Dosebe Domov pro seniory Bethesda
Časopis Domova pro seniory Bethesda Třetí čtvrtletí 2016
Podzim přichází a je tedy nejvyšší čas zavzpomínat na to, co jsme dělali v létě. Červenec byl ve znamení oslav a srdečných blahopřání, protože narozeniny slavilo hned pět obyvatelek domova. Paní Husárová, Dočekalová, Cihelková, Soldánová a paní Sedláčková. Většinu času jsme trávili v altánku a užívali hezkého počasí. V srpnu jsme uspořádali ornitologické okénko, při kterém jsme probrali ptactvo našich luk a lesů. Fandili jsme také našim sportovcům při letní olympiádě, které byla věnována i jedna z našich nových nástěnek. Poslední srpnový den jsme vyrazili prozkoumávat okolí našeho domova. Nedávno si naši klienti povídali s Jájou a zjistili, že už dlouho necestovali metrem. My máme stanici Černý most,,za rohem", takže naším hlavním cílem byla právě projížďka metrem. Počasí nám přálo, takže jsme si mohli dovolit dlouhou příjemnou procházku až na zastávku Rajská zahrada, kde nás překvapil farmářský trh. Svezli jsme se metrem zpět na Černý most, odkud byla zvolena trasa přes obchodní centrum. Zjistili jsme, že i tady je toho mnoho ke koukání, takže nám cesta zpět příjemně utekla. Měli jsme štěstí jak na počasí, tak i na správné načasování – hned po návratu se podával oběd!
V září proběhl veletrh sociálních služeb, na kterém nás zastoupila Jája a vedoucí sestra Iveta s našimi výrobky. Své narozeniny oslavila paní Netuková. Jeden z posledních teplých dnů proběhlo grilování na zahradě s klobáskami a pivem.
Ale i v letních měsících došlo na trochu té práce. Pekli jsme štrůdl, připravovali ovocnou svačinku, čistili čerstvé houby a vytvořili nové nástěnky. Podzim pak jako první přivítala Jája s paní Vyhnálkovou jejich výzdobou našeho domova.
Podzimní děkování
Podzim pro nás asi zpravidla znamená konec příjemnějších částí roku - jara a léta. Zase se vrátí zachmuřená obloha, bude se brzo stmívat, svítit budeme leckdy i přes den. Teplota klesne, dorazí sychravo, vlhko, deště, „psí počasí“. Ale naštěstí je podzim i o něčem jiném. Třeba o krásných barvách listí nebo o zadumané mlžné přírodě, která nabývá až mystického nádechu. Lidé také mohou sklízet úrodu, okoušet plodů země a radovat se z její štědrosti. Právě na podzim připadá mezi křesťany den díkůvzdání za úrodu (vždy 1. neděle v říjnu). Jelikož jsme dnes (zejména my, kdo žijeme ve velkých městech) od přírody poněkud vzdáleni, dostáváme se zpravidla jen k výsledkům práce jiných, k produktům, které si zakoupíme v obchodech. A přijde nám to možná trochu už jako samozřejmost, že je co jíst, že se něco urodilo, vždyť obchody jsou stále plné. Křesťanský důraz na vděčnost Bohu nám chce ukázat, že nic není samozřejmost a že nic se neděje „automaticky“. Na to měl pamatovat starý Izrael, když po dlouhých letech otročení v Egyptě vyšel na svobodu a dorazil do „zaslíbené země“: „Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Neříkej si v srdci: Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou. Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on“ (5. kniha Mojžíšova). Pokud se nám podaří nějaké dobré dílo, jsme na sebe hrdí, a je to jistě v pořádku. Přece bychom však byli o něco důležitého ochuzeni, pokud by se z našeho života vytratil prvek vděčnosti. Nemuseli bychom přece mít to, co máme. Stačí mnohdy velmi málo, aby se všechno změnilo. Přijde nemoc, autonehoda, krize a vše je náhle naruby. Možná až když se nám něčeho nedostává, poznáváme, jak i obyčejné věci a radosti života nejsou samozřejmostí. Ale nemusíme čekat až na nějakou „nehodu“. Můžeme se nechat inspirovat tématem neděle díkůvzdání. Třeba k tomu, že si (nejen v tento den) na chvíli sedneme a uvědomíme si, co všechno dobrého nás v životě potkalo a potkává a co by tu při jiných životních okolnostech vůbec být nemuselo. Nevím, jestli nemáme v povaze dobré věci brát jako samozřejmost, zato věci negativní prožívat silněji. Asi jak kdo. Vděčnost je ale každopádně lékem na mnohé splíny, pocity, že mi život zůstal něco dlužen, že mi bylo v něčem odepřeno a ukřivděno. Kdo si umí více s vděčností všímat toho, co má,
než toho, co nemá, bývá mnohem spokojenější a radostnější. A určitě to pocítí i lidé kolem něj. Jsme domovem pro seniory. Mluvíme-li o podzimním děkování, můžeme myslet na symbolické rovině i na podzim života. I zde kvalitu života ovlivní to, zda je člověk více plný vděčnosti za prožitý (byť i těžký) život, anebo si v sobě nese spíše pocit nějaké životní ukřivděnosti. Věci, ve kterých nám život ukřivdil a které nám odepřel, tu jistě jsou. Ale byla by škoda přestat přes ně vidět věci (možná četnější), kterými jsme naopak obdarováni byli. Je to vždy darem Božího milosrdenství, když člověk může nakonec všechno nedobré, co ho v životě potkalo, pustit, odpustit, smířit se, a nevláčet si to sebou jako kouli na noze. Je to vždy Boží dar, když je člověk vnitřně osvobozen k vděčnosti. A na závěr: U tématu vděčnosti je pochopitelně důležitý její adresát. S trochou úsměvnosti se říká, že nouze ateisty spočívá v tom, že když se rozbije na motorce a přežije to, tak nemá komu by za to poděkoval. Osudu? Štěstěně? To je poněkud neosobní. Téma díkůvzdání je krom jiného pozvánkou obrátit pohled směrem vzhůru: „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel“ (Bible, list Jakubův). Přeji všem krásný podzim a mnoho důvodů k vděčnosti.
Michal Žemlička kaplan domova Bethesda
Výsledky dotazníkového šetření
Tentokrát jsme se ptali na spokojenost s našimi službami blízkých a rodinných příslušníků našich klientů, a to prostřednictvím dotazníků. Bohužel se nám jich vrátilo pouze deset, ale i tak jde o důležitou zpětnou vazbu naší práce a podnět ke zlepšení. Zde je uvedeno vyhodnocení dotazníku:
Osm z dotazovaných odpovědělo, že je jejich blízký v domově spokojený, dva uvedli, že částečně. Všichni jsou spokojeni s vybavením pokoje, stejně tak se společnými prostorami domova. Osm respondentů je spokojeno s možnostmi využívání společných prostor, dva uvedli, že částečně. V poznámce k této otázce se objevil dotaz na využívání jídelny. Jídelna patří mezi společné prostory, proto je možné ji využívat k návštěvám – pokud zde neprobíhá aktivizační program, či zde klienti neobědvají. Prostory zahrady jsou všem samozřejmě také k dispozici, ale jejich údržba není plně v kompetenci domova Bethesda. Všichni dotazovaní jsou spokojeni s úklidem v domově. Se stravou je spokojeno osm dotazovaných, jeden uvedl, že částečně. Jeden z dotazovaných je nespokojen z důvodu častého opakování jídel a pomalému předávání informací mezi personálem při změně stavu klienta vyžadující jinou úpravu stravy. Nabídka jídel reaguje na oblíbenost jídel mezi klienty, jejich potřeby a přání. V jídelně je po levé straně na stole sešit, kam je možné psát připomínky a návrhy ke stravování. Kuchyně, která k nám jídlo vozí, se snaží pružně reagovat na naše návrhy. Svá přání ohledně jídla můžete také sdělovat sociální pracovnici. Zároveň se budeme snažit zefektivnit předávání informací, abychom rychleji reagovali na aktuální potřeby klientů (především personál přímé péče x sociální pracovnice). S praním prádla jsou všichni spokojeni, jen jeden z dotazovaných upozorňoval, že se občas něco ztrácí. Prádelna je vždy na ztrátu upozorněna. Je důležité mít všechno prádlo podepsané.
Všichni jsou spokojeni s návštěvními hodinami. Devět dotazovaných je spokojeno s ošetřovatelskou a zdravotní péčí. Jeden uvedl, že částečně, kvůli výhradám k chování některých zaměstnanců. S nabídkou volnočasových aktivit je spokojeno osm dotazovaných, jeden částečně a jeden ne. Dle dotazovaných chybí ruční práce, trénování jemné motoriky a procvičování svalů. Dále je zde uvedeno, že by měli programy více reagovat na aktuální stavy klientů. V budoucnu chceme do aktivizaci více zapojit klíčové pracovníky klientů, čímž se uvolní kapacita aktivizační pracovnice a umožní to rozšíření nabízených aktivit. Devět z dotazovaných je spokojeno s vedením domova, jeden uvádí, že komunikuje pouze se sociální pracovnicí, tudíž nemůže na tuto otázku odpovědět. Odpovědi na otázku ohledně chování: spokojen, bez výhrad, pozitivní chování, profesionální, vstřícné, příjemné chování, ochotné, vyhovující, v normě. V jednom negativním hodnocení je uvedeno, že lidé jsou různí a někteří neudělají nic nad rámec svých povinností a za klienty chodí, jen pokud je to nezbytné, objevuje se tu také otázka na fungování klíčového pracovníka. Pracovníci přímé péče pracují v dvanáctihodinových směnách naplněných psychicky a fyzicky náročnou prací. V rámci směny mají, především odpoledne chvíle, kdy je práce na daný úsek dne hotová a reagují jen na zvonky klientů a vypisují dokumentaci. Vždy však musejí být klientům na dosah a odpočívat pouze v případě, že všichni klienti jsou zaopatřeni. Klíčový pracovník má být klientovi nejblíže, věnovat se mu více než ostatní a být jeho průvodcem službou a koordinátorem péče. Tento vztah si klient s klíčovým pracovníkem nastavuje dle svých představ a možností pracovníka. Systém ,,klíčových“ pracovníku má od nového roku nová pravidla a celý tento proces je stále v chodu a vyvíjí se. Jeden z dotazů se týkal případného setkávání rodin s vedením. Uvítali by ho tři z dotazovaných. Další by rádi setkání spíše individuální či uvádějí, že jim dosavadní způsob komunikace vyhovuje. Setkávání rodinných příslušníků, kteří o to budou mít zájem, příští rok zorganizujeme. Moc děkujeme za hezká slova a poděkování za péči a zároveň děkujeme za podněty ke zlepšení.
