15. Navrhujeme státu, aby se vrátil do hry. Teplárny. Horní Jiřetín. Velkorysá nabídka těžařů. Bez českého uhlí se neobejdeme

02/15

02 2015 \ První český lifestylový časopis o energetice \ Čtvrtletník \ Zdarma

Jan Dienstl Navrhujeme státu, aby se vrátil do hry Horní Jiřetín

Teplárny

Velkorysá nabídka těžařů

Bez českého uhlí se neobejdeme

Nepropadejte panice

Ruth Zímová dům s vlastním kotlem na uhlí, Čichalov

„Mám nejlevnější teplo díky mosteckému uhlí!“ Paní Zímová a dalších 600 000 domácností ušetří každý rok tisíce korun na vytápění. Topte také domácím hnědým uhlím a dopřejte si zároveň ekologické a intenzivní teplo s rychlým nástupem!

www.7.cz

aleko od Mostu a Litvínova leží Zemi podobná planeta. Říkejme ji třeba Betelgeuze 5, ať má jistý Angličan radost. Tu planetu obývají lidem podobní tvorové, Betelgeuziáni. Žije se jim dobře, rozhodně tedy lépe než všem předcházejícím generacím. Přesto někteří z nich vykřikují, že by to mohlo být daleko lepší, a proto všeobecně sílí dojem, že to vlastně nestojí za nic. Před mnoha miliony let se v severní části Betelgeuzu 5 děly podivuhodné věci. Samotné „dění“ trvalo taky miliony let, takže si ho vlastně nikdo ani nevšiml, o to však bylo podivuhodnější. Rostlinné a živočišné zbytky se postupně proměnily v unobtainium, vzácnou horninu, z níž se dá vyrobit energie. Na to však Betelgeuziáni přišli až dlouho poté. Protože energie bylo později potřeba čím dál tím více, těžili a těžili, až celý průmysl dosáhl takové intenzity, že se projevila jeho negativa: mnoho rodin se muselo kvůli těžbě přestěhovat a na Betelgeuzu 5 se kvůli nekvalitnímu spalování horniny výrazně zhoršilo ovzduší. Čas šel dál, objevily se alternativní zdroje energie. Byly však nespolehlivé, málo efektivní, moc nákladné nebo příliš rizikové. Technologie se zdokonalily natolik, že vliv těžby a zpracování unobtainia na životní prostředí se minimalizoval. Velkým rozvojem prošla i civilizace na Betelgeuzu 5: vynucené stěhování z lokalit nad ložisky podmínilo lukrativní odškodné a těžební společnosti začaly výrazně podporovat oblasti dotčené těžbou i ekonomiku celé planety. Souběžně se ovšem činili odpůrci unobtainia. Vybudovali silné aktivistické hnutí a donutili vládu výrazně zasáhnout do celého těžebního průmyslu. Protože se záhy zjistilo, že agresivní kampaň proti unobtainiu přináší laciné politické body, s aktivisty začali sympatizovat i vlivní politici, kterým bylo jinak nějaké unobtainium v celku ukradené (ostatně o něm stejně jako aktivisté vlastně nic moc nevěděli). Tak se stalo, že Betelgeuze 5 dospěl v energeticky nejnáročnější době do bizarní situace. Přestože výroba energie z unobtainia nikdy nebyla šetrnější a výhodnější, prostě se řeklo, že s unobtainiem je konec a basta. K likvidaci oboru, který se vyvíjel celá staletí, stačilo pár dostatečně brutálních opatření – vláda omezila dobývací prostory, ode-

psala většinu zásob, vzdala se svrchovanosti nad nerostným bohatstvím a razantně zvedla poplatky těžařům. A z vzácného unobtainia, které vznikalo miliony let kvůli jedinému účelu, se během chvíle stala bezcenná hrouda pod nohama nebohých Betelgeuziánů. Když se pak po letech ukázalo, že alternativní zdroje stoupající poptávku po energii ani náhodou neuspokojí, někdo chytrý pravil: Klídek, tak budeme energii dovážet ze sousedního Betelgeuzu 6! A zatímco si sousedé zahnojí životní prostředí, my si budeme vesele svítit a ještě nás budou všichni chválit, jak jsme šetrní k přírodě! Myšlenka byla za bouřlivých ovací ihned uvedena do praxe a pár let byla všeobecně považována za geniální. Potom ale přišel šok v podobě mnohanásobného zdražení energie. Na Betelgeuzu 6 si totiž někdo konečně uvědomil, že sousedé jistě rádi zaplatí za dodávky mnohem víc, nemají-li jinou možnost, jak je získat. Nepříznivé události na sebe nenechaly dlouho čekat. Betelgeuze 5 brzy ovládly nespokojenost, anarchie a tma. Svícení si totiž mohly dovolit jen zámožné domácnosti a velké firmy. Když opadly emoce, ozval se tichým hláskem opatrný dotaz: A co kdybychom se vrátili k těžbě unobtainia? Jenomže se ukázalo, že na to je už pozdě. Lomy byly zasypány, technologie rozebrána, horníci se rekvalifikovali na příjemce sociálních dávek a těžební společnosti zkrachovaly. Není těžké uhodnout, v jaké fázi příběhu je v roce 2015 Česká republika. Zatím se ale můžeme uklidňovat oblíbeným mottem vzpomenutého Angličana a jeho Stopařova průvodce po galaxii: Nepropadejte panice. Další kapitoly jsou stále ještě v našich rukou. Stačí jen znát fakta, nepodlehnout lacinému populismu a zachovat si racionální úsudek. A právě k tomu Vám pomůže druhé letošní vydání Sedmého proudu. Inspirativní čtení Vám přeje Mgr. Marcela C. Olmer, vydavatelka

Obsah

Tiráž

Nejlepší ústřice světa

více než 170 druhů šampaňského

6

Jan Dienstl S Vojtěchem Sedláčkem o komunikaci, přístupu k podnikání a budoucnosti uhlí.

10

Dohoda začíná velkorysým krokem Těžaři aktualizují nabídku na vypořádání střetů zájmů v Horním Jiřetíně a Černicích.

První český lifestylový časopis o energetice

16

Analýza

Periodicita Čtvrtletí

22

Modelky u rekultivačních jezer

28

Země znovuzrozená

36

Blog

37

Uhelný slabikář

42

Magická elektřina S jaderným fyzikem o cenách na burze, obnovitelných zdrojích a roli uhlí.

Produkce Michaela Kuřátková

54

Stěhoval jsem se už dvakrát...

Inzerce Radovan Ježovič [email protected] +420 246 035 974

Bez uhlí za limity bude buď zima, nebo draho aneb kam kráčíš, české teplárenství?

Vydavatel TALK, s.r.o. IČO: 28519795 Sídlo redakce Ve Střešovičkách 43/166 169 00 Praha 6

Severní vítr tentokrát společně s modelkami Maximu rozčeřil hladiny zatopených lomů.

Šéfredaktor PhDr. Petr Dušek [email protected] +420 246 035 974

Fotopříběh k unikátní výstavě proslulých „dvojčat“ Stanislava Štýse.

Redaktoři Martin Rumler Jan Mikuláš Eva Holá

Nová rubrika s názory odjinud.

Korektorka Iva Vávrová

Kolik bondovek se dá zkouknout na 1 kg uhlí? Grafik Marcel Kovář

Životní příběh Jaromíra Franty dokazuje, že ustoupení těžbě nemusí být pokaždé špatně.

Místo vydání Praha

58

Varování ze Skotska Země whisky se z uzavření uhelných dolů nevzpamatovala ani po 35 letech.

Distribuce 5 000 kusů

62

Fajront

Evidence MK ČR E 21629

Zatmění slunce jako námět k přemýšlení o stabilitě přenosové soustavy.

„Připravíme vám tak

silně návykový zážitek, že se budete chtít stále vracet.

“

Jiří Nosek šéfkuchař

Fotografie na titulní straně Jan Dienstl Fotograf: David Turecký

Zdenek‘s Oyster Bar Malá Štupartská 636/5 | Praha 1 | Staré Město Pondělí – Neděle: 12.00 – 01.00 Rezervace: +420 725 946 250 www.oysterbar.cz

Rozhovor

vztah. Je přitom zajímavé, že pokud se o to opravdu snažíš, tak tě ani nestresuje možnost, že to nakonec nevyjde. Stačí, že to zkoušíš.

Jan Dienstl Uhlí zachová pro příští generace jedině pokračování těžby. Zdánlivě se jedná o dva opačné světy. U jednoho stolu seděli muž s pověstí finančního dravce a vítěz celostátní soutěže v oblasti sociálního podnikání. Jan Dienstl a Vojtěch Sedláček. Spolumajitel a tvář Severní energetické a člověk, který svůj život zasvětil pomoci druhým. Zároveň dlouholetí přátelé, souputníci, ale také oponenti. Fotografie: David Turecký Text: Vojtěch Sedláček

Hnědé uhlí přináší levnou energii, proto je na něm také postaven český průmysl a ten má u nás větší podíl na HDP než v Německu. České hnědé uhlí využívají všechny naše velké podniky – Škoda, Unipetrol, papírny, strojírny.

6

Kudy vedla cesta kluka z Třebívlic do vedení jedné z nejvýznamnějších českých těžebních společností? A proč vůbec vedla právě sem? Tu výzvu jsem přijal hlavně kvůli té lokalitě, vždyť právě v severních Čechách mám kořeny. Narodil jsem se tu, chodil jsem tu na základní školu a v 80. letech jsem se vyučil elektrikářem v ústecké chemičce. Mimochodem učňovské školství při podnicích bylo tehdy běžné, dneska nám to možná trochu chybí. Těsně před revolucí jsem odešel studovat strojní inženýrství do Prahy a potom jsem tam delší dobu zůstal. Nabídku podílet se na těžbě uhlí jsem tedy vnímal především jako příležitost vrátit se po mnoha letech do rodného kraje. Co ti dala léta strávená na severu a v Praze? Na severu jsem se naučil hlavně komunikovat s obyčejnými lidmi. A když říkám komunikovat, tak tím myslím skutečný dialog, při němž si partneři vyměňují argumenty a ani z jedné strany není cítit žádné násilí. V Praze jsem pak k svému úžasu zjistil, že stejným způsobem se dá jednat prakticky s každým

– i s ministry. Kromě komunikace jsem rozvíjel schopnost dívat se na věci nekonvenčně, jinak, než by se předpokládalo, snažit se je různě otočit. Občas jsme až příliš zahleděni do výsledku nějaké činnosti a necháváme se zmást určitými dogmatickými předpisy. Kdybychom však více přemýšleli o vývoji problému nebo souvislostech jeho vzniku, možná by nám to dalo šanci porozumět mu lépe. Stejně chci přistupovat i k těžebním limitům. Opustit klišé a pátrat po kořenech. Najít prazáklady a sledovat změny až do současnosti. Vraťme se ještě k té komunikaci, protože ta je v obchodním světě zcela klíčová. Jak ji vlastně vnímáš? Je to jenom prostředek, jak něčeho dosáhnout nebo něco víc? Spousta lidí si myslí, že obchod je jako e-mail, který se pošle z jedné kanceláře do druhé. Zkrátka, že se něco domluví a pak se to nějak udělá. Ale tak to funguje jen v jasně organizovaných systémech, třeba na burze. Skutečný obchod by měl být něčím víc. Představme si to třeba na úrovni dvou lidí. Cílem komunikace by mělo být najít společná slova, pochopit sebe i partnera a objevit vzájemný

Co to znamená pochopit sebe i partnera? Já potřebuji vědět, proč to ten člověk dělá a proč má svoje podmínky. Stejně tak si musím ujasnit svoji motivaci a svoje podmínky. Potom je dohoda mnohem pravděpodobnější. Nesmíme do sebe jen narážet jako kulečníkové koule, to nikam nevede. Obě strany musí ovládat schopnost problematizovat své záměry, vyložit karty, jít do rizika. Když s někým začínám jednat, to první, o co se snažím, je uznat ho. Proč? Protože pokud to neudělám, tak hrozí, že k žádnému jednání ani nedojde. Uznat druhého znamená nemít předsudek. Přeci tě nemůžu uznávat a zároveň se chovat dogmaticky. Co v této souvislosti považuješ za neúspěch? Právě situaci, o které jsem mluvil. Když k té komunikaci ani nedojde. Pokud naopak někomu jasně vysvětlím, o co mám zájem a jaké jsou moje podmínky, a on mi srozumitelně řekne, proč to nejde, tak je to v pořádku. Neúspěch by vlastně v takovém případě byl, kdybychom se dohodli, protože to by znamenalo, že dohoda je pro jednu nebo druhou stranu nevýhodná. Když budu chtít koupit obraz a majitel mi řekne, že mi ho neprodá, protože ho malovala jeho babička, není to neúspěch, protože naprosto chápu, proč se nemůžeme dohodnout. Je výhoda, když tě obchodní partneři vnímají jako sympatického společníka či přítele? Já bych dokonce řekl, že je to součástí toho uznání. Je třeba uznat citovou stránku toho partnera, respektovat to, co pociťuje během hovoru. Vyhrát 100:0, to je špatně pro obě strany, protože takový vztah prostě nevydrží. Když ale uzavřeme oboustranně výhod-

ný obchod, můžeme zůstat partnery i po letech. Je pozoruhodné, že pokud toto funguje, tak se dokonce často dají změnit i parametry dohody, aniž by vztah utrpěl újmu. S politiky se ale asi jedná jinak. Jednoznačně, protože politici mají omezenou hrací dobu – obvykle rok, maximálně dva. Hrací doba uhlí je 10–20 let. Takže v jednání s politiky jde především o hledání parametru, který nám umožní hrát se stejnou časomírou. Limity se reálně týkají vlády, která přijde až po té příští. A já hledám způsob, jak zařídit, aby se týkaly už této. Zkušenosti z Německa ukazují, že je to navíc ještě regionálně rozlišené. Zatímco spolková vláda chce zavírat doly, regiony je chtějí zachovat a otevírat nové, protože problémy pociťují už teď. A u nás nastane do půlroka stejná situace. Lom ČSA bude dodávat uhlí ještě v příštím volebním období, ovšem už v tomto bude propouštět lidi. Proto situace zajímá daleko více regionální vládu než tu národní. Je v jednání s politiky ještě jiný rozdíl? Zatímco podnikatel nese riziko, politik nikoliv a před následky svých činů většinou uteče. Připomenu třeba bilion korun, který zaplatíme kvůli podpoře obnovitelných zdrojů energie. Určitě je správné hledat viníka, ale podstatu problému už asi nevyřešíme.

7

V posledních letech už ale řešíte hlavně budoucnost lomu ČSA. Jistě, ale díváme se na ni úplně jinak než ostatní. Pokračování těžby pro nás znamená obrovské investice do technologie a lidí. A je jasné, že firma se bude chovat naprosto odlišně v závislosti na tom, jestli ji ta investice čeká nebo ne. Proto nás tak tlačí čas. Severní energetická je 2. největší zaměstnavatel v kraji a nikdo zatím nedokázal říct, čím by se její přínos dal nahradit. Druhá fáze těžby by trvala zhruba 50 let. Jak se v tomto těžko představitelném časovém horizontu vidíš sám? Budeš se divit, ale mojí hlavní motivací pro převzetí těžební společnosti bylo vrátit se domů, abych zhodnotil, co jsem se naučil. Byla by škoda, kdybych neudělal maximum pro to, aby podnik fungoval dál. Zároveň mě ta práce osobně naplňuje, dává mi dlouhodobě smysl. Taky proto jsem ochoten se otevřeně postavit proti desítkám odpůrců uhlí. A hrozně nerad bych se v padesáti díval na to, jak se firma zavírá, protože si jsem vědom následků.

Nerad bych se v padesáti díval na to, jak se firma zavírá. Když si přebíral těžební společnost, počítal si také s tím, že by těžba na lomu ČSA nepokračovala? Abych pravdu řekl, tehdy jsme měli jiné problémy, a to ještě v rámci limitů. Potřebovali jsme prodloužit dlouhodobé kontrakty krátce před jejich vypršením. Klíčové bylo v rámci bývalé skupiny vyjednávání s ČEZem o Vršanech a elektrárně Počerady. V médiích to vypadalo, že nám jde jen o cenu, ale ve skutečnosti jsme usilovali hlavně o to, aby lom i elektrárna získaly dlouhodobou perspektivu. A to jsme zase u toho obchodního jednání: když obě strany jasně specifikovaly, jaké mají zájmy, vzájemné dohodě už nestálo nic v cestě.

8

Zaměstnanost a peníze do regionu, tomu rozumím. Ale máš jistotu, že to uhlí také někdo chce? Rozhodně je a bude zájem o to, co se z uhlí vyrábí. O jeho osudu musí rozhodnout vláda nebo Evropská unie. Pokud bude povolenka stát rozumné peníze, tak to uhlí přežije stovky let. Proč by vláda odmítala uhlí, když ho bude potřebovat? Tuto otázku si kladu už několik let. Přitom dokud někdo nevymyslí geniální technologii, která by umožňovala skladovat energii, uhlí budeme potřebovat. Hnědé uhlí přináší levnou energii, proto je na něm také postaven český průmysl a ten má u nás větší podíl na HDP než v Německu. České hnědé uhlí využívají všechny naše velké podniky – Škoda, Unipetrol, papírny, strojírny. A nedalo by se něčím nahradit? Třeba jádrem? Těžko, protože výkon jaderných elektráren nelze rozumně regulovat, což nejde moc dohromady s běžnými podnikovými procesy. Nejlépe regulovatelné jsou plynové elektrár-

Navrhujeme státu, aby se vrátil do hry a mohl určovat 5 základních parametrů: kdy se bude těžit, kolik se bude těžit, komu se dodá, za kolik a co se stane s výtěžkem.

ny, ovšem ty mají tak obrovské provozní náklady, že se majiteli po většinu roku nevyplatí je ani pouštět. Českou výrobu zkrátka žene pára z uhlí. Jsou nízké provozní náklady a snadná regulovatelnost důvody, proč se stále staví uhelné elektrárny? V podstatě jediné. Německo dnes zavírá jaderné elektrárny a spouští uhelné o celkovém instalovaném výkonu 12 000 MW. A za to nemůže Tonda Blaník, to není výsledek nějakých politicko-lobbistických tlaků. Je to logický důsledek orientace na obnovitelné zdroje. Je uhlí z lomu ČSA nahraditelné? Nemůžeme to samé získat v jiných českých lomech? V teplárenství a podnikové energetice je naprosto nenahraditelné. Ovšem záleží na politickém rozhodnutí. Pokud stát vypne teplárny, potom uhlí z ČSA skutečně nepotřebujeme. Ale to se bavíme o nějakém plánu B, o němž jsem zatím nic neslyšel. Jsou vůbec politici, kteří tyto souvislosti vidí? Alespoň jsme se konečně dočkali nějakých analýz a ty budou zveřejněny dlouho před rozhodnutím. To dává naději, že se k tomu všichni zúčastnění budou moci vyjádřit. Samozřejmě, pokud politici dodrží, co slíbili.

Není to ale jen kouřová clona? Vždyť těmto podkladům nebude nikdo rozumět, připadá mi, že je to podobné jako se zveřejňováním smluv. To si nemyslím. K analýze, která zjišťuje potřebu uhlí, se totiž bude moci vyjádřit každá strana v tom smyslu, jestli se v ní vidí. Každá teplárna, která bojuje o bytí a nebytí, tak bude moci protestovat proti příliš nízkému objemu přiznaného paliva. Pokud jde o analýzu dopadů na zaměstnanost, tam se zase můžou ozývat města a kraj. Já věřím, že právě teď konečně začíná ta správná diskuze dotčené veřejnosti. Hrozně pozdě, ale přece.

„Společný podnik může zabránit špatnému kroku, který nepůjde vzít zpátky.“ Navrhujete státu společný podnik. Má to nějaký smysl? Vždyť i bez něj to funguje docela dobře, stát dá těžaři licenci, soukromá společnost těží, platí daně, poplatky, dodává uhlí... …ale stát nemůže v tomto modelu určovat, k čemu to uhlí využije. Soukromá společnost ho teoreticky může vyvážet třeba do Afriky. Proto navrhujeme státu, aby se vrátil do hry a mohl určovat 5 základních parametrů: kdy se bude těžit, kolik se bude těžit, komu se dodá, za kolik a co se stane s výtěžkem. Jak by ten společný podnik se státem vypadal? Byla by to úplně nová struktura, akciová společnost, v níž by stát měl majoritu a těžební společnost minoritu nebo nic. Společný podnik by si najal těžaře, ten by těžil uhlí a měl by přiměřený zisk. Výnos by zůstal společnému podniku. Nejdůležitější úlohou státu by bylo stanovovat těch 5 základních parametrů. V souvislosti s diskuzí o těžbě a roli státu se vkrádá na mysl také osud OKD. Černé uhlí z OKD je potřeba a moc. Ovšem ve světě mají to samé a mnohem levnější, protože ho na rozdíl od nás mohou těžit povrchovým způsobem. Cenu černého uhlí tak určuje z 60 % ropa, z níž se vyrábí palivo pro nákladní lodě, které ho přepravují. A protože je v současnosti ropa levná, je levné i černé uhlí. Ano, můžeme zavřít české doly, protože těžba zrovna ekonomicky nevychází. Ale mějme na paměti, že je už nikdy znovu neotevřeme – a až bude ropa 2x dražší, můžeme trpce litovat. To samé platí na ČSA. Společný podnik může zabránit špatnému kroku, který nepůjde vzít zpátky. A proč by těžba na OKD nebo ČSA nešla obnovit třeba za 10 let? Říká se, že je to jen otázka ceny. Já si to nemyslím. Důlní dílo, to není jenom dobývací prostor, ale také skládka, logistika a především lidé. Těžba je umění. Když se zastaví, o to umění přijdeme. Uzavřený důl navíc nelze konzervovat, podle zákona se musí rekultivovat, většinou se zatopí. A teď to nejdůležitější: když se lom uzavře, změní se status území ve všech dokumentech a uvolní se všechny stavební uzávěry. Ložisko tak začne přirozeně ochraňovat nová výstavba! A dovedeš si představit, že za takových okolností by bylo daleko obtížnější než dnes vyřešit všechny střety zájmů. Lom ČSA je živý organismus, který vznikal 100 let. Kdo ho neviděl, nemůže to pochopit. Rozfárat nový hnědouhelný lom je kvůli dnešní regulaci a hustému osídlení v podstatě nemožné. Cenu lomu tak určuje to, že funguje. Je to paradox. Uhlí zachová pro příští generace jedině pokračování těžby.

9

Krásné domy, kvalitní silnice, perfektní chodníky – to je Vysoká Pec, městečko, kterému se daří díky penězům z uhlí. A právě sem by se mohli přestěhovat občané z Horního Jiřetína a Černic.

Velkorysá nabídka pro Horní Jiřetín a Černice V době, kdy česká vláda teprve začíná přemýšlet o tom, zda stát potřebuje uhlí, jiní už dávno „makají“. Zatímco na ministerstvu průmyslu alespoň zuřivě sestavují analýzy, které už měly být hotové před 10 lety, Severní energetická dokončuje očekávanou aktualizovanou nabídku pro majetkové vypořádání Horního Jiřetína a Černic. A nutno poznamenat, že to bude nabídka velmi velkorysá. Fotografie: Martin Šuvarina Text: redakce

10

Místa je dost Vysoká Pec je na nové obyvatele připravena, vedle obce leží tisíce metrů čtverečních lukrativních pozemků.

Z obecných principů stojí nejvýše maximální snaha o vzájemnou dohodu a individuální přístup. Řešení mohou být různá a žádná z variant není předem upřednostňována. Je na obyvatelích a subjektech samotných, aby si sami zvolili cestu, která jim bude nejlépe vyhovovat. Systém pro stanovení výše a způsobu náhrady se skládá z několika složek. Nejvýznamnější jsou tři základní typy náhrad, z jejichž součtu vyplyne hodnota vypořádání. V případě typu „Nemovitost“ je nezbytné napřed na základě znaleckého posudku nalézt shodu na ceně nemovitostí. Osobní náhrada se týká všech osob s trvalým nebo prokazatelně dlouhodobým pobytem v obci. Nabídka pamatuje i na rozdíly mezi starousedlíky a přistěhovalci v souvislosti s výhledem těžby v době přistěhování. Zatímco ti, co přišli před rokem 1972, ještě netušili, že jejich domovy může ohrozit těžba, ti poslední se tu usídlili už přes zamítavé stanovisko báňského úřadu. Konečně náhrada za ekonomickou aktivitu vychází z oficiálního výkaznictví (daňového přiznání), počtu pracovních míst a rozlohy oblasti, kterou podnikání pokrývá. Pro případy, kdy nedojde ke shodě, bude zřízen institut ombudsmana.

OSUDY JIŘETÍNSKÝCH Vladimír Lehký, starousedlík s hlubokými kořeny na Mostecku, žije s manželkou v Horním Jiřetíně už 26 let. Jeho rodina moc dobře ví, co je to ustoupit těžbě uhlí, však už se také několikrát stěhovala. Jemu osobně nechybí ani vztah k těžbě, protože v minulosti pracoval také přímo na šachtě. Dnes je ovšem v invalidním důchodu, po operaci má sníženou pohyblivost. A to začíná být čím dál tím větší problém. „Bezbariérově máme udělané jen přízemí, ložnice je v patře. Když mě někdy rozbolí večer noha, tak musím spát dole,“ vysvětluje. Domek Lehkých sice má za sebou dílčí opravy, odstranění veškerých bariér by však vyžadovalo rozsáhlou rekonstrukci. A do té se panu Lehkému z celkem pochopitelných důvodů moc nechce. „Dlouhodobá nejistota způsobila, že mnozí z obce odešli a další o tom uvažují. Mimo jiné člověk zvažuje, jestli má provádět nějakou nákladnější údržbu či rekonstrukci,“ říká. Když ekologičtí aktivisté spustí „odrhovačku“ o tom, jak celý Horní Jiřetín jako jeden muž odmítá pokračování těžby a stěhování obce, zamračí se. „Skutečných ekologů si vážím. Ekologičtí aktivisté jsou však ve skutečnosti pouze aktivisté zaštiťující se slůvkem eko. Za nás tedy rozhodně nemluví,“ upozorňuje. „Není pravda, že všichni občané jsou proti stěhování. Znám desítky lidí, kteří o tom uvažují, a další, kteří čekají na solidní nabídku vyrovnání,“ dodává. Manželé Lehcí samotní se této vidiny dnes neděsí – se stěhováním prakticky počítají, a za určitých okolností by jej dokonce uvítali. „Určitě bychom chtěli zůstat pořád na Mostecku. Líbila by se nám třeba lokalita u Vtelna, kde rostou nové domky, nebo u jezera Benedikt,“ svěřuje se pan Lehký. Jak by mohl vypadat nový začátek na novém místě, naznačil nedávný výlet do Německa, kam se jeli manželé podívat na již přesídlenou obec. „Tamní občané dostali v podstatě vše, co chtěli: pěkné bydlení, sportoviště, obchody, kulturní dům, a hlavně jistotu, že nežijí nad uhlím a mohou žít v klidu,“ uzavírá Vladimír Lehký.

12

TYPY NÁHRAD Představte si čtyřčlennou rodinu, která žije v Horním Jiřetíně ve vlastním domku o hodnotě cca 2,5 milionu korun. Když vláda prolomí limity na lomu ČSA a těžební společnost se dohodne se všemi relevantními subjekty, tato rodina může při splnění všech podmínek v rámci vypořádání počítat s finanční náhradou až 6,3 milionů Kč a přestěhovat se do jiného domu v okolí či bytu ve městě. A podobně štědré odškodnění mohou očekávat i ostatní obyvatelé či instituce z této oblasti.

hlí jako součást nerostného bohatství ČR patří státu, a pokud bude stát potřebovat přístup k tomuto majetku, vzhledem k nepřemístitelnosti ložiska a lidskému osídlení nad ním bude nezbytné vyřešit příslušné střety zájmů. Z toho plyne přirozený nárok na spravedlivé vypořádání majetkových a jiných zájmů. Návrh, který připravuje Severní energetická pro případ pokračování těžby, se vztahuje nejen na vlastníky nemovitostí, ale také na všechny obyvatele dotčených obcí, ekonomické subjekty, spolky, sdružení a další organizace, které provozují aktivitu v těchto oblastech. Poloha ve vztahu k dobývacímu prostoru přitom není důležitá, nabídka platí pro celé území Horního Jiřetína a Černic. Ovšem pochopitelně pouze za předpokladu, že se podaří vyřešit všechny dotyčné střety zájmu.

NEMOVISTOST

OSOBNÍ

140 %

100 000–250 000 Kč

odhadní ceny souboru nemovitostí dle listu vlastnictví

1,5 milionu Kč fixní částka navíc pro rezidenty ve vlastní nemovitosti

osoba (podle doby strávené v HJ/Č)

EKONOMICKÁ / SOCIÁLNÍ AKTIVITA

individuální řešení

Tři čtvrtiny domů v Horním Jiřetíně pamatují přinejmenším 2. světovou válku, pouze každý dvacátý byl postaven po roce 2000 (STEM, 2014).

OSUDY JIŘETÍNSKÝCH Podnikatel Pavel Gruber je Severočechem od narození a hornojiřetínským občanem už bezmála 30 let. V Horním Jiřetíně postavil dům a s manželkou vychoval 4 děti, má tu dobré sousedské vztahy i řadu přátel. Tím spíše mu vadí, jak dnes obec vypadá. „Město nežije a nijak zásadně se nerozvíjí, zastupitelstvo mu příliš dobrého nepřináší. Dnes je v čele člověk, který se již řadu let staví do pozice spasitele, přitom jako podnikatel přivedl vlastní firmu do likvidace,“ uvádí pan Gruber. „Nejhorší je ale desítky let trvající nejistota, zdali se prolomí, či neprolomí těžební limity. Vůči vládnoucí garnituře od lokální po celostátní úroveň si v této souvislosti dovolím vyjádřit názor, že jsme nikdy neznamenali nic víc než volební téma či bod v politických programech,“ říká pan Gruber. V kontextu limitů mu vadí zejména to, že radnice s nikým nekomunikuje a nereprezentuje názory jiných názorových skupin než odpůrců těžby. „Rozhoduje za nás pár zanícených ekologů,“ vysvětluje. Sám prý přitom smýšlí ekologicky, v mládí se například podílel na obnově zničených lesů na úpatí a hřebenech Krušných hor. Na rozdíl od aktivistů však nemá potřebu o svém vztahu k životnímu prostředí nikoho demagogicky ujišťovat. „Popis situace ze strany aktivistů je tendenční, jednostranný a účelový. Vůbec neodráží názorové spektrum k dané problematice,“ vysvětluje. Názor na stěhování obce má Pavel Gruber podobný jako řada jeho sousedů: Pokud těžaři přijdou s rozumnou nabídkou, je ochoten své nemovitosti prodat. „Nemám obavy z toho začít nový život či podnikání jinde,“ říká, jedním dechem však dodává, že o nabídce se musí diskutovat. „Vedení města se musí zastat těch, kdo si nebudou schopni vyjednat důstojné podmínky sami. Ale něco takového samozřejmě naše městská garnitura ani nepředjímá,“ říká pan Gruber.

13

Jak již bylo mnohokrát zdůrazněno, finální podoba vypořádání závisí na konkrétní dohodě. Obecně však existují 2 základní řešení: „nové za staré“ a individuální řešení. Pokud účastník zvolí první možnost, těžební společnost mu nabídne adekvátní bydlení v obdobné užitné hodnotě. Druhá možnost není tak pohodlná, ale pro rezidenty ve vlastních nemovitostech o to výhodnější. Za individuální řešení totiž dostanou k finanční náhradě bonus 500 000 Kč. Musí však splnit všechny podmínky, zejména prokázat možnosti stěhování a dlouhodobého bydlení ve zvolené lokalitě. Modelové příklady ukazují, že čistě majetkově si lze oproti výchozímu stavu polepšit až čtyřnásobně. Zvláštní variantou náhrady, která by mohla vzejít ze zjištění skutečného zájmu obyvatel, je skupinové řešení, které spočívá ve výstavbě nového městečka v jedné z blízkých lokalit. Pokud by obyvatelé preferovali tento přístup, mohl by se zrodit Nový Jiřetín.

Stěhování kostela, díl druhý? Kostel v Horním Jiřetíně nese jméno po Panně Marii stejně jako ten mostecký. Bude se také stěhovat?

Vzorové kombinace náhrad

OSUDY JIŘETÍNSKÝCH Počet členů domácnosti

Bonus za individuální řešení

800 000 Kč

3

500 000 Kč

3 720 000 Kč

1 500 000 Kč

3

500 000 Kč

4 700 000 Kč

2 500 000 Kč

4

500 000 Kč

6 300 000 Kč

Odhadní cena RD

Martin V. žil od narození v Litvínově, před 8 lety však postavil rodinný dům v Horním Jiřetíně, kde podniká a vychovává 2 děti. To, co předvádí česká vláda s jeho městem, mu připomíná přehazování horkého bramboru. „Nejhorší je částečné prolomení limitů, při němž by šla k zemi polovina obce. Tato varianta má snad jen své odpůrce,“ hodnotí nejméně populárním řešení. Pan Martin stejně jako řada obyvatel Jiřetína nesdílí názory aktivistů a kritizuje zástupce radnice za špatnou komunikaci s těžební společností. „Na jejich místě bych se snažil jednat a vybojovat pro město co nejlepší podmínky. To samé platí i pro Litvínov. Stejně o limitech nakonec nerozhodnou oni,“ říká. V létě by pan Martin na zahradě rád vybudoval venkovní bazén. Kdo by ale šel do takové investice zrovna teď? „Nevíte, jestli to má vůbec nějaký smysl, pořád jen čekáte a bojíte se, aby vaše práce nebyla úplně zbytečná,“ zlobí se. O postojích obyvatel k pokračování těžby má celkem jasno: o jednolitou skupinu nejde. „Znám hodně lidí, kteří za rozumných podmínek souhlasí s prolomením limitů. A nejde jen o vypořádání, ale taky o dostatek práce, rozvoj, podporu sportu, kultury atd. Já sám jako podnikatel považuji za nejdůležitější, aby bylo na Mostecku co nejvíce zakázek.“ Podle Martina V. ve městě stojí jak staré podmáčené domy, tak milionové nemovitosti. Proto je obtížné stanovit obecná pravidla pro vypořádání. „Odškodnění by mělo být tak vysoké, aby si za něj mohl každý postavit dům minimálně stejné kategorie bez ohledu na ceny pozemků. A mělo by mu ještě zbýt,“ dodává.

14

Pravidla pro vypořádání jsou navržena tak, aby maximálně respektovala propojení subjektu s dotčenou lokalitou a míru újmy, jakou mu pokračování těžby způsobí. Rodina ve vlastní nemovitosti tak může počítat s náhradou za nemovitost a osobní náhradou podle počtu členů domácnosti. Vzorové kombinace náhrad

Případ

Rodina ve vlastní nemovitosti Nájemník v bytě Spolky bez nemovitého majetku Obec Zemědělec/živnostník Rekreační objekty Firma s hlavní provozovnou v nájmu Firma ve vlastní nemovitosti

Nemovitost

Osobní

Ekonomická / sociální aktivita

Náhrada celkem

Součástí aktualizované nabídky Severní energetické bude ještě řada dalších bodů, například motivace pro firmy, aby po přestěhování zachovaly pracovní místa, dále vypořádání pro církev, začlenění vybraných částí architektonických a historických památek do nově vystavené obce či mimořádné sociální případy. To jen podtrhuje předpoklad, který se tiše vznáší nad všemi úvahami o limitech a střety zájmů: velkorysejší nabídka už nejspíš nikdy nepřijde, protože pokud by vláda prolomila limity až po rekultivaci lomu ČSA, náklady by vzrostly na ekonomicky nesmyslnou úroveň.

S vyvlastněním za zády Stěhování je vždycky těžká věc, a když se ještě k tomu nestěhujete dobrovolně, platí to dvojnásob. Bolestná historická zkušenost navíc ve většině z nás vytvořila alergii na jakékoliv nadřazování státního zájmu nad osobní. Zkusme se ale přesto na problém podívat jinak než očima bojovně naladěné farmářky či neoblomného starosty. Z pohledu samotného státu. Stát má vždy nevděčnou pozici, obyvatelé na něj často nadávají a chybět jim začne zpravidla až ve chvíli, kdy selhává (podívejme se třeba na východní Ukrajinu). Jeho nejdůležitější úlohou je v obecné rovině zajistit veškeré funkce, které nelze ponechat soukromému sektoru. A ve světle těchto předpokladů si lze jen těžko představit, že by zároveň nade vše ctil právo všech občanů na soukromé vlastnictví. Kdyby tak činil, mohl by zapomenout na příliv zahraničních investorů i výstavbu velkých inženýrských staveb, což by v důsledku znamenalo zejména katastrofální stav dopravní infrastruktury, protipovodňového systému a vytěžitelných zásob nerostného bohatství. Málokdo ví, že těžební společnosti jsou při vypořádávání střetů zájmů oproti Ředitelství silnic a dálnic a institucím spravující česká povodí v nevýhodě. Nemohou se totiž spolehnout na institut vyvlastnění ve chvíli, kdy veškeré snahy o dohodu selhaly. To je obrovský paradox zejména ve srovnání se silnicemi, jejichž trasu lze měnit a kvůli kterým se u nás kříží státní a osobní zájmy nejčastěji. Po roce 1989 se na českém území odškodňovalo a vyvlastňovalo z různých důvodů. Závěrem vzpomeňme na nejznámější a nejvíce medializované případy: dálnice D11, továrna Nemak na hliníkové komponenty pro automobily, výrobní závod automobilky Hyundai, výrobní hala společnosti Philips. Z aktuálních případů jmenujme například budování přehrady v Nových Heřminovech.

OSUDY JIŘETÍNSKÝCH Zbyněk Ortmann bydlí s rodinou v Mostě, v Horním Jiřetíně však vede společnost Cannoneer, která je největším místním zaměstnavatelem. Firma, která v obci funguje už přes 20 let, se specializuje na zpracování kovového odpadu a demolice. Nejistá budoucnost ji tíží úplně stejně jako obyvatele. Místo nákladných, ale efektivních opatření se hledají provizoria, protože nikdo neví, zda má smysl investovat. „Vezměte si například naši manipulační plochu – místo abychom ji měli celou hezky vybetonovanou, je zpevněná pouze silničními panely,“ vysvětluje pan Ortmann. „Obdobně je to s fasádou a dalšími úpravami, které by v konečném důsledku vedly k ekologizaci a efektivizaci provozu. Namísto toho jsme nuceni volit víceméně mobilní provizorní řešení.“ Společnost Cannoneer dlouhodobě prohlašuje, že by se stěhování nebránila, pokud by jí těžaři nabídli adekvátní areál, který by splňoval veškeré legislativní a ekologické požadavky pro provozování daného byznysu. „Máme beztak působnost téměř po celé republice, nejsme striktně vázáni na místo, kde sídlíme. Navíc firmu tvoří především lidé a ti by šli s ní,“ říká pan Ortmann. Z výše uvedeného důvodu šéfovi Cannoneeru silně leze na nervy, když odpůrci prolomení limitů zneužívají v argumentaci jméno jeho firmy. „To nepovažujeme za férové chování, protože ať se to někomu líbí či ne, řešení střetu zájmů lze v určitém smyslu považovat za obchodní jednání a rezolutní ne, které je za nás vyslovováno, vážně ohrožuje naši vyjednávací pozici,“ říká. Pan Ortmann sice svým způsobem oceňuje snahu radnice o zachování města, přesto by se podle něj měli vedoucí představitelé Horního Jiřetína chovat jinak. „Měli by řešit střet zájmů v předstihu a vyjednat občanům co nejlepší podmínky. Tuto povinnost města se pokoušelo suplovat hnutí DIALOG, nesetkalo se však s dostatečnou odezvou ani z jedné strany,“ lituje pan Ortmann.

15

Analýza

České teplárny bez uhlí = velmi drahé auto bez kol, motoru i paliva

Foto: Teplárna Strakonice

Hnědé uhlí dochází a řada velkých měst i malých odběratelů řeší, jak si zajistit dlouhodobě teplo za ceny, které budou ještě domácnosti schopné platit. To je dosud skrytá tvář problému zvaného limity na težbu uhlí. Tvář, která se neukazuje nebo se líbivým make-upem maluje tak, aby vypadala hezčí, než ve skutečnosti je.

Fotografie: Shutterstock.com, Marek Dienstl, Teplárna Strakonice Text: Martin Rumler

17

Analýza

Přitom hnědé uhlí prostřednictvím velkých tepláren a centrálního zásobování dává dnes teplo a teplou vodu více než 2 milionům lidí v zemi a ročně se ho nasype 1,8 milionů tun do 650 000 kamen a kotlů v rodinných domcích či malých kotelnách škol, nemocnic, domovů důchodců či kasáren.

Nejkvalitnější uhí v Evropě Existuje řada analýz teplárenství v Česku a všechny se shodnou na jednom – teplárny se bez hněděho uhlí ještě dlouhou dobu neobejdou. Hnědé uhlí je zdrojem, jehož podíl na centrální výrobě tepla dlouhodobě přesahuje hranici 40 %. Očekávaný vývoj jeho těžby a předpokládaná struktura spotřeby ve prospěch výroby elektř iny však povede k výraznému snížení dodávek uhlí pro teplárny, pokud nebude využito uhlí za současnými limity těžby. Podle profesora Vladimíra Slivky z VŠB-TU v Ostravě by nedostatek uhlí dopadl na každou teplárnu jako celek. Postihl by přitom jak výrobu tepla, tak elektř iny (neboť oba procesy jsou technologicky a ekonomicky svázané) a projevil by se i na cenách energie. V nejhorším př ípadě by toto mohlo v budoucnu vyústit až v úplný rozpad soustavy zásobování teplem. Při neprolomení limitů v roce 2025 bude chybět uhlí pro 33 teplárenských zdrojů. Nedostatek uhlí ohrozí i ambiciózní plán dotované modernizace malých domovních kotlů, do které ČR investuje 9 miliard korun. Většině tepláren končí současné kontrakty na dodávky uhlí již mezi roky 2020–2022 a nové nemají. Jak uvedl za ostatní účastníky kulatého stolu na dubnových Teplárenských dnech bývalý ředitel Energetického regulačního úřadu Josef Fiřt: „Pro rozhodnutí o uhlí za limity už není za 5 minut dvanáct, ale hodina po dvanácté.“

18

„V důsledku nemožnosti vytěžit dostatečné množství hnědého uhlí nejsou hnědouhelné společnosti s teplárnami ochotny uzavírat žádné dlouhodobé kontrakty, neboť pro ně uhlí odpovídající kvality (zejména výhřevnosti a sirnatosti) uvnitř limitů není k dispozici,“ píše se ve zprávě odborníků z VŠE v reakci na momentální nastavení těžebních limitů. A nejistota v energetickém byznysu je to nejhorší, co toto průmyslové odvětví může potkat. Tato situace totiž stále trvá a teplárny potřebují jistotu, že pro ně bude uhlí i za 20 a více let. „Pouze bílinské uhlí prostě nemůže stačit,“ říká obchodní ředitel Severní energetické Damir Dordevič. Uhlí z tohoto lomu má smluvně zajištěné skupina ČEZ, a dokud nedostaví paroplynovou elektrárnu v Ledvicích a nebude rozšířena jaderná elektrárna v Temelíně, bude ho potřebovat. To znamená jediné: v roce 2025 bude na českém trhu chybět minimálně 6 milionů tun uhlí. A rozhovory s lidmi z českých tepláren to potvrzují. „Je tu naděje, že limity budou zrušeny, ale ne jistota,“ říká ředitel Teplárny Strakonice Aleš Seitz. Teplárna patří k těm, které pokračování těžby hodně zajímá. Nebudou-li prolomeny limity, vyprší její kontrakt na uhlí z mosteckých dolů už za několik let. Pokud padnou, nic nestojí v cestě prodlužit kontrakt. Lidé si možná mylně představují, že pokud dnes schválíme prolomení limitů, zítra se může začít těžit. Jenže tak to zdaleka není. A současný stav nejistoty může celý systém zlikvidovat. Pokud totiž neexistuje jistota v tom, co v příštích deseti a dvaceti letech bude, podnikatelé ztrácejí chuť investovat a například

Uhlí z lomu ČSA je takzvaně nejteplejší v celé Evropě, to znamená, že má nejvyšší účinnost při spalování.

mladí lidé nevidí perspektivu ve studiu těchto oborů. Což může teplárenské odvětví v Česku nenávratně zničit. Pokud bychom v budoucnu zajišťovali dodávky tepla prostřednictvím dovozu uhlí, zásadním způsobem by se to promítlo do výsledných cen. A to nejen z důvodu, že import sám o sobě cenu uhlí výrazně zvýší, ale rovněž proto, že hnědé uhlí v okolních státech zdaleka nedosahuje takové kvality jako v České republice. Surovina z tuzemských ložisek má daleko vyšší výhřevnost (více o tomto tématu viz Uhelný slabikář). Za limity nyní čeká na vytěžení minimálně 280 milionů tun velice kvalitního hnědého uhlí. Stát tak má dostatek domácí suroviny pro českou energetiku a nezatíží státní rozpočet dovozem náhradního paliva (např. plynu). „Uhlí z lomu ČSA je takzvaně nejteplejší v celé Evropě, to znamená, že má nejvyšší účinnost při spalování,“ vysvětluje Dordevič. Jinak řečeno, z tohoto uhlí lze vyrobit nejvíce tepla za nejnižší náklady. Navíc obsahuje nejméně vody, nachází se blízko tepláren a za limity je ho dost. Pro srovnání: například hnědé uhlí z Německa, které ke spalování dováží Eletrárna Opatovice a vytápí s ním Hradec Králové a Pardubice, má výhřevnost cca 9 MJ/kg. Uhlí z Mostecka dvojnásobnou. Pokud se podíváme k sousedům, zjistíme, že ačkoli Německo zachvátila láska ke všemu ekologickému, tak tamní energetika počítá s vytěžením dostupných zásob hnědého uhlí. „Rozhodli se, že důležité je využít v co největší míře vlastní zdroje“ popisuje Dordevič. Naopak energie z dovezených surovin bude v energetickém mixu prudce klesat. I proto Německo od roku 2004 kvůli těžbě přesídlilo 110 969 obyvatel z 308 obcí. A nyní každý rok přesídlí několik set dalších.

Strakonická teplárna vytápí nejen domácnosti, průmyslové podniky či školy, ale také sportoviště, například místní basketbalovou halu. Foto: Marek Dienstl

Německo od roku 2004 kvůli těžbě přesídlilo 110 969 obyvatel z 308 obcí. A nyní každý rok přesídlí několik set dalších.

19

Teplo ze strakonické či plzeňské teplárny využívají i místní nemocnice (ilustrační snímek). Foto: Shutterstock.com

Přechod na jiné palivo? Ekonomická sebevražda Musíme vědět, na čem bude česká energetika stavět. Nemůžeme riskovat, že se pustíme do drahé přestavby na plyn, za dva roky vláda uvolní limity a my zjistíme, že jsme vyhodili miliardy zbytečně.

20

Odpůrci těžby uhlí často navrhují přechod tepláren z uhlí na plyn. I samotné teplárny se takovými scenáři zabývaly. Přechod tepláren na jiná paliva by si ovšem vyžádal miliardové investice. „Musíme vědět, na čem bude česká energetika stavět. Nemůžeme riskovat, že se pustíme do drahé přestavby na plyn, za dva roky vláda uvolní limity a my zjistíme, že jsme vyhodili miliardy zbytečně,“ říká šéf Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. „Snažíme se pracovat s alternativou, pálíme dřevní odpad vznikající při těžbě v lese, biopaliva vypěstovaná zemědělci nebo pivovarský mlát vzniklý jako odpad z pivovaru. Jsou to však dílčí položky, které mohou palivovou základnu nahradit maximálně z poloviny. V ČR ale nelze vykácet všechny lesy, ani tak by to nestačilo. Uhlí na zajištění tepla prostě do budoucna potřebujeme,“ doplnil Drápela. Prostá výměna hnědouhelných kotlů za plynové je sama o sobě sice nejjednodušší i cenově nejpřijatelnější, avšak odporuje Zákonu o hospodaření s energií. Na zdroj po rekonstrukci se totiž bude pohlížet jako

na nový, což si vyžádá vyšší účinnost celého cyklu výroby elektrické energie a tepla. A tuto účinnost ve většině případů nelze dosáhnout se stávajícími technologiemi, protože u takového zdroje platí dle zákona o ovzduší mnohem přísnější emisní limity. Znamenalo by to tedy následné investice do dalších částí technologie, v jejichž světle už přestavba zdaleka nevypadá tak výhodně, jak se původně zdálo. Přestavba na paroplynový cyklus je pak ještě náročnější – vyžaduje zpravidla 2–3x vyšší investice než předchozí varianta. Nejdražší položkou je jednoznačně spalinový kotel a turbína (miliardy Kč), ostatní položky se pak pohybují v řádech desítek až stovek milionů Kč. Kromě investic do nových zařízení přestavba v neposlední řadě znamená také demolici a asanaci stávající technologie – kotlů, odsíření, denitrifikace, uhelných tras, skládky paliva atd. Co se týče ekonomické návratnosti, ve většině případů vycházejí přestavby při současných cenách vstupů a výstupů jako neufinancovatelné, ekonomicky nenávratné a v podstatě likvidační. Proto se také nedá uvažovat o jejich financování z cizích zdrojů. A jelikož nutné investice pro přestavbu většinou převyšují možnosti jednotlivých tepláren, znamená to zásadní problém – jak takovou investici zaplatit?

Jeden příklad za všechny Pokud jde o konkrétní čísla, je dobrým příkladem Teplárna Strakonice. Ta zásobuje cca 7 000 bytů a 70 průmyslových odběratelů. Zde si před lety udělali analýzu přechodu na plyn. A jak to dopadlo? Vzhledem k tomu, že teplárna nemá dosud žádný plynový kotel a středotlaké plynové potrubí je k dispozici ve vzdálenosti cca 5 km, byla tato možnost vyhodnocena jako nereálná. Hlavním důvodem jsou příliš vysoké investice, především výstavba přípojky ke zmíněnému plynovodu (spolu se všemi legislativními a povolovacími problémy), kterou by teplárna musela vybudovat zcela na vlastní náklady. V teplárně provedli odhad investičních nákladů na kompletní přechod na zemní plyn a dopočítali se k závratné sumě blížící se 3 miliardám Kč (viz tabulka).

Přestavba Teplárny Strakonice na plyn – hlavní investice: • úprava stávajících uhelných kotlů na zemní plyn .................................................1 000 000 000 Kč • instalace plynové turbíny se spalinovým kotlem ..............................................1 000 000 000 Kč • vybudování nové vysokotlaké odbočky z páteřního plynovodu ................................. 700 000 000 Kč • výstavba nové regulační stanice na zemní plyn ................................................................3 000 000 Kč • vybudování nových středotlakých rozvodů zemního plynu v teplárně..................................2 000 000 Kč • likvidace či přestavba nevyužívaných uhelných zařízení ....................................................... 100 000 000 Kč

Město Jablonec, které je od roku 2013 jediným vlastníkem Jablonecké energetické, chce rozpadu soustavy zabránit. I proto už od loňského ledna snížilo cenu za jeden gigajoule tepla z 807 na 689 Kč, a to s vědomím, že hospodaření teplárenské společnosti tak letos skončí ztrátou přibližně 34 milionů Kč.

Celkem ............................................................. 2 805 000 000 Kč

Co ze strakonické analýzy vyplynulo velmi jasně, je fakt, že pokud by se i přes všechna negativa změna na zemní plyn realizovala, pak by to nutně znamenalo výrazný nárůst cen tepla. Dosud zde stojí teplo něco málo přes 600 korun za gigajoule. Analýza vyčíslila cenu za teplo z plynu na více než 2 000 Kč/GJ! Dá se předpokládat, že př i takto vysokých cenách tepelné energie by většina zákazníků uvažovala o odpojení a přechodu např íklad na lokální vytápění. Teplárna by tak kvůli cenám, které nejsou akceptovatelné trhem, ztratila pravděpodobně většinu odběratelů tepla, a tím pádem i značnou část zisků. Jinými slovy nejspíš by bojovala o přežití. Pro zachování ekonomické návratnosti zmíněných investic by se musela podle studie VŠE skokově zvýšit cena tepla téměř u všech velkých zdrojů. S ohledem na to, že dnes lidé či instituce platí zhruba polovinu, jsou to však částky zcela nemyslitelné a nemohly by v konkurenci obstát.

Černý scénář nakonec Nejvyšší cenu tepla v zemi dlouho platili obyvatelé Jablonce nad Nisou, ještě nedávno 800 korun za gigajoule. Důvody? Drahé palivo (zemní plyn), zastaralá infrastruktura a také hrozící rozpad soustavy, která město zásobuje teplem. V Jablonci je na centrální vytápění napojeno na 8 500 bytů a bezmála 90 podniků, obchodů a veřejných budov. Ztrátovost jabloneckého systému je zhruba 40%, cena tepla pro domácnosti stále patří

k nejvyšším v zemi. Za poslední tři roky se odpojila čtvrtina odběratelů a další se na to chystají. „Pokud se nebude investovat do revitalizace, bude to znamenat buď dál každoročně generovat ztrátu kolem 30 až 40 milionů korun, nebo zvýšit cenu pro domácnosti na 1 000 korun za gigajoule,“ řekl ČTK ředitel Jablonecké energetické Pavel Spilka. Město Jablonec, které je od roku 2013 jediným vlastníkem Jablonecké energetické, chce rozpadu soustavy zabránit. I proto už od loňského ledna snížilo cenu za jeden gigajoule tepla z 807 na 689 Kč, a to s vědomím, že hospodaření teplárenské společnosti tak letos skončí ztrátou přibližně 34 milionů Kč. Přitom hnědouhelné teplárny běžně vykazují zisky, a to jeden gigajoule tepla od nich stojí daleko méně než v Jablonci. Teplárna je tedy naprosto srovnatelná s výše zmíněnou strakonickou, přičemž díky hnědému uhlí platí ve Strakonicích lidé cca 600 korun za GJ a podnik nemusí kvůli tomu za ceny ekonomických ztrát uměle zlevňovat. Podobný scénář v případě konce spalování hnědého uhlí a jeho zakonzervování za limity předpovídají odborníci i jinde. Navíc zcela vniveč přijdou stamilionové investice do hnědouhelných tepláren, které umožňují splňovat přísné ekologické normy. Každá teplárna musela v posledních letech tyto investice uskutečnit a musí modernizovat své provozy dál. Je to podobné, jako by vám někdo řekl, že vaše auto musí mít ten nejmodernější benzinový motor a vy do něj můžete lít jen ten nejlepší benzín. Utratíte rodinné úspory za nový a normám odpovídající vůz a pak přijde zákaz benzinu a v prodeji zůstane jen nafta. Jediným řešením je přestavba vozu, s nímž jste se sotva projeli, nebo koupě nového. Vítejte v ČR 21. století.

Průměrná cena tepla podle paliv v roce 2014 (Kč/GJ) Zdroj: Energostat

563 Hnědé uhlí

576 Černé uhlí

668 Zemní plyn

592 Průměrná cena

21

Severní vítr

Pod Krušnými horami se rodí vodní ráj

V krajinu tisíce jezer se pomalu přeměňuje území pod úpatím Krušných hor. Z vyuhlených hnědouhelných lomů se stává obří zásobárna vody a především parádní rekreační oblast, v níž budou jednou trávit dovolenou i Pražáci. Tato senzační vize zaujala i redakci Maximu, nejčtenějšího českého časopisu pro muže, a díky tomu vznikly fotografie obohacující znovuzrozenou přírodu o půvab, na který je i rekultivace krátká: ženskou krásu. Vybrané snímky s potěšením uveřejňujeme a věříme tak, že reportáž potěší nejen ducha, ale i oko čtenáře. Plnoletého. Fotografie: MAXIM, Martin Kinkal, Martin Šuvarina Text: Eva Holá, redakce

ody nebude nikdy dost, říkají ekologové, ekonomové i politici. Dokonce se na tom shodnou i příznivci a odpůrci globálního oteplování. Bohužel zůstává jen u slov, a tak země dlouhodobě vysychá, jen na Mostecku zanikla během posledních dvou století řada vodních ploch. Naštěstí se zrovna tady právě teď rodí obrovské vodní zdroje, které by jednoho dne měly tvořit zhruba polovinu vod celého státu. Slibuje to významné posílení naší strategické, ale i energetické bezpečnosti – slovutní energetici už dnes žasnou nad výškovými rozdíly mezi vrcholky hor a vznikajícími jezery a hlavou se jim honí sny o přečerpávacích elektrárnách. Běžní smrtelníci se pak prostě jen těší na to, že severní Čechy získají velmi atraktivní oblast pro trávení volného času. Nadprůměrné teploty, hodně lesů, z jedné strany Krušné hory, z druhé České středohoří a za rohem Doupovské hory. Vše napovídá tomu, že se tu klube něco mimořádného. A ruku na srdce – když zapomenete na moře, znáte lepší koupaliště, než je zatopený lom? Tyto vodní nádrže tvoří zřejmě nejviditelnější prvky zahlazení hornické činnosti a sluší se uvést, že mají svá specifika. Asi vás nepřekvapí, že jejich budování vyžaduje oproti stavbě rybníků a údolních přehrad rozsáhlé sanační práce. Ty zajistí nejen přístup k samotné nádrži, ale i stabiliPokud by to snad někoho zajímalo, tyto krásné dámy se fotily na Benediktu. A to jezero za nimi vzniklo rekultivací... Foto: MAXIM, Martin Kinkal

tu svahů při následném zatopení. Jezera jsou zpravidla víceúčelová, vhodná jak pro chov ryb, tak pro koupání či provozování vodních sportů. A všechna mostecká jsou neprůtočná, proto musí mít zajištěnou dodávku vody, která nahradí výpar a také zachová kvalitu. Především díky hydrické rekultivaci už Mostecko dávno není jen zjizveným kusem země, který zbytku republiky slouží k svícení a vytápění. Na druhou stranu do riviéry mu ještě polovina cesty schází. V bezprostředním okolí Mostu už vznikla řada rekultivačních jezer, na další si však budeme muset ještě pár let počkat. Benedikt: lapálie průkopníků a tajemná chodba Jako první vznikla vodní nádrž Benedikt na místě stejnojmenného lomu ve Vtelně, dnešní městské části Mostu a jako by svým tvůrcům vyměřila cosi jako nováčkovskou daň. Ještě před povrchovou těžbou se tu až do konce 50. let dolovalo uhlí hlubinným způsobem a právě to zadělalo na problémy, které se dostavily po zaplavení zbytkové jámy v 70. letech. Ani 90 průzkumných vrtů totiž neodhalilo všechny chodby z dřívějšího intenzivního rubání. Brzy se ukázalo, že nové jezero propouští vodu, ta uniká do okolního podloží, a dokonce zaplavuje kanalizaci ve Vtelně.

23

Severní vítr

Nádrž tak musela být vypuštěna a její dno utěsněno. Sanační práce byly naštěstí natolik kvalitní, že po opětovném napuštění se už nic podobného neopakovalo a jezero získalo definitivní podobu. Místo jedné velké nádrže vznikly dvě menší, propojené kanály. Větší plocha slouží ke koupání, menší pro rybaření. Kdo má raději suchozemské radovánky, tomu okolní areál nabízí řadu sportovišť a dětské hřiště. Zatímco nad hladinou a pár metrů pod ní platí Benedikt za vyhledávanou turistickou destinaci, na dně odpočívá tajemný příběh, který nám už asi nikdo nedovypráví. Mezi místními starousedlíky se traduje, že při povrchové těžbě se tu kdysi narazilo na skrytou chodbu, pravděpodobně vykopanou člověkem. Průzkumná výprava odhalila, že část tunelu vede až k márnici na vtelenském hřbitově. Druhá část končila po několika stech metrů závalem a našly se v ní pozůstatky německých vojáků z druhé světové války. V místních kronikách se píše, že chodba by údajně měla ústit až na hradě Hněvín. Východ se tam však nikdy nenašel. K čemu chodba sloužila a kdo ji vybudoval, to už se asi nikdy nedozvíme. Její ústí ve vtelenské márnici bylo zazděno a chodba samotná zaplavena při rekultivaci. Matylda: pláže, bruslaři a rybolov O něco mladším, ale už také řadu let rovněž hojně využívaným rekultivačním jezerem je Matylda. Vodní nádrž vznikla zatopením bývalého lomu Vrbenský. Že by tu ještě před lomem byl vrbový háj a podle něho naši předkové důlní dílo pojmenovali? Kdepak. Důl se vlastně původně jmenoval Matylda, ale po druhé světové válce jej kdo ví proč přejmenovali na počest zemřelému komunistickému poslanci Bohuslavu Vrbenskému.

„Jdeš do vody? A nechceš se radši opalovat?“ Foto: MAXIM, Martin Kinkal

Rekultivace lomu proběhla v osmdesátých letech a napouštění vodní nádrže o výměře bezmála čtyřiceti hektarů skončilo v roce 1992. Zaklepejme na břehy, že dodnes nebyly zaznamenány žádné úniky či průsaky jako dříve na Benediktu. Místní obyvatelé, turisté a výletníci tak mohou bez obav skotačit ve vodě či na perfektně upravených plážích a plnými doušky vychutnávat všechny radosti, kterými lokalita oplývá. Kolem nádrže vede od roku 2009 více než čtyřkilometrová a mezi Mostečany velmi oblíbená stezka pro cyklisty a in-line bruslaře. Je tu ale také půjčovna vodních skútrů a můžete tu zkusit i vodní lyžování či windsurfing.

Jezero Most: největší, nejmladší, ale ještě ne dokončené Zdaleka největší očekávání se vkládají do právě dokončovaného jezera Most. To vzniká pod kopcem Hněvín přímo v místech, kde stávalo staré královské město Most, než ustoupilo těžbě. Je symbolické, že to nejvýznamnější rekultivační jezero se rodí právě zde, když právě demolice historického Mostu je považována za největší zločin v rámci bezohledného drancování severních Čech za minulého režimu. Z nejhlubší jizvy se tak stane jedna z nejpozoruhodnějších a nejzdravějších oblastí. Podle zástupců české rekultivační školy právě jezero Most odpovídá proslulým lužickým jezerům z východu Německa. Co všechno se tu dělo před rekultivací, to by bylo na dlouhé povídání. První záznamy o dolování v tomto prostoru pochází už z roku 1762, kdy byl založen na východním úpatí vrchu Hněvín důl Grahl. Nás však zajímá spíše novodobá historie spojená s pádem části města. Po roce 1945 se místní důl už jmenoval Ležáky podle známé osady na Chrudimsku, kterou vypálili za války nacisté. V 60. letech rozhodl ÚV KSČ o rozšíření těžby až do pilíře města Most. Tak skončila éra starého města a zrodil se nový dobývací prostor, v němž se těžilo až do konce 90. let.

25 Zatímco jarní Matylda zve hlavně běžce, bruslaře a rybáře, ta letní i plavce a příznivce vodních sportů.

Jezero ČSA Ať už dopadne nynější jednání o prolomení či zachování limitů těžby jakkoliv, jedno je jisté. Na místě nynějšího lomu ČSA v Komořanech vznikne v rámci hydrické rekultivace dřív nebo později jezero ČSA. Zatopení zbytkové jámy vodou bylo již v roce 1994 potvrzeno ve studiích zpracovaných báňskými odborníky jako nejvhodnější varianta. Jezero ČSA se nachází na místě, kde se v minulosti rozlévalo velké Komořanské jezero, které významně působilo na zdejší mikroklima.

Nechranický přivaděč naplnil vodou všechna mostecká rekultivační jezera.

Větší než „Mácháč“ Jezero Most se připojí k největším vodním plochám v ČR. Kam se však hrabe na budoucí jezero ČSA?

Benedikt Most Vodní plocha: 4,7 ha Maximální hloubka: 28 m

Matylda Most Vodní plocha: 38,7 ha Maximální hloubka: 4 m

Milada Ústí nad Labem Vodní plocha: 252,2 ha Maximální hloubka: 24,7 m Objem: 35 601 000 m³

Most Most Vodní plocha: 311,1 ha Maximální hloubka: 75 m Objem: 69 809 300 m³

ČSA Most Vodní plocha: 700 –1 259 ha Maximální hloubka: 130 –150 m Objem: 273 900 000 m³

26

O poznání radostnější historie se pod Hněvínem začala psát 24. října 2008, kdy bylo slavnostně zahájeno napouštění jezera. Tento náročný technologický proces skončil až vloni, voda tedy proudila do vytěžené jámy celých šest let! Však také půjde o největší a nejhlubší uměle vytvořené jezero v ČR. Zatopená plocha má téměř 310 hektarů a přes devět kilometrů dlouhý břeh. Maximální hloubka je zhruba 75 metrů. Ptáte se, kde se tolik vody vůbec vzalo? Hlavním zdrojem byla stejně jako u předcházejících vodních rekultivací řeka Ohře. Vodu přiváděl průmyslový vodovod s 5 kilometrů dlouhým přivaděčem z Nechranické vodní nádrže. Jezero Most zatím zůstává oficiálně dobývacím prostorem, veřejnost k němu tedy nesmí, leda v doprovodu a na zvláštní povolení. Na celém území platí zákaz vstupu pod pokutou až 15 000 korun. Jediní tvorové, kteří to nemusí respektovat, jsou ze zvířecí říše – a nutno poznamenat, že se v oblasti mají čile k světu. Účastníci květnové ornitologické vycházky měli možnost pozorovat husy, kachny, volavky, racky či potápky. Letos má začít dlouho odkládaná výstavba silnice Most – Mariánské Radčice, která nejpozději v roce 2018 povede přes pustinu kolem jezera. Je to důležitá dopravní spojnice, pro-

tože právě u ní mají vyrůst rekreační areály s kotvištěm lodí, pláží, sportovišti, minireplikou starého Mostu, arboretem a nejspíš i rodinnými domky. Jezero Most se v každém případě stane výrazným prvkem v krajině. V těchto místech totiž bývaly ještě před zahájením těžby uhlí přirozené mokřady. Nově vzniklá vodní plocha příznivě ovlivní i klima okolní krajiny. A kdy se v jezeře vykoupeme? Vloni se hovořilo o otevření v roce 2019, což by však měl být limitní termín. V současnosti jsou přístupné louky mezi jezerem a děkanským kostelem, od kterého vede hraniční cesta s informačními panely. Milada: první sezóna Už letos si naopak můžeme dopřát návštěvu jezera Milada, které vzniklo zatopením lomu Chabařovice mezi Chabařovicemi a Trmicemi u Ústí nad Labem. Podle Palivového kombinátu Ústí, který bývalý důl vlastní, už vyšla vyhláška o zrušení dobývacího prostoru. Z rozhodnutí, které vydal Obvodní báňský úřad v Mostě, vyplývá, že jezero a jeho okolí jsou od 1. června přístupné pro širokou veřejnost. Ta se může těšit na upravené pláže či vodní atrakce, na své si tu však přijdou i rybáři. Hlubokou vodou se totiž již dnes prohánějí štiky, sumci, candáti a další druhy ryb.

„Nenaučil bys nás smečovat?“ Foto: MAXIM, Martin Kinkal

Pokud by nebyly prolomeny územní limity, které nyní omezují postup lomu ČSA, těžba by byla ukončena zhruba v roce 2021 a zatopení zbytkové jámy by vytvořilo jezero menší. I to by však bylo se svými 700 hektary zhruba dvakrát větší než Jezero Most. V případě prolomení limitů by se mohlo těžit minimálně až do roku 2065 s výhledem až do roku 2150. Rekultivovaná plocha by tak byla zásadně větší – přes 1 000 hektarů, což by odpovídalo 3–4 jezerům Most. Příroda již mnohokrát dokázala, že umí sama zacelit rány, které jí člověk způsobil. V případě hydrických rekultivací se ukazuje, že pokud jí člověk pomůže, odstranění následků těžby zmizí ze zemského povrchu mnohem rychleji a výsledek stojí za to. Podle rekultivačních plánů bude v Ústeckém kraji po roce 2035 šest nových velkých jezer o souhrnné rozloze blížící se 4 000 hektarů. V jezerech má být na 1,5 miliardy m3 vody, což je pětinásobek množství, které zadržuje přehrada Lipno. Sever tak i v daleké budoucnosti zůstane strategickou zásobárnou ČR – jen si místo uhlí dosadíme vodu.

I řekl rekultivátor: budiž jezero! Když stavíme dům nebo kachlová kamna, dme se nám hruď pýchou, jak vytváříme trvalé hodnoty. Pravda, většinou jde o výrobky, které nás přežijí, ovšem produktům krajinotvorby mohou v tomto ohledu konkurovat sotva. To je jako srovnávat jogurt s javorovým sirupem. Obnova české krajiny poškozené povrchovou těžbou obecně vychází z tzv. generelu rekultivací, který sestavili v 50. letech rekultivační praktici ve spolupráci s výzkumnými pracovišti. Dokument se stal oficiální normou, která se pravidelně aktualizuje a kterou schvaluje i Ministerstvo životního prostředí. Existuje několik druhů rekultivací, dnes se však velmi často prosazuje právě hydrická, která spočívá v zatopení těžební jámy. Důvod je zcela prozaický. Pro zavezení vytěženého lomu zpravidla není k dispozici dostatek zeminy, aby mohla být realizována rekultivace jiným způsobem. Kdyby snad někdo namítl, že je to sice všechno hrozně hezké, ale určitě nesmírně drahé, praxe jej vyvede z omylu. Náklady na rekultivace jsou totiž součástí ceny uhlí, které i tak zůstává jedním z nejlevnějších paliv. Zákon přímo nařizuje těžebním společnostem provést likvidaci dolu nebo zpracovat projekt na jiné využití a zajistit sanaci a rekultivaci pozemků dotčených těžbou. Na to si musí vytvářet zvláštní rezervu finančních prostředků. Tato povinnost platí od roku 1992, kdy došlo k privatizaci státních těžebních organizací. Od roku 2004 musí být prostředky rezervy navíc uložené na zvláštní vázaný účet.

27

Fotopříběh

Země znovuzrozená Když se z vašich dětí stanou dospělí, nevěřícně kroutíte hlavou, kdy že to vlastně stihly vyrůst. A stejné je to s rekultivací uhelných lomů – proces trvá dokonce zhruba stejnou dobu. Svědectví o přerodu vytěžené oblasti v krajinu jezer, lesů, luk, vinic či obilných lánů se tak obdobně uchovává hlavně ve vzpomínkách místních starousedlíků. Naštěstí jednoho z těch mosteckých napadlo před půlstoletím klíčové lokality s mnohaletými odstupy fotografovat. A shodou okolností je to právě on, komu vděčíme i za rekultivace samotné.

1972

Kolesové rýpadlo KU 300 v místech, kde stál dříve starý Most.

Zní to neuvěřitelně, ale díváte se na to samé území – rekultivované a revitalizované.

1999

Stanislav Štýs, zakladatel české rekultivační školy, vystavuje od 3. dubna do 28. června na Pražském hradě svá proslulá „dvojčata“, unikátní fotografie konkrétních lomů před rekultivací a po ní. Výstava s názvem Země znovuzrozená probíhá v Tereziánském křídle Starého královského paláce a zahrnuje 250 velkoformátových snímků. Některé z nich máme tu čest uveřejnit ve fotopříběhu. Fotografie: Stanislav Štýs Text: Petr Dušek

Ing. Stanislav Štýs, DrSc. 1930 Lesní inženýr z Mostecka, vysokoškolský učitel a mezinárodně uznávaný odborník na rekultivace po těžbě, kterým se soustavně věnuje od svých studentských let. Založil českou rekultivační školu. Absolvent lesnické fakulty ČVUT působil jako vedoucí projekce rekultivací a později až do důchodu jako vedoucí odboru revírní ekologie na Generálním ředitelství Severočeských dolů v Mostě. V současnosti je jednatelem inženýrské organizace ECOCONSULT PONS. Spolupracuje s vědeckými pracovišti a vysokými školami. Je autorem 330 publikací. V roce 1996 obdržel Cenu ministra životního prostředí.

29

1974

1972

Výmluvný případ, jak se „to špatné“ mění v to dobré. Velebudická výsypka byla ohromnou, více než 800hektarovou jizvou na tváři Mostecka. Od poloviny 90. let funguje na bývalé terase této výsypky Hipodrom, moderní dostihový areál.

2012

Výsypka mosteckého lomu Slatinice před zahájením rekultivačních úprav.

Dnes je na stejném místě oku lahodící 35hektarová vinice, která plodí jazyku lahodící víno.

2008

1980

Dosypaná výsypka Merkur u Kadaně připomínala v 80. letech obří kompost. Rekultivace změnila prostor k nepoznání – pestrá zemědělsko-lesnická krajina s vodními prvky je ukázkou ekologicky vyrovnané, ekonomicky produktivní a esteticky působivé krajiny.

2012

1978 Neradostný pohled na konečný stav lomu Benedikt po vyuhlení.

Úprava svahů vnější výsypky lomu Třískolupy u Elektrárny Počerady.

1965

1985

Dnes pozorují zaměstnanci elektrárny místo uhelných slojí úrodné lány černozemních polí s bohatou úrodou pšenice.

Atraktivní odpočinková zóna u jezera Benedikt, vpravo vykukuje nový Most.

1999

Znovuzrození krajiny není záležitost měsíců nebo let, ale spíše desetiletí. Takto vypadají první stopy života na výsypkové pustině.

Lom Vrbenský – úsek Matylda.

Přestože Mostecko má ještě hezký kus cesty před sebou, už dnes je to krásný zelený region, který zve k rekreaci, sportu i turistice.

1965

Oblíbený rekreační areál s jezerem Matylda.

2012

Blog V otázce uhlí budeme platit všichni a dost. Už se musí kousnout do kyselého jablka Autor: Rudolf Jung, předseda OHK Most Zdroj: Časopis OHK Most TEMA č. 1/2015 (redakčně kráceno)

Nosné konfliktní téma našeho regionu, kterým je otázka dalšího pokračování těžby uhlí, se bohužel nemění. Neúprosná logika energetického vývoje říká už natvrdo a ve věcném i časovém „presu“, že to dál bez kvalitního uhlí z lomů ČSA a Bíliny zkrátka nepůjde. S „chmůrami“ lze předpokládat, že asi zaplníme stránky a obrazovky komerčních i  rádoby veřejnoprávních médií, ať už to dopadne tak či tak – platit ale budeme nadále všichni a asi dost. Obávám se, že osvědčená strategie odkladů kousnutí do onoho kyselého jablka už dlouho nevydrží, stejně tak jako opojné vize o příchodu štědrých investorů do regionu, kteří nemají jinou vizi, než jak region povznesou a zachrání a přinesou i bonus vysněných technologií s vysokou přidanou hodnotou. Spolu pak s cestovním ruchem bohatě nahradí ztráty slušně honorovaných pracovních míst v energetice. I s tím se dá někomu vnitřně nějaký rok vyžít, ale pomyslné hodiny tikají neúprosně i pro úsměvné představy pana premiéra o řešení ekonomiky a  prosperity regionu formou sociálních programů, což mimochodem ladí s duchem konání některých dnešních, na státní rozpočet zavěšených a tudíž v základu příjmově zabezpečených politiků. Ovšem možná daleko závažnější je fakt, že náš prakticky od roku 2004 se vyvíjející mostecký problém limitů vygeneroval ve společnosti atmosféru negace téměř všeho. Češi chtějí žít v bohatství a dostatku, ale nechtějí těžit uhlí pod obcemi, nechtějí těžit uran a kamenivo. Jaderná energetika potřebuje vyrobit palivový článek, ale občané Bystřice nad Pernštejnem odmítli továrnu na jejich výrobu. Leckdo by se oblízl, kdyby měl k těžbě zlato, ale místní Češi to také odmítají. Už i průzkum potenciálních zásob břidličných plynů se pro jistotu zamítl v  zárodku. Občané v Chebu, ale i u nás odmítají spalovnu odpadů v Komořanech, o úložišti použitého jaderného paliva nemluvě. Chceme lodní dopravu a umíme stavět lodě, ale potřebné jezy stavět nechceme a třeba přečerpávací elektrárnu u nás na Meziboří jako nutnou dovýbavu energetiky ze slunce a větru, tak to ani náhodou. Trápí nás povodně, ale pozemky na protipovodňová opatření také ne. Zkrátka chceme mnohé, ale lapálie s tím spojené – „tak u nás v obci tedy ne“. Starosto, napiš petici proti a ať si to vezme soused. Chce to možná zamyšlení, zda demokracie nemá své meze. Oni to v podstatě ústy fasádníka Prouzy v excelentním provedení Vlastimila Brodského řekli scénáristé úspěšného filmu Světáci: „Pánové, když je mezi třema lidma jenom jeden rozumnej, tak nesmí – nesmí! – dojít k hlasování.“

36

Teplo? Nic nového, možná až na podzim Autor: Jan Ferenc Zdroj: janferenc.blog.idnes.cz (redakčně kráceno)

Jen málo nového se letos dověděl návštěvník Dnů teplárenství a energetiky (DTE), které již tradičně pořádá Teplárenské sdružení ČR koncem dubna v Hradci Králové. Hnědé uhlí dochází, a jestli nebudou zrušeny limity na rozšíření těžby, ocitne se během příštích 20 let asi 40 teplárenských podniků bez paliva. Odkládání rozhodnutí však může mít několik nevratných důsledků. Za prvé, i kdyby po několika dalších volebních obdobích některá z vlád o zrušení limitů rozhodla, nebude už pro koho těžit, protože teplárenské soustavy, které přežijí, budou převedeny na jiná paliva. Biomasy se asi tolik nesežene, takže v úvahu připadá zemní plyn. Z pohledu spotřebitele nutno podotknout, že ceny zemního plynu v letech 1998 až 2006 vzrostly o 125 %, do roku 2013 o další 51 %. Rusko jako klíčový dodavatel tohoto paliva má poslední dobou střední Evropu obzvlášť v oblibě. Za druhé, Česká republika ztratí technologickou i znalostní schopnost uhlí vytěžit a spotřebovat, jak na fóru upozornil Pavel Noskievič, profesor VŠB-TU Ostrava. Studentů báňského inženýrství ubývá, protože kdo z mladých by se zabýval „špinavým uhlím“, které nemá budoucnost a možná ho docela zakážou? A získat grant na výzkum a vývoj efektivnějšího, ekologičtějšího způsobu spalování uhlí je prakticky nemožné. „To bude mít dopad na energetickou bezpečnost státu,“ zdůraznil Noskievič. Do třetice, rozhodne se o zachování limitů, ukončení těžby a odpisu zásob za limity. Co si pak ale nedovedu představit já, je vytápění 150 000 domácností v Praze biomasou, jak nedávno v jedněch seriózních novinách doporučoval ekologický aktivista a expert. Krčský les by možná na týden dva vystačil. Souhlasím, že klíčovým energetickým „zdrojem“ jsou úspory jak ve výrobě a rozvodu tepla, tak v jeho spotřebě, tj. zateplování domů, instalace měřitel a úsporných zařízení apod. Ale ani sebevětší úspora mi vodu neohřeje. Možná si řeknete, že tady teď jen tlumočím názory uhelné lobby a tepláren, která se pravidelně setkává, aby si soudržníci poplácali po ramenou a společně si postěžovali, jak je to s tím uhlím na draka. Ne tak docela. Snažím se jen vysvětlit své obavy a pochybnosti. Tlumočil bych i nějaké racionální názory zastánců 100% nezávislosti na fosilních palivech. Ale ti se do Hradce nedostavili. Možná i proto, že žádná jiná ekonomicky přijatelná alternativa dosud prostě není a v dohledné době nebude, a tak nejspíš ani nemají k teplárenství co dodat…

Zdař bůh, tak mě zase vytáhli z Centrumky, abych vám sdělil další moudra o uhlí. Tentokrát se zaměřím na jeho kvalitu. Ale nebojte, bude Vás to bavit – nejprve spočítáme vagóny uhlí a pak zkoukneme pár dílů Jamese Bonda. Přeji příjemné počtení, Váš permoník Alfons.

37

PŘÍBĚH

Kolik vagónů stačí na roční vytápění ulice? V ulici stojí 15 nových rodinných domků, každá domácnost topí novým automatickým kotlem na hnědé uhlí. Předpokládejme, že stejná ulice se nachází ve všech 11 zemích, které jsou největšími producenty hnědého uhlí v Evropě.

V ČR se těží nejlepší hnědé uhlí v Evropě!

Zatímco Čechům na roční vytápění všech domů stačí 2 vagóny nejkvalitnějšího domácího uhlí, Němci musí naložit 4 a Srbové dokonce 6.

Rozsah výhřevnosti (MJ/kg)

Česká republika 10,8 –19,9

Není uhlí jako uhlí. I když vezmeme v úvahu jenom to hnědé, v každé lokalitě narazíme na jinou kvalitu. A rozdíly mohou být opravdu velké, jak ukazuje výmluvný příběh o ročním vytápění domů v ulici. Kvalitu uhlí měříme pomocí tzv. výhřevnosti, která udává, kolik energie se dá vyrobit z jednoho kilogramu paliva. A právě v tomto ohledu se může Česká republika považovat za velmoc, protože má nejvýhřevnější hnědé uhlí v celé Evropě.

Víte, že...

I v samotné české kotlině platí: co lom, to jiná kvalita hnědého uhlí. Svědčí o tom i průměrná výhřevnost 12,71 MJ/kg, která proti parametrům „největších českých hvězd“ zas tak oslnivě nevypadá. Naprosto mimořádnou kvalitou se mohou pochlubit především velkolomy Bílina (14,5 MJ/kg) a ČSA (17,5 MJ/kg). Právě tato důlní díla však blokují limity těžby. Geologické průzkumy přitom hovoří o tom, že uhlí za limity je v těchto lokalitách možná i kvalitnější než před nimi...

Méně kvalitní „studené“ druhy se nevyplatí vozit na dálku, ideální je spotřebovat je v místě těžby. Běžně se také míchají s výhřevnějšími.

Zejména to nejkvalitnější „teplé“ uhlí se hodí pro teplárenství.

PŘÍBĚH

Kolik bondovek se dá odkoukat na 1 kg uhlí?

Turecko 4,6 –14,6 Bosna a Hercegovina 12,7

Kuchařka: Z každého lomu vezmeme po 1 kg uhlí, vyrobíme elektřinu a pouštíme DVD jedno za druhým...

Většina druhů nám dovolí sotva odkoukat všechny epizody s Piercem Brosnanem (Zlaté oko, Zítřek nikdy neumírá, Jeden svět nestačí, Dnes neumírej).

Daniela Craiga máme šanci vidět až od Bíliny (Casino Royale) a pořádně si ho užijeme až díky ČSA (Quantum of Solace). Přehled doplňuje uhlí společnosti MIBRAG, které se do ČR dováží z Německa.

Španělsko 11,7 Bulharsko 6,7–11,5

Těžební lokalita

Výhřevnost (MJ/kg)

Filmy s Jamesem Bondem

Německo 7,8 –11,3 ČSA

17,5

Bílina

14,5

Jiří

13,2

Polsko 7,4 –10,3 Řecko 3,8 –9,6 Maďarsko 7– 8 Srbsko 6,8–7,4 Uvažované parametry: roční spotřeba 1 domu – 120 GJ, účinnost kotle – 80 %, kapacita vagónu – 56 000 kg uhlí, tepelné ztráty zanedbány.

38

Naše uhelné bohatství se skrývá na ČSA

Efektivitu jednotlivých druhů paliv lze porovnat velmi názorně na přehrávání DVD filmů s Jamesem Bondem (výběr od 90. let).

Rumunsko 6,7– 8,6 Fotografie: Shutterstock.com Text: Petr Dušek

Uhelný slabikář

Družba

12,7

Centrum

12,41

Vršany a Šverma

11,56

Nástup – Tušimice

10,5

Doly MIBRAG (Německo)

9,5

Uvažované parametry: TV LCD (uhlopříčka 1,2 m, hodinová spotřeba: 0,15 kWh), spotřeba DVD přehravače: 0,010 kWh, účinnost elektrárny: 42,5 %, ztráta při přenosu: 5 %.

39

Češi zvažují prolomení limitů Z posledních průzkumů veřejného mínění vyplývá, že český vztah k prolomení limitů na těžbu hnědého uhlí v severních Čechách už zdaleka není tak nesmiřitelný jako v minulosti. Češi už za ním nevidí výhradně bourání domů a stěhování rodin, ale také šanci dostat se k významným zásobám strategické komodity a zachovat energetickou soběstačnost země. Phoenix research 14. 1. – 15. 2. 2015, 1 022 respondentů z celé ČR, metoda on-line. Ano

Diskuze Zaslechli jsme o energetice

International Business & Research Services Podzim 2014, 1 200 respondentů z celé ČR, forma osobního dotazování.

Tvrzení Němci, kteří chtějí dosáhnout 80% podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu, mají dnes 3. nejlevnější elektřinu v Evropě.

Nevím

Spíše ano

7% Měly by se podle Vás zásoby hnědého uhlí za limity definitivně odepsat a lom navždy zatopit?

11% 32% Rozhodně ne

21% 29%

Jakým směrem by se podle Vás mělo ubírat další využívání hnědého uhlí? Měli bychom hledat další zdroje této suroviny

Zákonem stanovené poplatky z těžby uhlí rok od roku klesají. Nevím

9%

Spíše ne

22%

Rozhodně ne Spíše ne

Těžba hnědého uhlí by měla být co nejdříve utlumena

24%

45%

Měli bychom využít aktuálně dostupné zdroje

Nevím

7% 5% Podpořili byste prolomení těžebních limitů, pokud by to mělo za následek snížení ceny elektrické energie a tepla?

39% 14% 38% Spíše Ano

23%

63%

ANO, je ochoten si připlatit Ne, není ochoten si připlatit

40

Zrušíme-li usnesení vlády o limitech těžby, bude to mít negativní dopady na zdraví obyvatel v regionu.

Německá elektřina je naopak 2. nejdražší v Evropě a může za to právě nadměrná podpora obnovitelných zdrojů.

Odvody těžařů pro stát a obce v poměru k vytěženému objemu dlouhodobě prudce stoupají, kvůli limitům však klesá objem těžby. Velká část z těchto zaměstnanců přešla do firem, které byly vyčleněny z MUS, a zbytek přišel o práci hlavně kvůli útlumu těžby (tedy kvůli limitům). Životní prostředí dnes chrání daleko sofistikovanější nástroje než limity – především EIA.

Nevím

11%

Ano

Přes 90 % zaměstnanců původní Mostecké uhelné bylo v období 1993–2012 propuštěno bez ohledu na limity.

Skutečnost

Byl(a) byste ochoten(a) připlatit si za cenu elektřiny, pokud by byla vyráběna z jiného zdroje, než je hnědé uhlí, ale byla by ekologičtější?

Prolomení limitů odsoudí k zániku zámek Jezeří, jediná přístupová cesta k němu dnes vede přes Horní Jiřetín.

Zámek Jezeří těžba vůbec neohrožuje, protože se počítá s obnovením silnice pod Krušnými horami.

Více na www.limity.cz

Na začátku února diskutovali o limitech v Salonu Lidových novin tyto osobnosti: ekonom Miloslav Zajíček, předsedkyně Hospodářské a sociální rady Mostecka Helena Veverková, ekolog Vojtěch Kotecký, geolog Václav Cílek a starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt. (redakčně kráceno) Zajíček: Ačkoli jsem zastáncem prolomení limitů, jako ekonom na rovinu říkám, že otázka zaměstnanosti je v tomto ohledu nepodstatná. Rozhodující je jen a jen ekonomická kalkulace. Veverková: Nezaměstnanost je jedním ze zásadních problémů! Pokud dojde k zastavení těžby, nezaměstnanost by podle studií, které si nechal zpracovat Ústecký kraj, mohla narůst až na 20 %! Souhlasím ovšem s panem Zajíčkem, že jde o otázku primárně ekonomickou. Bavme se tedy o ekonomických datech: limity v praxi znamenají, že stát chce administrativním nařízením zavřít prosperující firmu, která dává práci více než šesti tisícovkám lidí! Kotecký: Myslím, že je to v prvé řadě otázka společenská. V Podkrušnohoří by bylo dost uhlí ještě na stovky let. Ale dolování konzumuje krajinu, která vznikala po staletí. Limity těžby, jak během roku 1991 vznikly, byly vlastně generální dohodou všech. Chceme tuhle dohodu zrušit a podívat se na to celé znovu? Cílek: Ano, i částečná revize této dohody je možná a třeba bude časem i nutná. Kromě společenské záležitosti jde totiž také – a vlastně hlavně – o záležitost energetickou. Počátkem 90. let byly limity stanoveny příliš přísně, takže určité – místo od místa jiné – rozšíření těžby je možné. Buřt: Vy tady říkáte, že je to věc ekonomická, energetická, společenská... Já to vidím v první řadě jako problém mravní: prolomit limity znamená dopustit se totalitní nemravnosti. Lidové noviny: Pardon, totalitní? Zatím tu ještě pořád máme demokratickou vládu. Buřt: Nepřeřekl jsem se ani neunáhlil. Odpor obyvatel pánevních okresů proti pokračování totální devastace severních Čech byl přece v roce 1989 jedním ze spouštěcích mechanismů listopadového převratu. Veverková: Chcete tím říct, že všechny země, které těží suroviny a stěhují kvůli tomu obce, jsou totalitní? V Německu se stěhuje kvůli potřebě uhlí 10 tisíc lidí. A to jsou tam ve vládě zelení. Ve Švédsku celé město!

41

Rozhovor

Bez alespoň částečného prolomení limitů se neobejdeme Vladimír Wagner není ekonom ani energetik, ale jaderný fyzik, který se dlouhodobě zabývá energetikou. Když jsem s ním připravoval tento rozhovor o elektřině, kladl mi na srdce, abych upozornil na komplexnost tématu a nutnost jistého zjednodušení. Tuto laskavost s potěšením plním, protože jeho myšlenky jsou i tak nesmírně důležitým příspěvkem do diskuze o současné české energetice. Čtenáři sice neodhalují všechna zákoutí, poskytují mu však cenný a dosud trochu upozaďovaný podnět k přemýšlení. Fotografie: Zbyněk Olmer ml., K3 Sport, s.r.o., Shutterstock.com Text: Petr Dušek

43

Rozhovor

Nároky na regulaci s rostoucím podílem OZE v síti rapidně rostou. Tyto zdroje se totiž mohou za extrémního počasí chovat jako jedna velká elektrárna s výkonem desítek gigawattů.

Proč je cena elektřiny na burze někdy nulová či dokonce záporná? Čím je to způsobeno? Dobře se to ilustruje na příkladu Německa, které má dnes tak vysoký instalovaný výkon OZE, že jimi v ideálních podmínkách může teoreticky pokrýt veškerou spotřebu (poznámka autora – v praxi ovšem uspokojí jen cca čtvrtinu roční poptávky). Navíc však musí udržovat v činnosti i zdroje potřebné pro regulaci a udržení sítě, tj. plynové a uhelné bloky, které tvoří horkou rezervu a zálohují na počasí závislé zdroje. A protože jejich úplné vypnutí a opětovné naběhnutí je finančně náročné, vyplatí se je nechat v provozu a zaplatit určitý obnos za odběr elektřiny. Tím se záhada záporné ceny objasňuje.

S proměnlivými cenami elektřiny souvisí další „magické“ téma: stabilita elektrické sítě. Jak to vlastně funguje? Jak můžeme regulovat celou energetickou soustavu v návaznosti na aktuální vývoj povětrnostních a slunečních podmínek? Primární, sekundární a terciální regulace mají zajistit krátkodobou i dlouhodobou stabilitu napětí i frekvence v síti. K tomu musí vyčleněny bloky, které nejedou na plný výkon a jsou schopny operativně podle potřeby zvýšit či snížit svůj výkon tak, aby reagovaly na změny potřeb a dodávek v síti. Je třeba říci, že nároky na regulaci s rostoucím podílem na počasí závislých OZE v síti rapidně rostou. Tyto zdroje se totiž mohou za extrémního počasí chovat jako jedna velká elektrárna s výkonem několik desítek gigawattů. Celá situace je tak značně složitá a musíme ji posuzovat hlavně z technologického, ale také ekonomického hlediska.

Takto funguje burza se silovou elektřinou

Výroba a spotřeba elektřiny v Německu

To vysvětluje, proč se více nevyužívá plynových zdrojů – běžně jsou v provozu jen několik dní v roce. Ano, plynové zdroje mají nejvyšší náklady na palivo a tím i na provoz. Proto se v současné době, kdy mají Němci obrovský podíl dotovaných OZE, dostanou k práci pouze v případech, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce. Navíc jejich cena tvoří horní hranici, tržby tedy stačí na uhrazení provozu, ale už nepokryjí náklady na péči o elektrárnu, když čeká v záloze (o pokrytí investičních nákladů ani nemluvě).

Nejvýkonnější vodní elektrárna v ČR Až dojde k blackoutu, přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně v Hrubém Jeseníku nám velmi pomůže. Velice totiž ulehčí nahození energetické sítě. Foto: K3 Sport, s.r.o.

44

Elektřina je zvláštní věc. Když se vyrobí, musí se ihned spotřebovat. Platí to stále? Nebo už technologický pokrok dospěl do fáze, kdy můžeme elektřinu dostatečným způsobem skladovat? Zatím je bohužel pro skladování energie ve velkém jen velmi malý prostor. Jedinou standardně využívanou metodou jsou přečerpávací elektrárny. Je však třeba si uvědomit, že ani ty nejsou schopny fungovat jako zálohy větrných a slunečních zdrojů. Například přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně, která má dvě největší reverzní turbíny v Evropě, dokáže pokrýt pouze několikahodinový výpadek nebo zvýšenou spotřebu. Tyto zdroje jsou tak ideální pro vykrývání špiček v průběhu dne, ale vůbec se nehodí pro režim, kdy je několik dní větrno a čistá obloha a pak nastane několikadenní, či dokonce dlouhodobější inverze s bezvětřím a zataženou oblohou. Další metody aspirující na využití ve velkém (vodík, stlačený vzduch, výroba plynu nebo různé typy akumulátorů) jsou zatím ve fázi testování prototypů. A je velmi otevřené, zda a kdy se jejich využití pro dlouhodobější ukládání energie ve velkém stane technicky a ekonomicky realizovatelné.

Další zvláštností elektřiny je kolísání její ceny. To, co se s ní děje na energetické burze, připomíná jízdu na horské dráze. Uměl byste laicky vysvětlit, proč elektřina z té samé elektrárny je ve středu dvakrát dražší než v pondělí? Vše je dáno nastavením burzy se silovou elektřinou a extrémně velkým podílem dotovaných fluktuujících OZE (obnovitelných zdrojů energie). Ty jdou na burzu přednostně za nulovou cenu a nejsou hrazeny tržně, ale formou zaručené dotované ceny, tedy prostřednictvím poplatků. Další zdroje se za OZE řadí podle provozních nákladů. Nejdříve jaderné, pak ty nejlevnější uhelné s laciným uhlím (v blízkosti dolů), následují uhelné s dražším uhlím a nakonec plynové s nejdražším palivem. Cena na burze je dána vždy provozní cenou posledního zdroje, který se ještě v dané chvíli uplatní. Pokud nefouká vítr a nesvítí slunce, tak jedou i plynové a cena elektřiny na burze je vysoká. Pokud začne foukat a rozplynou se mraky, tak s přibývajícím podílem větrných a slunečních zdrojů se vyřazují napřed plynové zdroje a cena klesne na provozní úroveň uhelných a později jaderných elektráren. A protože se počasí i spotřeba můžou měnit velmi rychle, často se mění vysokým tempem i ceny elektřiny na burze.

Proč je zelená energie tak drahá, když má nulové výrobní náklady? Pokud mluvíme o nulových výrobních nákladech u zelené energie, máme na mysli nulové náklady na palivo a velmi nízké náklady na provoz. Ovšem pokud má cena za prodej elektřiny pokrýt i cenu investice, tedy i náklady na vybudování těchto elektráren a případně i úroky z půjček, musí být cena této energie odpovídající, a tedy, jak konstatujete, drahá.

Při bouřích v severních oblastech Evropy byla produkce větrných elektráren v druhé půli prosince 2014 a začátkem ledna 2015 rekordní. I tak však dominují v Německu klasické zdroje. 100 GW

75 GW

50 GW

25 GW

0 GW 5/2014

7/2014

9/2014

Klasické zdroje

Fotovoltaika

Biomasa

Spotřeba elektřiny

Vítr

11/2014

1/2015

Voda

Zdroj: agora-energiewende.de

45

Jaké zdroje jsou nejvhodnější k vyrovnávání výkyvů elektrické sítě? Záleží na konkrétních podmínkách, ale v principu jsou pro regulaci asi nejlepší vodní zdroje, pak plynové, následované uhelnými a za nimi jsou teprve jaderné. Ano, i jádro lze k regulaci využívat, jak ukazuje příklad Francie. Jak moc zatěžuje německý obrat v energetice (Energiewende) okolní země? Co se třeba děje, když fouká a svítí tolik, že Němci nejsou schopni vyrobenou elektřinu spotřebovat v domácím prostředí? Základní problém je, že Němci stále navyšují svůj už tak obrovský instalovaný výkon OZE, a přitom nemají postavena vedení vysokého napětí s dostatečnou kapacitou pro přenos elektřiny z větrných elektráren na severu na průmyslový jih. Za ideálního počasí tak produkují více elektřiny, než sami spotřebují, a nadbytek potřebují někam udat. Částečně

Většinu vodních zdrojů už jsme využili. Naše větrné elektrárny těžko můžou konkurovat přívalu elektřiny z přímořských větrných farem v Německu. Fotovoltaická elektřina se v našem podnebí efektivně uplatní pouze v decentralizované podobě na domech. A pokud chceme vyrábět potraviny, tak je i potenciál biomasy značně omezený. Výrobu elektřiny tedy u nás opravdu nemohou zajistit z nějaké větší míry právě obnovitelné zdroje. mohou využít vodní zdroje na severu Evropy a v rakouských Alpách, ovšem tyto regulační kapacity u sousedů a v okolí začínají být silně překračovány. Transport přebytečné elektřiny tak začíná přetěžovat přenosové sítě včetně té naší. Situaci lze řešit posílením transportních tras i stabilních bloků po cestě, ale to by muselo být finančně oceněno a to zatím není.

46

Kdy je výhodné elektřinu vyvážet a kdy naopak dovážet? Český ministr financí si nedávno postěžoval, že elektřinu z uhlí nepotřebujeme, protože ji stejně levně vyvážíme do zahraničí… V současnosti je obecně nejvýhodnější vyvážet elektřinu při zatažené obloze a bezvětří, tedy právě elektřinu, na které se podílejí uhelné, nebo dokonce plynové zdroje. Horší je to s vývozem elektřiny z OZE, a to hlavně v době, kdy jsou pro ně v regionu ideální podmínky. V takovém případě se naopak vyplatí být v pozici dovozce. Proč mají němečtí a dánští spotřebitelé nejdražší elektřinu v Evropě? A doplácí na to i ten český? Dánsko je větrná velmoc. Když hodně fouká, nadbytek vyrobené elektřiny vyváží do severských států, a to téměř zadarmo. Její dotovanou cenu však platí dánský spotřebitel. Naopak při bezvětří Dánové dovážejí mnohem dražší elektřinu ze severských vodních elektráren. V Německu je situace podobná, poplatky za OZE však dopadají tvrději na domácnosti a malé firmy, protože řadě velkých firem s energeticky náročnou výrobou byly odpuštěny. Jistý vliv mají i rozdíly v daňovém systému. Český spotřebitel na to nedoplácí. Ten doplatil hlavně na to, že se i u nás prosadily po vzoru Německa dotace na OZE. Můžou OZE zachránit energetiku dané země? Ekologičtí aktivisté v Česku například prohlašují, že se v budoucnu obejdeme bez uhlí i jádra a vystačíme si s kombinací biomasy, větrné a solární energie a úspor… Česká republika je průmyslová země, která si dostatečnou životní úroveň těžko zajistí bez vyspělého průmyslu. Většinu vodních zdrojů už jsme využili. Naše větrné elektrárny těžko můžou konkurovat přívalu elektřiny z přímořských větrných farem v Německu. Fotovoltaická elektřina se v našem podnebí efektivně uplatní pouze v decentralizované podobě na domech. A pokud chceme vyrábět potraviny, tak je i potenciál biomasy značně omezený. Výrobu elektřiny tedy u nás opravdu nemohou zajistit z nějaké větší míry právě obnovitelné zdroje. Hledat cesty k úsporám je pochopitelně jen užitečné, ale už kvůli tomu, že by se měla například elektrifikovat doprava, na nějaké radikálnější snížení spotřeby nelze příliš spoléhat.

Rozhovor

Osobnost energetické publicistiky Vladimír Wagner velmi aktivně popularizuje energetiku v českých médiích. Každoročně publikuje desítky expertních komentářů. Foto: Zbyněk Olmer ml.

Energetickým tématem číslo jedna je v současnosti aktualizace Státní energetické koncepce. Jaký máte názor na prolomení limitů na těžbu hnědého uhlí v severních Čechách? Uhlí je jednou z mála domácích energetických surovin, musíme tedy maximalizovat efektivitu jeho využití. Rozhodnutí o limitech by mělo vycházet také z toho, do jaké míry jsme připraveni nahradit uhelné zdroje, které nám v současnosti vyrábí téměř 50 % elektřiny a významný podíl tepla. V našem případě lze těžko uvažovat o jiné alternativě, než je jádro. Ovšem neustálé odkládání aktualizace Státní energetické koncepce a s ním související nejistá budoucnost jaderné energetiky už pravděpodobně vytvořily podmínky k tomu, že se bez alespoň částečného prolomení limitů neobejdeme. V takovém případě musíme ovšem udělat vše pro to, abychom využívali uhlí co nejefektivněji a příslušné ekologické i sociální dopady řešili co nejcitlivěji. Otázka zní, zda v případech, kdy se změna limitů nedotkne obydlených míst nebo jen minimálně, je rozumné udržovat dané oblasti dlouhodobě v nejistotě. Možná by bylo lepší pomocí dostatečně velkorysých finančních a dalších nástrojů řešit sociální a ekologické dopady.

V jednom z článku píšete, že by nás k prolomení limitů mohlo časem dotlačit Německo. Co vás přivedlo k tomuto závěru? Německo vytvořilo v regionu situaci, kdy se v oblasti OZE nelze prosadit jinak než prostřednictvím malých decentralizovaných zdrojů. Jeho sousedé tedy ve snaze nebýt čistými dovozci elektřiny musí stavět zdroje, které fungují bez ohledu na počasí, a právě ty zde budou v budoucnu spíše chybět. Pokud však Česko přistoupí na postupné omezování jádra a nebude se chtít spolehnout na dovoz plynu, musí se opírat o uhelné zdroje. Energiewende tak v regionu vytvořila značný tlak na využívání uhelných zdrojů elektřiny, což je vidět i na situaci v samotném Německu. Hlavně změny v Bavorsku budou mít přímý dopad i na nás. Pokud Česká republika nebude schopna přijmout energetickou koncepci, která by na tuto situaci adekvátně reagovala, výsledkem bude tlak na intenzivní využívání uhlí pro výrobu elektřiny a prolomení limitů.

RNDr. Vladimír Wagner, CSc. 1960 Expert z Ústavu jaderné fyziky AV ČR a Fakulty jaderné a fyzikální ČVUT v Praze. Zabývá se zejména experimentálním studiem horké a husté jaderné hmoty v relativistických srážkách těžkých iontů. Na fakultě také intenzívně přednáší budoucím jaderným inženýrům. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Je jedním z mála fyziků, kteří publikují také pro širší veřejnost. Dlouhodobě se věnuje energetice, byl členem Nezávislé energetické komise a podílel se na publikaci Perspektivy české energetiky, dosud nejucelenější práci svého druhu.

47

Pelmel

Severočeské kraťasy

Hokejisté Litvínova poprvé v historii vyhráli extraligu Byl to nádherný dárek k 70. výročí založení klubu a podívaná, jakou Litvínov nezažil. Triumfální průjezd karavany mistrů od Zimního stadiónu Ivana Hlinky na náměstí Míru doprovodilo bouřlivé skandování tisíců nadšených fanoušků. A radost byla o to větší, oč těžší byla cesta za titulem... Fotografie: HC VERVA Litvínov Text: Petr Dušek

„Tohle je nejlepší hnědé uhlí v Evropě!“ jako by říkal generální ředitel Severní energetické Petr Kolman ministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi, který uprostřed března zavítal mezi horníky do lomu ČSA. Ministrova letos už druhá návštěva Mostecka zahrnovala také jednání se starosty Hory Svaté Kateřiny, Nové Vsi, Brandova a Horního Jiřetína. „Řekl jsem jim, že lidsky naprosto chápu jejich výhrady, ale že vláda, která bude rozhodovat, musí brát v potaz i další nesmírně důležité faktory, jako je zaměstnanost a zachování sociálního smíru v tomto regionu,“ uvedl ministr Mládek. „Od té doby, co jsem se detailně seznámil se situací kolem těžebních limitů a s názory obyvatel Ústeckého kraje, jsem zastáncem prolomení limitů. Pokračování těžby na lokalitě dolu ČSA považuji za nutné pro udržení ekonomického rozvoje i sociálního klidu,“ řekl vládní zmocněnec pro Moravskoslezský a Ústecký kraj Jiří Cienciala, který ministra Mládka na cestě doprovázel.

Z Elektrárny Chvaletice se klube moderní ekologický zdroj Severní energetická zahájila rozsáhlou modernizaci Elektrárny Chvaletice. V příštím roce kompletně zrekonstruuje bloky 3 a 4 včetně absorbéru odsíření. Díky tomu prodlouží její životnost do roku 2030 a splní nejpřísnější požadavky na dlouhodobý ekologický provoz. Hlavním přínosem modernizace je snížení emisí znečišťujících látek.

Cožpak o to, suverénní postup litvínovských hokejistů až do finále nejvyšší české soutěže připomínal vítězné tažení Alexandra Velikého. V základní části vybojovali krásné druhé místo, ve čtvrtfinále si pochutnali na pardubickém perníku a v semifinále se nenechali zastínit brněnskou Kometou. Infarktový příběh začal až s finálovou sérií proti třineckým ocelářům.

Chvíle největšího štěstí a euforie – první vteřiny po skončení zápasu.

Momentů, které řádně prověřily nervový a zřejmě i kardiovaskulární systém fanoušků z obou stran, bylo hned několik. Tak třeba třetí zápas, do nějž vstupovali Severočeši nadopováni dvěma výhrami z ledu soupeře. Velké očekávání, touha připravit si pozici pro ukončení série hned v následujícím domácím duelu a překvapivá prohra 0:1! Nebo pátý zápas v Třinci, kdy Litvínov dělilo v základní hrací době pouhých 36 vteřin a v prodloužení snad milimetr od vysněné trofeje! A pak nešťastný šestý zápas, v němž jako by hochům z Podkrušnohoří došel dech – prohra 3:6 na domácím ledě, oceláři v euforii, nejistý zdravotní stav litvínovského hrdiny Martina Ručinského a stěhování do Slezska na rozhodující 7. zápas... Bitva o všechno dle předpokladů nepřinesla gólovou přestřelku. Litvínov díky heroickému výkonu brankáře Pavla Francouze držel bezgólový stav až do třetí třetiny a pak sám udeřil. Zlatým písmem se do dějin litvínovského hokeje zapsal František Lukeš. A aby se to nepletlo, přidal pár vteřin před koncem do prázdné brány ještě pojistku. Litvínov vyhrál v nejdůležitějším utkání vlastní historie nad Třincem 2:0 a vstoupil do síně českých šampionů.

Foto: Martin Vonka

Flashdance „po mostecku“ Půvabná svářečka Sabina Němečková se sice zatím nedostala na pittsburghskou taneční konzervatoř jako hrdinka slavného amerického filmu z „osmdesátek“, zato však dosáhla úspěchu přímo ve vlastním oboru. Studentka mostecké Střední školy technické obsadila krásné 3. místo na 3. ročníku celostátní soutěže učňů ve sváření, a to v konkurenci 41 chlapců a pouze 1 další dívky. Květinu předal šikovné svářečce hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček. Nejlepší školou byla vyhlášena právě pořadatelská SŠT MostVelebudice. Severní energetická darovala účastníkům reklamní předměty a pro pedagogy uspořádala Uhelné safari.  

48

Letošní extraligová sezóna však z pohledu českého hokejového fanouška nepřinesla jen slzy štěstí, ale také pořádně hořkého smutku. Jak může dopadnout špičkový tým bez dostatečné podpory silného partnera, to by mohli vyprávět v pražských Vršovicích. HC Slavia Praha byla až do osudového letošního ročníku postrachem extraligy – vždyť v roce 2008 získala titul a v následujících letech po něm sahala! Ztráta dlouholetého trenéra Vladimíra Růžičky, odchody opor a nejspíš i finanční problémy vedly ke katastrofě: Slavia po 21 letech opustila elitní soutěž.

Mistři České republiky v Tipsport extralize ledního hokeje 2014/2015.

Hokejisté Litvínova nyní stanuli na vrcholu, přízrak Slavie či legendárního Vsetína jim však připomíná, jak pomíjivá může extraligová sláva být. Bez dlouhodobé podpory a stability to v českém prostředí zkrátka nepůjde. Litvínovští se naštěstí mohou opřít o opravdu silné partnery. Majoritním vlastníkem je společnost Unipetrol a hrdým sponzorem společnost Severní energetická, která klubu od roku 2009 poskytla již přes 16 000 000 korun.

49

1

Pelmel

Šipkaři trefili „sedmičku“

Podpořený subjekt: Šipkařský klub LTC Litošice Částka: 10 000 Kč Když hostinský z Litošic na Pardubicku v polovině „devadesátek“ pořizoval šipkový automat, určitě netušil, jak významný učinil krok. Jen o pár let později už na něm místní borci váleli nejvyšší šipkovou soutěž v ČR. Dnes jsou LTC Litošice ve 2. lize, ale těžko byste našli vísku se stovkou obyvatel, kde mají softové šipky větší popularitu. „Díky internímu grantu Severní energetické má náš šipkový klub nové dresy, na kterých září zelená sedmička,“ chlubí se Jaroslav Březina, kapitán týmu a zároveň hasič Elektrárny Chvaletice. „Již se chystáme na oslavy 20 let týmu a věříme, že budeme hrát šipky a reprezentovat svou ves ještě mnoho let.“

pro vás Skupina Severní energetická i nadále naplňuje sny svých zaměstnanců a jejich bezprostředního okolí. V rámci interního grantu tentokrát podpořila například sportování na venkově či obnovu historické památky. Projekt 7 pro vás umožňuje zaměstnancům Skupiny získat finanční prostředky na různé aktivity z oblasti kultury, životního prostředí, sportu a bezpečnosti.

Fotografie: Severní energetická

Díky internímu grantu Severní energetické má náš šipkový klub nové dresy, na kterých září zelená sedmička.

Každá firma do jisté míry zatěžuje místní prostředí, prostřednictvím nově vytvořených pracovních míst či finanční podpory však tuto zátěž lidem kompenzuje.

50

Žádost o podporu může poslat dvakrát do roka kdokoliv ze zaměstnanců společností Severní energetická, Elektrárna Chvaletice, Důl Kohinoor a Hipodrom Most. Stačí vyplnit formulář (k dispozici na firemním intranetu či distribučních místech firemních novin) a zaslat jej na adresu [email protected]

2

Záchrana Nebovidské tvrzi

Podpořený subjekt: Občanské sdružení Nebovidská tvrz, z.s. Částka: 12 000 Kč Nebovidská tvrz hlídá Kolínsko už nejméně 6 století. Může se pochlubit pozoruhodnou minulostí, po středověké dostavbě a renesančních či barokních úpravách však přišla dobově poplatná přestavba na JZD, se kterou se objekt dodnes nevyrovnal. O oživení významné památky usiluje občanské sdružení, do nějž patří místní nadšenci a také Radek Holub, asistent provozu Elektrárny Chvaletice. Právě díky jeho žádosti v rámci interního grantu mohl spolek na jaře za peníze od Severní energetické zasanovat uvolněné zdivo a odstranit některé negativní pozůstatky činnosti JZD. „Velmi si ceníme možnosti žádat o interní granty, díky společnostem působícím v regionu tak můžeme realizovat projekty, které by jinak neměly šanci. Každá firma do jisté míry zatěžuje místní prostředí, prostřednictvím nově vytvořených pracovních míst či finanční podpory však tuto zátěž lidem kompenzuje,“ říká Lucie Doušová, jednatelka sdružení a připojuje historku z jedné jarní brigády: „V západním křídle jsme objevili zazděnou pivní láhev z 19. století, patrně z blízkého pivovaru v Červených Pečkách. Zda je v ní ukryt vzkaz budoucím generacím, to nám zůstává prozatím utajeno.“

3

Volejbalistům se lépe smečuje

Podpořený subjekt: Volejbalisté, Siřem na Lounsku Částka: 9 000 Kč Vesničku Siřem na Lounsku zná málokdo, krátký pobyt Franze Kafky na sklonku první světové války ji proslavil tak leda v odborných literárních kruzích. To sousední Blšany, někdejší fotbalový zázrak, to je jiná káva. A Siřemští jako by v poslední době načichli právě jejich duchem, když se jali bojovat za slávu obce ve sportu. Dnes tu „frčí“ především volejbal a stolní tenis. Jindřich Jabůrek ze Severní energetické pracuje v úseku těžby skrývky. Díky jeho žádosti o interní grant mají místní volejbalisté nové dresy. A hraje se jim v nich moc dobře! „Včera jsme vyhráli turnaj v Měcholupech a naše druhé mužstvo bylo šesté z osmi,“ chlubil se v zimě. Peníze od Severní energetické se dále využily například na pořádání akcí pro děti.

51

Pelmel

Plánované události

20 6 Most ožije rudolfínskou dobou Šermíři, trhovci, kejklíři, alchymisté a divadelníci – ti všichni ovládnou na konci června mostecký hrad Hněvín a promění nádvoří v Prahu císaře Rudolfa II. Nenechte si ujít tradiční oslavy magistra Edwarda Kellyho, které každoročně přilákají tisíce lidí.

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

Severočeská kuchařka

18 7

15

8

28

8

12

9

Rockfest Kadaň

Úštěcký jarmark

Czech Truck Prix

Ústecký půlmaraton

Chcete zažít Vysmáté léto? Tak v půlce července vyrazte do Kadaně na oblíbený rockový festival. Můžete se těšit na Davida Kollera, Xindla X, Wohnouty, Mandrage a další hvězdy.

Úštěk na Litoměřicku pořádá v polovině srpna 18. ročník historického jarmarku. Centrum města se promění v tržiště, které zaplní nejen stánky, ale i řemeslníci z Čech, Moravy a ze Slovenska. Návštěvníci poznají šikovnost kovářů, proutkařů i loutkařů.

Silné stroje, kvílení pneumatik a krásné hostesky – takový bude závodní víkend na konci srpna na mosteckém Autodromu. Mistrovství Evropy, 22. ročník Czech Truck Prix a nejprestižnější závod tahačů v ČR. Co dodat?

Mírové náměstí – areál chemického závodu Spolchemie – Labská stezka – Střekov – Mírové náměstí. To je 21kilometrová trasa ústeckého půlmaratonu, který v půlce září oslaví už 5. narozeniny. Pro rodiny organizátoři připraví zvláštní závod o přijatelnější délce 3 km.

Tip na výlet

Lovosice – město sportu a aktivní turistiky

Fotografie, text: Vojtěch Krejčí, Informační centrum Lovosice

52

Selská pomazánka a salát z kysaného zelí Suroviny na pomazánku: 125 g vepřového škvařeného sádla 150 g uzeného masa (koleno nebo bůček) 80 g pórku 1,5 lžíce dijonské hořčice ½ střední cibule 2 stroužky česneku velká hrst nasekané petržele sůl a černý pepř jarní cibulka na zdobení chléb

Slaný držovický koláč Suroviny listové těsto strouhaný držovický sýr pórek nakrájený na kolečka cibule na kostičky slanina nakrájená na kostičky špetka tymiánu a majoránky 1 vejce

Jak na to Tento recept na pomazánku zvládne opravdu každý a sklidíte s ním zaručené úspěchy. Pomeleme uzené maso (koleno nebo bůček). K masu přidáme pórek, cibuli a česnek Smícháme s vepřovým škvařeným sádlem, dijonskou hořčicí a nasekanou petrželí. Nyní je pomazánka hotová. Namažeme ji na čerstvý chléb a ozdobíme na kolečka nakrájenou jarní cibulkou. Hotové chleby dle chuti okořeníme čerstvě mletou solí a pepřem.

Lovosice jsou ideálním místem pro sportovce a sportovně založenou veřejnost. Nachází se zde jeden z nejrozsáhlejších sportovních areálů široko daleko. Zahrnuje atletický stadion, fotbalová hřiště, plavecký bazén, tenisové kurty, sportovní haly a také lesopark „Osmička“. Lesopark nabízí dráhy pro běžce, in-line bruslaře a také část nově vybudované cyklostezky, která vede do Malých Žernosek. Odtud již můžeme pozorovat krásy kaňonovitého údolí řeky Labe zvané Porta Bohemica.

V blízkém okolí je takové množství zřícenin starých hradů jako nikde jinde: Hazmburk, Košťálov, Oparno, Ostrý, Skalka a další. Všechny jsou na malebných kopcích, z nichž je překrásný rozhled.

Farma Držovice

Suroviny na salát: ½ balíčku kysaného zelí 3 červené cibule hrst pažitky, olivový olej, sůl a černý pepř 1 lžíce cukru

Jestliže chce někdo v Čechách spolehlivě označit velkou délku, pak zcela jistě ve svém přirovnání použije města Lovosic. A tak si toto město, táhnoucí se podél levého břehu řeky Labe, vysloužilo v mudrosloví českého lidu přiléhavé rčení: „Dlouhý jako Lovosice“.

Město leží přímo na úpatí Českého středohoří. Je přirozeným východiskem pro výlety do tohoto bohatého a turisticky zajímavého kraje. Lovosice bez nadsázky můžeme označit za bránu Českého středohoří. V centru města nalezneme hned několik významných budov. Jmenujme například barokní kostel sv. Václava, renesanční zámek či secesní radnici a Pfannschmidtovu vilu.

Jakub Laušman

K pomazánce se výtečně hodí salát z ½ balíčku kysaného zelí, které ochutíme nadrobno nakrájenou červenou cibulí, hrstkou pažitky, olivovým olejem, cukrem, solí a pepřem.

Jak na to Na pánvi zpěníme na kostičky nakrájenou slaninu a po 2 minutách přidáme pórek a cibuli. Do kruhové zapékací formy vložíme listové těsto a na několika místech ho perforujeme vidličkou. Rovnoměrně těsto poklademe směsí cibule, pórku a slaniny. Okraje těsta pomažeme rozšlehaným vejcem a dáme péct do předehřáté trouby na 180 °C po dobu přibližně 10 minut. Poté koláč posypeme strouhaným sýrem smíchaným s tymiánem a majoránkou. Celý koláč dáme dopéct při 160 °C po dobu 10 minut. Poté ho necháme odležet. Nejlepší je studený, ale zkonzumovat by se měl do 24 hodin.

Město samotné pořádá během celého roku spousty kulturních a společenských akcí. Rozhodně si nenechte ujít Svatováclavskou pouť (28. září), tradiční slavnost se spoustou stánků, atrakcí a hudebními hosty. Při těchto oslavách je pro veřejnost přístupná lovosická secesní radnice, která nabízí nádherný výhled na celé město a okolní krajinu.

53

Dolování historie

Stěhování kvůli uhlí?

Takže rodiče necítili, že by byli nějakým způsobem vytrženi z kořenů? Tenkrát se to tak nebralo. Lidé to přijímali jako fakt. Pak vás ale čekalo ještě jedno stěhování… Ano, někdy kolem roku 1980 jsme se stěhovali ještě jednou, tentokrát z Jirkova do Chomutova. I tehdy jsme ustupovali těžbě uhlí, protože se stavěla železniční trať mezi dolem ČSA a Vršany. Dostali jsme určité odstupné za dvorek i zahrádky, nicméně na dům už to nebylo, takže nás čekal panelákový byt.

Místo tragédie šance na nový začátek Stěhování je vždycky nepříjemné, obzvláště když jste si ho sami nevymysleli. A minulý režim se ve jménu budování socialismu s domácnostmi nad uhelnými slojemi příliš nemazlil. Příběhy přesunutých přesto nebyly tak smutné, jak by se dnes mohlo zdát. Jaromír Franta se kvůli těžbě stěhoval už dvakrát a on i jeho rodina to v obou případech přijali smířlivě.

A jak vaše rodina vzpomíná na druhý přesun? Každé stěhování je náročné, však se také říká, že lepší je dvakrát vyhořet než se jednou stěhovat. Ale vzhledem k tomu, že moji rodiče už byli starší, táta už měl těsně před důchodem, mělo to své výhody. Už nebylo nutné tahat ze sklepa do druhého patra kbelíky uhlí či dřeva. Když jsme se chtěli vykoupat, tak už jsme nemuseli vodu nejdříve ohřát. V paneláku byla teplá voda, ústřední topení a člověk se už o tyto věci nemusel starat. A nakonec jsme si v Chomutově pořídili i tu zahrádku. Navíc bývalí sousedi z Jirkova se stěhovali do stejného místa, takže se ani neroztrhaly sociální vazby.

Obecní vodárna v Novém Sedle. Foto: Archiv Jaromíra Franty

Fotografie: Severní energetická, archiv Jaromíra Franty Text: Jan Mikuláš

Vás život je spjat nejen s těžbou uhlí, ale i s celým okolním krajem. Pocházím ze Starého Sedla, což je ves, která již 48 let neexistuje. Ležela v oblasti mezi Mostem a Jirkovem. Takže poprvé jsem se stěhoval, když mi bylo půl roku. Vzpomínky na Staré Sedlo tak mám pouze od rodičů a od bratrů. A jak vaši rodiče vnímali, když se museli poprvé stěhovat? Tenkrát vše vypadalo trochu jinak než dnes. Tehdy v podstatě stát a jeho ekonomika na uhlí stály. Před těžbou se ustupovalo a nijak se o tom nediskutovalo. Dotklo se to i naší rodiny, která se čistě z venkovského prostředí přesunula do jedné z jirkovských vil.

54

Byl to velký dům pro tři rodiny. Měli jsme svůj dvorek, svoje zahrádky, takže ten přechod nebyl pro rodiče tak náročný. Navíc otec dělal na šachtě, takže stěhování naši vnímali jako něco přirozeného, byť na Staré Sedlo vzpomínali v dobrém.

K 1. červnu 2015 má Jaromír Franta odpracováno na šachtě přesně 30 let. Do důchodu mu však chybí ještě dalších 17. Rád by je prožil právě na ČSA. Foto: Severní energetická

A co znamenalo stěhování pro tehdy čtrnáctiletého kluka? Pro mě osobně to byl přechod z vesnice do velkoměsta. Najednou jsem měl k dispozici letní kino, fotbalové hřiště, zimní stadion, Kamencové jezero. Objevoval jsem nový svět a nové možnosti. Do školy jsem sice jezdil dál do Jirkova, ale aspoň jsem si užil jízdu autobusem, kterým jsem do té doby jezdil málo (smích). Osobně jsem si polepšil, sport byl pro mě na prvním místě. Hrál jsem i dorosteneckou fotbalovou ligu, a než jsem šel na vojnu, tak se mé jméno objevilo i na soupisce dospělých.

55

Dolování historie

Horníci a občané Jiřetína jsou postaveni před podobný problém. My nemáme jistotu, jestli budeme mít za pár let kde pracovat, a oni nemají jistotu, kdy se budou stěhovat.

Nové Sedlo z Vrskmaňského kopce. Foto: Archiv Jaromíra Franty

Dnes by asi podobná akce vypadala trochu jinak. Jsem přesvědčen, že lidi, které by čekalo vystěhování, by nedopadli jako já. Neskončili by v paneláku, i když já sám za sebe to hodnotím kladně. Nabídka těžební společnosti je probírána již osm let. Ale když se chcete s někým dohodnout, je potřeba mít v debatě partnera. Radnice v Horním Jiřetíně odmítá komunikovat, byť tam je nemalá část občanů, kteří by jistě rádi jednali. Každopádně v současnosti by se s lidmi zacházelo diametrálně odlišně než dříve. Celý princip by se dal nazvat „obec za obec“, a to vše za velice výhodných podmínek. Jiřetínští by na tom jen vydělali.

Jaromír Franta 1967 Pochází z hornické rodiny (otec i bratři na šachtě) a sám zůstal věrný rodinné tradici. Celý svůj profesní život strávil v lomu ČSA, kam nastoupil hned po škole v roce 1985. Z údržbáře, zámečníka a řidiče velkostroje se vypracoval na brigadýra. V roce 2000 se stal předsedou odborové organizace ČSA, v roce 2008 předsedou Sdružení odborových organizací CCG Most a v roce 2012 místopředsedou Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu.

Kdyby se stát ke svému nerostnému bohatství nechoval jako macecha a dal najevo jasné důvody, proč je třeba uhlí těžit dál, tak se k tomu každý postaví čelem a využije daných nabídek.

Za minulého režimu byly podobné přesuny v podstatě rozkazem… Tenkrát se o tom nediskutovalo, důležitá byla obživa, která byla jasná a daná. Přišli nějací lidé, vysvětlili krátce situaci s tím, že otázka našeho bydlení bude vyřešená. Pak se objevili odhadci a na základě jejich odhadu jsme dostali nějaké peníze. Mohli jsme si vybrat mezi dvěma nebo třemi místy, kam se odstěhovat.

56

Byl někdo, kdo se ve vašem okolí stavěl na odpor? Nic takového jsem nezaznamenal. Nepsaly se žádné petice, nikdo se neodvolával. Lidé to brali jako danou věc. Stalo se, že na místě, kam měla zasáhnout těžba, stály vysoké stromy. Někdo na ně dal ceduli „chráněný strom“. Nicméně za pár dní přijely bagry a pokácely strom i s cedulí.

Chápu, že vytržení a přesun do jiného místa je velkým zásahem do života. Jinak se to snáší ve dvaceti, jinak ve čtyřiceti a jinak v sedmdesáti letech. Ale kdyby se stát ke svému nerostnému bohatství nechoval jako macecha a dal najevo jasné důvody, proč je třeba uhlí těžit dál, tak se k tomu každý postaví čelem a využije daných nabídek. Debata, zda limity prolomit či ne, se vede již velmi dlouho. Mám dojem, že se naše politická reprezentace před každým důležitým rozhodnutím zhroutí. Ji to netrápí, ona si s výhledem na jedno volební období odehraje své, ale dlouhodobé koncepce pak chybí. A přitom energetika potřebuje výhled aspoň na dvacet let dopředu. Neumím odhadnout, jestli současná vláda bude mít tolik odvahy a řekne nějaké jasné slovo. Kdyby k tomu přistupovala jako správný hospodář a nechala si poradit od lidí, kteří nejsou ohýbaní politickými sekretariáty či skrze osobní vazby, tak ta otázka je vyřešená

velmi rychle. Ta vláda musí říct, že o uhlí má zájem a že je pro něj potřeba vytvořit prostor. A jak vy sám hodnotíte současnou situaci kolem otázky, zda prolomit či neprolomit? Horníci a občané Jiřetína jsou postaveni před podobný problém. My nemáme jistotu, jestli budeme mít za pár let kde pracovat, a oni nemají jistotu, kdy se budou stěhovat. V této souvislosti je dobré upozornit na to, že podmínky, za jakých by se stěhovali dnes, jsou ty nejlepší, které budou. Protože když se šachta zavře a po nějaké době se znovu otevře, tak náklady budou enormní. A na lidi z Jiřetína už tolik financí nezbude. Takže bez uhlí se podle vás v budoucnu neobejdeme? Když si vezmu geopolitickou situaci, co se ve světě děje, tak kdo může říct, že za 10 let budeme mít dostatek ropy nebo plynu? Někde se objeví průšvih, praskne trubka a máme problém. Uhlí tak získává stále víc na ceně. Je naše, je dostupné a může sloužit i jako bezpečnostní pojistka a záruka toho, že si budeme moc zatopit a rozsvítit. Navíc naše uhlí je kvalitní a máme jej hodně. Ve Španělsku ho těží pomocí malých bagříků a odváží v obyčejných nákladních autech. V Maďarsku berou i to, čeho my se zbavujeme, co už skoro nehoří. Jedna jejich šachta má uhlí o výhřevnosti 6 MJ/kg a druhá 7 MJ/kg. To je v podstatě hlína, která jen trochu ohoří. Ale Maďaři jsou za ni rádi. U nás jsou až 30 metrů metrů vysoké sloje a nesrovnatelně kvalitnější uhlí. A ve světě nikdo nechápe, proč bychom to uhlí měli nechat ležet ladem.

57

Ze světa

Skotsko v době „pouhelné“ a Nezaměstn

nost

Sociální y dávk

Když dnes ve Skotsku vyslovíte jméno Margaret Thatcherová, můžete přijít i k úrazu. Jinde obdivované političce tu totiž pořád nezapomněli likvidaci těžkého průmyslu a zavírání uhelných dolů v 80. letech. A není divu. Tehdy přišly o práci desetitisíce horníků a region se z toho do dneška nevzpamatoval. Centrální oblasti země se propadly do naprosté chudoby a nikdo moc neví, co s nimi. Od nás se neučte. My jsme to udělali špatně. Uzavřeli jsme doly a teprve pak jsme hledali způsoby, jak lidem pomoci a co s propuštěnými dál, prohlásil narovinu Gavin Lafferty z East Ayrshire College při jednom z mnoha setkání se zástupci státní správy a samosprávy Ústeckého kraje.

Dr ogy Í VYLIDŇOVÁN Gambler

Kriminalita

ství

everočeši jezdí do kraje whisky, kiltů a dudáků každou chvíli, proto mají docela dobrou představu, jak vypadají kritické skotské regiony v době „pouhelné“. Neradostné zvěsti od poradenských a vzdělávacích institucí ve Skotsku přitom čeští odborníci nevnímají jako vzdálené cizí problémy, ale spíše jako varování. Stejný scénář totiž čím dál tím více hrozí i Mostecku. Fotografie: Shutterstock.com Text: Petr Dušek

59

Ze světa

Je pikantní, že právě Skoti sehráli tak důležitou úlohu v historii světové energetiky a uhelného dobývání – vždyť vedle Angličanů a Welšanů je lze považovat dokonce za průkopníky průmyslové těžby uhlí! Nerostné bohatství Skotska odjakživa spočívalo v černém uhlí, jehož pánve se rozprostírají v centrální části země mezi dvěma zálivy: východním Firth of Forth a západním Forth of Clyde. První zmínka o skotském uhlí pochází už z 13. století. Podmořská ložiska jako první doloval v 16. století skotský obchodník a inženýr George Bruce. A parní stroj vynalezl skotský fyzik Jamese Watt. V 19. století se výrazně proměnil charakter produkce, malovýrobu nahradilo průmyslové odvětví, těžaři otevřeli nové doly v Ayrshiru a Lanarkshiru a díky technologickému pokroku mohli kopat hlouběji než kdy před tím. V návaznosti na průmyslovou revoluci tak dominovaly skotské ekonomice výstavba lodí, ocelářský průmysl a právě těžba uhlí. To jsou však nejspíš také nejslavnější střípky ze skotských uhelných dějin. Prakticky od začátku 20. století zmítá celým britským uhelným průmyslem nekončící krize, kterou prohloubila poválečná období. V 50. a 60. letech bylo uzavřeno na 100 dolů v severovýchodní Anglii. Uprostřed osmdesátých let proběhla památná roční stávka britských horníků proti rozhodnutí konzervativní vlády Margaret Thatcherové ukončit činnost dalších 20 povrchových lomů. Protesty však nebyly nic platné, „železná lady“ si prosadila svoji a z uhelné velmoci se rázem stal uhelný trpaslík. Zatímco na začátku století Britové těžili skoro 300 milionů tun ročně, v 70. letech už jen sotva polovinu a v současnosti pouze necelých 12 milionů tun. V důsledku dnes Velká Británie drtivou většinu uhlí pro domácí spotřebu dováží ze zahraničí (cca 40 milionů tun ročně). Ještě hrozivěji se promítl tento vývoj, často popisovaný jako „dlouhá a pomalá smrt“, do celkového počtu pracovních míst v uhelném odvětví: z někdejšího milionu klesl na dnešní tisíce.

60

Tisíce pracovních míst

Od Jamese Watta k Margaret Thatcherové

Vývoj zaměstnanosti – těžba uhlí ve Velké Británii Z hlediska zaměstnanosti byla pro britský uhelný průmysl doslova zničující zejména 2. polovina 20. století. Zdroj: Department of Energy & Climate

Příliš hořký panák skotské Skotský příběh do značné míry odpovídá tomu celobritskému, má však svá specifika. Hlavní vlna zavírání dolů přišla trochu dříve a důsledky jsou o dost horší a trvalejší než například v Anglii. V prvních dvou letech vláda Thatcherové ve jménu snižování inflace zbavila Skotsko pětiny pracovní síly! Uhelný průmysl dostal zřejmě největší ránu: z 15 lomů přežilo 80. léta jen pár. „Konkurence levnějšího zahraničního uhlí, nástup nových zdrojů energie a postupné vyčerpávání domácích ložisek vedly k tomu, že v druhé polovině 20. století ztrácel někdejší největší zaměstnavatel na významnosti. Poslední hlubinný důl ve Skotsku skončil v roce 2002,“ vysvětluje Brenda Wolkerová, skotská expertka na rozvoj lidských zdrojů a vzdělávání. Konec skotského uhlí je spojen ještě s jednou důležitou souvislostí. Místní těžební průmysl původně táhly soukromé společnosti, jejichž silné odbory měly tak tvrdé požadavky na zaměstnanost a mzdy, až to ohrožovalo konkurenceschopnost samotného uhlí. Stát proto důlní díla vykoupil a snažil se problém na centrální úrovni sám vyřešit. Jenomže si ukousl příliš silné sousto a nakonec byl nucen doly uzavřít. „Stalo se to velmi rychle – bez jakékoliv koncepce, plánů pro nové investory či připravených doprovodných sociálních programů. Bylo to rozhodnutí z čistého nebe, a proto mělo tak ničivé důsledky. Ještě dnes, vždy když před skotskými kolegy vyslovím jméno Thatcherová, jsou celí naježení,“ říká Dagmar Prošková z řad českých expertů na zaměstnanost. Po uzavření dolů se dotyčné regiony ocitly ve svízelné situaci. Noví investoři nepřišli, nová pracovní místa nevznikla. „Když jsem se ptala Skotů, co udělali se všemi těmi čerstvě nezaměstnanými, odpověděli mi přímočaře, jak mají ve zvyku: část lidí jsme poslali rovnou do důchodu a zbytku jsme formou státní podpory zaplatili alespoň bydlení a poskytli jim sociální dávky, aby neumřeli hlady. A to je asi tak všechno,“ říká Dagmar Prošková.

Obrovský nárůst nezaměstnanosti a nulový vývoj v kritických oblastech dokládají aktuální čísla. Zatímco v národním průměru připadá na 100 obyvatel Skotska 67 pracovních míst, v bývalých těžebních oblastech už je to jen 50 míst a například v Ayrshiru pouhých 37, tedy nejméně v celé zemi. Skotsko tedy po uzavření dolů pouze sanovalo náklady rodin propuštěných dělníků, aniž by jim nabídlo perspektivu ve formě rekvalifikace či nových pracovních příležitostí. Jinými slovy: pokoušelo se léčit symptomy, nikoliv příčinu. To však nutně vedlo k produkci dalších symptomů, například domino efektu, v rámci nějž postupně zanikly menší podniky, obchody a dílny. „Region se propadl do naprosté chudoby a dodnes se z toho nevzpamatoval. Za nejhůře postižené regiony jsou považovány Ayrshire a Fife. Během deseti let tu přišly o práci desítky tisíc lidí. Máme už několikátou generaci lidí bez práce odkázaných na sociální pomoc. Je to zkušenost, ze které by měly čerpat ostatní státy Evropy,“ popsala nelehkou situaci po ukončení těžby ve Skotsku Brenda Wolkerová.

Za nepřímý důsledek uzavření dolů ve Skotsku lze považovat i ukončení provozu původní továrny Johnnie Walker v Kilmarnocku v roce 2012. Nejprodávanější skotská whisky na světě se tu připravovala přes 190 let.

Bývalé těžební oblasti ve Skotsku se i v současnosti potýkají s vylidňováním, úbytkem návazných profesí i středních podniků a živnostníků. Zdaleka nejhorší je však to, co se odehrává v hlavách někdejších horníků a jejich potomků. „Vidíme to ve školách a dalších vzdělávacích institucích – oni mají v kritických lokalitách už 3. generaci, která vůbec nechce chodit do práce, protože si zvykla na ten sociální systém! Sice není nijak zvlášť štědrý, ale oni si zvykli s ním vyžít a přizpůsobili mu svůj život,“ popisuje Dagmar Prošková. Není těžké se dovtípit, jaké sociálně patologické jevy v nejvíce postižených oblastech doslova bují. Zatímco kvalifikovaná pracovní síla mizí, podíl problémové populace narůstá, a s ním i kriminalita, doprovázená gamblerstvím či drogami. „Dopady jsou skutečně hmatatelné a ve Skotsku převažuje názor, že je to skutečně průšvih,“ vysvětluje Dagmar Prošková. „Skoti naštěstí pochopili, že nejvíce ohroženou skupinu tvoří mládež, a proto nasměrovali všechny síly právě na to, aby ji postavili na nohy.“

Mostecko na rozcestí Když vyříznete z mapy Ústecký kraj a zkusíte ho nalepit do „uhelné“ partie Skotska, zatajíte dech. Oblasti se díky podobnému tvaru i velikosti téměř dokonale překryjí... Skotský kus země je pochopitelně jiný – o dost chladnější, trochu méně průmyslový a více zemědělský. Navíc poválečný vývoj obou regionů byl zcela opačný, zatímco Skotsko prožívalo drastickou deindustrializaci, severní Čechy neméně drastický rozvoj těžkého průmyslu. Z čistě ekonomického hlediska však dnes řeší obě lokality velmi podobné problémy: zaměstnanost, nejistou perspektivu či tíživou sociální situaci. „Na poslední návštěvu Skotska jsme přizvali 2 odpůrce těžby z Mostecka, kteří urputně bojují za zachování limitů. Oni přirozeně hledali mezi Skoty spojence, ale nenašli. Všichni jim narovinu řekli: tady je to špatně, nejezděte sem, od nás se neučte. Jeďte do Německa,“ prozrazuje Dagmar Prošková. „Jak to funguje v Německu, všichni víme – mají dlouhodobé koncepce, přesně vědí, kdy těžba skončí, v dotčených oblastech stojí komunikační centra apod.“ V rámci české diskuze o limitech ekologičtí aktivisté a jim naklonění politici rádi opakují, že propuštěným horníkům pomůže stát pomocí rekvalifikací a velkorysého sociálního programu. Když se však ohlédneme zpět, dojde nám, že propuštěných horníků už kvůli útlumu těžby máme tisíce a nikdo jim nepomohl. Jinými slovy: popisovaná realita už částečně dávno nastala a nikdo s ní nic neudělal, dokonce nevznikla ani žádná „pouhelná“ koncepce pro Mostecko. Rýsuje se tedy pod Krušnými horami další varianta skotského scénáře? „Region je průmyslový, vždycky byl a vždycky bude. Krušné hory jsou sice krásné, ale netvařme se, že oblast bude někdy primárně turistická. Možná v budoucnu vzroste počet návštěvníků, ale ten kraj bude vždy závislý na průmyslu – chemii, těžbě, strojírenství či elektrotechnice. To ostatně vychází už ze skladby místního obyvatelstva,“ říká Dagmar Prošková. „Kdybychom v případě těžby uhlí postupovali tou německou cestou, tj. cestou komunikace s těmi lidmi, mohli jsme jim nabídnout nějaká rozumná řešení. Ale pokud se to udělá tak jako v tom Skotsku – k čemuž se asi schyluje – tak je to prostě špatně.“

61

Fajront

Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.

Zatmění slunce jako varování před zatměním rozumu Fotografie: Shutterstock.com Text: Petr Dušek Byla to podívaná, jaké nemůže konkurovat koncert One Direction ani finále fotbalové Ligy mistrů. Velkolepá show pro stovky milionů lidí, která se nebude opakovat dříve než za 10 let. A taky asi jediný okamžik, kdy jsme místo po flešce nebo cédéčku sáhli po staré dobré disketě. V pátek 20. března, jen pár hodin před příchodem jara, se měsíc sebral a namířil si to pyšně přímo do prostoru mezi Zemi a Slunce. Krátce nato se Facebook proměnil v jednu obrovskou galerii černých kotoučů a zářících srpků, britská řeka Severn v ráj surfařů a Faerské ostrovy ve shromaždiště pořádně naštvaných turistů, protože zrovna jim obloha místo stoprocentního zatmění nabídla stoprocentní zataženo. Jediní, kdož se na vesmírnou atrakci už dlouho „těšili“ asi jako živnostníci na konec března, byli energetici napříč celou Evropou. Ti se totiž v souvislosti se zatměním slunce museli vypořádat s očekávaným masivním výpadkem solárních elektráren. Při zatmění v roce 1999 to měli snadné, to ještě skoro nemělo co vypadávat. V současnosti má ovšem Evropa nainstalováno 90 slunečních gigawattů. To je jako 45 Temelínů... Ve střední Evropě bylo 20. března už od rána jasno, „soláry“ tedy najížděly poměrně zhurta, a když přišlo zatmění, fyzika zavelela k jejich hlubokému propadu. Ještě horší situace ale nastala poté, co měsíc vyklidil pozici a dodávka sluneční elektřiny se obnovila v tu nejnevhodnější dobu: v pravé poledne, kdy slunce svítí nejjasněji. V Německu tak například během několika minut vyskočil výkon slunečních elektráren ze 7 na 22 gigawattů (pro srovnání: instalovaný výkon české energetické soustavy činí něco málo přes 20 gigawattů). V Itálii pro jistotu na nic nečekali a v předvečer zatmění rovnou odstavili čtvrtinu fotovoltaických zdrojů. Správci přenosových sítí se každopádně během slunečního představení nenudili – na obrazovkách měli něco jako dvouhrbého velblouda a prováděli s ním cosi, co laikům muselo připadat jako čirá magie: regulovali výkon pomocí uhelných a přečerpávacích elektráren. Naštěstí se na tuto prekérní situaci dlouho dopředu připravovali, a tak spotřebitelé vlastně nic nepoznali a mohli se v klidu kochat pohledem na fascinující dění na obloze. A co že se to vlastně mohlo stát? Blackout.

62

Plošný výpadek elektřiny, který jsme v ČR na rozdíl od povodní nikdy neměli, a proto se ho nikdo nebojí. Důsledky přitom mohou být srovnatelné, neli horší. Podle profesorky Věry Adámkové by v Praze nastala kritická situace už po osmnácti hodinách bez proudu. Plané strašení? Tak si představte, že se najednou zhroutí doprava, komunikační sítě i zásobování (dokonce neteče ani voda!). Z normálně fungujícího města je najednou peklo, ve kterém jde doslova o život. Pochvalme proto Prahu, že vloni uspořádala cvičení, které prověřilo reakce orgánů krizového řízení při rozsáhlém výpadku elektřiny na území hlavního města. Je ironií osudu, že už pouhých 8 dní po zatmění slunce se ukázalo, jak blízko máme k zatmění zdravého rozumu. V sobotu 28. března se v rámci happeningu Hodina Země ponořily do tmy vybrané obce, kulturní památky, podniky i domácnosti po celém světě, aby pod heslem „Zhasínáme fosilní energetiku“ upozornili na ochranu životního prostředí a globální změny klimatu. Ano, cílem bylo zhasnout přesně tu energetiku, která krátce před tím zachránila přenosovou síť... Zatmění slunce je vysoce předvídatelný jev. Byť jsme tedy z úst energetiků zaslechli určité obavy, problémy v energetice ve skutečnosti nebyly příliš pravděpodobné. Mnohem zákeřnější jsou však jevy nepředvídatelné – například náhlé výkyvy počasí způsobující přeshraniční přetoky elektrické energie. Když se na sever Německa nečekaně přižene tajfun, za chvíli zaplaví naši přenosovou síť tolik elektřiny, že bychom s ní mohli vytápět ulice. A člověk nemusí být zrovna expert ČEPSu, aby si domyslel, že komplikace budou narůstat společně s podílem obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. Bylo by dobré, kdyby tyto prosté úvahy pronikly i do aktuálních diskuzí o nové energetické koncepci ČR. V opačném případě si můžeme „užívat“ zatmění i častěji než jednou za deset let.

Zámecké vinařství Třebívlice se rozprostírá na území chráněné krajinné oblasti České středohoří, která patří k nejkrásnějším místům v Čechách. 70 kilometrů severozápadně od hlavního města Prahy uvidíte dech beroucí vulkanické panorama. Tradice našich vinic sahá až do středověku, kdy bylo Litoměřicko hned po Praze druhou nejvýznamnější vinařskou oblastí v Čechách. Nacházelo se zde přes 400 hektarů vinic, z toho 52 hektarů se nacházelo v katastru malebné obce Třebívlice. Třebívlice, německy Trziblitz, byly významným místem německé šlechty. Důkazem toho je zámek, na kterém až do své smrti žila baronka Ulricka von Lewetzow, poslední láska Johanna Wolfganga Goetheho.

www.twine.cz

Zámecké vinařství Třebívlice, s.r.o. Mlýnská 59, 411 15 Třebívlice telefon: +420 605 524 115 e-mail: [email protected]