Vraťme se nyní k Vašim dotazům a komentářům z minulých dílů. Vybral jsem ty, které směřují k podstatě a funkčnosti systému resp. Universa z pohledu Pansofie. Jinými slovy, kde vidíte slabý či chybějící článek. Vaše otázky znamenají, že jsem nedal na některé oblasti výkladu dostatečný důraz nebo jsem dal špatné příklady znamenající nepochopení určitých částí Pansofie. (?)
Jaké to jsou otázky či okruhy témat?
(.) Jde nám především o vysvětlení a fungování principů samoříditelnosti systému, problému o existenci vrcholné disharmonie, o významu absolutního zla a dobra, o neutrálnosti systému, dělitelnosti sil, rezonance energie, matematické a nematematické rovnosti BYTÍ, míry svobodné volby a především o chybějícím hnacím motoru Pansofie. (??) problémy a otázky?
Mohli bychom slyšet, jak Pansofie vysvětluje a řeší tyto
(K) Na úvod tohoto dílu, bych chtěl připomenout, že pravda každého archetypu a jeho poznání je základem pro jeho kratší či delší cestu k naplánovaným cílům a cílům nadsystémů, pro které pracuje. Omezování a manipulace svobodné vůle energetického systému znamená v konečném důsledku pro manipulovaného i manipulátora prodlužování jejich cest do vyšší harmonie. Nejrychlejší a nejharmoničtější cestou je jedině vlastní, osobní zvyšování poznání o smyslu života v procesu BYTÍ Universa. Jsme součástí BOHA. Jsme jako buňky jeho těla, které pro něj činí to, k čemu jsou určeny. Rodí se a umírají v mnoha cyklech resp. protékají jeho systémem a plní své úkoly. Je na nás, budeme-li prospěšnými buňkami nebo budeme-li buňkami rakovinovými. Nyní již k dotazům. (??) Bylo by dobré vyjasnit rozdíl mezi částicí např. v podobě kamínku a jinou v podobě člověka nebo jeho části. Cesty systémů, kamínku, člověka jsou dány jejich mírou samoříditelnosti. Myslím samoříditelnost prostřednictvím v nich zabudovaných programech. Může to Pansofie okomentovat? (K) Samoříditelnost , jde o schopnost řídit a konat něco jen a pouze na základě sama sebe. Stupeň samoříditelnosti je dán určitým stavem koncentrace energie v každém systému, chcete-li zabudovaným stavem poznání. Je jasné, že toto poznání je rozdílné u kamínka a člověka. Kámen vypadá jinak než člověk, přestože jsou oba složeni z typově stejných částic, ale se specifickými pohyby a stavy oněch 16 HH částic. Člověk je navíc složen z dalších 16 JJ částic. Když porovnáme jednotlivé koncentrace stejných stavebních částic, bude vždy záležet, co s čím budeme porovnávat. Budou mezi nimi rozdíly právě ve stavech a pohybech, kterých nabývají. Toto jsem již zmiňovat v dřívějším textu o doplňování minerálů do těla. Pro lidské tělo je rozdíl využíváte-li minerálů z anorganických či organických zdrojů. Jinými slovy tak jako bude, dle mého názoru, rozdíl v pohybech a stavech protonů a elektronů v atomu prvku vodíku (H) ze Slunce a tak v atomu vodíku v mé tělní tekutině (např.H2O). Každá z částic má jinou genetickou informaci. Vodík ze Slunce prošel cestou „pouze“ fyzikálních a chemických pohybů, zatímco vodík v mém těle má a bude mít ve svých stavech a pohybech resp. ve své genetice zabudovánu
zkušenost z mého těla, tedy biologických pohybů. Proto je rozdíl v samoříditelnosti nejen člověka, kamene, prvků, ale i jednotlivých částic. (??) Dám příklad. Z kamínku, který bude chtít přejít do vyšší harmonie skálu ani rostlinu neuděláme. Ten kámen neroste jako živá struktura. Ani krystal z něj neuděláme. On prostě bude chvíli kamínkem a později prachem. Existuje pro něj jen cesta, do chaosu. (K) Nejdříve bych upřesnil, že kamínek má své cykly s fázemi růstu i ničení a obrušování. Záleží na podmínkách, které jsou pro něj nadsystémy vytvořeny. Jde o cykly BYTÍ na cestě celkové harmonizace. Naše lidské pojetí smrti přeci není cestou do chaosu, ale jen přechodem na plnění úkolů v jiné formě BYTÍ. Částice si ponechávají svou geneticko informaci. Nesmíme také zapomínat na relativní poměřování časů v jednotlivých úrovní BYTÍ. Vývoj kamínku nám ukazuje, že z fyzikálního a chemického pohledu BYTÍ jde o cykly harmonizující. Pokusím se to více rozvést. Eroze pohoří naši Zeměkouli jakoby obrušuje a působením gravitace se kamínky snaží maximálně přiblížit jádru Země. Země se stále pomalu přibližuje ke Slunci. Sluneční soustava jako celek padá do středu galaxie. Vidíme, že u gravitace (symbolu 8) jako u jednom ze 4 pohybů existují malé cykly ve velkých cyklech BYTÍ. Každá částice, meteor, skála, planetární soustava plní svůj úkol. Existuje přeci rozdíl v úkolech kamínku, budeme-li my, lidé, tuto skálu využívat jako kamenolom pro stavbu domů nebo budou-li v ní růst dokonalé minerály, které využijeme pro výrobu šperků. Vidíme, že kamínek je svým účelem schopen pracovat i pro lidské bytosti a harmonizovat je i na úrovni biologických a společenských pohybů. Víme , že minerály léčí. Nádherný šperk může též pomoci vybudovat vztah mezi partnery. (?)
Kde končí či začíná práce každého archetypu pro Universum?
(K) Každý energetický systém má své úkoly pro Universum. Podívámeli se na nás lidi, jsme archetypy pracující pro či proti harmonii Universa. Víme, že nelze s jistotou říci, že všechny naše investice a rozhodnutí především v biologických a společenských pohybech BYTÍ, pomáhají rychlejšímu směřování do harmonie. (?) kámen živý?
Možná by byla dobrá polemika i o tom, co považujeme za živé? Je
(K) Kámen je energetický systém, který ve svém relativním prostoru a čase dělá jen to, co umí? Roste, pracuje a zaniká. Je živý? Je živý člověk, který ve svém prostoru a čase dělá jen to, co umí, svobodně se rodí, svobodně říká svým rodičům, jak chce být vychováván, svobodně nemusí chodit do školy a do práce, svobodně konsumuje to, co nám předkládají okolní systémy i nadsystémy. (??)
Vy, hovoříme o Matrixu, ne ? O vědomém a svobodném BYTÍ?
(K)
ANO i NE. Jak vidíme, nejen že, vše je relativní, ale i duální.
(?)
Kde je míra naší lidské samoříditelnosti?
(??) Druhou částí mé otázky. Je, že si myslím , že při přeměnách archetypů v jiný archetyp nemusí přijít zásah či investice vždy nejbližšího
nadsystému, ale naopak jde většinou o zásah z vzdálenějšího nadsystému, který ze skály udělá krystal. Není-liš pravda? Míra samoříditelnosti nemusí odpovídat tvému rozdělení v Pansofii. Bylo by dobré popsat takovou řadu konkrétních navazujících systémů. (K) Dobrá. Doufám, že jsem pochopil, co je v rozporu či problémem. Je nutné připomenout, že v každém prostoru se pohybují vždy 3 skupiny archetypů. Jsou to HH, JJ a HJ. Samozřejmě všechny systémy, archetypy spolu více či méně vědomě či nevědomě spolupracují vertikálně i horizontálně a to.podle výše jejich altruismu resp. na základě poznání a pochopení výhod ze vzájemné spolupráce. Bůh je všudypřítomný, takže všechny systémy pracují v reálném čase. Uveďme si nyní pohled do každé skupiny. Zde lze najít posloupnost od nejméně k nejvíce koncentrovaným formám resp. od 32 částic přes 96 vesmírů až po 288 všech archetypů v tomto prvním prostoru. Záleží na tom, které částice a z jakého pohledu analyzujete, měříte a řídíte. Některé vertikálně a horizontálně navazující řady systémů jsem již uvedl v I. části a jistě se k nim vrátíme. Myslím si, že to by k otázce samoříditelnosti mohlo být vše. (??) V Pansofii říkáte, že určitá hladina harmonie odpovídá příslušné úrovni chaosu. Pokud by to byla pravda, pak logicky nemůže být pravdou to, že vše směřuje směrem k vyššímu harmonickému celku, který je jediným základním východiskem a cílem zároveň, že? (K) Protékající částice jsou jedinou formou BYTÍ v tomto Universu. Musíme však připomenout, že typy archetypů ( viz. tabulka č. 50) existují v jednotlivých prostorech trvale. Vše by mělo protékat v pravidelných cyklech prostorem a časem. Vzpomeňme na cyklické výstřely energie z Ráje, které se pravidelně vrací zpět. Naše BYTÍ v podprostorech je zatíženo dědičným hříchem rozhodnutí Adama a Evy, kdy se rozhodli opustit Ráj a nastartovali svou cestu za poznáním. Bylo to určité množství energie, které opustilo Ráj, proto fyzici mluví o kvantové (množstevní) fyzice, ale i strunové a také super-symetrické fyzice. Existují určitá hraniční množství a koncentrací energie pro určité vlastnostmi, které jsou charakteristické pro ten, který archetyp. Podívejme se například na genofond vinné mušky s 30 tis. genů a člověka s cca 50-60 tis. genů. (?) Vnímáme ten relativně malý či velký rozdíl v množství genů? A jaký vliv, má potom rozdíl v koncentraci této genetické informace, energie. My víme, jaký je rozdíl ve vlastnostech vinné mušky a člověka a víme i to, že se pracuje s relativně stejnými stavebními kameny, částicemi, ne? (K) S rostoucím množstvím a koncentrací jednoznačně rostou vlastnosti každého systému. V opačném případě se množství i koncentrace energie ztrácí a systém padá do destrukce. (??)
Někdo by řekl do chaosu, do disharmonie, do pekla, do Říše zla?
(K) Sám jsem někdy používal tyto výrazy, ale jen proto, aby mi bylo porozuměno. To, co vnímáme jako chaos či disharmonii je ve své podstatě relativně vyrovnaným stavem BYTÍ presentovaný nekonečnou řadou cyklů resp. řadou rovnic i nerovnic BYTÍ s velkými extrémy od průměrného stavu. Tento stav BYTÍ, který my
nazýváme Zlem a Peklem, je dle mého pojetí místem odkud jsme přišli a směřujeme do harmonie. Výše uvedená místa jsou spojena vždy se ztrátou energie. Je to místo s relativním nedostatkem energie, protože tato energie rozptýlena na velmi velkém prostoru, které je spojené se ztrátou kvalit a vlastností. Proto tvrdím, že úkolem každé energie, která se vrací z Pekla do Ráje je, aby harmonizovala a vracela se ke Světlu, k Bohu. Universum existuje v trojjediné podobě Syna, Otce i Ducha Svatého. Protékající energie vždy odpovídá té úrovni harmonie BYTÍ, ve které se právě nachází a více či méně vědomě pracuje na vyšší harmonizaci. (??) Doufám, že rozumím, přesto bych rád doplnil svou otázku. Pokud existuje rovnovážný stav mezi + a -, tak stejně jako existuje vrcholná harmonie (+), musí existovat vrcholná disharmie ( -). Jinými slovy existuje absolutní dobro a absolutní zlo? (K) Z pohledu Universa neexistuje zlo a dobro. Obě jsou to energeticky duálně vyrovnané poloviny. Jejich absolutní energetická hodnota je stejná. Jedno nemůže existovat bez druhého. Není výdechu bez nádechu. Kdyby to nastalo, pak by se život a všechny formy BYTÍ zastavili a přišla by NICOTA. Říkali jsme, že vrcholná disharmonie je harmonií prosazovanou velkými výkyvy do extrémních poloh, stavů. Proto bytosti, archetypy žijící v tomto prostoru mají a musí mít jiné vlastnosti, přizpůsobené tomuto prostředí. Existují ve svých specifických cyklech, podprostorech a časech. Podíváte-li se na díl XXIII. z první části o Pansofii či obrázek č.16 v IX. díle, najdete tam popis rovnice BYTÍ UNIVERSA. (??) Právě z těchto informací vyplývá má další otázka. Na základě přístupu Pansofie k BYTÍ, lze odvodit, že výslednicí takto působících sil je a musí být nula? Takový systém je neutrální. Možná, že ani neexistuje. Co Pansofie na to? (K) Velmi dobrá úvaha. Odpověď NEVÍM však není rozhodnutím. Systém se v takovém případě nikam nepohybuje. Neumí se rozhodnout. Systém chce sám po sobě, aby se uměl rozhodnout i jeho okolí, to po něm chce. Chtějí po něm, aby pro ně hlasoval a pracoval. Proto Ti rozhodnutí vždy „bojují“ o přízeň těch nerozhodnutých. Ti nerozhodnutí vždy existovali, existují a existovat budou. Jsou však nejlepším místem pro investice těch rozhodnutých s cílem získání celkové energetické výhody. (??)
Víte, proč jsou nejlepším místem pro investici?
(K) Tyto nerozhodnuté systémy jsou nejbližší použitelnou energií, kterou je možno s nejmenším množstvím vložené energie a s nejmenším rizikem o investici, dostat na svou stranu. Vždy záleží na tom v jakém okamžiku se na celkový systém díváte a kdy investujete. Jinak samozřejmě, každý systém je i není neutrální. Je neutrální ve svém stavu a ve svém pohybu, pak neutrálním není. Jinými slovy při nádechu a výdech nejsme neutrální. Ve stavu zadržení dechu či výdrže bez dechu jsme neutrální. Je to jedno ze základních pravidel pro získání harmonie při praktikování jogy. (??) S tím souvisí má další otázka. Pansofie tvrdí, že uváděné vrstvy jako formy BYTÍ Universa jsou si energeticky rovny. To jistě nemůže být
myšleno jako matematická rovnost. Tyto vrstvy ve své vzájemné komunikaci, tuto rovnost nemohou dosáhnout, vždy existuje tlak některé z poloh resp. té , která je aktivní. Samozřejmě jde o lidskou aktivitu. Ta určuje silové vztahy různých struktur. Jen je třeba vnímat lidský prvek v trochu širších souvislostech. Jeho energetické složky jsou zodpovědné za vztahy ve hmotě a to tak, že zcela. Co na to Pansofie? (K) Přiznám se, že nerozumím, proč by neměla být energetická rovnost matematicky definovatelná? Podle mého jde obecně i konkrétně o matematické určení pohybu(ů) a stavu(ů), samozřejmě načítaně u jednotlivých podsystémů v systémy a systémů v nadsystémy. Podíváte-li se do dílu č. XXIII. v první části o Pansofii či obrázek č.16 v díle č.IX., pak uvidíte, že Universum a jeho stavy BYTÍ lze definovat jako vyrovnané BYTÍ energeticky i matematicky. Podívám-li se na Universum v jeho výdechu či nádechu resp. pohybu, pak se rovnice změní na nerovnici. Nerovnice je však též matematicky definovatelná. Mluvíte o aktivitě, lidské aktivitě, tuto aktivitu však nemůžeme brát v úvahu u většiny procesů. Nevím v jakých širších souvislostech, mám lidský prvek vnímat. Samozřejmě souhlasím s tím, že v lidské podobě BYTÍ se obě dvě složky HH i JJ těla ovlivňují navzájem a zcela. (??) Dobrá, pokusím se doplnit, co jsem myslel. Existuje vzájemná komunikace mezi systémy. To místo je branou, kde se vytváří tlak, který jsem pojmenoval úsilím člověka. To není věc matematiky, jak se o to snaží Pansofie. Úsilí nelze matematikou dohonit. Matematika je výsledkem tohoto úsilí a není motorem, jak ji v Pansofii presentuješ. Motor Pansofii prostě chybí. Co na to Pansofie? (K) K úsilí člověka jsem se již vyjádřil, ale velmi mě zaujala myšlenka, že Pansofii chybí motor. Myslel jsem, že motiv získání harmonie, vyššího stavu BYTÍ a s tím spojených nových vlastností je dostatečným motorem. (?)
V případě, že Vám toto vysvětlení nestačí a stále se ptáte po motoru?
(K) Pak mi nezbývá než se vrátit ke klasické filosofii. K dialektice. Jistě znáte zákon Negace – Negace. (?)
Proč se právě v tomto zákoně mluví o negaci?
(K) Připusťme si, že se stále nacházíme v nějakém stavu BYTÍ. Někdo více či méně cítíme potřebu změny k určitému osobně plánovanému a očekávanému stavu lepšího BYTÍ. To znamená, že nám současný stav v něčem nevyhovuje a chceme nějakou cestou stav BYTÍ v tomto slabém místě vylepšit a celkově zharmonizovat. Protože jsme nespokojeni a usilujeme o harmonii, pak musíme současnost znegovat, po narovnání a zharmonizování slabého místa, musíme opět říci, že původní stav BYTÍ byl většinově harmonický, takže vyslovíme druhou negaci a tím se dostáváme do vyššího, více zharmonizovaného stavu BYTÍ cestou negace negace. Motorem je snaha, úsilí systému BÝT dokonalý, harmonický a proto musí negovat současný nejslabší článek BYTÍ. Snažme se náš život harmonizovat. Po nápravě a získání poznání v nejslabší oblasti a zharmonizováním systému dochází ke skoku k dalšímu nejblíže nejslabšímu místu. Podíváme-li se do vývoje společnosti a filosofie jako takové, pak uvidíme, proč Marx a Lenin neměli jinou šanci než
investovat do dělnické třídy. Proletariát byl v té době nejslabším místem společenského BYTÍ. Je pravdo, že nejslabší článek to byl, ale dopustili se chyby té, když tvrdili, že jen proletariát může, umí a musí vládnout. Firma, ekonomické BYTÍ společnosti jako takové je 1 i 3. Firma, ekonomika je tvořena vrstvou vlastníků, vedením a pracující vrstvou. Relativní harmonizace jednotlivých vrstev vlastníků probíhá již dlouho, ale teprve konec feudalismu a začínající průmyslová revoluce vytváří širší a objemnější vrstvu vedení, managementu. Tehdy započala harmonizace druhého podsystému firem, ale třetí, pracující vrstva mířila v té době do disharmonie. Z pohledu vývoje společensko-ekonomických systémů právě pracující vrstva byla poslední nejméně zharmonizovanou, která také měla, má a bude mít vliv na existenci firem, ekonomik stejně jako dvě předchozí vrstvy. V současné době se dokončuje proces harmonizace ekonomického BYTÍ v její celistvosti resp. trojnosti. Nyní se již ví, co se má harmonizovat a jak to dělat. Rubikon směru harmonizace všech tří vrstev byl již překročen. Dalším nejbližším neřešeným problémem společnosti jako takové je její myšlení, hodnoty společnosti a to včetně víry v tyto hodnoty. Jak vidíme proces harmonizace lidské společnosti jako celku postupně stoupá výš a výš po jednotlivých stupíncích a úrovních BYTÍ lidské společnosti. Harmonizují se jednotlivá těla společnosti a my tomu pomáháme. Jsme toho součástí. Jsme nástroji BYTÍ. Pro toto tisíciletí je úkolem naučit se vědomé komunikaci a součinnosti nejen všech HJ bytostí, ale i HH a JJ bytostí v tomto prostoru a čase. Snažme se pochopit spojené a pak spojujme pochopitelné. Motorem BYTÍ v Universu je úsilí o dosažení harmonie BYTÍ klasickou a známou cestou negace negace po spirále až k maximálně možnému stavu harmonie pro každou určitou úroveň BYTÍ. Až bude sladěno určité hraniční kvantum, množství energetických forem ve všech svých stavech i pohybech, pak dojde k transformaci společnosti k jejímu skokovému a revolučnímu posunu v čase a prostoru do nových vyšších forem BYTÍ. Každému vždy byl, je a bude přidělen nový úkol podle jeho stavu poznání a užitečnosti pro Universum. K tomu tématu jsem, chtěl ještě poznamenat, pokud si pamatuji, že jsem netvrdil, že matematika je motorem či podstatou Pansofie. Je pravdou, že matematika je geniální vědou, která dokáže všechny tyto stavy a pohyby měřit a popisovat. Matematika je schopna popsat stavbu Universa resp. jakékoli energie, prostoru i času. Podíváte-li se na řadu prvočísel, uvidíte, jak právě ona prvočísla popisují energii nacházející se v jednotlivých prostorech. (??) Dovolte, ještě jednu poznámku, které nerozumím. Mluvíte o 4 fundamentálních silách pro každou úroveň BYTÍ i pro celek jako takový. Těch sil však musí být pět a to z jednoduchého důvodu, alespoň jedna z nich musí mít schopnost dělení. Jinak by se samoříditelný systém nemohl rozvíjet. Tento článek Pansofie nemá. Tou silou je resonance, která je pracující uvnitř i vně systému. (K) Každá ze sil má rezonanční vlastnost. Každá ze sil je dělitelná na postupně načítané pohyby, které kdy v minulosti, ta která částice či archetyp činil(a). Jde o dělení načtených frekvencí na původní jednotlivé frekvence. Jde o postupnou archivaci rozhodnutí, určitých pohybů spojených s určitou frekvencí, která byla,je a bude ukládána do genetické informace částice, každého archetypu. Přirovnávali jsme genetickou informaci částice jako původce silné síly ve fyzice.
Udržováním rotací v rotacích jsme druhého pohybu jako slabé síly u těch energetických systémů, které pracují na vzniku a udržení existence vyšších archetypů a atraktorů. Dalším třetím pohybem, silou je vektorální součet pohybů ve všech směrech s určitými vibracemi a cykly do konečného směru, který si zvolili spolupracující archetypy v každém prostoru. Dojde-li ke sladění všech přecházejících sil přichází poslední čtvrtá síla. Tou je gravitace v gravitaci. Projevuje se transformačním posunem resp. skokem ve skoku, kdy se částice, jednotlivé sladěné energetické systémy, atraktory posouvají směrem za vyššími úkoly do vyšších forem BYTÍ. Myslím si, že Pansofie má v sobě onu požadovanou dělitelnost u všech fundamentálních sil. (??) To mě připomnělo Vaše prohlášení, že částice koncentrují a vytvářejí vyšší a vyšší bytosti. Opravdu, ano? Dělají to podle nějakého „vorschriftu“ nebo to jen tak náhodně zkoušejí? Podle Vás, by bez částic nebylo existence vyšších bytostí. Jinými slovy tvrdíte, že bychom mohli vhodným shlukování částic vyrobit naprosto nejdokonalejší a současně nejvyšší bytost? To je přeci blbost! (K) Výklad celé Pansofie ve své struktuře 1-2-3-4-5-6-7-8-9 popisuje „vorschrift“ BYTÍ, vzniku, tvorby, existence a zániku všech energetických forem v Universu. Právě toto se pokouším už od začátku vysvětlit na různých příkladech. Ale vypadá to, že jsem například nedal důraz na informaci, že v oněch 7 existujících prostorech Universa se pohybuji energeticky rozdílné částice, které se navzájem nemohou mísit. Je pravdou, že jedny vznikají z druhých destrukcí či potom slučováním, ale dochází k tomu jen a pouze v místech 7 vertikálních bran. Uvědomíme-li si, že spolu začínají vždy spolupracovat a vytvářet vyšší formy BYTÍ částice podle jasných výše popsaných pravidel, pak nelze nic nazvat náhodou. Vyšší bytosti z vyšších prostor bychom jistě nemohli postavit, protože nemáme k dispozici stavební materiál těchto bytostí. Podíváme-li se do našeho prvního prostoru, kde bychom už stavební materiál našli, pak by nám zase chybělo velmi značné množství energie, abychom vyšší bytosti tohoto prostoru vytvořili. Dám přirovnání. Je to stejně nesmyslná představa jako kdyby jedna jediná buňka mého těla, chtěla pouze svými silami a se svou znalostí DNA resp. informací o celku vytvořit mě jako celého člověka. Řekněme, že informaci, jak mě vytvořit, nalezne v DNA, ale se stavebním materiálem bude mít zase problém. Kde má vzít či najít částice s patřičnou genetickou informací a poznáním. (?) Kdo takové buňce dá na dluh. I kdyby věděla, kde takové částice dostane? Kdo ji půjčí? (K) Řekněme, že ona buňka i toto zvládne, pak bude ještě potřebovat energii na spuštění rotací v rotacích, energii k celkovému nasměrování a k svázaní všech těchto částic do jednoznačné podoby mě jako bytosti. Ujišťuji Vás, že nemá šanci. Podobnou práci nejsme jako podsystémy schopni energeticky zvládnout a ustát. Nemáme k dispozici tolik energie. Žádný podsystém není schopen vytvořit nadsystém bez souhlasu a s pomocí okolních systémů a samozřejmě se souhlasem nadsystému. Je naší svobodnou vůlí, co chceme a pro koho chceme pracovat. Naše rozhodnutí jsou, pak naším osudem.
(.) Základním metodou je práce pro harmonii, prostřednictvím které, pak přichází vyššího poznání jako Boží dar, jako nové vlastnosti, které získáme. Je to Boží dar poznání a dar víry v Boží existenci a spravedlnost. Komu se Pansofia zdá složitá, tomu radím, aby si udělal analýzu a vysvětlení modlitby „Otče náš“, pak předpokládám zjistí, že Pansofia mluví o tom samém. Samozřejmě to není nic nového. Je to jen výklad téhož ve slovech a symbolech současného stavu poznání společnosti na prahu III. tisíciletí.
