Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie
Dopravní výchova na základních školách
Závěrečná práce postgraduálního studia dopravní psychologie
Olomouc 2014
Autor: Mgr. Petra Gistrová
Prohlášení: Místopřísežně prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma „Dopravní výchova na základních školách“ vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.
V Žatci, dne 25. 4. 2014
Podpis: …………………………..
Obsah Úvod....................................................................................................................................... 5 1 Bezpečnost v dopravě ......................................................................................................... 8 1.1 Bezpečnost silničního provozu ........................................................................................ 8 1.2 Děti v dopravě ................................................................................................................ 13 2 Dopravní výchova v zahraničí .......................................................................................... 20 2.1 Projekt ALARM ............................................................................................................. 20 2.2 Dopravní výchova v zahraničí ....................................................................................... 21 3 Dopravní výchova v našem vzdělávacím systému ........................................................... 27 3.1 Počátky dopravní výchovy u nás................................................................................... 27 3.2 Současný stav dopravní výchovy ................................................................................... 28 3.3 Rámcový vzdělávací program ....................................................................................... 30 3.4 Implementace dopravní výchovy do učiva 1. stupně ZŠ ............................................... 32 3.5 Prvky dopravní výchovy v různých předmětech ........................................................... 36 3.6 Metody a formy výuky dopravní výchovy .................................................................... 40 4 BESIP................................................................................................................................ 42 4.1 BESIP Nadace ................................................................................................................ 43 4.2 BESIP Team ................................................................................................................... 44 4.3 Dětská dopravní hřiště ................................................................................................... 45 5 Praktická část ................................................................................................................... 47 5.1 Cíl šetření ....................................................................................................................... 47 5.2 Metody šetření ............................................................................................................... 47 5.3 Realizace šetření ............................................................................................................ 48 5.4 Vyhodnocení testu znalostí pro žáky 4. a 5. ročníků...................................................... 49 5.5 Závěr šetření u testu znalostí pro žáky 4. a 5. ročníků................................................... 60 5.6 Vyhodnocení dotazníku pro učitele ................................................................................ 61 5.7 Závěr šetření u dotazníku pro učitele ............................................................................. 64 Souhrn .................................................................................................................................. 65 Seznam použité literatury a zdrojů ...................................................................................... 67 Přílohy
Úvod Doprava obecně je nezbytnou součástí dnešní vyspělé civilizace. Silniční doprava je čím dál vyspělejší, což přináší svá pozitiva i negativa. Možnost dostat se kdykoliv a téměř kamkoliv prostřednictvím stále modernizovanějších, „bezpečnějších“ ale paradoxně i rychlejších a výkonnějších vozidel vede k rychlejšímu tempu našeho života, stále hustější dopravě, což v závěru přináší větší rizika pro životní prostředí i člověka. Ani pojetí dopravně výchovného působení u jednotlivých kategorií účastníků jako jsou děti, mládež a začínající řidiči, zkušení řidiči amatéři i profesionálové, staří řidiči atd., není ještě dostatečně funkční. Často si lidé spojí pojem dopravní výchova se vzděláváním dětí v oblasti znalosti pravidel silničního provozu, ale přece se tento výchovně vzdělávací proces prolíná všemi životními etapami člověka. Útvar BESIP se snaží celorepublikově působit na dopravní chování všech účastníků silničního provozu, ale bohužel veřejnost jakoby nechtěla naslouchat a možná mají lidé pocit, že důležitá je dopravní výchova jen u dětí. Mají pravdu, v tomto věku jsou položeny zásady bezpečného a správného chování v silničním provozu, ale copak neplatí, že „opakování je matka moudrosti“. Sáhněme si do vlastního svědomí, kdo z nás jednou denně neporuší jedno ze základních pravidel silničního provozu, např. přecházení na červenou, přecházení mimo přechod, i když je poblíž, krátký přejezd vozidlem bez bezpečnostních pásů, šedesátka v obci, protože je brzo ráno a člověk spěchá do práce a spousta dalších příkladů nesprávného chování. Nikdy nebude na škodu, když nám bude neustále připomínáno, jak se správně chovat v dopravním prostředí a jaké důsledky nevhodné chování v dopravě může mít. Určitě nelze v dnešní době označit dopravní prostředí za bezpečné a přátelské a bezpochyby jsou děti jednou z nejohroženějších skupin. Jsou bezstarostné, spontánní, nemají zkušenosti a znalosti dospělých, mají jiné vidění a vnímání světa a bohužel jsou často negativně ovlivňovány chováním dospělých, zejména svých rodičů. Dospělý se často v dopravním prostředí chová nesprávně, ale na druhou stranu si dokáže rychleji uvědomit nebezpečí a také rychleji zareagovat. Ale dítě na rozdíl od nás ne a není si ani tohoto „handicapu“ vědomo.
Děti naprosto nekriticky přejímají chování svých rodičů
v dopravním prostředí, a proto by počátek prvního seznamování se s pravidly silničního provozu měl vycházet z rodinného prostředí. Čím dříve se začne, tím lépe. Však se dítě stává účastníkem silničního provozu již při cestě z porodnice, když je na procházce v kočárku, když začne chodit, jezdit na odrážedle apod. A proto je nezbytné, aby již v raném věku bylo právě rodiči informováno, co je správné chování, jaká nebezpečí mu
5
v silničním provozu hrozí a zejména rodiče by mu měli jít správným příkladem. Dalším stupněm je seznamování se s dopravní výchovou v mateřské a následně základní škole. Dopravní výchova je již dnes povinnou součástí rámcového vzdělávacího programu základních škol a je začleněna do různých předmětů. Tak jak se děti naučí orientovat v textu, měly by se naučit orientovat i v různých životních situacích (včetně dopravních) a umět řešit vzniklé problémy. Je naprosto nezbytné, aby teoretická část dopravní výchovy, kde děti získají základní znalosti, pouze ohraničené vědomosti, šla ruku v ruce s důkladným praktickým nácvikem, kde si děti osvojí potřebné návyky, postoje, dovednosti a zároveň je zapotřebí posilovat také jejich morální a volní vlastnosti. Samotná znalost pravidel silničního provozu dětem nezajistí bezpečí, důležité je vytvořit jakýsi dopravní smysl, dopravní cítění. Téměř každý z nás je denně účastníkem silničního provozu ať už jako chodec, cyklista, řidič, cestující hromadnou dopravou. I já se denně pohybuji v dopravním prostředí a naneštěstí jsem každý den svědkem nesprávného chování ze strany všech účastníků silničního provozu a zejména dětí. Děti se chovají často neukázněně, z jejich chování není patrné, že by měly osvojené znalosti základních dopravních předpisů. Jejich chování v kombinaci s neukázněnými řidiči, kteří se chovají jako neohrožení „jezdci svých ořů“, nedodržují pravidla a někdy mám pocit, jakoby je ani nikdy neznali, vytváří velmi nebezpečné, život ohrožující situace. Každý den při cestě do práce se potkávám s velmi nebezpečným chováním na kruhovém objezdu u autobusového nádraží, kde je mezi sedmou a půl osmou výrazně zvýšen výskyt dětí nejrůznějšího věku, které přijíždí z okolních vesnic do školy. Tento kruhový objezd má na všech svých výjezdech blízko umístěné přechody pro chodce, dva z nich jsou skutečně rizikové (při výjezdu z náměstí a při prvním odbočení doprava). Řidiči neprojíždí kruhový objezd odpovídající rychlostí, sledují většinou přechod jen při vjezdu na kruhový objezd (někdy ani ten ne). Další přechod při výjezdu už registrují mnohem méně, protože strašně pospíchají a k tomu se tam pohybují celkem divoké, vzájemně se honící či postrkující děti, „puberťačky“ vítající se obejmutím na okraji či v půlce přechodu a adolescenti se sluchátky na uších a cigaretou v ruce, které nějaká pravidla silničního provozu vůbec nezajímají. Bývá to dosti chaotická, nepřehledná situace. Na základě těchto zkušeností a také protože pracuji jako psycholog v pedagogickopsychologické poradně a často spolupracuji se školami, jsem se rozhodla psát na téma Dopravní výchova na základních školách. Touto prací bych chtěla seznámit se základními
6
pojmy týkajících se dopravní výchovy, s její pozicí v dnešním vzdělávacím procesu dětí, s bezpečností v dopravě a statistikami týkajících se nehodovosti, nahlédnout do evropských států a jejich pojetí dopravní výchovy a v neposlední řadě také zmínit význam útvaru BESIP a jeho aktivit. Právě protože spolupracuji se zdejšími školami, chtěla jsem využít možnosti realizovat na školách šetření, jehož cílem by bylo zmapovat znalosti pravidel silničního provozu u žáků 4. a 5. ročníků a postoje učitelů k dopravní výchově.
7
1 Bezpečnost v dopravě V této kapitole bych se chtěla věnovat bezpečnosti silničního provozu v EU a ČR, bezpečnosti dětí, statistickým ukazatelům nehodovosti dětí a dětem jako účastníkům silničního provozu.
1.1 Bezpečnost silničního provozu Bezpečnost silničního provozu se týká všech občanů a na jejím zvyšování se také musíme všichni podílet.
Přestože byla dosavadní činnost účinná, zůstávají počty
smrtelných úrazů při dopravních nehodách v Evropské unii stále nepřijatelně vysoké: 1,3 milionu dopravních nehod ročně způsobí 43 000 smrtelných úrazů a 1,7 milionu zranění. Za hlavní příčinu smrtelných úrazů je považováno chování účastníků silničního provozu a to nepřiměřená rychlost, požití alkoholu nebo drog, únava, nepoužívání bezpečnostních pásů nebo ochranných přileb atd. Celkem bylo v zemích EU v roce 2012 při dopravních nehodách usmrceno 27 700 osob a přibližně 313 000 lidí utrpělo těžká zranění. Oproti roku 2011 došlo v roce 2012 ke zlepšení, když bylo zaznamenáno snížení počtu usmrcených o 9 %.1 Evropská unie si v roce 2001 stanovila ambiciózní cíl snížit do roku 2010 počet obětí dopravních nehod na polovinu. V letech 2001 – 2010 bylo ve státech EU zaznamenáno průměrné snížení počtu obětí dopravních nehod o 43 %, to znamená, že celkový cíl EU nebyl splněn o 7 %. Osm států cíl splnilo (Lotyšsko, Litva, Estonsko, Španělsko, Lucembursko, Švédsko, Francie a Slovinsko). Nejúspěšnějšími se staly pobaltské země – Lotyšsko a Estonsko snížily počet usmrcených o 61 %, Litva o 58 %.2
1.1.1 Evropský program, Evropská charta bezpečnosti silničního provozu Evropský akční program pro bezpečnost silničního provozu stanovil některé hlavní oblasti činnosti: podpora účastníků silničního provozu v odpovědném chování (lepší dodržování stávajících předpisů ve spojení s důslednějším postihováním jejich porušování, _____________________________ 1
2
www.logisticsatoz.com/nehodovost-v-zemich-eu-klesla-o-9 www.audit-bezpecnosti.cz/file/zhodnoceni-vyvoje-nehodovosti-v-letech-2001-2010-2011
8
aby se
zamezilo
nebezpečnému
chování),
zajištění
větší
bezpečnosti
vozidel
prostřednictvím podpory technického pokroku, zlepšování silniční infrastruktury pomocí informačních a komunikačních technologií. K dalším významným činnostem patří shromažďování a analýza údajů o úrazech způsobených při nehodách a výzkum, který je zaměřen na hledání optimálních řešení. K dosažení úspěchu je nezbytné, aby odpovědnost sdílely všechny zúčastněné subjekty, což jsou členské státy, regionální a místní orgány, průmysl, dopravní společnosti a soukromí účastníci silničního provozu. Akční program navrhuje, aby všechny zúčastněné subjekty podepsaly evropskou chartu bezpečnosti silničního provozu.3 Evropská charta bezpečnosti silničního provozu je participativní platformou složenou z podniků, asociací, vědeckých institucí a orgánů veřejné správy. Tito aktéři se zavazují ke konkrétním akcím a ke společnému sdílení příkladů dobré praxe v zájmu řešení problémů bezpečnosti silničního provozu, se kterými se setkávají v každodenním životě. Cílem Charty je přispět ke snížení počtu úmrtí na silnicích. K únoru 2011 Chartu podepsalo více než 2.000 subjektů.4
1.1.2 Národní strategie bezpečnosti silničního provozu v ČR Od roku 2001 bylo na českých silnicích usmrceno více než 10 000 lidí a čtyřikrát tolik bylo poznamenáno zraněními, které zásadně ovlivňují běžný život. Ekonomické ztráty způsobené nehodami a jejich následky znamenají pro stát náklady odpovídající 2 % HDP. Národní strategie bezpečnosti silničního provozu na období 2011 – 2020 je koncipována jako samostatný materiál Ministerstva dopravy, který vytyčuje cíle, základní principy i návrhy konkrétních opatření směřující k zásadnímu snížení nehodovosti na silnicích v České republice. Současně vytváří podmínky pro zapojení dalších resortů i všech ostatních subjektů, které mohou svou činností ovlivnit bezpečnost silničního provozu. Vychází z Dopravní politiky České republiky pro léta 2005 – 2013, která zakotvuje zlepšování vnitřní a vnější bezpečnosti dopravy za jeden z pěti specifických cílů české dopravní politiky. Strategie byla schválená usnesením Vlády České republiky č. 599 ze dne 10. srpna 2011.5 _____________________________ 3
http://ec.europa.eu/health/index_cs.htm www.erscharter.eu/cs/node 5 www.ibesip.cz/cz/besip/strategicke-dokumenty 4
9
Hlavním cílem NSBSP 2020 je dosáhnout v porovnání s rokem 2009 snížení počtu usmrcených na úroveň průměru zemí EU (tj. cca o 60 %) a počtu těžce zraněných o 40 %. (viz Tab. 1) K tomu, aby se nová strategie stala pro příští dekádu skutečně efektivním nástrojem pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu je ovšem třeba účinným způsobem zapojit nejen veškeré zainteresované subjekty, ale i všechny další účastníky silničního provozu. Tab. 1: Vývoj počtu usmrcených a těžce zraněných v letech 2002 – 20201 (Zdroj: ŘSDP PP ČR, CDV)
1
20204
2010
2011
2012 skutečnost
901
802
773
742
702
360
1 127
832
753
707
681
648
333
4 237
3 536
2 823
3 092
2 986
3 076
2 122
rok
2002
2005
2009
usmrceno do 30 dnů2
1 431
1 186
usmrceno do 24 h
1 314
těžce zraněno
5 375
3
2012 předpoklad
předpoklad
Pro veškerá domácí porovnání jsou použity počty usmrcených do 24 hodin. Pro mezinárodní srovnání se používají počty zemřelých do 30 dnů – standard mezinárodně dohodnutý mezi UN, WHO a ITF. Očekávaný počet usmrcených v ČR vychází z předpokladu dosažení průměrné úrovně EU oproti roku 2009, tj. snížení o 60 %.
2
Používá se pouze pro mezinárodní srovnání.
3
Výchozí rok pro NSBSP 2020.
4
Cílový rok NSBSP 2020.
Stanoveného cíle snížení poctu usmrcených (do 24 h) pro rok 2012 nebylo dosaženo, oproti předpokladu zemřelo o 33 osob více. Místo předpokládaného snížení o 22 % bylo dosaženo poklesu pouze o 18 %. Navíc se ukazuje, že se tempo snižování rozdílu oproti předchozím letům zpomaluje. Tento fakt varovně signalizuje nedostatečnou realizaci nebo nedostatečnou účinnost zaváděných opatření. V každém případě však dokládá nedůsledné plnění NSBSP 2020 jako celku. Pokud jde o počet těžce zraněných osob, je naopak výsledek zdánlivě dobrý, poněvadž oproti předpokladu je počet těžce zraněných dokonce nižší o 90 osob. Oproti předpokládanému poklesu o 13 % došlo ke snížení o více než 15 %. Porovnáme-li však vývoj od roku 2009, vidíme, že k neobvykle hlubokému a atypickému poklesu došlo v roce 2010 (o 21 %) a tím se zkresluje i výsledek roku 2012.
10
Skutečný pokles v roce 2012 oproti roku 2011 byl o 106 osob, tj. o pouhé 3,3 %. Platí tedy v zásadě stejné varování jako u smrtelných následků nehod. V roce 2009 byla ČR na 18. místě a s počtem 86 usmrcených osob na 1 mil. obyvatel překračovala o 23 % průměr zemí EU. V roce 2012 se podle předpokladu vytyčených v NSBSP 2020 její postavení nezlepšilo, ba naopak ještě zhoršilo. Společně s Portugalskem se dělila o 19. až 20. pozici a s počtem 71 usmrcených osob na 1 mil. obyvatel překračovala již o 29 % průměr zemí EU.6
1.1.3 Nehodovost na pozemních komunikacích v České republice Policie ČR v roce 2013 šetřila 84 398 nehod, při kterých bylo 583 osob usmrceno, těžce zraněno bylo 2 782 osob a 22 577 osob bylo lehce zraněno. V porovnání s rokem 2012 vzrostl počet dopravních nehod o 2994 nehod (3,7 %). Naopak došlo k poklesu počtu usmrcených o 98 osob (14,4 %), počtu těžce zraněných o 204 osob (6,8 %) a počtu lehce zraněných o 13 osob (0,1 %). Z celkového počtu 583 osob usmrcených při nehodách v silničním provozu bylo 8 dětí, tj. o 6 usmrcených dětí méně, než v roce 2012. Z toho byly 3 děti chodci, 3 děti cyklisté (2 s přilbou a 1 bez přilby) a 2 děti spolujezdci v osobním automobilu vzadu (nepřipoutané v dětské autosedačce). Počet nehod šetřených Policií ČR v roce 2013 je od roku 1990 pátý nejnižší (nejméně bylo v roce 2009, kdy bylo šetřeno 74 815 nehod) a nejvíce nehod bylo Policií ČR šetřeno v roce 1999 a to 225 690 nehod. Při porovnávání počtu nehod v tomto období je nutné brát v úvahu legislativní změny upravující povinnost oznamování nehody Policii ČR. Počet usmrcených osob v roce 2013 je od roku 1990 nejnižší a nejvíce usmrcených v tomto období bylo v roce 1994 (1 473 osob). Ani v jednom měsíci roku 2013 nepřekročil měsíční počet usmrcených hranici 100 osob. V období od roku 1990 byl obdobný pozitivní stav dosud zaznamenán jen v roce 2009, 2011 a 2012. Poprvé od roku 1961 se počet usmrcených osob v roce 2013 „dostal“ pod hranici 600 osob. Počet těžce zraněných osob v roce 2013 je nejnižší od roku 1990. Nejvíce těžce zraněných osob bylo zaznamenáno v roce 1997 a bylo jich 6 632. _____________________________ 6
www.ibesip.cz/cz/besip/strategicke-dokumenty
11
Počet lehce zraněných osob je v porovnání od roku 1990 třetí nejnižší (po roce 2010, kdy policie evidovala 21 610 lehce zraněných osob a po roce 2011 – 22 519 lehce zraněných). Nejvíce lehce zraněných osob bylo v roce 1996 (31 296). Nejvíce nehod zavinili řidiči motorových vozidel. Na nehodách chodců se děti podílejí 405 nehodami (o 96 nehod méně). Děti cyklisté zavinily 222 nehod (o 52 nehod méně) a tyto nehody si vyžádaly jednu usmrcenou osobu a 197 zraněných osob (o 57 osob méně). Nejčastější příčinou nehod řidičů motorových vozidel v roce 2013 bylo opět nevěnování potřebné pozornosti řízení vozidla – tvoří téměř pětinu z počtu nehod řidičů (19,6 %), nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky (10,6 %) a jiný druh nesprávného způsobu jízdy (8,7 %). Tyto tři příčiny tak představují téměř 40 % celkového počtu nehod řidičů motorových vozidel. Počet nehod vzrostl téměř ve všech měsících roku 2013. Nejvíce vzrostly (v porovnání s rokem 2012) nehody v měsíci září (o 539 nehod, tj. o 7,8 %), pouze v prosinci došlo k poklesu počtu nehod (o 355, tj. o 4,9 %). Ve všech měsících roku 2013 překročil počet nehod šestitisícovou hranici a nejméně nehod se stalo v březnu (6 184 nehod) a nejvíce v říjnu (8 076 nehod). Nejvíce usmrcených bylo při červencových a srpnových nehodách (71, resp. 65usmrcených) a naopak nejnižší je únorový počet usmrcených (31 usmrcených). Počty usmrcených v jednotlivých měsících jsou od roku 1990 nejnižší s výjimkou února, července a prosince. V roce 2013 připadá nejvíce nehod na pátky a pondělky. Jen ve dvou dnech týdne (čtvrtek a neděle) došlo k poklesu počtu nehod a to o 225, resp. o 209 nehod. Ve všech ostatních dnech týdne bylo nehod více než v roce 2012. Nejvíce obětí na lidských životech si vyžádaly páteční, sobotní a čtvrteční nehody, při kterých zahynulo 99/ 89/ 88 osob. Počet usmrcených byl nižší ve všech dnech týdne a největší snížení bylo u pondělních (o 32 osob), úterních (o 22 osob) a sobotních (o 21 osob) nehod. Všechny uvedené údaje o usmrcených a zraněných osobách zachycují stav do 24 hodin po nehodě.7
_____________________ 7
www.policie.cz/nehodovost.aspx
12
1.2 Děti v dopravě Děti jako účastníci silničního provozu jsou nejohrozenější skupinou z mnoha důvodů. Především je to jejich nedostatečná schopnost a zkušenost s předvídáním rizik při konkrétních situacích na rozdíl od dospělých. Dalším důvodem je také jejich špatný odhad rychlosti a vzdálenosti. Malí účastníci provozu nedokážou odhadnout, zda automobil, který se k nim blíží, jede pomalu, či rychle a zda ještě zvládnou bezpečně přeběhnout vozovku či už ne. Mají také ještě omezené periferní vidění a hůře si všimnou vozidla přijíždějícího ze strany. Děti také neumí dokonale rozdělovat pozornost a vnímat více prvků najednou. Jsou roztěkané, neustále v pohybu a svoji pozornost spíše věnují podnětům, které jsou zajímavé, ale v dané dopravní situaci nepodstatné. Také hůře, nebo vůbec nevnímají zvukové podněty, které souvisí s pohybem aut, ať už se jedná o troubení, nebo zvyšující se hladinu hluku přibližujícího se automobilu.8 Rizikovým faktorem je také jejich výška, která jim zhoršuje, až znemožňuje rozhled, např. přes zaparkovaná auta u krajnice nemusí dítě dobře vidět, zda přijíždí nějaké vozidlo a zároveň dítě stojící za řadou zaparkovaných vozidel není dobře vidět ani z pohledu řidiče. V neposlední řadě je velkým rizikem také jejich spontánnost, zbrklost v chování a tendence podceňovat nebezpečí. Řidiči za volantem automobilů, či řidiči motocyklů mají za bezpečnost dětí větší zodpovědnost, než si obvykle připouštějí. Především by neměli zapomínat na to, že děti a zejména ty menší, představují v silničním provozu živel, který je poněkud nevypočitatelný. Musí si uvědomit, že děti vnímají dopravní situaci a reagují na ni jinak než dospělí. Chovají se prostě spontánně, neočekávaně. A proto by měli jezdit se zvýšenou opatrností, předvídavostí a ohleduplností.9 S učením zásad bezpečného pohybu po pozemních komunikacích by měli začít již rodiče v předškolním věku dítěte a nespoléhat se na to, že tu hlavní roli v dopravní výchově bude mít škola. Rodiče by se měli chovat tak, aby byli svým dětem vzorem. Na druhou stranu některé zahraniční studie prokazují, že příčinou nehod dětí není ani tak jejich neznalost pravidel silničního provozu, ale ve většině případů je to malá schopnost využití těchto teoretických zkušeností v praxi. Nezbytnou součástí zvýšení bezpečnosti dětí na pozemních komunikacích by kromě výuky dopravní výchovy měly být
____________________________ 8 9
www.autorevue.cz www.ibesip.cz
13
i vhodné úpravy dopravního prostředí všude, kde je zvýšený pohyb dětí (např. cesta do školy, sídliště, Domy dětí a mládeže apod.).
1.2.1 Statistika dopravních nehod dětí a jejich následků Níže uvedené statistické údaje jsem čerpala z dokumentu BESIP.10 Jako zdroj dat u tohoto dokumentu byly použity statistiky dopravní nehodovosti a jejich následků Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezídia České republiky. Dále byla použita jako zdroj dat Mezinárodní databáze silniční dopravy a nehodovosti (IRTAD), která je součástí výzkumného programu OECD zahrnutým do oblasti výzkumu silniční dopravy a intermodálních vazeb. Databáze IRTAD průběžně shromažďuje údaje o nehodovosti v silničním provozu a jejich souvislostech s demografickými, infrastrukturními a provozními ukazateli Z pohledu následků dopravní nehodovosti je tento dokument zaměřen na usmrcené ve věkové kategorii 0 – 17 let (mladiství). Jsou-li uváděny děti, jedná se o kategorii 0 – 14 let. Použitá data jsou podle zdroje buď do 24 hodin po nehodě (ŘSDP PP ČR) nebo do 30 dní po nehodě (IRTAD). Základní poznatky statistických ukazatelů dětí:
Od vzniku samostatné České republiky do konce roku 2012 bylo na pozemních komunikacích v České republice usmrceno 711 dětí.
Nejtragičtější, z pohledu dětí, byl rok 1994, kdy bylo usmrceno 75 osob, naopak nejméně usmrcených dětí bylo v roce 2013 (8 dětí).
V období 1993 – 2012 je zaznamenán průměrný pokles usmrcených dětí o 41 %.
Na celkovém počtu usmrcených osob v období 1993 – 2012 činil podíl dětí 3,08 %, což znamená, že přibližně každá 32. usmrcená osoba byla dítě.
V průměru bylo v EU ve věkové kategorii 0 – 14 let usmrceno 1,6 osob na 1 milion obyvatel, v České republice to bylo 1,1.
_____________________________ 10
www.ibesip.cz/data/web/soubory/statistika/CR/2013/deti1.pdf
14
Vzhledem k tomu, že dokument byl vypracován v srpnu 2013, jsou statistické údaje zpracovány k tomuto období.
V období leden až červenec 2013 došlo ke 2 465
dopravním nehodám s účastí dětí, tj. o 7 více (0,3 %) oproti loňskému období, při kterých bylo: - 5 dětí usmrceno, tj. o 1 méně (- 16,7 %) oproti loňskému období; - 85 dětí těžce zraněno, tj. o 27 méně (- 24,1 %) oproti loňskému období; - 1 023 dětí lehce zraněno, tj. o 100 méně (- 8,9 %) oproti loňskému období. Mezi nejčastější příčiny dopravních nehod dětí patří:
náhlé vstoupení do vozovky – zbrklé chování, následování vrstevníků, přecházení mezi auty;
přecházení bez rozhlédnutí – špatný odhad rychlosti a vzdálenosti, přecházení mimo značené přechody;
hra dětí na vozovce nebo v její blízkosti;
nízká četnost používání prvků pasivní bezpečnosti, tj. přileb, pásů a autosedaček;
nerespektování pravidel silničního provozu při jízdě na kole, jako např. náhlé odbočení, jízda vedle sebe. 11
1. 2. 2 Stručné zásady prevence dopravních úrazů Poskytnutí dobrého příkladu dospělými, tzn. respektovat světelnou signalizaci, správně přecházet na vyznačených přechodech, jezdit opatrně, vyhýbat se rizikovým místům a situacím. Důsledné nošení prvků pasivní bezpečnosti jako jsou cyklistické přilby při jízdě na kole, pestré oblečení, reflexní výbava. Nezapomenout ani na kontrolu technického stavu jízdního kola. Poučení dětí o možnosti vzniku dopravní nehody. Povinné užívání autosedaček pro děti mladší 12 let a menší 150 cm. Povinné používání bezpečnostních pásů a to správným způsobem – vedených přes boky a klíční kost, ne přes krk, nebo v podpaží. Snažit se potlačit rizikové chování, které by mohlo vést k dopravní nehodě. _____________________________ 11
www.dopravnialarm.cz/media/file/prevence-urazu-v-doprave.pdf
15
Dodržování rychlosti.
Zřizování retardérů, budování jízdních pruhů určených výhradně cyklistům, snižování rychlosti v zónách bydlení, v blízkosti škol a hřišť atd.
Dopravní výchova od nejútlejšího věku, důsledné seznamování dětí s pravidly silničního provozu, dopravními značkami, včetně ověřování teoretických znalostí v praxi.
Výcvik na dopravních hřištích, programy pro začínající cyklisty.12
1.2.3 Děti jako účastníci silničního provozu Děti by měly být na svou každodenní roli účastníka silničního provozu dobře připraveny a to jak po stránce teoretické, tak po stránce praktické. Jak už jsem zmínila výše, patří děti mezi nejzranitelnější účastníky silničního provozu. Ale zároveň jsou ve věku, kdy se snadno učí novým věcem, zkušenostem a mohou si tak rychle osvojit návyky bezpečného a odpovědného chování v silničním provozu. Již předškolní věk je ideální pro získávání těchto důležitých zkušeností a učení se bezpečnému chování při běžných dopravních situacích. Děti se účastní silničního provozu jako chodci, cyklisti, spolujezdci v osobních automobilech, ale také jako cestující ve veřejné dopravě. Každá z těchto rolí vyžaduje po dítěti jiné znalosti a jiný přístup. V rolích chodců a cyklistů se děti dopouští nejrůznějších chyb. Děti jako chodci Mezi nejčastější chyby dětí jako chodců patří:
volí pro přecházení málo bezpečná místa, i když jsou v blízkosti podstatně bezpečnější (např. vyznačený přechod, semafor, podchod);
přecházejí bez rozhlédnutí, nebo se rozhlédnou jen částečně, nedostatečně;
při přecházení běží;
přecházejí velmi často v místě, kde mají zakrytý rozhled (za parkujícím vozidlem, před autobusem z něhož vystoupily);
_____________________________ 12
www.dopravnialarm.cz/media/file/prevence-urazu-v-doprave.pdf Stojan, M., 2007, str. 49
16
přecházejí ne vždy tím nejkratším směrem;
rozhlížejí se v opačném pořadí (nesprávně rozlišují pravou a levou stranu);
nedokážou odhadnout rychlost a vzdálenost přijíždějícího vozidla;
hrají si nebo se strkají v blízkosti vozovky a mohou tak spadnout do jízdní dráhy;
při jízdě na kolečkových bruslích či skateboardu po chodníku mohou neočekávaně změnit směr jízdy a vjet do vozovky.13 Vzhledem k těmto nejčastějším chybám je důležité naučit děti základním zásadám
správného chování v dopravním prostředí. 1. Nejdříve přemýšlej – najdi bezpečné místo k přecházení. 2. Zastav se – zastav se na okraji chodníku. 3. Používej oči a uši – nejprve se rozhlédni a poslouchej, zda nic nejede. 4. Čekej, dokud není čas k bezpečnému přechodu vozovky – nechej přejet veškerá vozidla. 5. Znovu se rozhlédni a poslouchej a teprve potom rychle přejdi nejkratší trasou vozovku. 6. Bezpečně přejdi – po celou dobu přecházení sleduj dopravu a poslouchej. Tyto zásady je vhodné s dítětem procvičovat v klidném dopravním prostředí (např. v obytných zónách). Postupně dítě nechat přecházet samostatně a kontrolovat jeho chování. Najít pro něj bezpečnou cestu do školy a ze školy a tuto trasu si s dítětem několikrát projít a upozornit ho na případná nebezpečí (především ta, co hrozí při zbrklém jednání). A nesmíme ani opomenout ho naučit, aby slepě nenásledovalo při přecházení vozovky ostatní děti. Důležité je také respektovat zásadu „vidět a být viděn“. Téměř 1/3 nehod u dětí se stane ve dne za zhoršené viditelnosti a každoročně na našich silnicích za snížené viditelnosti umírá až 70% chodců. Viditelnost lze zvýšit vhodnou barvou oblečení a doplňky z fluorescenčních a reflexních materiálů. Fluorescenční materiály zvyšují viditelnost za denního světla a za soumraku. Reflexní materiály zase zvyšují viditelnost za tmy. Světlo odrážejí až na vzdálenost 200 m oproti bílému oblečení (55m) a na mnohem větší vzdálenost než oblečení modré (18m).
_____________________________ 13
www.amavet.org/sites/default/files/dokumenty/dopravka/11.pdf Stojan, M. 2007, str. 48 – 49, 107
17
Kromě výše uvedených zásad dětem také musíme vysvětlit že:
se chodí po pravé straně chodníku, nikoliv po obrubníku;
nesmí překážet protijdoucím chodcům;
chodník není určen pro hraní;
zábradlí zabraňuje vstupu do vozovky a není to prolézačka;
při přecházení vozovky na přechodu je lepší počkat, až vozidla před přechodem opravdu zastaví;
ani na přechodu pro chodce neplatí absolutní přednost chodce;
chodec musí dát přednost tramvaji;
že i tam, kde je u přechodu semafor pro chodce, je dobré se rozhlédnout před vstupem do vozovky;
v blízkosti přechodu je jeho použití povinné;
kde není chodník, se chodí vlevo (tzn. v protisměru jedoucích vozidel, tak abychom je viděli přijíždět).14
Děti jako cyklisté Mezi nejčastější chyby dětí jako cyklistů patří:
chybují při změně směru jízdy vlevo (při odbočování vlevo, vyjíždění od okraje vozovky apod.);
při změně směru jízdy se dostatečně brzy neohlédnou, zapomenou na změnu směru jízdy upozornit, anebo ji naznačí pozdě;
zapomínají dát přednost v jízdě při vyjíždění na silnici z místa, které leží mimo silniční provoz, z polní, lesní cesty, ze stezky pro cyklisty, z hřiště atd.;
mohou se vyhýbat nerovnostem na silnici, přičemž nedodržují rovnou stopu jízdy;
mají potíže uplatňovat pravidla při jízdě křižovatkou (přednost protijedoucím vozidlům, přednost zprava apod.); při ohlédnutí si za sebe nedokážou udržet stabilitu a snadno se vychýlí se směru jízdy;
_____________________________ 14
www.ibesip.cz www.pankuzel.cz/cz/pravidla www.dopravnialarm.cz
18
hrozí, že ztratí rovnováhu při nasedání a sesedání z kola;
nepočítají s poryvy větru např. při objíždění, předjíždění atd.;
hůře udržují stabilitu, a pro udržení rovnováhy musí vykonávat kývavé pohyby, čímž zabírají větší část vozovky, mají problémy technicky zvládnout jízdu do kopce;
nerady si zajíždějí, a proto využívají různé zkratky, které ale mohou být v rozporu s pravidly silničního provozu;
objíždějí překážku a předjíždí často s nedostatečným bočním odstupem;
neočekávaně, bez zjeveného důvodu mohou náhle zastavit;
často jezdí bez dostatečného osvětlení;
vozí na rámu kola, na řídítkách či nosiči svého kamaráda.15
Vzhledem k výše uvedeným chybám je důležité děti seznámit s tím, že:
na pozemní komunikaci musí jezdit vpravo;
po chodníku se může pohybovat jen v případě, že kolo vede;
jezdit po jednom za sebou, ne vedle sebe;
za jízdy použít ochrannou cyklistickou přilbu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě, pokud je mladší 18 let;
používat jízdní pruh pro cyklisty, stezku pro cyklisty;
nesmí jezdit bez držení řídítek, držet se jiného vozidla, vést za jízdy druhé jízdní kolo, psa nebo vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení jízdního kola;
pokud je mladší 10 let nesmí sám jet na silnici, může jen pod dohledem osoby starší 15 let;
nesmí jezdit na jednomístném kole ve dvou;
vždy zkontrolovat správnou výbavu kola, na delší cestu si nezapomenout vzít potřebné nářadí a soupravu na opravu duše;
je důležité jezdit tak rychle, aby vždy dokázaly včas zareagovat a zastavit;
musí dávat znamení o změně směru jízdy vždy, když mění směr jízdy a to před započetím jízdního úkonu, ale ne po celou dobu jízdního úkonu;
před tím, než dá znamení o změně směru jízdy vlevo, se musí ohlédnout a přesvědčit se, zda ho nepředjíždí nějaké vozidlo;
_____________________________ 15
www.amavet.org/sites/default/files/dokumenty/dopravka/11.pdf Stojan, M. 2007, str. 48 – 49, 107
19
že se nesmí zastavovat, stát a předjíždět v nebezpečných a nepřehledných místech, např. v zatáčkách, stoupání atd.;
musí dodržovat dopravní značky, které jsou určeny všem účastníkům silničního provozu;
stejně jako u chodců je nezbytné dodržovat zásadu „vidět a být viděn“. 16
2 Dopravní výchova v zahraničí Informace k této kapitole jsem čerpala z internetových stránek Projektu ALARM, proto bych se nejprve v úvodu krátce zmínila, co bylo cílem tohoto projektu a jaké další užitečné informace lze nalézt na těchto webových stránkách.
2.1 Projekt ALARM Projekt ALARM byl jedním z projektů Centra dopravního výzkumu v letech 2004 – 2008. Oblast výchovy a vzdělávání v dopravě řeší projekty, jejichž cílem je ovlivnit nejzranitelnější účastníky silničního provozu tak, aby se naučili chovat se v dopravním prostředí bezpečně a neohrozili svůj život ani životy ostatních účastníků. Výzkum v této oblasti je zaměřen na rizikové chování dětí a mládeže a související prevenci, na vnímání rizikových faktorů a vliv interpersonálních a situačních faktorů na chování zkoumané skupiny. V rámci projektu „Moderní formy doprAvní výchovy dětí a mLádeže jAko prostředek snižování nehodovosti v pRovozu na pozeMních komunikacích – ALARM“ byly navrženy didaktické a metodické materiály, náměty pro implementaci dopravní výchovy do školních vzdělávacích programů a jednotlivých vzdělávacích oblastí, didaktické a edukativní hry a osvětové materiály. Problematika vzdělávání je zde řešena komplexně výchovou dětí v nejranějším věku, přes edukativní materiály pro všechny stupně škol. Účelem projektu je, aby co nejširší skupina dětí a mládeže získala základní vědomosti, dovednosti a získala kompetence pro bezpečný pohyb na pozemních komunikacích. V tomto projektu si veškeré použité aktivity kladou za cíl snížení
_____________________________ 16
www.ibesip.cz www.pankuzel.cz/cz/pravidla www.dopravnialarm.cz
20
nehodovosti dětí a mládeže v provozu na pozemních komunikacích. V rámci projektu se snažili vytvořit praktické návody nejen pro pedagogy, ale i pro všechny další subjekty, které se snaží moderním přístupem oslovit rizikové skupiny dětí a mládeže a nenásilnou formou je naučit pohybu na pozemních komunikacích, aby neohrožovaly sebe i okolí. Internetové stránky ALARMU se zaměřují na:
předcházení možnosti vzniku dopravních nehod dětí a mládeže;
učí je, jak se odpovědně chovat v provozu na pozemních komunikacích;
nabízí možnost využití nové, široce dostupné metodiky a pracovních materiálů pro moderní formy dopravní výchovy cílových skupin uživatelů;
nabízí náměty, jak nenásilně začlenit dopravní výchovu do různých výukových programů a oblastí výchovy a vzdělání.
Portál je určen:
dětem a mládeži;
všem, kteří s dětmi a mládeží pracují: učitelům a vychovatelům škol, dětských domovů
a stacionářů,
provozovatelům
center
policii, pedagogům volného
času
a
středních, učitelům mateřských
center,
autoškol, správcům
a provozovatelům dopravních hřišť atd.;
ALARM je určen i rodičům dětí, které nenavštěvují předškolní vzdělávací zařízení, jako námětovou oblast pro jejich výchovu a vzdělávání.17
2.2 Dopravní výchova v zahraničí 2.2.1 Belgie Každá ze tří hlavních belgických národních komunit (Vlámská, Francouzská a Německá) má vlastní organizaci vzdělávání. Výuka dopravní výchovy (dále DV) se v jednotlivých oblastech Belgie liší. Většinou je za výuku odpovědný učitel. Mezi další činitele patří obecní, městská a federální policie, obecní pracovníci prevence, zástupci asociací (např. APPER/VOBFW, Fietsesbond…). Belgická federální policie má zvláštní službu pro prevenci a výuku na školách. Pokud o to kterákoliv škola požádá, policisté přicházejí do škol, aby zvyšovali povědomí žáků o bezpečnosti dopravy, na základním i středním stupni. Belgický ústav bezpečnosti provozu a Vlámská nadace pro dopravu se zabývá vývojem a distribucí výukových materiálů pro školy, které se věnují DV. _____________________________ 17
www.dopravnialarm.cz
21
Flandry: Dopravní výchova je povinná ve všech mateřských, základních i středních školách. Z tohoto důvodu by DV měla také být součástí osnov pedagogických fakult. Není stanoven minimální počet vyučovacích hodin vyhrazených pro DV, ale ministerstvo školství uložilo pro každý vzdělávací stupeň cíle DV. Výuka je realizována v dopravních lekcích (praktických/teoretických) samotnými učiteli, ale též prostřednictvím externích učitelů. Francouzská komunita (Brusel a Valonie): DV není součástí průběžných ani konečných vzdělávacích cílů. Navrhuje se začlenit částečně do tělesné výchovy. Učitelé, kteří mají zájem, mohou pořádat kurzy cyklistiky a hovořit o dopravních pravidlech. Katolická vzdělávací soustava (ve francouzské části nejvýznamnější) zahrnuje DV do programu základní školy a pro střední školství zařadila kurz „dopravní prostředky“ v rámci technického vzdělávání. Většina mateřských a základních škol je v oblasti DV aktivní. Složitější je situace na středních školách, kde v očích každého učitele je jeho předmět ten nejdůležitější a DV se většinou realizuje v rámci jednodenního projektu. Německá komunita: Na základním stupni je DV dotována půl hodinou (týdně). Na středním stupni není ve vzdělávacím programu, ale školy na požádání navštěvují zástupci federální policie.
2.2.2 Finsko Dopravní výchova v mateřských školách, předškolních zařízeních a souhrnných školách je součásti systému DV, který pokrývá všechny období života. V tomto systému spolupracují různé veřejné a dobrovolnické organizace, pro něž byly vypracovány vhodné programy a materiály. V mateřských školách je realizace obsahu vzdělávání dětí v raném věku prováděna dle směrnic, které se zabývají i DV a bezpečným pohybem. Tyto směrnice jsou spíše doporučeními. Cíle předškolního (6 let) a souhrnného vzdělání (7 – 16) jsou formulovány v národním kurikulu a v něm je DV zahrnuta. Cíle a hlavní obsah DV jsou v kurikulu formulovány spolu s vymezením předmětů, v kterých by měla DV figurovat. Na vyšším středním stupni je DV součástí obecnějších témat o bezpečnosti. Na některých středních školách je možné navštěvovat volitelný kurz vycházející z teoretické části řidičských zkoušek. Tradičně se DV zaměřuje na výuku předpisů. Tento způsob přístupu však studentům neposkytuje dostatečné schopnosti potřebné k bezpečnému jednání v komplexních,
22
interaktivních situacích. Vedle výuky založené na učení předpisů se začal klást důraz také na rozeznávání a vyhýbání se nebezpečným situacím. Výchozím bodem se stala cesta do školy a prostor každodenního pohybu dětí. Ústřední myšlenkou je mapování nebezpečných lokalit (spolupráce studentů, rodičů a učitelů) a zaměření výuky na tyto studentům známá prostředí. Výuka se tak stává konkrétnější a také rodiče jsou více zapojeni do problematiky bezpečnosti pohybu svých dětí. Hlavní odpovědnost za DV mají rodiče, zaměstnanci mateřských škol a učitelé předškolních zařízení a souhrnných škol. Učitelé mají povinnost poskytovat studentům DV. Policie se podílí na DV jako zdroj. Obsah a kvalita účasti policie se v různých krajích liší. V rámci různých tematických akcí a kampaní se na DV podílí i další organizace jako například autoškoly.
2.2.3 Francie Ve Francii existuje osvědčení prvního vzdělávání o bezpečnosti provozu APER, které je povinné a týká se dětí mezi 3 – 11 lety. Při ukončení základní školy má za úkol posoudit znalosti z bezpečnosti provozu. APER se zaměřuje na didaktický kurz, jehož cílem je znalost (výuka pravidel bezpečnosti), návyky (učit se návyky, které napomáhají předvídat nebezpečné situace a zpracovávat informace), chování a přístup (naučit se dodržovat pravidla). S vyšším věkem se tyto tři cíle stále více zaměřují na složitější dopravní situace. Tyto cíle se týkají šesti témat: 1. procházet se, sám či s doprovodem a identifikovat různá dopravní prostředí (chodníky, známé a neznámé dopravní prostředí týkající se dopravního prostoru, nebezpečí a účastníky silničního provozu); 2. chovat se jako spolujezdec, tak abych předešel úrazu; 3. jet na kole, dodržovat pravidla silničního provozu; 4. znát, vybrat si a používat ochranné pomůcky; 5. znát a rozumět pravidlům silničního provozu; 6. poskytnout základní první pomoc. Dopravní výchova není samostatný předmět. Týká se matematiky, fyziky, biologie, občanské nauky, atd. Tímto způsobem je i začleněna do školních osnov od roku 2002. Aby bylo možné zajistit vzdělávání učitelů v oblasti DV dostává každý francouzský učitel výukový dokument; tento dokument navrhuje každé věkové skupině vzdělávací cíle,
23
znalosti a návyky, výukové situace zajišťující dosažení zmíněných cílů, uvedení všech výukových situací do školního programu. Učitelé ohodnotí žáky v závěrečném vysvědčení. Třikrát (v 6, 8 a 10 letech) se hodnotí dopravní způsobilost žáků jako chodců, spolujezdců a cyklistů. Podle návyků, které si žáci osvojí, škola buď udělí, nebo neudělí APER, které se přenese na střední školu.
Další akcí je povinná ASSR 1 (školní osvědčení bezpečnosti provozu) pro 14leté. ASSR 1 hodnotí teoretické vzdělání z pátých tříd druhého stupně. Provádí se pomocí audiovizuálního vybavení. Jedná se o mnohovýběrový test v rozsahu 20 otázek (grafy a schémata). Testuje jejich schopnosti rozpoznat nebezpečí jako chodci, cyklisté, řidiči mopedu a spolujezdci. Žáci musí odpovědět správně alespoň 10 otázek z 20. Testu se mohou zúčastnit, kolikrát to bude nutné. Toto osvědčení je nutné pro BSR (povinný kurz pro řízení mopedů). Třetí povinnou akcí je ASSR 2 pro 15 – 17leté, na stejném principu jako ASSR 1. Osvědčení ASSR 2 je nezbytné pro získání řidičského průkazu ve věku 18 let. Pro ty francouzské teenagery, kteří již nejsou studenty ve věku 16, existuje ASR (osvědčení bezpečnosti provozu). Děti ve věku mezi 3 – 11 lety jsou vyučovány učiteli a různými organizacemi. Ve francouzských městech existují pozice tzv. referentů bezpečnosti provozu. Na školách také působí Sdružení obětí dopravních nehod a místní inspektoři bezpečnosti provozu. Nejdůležitější roli hraje ministerstvo školství a ministerstvo dopravy.
2.2.4 Nizozemí Pojetí DV v Nizozemí vychází z konceptu „celoživotního vzdělávání“. Dopravní výchova je tedy lidem poskytována během celého života, a to ve všech důležitých přechodových momentech účasti na silničním provozu. DV je zaměřena na šest cílových skupin:
1. předškolní výchova (0 – 4 let), 2. základní škola (4 – 12 let), 3. střední škola (12 – 16 let), 4. řidiči – začátečníci (řidiči mopedů, automobilů a motocyklů, 16 – 25 let), 5. držitelé řidičských průkazů (25 – 60 let), 6. starší účastníci dopravního provozu (60 let a starší).
24
Pro každou cílovou skupinu jsou formulovány obecné vzdělávací cíle. Ministerstvo dopravy odpovídá za DV na národní úrovni, jinak je dopravní výchova záležitostí jednotlivých krajů. Za věkové skupiny 4 – 12 let a 12 – 18 let je také odpovědné ministerstvo školství a věd, protože rozhoduje o zařazení DV do celonárodního kurikula. Předškolní výchova není povinná. Tato dopravní výchova je zejména zaměřena na rodiče a vede rodiče k tomu, aby se sami stali dobrým příkladem pro své děti. Základní školy jsou právně zavázány poskytovat svým žákům dopravní výchovu. DV je součástí širších vzdělávacích cílů ZŠ a školy se mohou nezávisle rozhodovat o tom, jakým způsobem budou DV poskytovat a také o její časové dotaci. Výuka je prováděna většinou samotnými učiteli. Některé ZŠ využívají speciálně vyškolených učitelů DV, policejní úředníky či odborníky na dopravu. Realizace DV na středních školách je zcela dobrovolná. DV je integrována do dalších povinných předmětů jako fyzika, chemie apod. V některých případech využívají SŠ na výuku DV instruktory autoškol. Ve čtvrté skupině se rozlišuje skupina mladých řidičů mopedů a skupina mladých řidičů automobilů. Řidiči mopedů jsou povinni absolvovat teoretickou zkoušku, aby mohli obdržet řidičský průkaz na moped. Praktická zkouška se neprovádí, nemusí navštěvovat ani teoretické lekce v autoškole. Řidiči automobilů jsou povinni složit teoretickou i praktickou zkoušku. Je závazně dán obsah zkoušek, nikoli obsah nebo délka výuky řidičů. Pro cílovou skupinu 5. a 6. není účast na dopravní výchově právně závazná. Existují ale různé projekty a programy na dobrovolné bázi. Některé společnosti profesionální řidičů také požadují průběžnou výuku či výcvik jako součást profesní kariéry.
Pro starší řidiče byl např. vytvořen projekt
„Informační služba pro starší občany“, který je zaměřen na poskytování informací o alternativních způsobech dopravy pro starší osoby, které již nemohou řídit. Tyto osoby jsou učeny, jak se mohou pohybovat bezpečným způsobem. Důležitou roli při realizaci dopravní výchovy hraje také řada důležitých organizací jako například střediska zdravotní péče, předškolní zařízení, dopravní policie a Nizozemská organizace bezpečnosti silničního provozu 3VO.
2.2.5 Rakousko V Rakousku je dopravní výchova vyučována jako součást jiných předmětů. V jeslích, mateřských školkách je výuka dobrovolná. Byla povinná jen v letech 1982 – 1992 a to v rozsahu 20 hodin ročně. Na ZŠ a SŠ je vyučována v rámci celé řady předmětů. Na ZŠ je dopravní výchova povinná a má jasně stanoven rozsah a obsah. Rozsah
25
je 10 hodiny ročně pro každý ročník a k tomu ještě v prvních třech ročnících praktická výchova chodců a jak používat veřejnou dopravu (tzv. Standardní program). Tyto akce Standardního programu jsou pořádány policií.
Dále je zde výcvik cyklistiky pro čtvrté
ročníky, který je prováděn policií společně s Červeným křížem. Za střední školy jsou označovány ročníky pro žáky ve věku 11 – 18/19 let. Střední školy mohou dopravní výchovy nabízet jako volitelný předmět pro páté třídy (jízda na kole, týká se zejména hlavního města) a pro 9./10. třídy jako jízda na mopedu a zkouška. Tento výcvik je dotován 40 hodinami ročně, je vyučován učiteli teoreticky i prakticky. Výcvik končí testem a získáním řidičského průkazu na moped. Podle rakouského kurikula se musí dopravní výchova týkat bezpečnosti provozu, společnosti a aspektů životního prostředí. Stěžejní je výuka mobility, která se zaměřuje na účast v provozu s důrazem na životní prostředí.
2.2.6 Velká Británie Ve Velké Británii není dopravní výchova ve školách povinná. Rozsah výuky záleží na zájmech jednotlivých škol a vyučujících. V rámci krajů působí Komisař pro bezpečnost provozu (Road Safety Officer), který má, mimo jiné, na starosti podporu výuky dopravní výchovy ve školách. Materiály pro DV jsou vydávány vládními úřady, krajskými úřady, Královskou společností pro prevenci nehod (RoSPA) a některými dalšími orgány, které se zabývají bezpečností
provozu
na
pozemních
komunikacích.
Materiály
např.
zahrnují
videonahrávky, plakáty, pracovní listy, brožurky, CD, interaktivní webové stránky atd. Dopravní výchova pro žáky ve věku 5 – 11 let probíhá ve formě samostatných projektů, jako témata nebo části projektů v rámci prvouky, společenské a zdravotní výchovy, jako součást konkrétních témat (např. Já, Počasí, Barvy atd.) a také jaké součást hlavních předmětů jako angličtina, matematika či přírodověda. Pro žáky 11 – 16 let je dopravní výchova součástí školních osnov v rámci různých předmětů (např. občanská a společenská výchova, přírodní vědy). V některých krajích jsou pro žáky této věkové skupiny zavedena i výuková divadelní představení, která se třeba věnují alkoholu za volantem, nebezpečnému chování za volantem apod.
Pro studenty ve věku 16 – 18 let
jsou vytvořeny přípravné kurzy pro budoucí řidiče.
26
Mezi typická témata zahrnutá v dopravní výchově například patří používání bezpečnostních pásů, používání ochranných doplňků, viditelnost (nápadnost), bezpečná cesta do školy, určení bezpečných míst pro přecházení aj. Úlohou Komisaře pro bezpečnost provozu je v rámci krajů koordinace dopravní výchovy, vytyčení jejích cílů a úkolů. Zajišťuje různá školení a vzdělávání ve svém kraji. Často jsou komisaři zároveň školiteli, navrhují, hodnotí a zavádějí do praxe různé aktivity. Na děti a mládež také působí ministerstvo dopravy a to prostřednictvím mediálních kampaní.
Komisař nemusí mít žádnou zvláštní kvalifikaci, ale určitá kritéria musí
splňovat.
Existují pro ně také různé průběžné vzdělávací odborné kurzy, které jsou
volitelné a komisaři je absolvují jednou během své činnosti. Na výuce dopravní výchovy se největší měrou podílejí sami učitelé. V některých oblastech jsou využíváni zástupci policie. Podíl na dopravní výchově má i vláda (6 vládních orgánů – např. ministerstvo dopravy, zdravotnictví, vnitra atd.). Úlohou vlády je rozvoj strategie dopravní výchovy, strategie bezpečnosti provozu, financování propagačních kampaní.18
3 Dopravní výchova v našem vzdělávacím systému 3.1 Počátky dopravní výchovy u nás V Praze v roce 1931 bylo lehce zraněno 3263 osob, těžce 1122 osob a 48 lidí na silnicích hlavního města zemřelo, ať jako řidiči, spolujezdci či chodci. Tato skutečnost byla v září 1932 podnětem k uspořádání „týdne bezpečnosti“ v Praze. Proto, aby veřejnost byla seznámena v co největším měřítku, byl týden obohacen o výstavy, které se v té době těšily obrovské popularitě. Dopravní výchovou se zabývala expozice Autoklubu republiky Československé. V expozici byl prezentován bohatý materiál, jehož cílem bylo zvýšit povědomí o bezpečnosti na silnicích včetně ukázky všech druhů výstražných značek. Na „Výstavě dopravní bezpečnosti“, která byla otevřena o tři roky později, bylo předvedeno, jak byla v uplynulém období uskutečňována dopravní výchova dětí a mládeže na školách a v kurzech (tzv. hodinkách bezpečnosti) přímo v budově Autoklubu, kde mimo jiné v roce 1935 F. A. Elstner poprvé použil termín dopravní výchova. V Praze bylo
_____________________________ 18
www.dopravnialarm.cz/media/file/dopravni-vychova-v-zahranici.pdf
27
proškoleno patnáct tisíc dětí ze třinácti obecných škol, v ostatních městech potom dvacet tisíc. Pro venkov byly tyto „hodinky“ také vysílány rozhlasem pro školy. Postupující snahy školství o bezpečnost mládeže v dopravním prostředí je dobře patrná i z „Podrobných učebních osnov obecných škol pražských“ pro 1. až 5. ročník z roku 1934. V první a druhé třídě byly prvky dopravní výchovy soustředěny do obsahu prvouky, ve třetí třídě do vlastivědy, ve čtvrté třídě do občanské nauky a kreslení. V letech 1969 – 2004 vydala domácí nakladatelství přes 70 výukových materiálů pro mateřské a základní školy. Ve většině případů šlo o dopravní výchovy, pracovní listy a sešity, hry a prvouky. Nejstarším vydaným materiálem, který se používal ještě v roce 2005, byla Metodika dopravní výchovy v předškolním věku. Přes slibný začátek dopravní výchovy v českých zemích došlo bohužel po roce 1989 k jejímu útlumu. Za zlepšení v oblasti dopravní výchovy lze považovat změnu v systému školství – Rámcový vzdělávací program, který umožňuje její začlenění do vzdělávacích oblastí.19
3.2 Současný stav dopravní výchovy Dopravní výchova je od roku 2013 součástí Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání (RVP ZV). Téma bezpečnosti v silničním provozu se stalo nedílnou součástí základního vzdělávání, tedy povinné školní docházky. Je považováno za nezbytnou součást výchovně vzdělávacího procesu především z důvodu zvýšení bezpečnosti a snížení počtu dopravních nehod a jejich následků. S problematikou bezpečnosti silničního provozu se setkávají už děti předškolního věku v mateřských školách, ale také mládež na školách vyšších stupňů. Dopravní výchova je též nástrojem Ministerstva dopravy (resp. BESIP) pro zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Právě spoluprací Ministerstva dopravy ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy došlo k prohloubenému zařazení dopravní výchovy do RVP ZV. Od školního roku 2013/2014 povinně vstupuje prostřednictvím školních vzdělávacích programů (ŠVP) do výuky na všech základních školách v ČR, a to na prvním i druhém stupni. BESIP také připravil i výukové materiály pro mateřské a střední školy. Dopravní výchova zatím není samostatným předmětem na základních školách, ale prolíná se současnými předměty. Téma bezpečnosti a ohleduplnosti v silničním provozu je zahrnuto v prvním i druhém stupni vzdělávání na základních školách. Dopravní výchovu _________________________________ 19
www.ped.muni.cz/z21/knihy/2009/32/32/texty/provalilova.pdf
28
mohou školy zařadit, v souladu se svými školními vzdělávacími programy, do různých předmětů, jako např. prvouky, nauky o světě, výchovy ke zdraví, rodinné výchovy atd. Jsou zde zařazena všechna témata, a to včetně etické stránky této problematiky. Součástí výuky dopravní výchovy je i praktická část, která je ve většině případů realizovaná formou výuky na dopravním hřišti. Dopravní výchova vysvětluje bezpečné a ohleduplné chování v silničním provozu z pohledu všech jeho účastníků – chodce, cyklisty, řidiče motorového vozidla, cestujícího dopravními prostředky (vč. hromadné dopravy). Prostřednictvím dopravní výchovy by děti měly získat schopnosti obezřetného a sebejistého chování v silničním provozu, měly by si uvědomit, že je nutné znát pravidla provozu na pozemních komunikacích a že je nutné je dodržovat. Dopravní výchova tedy má svou část výchovnou a naukovou. Nauková část zahrnuje výběr pravidel provozu na pozemních komunikacích s ohledem na věkovou specifikaci dětí včetně dalších souvisejících poznatků, které mají vést k tomu, aby děti byly schopné pochopit vznikající situace, správně na ně zareagovat a umět také určité krizové situace předvídat. Pochopitelně sem patří i praktický výcvik. Výchovná část má vlastně za cíl vypěstovat u dětí návyky dodržování etických norem chování vůbec, a tedy i chování v dopravě, ať už jako její pasivní či aktivní účastník. Důraz v dopravní výchově se také klade na pravidla bezpečné jízdy autem z pohledu spolujezdce, vysvětluje použití zádržných systémů – autosedačky, bezpečnostních pásů. Seznamuje vhodnou cestou s povinnostmi řidiče (chodce), které plynou z platné legislativy ČR. Snaží se upozorňovat na možná nebezpečí, ať už při jízdě na kole nebo při chůzi. Dopravní výchova je tedy přípravou dětí na bezpečný pohyb v silničním provozu, ale také přípravou na jejich budoucí roli řidičů motorových vozidel. V této oblasti obzvláště platí pořekadlo, že „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“. Dítě by už od útlého věku mělo vědět, jak je důležité pravidla a zásady bezpečného chování dodržovat, být ke všem účastníkům v dopravě ohleduplný a toto své chování považovat za normální, samozřejmé. Dopravní výchova jako součást vzdělávání každého jednotlivce je proces dlouhodobý a měl by to být i proces nepřetržitý.20
_____________________________ 20
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopravni_vychova www.ibesip.cz/cz/dopravni-vychova www.amavet.org/sites/default/files/dokumenty/dopravka/11.pdf
29
3.3 Rámcový vzdělávací program Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň představuje Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (RVP). Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek a rámcové programy pak vymezují závazné „rámce“ pro jednotlivé etapy vzdělávání (předškolní, základní a střední). Školní úroveň je zastoupena školními vzdělávacími programy (ŠVP), podle kterých se uskutečňuje výuka na jednotlivých školách. Rámcové vzdělávací programy vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě. RVP vycházejí z koncepce celoživotního učení, formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání a podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) navazuje svým pojetím a obsahem na Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) a je východiskem pro koncepci rámcových vzdělávacích programů pro střední vzdělávání. Vymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání žáků, včetně vzdělávání v odpovídajících ročnících víceletých středních škol. Specifikuje úroveň klíčových kompetencí, které by měli žáci dosáhnout na konci základního vzdělávání. Vymezuje také vzdělávací obsah – očekávané výstupy a učivo. Umožňuje modifikaci vzdělávacího obsahu pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. RVP ZV je otevřený dokument, který může být v určitých časových etapách inovován podle toh, jak se mění potřeby společnosti, zkušenosti učitelů se ŠVP i podle měnících se potřeb a zájmů žáků. RVP je orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí: jazyk a jazyková komunikace; matematika a její aplikace; informační a komunikační technologie; člověk a jeho svět; člověk a příroda; umění a kultura;
30
člověk a zdraví; člověk a svět práce. Významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání jsou také okruhy, které reprezentují současné problémy světa. Tyto okruhy jsou označovány jako „průřezová témata“ a mají formovat zejména postoje a hodnoty žáků. Průřezová témata jsou ideální pro skupinovou práci mezi žáky. Prolínají se do vzdělávacích oblastí a stávají se náměty pro tvorbu projektů žáků. V etapě základního vzdělávání jsou definována tato průřezová témata – multikulturní výchova, mediální výchova, environmentální výchova aj. 21 Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Osvojování klíčových kompetencí je proces dlouhodobý a složitý, který má svůj počátek v předškolním vzdělávání, pokračuje v základním a středním vzdělávání a postupně se dotváří v dalším průběhu života. Klíčové kompetence se různými způsoby prolínají. Lze je získat vždy jen jako výsledek celkového procesu vzdělávání. Proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány:
kompetence k učení (posiluje pozitivní vztah k učení, učí žáky vyhledávat a třídit informace, plánovat a organizovat své činnosti atd.);
kompetence k řešení problémů (vede žáky k rozpoznání a pochopení problému, přemýšlení o příčinách, k samostatnému řešení problémů, k logickému myšlení atd.);
kompetence komunikativní (učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory, naslouchat druhým, využívat různé informační a komunikační prostředky a technologie atd.);
________________________________ 21 http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=6443 http://cs.wikipedia.org – Rámcový vzdělávací program
31
kompetence sociální a personální (učí týmové a efektivní spolupráci, ohleduplnosti a úctě při jednání s druhými lidmi, vede žáky ke zdravé sebedůvěře a sebeúctě atd.);
kompetence občanské (učí respektovat přesvědčení druhých lidí, empatii, vede k respektování tradic a kulturního dědictví, zodpovědnému chování v krizových situacích atd.)
kompetence pracovní (vede k dodržování pravidel, plnění povinností, k ochraně zdraví, k využívání získaných znalostí a dovedností atd.).22
3.4 Implementace dopravní výchovy do učiva 1. stupně ZŠ V této kapitole jsem čerpala informace z dokumentů Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (autorky I. Čumová, P. Dlabková, M. Kalvodová) a z článků metodického portálu RVP. 23 1. ročník Cílem výuky v daném ročníku by mělo být seznámit žáky se základními pravidly bezpečnosti v silničním provozu, položit základ pro pochopení bezpečného a ohleduplného chování, poznat nejbližší okolí s ohledem na bezpečnost silničního provozu. Učivo by mělo být zaměřeno na tuto problematiku:
seznámení se základními pojmy v silničním provozu – chodník, obrubník, zábradlí, silnice, přechod pro chodce),
kdo je účastník silničního provozu,
bezpečná cesta do školy vč. konkrétních situací,
chůze po chodníku, stezce pro chodce,
bezpečné přecházení vozovky na přehledném úseku, přechodu pro chodce, nadchodu a podchodu,
význam světelných signálů pro chodce,
_____________________________ 22 23
http://cs.wikipedia.org – Klíčové kompetence www.vychovakezdravi.cz/download/file/PdF-Mu-Brno.pdf www.vychovakezdravi.cz/download/file/PdF-Mu-Brno-2.pdf www.vychovakezdravi.cz/download/file/PdF-Mu-Brno-3.pdf http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/16447/PODKLADY-K-VYUCE-TEMAT-DOPRAVNI-VYCHOVY-VZAKLADNICH-SKOLACH.html/
32
schopnost rozeznat nebezpečná místa pro přecházení vozovky,
zásada Vidět a být viděn (reflexní materiály),
nutnost užívání cyklistické přilby,
bezpečné chování v automobilu – autosedačky a bezpečnostní pásy,
bezpečná místa pro hry, sáňkování atd.
2. ročník Cílem výuky daného ročníku by mělo být vést žáky k pochopení nutnosti bezpečného a ohleduplného chování, k uvědomování si rizik a nebezpečí v silničním provozu. Učivo by mělo být zaměřeno na tuto problematiku: chůze po silnici (základní pravidla, krajnice a její nástrahy), nebezpečná místa pro chůzi po silnici, chůze přes železniční přejezd bez závor i se závorami, nebezpečí, která hrozí chodcům za snížené viditelnosti, bezpečné překonání silnice po přechodu, bez přechodu, po přechodu se světelnými signály,
druhy hromadné dopravy, cesta hromadnými dopravními prostředky,
bezpečné chování v hromadné dopravě (nastupování, vystupování, chování při jízdě, chování na zastávce),
způsoby pomoci starším a nemocným lidem v prostředcích hromadné dopravy, zásada Vidět a být viděn (užívání reflexních materiálů), zásady bezpečného chování při jízdě v automobilu – zádržné systémy, zásady kázně a ohleduplnosti k ostatním účastníkům silničního provozu (nepřekážet, neomezovat, neohrožovat ostatní), značky pro chodce (stezka pro chodce, zákaz vstupu, chodník uzavřen), základní pravidla na chodníku a stezkách (co a kdo kam smí a nesmí), vhodná a nevhodná místa ke hře, tak aby dítě rozlišovalo a zejména používalo bezpečná místa pro hru, bezpečná cesta do školy (pravidla bezpečné cesty do školy, konkrétní situace a nebezpečí) a zvládnutí modelové situace „sám domů“,
33
zásada Poslouchej, dívej se, přemýšlej (vnímání všemi smysly a chápání souvislostí). 3. ročník Cílem výuky daného ročníku by mělo být rozvíjet schopnost uvědomovat si rizika a nebezpečí v silničním provozu, vnímat okolní dění všemi smysly a učit se vyvozovat správné závěry pro bezpečné chování, uvědomovat si ostatní účastníky provozu, zejména v roli chodce. Učivo by mělo být zaměřeno na tuto problematiku: na čem se ještě jezdí – koloběžka, in-line brusle, skateboard (nutnost nošení přilby a chráničů), doplnění zásad správného chování chodce: pravidla chůze po chodníku – co se smí a nesmí, kam je chodcům vstup zakázán, kdo je chodec (brusle, koloběžky), nebezpečné chování a vztahy mezi účastníky na stezkách, značky), doplnění pravidel správného chování při chůzi po silnici: pravidla pro jednotlivce a skupiny, zásada Vidět a být viděn – reflexní doplňky, nebezpečí na silnici (vozidla s předností v jízdě, tramvaj), značky, hřiště a cesta na něj, obytná zóna a její pravidla, zásady bezpečného chování při jízdě v automobilu – zádržné systémy, nástup a výstup z vozidla, pravidla chování na parkovišti, odpovídající místo k sezení, pravidla chování mezi cestujícími v autě , světelné signály a pokyny policisty v silničním provozu, způsob přivolání první pomoci při dopravní nehodě, ošetření drobných poranění, upevnění zásady Poslouchej, dívej se, přemýšlej (posouzení konkrétní situace, včasné vyvození bezpečného chování, nalezení správného řešení). 4. ročník Cílem výuky daného ročníku by mělo být, aby žák byl zodpovědný za svoje chování, uvědomoval si rizika a vztahy mezi všemi účastníky silničního provozu, dokázal hledat řešení krizových situací a to zejména v roli cyklisty, vnímal všemi smysly, dokázal zhodnotit a zpracovat získané informace a vyvodit z nich správné závěry pro bezpečnou cestu.
34
Učivo by mělo být zaměřeno na tuto problematiku: upevňovat zásady správného chování chodce a cyklisty, výuka a výcvik pravidel silničního provozu pro cyklistu (vyjíždění do silnice, jízda u pravého okraje, zastavení, vyhýbání se, předjíždění, odbočování, jízda přes křižovatku, vedení kola, jízda za snížené viditelnosti, přecházení s kolem bez přechodu a po přechodu atd.), dopravní značky, druhy křižovatek, kruhový objezd (zásady přednosti v jízdě), povinná a doporučená výbava jízdního kola a cyklisty (přilba, její funkce a použití, reflexní doplňky a ostatní doplňky pro bezpečnou jízdu), odpovědnost cyklisty a vztahy mezi účastníky silničního provozu, způsob jízdy ve skupině, plánování trasy a výbava na cestu, cyklista v dopravních prostředcích, místa pro jízdu na kole (stezka pro cyklisty, obytná zóna), zásady správného chování v krizové situaci (možnosti krizových situací, jejich řešení, důležitá spojení). 5. ročník Cílem výuky daného ročníku je upevňovat a rozvíjet získané vědomosti, dovednosti a návyky účastníka silničního provozu – chodce i cyklisty, poznávat vztahy mezi všemi účastníky, uvědomovat si je, učit se bezpečnému chování i v krizových situacích, seznámit se s první předlékařskou pomocí. Učivo by mělo být zaměřeno na tuto problematiku: shrnutí pravidel bezpečného a ohleduplného chování na chodníku, shrnutí základních pravidel bezpečnosti při cestování dopravními prostředky, shrnutí základních pravidel překonání silnice ve městě i mimo něj, shrnutí pravidel bezpečného a ohleduplného chování při pohybu na silnici, pravidla chůze po silnici pro skupiny i jednotlivce, pravidla pohybu za snížené viditelnosti a zhoršených podmínek, základní pravidla bezpečné jízdy na silnici (bezpečné manévry cyklisty na silnici), pravidla jízdy za snížené viditelnosti, technika jízdy, pravidla jízdy po stezkách a mimo silnici, pravidla pro bezpečné překonání křižovatky, odpovědnost cyklisty, potřeba správné výbavy jízdního kola a cyklisty,
35
vztahy mezi účastníky silničního provozu (cyklista, chodec, cestující dopravními prostředky), druhy volnočasových aktivit souvisejících se silničním provozem a dodržování pravidel (vhodné a nevhodné lokality k uskutečnění aktivit), pravidla bezpečnosti při jízdě autem (zádržné systémy), zásady bezpečného chování v době volna a cestování (dle specifika lokality bydliště a obce pro trávení dnů volna), krizové situace (možnosti, jejich řešení, důležitá spojení), dopravní značky (odpovídající značky pro jednotlivé celky).
3.5 Prvky dopravní výchovy v různých předmětech Dopravní výchova bývá na základních školách nejčastěji zařazována do předmětu prvouka, případně přírodověda. Ale dá se uplatnit i v dalších výukových předmětech. Možnosti uplatnění, které jsem shromáždila z materiálů Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jsou uvedeny níže.24 Dopravní výchova a český jazyk
pojmenování různých dopravních prostředků, dopravních značek, různých situací v dopravě (slova nadřazená, podřazená, slova podobného významu)
ústní vyprávění o cestě do školy, o pravidlech silničního provozu, o nebezpečí, o rozdílech mezi dopravou ve městě a na venkově, jak by mohl vypadat dopravní prostředek budoucnosti atd.
různá mluvní cvičení na témata jako Koho a co můžu vidět na silnici? Jak přecházím vozovku? Na co musím dávat pozor? Jaké jsou vztahy mezi účastníky silničního provozu?
četba krátkých textů s dopravní tématikou
vymýšlení různých hádanek, např. místo na vozovce, kde bys měl přecházet apod.
tajenky s dopravní tématikou, opis textu
__________________________ 24
www.vychovakezdravi.cz/download/file/PdF-Mu-Brno.pdf www.vychovakezdravi.cz/download/file/PdF-Mu-Brno-2.pdf www.vychovakezdravi.cz/download/file/PdF-Mu-Brno-3.pdf
36
slohová cvičení – např. popis cesty do školy, popis dopravního prostředku, údržba kola, úvaha na téma nebezpečí, které nás může potkat na silnici apod.
tvorba vět na obrázky s dopravní tématikou, vyhledávání slabik ve slovech týkajících se dopravní tématiky, počet slov ve větě, tvorba slov z oblasti dopravy na dané písmeno, řazení dopravních prostředků dle abeced apod. práce s texty s dopravní tématikou – tvorba vět rozkazovacích, tázacích, přacích, skladba vět, vyhledání podstatných jmen, která se vztahují k dopravě a určení pádu, čísla, rodu a vzoru, určování slovních druhů apod. vytvoření pozvánky na dopravní soutěž referát Dopravní výchova a matematika práce s dopravními značkami – určení geometrického tvaru, doplnění barev vč. vysvětlení významu značky, pravidel výpočet obvodu, obsahu geometrických tvarů dopravních značek rýsovaní dopravních značek sestavovaní obrázků s dopravní tématikou – rozstříhané puzzle řešení příkladů a tajenek – např. žáci dostanou nedokončené věty, které mají doplnit, správnost si ověří vypočítáním příkladů, přičemž každý výsledek má přiřazeno jedno písmeno, které je obsažené v odpovědi tajenky slovní úlohy, logické úlohy s dopravní tématikou určit počet dopravních prostředků na obrázku, vybarvení dopravních prostředků podle zadaného pořadí tabulky a grafy (např. statistiky dopravních nehod) odhady a měření vzdáleností Dopravní výchova a prvouka/přírodověda: popsat cestu do školy, najít místa, která jsou nebezpečná z hlediska dopravní situace a pokusí se najít bezpečnější variantu (plán obce a zakreslení cesty do školy, vyznačení křižovatek, nebezpečných úseků, zakreslení dopravních značek) domalovávání, vybarvování, poznávání dopravních značek naše tělo a zdraví
37
přivolání pomoci v případě nehody – druhy pomoci a čísla tísňového volání, poskytnutí první pomoci, dramatizace konkrétní situace (jak se chovat při dopravní nehodě apod.) procházka městem a určování pravidel pro chůzi po chodníku, po silnici, pro přecházení, význam světelné signalizace na křižovatkách atd. druhy dopravních prostředků (známých i méně známých), druhy komunikací a pohyb po nich audionahrávky (zvuky různých dopravních prostředků), videonahrávky různých dopravních situací – křižovatky, nebezpečí skryté na vozovkách atd. bezpečné cestování (zádržné systémy), bezpečná místa pro hraní, reflexní materiály a vhodné oblečení orientace v prostoru lidé kolem nás a ohleduplnost v silničním provozu Dopravní výchova a vlastivěda: práce s mapou – značení pozemních komunikací, hledání různých druhů komunikací (dálnice, přejezdy, mosty…), měření vzdálenosti, hledání trasy výletu apod. historie dopravy, dopravních značek, vývoj dopravních prostředků, komunikací vliv dopravy na krajinu a životní prostředí doprava v ČR, Evropě a ve světě cestovní ruch, hraniční přechody Dopravní výchova a cizí jazyk: názvy dopravních prostředků, účastníků silničního provozu cesta do školy, po městě pokyny – doleva, doprava, rovně, přes silnici, odbočit, okolo atd. Dopravní výchova a výtvarná výchova: kresba plánku cesty do školy, kola, dopravních prostředků, dopravních značek, dopravní prostředek budoucnosti, různých dopravních situací atd. výroba plakátů, koláží s dopravní tématikou
38
výroba dopravních prostředků, značek z různých materiálů návrh a výroba neobvyklého dopravního prostředku, celoročního kalendáře s dopravní tématikou, výroba pexesa atd. dokreslování Dopravní výchova a pracovní činnosti: různé stavebnice a skládání různých dopravních prostředků (podstatné jsou i hlavní znaky vozidel IZS) nácvik ošetření drobných poranění dřevo, modelína, karton, papír - výroba dopravních značek, dopravních prostředků, křižovatek, semaforu, policisty (pravidla řízení dopravy policistou), cyklistické přilby apod. pojmenování částí kola, jednoduché opravy, údržba kola exkurze do autoškoly, autodílny Dopravní výchova a hudební výchova: zvuky dopravních prostředků, dopravních situací – troubení, srážka, předjíždění vozidla písně s dopravní tématikou vymýšlení textu s dopravní tématikou na nějakou známou melodii hudební hádanky na daný signál, zvuk vykonat předem určený pohyb (např. na zatroubení zvednout ruku apod.) Dopravní výchova a tělesná výchova: nácvik pohybu vozidel a chodců po komunikacích, pohyb po křižovatkách (bez označení, řízené semaforem, policistou), přecházení pravolevá a prostorová orientace (hry) hry zaměřené na rozvoj pozornosti, postřehu, rovnováhy, obratnosti, s dopravní tématikou nebezpečné situace – např. hra „honička aut“ výcvik jízdy na kole na dopravním hřišti
39
vycházky a hry v přírodě účast v dopravní soutěži Dopravní výchova a informatika: internet – vyhledávání informací o dopravě, dopravních prostředcích, sledování stránek BESIP práce s programy zaměřenými na dopravní výchovu testy zaměřené na pravidla silničního provozu pro chodce a cyklisty
3.6 Metody a formy výuky dopravní výchovy Při uplatnění prvků dopravní výchovy v různých předmětech je také zapotřebí brát v potaz věková specifika žáků, specifika třídy, lokality, vnější podmínky výchovně vzdělávacího procesu apod. Dle těchto kritérií by měl pedagog zvolit správné formy a metody výuky.
V neposlední řadě vše také závisí na schopnostech, možnostech
a zkušenostech pedagoga. K využití metod lze přistupovat z mnoha hledisek. Například mezi metody z hlediska poznání lze zařadit metody slovní (popis, vysvětlování, diskuze, rozhovor, práce s textem atd.), metody názorně demonstrační (pozorování, předvádění, pokusy, projekce atd.) a metody dovednostně praktické (pohybové dovednosti, pracovní činnosti, grafické a výtvarné činnosti). Velmi důležitá je kombinace metod. 1. ročník V tomto ročníku je důležité nezabývat se tématem dlouho, ale často, důležitá je názornost a praktická cvičení, dobré je využít prolínajícího tématu „Cesta do školy“. Mezi doporučené metody a formy práce patří například formy zážitkové pedagogiky, dramatizace, didaktické hry, vystřihování, doplňování, praktická cvičení, kombinace pohybových aktivit s výukou. Určitě není vhodná celohodinová práce na jedno téma či automatické činnosti jako dokreslování a vybarvování obrázků. 2. ročník I zde je důležité nezabývat se tématy dlouho, ale často. Důležité je věnovat také prostor praktickým ukázkám bezpečného chování. Kromě prolínajícího tématu „Cesta do školy“ je vhodné užít i téma „Poslouchej, dívej se, přemýšlej“ a toto téma uskutečňovat
40
formou her. Mezi doporučené metody a formy práce patří formy zážitkové pedagogiky, didaktické hry, dramatizace, krátké literární celky, sociální hry, techniky pracovního vyučování, používá pracovních učebnic a listů, praktická cvičení apod. 3. ročník V tomto ročníku se lze tématy zabývat již delší dobu. Žáci jsou schopni již přijmout i delší vzdělávací celek. Vhodné je doplnit výuku dopravní výchovy návštěvou dětského dopravního hřiště. Důležité je do výchovně vzdělávacího procesu pravidelně zařazovat práci s výukovými objekty (pracovní učebnice, pracovní listy) a využívat prolínajícího tématu. Možné je také zařazovat činnosti i v průběhu mimoškolních aktivit, škol v přírodě a podobně. Přínosné je také zapojit i domácí činnosti žáků, samostatné malé projekty, spolupráci s ostatními ročníky např. v rámci školní soutěže.
Mezi doporučené formy
a metody práce opět patří formy zážitkové pedagogiky, didaktické hry, dramatizace, vyprávění, popis a jiné literární útvary, sociální hry, zařazení i celohodinové práce na jedno téma, vytváření menších projektů, skupinová a meziročníková práce, práce s pracovními materiály BESIP, návštěva dětského dopravního hřiště. 4. ročník V tomto ročníku lze každé téma rozvinout a věnovat mu delší časový úsek. Opět je vhodné doplnit výuku i praktickou stránkou a to návštěvou dětského dopravního hřiště. Samozřejmě po návštěvě hřiště je důležité zhodnotit, vše se co žáci na hřišti naučili, dozvěděli. Praktické dovednosti mohou být prezentovány také například školní soutěží na téma „Správný cyklista“. V tomto ročníku je důležité důkladně propojit téma s etikou. Zejména zdůraznit důležitost vztahů mezi účastníky silničního provozu, formulovat etické normy chování, podporovat prosociální chování, myšlení a formy sounáležitosti. Stejně jako v ostatních ročnících je nezbytné využít prolínajícího tématu, zařazovat činnosti i v průběhu mimoškolních aktivit, škol v přírodě a projektových týdnů a využít také možnosti pozvat na návštěvu odborníky. Atraktivní je zařazení tématu do práce s informačními a komunikačními technologiemi. Mezi doporučené formy a metody práce patří všechny metody a formy práce z předchozích ročníků, dále je možné výuku obohatit o vytváření a řešení modelových situací, zapojení techniky (fotografování, práce s internetem apod.), návštěvu odborníka z řad policie, dopravního experta či záchranáře. Nutná je návštěva dětského dopravního hřiště, aby se ověřily získané znalosti v praxi.
41
Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se dal vytvořit samostatný předmět pro výuku dopravní výchovy či možnost otevřít zájmový kroužek, který by byl spojený s dopravní výchovou. 5. ročník V pátém ročníku by již žáci měli být schopni orientovat se v silničním provozu jako chodci i jako cyklisté. V tomto školním roce by mělo dojít k zopakování a upevnění znalostí a dovedností a prohloubení propojení s praxí. Vhodné jsou všechny formy, které podporují praktická cvičení a zkoušku chování v praxi. Důležité je vytvářet modelové situace a na základě nich vyvozovat závěry. Tuto činnost lze zařazovat prakticky do celého výchovně vzdělávacího procesu a většiny předmětů. Stejně jako v předchozích ročnících je zapotřebí využít dětského dopravního hřiště a školních i mimoškolních aktivit. V projektových týdnech je dobré věnovat čas tvorbě projektů na základě získaných vědomostí a teoretických znalostí, ale zejména na základě praktických dovedností a také se zaměřit na etickou stránku tématu. Opět se dají uspořádat různé školní soutěže a zajímavé pro žáky je propojení tématu s výpočetní a záznamovou technikou (fotoaparát, videokamera, počítač atd.). Mezi doporučené formy a metody práce patří již výše zmiňované metody.25
4 BESIP BESIP je zkratka pro bezpečnost silničního provozu. Poprvé se tato zkratka objevila v názvu sekretariátu Rady vlády pro bezpečnost silničního provozu, který vznikl z Vládního výboru pro bezpečnost silničního provozu, ustaveného roku 1967. V 70. letech nesly zkratku a ustálené logo BESIP mnohé osvětové aktivity v oblasti dopravní výchovy. V roce 1999 byl dosavadní sekretariát BESIP přeměněn v oddělení Ministerstva vnitra ČR. V roce 2000 byla v souvislosti se zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tato agenda převedena pod Ministerstvo dopravy a spojů ČR, v roce 2003 přejmenovaného na Ministerstvo dopravy ČR. Útvar BESIP se zabývá metodikou dopravní výchovy dětí ve školách, ale i preventivními dopravně bezpečnostními kampaněmi zaměřenými na všechny kategorie účastníků provozu na pozemních komunikacích. Zúčastňuje se celé řady projektů
_______________________________ 25
http://clanky.rvp.cz
42
(např. televizní spoty ČT2 – STOP rady řidičům, BESIP Team „přímo na ulici“, bezpečnost na železničních přejezdech atd.) a podílí se na správě několika webových prezentací (Nadace BESIP, BESIP infoservis).26 BESIP je také garantem realizace a plnění Národní strategie bezpečnosti silničního provozu pro období 2011 – 2020, která si stanovila, že sníží počet usmrcených osob v silničním provozu do roku 2020 na úroveň průměru států evropské unie a sníží počet těžce zraněných osob o 40 % oproti roku 2009. Aktivně se podílí na tvorbě národního programu „Zdraví 21“ a „Národního akčního plánu prevence dětských úrazů“. Dále se aktivně zapojuje do mezinárodní spolupráce. V poslední době také úzce spolupracuje se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v oblasti prevence dopravních úrazů dětí a adolescentů. 27 BESIP byl a je téměř výhradním autorem všech publikací pro dopravní výchovu dětí předškolního věku a žáků základních škol. Ve 14 krajích ČR jsou krajští koordinátoři BESIP, kteří zastupují zájmy samostatného oddělení BESIP Ministerstva dopravy. Hlavní náplní práce těchto pracovníků je vytváření podmínek pro práci krajských iniciativ a iniciativ obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Organizují celostátně vyhlášené akce a programy, koordinují další aktivity podle místních podmínek jednotlivých regionů. Spolupracují s krajskými úřady, obecními úřady, Policií ČR, městskou policií a dalšími subjekty, kteří mohou bezpečnost silničního provozu daného regionu ovlivnit. Zabezpečují ve spolupráci s jednotlivými dětskými dopravními hřišti a se základními školami provádění dopravní výchovy dle metodiky Ministerstva dopravy. Spolupracují také na mediálních kampaních a s regionálními médii.28
4.1 BESIP Nadace Účelem nadace je všestranně působit směrem ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu, zejména prostřednictvím výchovy a vzdělávání, podporou výzkumu a vývoje v oblastech souvisejících s bezpečností silničního provozu a podporou zavádění progresivních poznatků organizačních i technických do praxe.
_____________________________ 26
http://cs.wikipedia.org/wiki/BESIP www.ibesip.cz/cz/besip/o-besip/kdo-jsme 28 www.ibesip.cz/cz/besip/besip-v-krajich/krajsti-koordinatori-besip 27
43
Mezi činnosti nadace, kterou jsou zaměřeny tak, aby vedly k dosažení účelu nadace, patří:
snižování úmrtnosti v důsledku provozu na pozemních komunikacích;
zvýšení ochrany nejvíce zranitelných účastníků silničního provozu;
sociální a dopravní vzdělávání veřejnosti se zvláštním zaměřením na mládež;
vzdělávací, výchovné a preventivní působení ke snižování nehodovosti pod vlivem alkoholu a omamných a návykových látek;
dopravní zklidňování zejména v obcích. Nadace BESIP je také signatářem Evropské charty bezpečnosti silničního provozu.
K této chartě se připojila dne 30. dubna 2009.29
4.2 BESIP Team Jedná se o dlouholetý projekt oddělení BESIP Ministerstva dopravy, který si klade za cíl oslovit veřejnost přímo na ulici a předávat tak nejpřirozenější formou cenné informace z oblasti bezpečnosti silničního provozu. Dále si klade za cíl pozitivně působit na cílovou skupinu a motivovat ji ke zvýšení zájmu o problematiku bezpečnosti silničního provozu, ovlivňovat její chování v silničním provozu a tím přispívat ke snížení počtu dopravních nehod a jejich následků. Program a prezentace jsou interaktivní. Návštěvník má možnost si věci osobně vyzkoušet, odnese si nějaký zážitek, včetně odborných informací, které mu poskytuje odborně proškolený personál v jednotlivých oblastech bezpečnosti silničního provozu. Návštěvníci si například mohou vyzkoušet jízdu automobilem nebo na motocyklu bez rizika zranění a to prostřednictvím interaktivního simulátoru. Na zcela odlišném simulátoru jsou návštěvníci na vlastní kůži podrobeni praktickému experimentu, který přesvědčí snad každého o nutnosti používání bezpečnostních pásů ve vozidle. Děti mohou na připravených kolech nebo odrážedlech (určených nejmenším dětem) projet překážkovou dráhu, na které si prověří svou jízdní zručnost nebo mohou využít mobilního dětského dopravního hřiště, kde si v praxi mohou vyzkoušet znalost dopravních předpisů pod odborným dohledem. Velice atraktivní částí programu jsou tzv. „alkoholové brýle“ které věrně navozují pocit opilosti a každý si tak může ověřit, čeho všeho je člověk (ne)schopný pod vlivem alkoholu.
_______________________________________ 29
www.nadacebesip.cz/news/388/ucel-nadace.html
44
Expozici doplňuje funkční výstava dětských zádržných systémů, kde je možné se informovat o správném výběru dětské autosedačky a zejména jejího správného používání. Pro děti jsou připraveny zajímavé hry, soutěže a kvízy samozřejmě s drobnou odměnou.30
4.3 Dětská dopravní hřiště Dětské dopravní hřiště (DDH) lze definovat jako plochu, která je určena k dopravní výchově dětí. Je na ní umístěna zmenšená modelová síť ulic, silnic a chodníků s různými dopravními značkami a dopravními zařízeními, například světelnými semafory. DDH se používají zejména k praktickému výcviku v rámci dopravní výchovy na škole, ale některá dopravní hřiště jsou přístupná veřejnosti i individuálně. Dopravní hřiště byla v Československu budována od počátku 80. let 20. století.
V
České republice byl systém dopravní výchovy s jejich využitím nadále průběžně rozvíjen. Provozovateli dětských dopravních hřišť mohou být základní a mateřské školy, autoškoly, domy dětí a mládeže a střediska volného času, AMK (Automotoklub), obce, Česká i městské policie i další subjekty včetně soukromých. Standardy dopravního vzdělávání počítají s tím, že základy pravidel silničního provozu by si dítě mělo osvojit nejpozději do 10 let věku, odkdy smí samostatně jezdit po pozemních komunikacích na jízdním kole. V rámci programu připraveného Ministerstvem dopravy ČR probíhá zpravidla ve čtvrtých třídách základních škol systematický výcvik jízdy na kole.31 Vzhledem k tomu, že působnost jednotlivých DDH, způsob teoretické výuky a praktického výcviku jsou rozdílné a závisí na různých provozovatelích, na personálním obsazení, ale i na finančních možnostech, je vydáván tématický plán dopravní výchovy pro žáky 4. ročníků, který stanovuje minimální obsah teoretické výuky a praktického výcviku (v rozsahu 5 hodin systematické výuky na DDH) včetně přezkoušení znalostí pro získání „Průkazu cyklisty“.32
_____________________________ 30
http://www.ibesip.cz/cz/besip/besip-v-krajich/besip-team http://cs.wikipedia.org – Dopravní hřiště 32 www.ibesip.cz/data/web/soubory/dopravni-vychova/hriste/Tematicky-plan.pdf 31
45
Provoz dětských dopravních hřišť v roce 2012
Kraj
Počet dětských dopravních hřišť
Praha
10
Středočeský
23
Jihočeský
20
Plzeňský
9
Karlovarský
6
Ústecký
8
Liberecký Vysočina
11
Královéhradecký Jihomoravský
10
Pardubický
13
Moravskoslezský Vysočina
14
Jihomoravský
10
Olomoucký
17
Zlínský
9
Moravskoslezský
23
Pozn.: Některá DDH jsou stálá, jiná provizorní a některá jsou pojízdná. Ne na všech DDH probíhá výuky dle Tématického plánu Ministerstva dopravy.
33
_____________________ 33
www.ibesip.cz/cz/dopravni-vychova/detska-dopravni-hriste
46
5 Praktická část 5.1 Cíl šetření Cílem šetření bylo zmapovat znalosti pravidel silničního provozu u žáků prvního stupně základní školy. Druhá část šetření byla zaměřena na školu a samotné učitele. Cílem bylo zjistit, jak má která škola zaimplementovánu dopravní výchovu do výuky, jakou časovou dotaci učitelé dopravní výchově věnují, jaký mají pohled na zařazení dopravní výchovy do osnov základní školy, jaké pomůcky využívají, zda při výuce dopravní výchovy s někým spolupracují apod.
5.2 Metody šetření Pro ověření si znalostí pravidel silničního provozu u žáků 1. stupně základní školy jsem použila test znalostí. V druhém případě jsem provedla dotazníkové šetření u učitelů prvního stupně základních škol. Test znalostí byl zadán v písemné formě, obsahoval 16 otázek. Test byl určen pro žáky 4. a 5. ročníků základní školy. Před samotným vyplněním byli žáci požádáni, aby dotazník vyplňovali svědomitě a samostatně. Žáci sice uváděli své křestní jméno, věk a ročník, který navštěvují, ale výsledky odpovědí u jednotlivých otázek nejsou rozděleny podle pohlaví, věku či navštěvovaného ročníku, protože tyto faktory nebyly v mém šetření významné. Chtěla jsem mít pouze základní přehled o věkovém rozmezí dětí a zastoupení dívek a chlapců. Vyhodnocení u každé odpovědi jsem tedy získala jako sumu správných a nesprávných odpovědí od všech žáků, kteří dotazník vyplnili. Při vyhodnocení testu znalostí jsem zpracovala získaná data do grafů. Výsledky v grafu jsou uvedeny jako konkrétní počet daných odpovědí. Pro větší srozumitelnost a také vzhledem k malému vzorku probandů jsem získaná data nepřeváděla na procenta. Šetření u učitelů bylo provedeno dotazníkovou metodou. Dotazník byl zcela anonymní, obsahoval 9 otázek. Větší část otázek byla ve formě otevřených dotazů. Dotazník jsme zpracovala ve formě výčtu odpovědí, které se v dotazníku vyskytly, podobné typy odpovědí jsem zahrnula pod jednu obecnou myšlenku. Toto vyhodnocení odpovědí jsem provedla u každé otázky zvlášť.
47
5.3 Realizace šetření Test znalostí pro žáky a dotazníky pro učitele byly rozdány v průběhu června 2013 na dvou školách – ZŠ nám. 28. října a ZŠ P. Bezruče v Žatci. Tyto školy jsem vybrala z toho důvodu, že s nimi již déle spolupracuji jako psycholog Pedagogicko psychologické poradny v Žatci a vedení obou škol stejně tak vyučující jsou velmi vstřícní. Dalším důvodem oslovení pouze dvou škol byl blížící se konec školního roku. Celkem bylo osloveno 5 ročníků – dvě 4. třídy, tři 5. třídy. Test znalostí vyplnilo 80 žáků z toho 46 dívek a 34 chlapců ve věku 9 až 12 let. Dotazník pro učitele mi vyplnilo celkem 14 vyučujících prvního stupně z výše uvedených škol.
48
5.4 Vyhodnocení testu znalostí pro žáky 4. a 5. ročníků 1. Než vyjedu na kole, zjistím, a) zda je kolo v pořádku a nechybí mu nic z povinné výbavy - správná odpověď b) zda je kolo v pořádku – stačí řidítka a brzdy c) není třeba nic kontrolovat
2. Cyklistická přilba a) je povinná, ale na stezkách pro cyklisty je nepovinná, je pouze doporučená b) je nepovinnou, ale doporučenou výbavou cyklisty do 18 let c) je povinnou výbavou cyklisty do 18 let – správná odpověď
49
3. Znamení o změně směru jízdy a) dávám vždy včas, aby ostatní mohli bezpečně reagovat – správná odpověď b) nemusím dávat, pokud jsem v odbočovacím pruhu c) cyklista nedává
4. Při jízdě po stezce pro cyklisty a) platí jiná pravidla, než při jízdě po silnici b) platí stejná pravidla jako při jízdě po silnici – správná odpověď c) není cyklista nijak omezen, nemusí se řídit pravidly
50
5. Při jízdě po silnici a) jedu co nejvíce vpravo a nesleduji provoz kolem sebe b) jedu co nejvíce vpravo a sleduji provoz kolem sebe – správná odpověď c) jedu uprostřed, co nejblíže středu vozovky, aby mne bylo dobře vidět
6. Při předjíždění a objíždění dávám přednost vozidlům a) v protisměru a jsem velmi opatrný/á b) za sebou a jsem velmi opatrný/á c) nesmím ohrozit nebo omezit protijedoucí vozidla a nesmím ohrozit vozidla jedoucí za mnou – správná odpověď
51
7. Na křižovatce bez označení dopravními značkami a) dávám přednost vozidlům přijíždějícím zprava – správná odpověď b) mám přednost před vozidly přijíždějícími zprava c) nemá nikdo přednost
8. Na křižovatce označenou dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“ a) zpomalím, rozhlédnu se, a pokud je silnice prázdná, mohu pokračovat v jízdě b) musím vždy zastavit a pokračovat v jízdě až nic nepojede v obou směrech – správná odpověď c) dávám přednost všem vozidlům zleva
52
9. Při přecházení po přechodu pro chodce a) kolo vždy vedu, jdu vpravo a jsem ohleduplný k ostatním, zabírám více místa – správná odpověď b) na kole mohu jet, když po přechodu nikdo jiný nepřechází c) kolo vždy vedu, jdu vlevo a jsem ohleduplný k ostatním, zabírám více místa
10. Cyklista na kole po chodníku a) smí jet v případě nutnosti b) smí jet jen do 10 let věku, starší už jet nesmí c) nikdy nesmí jet – správná odpověď d) smí jet jen do věku 12 let, starší už jet nesmí
53
11. Na kolečkových bruslích a) jsem cyklista, můžu jezdit jedině po silnici, na chodník nesmím b) jsem chodec, můžu jet po chodníku, bezpečnější je ale stezka pro chodce a cyklisty – správná odpověď c) jsem řidič, po chodníku jezdit nesmím d) jsem chodec, smím jezdit pouze na stezce pro chodce a cyklisty, na chodník nesmím
12. K názvům značek dopište správné písmeno odpovídající značky:
A
B
E
F
C
D
G
H
1. Stezka pro cyklisty…..G 2. Stůj, dej přednost v jízdě…..A 3. Hlavní pozemní komunikace…..D
54
4. Železniční přejezd se závorami…..H 5. Dej přednost v jízdě…..B 6. Stezka pro chodce a cyklisty…..C 7. Zákaz vjezdu jízdních kol…..E 8. Železniční přejezd bez závor…..F
55
56
57
13. Na zastávce městské hromadné dopravy a) můžu dělat, co chci, hrát si a postrkovat se b) můžu křičet a pobíhat, jak se mi chce c) neohrožuji ani neomezuji ostatní – správná odpověď d) čekám na samém okraji obrubníku a vyhlížím autobus
14. Jestliže přecházím silnici po přechodu nebo bez něj, a) rozhlížím se před přecházením a po celou dobu přecházení – správná odpověď b) rozhlížím se před přecházením a uprostřed silnice c) rozhlížím se jen před přecházením
58
15. Jestliže mám v dohledu přechod pro chodce, a) nemusím jej použít, když nic nejede b) musím jej použít, pokud je ve směru, kam jdu c) musím jej vždy použít – správná odpověď
16. Na kruhovém objezdu mají přednost a) ti, kdo na něj vjíždějí b) ti, kdo po něm jedou – správná odpověď c) všechna motorová vozidla
59
5.5 Závěr šetření u testu znalostí pro žáky 4. a 5. ročníků Test znalostí pro žáky 4. a 5. ročníků byl rozdán v pěti třídách, celkem ho vyplnilo 80 žáků ve věku 9 – 12 let, více bylo chlapců. Cílem testu bylo zjistit, jak žáci těchto ročníků ovládají základní pravidla silničního provozu. Zjistila jsem, že žáci nemají dostatečně ucelené znalosti pravidel silničního provozu. Očekávala jsem, že by všichni dotázání žáci mohli na otázku, zda je povinná cyklistická přilba pro cyklisty do 18 let, odpovědět správně, ale bohužel více jak třetina žáků se stále domnívá, že je přilba pouze doporučení a dokonce, že na cyklistické stezce ji nemusí mít vůbec. Téměř polovina žáků si také myslí, že na cyklostezce platí jiná pravidla či tam neplatí žádná pravidla. Potěšující je, že více jak 80 % žáků ví, kterým vozidlům dávají přednost při objíždění, předjíždění a znají pravidlo přednosti na kruhovém objezdu. Zarážející pro mě bylo, že na křižovatce označené dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“ si více jak třetina žáků myslí, že stačí zpomalit, rozhlédnout se a pokud je silnice prázdná, tak ji mohou projet, přestože většina žáků správně určila dopravní značky. Otázkou tedy je, zda znají přesný význam značek a do jaké míry dokážou své znalosti použít v praxi. Nerozhodní byli žáci u dotazu, zda může cyklista jezdit na kole po chodníku, jen 26% žáků odpovědělo správně. I zde jsem očekávala jednoznačnou odpověď. Naopak mě vůbec nepřekvapilo, že polovina žáků se domnívá, že se stačí rozhlédnout, jen když vstupují do vozovky, pak už není třeba sledovat dění na silnici, což je v reálu často vidět.
60
5.6 Vyhodnocení dotazníku pro učitele 1) Jak máte na vaší škole zaimplementovánu „dopravní výchovu“ do učiva? Jaká je časová dotace věnovaná „dopravní výchově“?
zahrnuta do učiva prvouky 1. až 3. ročníku, dotace 6 hodin
ve 4. a 5. třídě je zahrnuta do učiva prvouky v rozsahu 6 hodin teorie a 6 hodin praktického výcviku na dětském dopravním hřišti, teoretickou část přednáší externista z autoškoly
zaimplementována do učiva prvouky a vlastivědy, 2x ročně dopravní hřiště u 4. a 5. tříd, časová dotace 8 hodin výuky ve školním roce
4. a 5. ročník navštěvuje dopravní hřiště, výuka v rámci přírodovědy, dotace 1x měsíčně
součástí prvouky, přírodovědy, vlastivědy, využíváno 2x ročně dopravní hřiště, časová dotace dle potřeby
pro 4. a 5. ročník dochází pí učitelka z dopravního hřiště
2) Zařazujete prvky „dopravní výchovy“ i do jiných předmětů jako např. Matematika, výtvarná výchova apod.?
ano
DV např. zařazujeme do výtvarných projektů jako je naše město, dopravní prostředky atd.
ano – v matematice do slovních úloh
ano – do předmětu pracovní činnosti
3) Co říkáte na povinnost základních škol (platnou od 1. září 2013 na základě revize RVP) zařadit „dopravní výchovu“ do svých osnov?
souhlasím
nesouhlasím (1x)
zařazení DV jsme přivítali, neboť přibývá úrazů v důsledku neznalosti a neopatrnosti dětí
nevadí, že mi bude zařazena
je to zapotřebí, je to velmi dobrá a nutná věc
61
je to velmi vhodné, zavést DP do osnov
4) Na které oblasti si myslíte, že by „dopravní výchova“ na prvním stupni ZŠ měla být především zaměřená?
chodec, cyklista včetně praktického výcviku
bezpečnost silničního provozu
naučit se předvídat některé běžné situace
cesta do školy
základní dopravní značky křižovatky a pravidla
poskytnutí první pomoci
vyhovuje tak jak, je doposud – zaměřeno na znalost dopravních předpisů pro chodce a cyklisty
bezpečnost při jízdě na kolečkových bruslích
5) Jaké pomůcky, učebnice atd. využíváte při výuce „dopravní výchovy“?
Soubor dopravních značek, Modely křižovatek, filmy na DVD
externista si přináší své materiály
různé publikace a dopravní značky, křižovatky
didaktické obrázky, pomůcky
pracovní listy, obrazové materiály
názorné pomůcky
učebnice dopravní výchovy z nakladatelství Fortuna – Chodec, Cyklista aj.
internet
testy
6) Využíváte také některé materiály od BESIP?
ano – 12x
ne – 2x
ano, které? - bezpečnostní vesty, nástěnné dopravní značky, soubory obrázků, pracovní listy, propagační materiály, pexeso, testy, křižovatky, učebnice pro 3. a 5. ročník
62
7) Spolupracuje vaše škola s BESIP?
ano – 10
nevím
ne – 2, pouze spolupráce s autoškolou
8) Využíváte při výuce „dopravní výchovy“ také možnost návštěvy dětského dopravního hřiště?
ano – 14
Kde v nejbližším okolí se dopravní hřiště nachází? … areál Autoškoly Janouš (Plzeňská, Žatec) Jste spokojená/ý s kvalitou hřiště?
ano – 13x
ne – 1x
Jste spokojená/ý s jeho dostupností?
ano – 14x
Jste spokojená/ý s jeho vybaveností?
ano – 9x
ne – 5x
Je něco, v čem by se dětské dopravní hřiště ve vašem okolí mohlo změnit?
doplnit semafory
více křižovatek
9) Vy sám/sama osobně porušujete někdy některá pravidla provozu na pozemních komunikacích, ať už jako chodec, cyklista či řidič motorového vozidla? (nebojte se být upřímní, je to anonymní)
ano – 6x
ne – 8x
ano, která? - občas nedodržení rychlosti (3x), ne vždy přecházím na přechodu (3x), občas vjedu na kole do jednosměrky, nechodím po správné straně přechodu, nenosím helmu, občas jedu po chodníku, parkování v zákazu
63
5.7 Závěr šetření u dotazníku pro učitele Dotazník pro učitele byl rozdán na dvou různých školách, vyplnilo mi ho celkem 14 učitelů. Vzhledem k tomu, že výzkum byl realizován v červnu 2013, kdy ještě nebyla DV povinnou součástí rámcového vzdělávacího programu, zajímalo mě, jak mají učitelé dopravní výchovu zapojenou do výuky, kolik času tomu věnují a jaký mají postoj k významu DV. Byla jsem ráda, že se dotazníkem potvrdila moje domněnka, že snad obě oslovené školy budou vnímat dopravní výchovu jako nezbytnou, pro žáky přínosnou a že zavedení DV povinně do osnov je žádoucí (vyjma jednoho vyučujícího). Všichni učitelé měli zaimplementovanou dopravní výchovu do předmětu prvouky, přírodovědy či vlastivědy, ve 4. a 5. ročníku využívají dopravní hřiště a zařazovali i prvky dopravní výchovy do jiných předmětů. Časové dotace si myslím, že jsou nedostačující, ale i zde se možná jednou dočkáme zlepšení. Velmi mě potěšilo, že někteří učitelé využívají i externí spolupráci při výuce DV a také, že k výuce DV využívají nejrůznější materiály jako pracovní listy, DVD, internet, didaktické pomůcky, učebnice a různé publikace. Osobně se domnívám, že každý z nás v menší či větší míře porušuje pravidla silničního provozu, troufám si i na základě toho, co každý den vídám, říci, že nějaký drobný prohřešek proti pravidlům silničního provozu denně spácháme (např. přecházení mimo přechod). Proto mě zarazilo, že v dotazníku se přiznalo jen 6 učitelů. Mezi prohřešky uvedli výše zmíněné přecházení mimo přechod, překročení rychlosti, jízda na kole jednosměrkou, parkování v zákazu, chůze po levé straně přechodu. Vážím si těch, co pravdivě odpověděli. Jsem ráda, že si své chyby uvědomili, přiznali je a doufám, že my dospělí se nad svým špatným chováním v dopravním prostředí budeme zamýšlet častěji a hlavně se ho pokusíme napravit, tak abychom šli dětem správným příkladem.
64
Souhrn Práci na téma dopravní výchova na základních školách jsem rozdělila na část teoretickou a praktickou. V teoretické části jsem věnovala pozornost bezpečnosti silničního provozu, která se týká všech občanů, a na jejím zvyšování se také musíme všichni podílet. Bohužel počty smrtelných úrazů při dopravních nehodách jsou nadále vysoké. Ministerstvo dopravy ČR vydalo tzv. Národní strategii bezpečnosti silničního provozu, jejímž cílem je do roku 2020 dosáhnout v porovnání s rokem 2009 snížení počtu usmrcených na úroveň průměru zemí EU (tj. cca o 60 %) a počtu těžce zraněných o 40 %. Jednou z nejohroženějších skupin účastníků silničního provozu jsou právě děti. Děti nemají dostatek zkušeností a schopností, aby dokázaly předvídat rizika v dopravním prostředí oproti dospělým. Proto by se s učením zásad bezpečného pohybu po pozemních komunikacích mělo začít již v předškolním věku dítěte, ne-li ještě dříve a nespoléhat se na to, že hlavní roli v dopravní výchově bude mít škola. V kapitole věnované bezpečnosti dětí jsou uvedeny i nejčastější příčiny dopravních nehod dětí a stručné zásady prevence dopravních úrazů. Jsou zde zmíněny také nejčastější chyby dětí jako chodců a cyklistů a s čím je důležité děti právě ve vztahu k těmto jejich chybám seznámit. Dále jsem se věnovala i dopravní výchově v zahraničí, vybrala jsem jen některé evropské země. U nás je dopravní výchova od roku 2013 součástí Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání a prostřednictvím školních vzdělávacích programů povinně vstupuje do výuky na základních školách na prvním i druhém stupni. Prozatím není dopravní výchova samostatným předmětem, ale prolíná se současnými předměty. Stručně je zde nastíněn rámcový vzdělávací program včetně klíčových kompetencí. V kapitole implementace dopravní výchovy do učiva 1. stupně základní školy jsou zmíněny cíle výuky dopravní výchovy a na kterou problematiku z oblasti dopravní výchovy by mělo být učivo v jednotlivých ročnících prvního stupně zaměřeno. Dále jsou zmíněny možnosti, jak uplatnit prvky dopravní výchovy v různých předmětech od českého jazyka přes prvouku až například po výtvarnou výchovu. Samozřejmě při uplatnění prvků dopravní výchovy v různých předmětech je také zapotřebí brát v potaz věková specifika žáků, specifika třídy, lokality, vnější podmínky výchovně vzdělávacího procesu apod. Dle těchto kritérií by měl pedagog zvolit správné formy a metody výuky. Poslední kapitola teoretické části je věnována útvaru BESIP, který je garantem realizace a plnění Národní strategie bezpečnosti silničního provozu pro období 2011 – 2020. BESIP se také zabývá metodikou dopravní výchovy dětí ve školách a je téměř výhradním autorem všech publikací pro dopravní
65
výchovu dětí předškolního věku a žáků základních škol. Jedním z dlouholetých projektů oddělení BESIP Ministerstva dopravy je tzv. BESIP Team, který si klade za cíl oslovit veřejnost přímo na ulici a předávat tak nejpřirozenější formou cenné informace z oblasti bezpečnosti silničního provozu. Nelze také opomenout význam dopravních hřišť pro praktický výcvik, upevnění teoretických znalostí a dovedností dětí. V praktické části jsem se zaměřila na zjištění rozsahu znalostí pravidel silničního provozu u žáků 4. a 5. ročníků. Na dvou školách byl v těchto ročnících rozdán test k ověření jejich znalostí. Bylo provedeno také šetření u učitelů prvního stupně a to dotazníkovou formou, jehož cílem bylo zjistit postoj učitelů k dopravní výchově a jak mají dopravní výchovu zaimplementovánu do výuky.
66
Seznam použité literatury a zdrojů 1.
STOJAN, Mojmír et al. Dopravní výchova dětí a mládeže jako jeden z pilířů ochrany zdraví a prevence úrazů. Brno: MSD, 2008. 109 s. ISBN 978-80-7392-078-4.
2.
STOJAN, Mojmír a kol. Dopravní výchova pro učitele 1. stupně ZŠ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 224 s. ISBN 978-80-210-4251-3.
3.
FRAJEROVÁ, Lenka. Dopravní výchova: pro 1. a 2. ročník základní školy. Praha: BESIP - Ministerstvo dopravy, 2006. 39 s. ISBN 80-254-1638-0.
4.
HEINRICHOVÁ, Jitka. Bezpečná cesta do školy: [projekt pro dopravní výchovu dětí]. Brno: Centrum dopravního výzkumu, 2006. 76 s. ISBN 80-86502-32-5.
5.
ATOZ Marketing Services,spol. s r.o. Nehodovost zemí klesla o 9% [online]. 19. 6. 2013[cit. 2013-07-18]. Dostupné z: http://www.logisticsatoz.com/nehodovostv-zemich-eu-klesla-o-9
6.
Tomáš Režňák. Audit bezpečnosti pozemních komunikací [online]. ©2013 [cit. 2013-09-27]. Dostupné z: www.audit-bezpecnosti.cz/file/zhodnoceni-vyvojenehodovosti-v-letech-2001-2010-2011
7.
Public Health web site. Veřejné zdraví [online]. 25. 4. 2014 [cit. 2013-09-24]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/health/index_cs.htm
8.
Simopt, s. r. o. BESIP. Národní strategie bezpečnosti silničního provozu 2011-2020 [online]. ©2012 [cit. 2013-09-26]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/besip/ strategicke-dokumenty
9.
Policie České republiky. Statistika nehodovosti [online]. ©2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z:http://www.policie.cz/nehodovost.aspx
10. AutoRevue. Nejhorší vzory dětí v silničním provozu [online]. [cit. 2014-01-15]. Dostupné z: http://www.autorevue.cz/nejhorsi-vzory-deti-v-silnicnim-provozudospeli-ve-veku-21-50t#utm_medium=selfpromo& utm_source=autorevue&utm_campaign=copylink 11. Simopt, s.r.o. BESIP. Děti [online]. ©2012 [cit. 2013-09-27]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/data/web/soubory/statistika/CR/2013/deti1.pdf 12. Tomáš Režňák. Projekt ALARM. Prevence úrazů v dopravě [online]. ©2009 [cit. 2013-09-28]. Dostupné z: http://www.dopravni alarm.cz /media/file/prevence-urazuv-doprave.pdf 13. Amavet. Policie a dopravní výchova dětí [online]. ©2001 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z:http://www.amavet.org/sites/default/files/ dokumenty/dopravka/11.pdf 14. Simopt, s.r.o. Děti na silnici [online]. ©2012 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.pankuzel.cz/cz/pravidla
67
15. Tomáš Režňák. Projekt ALARM. Dopravní výchova v zahraničí [online]. ©2009 [cit. 2013-09-28]. Dostupné z: http://www. dopravnialarm.cz/media/file/dopravnivychova-v-zahranici.pdf 16. Pedagogická fakulta MU. Vývoj dopravní výchovy [online]. ©2009 - 2014 [cit. 201402-27]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/z21/knihy/2009/32/32/ texty/ provalilova.pdf 17. Wikipedie. Dopravní výchova [online]. 15. 12. 2013 [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopravn%C3%AD_v%C3 %BDchova 18. Simopt, s.r.o. BESIP. Dopravní výchova [online]. ©2012 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/dopravni-vychova 19. Metodický portál RVP [online]. [cit. 2014-02-27]. Dostupné z:http://digifolio.rvp.cz/ view/view.php?id=6443 20. Wikipedie. Rámcový vzdělávací program[online]. 22. 4. 2013 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%A1mcov%C3%BD_vzd%C4%9Bl %C3%A1 vac%C3%AD_program 21. Wikipedie. Klíčové kompetence [online]. 27. 5. 2013 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A9_kompetence 22. Metodický portál RVP [online]. [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/ clanek/s/Z/16447/PODKLADY-K-VYUCE-TEMAT-DOPRAVNI-VYCHOVY-VZAKLADNICH-SKOLACH.html/ 23. Wikipedie. Dětská hřiště [online]. 10. 3. 2013 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dopravn%C3%AD_h%C5%99i%C5%A1t%C4%9B 24. Miroslav Šedivý. Výchova ke zdraví [online]. ©2009 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.vychovakezdravi.cz/download/file/PdF-Mu-Brno.pdf 25. Miroslav Šedivý. Výchova ke zdraví [online]. ©2009 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.vychovakezdravi.cz/download/file/PdF-Mu-Brno-2.pdf 26. Miroslav Šedivý. Výchova ke zdraví [online]. ©2009 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.vychovakezdravi.cz/download/file/PdF-Mu-Brno-3.pdf 27. Simopt, s.r.o. BESIP. Kdo jsme [online]. ©2012 [cit. 2013-09-27]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/besip/o-besip/kdo-jsme 28. Simopt, s.r.o. BESIP. Krajští koordinátoři BESIP [online]. ©2012 [cit. 2013-09-27]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/besip/besip-v-krajich/krajsti-koordinatori-besip 29. Simopt, s.r.o. BESIP. BESIP Team[online]. ©2012 [cit. 2013-09-27]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/besip/besip-v-krajich/besip-team 30. Nadece BESIP. Homepage [online]. ©2011 - 2012 [cit. 2013-09-27]. Dostupné z: http://www.nadacebesip.cz/news/388/ucel-nadace.html
68
31. Simopt, s.r.o. BESIP. Dětská dopravní hřiště [online]. ©2012 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: ww.ibesip.cz/data/web/soubory/dopravni-vychova/hriste/Tematickyplan.pdf
69
Příloha č. 1: Materiály k výuce dopravní výchovy Nakladatelství Fortuna:
Nakladatelství Fragment:
Nakladatelství Portál (lze využít pro děti mladšího školního věku):
INTERNET:
výukový program pro interaktivní tabule: http://www.ibesip.cz/cz/dopravnivychova/zaci-zakladni-skoly/prvni-stupen
videomateriály: http://www.ibesip.cz/cz/dopravni-vychova/zaci-zakladniskoly/videomaterial-besip-videomaterial-besip-k-doplneni-vyuky-dopravnivychovy
http://www.ibesip.cz/cz/dopravni-vychova/zaci-zakladni-skoly/prvni-stupen- zde lze nalézt ke stažení pexeso, kvarteto, křižovatky
pracovní listy: http://www.dopravnialarm.cz/media/file/zs1-pracovni listy.pdf
http://www.ibesip.cz/data/web/soubory/dopravni-vychova/zs/bezpeci-ditete-vdoprave-bezwebu-zamceny.pdf - rádce pro rodiče
Rozsáhlý multimediální
internetový portál
www.skodahrou.cz:
animované
interaktivní příběhy na témata chodec, cyklista, v parku, v autě, na zastávce, v autobuse, dlouhá cesta, na cyklostezce, reflexní prvky, bezpečnost auta, crash test videa a spousta dalších. Dále jsou zde testy, hry a muzeum (100 let výroby aut).
Příloha č.2: Test znalostí pro žáky 4. a 5. ročníků Křestní jméno: …………………….... Věk:…………
Třída:…………………….
1. Než vyjedu na kole, zjistím, a) zda je kolo v pořádku a nechybí mu nic z povinné výbavy b) zda je kolo v pořádku – stačí řidítka a brzdy c) není třeba nic kontrolovat 2. Cyklistická přilba a) je povinná, ale na stezkách pro cyklisty je nepovinná, je pouze doporučená b) je nepovinnou, ale doporučenou výbavou cyklisty do 18 let c) je povinnou výbavou cyklisty do 18 let 3. Znamení o změně směru jízdy a) dávám vždy včas, aby ostatní mohli bezpečně reagovat b) nemusím dávat, pokud jsem v odbočovacím pruhu c) cyklista nedává 4. Při jízdě po stezce pro cyklisty a) platí jiná pravidla, než při jízdě po silnici b) platí stejná pravidla jako při jízdě po silnici c) není cyklista nijak omezen, nemusí se řídit pravidly 5. Při jízdě po silnici a) jedu co nejvíce vpravo a nesleduji provoz kolem sebe b) jedu co nejvíce vpravo a sleduji provoz kolem sebe c) jedu uprostřed, co nejblíže středu vozovky, aby mne bylo dobře vidět 6. Při předjíždění a objíždění dávám přednost vozidlům a) v protisměru a jsem velmi opatrný/á b) za sebou a jsem velmi opatrný/á c) nesmím ohrozit nebo omezit protijedoucí vozidla a nesmím ohrozit vozidla jedoucí za mnou 7. Na křižovatce bez označení dopravními značkami a) dávám přednost vozidlům přijíždějícím zprava b) mám přednost před vozidly přijíždějícími zprava c) nemá nikdo přednost 8. Na křižovatce označenou dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“ a) zpomalím, rozhlédnu se, a pokud je silnice prázdná, mohu pokračovat v jízdě b) musím vždy zastavit a pokračovat v jízdě až nic nepojede v obou směrech c) dávám přednost všem vozidlům zleva 9. Při přecházení po přechodu pro chodce a) kolo vždy vedu, jdu vpravo a jsem ohleduplný k ostatním, zabírám více místa b) na kole mohu jet, když po přechodu nikdo jiný nepřechází c) kolo vždy vedu, jdu vlevo a jsem ohleduplný k ostatním, zabírám více místa 10. Cyklista na kole po chodníku a) smí jet v případě nutnosti b) smí jet jen do 10 let věku, starší už jet nesmí c) nikdy nesmí jet d) smí jet jen do věku 12 let, starší už jet nesmí 11. Na kolečkových bruslích a) jsem cyklista, můžu jezdit jedině po silnici, na chodník nesmím b) jsem chodec, můžu jet po chodníku, bezpečnější je ale stezka pro chodce a cyklisty c) jsem řidič, po chodníku jezdit nesmím d) jsem chodec, smím jezdit pouze na stezce pro chodce a cyklisty, na chodník nesmím
12. K názvům značek dopište správné písmeno odpovídající značky:
A
B
C
E
F
G
D
H
1. Stezka pro cyklisty _____ 2. Stůj, dej přednost v jízdě _____ 3. Hlavní pozemní komunikace _____ 4. Železniční přejezd se závorami _____ 5. Dej přednost v jízdě _____ 6. Stezka pro chodce a cyklisty _____ 7. Zákaz vjezdu jízdních kol _____ 8.
Železniční přejezd bez závor _____
13. Na zastávce městské hromadné dopravy a) můžu dělat, co chci, hrát si a postrkovat se b) můžu křičet a pobíhat, jak se mi chce c) neohrožuji ani neomezuji ostatní d) čekám na samém okraji obrubníku a vyhlížím autobus 14. a) b) c)
Jestliže přecházím silnici po přechodu nebo bez něj, rozhlížím se před přecházením a po celou dobu přecházení rozhlížím se před přecházením a uprostřed silnice rozhlížím se jen před přecházením
15. Jestliže mám v dohledu přechod pro chodce, a) nemusím jej použít, když nic nejede b) musím jej použít, pokud je ve směru, kam jdu c) musím jej vždy použít 16. Na kruhovém objezdu mají přednost a) ti, kdo na něj vjíždějí b) ti, kdo po něm jedou c) všechna motorová vozidla
Příloha č. 3: Dotazník pro učitele Dotazník pro učitele ZŠ 1) Jak máte na vaší škole zaimplementovánu „dopravní výchovu“ do učiva? Jaká je časová dotace věnovaná „dopravní výchově“? ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… 2) Zařazujete prvky „dopravní výchovy“ i do jiných předmětů, např. matematika, výtvarná výchova apod. ? ………………………………………………………………………………. …………………………….. ……………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………. 3) Co říkáte na povinnost základních škol (platnou od 1. září 2013 na základě revize RVP) zařadit „dopravní výchovu“ do svých osnov? ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… 4) Na které oblasti si myslíte, že by „dopravní výchova“ na prvním stupni ZŠ měla být především zaměřená? ….…………………………………………………………......……………………………………………. ..…….……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… 5) Jaké pomůcky, učebnice atd. využíváte při výuce „dopravní výchovy“? ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… 6) Využíváte také některé materiály od BESIP? ANO
NE
Pokud ano, které? ……...……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………….
7) Spolupracuje vaše škola s BESIP? ANO
NE
8) Využíváte při výuce „dopravní výchovy“ také možnost návštěvy dětského dopravního hřiště? ANO
NE
Pokud ano: Kde v nejbližším okolí se dopravní hřiště nachází?......................................................................... Jste spokojená/ý s: kvalitou hřiště jeho dostupností jeho vybaveností
ANO
NE ANO
ANO
NE NE
Je něco, v čem by se dětské dopravní hřiště ve vašem okolí mohlo změnit? ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… 9) Vy sám/sama osobně porušujete někdy některá pravidla provozu na pozemních komunikacích, ať už jako chodec, cyklista či řidič motorového vozidla? (nebojte se být upřímní, je to anonymní) ANO
NE
Pokud ano, která?............................................................................................................................ ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………
