POKYNY KE STUDIU Rozšiřující data na Internetu
Doprovodné obrázky a videa na Internetu
Rejstřík pojmů
4
VROZENÝ TĚLESNÝ HANDICAP
Poté, co jsme si přiblížili problematiku mentálního handicapu, zkusili jsme se podívat na „věc“ z opačné strany, jste si možná uvědomili, že naše chápání se může ubírat i jinými směry, než kterými se ubíralo doposud. Všem je jasné, že mentální handicap, konkrétně přístup k takto handicapovanému jedinci, se liší případ od případu, a že předchozí kapitola není univerzálním návodem. Nyní se tedy zaměříme na tělesný handicap vrozený. Zamyslíme se nad tím, jak se dítě dokáže vypořádat se svou odlišností v konfrontaci s ostatními dětmi ve škole. Poukážu na to, jak je naše školství nedokonalé, a jak se i v dnešní době můžou najít pedagogové, kteří nedokážou přijmout dítě s handicapem, a svým sobeckým jednáním mohou na psychice dítěte napáchat výrazné škody, které si dítě může přenést i do dospělosti.
Čas ke studiu: 60 minut
Cíl: Po prostudování této podkapitoly pochopíte důležitost Motivačního přístupu Správného výběru školy pro dítě s handicapem Zaměstnání, co by prostředku integrace do společnosti
Výklad 4.1 Motivace nebo lítost? U vrozeného handicapu, pokud dítě dostává od svých rodičů veškerou lásku a péči dochází k plnému uvědomění, že je jiné, většinou až při konfrontaci s dalšími dětmi podobného věku. Stává se to tehdy, pokud dítě nedokáže, pro svůj handicap, udělat něco stejným způsobem, jako ostatní. Když při hrách začne výrazněji zaostávat, a když mu to ostatní děti, ve své nevědomosti, dávají najevo. Zde je potom důležitý citlivý přístup rodičů, a nejbližšího okolí, aby svému dítěti vše dobře vysvětlili. Citlivým přístupem nemám na mysli lítost, ale motivaci. Je důležité umět takovéto dítě správně motivovat. Nenechat ho přijmout roli oběti své odlišnosti, ale zcela malými krůčky směrovat veškeré myšlenky motivačním směrem. Děti, pokud nedojde k výraznému narušení jejich dospívající osobnosti, mají dostatečnou sebedůvěru, aby proces, jak se sžit s handicapem, zvládli. Nastává tak období plného uvědomění handicapu. Při procesu plného uvědomění handicapu se dítě může výrazně měnit, může se tak podstatně urychlit psychické dospívání. A je proto velmi důležité, přizpůsobit svou komunikaci ve směru k dítěti, vzhledem k psychické vyspělosti. S tím mají obecně největší problém prarodiče, pro které vnoučata budou vždy malá, křehká a zranitelná, které stále nejsou dostatečně připraveny na život tam venku. Prarodiče často neumí přijmout dospělost vnoučete, a pokud je navíc vnouče handicapované, cítí potřebu jej chránit před celým světem, a často, bohužel, i litovat. Lítost je největší překážkou při duševním rozvoji a vyrovnáním se s odlišností ve formě handicapu. Ten, ke komu je lítost směrována, je pak tlačen do pozice oběti. A pokud se obětí stane kdokoliv, už nemá svůj život ve svých rukou. Oběť se stává nesamostatnou, a nechává druhé, aby za ni rozhodovali. Tento způsob z počátku vypadá pohodlně. Je to volba, na první pohled té snadné cesty. Oběť se vyhýbá konfliktu, se svým vlastním já, který každá volba, a každé rozhodnutí přináší. Všechno zařídí ostatní (rodiče, instituce, nebo stát), a tak není důvod se starat, není důvod řešit i ty nejjednodušší situace. A tak se oběť nechává životem vodit jako ovce. Oběť se tak naučí nechtít od života víc, a zdá se, že je vše v pořádku. Skoro vše v pořádku, ale pouze do té doby, dokud nedojde
k nějaké výraznější změně. Jakmile dojde k určitému omezení, a okolnosti si začnou vyžadovat změny, projeví se oběť na plno. Přichází na řadu sebelítost, kterou oběť naučilo okolí. Postižený se tak stává obětí okolností, systému a nepochopení. Pak se vkrádá stále častěji otázka, na kterou oběť nikdy nenajde odpověď. A ono, o odpověď ve skutečnosti vůbec nejde. Důležitá je pouze ta otázka oběti – Proč zrovna JÁ? Věřím, že touto cestou se nikdo vědomě nechce vydat. Že také nikdo nechce, aby se obětí stal někdo z vašeho okolí, natož vaše dítě. Proto je opravdu důležitý ten správný přístup. Je důležité podpořit jakýkoliv pokus o rozvoj osobnosti handicapovaného dítěte, je nesmírně důležitá láska a pocit skutečného domova, jako pevného zázemí. Dnešní doba umožňuje snadno vyhledat odborníky, poradit se, jaký způsob výchovy se jeví v konkrétní situaci jako ten nejlepší, a včas konzultovat veškeré pochybnosti. Je nutné si uvědomit, že vždy existuje něco, co můžeme na dítěti vyzdvihnout, podporovat a pěstovat. Pokud handicapovaný jedinec dostane v dětství i dospívání maximální podporu, velmi brzy si uvědomí, čím svůj nedostatek, na straně jedné, může kompenzovat, na straně druhé. Najde si způsob jak vyniknout, jak se realizovat a plně se začlenit do společnosti. Často se lidé s handicapem projevují jako vnímavější, trpělivější a bývají známí pro svou pevnou vůli. Jsou brilantní v překonávání překážek a umí ze svého těla dostat víc. To vše se však odvozuje od toho, jaký stavební kameny jsme použili do základu výchovy handicapovaného dítěte.
4.2 Škola základ života Dalším výrazným prvkem výchovy je škola. Učitel je pro děti něco jako druhý rodič a spolužáci jako sourozenci. Škola se tak stává druhou rodinou, a vzhledem k času strávenému ve škole, se často podílí na výchově ve stejné míře jako rodiče. Proto je nutná jistá propojenost rodičů a pedagoga. V případě formování mentálního vývoje handicapovaného dítěte je důležitá schůzka rodičů s učitelem, který bude nejčastěji s handicapovaným dítětem v kontaktu. Učitel by si měl uvědomit důležitost správného přístupu, a hlavně musí mít zájem pomoci. Dítě s přiznaným handicapem většinou navštěvuje SPC (specializované pedagogické centrum), které je schopno vydat odbornou zprávu, jak má pedagog s žákem pracovat, aby dosáhl, co nejlepších
výsledků, jak ve výchově, tak ve vzdělávání. Pokud pedagog tyto návrhy neakceptuje a nepodporuje, navrhuji hledat jinou školu. Je nutné držet se zásady, že pokud nechcete, aby vaše dítě bylo oběť, nesmíte se stát obětí ani vy. Výchova vašeho dítěte by pro vás měla být prioritní, a když vezmete v úvahu podíl školy na výchově, a možnosti, které máte, pak je přímo vaší povinností se rozhodovat sami a svobodně, obzvlášť pokud se jedná o vaše dítě. Hlavně si musíme uvědomit jedno. Dobrý pedagog umí ovlivnit chování a přístup spolužáků k handicapovanému. Dokáže dětem vše vysvětlit tak, že se nebudou chovat jako my dospělí a nebudou vše poměřovat. Dospělí i děti, jsou mistry v hledání odlišností. Hned si všimneme, že ten má velký nos, ta zase křivé nohy, a tamten málo vlasů. Máme v sobě neustále zapnut jakýsi radar, který odhaluje veškeré odchylky od jakéhosi vzoru, o kterém vlastně ani nevíme, kde jsme ho vzali. Vhodnou výchovou však může být toto vnímání usměrněno. Někdy stačí jen zvolit pár vhodných slov, nebo probrat vhodnou metodou tématiku handicapu. Děti se pak stanou přirozeně ohleduplnějšími a dětství se tak snadněji odehrává dle přirozeného scénáře. Naše země prošla vývojem vzdělávání a výchovy handicapovaných dětí. V minulosti byly postižené děti v útlém věku separovány. Byla jim dána péče odpovídající jejich druhu a stupni postižení. Byli odděleni od intaktní populace a může se i říci, že byli před ní chráněni. Do běžné společnosti se dostali až v dospělosti, kdy byli velmi dobře seznámeni s tím, co mohou a nemohou a postoj ostatních jedinců jim pro jejich dospělost už tak moc nemusel vadit. Byli však odloučeni od svého přirozeného prostředí – rodiny. Dnešní doba nabízí rodinám své potomky vychovávat doma, od útlého věku je zařadit mezi běžnou populaci a vytvářet tak spíše společné, než separované společenství. Tento způsob však dává vysokou míru možnosti výchovných a vzdělávacích chyb, jak pedagogů, tak společnosti jako takové. Je to dáno především neznalostí speciálních postupů pro jednotlivé druhy postižení běžnými kantory a běžnými lidmi. Může to tedy vyústit v psychické ublížení postižené osobě z prosté neznalosti. V naší republice bylo téměř zrušeno specializované školství a proces integrace do běžných základních škol probíhá tak, že výuku ve třídách s integrovaným žákem zajišťují pedagogové – laici. Tedy pedagogové bez vzdělání pro speciální poruchy.
Ze života Příběh Jakuba z Prahy, který si můžete přečíst je o chlapci, který se narodil s nevyvinutou nohou, což je srovnatelné s amputací nohy, v horní části stehna. Kuba má protézu a je v chůzi zcela samostatný. Jeho rodiče se snaží, jak nejlépe dovedou, aby měl normální dětství a aby se jeho handicap nepodepsal na kvalitu života a dospívání. Proto Kuba navštěvuje běžnou školu, proto podporují rodiče svého syna při volnočasových aktivitách a při sportu. Při volbě školy, to však napoprvé nevyšlo. Rodiče si naštěstí uvědomili svůj nesmyslný boj s větrnými mlýny a našli pro Kubu školu jinou, kde je učitelka, která chce pomoc, a spolupracuje s rodiči. V první škole, kterou Jakubovi rodiče vybrali, měli smůlu na pedagožku. Třídní učitelka malého Kuby touží po dokonalosti, každý rok se snaží, aby její žáci dosahovali pouze těch nejlepších výsledků, vyžaduje od dětí poslušnost a pozornost způsoby, které úplně potlačují dětskou osobnost. Tato učitelka přímo vyrábí ze svobodných dětí ideální produkty dnešní doby. Děti při jejich hodinách musí sedět jako pravítka a jakákoliv odchylka se prostě nepřipouští. Jinak řečeno, paní učitelka odvádí na dětech stejnou práci, formuje je k určitému obrazu společnosti, jako dospělé formují seriály a televize vůbec. Kuba se tak záhy, pro svou odlišnost, stal častým terčem zmíněné učitelky, a rodiče se marně snažili svému synovi vybojovat u paní učitelky jiný přístup. Bohužel veškerá snaha byla marná, čím více se snažili, tím více šla učitelka proti nim, až se dostali do situace, že se do hry měli zapojit sociální pracovníci a zvážit, zda Kuba vůbec vyrůstá ve správných podmínkách, a zda se rodiče o své dítě vůbec umějí postarat. Při výběru vzdělávací instituce pro své dítě si proto dobře zjistěte, jakou mají pedagogové, kteří budou učit vaše handicapované dítě zkušenost, vzdělání, či snahu se vzdělávat v oblasti práce s handicapovanými jedinci. Pocit pevného rodinného zázemí, správný přístup učitelů, spolužáků a dětí v okolí se výrazně projeví na psychické odolnosti handicapovaného v dospívajícím věku.
4.3 Zaměstnání nejen jako zdroj příjmů Dalším důležitým krokem na cestě k dospělosti je správný výběr zaměstnání. Pokud handicap přináší taková omezení, že je samostatný pohyb vyloučen, je téměř nemožné najít vhodné zaměstnání. Ale díky internetu zde jisté možnosti domácí práce jsou, a je
dobře, pokud se tyto možnosti podaří využít. Samozřejmě poukazuji na takový handicap, který umožňuje práci na počítači. Pro každého člověka je velice důležité, aby měl své místo ve světě, aby cítil, že je pro někoho přínosem, a že se může podílet na tvořivé činnosti, anebo i přímo sám tvořit. Pokud se vám nepodaří sehnat handicapovanému člověku vhodnou práci, je vhodné kontaktovat neziskové organizace, a nabídnout jim služby jedince bez nároku na honorář. Je důležité vyvíjet jakoukoliv užitečnou činnost a podílet se na úspěchu organizace a společnosti. Časem se může stát, že daná nezisková organizace může získat peníze na vytvoření nového pracovního místa, anebo se praxe v budoucnu může projevit jako přínos při získání nového místa. V případě handicapu, který umožňuje samostatný pohyb je zaměstnání důležitou součástí integrace do společnosti. Handicapovaný si tak rozšíří okruh přátel, naučí se zvládat situace, které každodenní život přináší a má tak vyšší šanci najít partnera, a posléze i založit rodinu. Zaměstnání je v životě každého člověka důležitým prvkem, který mimo finančních prostředků přináší smysluplnost našemu životu a obohacuje společenský život. Všechny tyto prvky jsou základním stavebním kamenem dobrého psychického stavu.
Doporučení
Vyhýbejte se projevům lítosti a naopak se snažte o motivaci. Motivace je nejúčinnějším prvkem ovlivňujícím dospívání jedince. Rodičům doporučuji nepodcenit výběr okolí, ve kterém se bude dítě s handicapem pohybovat. Jedná se o správnou volbu školy, i o volbu přátel dítěte. V žádném případě ale neschvaluji izolaci, která výrazně naruší dospívání. Je důležité, aby se handicapovaný pohyboval ve společnosti ohleduplných přátel.
REJSTŘÍK POJMŮ SPC
výběr zaměstnání
výběr školy
výchova u vrozeného handicapu
