Doudleby Zpracováno v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností České Budějovice. Vybavenost obce l Mateřská škola a základní škola l Hostinec l Kulturní dům l Obchod l Sportovní areál, hotel
Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)
Název obce: Doudleby Počet částí obce: 2 (Doudleby, Straňany) Počet katastrálních území: 1 (Doudleby) Výměra obce: 586 ha Počet obyvatel (31. 12. 2011): 426 Hustota obyvatel (31. 12. 2011): 73 obyv/km2 Počet obyvatel (31. 12. 2009): 397 Hustota obyvatel (31. 12. 2009: 68 obyv/km2 Typ: Obec Obec s pověřeným obecním úřadem: České Budějovice
Charakteristika Doudleby jsou symbolickým střediskem Doudlebska, etnografické oblasti s nejjižnějším českým nářečím. V obci působí Národopisný soubor Doudleban (založen 1943), provozuje se zde řada barvitých folklórních tradic a slavností, zejm. Doudlebský masopust, velikonoční řehtání či Doudlebské dožínky. Obec rozkládající se na ostrohu a podél řeky Malše, tvořená Doudleby a Straňany. Doudleby jsou limitovány historicky řekou a hradištěm, strukturu obce tvoří statky a usedlosti. Na návsi obecní úřad, struktura obce historicky zajímavá, zejména vazba hradiště, hřbitova a kostela. Straňany jsou tvořeny hlavním polygonem uliční sítě, jež je v severní části tvořen statky a usedlostmi. V jihovýchodní části Straňan je zemědělská provozovna. V obci probíhá výstavba rodinného bydlení a chat podél vodního toku Malše. Dojížďka do Českých Budějovic. Občanská vybavenost na relativně malou obec je bohatá : ZŠ 1-5.třída, mateřská škola, kulturní dům s pohostinstvím, hasičská zbrojnice, knihovna, obchod, kostel sv. Vincence, hřbitov sportovní areál, hotel Klor. Obec leží na silnici III. třídy15329. Obec postižena povodněmi v roce 2002. Obcí prochází cyklostezka 1018 (pokračuje jako naučná Řemeslo na řece) a značená turistická cesta (ČKT) podél Malše a dále Stropnice.
Historie Název obce pochází od slovanského kmene Doudlebů či Dudlebů, který měl přijít na území Čech někdy v pátém až šestém století našeho letopočtu společně s ostatními slovanskými kmeny. Kmen Doudlebů je stejně záhadný jako jeho samotný název. První řádky o Doudlebech pocházejí z pera arabského historika a cestovatele Al Más-udího (956) ve tvaru „Dúlába“. Stejnojmenná lidská společenstva žila také v Korutanech, Panonii a na ukrajinské Volyni. Lid, který vystřídal ustupující Kelty na germánsko-slovanském pomezí, má dodnes nejasné kořeny. Buď se jedná o složený tvar ze slovanského „duda“ – píšťala a „liabas“ – tenký, tedy člověk tenký, hubený jako píšťala. Druhá verze nabízí složeninu západogermánského „Deudo“ – lid, kmen, území a „laifts“ – zbytek, pozůstalost, což by znamenalo zděděné území. I když většina názorů zastává slovanský původ názvu Doudlebů, jeví se jako přijatelnější původ jména z germánštiny, neboť zdejší kraj zdědili po keltské civilizaci. V pátém až šestém století se z oblasti při ruských řekách Styru a Bugu vydali Doudlebové na pochod Evropou, tlačeni výbojným a kočovným kmenem Avarů. Téměř v pustém území si na ostrohu řeky Malše založili opevněné hradiště. Všechny archeologické nálezy z Doudleb ovšem pocházejí až z 10. století. Hradiště
První písemná zmínka o existenci Doudleb se váže k roku 981 a pochází od nejstaršího českého kronikáře Kosmy, který ovšem svou kroniku sepsal na začátku 12. století. Kosmas se zmiňuje o smrti mocného knížete Slavníka (otce sv. Vojtěcha) a za meze na jižní straně jeho panství pokládá Chýnov, Doudleby a Netolice. Kronikář všechna tři uvedená místa nazývá latinským výrazem „města“, což v tehdejším významu znamenalo opevněná místa, protože města na našem území tehdy ještě neexistovala. Většina současných historiků se přiklání k názoru, že slavníkovské území nebylo tak rozsáhlé, jak popisuje Kosmas, ale že hradiště, které v Doudlebech v 10. století stálo, patřilo od počátku českým knížatům z rodu Přemyslovců a sídlili zde přemyslovští správci. Podle archeologických výzkumů bylo hradiště dřevěná stavba, rozměrů asi 60 x 200 metrů. Rozkládalo se na lichoběžníkovitém vršku, na území dnešního kostela, fary, části hřbitova a farního pozemku. Z východní strany chránily hradiště dva pásy příčných hradeb. Za vnějším východním valem, jehož pozůstatky jsou stále patrné, následovalo lichoběžníkovité předhradí. Ze strany západní chránily hrad tři valy a prostor mezi nimi bývá označován jako podhradí. Z jihu a severu obtékala hradiště řeka Malše a přístup k hradu bránily strmé stráně. Přes řeku Malši byly dva brody. Jeden v místě dnešního mostu, druhý v protějším záhybu řeky. Bedřich Dubský odhalil v roce 1940 pozůstatky zahloubeného obydlí v prostoru za nynější hřbitovní kostnicí. Nálezy esovitých náušnic při archeologickém výzkumu z devadesátých let 20. století u základů jižní zdi kostelní budovy svědčí o existenci raně středověkého pohřebiště. V nejstarších dobách vedla přes Doudleby do Rakouska obchodní stezka, která se nazývala freistadtská (cáhlovská), po níž se dováželo i vyváželo nejrůznější zboží. Jiná stezka – vitorazská, spojovala Doudlebsko s Vitorazskem, krajem na pomezí Čech a Rakouska. Doudleby byly od 10. století střediskem kraje, tedy i sídlem tehdejšího státního úředníka. První dochovaná písemná zpráva o jeho existenci pochází až z roku 1175. Připomíná přemyslovského správce Kochana z Doudleb, který se stal svědkem obdarování kláštera v Plasích knížetem Soběslavem. O čtyři roky později, roku 1179, je zmiňován Pillunga, který byl přítomen v Chebu, když kníže Bedřich ohraničoval českou zemi proti Bavorům a Rakousům. Se stejným Pillungou se lze setkat ještě v roce 1186. V roce 1268 stvrzuje Přemysl Otakar II. vyšehradskému proboštovi Petrovi starobylé výsady a daruje mu mimo jiné soudní pokuty v krajích Prácheň, Bozen, Pecka a Doudleby. Ale to je poslední zmínka o Doudlebech jako správním středisku okolního kraje. Se založením blízkého města Českých Budějovic upadla rychle sláva Doudleb tak, že ani ne třicet let po vydání této listiny se již nacházely v soukromém držení. Ujal se jich po jižních Čechách rod mohutně rozvětvený – rod Doudlebských z Doudleb, původně z Cipína. Rod Doudlebských z Doudleb
Rodným sídlem tohoto rodu byla nepatrná vesnice poblíž Krumlova na území fary Slavkov. Zakladatelem rodu byl Čeněk, který se do roku 1291 psal výhradně z Cipína, od té doby buď z Cipína nebo z Doudleb. Byl rytířem a jako takový stál věrně ve službách Rožmberků. Jeho manželka se jmenovala Česlava a dala mu několik synů. Rod se tak postupně rozvětvoval po okolí. Pozoruhodným členem rodu byl Petr Svatomír, který užíval predikát z Hůrky a býval ve službách krále Václava IV. Proto byl často od krále i od Pražanů nazývám „panošem královským“. Prameny se o něm zmiňují v roce 1400, kdy byl přičiněním krále Václava smířen se svým sousedem Jindřichem z Rožmberka. Roku 1410 vlastnil dům v Praze. Doudleby dostal pod svou správu v roce 1423, společně s Hůrkou a Strážkovicemi. Brzy poté bezdětný zemřel. Poslední a snad i nejvýznamnější osobou z rodu Doudlebských, které obec patřila, byl Petr Doudlebský z Doudleb. Proslavil se mimo jiné i skrze své skrblictví. Protože byl při penězích, půjčoval šlechticům a rozmnožoval svůj majetek. Jako statečný bojovník se účastnil v roce 1533 bojů proti
Turkům, což mu vyneslo žold 43 kop 12 grošů míšeňských. I on věrně sloužil pánům z Růže, stal se hejtmanem a později dokonce regentem všech rožmberských statků. Zemřel v Českém Krumlově roku 1550. Místem jeho posledního odpočinku je podle zachovaného náhrobku pravděpodobně kostel ve Střížově. Protože byl svobodný, odkázal polovinu svého majetku pánům Vilémovi a Petru Vokovi, druhou polovinu svým strýcům Divišovi a Frydrichovi. Doudleby ale nepatřily Petrovi až do jeho smrti. Již v roce 1522 prodal svoji část vsi a ves Straňany Václavu Metelskému z Feldorfu. Petr Doudlebský nebyl posledním členem rodu, poslední potomci žili na Táborsku a Sedlčansku (Nadějkov, Chyška, Petrovice) a vymřeli v 19. století. Doudlebští z Doudleb nosili ve znaku poprsí muže tasícího meč, později i poprsí muže s kápí na hlavě, případně někdy jen hlavu. Erb tohoto rytířského rodu je od devadesátých letech 20. století používán jako znak obce Doudleby. Daublebští ze Sternecku Prvním spolehlivě doloženým členem toho rodu byl Jiřík, uváděný s příjmením Doudlebský či Ziegler, který zemřel v roce 1591 v Českých Budějovicích. Jeho předkové měli pocházet z Doudleb, případný příbuzenský poměr k rodu Doudlebských z Doudleb se však nepodařilo doložit. Příjmení Doudlebský se postupně zkomolilo na „Daublebský“ a ani potomci od tohoto příjmení neustoupili. Jiříkův syn Kašpar Doudlebský přešel do stavu měšťanského a stal se primasem v Českých Budějovicích. Za svou věrnost císaři během stavovského povstání byl v roce 1620 obdařen erbem a právem psát se ze Sternecku. Příslušníci této významné patricijské rodiny zastávali v letech 15671815 přední městské úřady a vícekrát zasáhli do dějin města. V 18. století se rod rozdělil na českobudějovickou, pražskou, moravskou a korutanskou větev. Potomci českobudějovické větve žijí dodnes v Českých Budějovicích. Nejznámějším příslušníkem rodu byl Maxmilián z korutanské větve, hrdina bitvy u Visu z roku 1866 který se stal v roce 1883 vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva. Jeho přímým potomkem je i bývalý rakouský velvyslanec v České republice Klas Daublebsky. Ten se mimo jiné zúčastnil slavnostního otevření opraveného Čapkova mostu v naší obci v roce 2003. Petr Doudlebský prodal roku 1522 svou část Doudleb a Straňany Václavu Metelskému z Feldorfu. Od toho ji v roce 1544 koupila obec České Budějovice pro kostel sv. Mikuláše, sv. Prokopa a sv. Václava. Druhá část přešla z majetku Doudlebských na rod Slavkovských ze Šonova, z nichž paní Florentina provdaná Voračická prodala v roce 1574 Doudleby paní Elišce Kořenské, roz. z Dlouhé Vsi. Ta je prodala hned následující rok panu Vilému z Rožmberka. Obchod smluvil Jakub Krčín z Jelčan a Jetřich Slatiňanský ze Slatiňan. Tak připadla jedna část Doudleb k Třeboni a druhá k Českým Budějovicím. Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 zdědil Třeboňské panství Jan Jiří ze Švamberka. V roce 1621 byl majetek Švamberkům zkonfiskován a panství se ujal císař Ferdinand II. V roce 1660 jej koupil Jan Adolf hrabě ze Schwarzenberku a polovina Doudleb se tak dostala do držení tohoto významného rodu. Obyvatelé Doudleb se dělili na poddané Českých Budějovic a poddané Třeboně. Toto rozdělení trvalo až do zrušení poddanství v roce 1848. Schwarzenberkové byli také patrony místního kostela až do roku 1934. Za finanční podpory knížete Adama Františka ze Schwarzenberku se v letech 1706-1709 podařilo realizovat barokní přestavbu kostela a postavit novou věž. V roce 1848 byla zrušeno poddanství a robota. O dva roky později byly po celém království zrušeny rychty a zřízeny obecní úřady. V jejich čele už nestál rychtář a konšelé, ale starosta a zastupitelé neboli výboři. Naše – původně dvě obce - Doudleby a Straňany se tak v roce 1850 spojily pod jeden obecní úřad. Obec tehdy užívala na razítku název „Obec Doudlebská a Straňanská“. Starosta však nebyl jeden, ale hned tři. Jeden pro Doudleby (místní, později zvaný osadní starosta Doudleb), druhý pro Straňany a třetí nejdůležitější – starosta obce Doudleb a Straňan. Prvním obecním starostou se v roce 1848 stal dosavadní rychtář Vít Menšík ze Straňan. Straňany Straňany, které odděluje od Doudleb řeka Malše, byly původně samostatnou obcí. První písemná zmínka o nich je z období vlády císaře Karla IV. Na staré listině o obdarování kostela v Doudlebech z roku 1360 je totiž jako svědek uveden Buňata, rychtář ze Straňan. Název obce vznikl nepochybně ze slova stráně, neboť ty se rozkládají všude kolem Doudleb a Straňan. V roce 1653 žilo ve Straňanech 16 hospodářů, z toho deset sedláků a šest menších chalupníků. Tito poddaní byli až do roku 1848 rozděleni mezi tři vrchnosti – panství Třeboň, město České Budějovice a klášter v Českém Krumlově. Narozdíl od Doudleb zde hospodařili sedláci s větší pozemkovou výměrou. Po staletí tu pracoval kovář a obecní pastýř, který místním rolníkům pásl dobytek na obecních pozemcích.
Význam straňanských rolníků potvrzuje i skutečnost, že z devatenácti starostů, kteří se vystřídali během let 1850-1945 v čele společné obce, bylo šestnáct ze Straňan a jen tři z Doudleb. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 a vzniku nových zákonů o správě obcí se státním orgánům se už nelíbil dvouslovný název obce Doudleby-Straňany, a proto se od té doby naše obec nazývá pouze Doudleby. Ve Straňanech se z původní architektury zachovala jedna řada domů s branami a jednoduchými štíty. Doudleby nebyly v nejstarší době jen centrem okolního kraje, ale také střediskem náboženského života pro daleké okolí. Rozlehlá pražská arcidiecéze se dělila na několik arcijáhenství, z nichž největší bylo arcijáhenství bechyňské, které zabíralo téměř celou dnešní českobudějovickou diecézi. Arcijáhenství bechyňské se dělilo v děkanství: bechyňské, chýnovské, doudlebské, prácheňské a vltavské. Děkanství bylo nazváno podle významného místa v okolí, ovšem děkan nemusel vždy v tom místě sídlit. Doudleby se připomínají jako sídlo děkanátu již v roce 1143. Na počátku století je děkanem plebán z Hořic, posléze plebán ve Velešíně. Od konce 14. století byl doudlebským děkanem vždy krumlovský farář, na něhož přešla později i hodnost arcijáhna. K doudlebskému děkanátu náleželo kolem 40 sousedních far. Konečný zánik doudlebského děkanátu přinesl vznik vikariátů v roce 1631. Samotná doudlebská farnost není příliš rozlehlá. Patří k ní obce Doudleby, Straňany, Plav, Heřmaň a Stropnice. Až do roku 1786 patřily do doudlebské farnosti ještě obec Branišovice, samoty Hamr a bednářství v Plavnici. První písemná zmínka o existenci kostela doudlebského pochází z roku 1143, kdy prameny dokládají, že v Doudlebech existovala fara. Původní budova byla patrně dřevěná. Nejstarší gotická část nynějšího chrámu je dnešní sakristie a kněžiště, jež pocházejí ze 14. století. Sakristie i presbytář mají gotické křížové klenby, ve stěnách kněžiště se na pravé straně zachoval gotický sanktuář z konce 15. století (místo pro uchování svátosti oltářní) a vlevo gotické sedile (výklenek ve stěně, určený k sezení a opatřený lavičkou). V sakristii byly v roce 1903 objeveny a odkryty starobylé fresky, které představují Narození Páně a další výjevy z života Krista a Panny Marie a pocházejí z doby okolo roku 1350. Chrámová loď byla přistavena na konci 15. století. Její dnešní plochostropá podoba pochází z let 1708-1709, kdy byla podle návrhu architekta Pavla Bayera a za finanční podpory knížete Adama Františka ze Schwarzenberku provedena také stavba věže. Bayerovým stavebním polírem byl Petr de Maggi (polévky a koření). Dnešní podoba kostelních oltářů i dalších obrazů a soch je barokní a pochází převážně z první čtvrtiny 18. století. K jeho nejvzácnějším památkám patří obraz Panny Marie (Doudlebské madony). Kopie obrazu se nachází na hlavním oltáři, kam byl přenesen v roce 1702. Levý boční oltář je zasvěcen sv. Boží rodině a byl dokončen v roce 1716. Hlavní obraz na něm představuje sv. Vincence. Pravý boční oltář z roku 1720 je zasvěcen sv. Barboře. Hlavní obraz na něm představuje tuto světici jako patronku šťastné smrti, nad ním visí obraz sv. Anny. V chrámě je křtitelnice z červeného mramoru, kterou kostelu daroval stavitel Pavel Ignác Bayer roku 1709. V levém koutě kostela je ve zdi zasazeno několik náhrobních kamenů, které dříve kryly kostelní krypty. Z dřívějšího vybavení chrámu se dochovalo šest velkých obrazů z roku 1494, jež dnes se nalézají v Alšově jihočeské galerii na Hluboké nad Vltavou. V roce 1989 vznikl uprostřed presbytáře nový oltář, aby mohl být podle nařízení druhého vatikánského koncilu kněz při sloužení mše obrácen čelem k lidem. K jeho postavení bylo využito kamenných dílů bývalé oltářní mřížky, jež předtím oddělovala kostelní loď od kněžiště. Na věži visí velký zvon pořízený roku 1876 v německém Bochumu ve váze 600 kg a malý zvonek „umíráček“. Na jižní straně chrámové lodi se nalézají sluneční hodiny s postavou P. Marie, dnes již velmi zašlé. Dnešní věžní hodiny jsou na věži od roku 1964. Madona Doudlebská
Obraz P. Marie je malován na lipové desce 112 cm dlouhé a 84 cm vysoké. V levém dolejším rohu je postava klečícího donátora s orační páskou a nápisem: „Ora pro nob sca dei genitrix“( v českém překladu:„ Oroduj za nás svatá Boží Rodičko). O původu tohoto obrazu není žádná zaručená listinná zpráva. Podle legendy, kterou poznamenal i třeboňský archivář Petr Světecký, pochází obraz už z doby Slavníkovců. Současní znalci umění se domnívají, že obraz pochází z let 1435-40 a byl namalován neznámým pražským mistrem. Obraz byl v roce 1904 na světové výstavě ve Vídni, kde budil veliký obdiv a byl také restaurován. Přitom bylo zjištěno, že na druhé straně lipové desky se nalézá obraz další, který představuje Narození Páně“ Obraz byl odříznut a také restaurován. Oba obrazy byly asi původně součástí oltářní archy (rozkládacího oltáře), jak bylo dříve zvykem. V současné době jsou oba obrazy propůjčeny Národní galerii v Praze. Obraz se těšil zvláštní úctě. V době baroka k němu o poutích směřovala četná procesí z okolí i poutníci z Rakous. Na důkaz vděčnosti byl ověnčen mnoha dary ze zlata, stříbra, šňůrami perel a byla na něm připevněna stříbrná korunka. Úpadek Doudleb jako poutního místa způsobily zákazy poutí v době císaře Josefa II v osmdesátých letech 18. století. Kostel se však ještě dlouho potom stával zastávkou poutníků jdoucích do Římova. Pamětihodnosti l Kaple sv. Barbory Kaple byla postavena kolem roku 1680 stavitelem Cyprianem z Velešína. Podnět ke stavbě dal tehdejší farář Vavřinec Ferdinand Král a také důchodní písař třeboňského panství Ferdinand Matěj Taychl, který odkázal 20 zl. na vystavení „kaple nad studánkou“. Již tehdy zde tedy vyvěral pramen. Podle lidové pověsti se měla stát útočištěm pro sochu Panny Marie Bolestné (piety) z doudlebského kostela, značně již opotřebovanou a věky poškozenou. Farskému pacholkovi, který jí měl rozsekat na otop, se nepodařilo zatít do dřeva sekeru. Usoudili tedy na zázrak a ještě po dlouhá léta ukazovali prý místní lidé na jejím rameni drobný šrám. Tato socha byla v kapli až do roku 1993, kdy byla z kaple ukradena. Za josefínských reformací r. 1786 byla kaple oficiálně zrušena. Dnes má prosté vybavení, obraz sv. Barbory z roku 1755 visí dnes v kostele a na jeho místo vymaloval v roce 2000 lidový malíř sv. Barboru s věží, kde ji podle legendy věznil její otec. Kaple má na střeše prejzovou krytinu a při pohledu od kostela ji zakrývá dvojice lip. l Kamenná pieta Socha Panny Marie s mrtvým Kristem před kostelem pochází z roku 1756. Vytesal ji českobudějovický sochař Leopold Huber. l Vstupní brána na hřbitov Pochází z konce 18. století a byla opravena v roce 1981. Původní hřbitov se rozkládal okolo kostela. l Dům č. 13 Dům čp. 13 pod mostem pochází z roku 1851 a je postaven ve stylu „selského baroka“. l Dům č. 28 (fara) Fara má dochovanou sýpku s gotickým jádrem. Objekt byl přestavován v 18. století a po požáru v roce 1911. l Dům č. 29 Dům čp.29 stojí na stráni nedaleko kostela. Je částečně roubený, má zachovanou černou kuchyni a starobylá malá okénka.
l
l
l
l
Čapkův most Doudleby byly vždy sužovány přívaly velké vody, která znemožňovala přebrodit se s hospodářskými vozy na druhý břeh. Všichni rolníci z Doudleb měli své pozemky za řekou a spojení mezi Doudleby a Straňany zajišťovala dřevěná lávka v místech pod dnešním mostem, kterou podepíraly tři zděné pilíře. Stavba mostu byla však finančně nákladnou záležitostí, proto byl v roce 1905 založen „mostní spolek“. Sdružoval většinu občanů z Doudleb a Straňan, kteří platili pravidelné finanční příspěvky na postavení mostu přes řeku Malši. Jeho předsedou byl František Miroslav Čapek z Českých Budějovic, místopředsedou rolník Josef Burda z Doudleb č. p. 10. F. M. Čapek byl poštovní úředník a později inspektor. Narodil se 27.1.1873 v Lišově. Původním povoláním učitel, který působil také v sousedním Střížově, kde roku 1894 objevil kamennou křtitelnici, v které byl dle pověsti křtěn Jan Žižka. Zasloužil se také o vybudování pomníku rychtáři Janu Kubatovi u Zbudova. Dne 28. října 1918 zachytil jako první telefonickou zprávu o samostatnosti Československa a symbolicky shodil rakouský znak z průčelí poštovního úřadu v Českých Budějovicích. V roce 1919 byl jmenován českobudějovickým archivářem. Zabýval se historií, napsal mnoho novinových článků i knih. Často dojížděl do svého letního bytu v Doudlebech v domě č. 49 nad kopcovitým pozemkem, kde stávala obecní cihelna. Tento pozemek Čapek koupil a dodnes se nazývá celý kopec Čapák. Již v roce 1906 byl jmenován čestným občanem obce. Díky svému vlivu získal F. M. Čapek pro stavbu mostu krajskou, zemskou i státní finanční podporu. Stavba byla zadána firmě Jindřich Bubla a začalo se s ní 20. března 1928. Dne 25. srpna 1929 se konala v Doudlebech velká slavnost k otevření nového mostu, který byl nazván podle toho, který se o něj nejvíce zasloužil – Čapkův most. Škola Školní budova byla vystavena během let 1659-1662 a již tehdy pravděpodobně stála na dnešním místě v ulici pod kostelem. Práce kantora v Doudlebech tehdy obnášela kromě hry na varhany a zpěvu při mších zejména pravidelné vyzvánění zvony ráno, v poledne a večer. V roce 1718 se podařilo postavit novou školní budovu. Výuka v ní probíhala ve světnici, ke které navíc patřila ještě kuchyně a komora. Zde žila kromě učitele i jeho rodina. Ke škole patřil chlév, stodola a malá zahrádka, neboť kantoři měli vlastní hospodářství. Děti chodily do školy spíše výjimečně a i po zavedení povinné školní docházky Marií Terezií v roce 1774 navštěvovalo školu asi jen 30% dětí než by mělo.Teprve postupně si rodiče z Doudleb a okolí navykli posílat své děti do školy. Největší rozmach zaznamenala škola v 19. století, kdy výrazně narostl počet obyvatel všech pěti farních vesnic, které sem patřily. Podle dochovaných nákresů je patrné, že až do roku 1858 byla škola přízemní a výuka se odehrávala ve školní sednici v levé části současné budovy. V roce 1858 byla budova uvnitř přestavena a vytvořeny dvě nové třídy v přízemí a v prvním patře v pravé části školy. Na místě dnešní školní kanceláře byla tehdy sednička pro podučitele. Počet žáků však nadále rostl a když v roce 1892 připadalo na doudlebskou školu 2OO dětí, nemohly již dvě třídy stačit. Proto byla založena nová škola v Plavě, v níž se začalo učit od roku 1894. I po odloučení žáků z Plava a Heřmaně, navštěvovalo doudlebskou školu ve školním roce 1895/6 rovných 102 dětí. V roce 1899 byl v levé části prvního patra přistaven byt pro učitele. Od té doby má budova současnou podobu. Po roce 1945 byla v Doudlebech zrušena výuka na druhém stupni a ponechán pouze 1.-5. ročník. Starší žáci museli docházet do Kamenného Újezda nebo dojíždět do Českých Budějovic a Besednic.Od té doby také různé úřady pro nedostatek dětí střídavě rušily a zase povolovaly výuku v druhé třídě, vždy se však podařilo doudlebskou školu zachovat. Základní kámen Národního divadla Význam Doudleb byl doceněn již v době národního obrození, když 12. května 1868 odjel lodí z Českých Budějovic kámen z Doudleb do Prahy, aby tam byl pod číslem 16 vsazen do základů Národního divadla. Bohužel se nám nedochoval žádný pamětní zápis z té doby, a tak ani nevíme, z kterého místa přesně kámen pochází. Podle vyprávění pamětníků šlo o kámen z hradiště volně nalezený, nikoliv lámaný. Svým potahem jej do Budějovic odvezli sedláci Vít Menšík a Josef Burda-Želibor ze Straňan. Folklór a národopis kraje Doudlebsko je kraj, který se stejně jako obec Doudleby nazývá podle původních obyvatel kmene Doudlebů. Staré Doudlebsko se mělo rozprostírat přibližně na území od východního svahu Kletě, po levém břehu Vltavy až k Březí pod Kamenným Újezdem, odkud pak šla jeho hranice k řece Malši, kterou překročila u vsi Vidova a táhla se k Strážkovicům a
po Todeňské a Ločenické hoře k Rozpoutí poblíž Kaplice a dále pak po horském pásmu nad Zubčicemi a Mirkovicemi zpět přes Vltavu k Přísečné u Krumlova až ke Kleti. V 19. století vzrostl zájem o historii a lidové tradice jednotlivých českých regionů. Od té doby se o Doudlebsku začalo mluvit hlavně v souvislosti s národopisem, nářečím, lidovými zvyky, kroji, písněmi a tanci. Například kroj se zde nosil ještě na počátku 20. století. Některé lidové zvyky se dodržují na Doudlebsku dodnes. Významní rodáci JUDr. František Kříž (1880-1968), přední osobnost města Plzně za první republiky František Kříž se narodil v roce 1880 v Doudlebech č. 20 „u Bednářů“. Tento dům patřil jeho dědečkovi – bednáři Šimonu Hessovi, a pocházela odtud jeho matka Marie. Otec František pocházel z Komařic. Dětství strávené v Doudlebech bylo podle zapsaných Křížových vzpomínek sice chudé, ale radostné a krásné. Začal tu chodit do školy, pásal dědečkovy krávy, v kostele šlapal měchy varhan, chodíval i s ostatními chlapci zvonit poledne. Jeho dětství v Doudlebech netrvalo dlouho, pouze do jeho sedmi let. V listopadu 1887 se celá rodina přestěhovala do Plzně, kde začal otec pracovat jako tavič ve Škodových závodech. V Plzni absolvoval Kříž gymnázium, poté právnickou fakultu a získal titul doktor práv. Svou kariéru začal na plzeňské radnici jako kancelářský úředník. V roce 1912 byl jmenován tajemníkem města Plzně, 1918 právním radou, 1923 vrchním právním radou a konečně v roce 1927 vládním radou a ředitelem městských úřadů v Plzni. Zastával desítky nejrůznějších funkcí v hospodářské, sociální a kulturní oblasti. Napsal mnoho hospodářských a organizačních článků do denních a odborných časopisů a několik knih věnovaných Plzni.Po vypuknutí druhé světové války byl nejprve internován v trestnici na Borech a posléze v koncentračním táboře Buchenwald (od září 1939 do března 1941). Zemřel v roce 1968 v Plzni, kde je i pochován. František Vávra (1889-1980), československý brigádní generál IV. sboru v letech 19461947. František Vávra se narodil v roce 1889 ve Straňanech č. 18. Jeho otec, děd i bratr zastávali úřad obecního starosty. Aby mohl vystudovat reálku, docházel Vávra denně pěšky do Českých Budějovic. Po ukončení studia na této škole a jednoleté vojenské služby jako důstojnický čekatel, pracoval dva roky doma na hospodářství. Od roku 1912 až do začátku první světové války byl poštovním úředníkem. V říjnu 1914 se vrátil těžce zraněn ze srbského bojiště. Po uzdravení byl poslán na ruskou frontu, kde v březnu 1915 zběhl k Rusům. Ihned se přihlásil do legií, v nichž sloužil až do října 1920, kdy se vrátil jako ruský legionář domů v hodnosti kapitána. V roce 1921 se přihlásil do aktivní vojenské služby a postupně zastával funkce náčelníka štábu pluku, velitele praporu, velitele 1. pěšího pluku M. J. Husa v Českých Budějovicích a velitele motorizované brigády v Praze. Aby nemusel sloužit nacistickým okupantům, nepřijal žádnou protektorátní službu a odstěhoval se do Nedabyle, kde jeho manželka převzala usedlost po rodičích. Během druhé světové války byl rok a půl vězněn v samovazbě v Českých Budějovicích a v Německu. Od počátku roku 1945 připravoval vojenský odboj a byl jmenován velitelem československých branných sil pro město České Budějovice. Po příchodu Košické vlády byl jmenován velitelem 5. divize a inicioval schůzku amerických a sovětských generálů v Kamenném Újezdě, kde byl upřesňován průběh demarkační čáry na jihu Čech. V říjnu 1945 byl povýšen na brigádního generála. Po nástupu komunistického režimu v roce 1948 byl předčasně penzionován, později pracoval jako účetní jednotného zemědělského družstva v Nedabyli. Zemřel v roce 1980 a je pohřben na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích. Oldřich Nouza (1903-1974), levicový básník, novinář a malíř Narodil se jako syn učitele Františka Nouzy, který vyučoval na doudlebské škole v letech 1898-1905. Malý Oldřich Nouza bydlel v naší obci pouze do svých dvou let. Vystudoval učitelský ústav a po jeho absolvování učil na různých národních školách na Českobudějovicku a Třeboňsku. Byl členem českobudějovické avantgardní skupiny Linie. Až do roku 1939 maloval surrealistické obrazy, po té s malováním přestal a začal se o to více věnovat básnické tvorbě. Častou inspirací se mu stávala jihočeská krajina. Po druhé světové válce pracoval v různých funkcích v oboru školství a kultury na Českobudějovicku. Stál u zrodu deníku Jihočeská pravda. V roce 1954 se odstěhoval do Prahy, kde roku 1974 zemřel. V roce 1965 vyšly všechny jeho dosavadní sbírky v knize Až z jedné studny. Kultura během roku Některou únorovou neděli nebo začátkem března – podle termínu Velikonoc - se koná v Doudlebech Masopust. Místním lidovým zvykem je velikonoční obchůzka mladších dětí po vsi s řehtačkami – tzv. řehtání. Na začátku září pořádá Národopisný soubor Doudleban folklórní festival Doudlebské
dožínky. Termínem jejich pořádání je sobota před doudlebským posvícením a zároveň poutí, jež připadají na neděli po svátku Narození Panny Marie 8. září (tedy vždy druhou neděli v září). Pouť v kostele se na tento svátek slaví se již od roku 1716, každoroční festival Doudlebských dožínek od roku 1997. Jméno obce nese planetka (6060) Doudleby, objevená v roce 1980 Antonínem Mrkosem na observatoři Kleť.
Zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území (Zpracováno v souladu s požadavky § 4, odst. 1, části. 1. bodu b) vyhlášky č. 500/2006 Sb.) 1. Horninové prostředí a geologie (Zdroj: Geodatabáze ÚAP, poskytovatel Geofond - Česká geologická služba) Výskyt ložisek nerostů: ne Výskyt dobývacích prostorů: ne Výskyt chráněných ložiskových území: ne Výskyt starých důlních děl: ne Výskyt poddolovaných území: ano Výskyt sesuvných území: ano 2. Vodní režim (Zdroj: Geodatabáze ÚAP, poskytovatel Výzkumný ústav vodohospodářský TGM) Zastavěné území v záplavovém území Q100: ne Zastavěné území v aktivní zóně záplavového území: ne Výskyt ochranných pásem vodních zdrojů: ano Výskyt ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů nebo zdrojů přírodní minerální vody: ne Výskyt chráněných oblastí přirozené akumulace vod: ne Zařazení mezi zranitelné oblasti: ano 3. Hygiena životního prostředí (Různé zdroje dat) Existence oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k imisním limitům pro ochranu zdraví: ne (Zdroj: Český hydrometeorologický ústav) Silnice I. třídy jako zdroj znečištění ovzduší v zastavěném území: ne (Vymezeno zhotovitelem nad geodatabází ÚAP, poskytovatel příslušný krajský úřad) Stacionární zdroj znečištění ovzduší: ne (Zdroj: mapový server Cenia, www.cenia.cz) Výskyt ekologických zátěží: ano skládka Doudleby Odkaliště: ne 4. Ochrana přírody, krajiny a památek (Zdroj: Geodatabáze ÚAP, různí poskytovatelé, především Agentura ochrany přírody a krajiny) Ochrana přírody: Chráněná krajinná oblast: ne
Zastavěné území v I. zóně CHKO: ne NATURA 2000 - evropsky významná lokalita: ne NATURA 2000 - ptačí oblast: ne Národní přírodní rezervace: ne Přírodní rezervace: ne Přírodní památka: ne Památný strom: ano Výpis památných stromů(jedná se o výčet druhů nikoliv počet): Dub letní Ochrana krajiny: Krajinná památková zóna: ne Významné krajinné prvky registrované: ne Ochrana památek: Archeologické naleziště: ano Památka UNESCO ne Městská památková rezervace: ne Vesnická památková rezervace: ne Vesnická památková zóna: ne Nemovité kulturní památky: ano (Doudleby: kostel sv. Vincence, silniční most Čapkův, hradiště, venkovské usedlosti, mohylové pohřebiště, márnice a fara, Kaple sv. Barbory, Pieta, Slovanské hradiště, Zádušní les, Zemědělská usedlost č.p. 13, Roubenka č.p. 29, Rechle, zařízení na zádrž plaveného dřeva) Národní kulturní památky: ne 5. Zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa (Zdroj: ČSÚ, mapové podklady - ZABAGED) Bilance ploch podle ČSÚ: Celková výměra: 586 ha Zemědělská půda celkem: 327 ha, což je 55.8% z celkové výměry obce Orná půda: 131 ha, což je 40.0% z celkové výměry zemědělské půdy Chmelnice 0 ha, což je 0.0% z celkové výměry zemědělské půdy Vinice: 0 ha, což je 0.0% z celkové výměry zemědělské půdy Zahrady: 16 ha, což je 4.9% z celkové výměry zemědělské půdy Ovocné sady: 0 ha, což je 0.0% z celkové výměry zemědělské půdy Trvalé travní porosty: 180 ha, což je 55.2% z celkové výměry zemědělské půdy Lesní půda: 194 ha, což je 33.1% z celkové výměry obce Vodní plochy: 22 ha, což je 3.7% z celkové výměry obce Zastavěné plochy: 8.0 ha, což je 1.4% z celkové výměry obce Ostatní plochy 36 ha, což je 6.1% z celkové výměry obce Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry obce: 7.4% Ekologická stabilita: Koeficient ekologické stability: 2.363 6. Veřejná dopravní a technická infrastruktura (Zdroj: vlastníci dopravní a technické infrastruktury, ČSÚ, další podklady) Dopravní infrastruktura: Napojení na silnici I. třídy: ne Železniční stanice či zastávka: ne Městská hromadná doprava: ne Dopravní dostupnost spádových sídel: špatná Technická infrastruktura: Vodovod: ano Kanalizace: ano Plynofikace: ne Skládka: ne Zařízení na odstraňování nebezpečného odpadu: ne 7. Sociodemografické podmínky (Zdroj: Český statistický úřad) Vývoj počtu obyvatel:
Počet obyvatel (SLDB 1991): 355 Počet obyvatel (SLDB 2001): 354, změna k roku 1991: pokles 0.3% Počet obyvatel (2002): 356 Počet obyvatel (2003): 355 Počet obyvatel (2004): 359 Počet obyvatel (2005): 366 Počet obyvatel (2006): 367 Počet obyvatel (2007): 384, změna k roku 1991: nárůst 8.2%, změna k roku 2001: nárůst 8.5%, změna k roku 2006: nárůst 4.6% Počet obyvatel (31.12.2009): 397, změna k roku 2007: nárůst 3.4% Počet obyvatel (31.12.2011): 426, změna k roku 2007: nárůst 7.3% Věková struktura obyvatelstva: Děti do věku 14 let (SLDB 1991): 18.6% Děti do věku 14 let (SLDB 2001): 15.5% Děti do věku 14 let (2007): 14.1%, změna relativního počtu k roku 2001: pokles 9.2% Děti do věku 14 let (31.12.2009): 12.3% Podíl obyvatel v věku 0-14 na celkovém počtu obyvatel (2011): 13.8% Senioři ve věku 65 let a starší (SLDB 2001): 13.6% Senioři ve věku 65 let a starší (2007): 17.7%, změna relativního počtu k roku 2001: nárůst 30.5% Senioři ve věku 65 a starší (31.12.2009) : 17.9% Poměr počtu seniorů ve věku 65 let a více a dětí do věku 14 let (2009): 1.449 Podíl obyvatel ve věku 65 a více let na celkovém počtu obyvatel (2011): 17.6% Poměr počtu seniorů ve věku 65 let a více a dětí do věku 14 let (2011): 1.275 8. Bydlení (Zdroj: ČSÚ, územní plány obcí) Trvale obydlené byty: Počet trvale obydlených bytů (SLDB 1991): 124 Počet trvale obydlených bytů (SLDB 2001): 121 Počet rodinných domů (SLDB 2001): 117 Počet trvale obydlených domů (SLBD 2001): 98 Nové byty postavené v letech 2001-2007: 3 Bytová výstavba v roce 2011: 4 Odpad počtu bytů v letech 2001-2007: 3 (Odborný odhad zhotovitele) Počet nových bytů na 1000 obyvatel ročně: 1.21 Vybavenost: Základní škola: ano Zdravotní středisko: ne Plochy občanského vybavení celkem: 0.51 ha (Stanoveno na základě územních plánů obcí) Zastavitelné plochy pro občanské vybavení celkem: 0.69, což je 135.3% nárůst ploch (Stanoveno na základě územních plánů obcí) Rozvoj bydlení (odborný odhad zhotovitele): Odpad bytů do roku 2020: 5 Potřeba nových bytů daná zvyšováním kvality bydlení do roku 2020: 10 Potřeba nových bytů celkem do roku 2020: 15 Potřeba ploch pro bydlení včetně dopravních a jiných ploch: 2.4 ha Zastavitelné plochy pro bydlení celkem: 32,43 ha 25.55 ha, což je 1350,0% 1064.6% odhadované potřeby ploch pro bydlení (Údaj vychází ze zjednodušené analýzy vyhodnocení zastavitelných ploch viz. kapitola B.4.4. svazku B) (Stanoveno na základě územních plánů obcí a porovnáno s odhadem potřeby) 9. Rekreace a cestovní ruch (Zdroj: Geodatabáze ÚAP, ČSÚ, obecní a městské úřady) Počet objektů druhého bydlení: 254 Intenzita individuální rekreace: 2.08 (Poměr počtu objektů druhého bydlení a počtu trvale obydlených bytů) Hromadná ubytovací zařízení celkem (2011): 1
(Hotely: 1) Rekreační a turistický potenciál: Architektonická stavba nebo soubor: ano Historicky významná stavba nebo soubor: ano Významná stavební dominanta: ano Urbanistická hodnota: ano Významný vyhlídkový bod: ne Místo významné události: ano Index rekreačního a turistického potenciálu: 5 (Suma jednotlivých výše uvedených složek) 10. Hospodářské podmínky (Zdroj: ČSÚ, databáze KISEB, Institut regionálních informací) Ekonomicky aktivní obyvatelstvo: Míra nezaměstnanosti k 31.12. 2009: 5.4% Míra registrované nezaměstnanosti k 31.12. 2011: 8.2% Podíl ekonomicky aktivních v priméru: 12.5% Podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním (2001): 3.7% Plochy výroby a skladování: Plochy výroby a skladování celkem: 0.00 ha (Stanoveno na základě územních plánů obcí) Zastavitelné plochy pro výrobu a skladování celkem: 0.00 ha, což je 0.0% nárůst ploch (Stanoveno na základě územních plánů obcí) Hodnotové vztahy v území (stanoveno zhotovitelem podle databáze KISEB): Průměrná cena pozemku pro bytovou výstavbu bez technické infrastruktury: 110 Kč/m2 Průměrná cena pozemku pro bytovou výstavbu vybaveného technickou infrastrukturou: 340 Kč/m2 Výpis silných stránek Celková kvalita ovzduší není zhoršená vzhledem k imisním limitům pro ochranu zdraví Dlouhodobý růst počtu obyvatel Existence veřejného vodovodu a kanalizace Existence základní školy Existence občanské vybavenosti, zejména základní školy, apod. Dostatek zastavitelných ploch pro občanskou vybavenost Dostatek zastavitelných ploch pro bydlení Dostatek zastavitelných ploch pro bydlení Fondy v území dané strukturou zástavby Autentičnost prostoru a obyvatelstva Individuální rekreace Vysoký koeficient ekologické stability Vysoká úroveň koeficientu ekologické stability Výpis slabých stránek Absence napojení na železnici Zhoršená dostupnost obce s rozšířenou působností Vysoký podíl zaměstnanosti v priméru (zemědělství, lesnictví) Ztráta autenticity prostředí obce další výstavbou Individuální rekreace Stárnutí populace Ohrožení území záplavami Výpis příležitostí Rozvoj služeb zaměřených na seniory Vysoký potenciál individuální rekreace, rozvoj služeb pro rekreaci a cestovní ruch Vysoký turistický a rekreační potenciál Výpis hrozeb Výskyt ekologických zátěží Stárnutí populace
Stagnace rozvoje obce vzhledem k omezeným investicím do bydlení Narušení tradiční struktury obce vzhledem k předimenzování zastavitelných ploch pro bydlení Narušení sociální struktury obce vzhledem k vysokému podílu objektů druhého bydlení Omezení tvorby pracovních příležitostí vzhledem k malému množství zastavitelných ploch pro výrobu
Vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek Příznivé životní prostředí Míra pozitivních jevů (silné stránky a příležitosti - získané/možné): 40% (2+0/5+0) Míra negativních jevů (slabé stránky a ohrožení - získané/možné): 25% (0+1/3+1) Dílčí hodnocení životního prostředí: Velmi dobré (počet bodů: 2). Hospodářský rozvoj Míra pozitivních jevů (silné stránky a příležitosti - získané/možné): 13% (0+2/5+11) Míra negativních jevů (slabé stránky a ohrožení - získané/možné): 38% (2+1/5+3) Dílčí hodnocení hospodářského rozvoje: Velmi špatný (počet bodů: -2). Soudržnost společenství obyvatel území Míra pozitivních jevů (silné stránky a příležitosti - získané/možné): 63% (5+0/8+0) Míra negativních jevů (slabé stránky a ohrožení - získané/možné): 42% (1+4/3+9) Dílčí hodnocení soudržnosti obyvatel území: Dobrá (počet bodů: 1) Vyváženost Dobrá (počet bodů: 1). Hodnocení zůstává.
Určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích Urbanistické závady sZUoVZ - Zastavěné území zasahuje do ochranného pásma vodního zdroje sZUoZQ - Zastavěné území zasahuje do záplavového území Q100
Vývoj území Vzájemné střety záměrů na provedení změn v území Žádné střety nebyly nalezeny. Prověřit záměr koridoru zásobování vodou V5 se stávající ÚPD. Střety se záměry technické infrastruktury zUPXZUR65 - Střet koridoru V5 ze ZÚR se zastavit. pl. fce bydlení, rekreace Střety záměrů na provedení změn v území s limity využití území Střety urbanistických záměrů nZUoLE - Návrh zastavitelného území zasahuje do lesa nZUoNK - Návrh zastavitelného území zasahuje do nadregionálního biokoridoru nZUoRK - Návrh zastavitelného území zasahuje do regionálního biokoridoru nZUoVZ - Návrh zastavitelného území zasahuje do ochranného pásma vodních zdrojů nZUoZQ - Návrh zastavitelného území zasahuje do záplavového území Q100 Střety záměrů s hodnotami v území sídlo Straňany: koordinace rozvojových ploch s ochranou krajinného rázu, regionu lidové architektury
