním parku Øíèanka. Ten byl vyhlášen v roce 1984. Osou celého parku je Øíèanský potok tekoucí mezi Uhøínìvsí a Bìchovicemi. Pøírodní památka Rohožník - lom v Dubèi Dvì samostatná území (dnes již nepoužívané lomy) mezi Dubeèkem a Dubèí, ve stráni na pravém bøehu Øíèanského potoka, spojená úzkým pruhem ochranného pásma. Rok vyhlášení: 1988. Rozloha: 3,45 ha. Dùvod ochrany: Významné výchozy øevnických køemencù a dalších hornin libeòského souvrství (ordovik), umožòující výzkum jejich litologie a tektoniky. Odkrytí M-vrásy a významný krajinný prvek. Øevnické køemence libeòského souvrství ordoviku. Køemence jsou lokálnì provrásnìné a v západní èásti odkrývá stìna lomu Rohožník M-vrásu. Lom v Dubèi odkrývá plochu radiálního zlomu se zachovalou nadložní polohou bazálních slepencù sladkovodní køídy (perucké souvrství). Ve stìnì lomu zøetelnì odkryto horizontální tektonické rýhování. Slepence jsou silnì rozpadavé, vytváøejí v místech svého výskytu štìrkovité polohy. Celkový úklon vrstev je kolem 30–35 st. k sz. Na skalách je vyvinut trávník s ovsíkem vyvýšeným, ostøicí èasnou a mateøídouškou panonskou, na jz. orientovaném svahu spoleèenstva drolin s chmerkem vytrvalým a na hlubší pùdì trávníky s kostøavou žlábkatou a mochnou støíbrnou. Bìžnì zde hnízdí straka obecná a kalous ušatý. Z bezobratlých pouze bìžnìjší druhy suchých pastvin.


70

Duby na hrázi Podleského rybníka*** Podél Øíèanského potoka lemovaného topoly se dostáváme na hráz Podleského rybníka. Ten vznikl v 16. století jako souèást rybnièní soustavy skládající se z 50 rybníkù, které byly navzájem propojeny kanály. Šlo o jakési Tøeboòsko na okraji Prahy. Traduje se, že rybník vybudovali tureètí zajatci. Na hrázi je stromoøadí dubù letních, z nichž osm bylo vyhlášeno jako památné 15. dubna 2004. Jednotlivé stromy dosahují výšky od 15 do 23 metrù. Dub s nejmenším obvodem má 257 cm, naopak ten nejmohutnìjší má obvod kmene neuvìøitelných 575 cm. Statnì kraluje u stavidla a obrovskými koøeny se opírá o hráz. Je možné, že byl zasazen už pøi založení rybníka. Stromy zde svými koøeny zpevòují hráz a jejich stín vytváøí pøíhodný biotop pro ohrožené a vzácné druhy rostlin a živoèichù. Dnes jsou pøipomínkou pùvodního bohatého porostu hráze. Pod hrází stojí pùvodem støedovìký Podleský mlýn, v nìmž se mlelo až do zaèátku ètyøicátých let 20. století. V souèasné dobì je mlýn ve velmi špatném stavu a historický ráz komplexu je do znaèné míry setøen.

Duby zpevòují svými koøeny hráz Podleského rybníka, který je druhý nejvìtší v Praze

Povìst vypráví, že v rybníku žila vodnièka Kapøivka, která se zamilovala do mlynáøe. Ten její city využíval k vlastnímu obohacení a dal pøed ní pøednost bohaté statkáøce. Zklamaná Kapøivka je nakonec oba utopila. Hráz Podleského rybníka je 200 metrù dlouhá a 5 metrù vysoká a pøecházíme ji spoleènì s modrou turistickou znaèkou, po které pokraèujeme dále po jeho bøehu. Zde byly za první republiky láznì s kabinkami, ubytováním a restaurací, které byly oblíbeným výletním místem mnoha Pražanù. V létì sem dennì, pokud nemìl státnické povinnosti, dojíždìl na koni prezident T. G. Masaryk ze zámku v Kolodìjích. 98 Podleský rybník je se svými 14 ha druhý nejvìtší v Praze. Slouží pøevážnì k chovu ryb, koupání a rekreaci. U mlýna pod rybníkem se nachází obora s jeleny a daòky.


Odtud pokraèujeme stále po modré turistické znaèce podél Øíèanského potoka a na prvním rozcestí zamíøíme doleva po neznaèené pìšinì, která nás dovede na širší asfaltovou cestu. Po ní jdeme doprava smìrem na Uhøínìves. Historie zdejší obce sahá do 13. století. Nejstarší záznamy pocházejí z období kolem roku 1227, kdy se pod názvem Vgrinewez objevuje ve výètu lokalit. Další zmínka je v listinì z roku 1228, kdy je Uhøínìves zapsána ve vlastnictví kláštera sv. Jiøí na Pražském hradì. Tehdy se o ní píše jako o Ugrina ves. Svùj název dostala patrnì po svém zakladateli, jakémsi Ugrim, který se zde usadil a založil osadu. K nejvìtšímu rozvoji Uhøínìvsi dochází v 19. století. Z vesnice se v roce 1866 stává mìstys. Rozvíjí se zemìdìlství i prùmysl. Rozhodující byla stavba železnièní trati Praha – Èeské Budìjovice, která byla budována v roce 1870. 22. èervence 1974 se spolu s pøipojenými obcemi Pitkovice a Hájek stává souèástí Prahy 10. 56

Hranièní dub Uhøínìveského panství je zmínìn v protokolu z roku 1662, který stanovoval hranice mezi panstvími Uhøínìves a Škvorec

Hranièní dub Uhøínìveského panství***

Z asfaltové cesty již vidíme pøes pole 300 metrù vzdálený mohutný Hranièní dub Uhøínìveského panství, který èní do výšky 33 metrù a obvod jeho kmene mìøí 515 cm, což ho øadí k nejmohutnìjším v celé Praze.

Pøírodní památka Obora v Uhøínìvsi V sv. èásti katastru obce Uhøínìves, navazuje pøímo na zástavbu ze západní strany a na areál školy a sportovních zaøízení na severní stranì. Územím protéká potok Øíèanka. Rok vyhlášení: 1982. Rozloha: 34,85 ha. Dùvod ochrany: Cenný soubor pøirozených lesních spoleèenstev s bohatým bylinným a keøovým patrem. Refugium rostlinstva a živoèišstva v zemìdìlské a sídelní krajinì. Nálezy zajímavých druhù hub. Holocénní naplaveniny a pleistocenní hlíny spoèívají na proterozoických písèito-jílovitých bøidlicích s relikty cenomanských vrstev. Nivní, pøevážnì oglejené pùdy a hnìdozemì. Široká niva Øíèanského potoka s dobøe zachovalým porostem støemchové jaseniny se starými duby. Na svahu na pravém bøehu potoka èernýšová dubohabøina. Z významných druhù zde roste kruštík širolistý, bradáèek vejèitý, kosatec žlutý, prvosenka vyšší, ochmet evropský. Z území pochází øada významných nálezù hub. Z broukù nosatcovitých napø. zobonoska. Z typicky lesních druhù støevlíkovitých jsou to Trechus austriacus, Harpalus quadripunctatus a Dromius kunzei. Hnízdí zde více druhù ptákù, ze silnì ohrožených krutihlav obecný a sýèek obecný, dále puštík obecný, kalous ušatý, krahujec obecný, žluna šedá a strakapoud 99 velký. Jsou zde asi ètyøi desítky druhù drobných pìvcù. Ze savcù ježek západní, drobné šelmy, liška obecná, veverka obecná a drobní hlodavci.


To vidíme na jeho kmenu, pro jehož obejmutí je potøeba hned nìkolik lidí. Z kmene vycházejí tak silné vìtvì, že by to mohly být samostatné stromy. Jeho stáøí se odhaduje na 360 let. Tento strom je zmínìn v hranièním protokolu Uhøínìveského panství z roku 1662, který stanovoval hranice mezi panstvími Uhøínìves a Škvorec. Podobu protokolu je možné vidìt na informaèní tabuli umístìné u stromu. Je známo, že vysazování hranièních stromù probíhalo již od raného støedovìku. Do stromù byla vyøezávána znamení, na kterých se majitelé dohodli. Až pozdìji je doplnili mezníky se znaky panství. Ale zatímco mezník je možné pøemístit, strom urèené místo zmìnit nemùže. A to je výhoda hranièních stromù. Aby se jejich vysazení øádnì zapsalo svìdkùm do pamìti, bylo provázeno rùznými obøady. Nìkdy se uskuteènila slavnost se svìcením místa, jindy na tom místì dali vybraným výrostkùm výprask a následnì je odmìnili.

Památné duby v pásu Øíèanského potoka tvoøí významnou souèást bøehového porostu

Pøírodní památka Obora v Uhøínìvsi Uhøínìveská obora byla vyhlášena jako pøírodní památka již v roce 1982. Chrání soubor pøirozených lesních spoleèenstev s bohatým bylinným a keøovým patrem. Malý zázrak prožívá každoroènì obora s nástupem jara. Pøibližnì v polovinì dubna, v dobì kdy stromy zaèínají teprve rašit, pokryje celý její povrch pestrý koberec tvoøený sasankou hajní, sasankou pryskyøníkovitou, orsejem jarním, dymnivkou dutou, plicníkem lékaøským a nenápadnou pižmovkou mošusovou. Všechny kvítky mají naspìch, aby stihly odkvést, než stromy rozvinou své listy a jásavé barvy vystøídá jemné šero bujné zelené vegetace léta.

100

Unaven lidmi a prací, rád se na èas utíkám do stínu tìch velikánù, kteøí mnì prchajícímu pøed spoleèností jsou nejmilejšími spoleèníky. Oni jsou minulost a pøece jdou s èasem. Alois Jirásek


32

Duby letní v pásu u Øíèanky*

Od tohoto památného dubu jdeme dále po asfaltové cestì, kde nás po chvíli po pravé stranì pøekvapí mohutné duby letní v pásu Øíèanského potoka. Vyhlášeno jich bylo v roce 1999 šest. Nejmohutnìjší z nich má obvod 428 cm a výšku 30 metrù. Struktura jejich rozložitých korun je nejlépe vidìt v dobì vegetaèního klidu. Duby jsou významnou souèástí bøehového porostu a tvoøí zbytek pùvodní skladby døevin. Hned za posledním dubem vede lávka pøes potok, po které když pøejdeme, tak se ocitneme na Novém námìstí. Zde zastavují autobusy MHD, které nás dovezou tøeba na metro C Háje nebo na stanici metra A Depo Hostivaø.

52

Dub letní za námìstím Bratøí Jandusù**

Pokud budeme pokraèovat po cestì dále, dáme se na první køižovatce doprava, a pak ulicí V Potokách dojdeme k hlavní silnici, kterou pøejdeme pøímo. Ocitáme se na námìstí Bratøí Jandusù, tím projdeme podél potoka až úplnì na konec, kde uvidíme památný dub letní. Prý byl podle souèasného majitele vysazen pradìdeèkem jeho babièky kolem roku 1805, který jej zasadil jako proutek v blízkosti latríny. A protože mìl dub hodnì živin a vody z nedalekého potoka, dorostl do dnešních dnù do úctyhodných rozmìrù. V souèasnì dobì se tyèí do výšky 36 m a obvod kmene mìøí 465 cm. Zvláštì výrazné jsou jeho koøenové nábìhy a koruna, která jde hlavnì do výšky a øadí tohoto jedince k nejvyšším památných stromùm v Praze. Dub letní za námìstím Bratøí Jandusù roste v blízkosti Øíèanského potoka Vrátíme-li se zpìt k hlavní silnici smìøující na Kutnou Horu, pøijdeme na zastávku MHD Uhøínìves, ze které se dostaneme na stejné koneèné stanice metra linek C a A jako z Nového námìstí. Jinou možností se cesta vlakem linky S 9 napøíklad na pražské hlavní nádraží.

Nauèná stezka Dubeè – Uhøínìves Vede pøedevším podél potoka Øíèanky. Seznamuje s pravìkým sídlištìm na návrší Rohožník, potokem Øíèankou, se starými lomy, rybníkáøstvím, a místní faunou a flórou. Navštìvuje dvì pøírodní památky: Rohožník Lom v Dubèi, a Obora v Uhøínìvsi. Zaèíná ve Starodubeèská ulici, zastávka autobusu MHD „Za Pavilonem“ a konèí v Uhøínìvsi na køižovatce ulic Morávkova a Vachkova (blízko zastávky autobusu MHD „Picassova“) Její 99 délka je cca 4,5 km a má 15 zastávek. Bližší informace www.stezky.info

2. Z Dubèe k Hraniènímu dubu Uhøínìveského panství

Recommend Documents