Dopady inflace na domácnosti s rozdílnými příjmy

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Dopady inflace na domácnosti s rozdílnými příjmy Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Marcel Ševela, Ph.D.

Martin Hos

Brno 2014

Poděkování Velmi děkuji vedoucímu práce Ing. Marcelu Ševelovi, Ph.D. za věnování času a dobrých rad a za jeho trpělivost při tvorbě této bakalářské práce.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Dopady inflace na domácnosti s rozdílnými příjmy vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 3. ledna 2014

__________________

Abstract This thesis deals with impact of inflation on households with different income, mainly it focuses on inflation and shortcomings of calculating inflation using CPI. Next it aims to construct more precise indicator of rate of inflation for individual groups of households sorted by income and structure of expenditure. Keywords Inflation, households, income, expenditure, price indices, measuring inflation

Abstrakt Tato práce se zabývá dopady inflace na domácnosti s rozdílnými příjmy, převážně se zaměřuje na inflaci a nedostatky výpočtu inflace pomocí CPI. Dále se zabývá nalezením vhodnějšího ukazatele míry inflace pro jednotlivé skupiny domácností rozdělené podle příjmů a struktury vydání. Klíčová slova Inflace, domácnosti, příjem, výdaje, cenové indexy, měření inflace

Obsah

9

Obsah 1

2

3

4

Úvod a cíl práce

13

1.1

Úvod ......................................................................................................... 13

1.2

Cíl práce ................................................................................................... 13

Inflace

14

2.1

Cenová hladina ........................................................................................ 15

2.2

Kupní síla peněz ....................................................................................... 15

Dopady inflace

16

3.1

Inflace snižuje příjem .............................................................................. 16

3.2

Náklady neanticipované inflace............................................................... 17

3.3

Inflace a mezinárodní konkurenceschopnost ......................................... 19

Měření inflace

20

4.1

Index cen výrobců ................................................................................... 20

4.2

Deflátor HDP .......................................................................................... 22

4.3

Index spotřebitelských cen ..................................................................... 23

4.3.1

Zdroje chyb a problémů .................................................................. 23

4.3.2

Metodika Českého statistického úřadu .......................................... 24

5

Metodika

26

6

Klasifikace domácností

28

7

8

6.1

Příjmy domácností .................................................................................. 29

6.2

Vydání domácností ................................................................................. 29

Rozdílné dopady inflace

31

7.1

Rozdíly decilů domácností ...................................................................... 34

7.2

Statistická významnost rozdílu ............................................................... 35

7.2.1

Rozdíl míry inflace decilů domácností a míry inflace ČSÚ ............ 35

7.2.2

Rozdíly měr inflace jednotlivých decilů domácností.......................37

Diskuze

41

10

9

Obsah

Závěr

43

10 Literatura

45

Seznam obrázků

11

Seznam obrázků Obr. 1

Příjmy a vydání decilů domácností

29

Obr. 2

Rozdíly měr inflace decilů domácností a ČSÚ

32

Obr. 3

Maximální absolutní hodnota rozdílu

33

Obr. 4

Maximální rozdíl měr inflace decilů domácností

34

Obr. 5 Rozdíly míry inflace jednotlivých decilů domácností část 1.

40

Obr. 6 Rozdíly míry inflace jednotlivých decil domácností část 2.

40

12

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1

Spotřební koš v roce 2013

25

Tab. 2

Nekonzistence váhových systémů

27

Tab. 3

CZ-COICOP

29

Tab. 4

Struktura vydání domácnosti v %

30

Tab. 5

Měsíční míra inflace ČSÚ

32

Tab. 6

Chí-kvadrát test na hladině významností α=0,05

36

Tab. 7

Mediánový test na hladině významností α=0,05

36

Tab. 8

Kvadratický průměr

37

Tab. 9


37

Tab. 10


38

Tab. 11

t-test na hladině významnosti α=0,05

38

Tab. 12


39

Úvod a cíl práce

13

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Jednotlivé domácnosti se navzájem liší v nespočitatelném množství charakteristik. A všechny tyto odlišnosti se projeví v tom, jakou peněžní částku domácnost utratí za určité časové období. A stejně jako se tyto odlišnosti projeví ve výsledné peněžní částce, tak se tyto odlišnosti projeví i v tom, jak moc bude tato peněžní částka ovlivněna inflací. Pokud například inflace tuto peněžní částku navýší, pak velikost tohoto navýšení bude dopadem inflace pro danou domácnost. Tato práce je zaměřena na dopady inflace na domácnosti s rozdílnými příjmy. Rozdílné příjmy domácností povedou k rozdílnému nakupování zboží a služeb, rozdílné zboží a služby povedou k rozdílným změnám cen a rozdílné změny cen povedou k rozdílným dopadům inflace. Což je pouze nejjednodušší úvaha, která by se dala rozšířit o několik dalších odlišností, které by také vedly k rozdílným dopadům inflace. Například domácnosti s nízkými příjmy můžou mít větší šanci zmírnit dopady inflace než domácnosti s vysokými příjmy, protože chudý člověk nemůže být vybíravý, tak má velkou šanci nalézt substituční statek, který má dočasně cenu pod úrovní cenové hladiny, bohatý člověk má oproti tomu problém nalézt vhodný substituční statek, kterým by si zachoval stejnou image. I když by se tedy zdálo, že dopady inflace jsou vskutku rozdílné, tak je inflace měřena pouze několika způsoby a každý způsob vypočítá pouze jedno číslo představující míru inflace. Z hlediska domácností při řešení dopadů inflace jim pak musí stačit toto jedno číslo, tato jedna míra inflace, otázkou je, zda je tato standardně používaná míra inflace dostačující k reprezentaci skutečných dopadů inflace na domácnosti.

1.2 Cíl práce Cílem této práce je ověřit existenci a velikost rozdílů v dopadech inflace na domácnosti s rozdílnými výšemi příjmů a zároveň ukázat, že standardně používaná míra inflace nedostatečně reprezentuje skutečné dopady inflace na domácnosti. V rámci literárního přehledu je úkolem identifikovat jednotlivé dopady inflace a následně prozkoumat standardně používané metodiky sledování změn cenové hladiny a výpočtů příslušných ukazatelů s cílem identifikovat slabá místa těchto metod. V rámci vlastní práce se zaměřím na výpočet ukazatele dopadu inflace pro domácnosti s rozdílnými příjmy. Tímto ukazatelem bude míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku při použití specifické struktury spotřebního koše pro danou domácnost. Následně budou tyto míry inflace domácností porovnávány se standardně používanou mírou inflace a vzájemně mezi domácnostmi s rozdílnými příjmy z důvodu ověření existence a velikosti rozdílů v dopadech inflace. Úkolem je následně otestovat, zda jsou tyto rozdíly významné či nevýznamné.

14

Inflace

2 Inflace Inflace je makroekonomický jev, který je důležitý jak pro ekonomickou teorii, tak i pro každého spotřebitele. Tento jev je spojován se změnou cen. Změny cen však z pravidla nejsou ve sledovaném období u jednotlivého zboží stejné. V makroekonomii však není tak důležité, jak se mění tržní ceny jednotlivých výrobků, ale důležitější je, co vyjadřují změny cen veškerého zboží dohromady. Pro celkovou úroveň cen zboží a služeb byl vytvořen pojem cenová hladina. Inflace je pak tedy pojímána jako změna cenové hladiny. Každá změna cenové hladiny nemusí být nutně inflací, proto bývá inflace přesněji pojímána jako všeobecná trvalejší změna cenové hladiny. Inflace je často považována za záporný jev, neboť ji lidé běžně vnímají jako zvyšování cen, které je nepříjemně ovlivňuje. Z ekonomického hlediska však nezáleží tolik na tom, zda je či není inflace, nýbrž na tom, jak velká je inflace, neboť v dnešní tržní ekonomice je inflace běžná věc. Současný názor se převážně přiklání tomu, že mírná inflace není pro ekonomiku škodlivá. (Jurečka, 2010) Podle ekonomů M. Helíska a J. Havla: „Inflace je prostě civilizační chorobou, asi tak jako obezita. Avšak zvládání této nemoci závisí na společnosti samotné, a proto lze mluvit o míře inflace jako o míře sebekontroly společnosti.“ Inflace jako změna cenové hladiny je však pouze poloviční pohled na věc, neboť změna cenové hladiny je spojována se změnou kupní síly peněz. Nyní je důležité položit si otázku, zda je inflace o ceně zboží nebo o kupní síle peněz. Inflace vypovídá o obojím, jak se pokusím následně názorně ukázat. Pokud budu určitou dobu sledovat zvyšující se cenu točené zmrzliny z 5 Kč na 30 Kč. Jaký závěr mohu vyvodit z toho, že lidé jsou ochotni zaplatit tuto částku za točenou zmrzlinu? Můžu tvrdit, že lidem začala daleko více chutnat točená zmrzlina, tudíž proto stoupla její cena. Avšak toto tvrzení nejspíš nebude pravdivé. Je pravděpodobnější, že lidem chutná točená zmrzlina pořád stejně, avšak s postupem času peníze, za které se kupovala točená zmrzlina, ztratily část své kupní síly. Tudíž je možné vyvodit, že se opravdu zvýšila cena zboží, ale tato cena je akceptována, protože se snížila hodnota peněz. Z čehož je možné pohlížet na inflaci jako na změnu cenové hladiny, nebo jako na změnu kupní síly peněz. (Mankiw, 2012) Inflace má v určitém okamžiku vždy několik příčin, které by bylo velmi obtížné až skoro nemožné jednotlivě identifikovat. I kdyby je bylo možné jednotlivě identifikovat, tak by bylo nepraktické a finančně náročné je jednotlivě řešit. Právě proto se hledá dominantní příčina dané inflace, kterou je možné ovlivnit, nebo je možné na ni vhodně reagovat. Pomocí příčiny vzniku inflace je možné určit druh inflace, mezi druhy inflace podle příčiny vzniku patří inflace tažená poptávkou, inflace tažená nabídkou, inflace způsobena očekáváním tržních subjektů, nebo inflace způsobena situací na peněžním trhu. (Krugman, Wells, Ray, Anderson, 2011)

Inflace

15

2.1 Cenová hladina Jak jsem již zmínil, inflace může být definována jako změna cenové hladiny. Cenová hladina je hypotetickým měřítkem úrovně cen dané skupiny zboží a služeb v určité oblasti a v určitém období. K měření cenové hladiny se využívají cenové indexy.

2.2 Kupní síla peněz Kupní síla peněz přestavuje množství zboží a služeb, které lze zakoupit za určité množství peněz při určité cenové hladině. Před zavedením mincí a bankovek, jak je známe v dnešní podobě, peníze tvořily mince z drahých kovů a kupní síla mince se rovnala kupní síle kovu v minci. Takováto rovnost v současné době neplatí, neboť peníze už nejsou tvořeny z drahých kovů a nejsou ani těmito kovy kryty. Kupní silou peněz a jejím významem se v dějinách ekonomického myšlení zabývá několik teorií, které kupní sílu peněz definují jiným způsobem. Kvantitativní teorie peněz pokládá kupní sílu peněz nepřímo úměrnou celkovému množství peněz v oběhu. Zvýšení celkového množství peněz v oběhu sníží hodnotu peněz, vyvolá inflaci a sníží kupní sílu peněz. Keynesiánská teorie pokládá stálost kupní síly peněz závislou na stálosti poměru mezi důchody domácností a velikostí reálného národního důchodu a zároveň rovnosti úspor a nákladů na výrobu investičních statků. Nestabilitu kupní síly peněz pak udává jako důvodu nestability hospodářství, kterou lze stabilizovat pomocí státní intervence, v tomto případně pomocí ovlivnění úrokové míry. Teorie peněz a hospodářského cyklu rakouské školy bere kupní sílu peněz jako nekvantifikovatelný pojem. Kupní síla peněz je zde závislá na poptávce po penězích, která je závislá na kupní síle peněz v minulém období. Současná kupní síla peněz je určena vztahem mezi současnou poptávkou po penězích a nabídkou po penězích. Pokud by tedy centrální banka zvýšila nabídku peněz nad úroveň poptávky po penězích, tak by rostly ceny a současná kupní síla peněz by klesala. Monetaristická teorie zastává názoru, že kupní síla peněz je ovlivněna množstvím peněz v oběhu a změnou nominálního hrubého domácího produktu. Podle kvantitativní rovnice směny pak zvýšení peněžní zásoby, v tomto případě myšleno jako peníze ve formě bankovek, mincí a netermínovaných vkladů, povede ke zvýšení cen zboží a sníží kupní sílu peněz. (Holman, 2005)

16

Dopady inflace

3 Dopady inflace Inflace je často považována za strašáka ekonomiky, neboť když se většinou mluví o inflaci, tak se převážně zmiňují záporné dopady inflace, méně často se však mluví o tom, že inflace má i kladné dopady. Když budu hledat kladné dopady, tak se musím podívat na transakce, na které se dá pohlížet jako na pohledávky či závazky s odloženou lhůtou splatnosti a jsou uváděny v nominální hodnotě. Do této kategorie zapadá například úvěr, kdy dlužník dostane určitou částku peněz po podepsání úvěrové smlouvy a je přesně specifikováno, kolik bude muset vrátit v době splatnosti úvěru. Dlužná částka je samozřejmě navýšena úroky. Jakmile však do tohoto scénáře přidám inflaci jako faktor, tak přestává být důležitá pouze nominální hodnota dlužné částky a je potřeba uvažovat i o reálné hodnotě dlužné částky. Dlužník je totiž v situaci, kdy dostal reálnou výši úvěru v základním období a následně musel splatit ve sledovaném období nominální hodnotu dlužné částky ve výši reálné výše úvěru v základním období navýšené o úroky. Pokud je míra inflace tak velká, že reálná hodnota dlužné částky včetně úroků ve sledovaném období je menší než reálná výše úvěru v základním období, pak na tom dlužník díky inflaci vydělal. Takovýto kladný dopad inflace má však opačný efekt pro věřitele. (Case, Fair, Oster, 2011)

3.1 Inflace snižuje příjem Ekonom Arthur Okun se k této problematice vyjádřil následovně: „Společnost je postavena na implicitních a explicitních dohodách... Lidé jsou vedeni k myšlence, že dolar něco znamená. Pokud nemůžete spoléhat na hodnotu dolaru, tak je tento systém oslaben. Lidé budou neustále cítit, že jsou klamáni a podváděni.“ Toto souvisí s obavou, že při určité míře inflace se bude cenová hladina měnit rychleji než mzdy, což povede k omezení nákupních možností mzdy, což logicky povede k nespokojenosti. Inflace má tendenci snižovat životní úroveň tím, že snižuje kupní sílu peněz. Čím větší míra inflace, tím menší počet zboží, které je možné koupit za daný příjem v nominální hodnotě. Nominální hodnota příjmu představuje počet korun získaných za určité období, nezobrazuje však kupní sílu tohoto příjmu. K tomu, aby člověk zjistil, zda je na tom lépe nebo hůře, musí nominální příjem převést na reálný příjem. Reálný příjem je nominální příjem upravený o míru inflace. Reálný příjem představuje kupní sílu daného příjmu. (Tucker, 2011) Pokud se tedy podívám na data z Českého statistického úřadu, tak zjistím, že ve 4. čtvrtletí 2011 byla průměrná hrubá měsíční mzda 26 206 Kč a ve 4. čtvrtletí 2012 byla 27 170 Kč. Pokud uvažuji rok 2011 jako základní, tak ze stejného zdroje získám i míru inflace, která v roce 2012 byla 3,3 %. Pokud tedy nominální mzdu roku 2012 podělím hodnotou 1,033 (původní nominální hodnota v hodnotě 1 násobku zvýšená o míru inflace 0,033), tak získám průměrnou reálnou hrubou měsíční mzdu roku 2012 ve výši 26 302 Kč. Nominální a reálná mzda v základním období se samozřejmě rovnají. Tudíž je vidět, že i když byla

Dopady inflace

17

průměrná roční míra inflace v roce 2012 3,3 %, tak se reálná průměrná hrubá měsíční mzda zvýšila po zaokrouhlení o 0,37 %. Pro zjednodušený výpočet, který však zvyšuje nepřesnost, je možné počítat procentuální změnu reálného příjmu jako rozdíl mezi procentuální změnou nominálního příjmu a procentuální změnou míry inflace. Což by ve výše uvedeném případě vyšlo po zaokrouhlení 0,38 %.

3.2 Náklady neanticipované inflace Neanticipovaná inflace je rozdíl mezi očekávanou inflací a skutečnou inflací. Racionální ekonomický subjekt počítá s vlivem inflace při svém plánování, tudíž jeho plány obsahují očekávanou inflaci, pokud se však skutečná míra inflace nerovná očekávané míře inflace, tak v těchto plánech vznikají problémy a řešení těchto problémů navyšuje náklady. Neanticipovaná inflace s sebou přináší 4 druhy nákladů, jedná se o ražebné (seigniorage), náklady ošoupaných podrážek (shoe-leather costs), náklady jídelníčku (menu costs) a ovlivňuje daňový systém. Ražebné je výnos vlády z navýšení zásoby peněz, často také nazýváno jako inflační daň. Jak jsem již dříve naznačil, inflace snižuje kupní sílu peněz, tudíž pokud jako držitel peněz budu šetřit na nový televizor a stanovím si danou cílovou částku, která bude obsahovat vliv očekávané inflací, neboť plánuji koupi v budoucnu. Pokud v takovéto situaci bude skutečná míra inflace vyšší než očekávaná, tak i při našetření cílové částky nebudu mít dostatek peněz na koupi televizoru, neboť jeho cena je vyšší než očekávaná cena. Výsledkem nesplněného očekávání je tedy zbytečné navýšení držených peněz, neboť plán očekával omezenou dobu spoření, z kterých platím inflační daň, a nesplněný cíl. Tudíž i když tuto daň nelze najít v žádném daňovém přiznání a neřadí se do daní přímých či nepřímých, tak je zřejmé, že ji každý držitel peněz v jisté míře platí. Tato míra se odvíjí od množství držených peněz v nejlikvidnější formě. Držitel peněz je takový ekonomický subjekt, který vlastní peníze ve formě bankovek a mincí, nebo ve formě netermínovaného vkladu na netermínovaném účtu. Domácnosti a firmy mají tendenci měnit své chovaní, aby omezily náklady inflační daně. Aby toho dosáhly, tak mění poměr držených peněz v nejlikvidnější formě a peněz v méně likvidních formách. Důvod je jednoduchý, držené peníze v nejlikvidnější formě nejsou úročeny, pokud tedy zvážím očekávanou inflaci například 2 %, tak pro peníze držené v nejlikvidnější formě bude očekávaná reálná úroková míra -2 %. Z čehož plyne, že držené peníze v nejlikvidnější formě ztrácejí na reálné hodnotě. Peníze v méně likvidní formě, jako jsou spořicí účty, termínované vklady, dluhopisy, směnky a jiné, však jsou úročeny, což jim logicky dává i vyšší očekávanou reálnou úrokovou míru. Pokud tedy chtějí omezit náklady inflační daně, tak domácnosti a firmy musí část svých držených peněž v nejlikvidnější formě převést na méně likvidní formu, čímž sníží efekt inflační daně. Je důležité poznamenat, že takto převedou pouze část finančních prostředků, protože stále potřebují držet peníze v nejlikvidnější formě kvůli běžným platbám a v případě nouzových situací. Množství těchto držených peněz v nejlikvidnější formě je opět spojeno s očekáváním, včetně očekávané inflace.

18

Dopady inflace

Pokud opět bude skutečná míra inflace vyšší než očekávaná, tak množství držených peněz v nejlikvidnější formě může být nedostačující za předpokladu, že zároveň nastane nouzová situace. Následně je tedy potřeba převést peníze z méně likvidní formy na nejlikvidnější formu, což vyžaduje čas a námahu. Tímto špatným očekáváním vzniknou náklady ušlé příležitosti, neboť věnuji čas převodu peněz místo jiné produktivní činnosti. Tento náklad je označovaná jako náklad ošoupaných podrážek, neboť symbolizuje časté cestování do banky. Navíc tento převod může souviset s dalšími náklady, například poplatek za předčasný výběr z termínovaného vkladu. Neanticipovaná inflace také ovlivňuje daňový systém. První nesrovnalost nastává v dani z kapitálového výnosu. Pokud plánuji například koupi akcií s úmyslem následného prodeje, tak logicky očekávám zvýšení ceny neboli zisk, z kterého pak budu platit daň. Musím však také počítat s tím, že část zvýšení ceny je způsobena zhodnocením akcie a část je způsobena inflací, daň se však platí z obou těchto částí. S tímto je potřeba počítat a zvážit, zda se takováto koupě a následný prodej vyplatí. Avšak opět počítám s určitou očekávanou mírou inflace, pokud skutečná míra inflace bude větší, tak se zvedne i daňové zatížení. Při pohledu na nominální hodnoty se platí vyšší daň, protože byl vyšší skutečný zisk. Při pohledu na reálné hodnoty se však platí vyšší daň, protože reálný skutečný zisk je stejný jako očekávaný, ale skutečná míra inflace byla vyšší. Následně takovýto efekt neanticipované inflace může vyvolat vyšší očekávanou míru inflace, tudíž vyšší daňovou zátěž, což může v důsledku snížit množství investic. Druhá nesrovnalost nastává v daňových odpisech. Daňové odpisy se počítají z pořizovací ceny po dobu x let podle odpisové skupiny. Velikost jednotlivých odpisů je závislá na zvoleném způsobu odpisování. Odpisy však nepočítají s inflací, pokud tedy očekávané míry inflace v následujících x letech nebudou rovny skutečným mírám inflace, tak může dojít k nákladům ušlé příležitosti. Například pokud očekávám nejdříve vysokou míru inflace, po které bude následovat nízká míra inflace, tak je výhodné zvolit rovnoměrné odpisování. Pokud by v takovéto situaci skutečná míra inflace měla opačný vývoj, tak by bylo výhodnější zrychlené odpisování. Náklady jídelníčku jsou souhrnem nákladů firmy, které souvisejí se změnou cen. Patří mezi ně náklady na nový tisk ceníků, náklady na informování klientů o změně cen a náklady na znovu nalákání dříve nespokojených klientů, kteří nebyli spokojení s frekventovanou změnou cen. Čím výš stoupá skutečná míra inflace, tím častěji se mění ceny, neboť firmy zvyšují své ceny postupně, aby neztratily klienty a zároveň si tak získaly výhodu oproti firmám, které takto nepostupují. Problém nastává v tom, že různé firmy mají náklady jídelníčku rozdílné. Například restaurace s dekorativně provedeným menu musí toto menu nákladně tisknout znovu, což omezuje její frekvenci změny cen. Naopak například čerpací stanice má při prodeji benzínu a nafty relativně levnou změnu ceny a může ji měnit každý den. Pokud tedy restaurace stanoví ceny v menu s tím, že při očekávané míře inflace budou tyto ceny stále ziskové a následně bude skutečná míra inflace vyšší, tak se náklady jídelníčku projeví ztrátou zisku a následně náklady na nové menu. Čerpací stanice tyto náklady prakticky nepocítí a cenu bude

Dopady inflace

19

měnit dle potřeby. Pokud by daná restaurace nabízela také rozvoz obědů a nakupovala benzín od dané čerpací stanice, tak její náklady ještě porostou, neboť pro ni není výhodné tak často měnit ceny. (Hubbard, O’Brien, Rafferty, 2012)

3.3 Inflace a mezinárodní konkurenceschopnost Inflace může mít vliv také na mezinárodní konkurenceschopnost, přesněji řečeno rozdíl měr inflace v jednotlivých vzájemně obchodujících státech má vliv na mezinárodní konkurenceschopnost. Tento vliv je nejvíce zřetelný v případě fixního měnového kurzu. Pokud má stát vyšší míru inflace než jeho obchodní partner, pak tento stát postihne oslabení v cenové konkurenceschopnosti, přesněji jeho exportované zboží bude dražší než tuzemské zboží obchodního partnera a zároveň tuzemské zboží tohoto státu bude dražší než importované zboží obchodního partnera. V případě volně plovoucího měnového kurzu by v takovémto státě s vyšší mírou inflace než jeho obchodní partner nastala depreciace domácí měny vůči měně obchodního partnera. Díky depreciaci měny zůstane mezinárodní konkurenceschopnost neměnná v rámci exportu i importu. Avšak i když je mezinárodní konkurenceschopnost neměnná, tak se depreciací měny zvyšuje cena importu, která můžu způsobit dodatečné zvýšení inflace, které dodatečně zvýší depreciaci. Výsledkem tedy může být inflační spirála, která v takovéto situaci může vést ke spekulacím na devizovém trhu, které by vedli k destabilizaci mezinárodních měnových kurzů, což by mohlo vést k oslabení mezinárodního obchodu. (Nellis a Parker, 2004) V České republice se místo volně plovoucího měnového kurzu aplikuje řízený plovoucí měnový kurz, u kterého můžou naskytnout stejné dopady jako u volně plovoucího měnového kurzu, ale Česká národní banka má v takovéto situaci možnost pomocí intervencí zabránit nadměrné depreciaci, která by započala inflační spirálu.

20

Měření inflace

4 Měření inflace Měřením inflace se z makroekonomického jevu inflace stává makroekonomický ukazatel míra inflace. Míra inflace je procentuální změna cenové hladiny za určité časové období. Míru inflace měří v České republice Český statistický úřad, její měření je prováděno měsíčně. Míra inflace má několik využití. Je pravidelně používána pro účely valorizace mezd, důchodů a sociálních příjmů. Může na ni být také odkazováno ve smlouvách, kde vývoj inflace ovlivňuje výši finančního plnění. Například pojistné smlouvy o pojištění nemovitosti obsahují možnost indexace, což znamená, že se pojistná částka automaticky mění podle míry inflace. Zároveň však publikování míry inflace slouží pro informování veřejnosti.

4.1 Index cen výrobců Index cen výrobců zkráceně označován jako PPI měří průměrný cenový vývoj výrobků vyrobených a prodaných na domácím trhu. Český statistický úřad uvádí čtyři druhy indexů cen výrobců, kde se každý zaměřuje na jinou oblast trhu. Jedná se o index cen průmyslových výrobců, index cen stavebních prací, index cen tržních služeb a index cen zemědělských výrobců. Jednotlivé cenové indexy jsou zjišťovány měsíčně, kromě indexu stavebních prací, který je zjišťován čtvrtletně, ale je zároveň odhadován měsíčně. Ke zjišťování indexů využívá Český statistický úřad údaje od vybraných organizací, které slouží jako reprezentanti. V případě indexu cen průmyslových výrobců se jedná o přibližně 1100 organizací. V případě indexu cen stavebních prací se jedná o průměrně 730 respondentů. V případě indexu cen zemědělských výrobců se jedná o 480 vybraných výrobců v zemědělství. U cen tržních služeb tuto informaci ČSÚ neposkytuje. PPI má měřit vývoj čistého výnosu výrobce získaného za výrobek, tudíž na index nemá vliv změna spotřební daně. Naopak změny velikosti slev, rabatů a jiných technik podporujících prodej, které ovlivní celkový čistý výnos, čímž ovlivní čistý výnos přepočítaný na jeden výrobek, ovlivní cenový index. Zároveň je potřeba si uvědomit z čeho plyne daný čistý výnos, aby nedošlo k záměně ceny výrobku a ceny služeb poskytovaných k výrobku, z tohoto důvodu PPI považuje velkoobchody, maloobchody a jiné podniky zabývající se opětovným prodejem jako poskytovatele služeb. Tento přístup naznačuje, že výnos opětovného prodejce je rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou stejného produktu. Tato marže pak představuje cenu dodatečných služeb, mezi které může patřit marketing, skladování, výstava zboží aj. Při sledování vývoje ceny výrobku však může nastat problém ve formě změny samotného výrobku. Změna ve specifikaci výrobku může ovlivnit cenu, která však poukazuje na změnu ve specifikaci, nikoliv změnu ve skutečné ceně. Z toho důvodu je uplatňováno několik metod, které se používají na řešení tohoto problému.

Měření inflace

21

První metodou je metoda přímého porovnání, která se používá, když změna specifikace výrobku je tak malá, že není považována jako změna ovlivňující cenu. V tomto případě je cena ve sledovaném období porovnávána přímo s cenou v základním období bez jakýchkoliv změn. Druhou metodou je metoda explicitní úpravy kvality, která je použita v případě změny ceny vlivem změny specifikace výrobku. V tomto případe je potřeba od výrobce získat informace, které popisují náklady spojené se změnou specifikací. Následně se tyto náklady odečtou od nové ceny a tato upravená cena ve sledovaném období se pak porovnává s cenou v základním období. Zjistit informace o úpravě kvality však není vždy možné, například pokud výrobce není schopen odhadnout či vyčíslit rozdíl v nákladech, nebo z důvodu, explicitní porovnání mezi zcela novým produktem a původním produktem není možné. V takovémto případě může statistický úřad usoudit, že rozdíl v ceně mezi původním a novým výrobkem je zcela způsoben změnou ve specifikaci výrobku, tudíž uplatní metodu překrytí. V této metodě statistický úřad sbírá určitou dobu data o ceně nového i původního výrobku a následně zvolí určitý měsíc jako měsíc překrytí. Rozdíl cen v měsíci překrytí pak slouží jako cena rozdílu v kvalitě. V samotném měsíci překrytí se stále počítá s cenou původního výrobku, ale následné měsíce se již počítá s cenou nového výrobku, který se upraví o cenu rozdílu v kvalitě stejně jako u předcházející metody. Nedostatek těchto metod je možné vidět v situaci, kdy nový produkt je kvalitnější než produkt původní, ale náklady na výrobu jsou menší. Takováto situace není běžná, ale při pohledu na odvětví informačních a komunikačních technologií je tato situace poměrně častá. Předcházející metody totiž počítají s tím, že zvýšení kvality zvýší i náklady. Tento opačný vztah kvality a nákladů vedl některé státy k aplikaci několika různých technik pro tvorbu samostatného cenového indexu pro počítačový průmysl. Alternativou řešení pro tento problém je použití metody hedonické ceny. Metoda hedonické ceny odhaduje funkční vztah mezi vlastnostmi výrobku a jeho cenou na trhu. Tato metoda vytváří odhad implicitní ceny pro specifické vlastnosti výrobku. Tento odhad pak může být použit k ocenění zvýšené kvality skrz změny ve vlastnostech výrobku. Cena této zvýšené kvality pak může být odečtena od nové ceny výrobku a následně upravená nová cena výrobku může být porovnávána s původní cenou výrobku. (Bureau of Labor Statistics, 2013)

22

Měření inflace

Index ceny výrobců se počítá pomocí Laspeyresova vzorce:

It     

 Qa Pt  Qa P0

(1)

It – index ceny výrobců ve sledovaném období Pt– cena komodity ve sledovaném období P0– cena komodity v základním období Qa– množství v základním období

Statistická přesnost PPI přímo závisí na kvalitě a přesnosti dat, které výrobci dodávají ČSÚ. Jak jsem již zmiňoval, do změny cen se započítávají například i sjednané slev, což znemožňuje použití jednoduchých metod pro získání informací o cenách jako například ceník daného výrobce. Proto musí získat přesné informace od výrobců o cenách sjednaných mezi dodavatelem a odběratelem, včetně všech slev, prémií, rabatů a jiných skutečností ovlivňující cenu. Zde je také potřeba si uvědomit, že jelikož se jedná o uskutečněné obchody ve sledovaném období, tudíž se do PPI nezapočítávají ceny získané z objednávek, futures či jiných dohod o budoucím prodeji. Další nepřesnost nastane, pokud výrobce nepředloží požadované informace ve sledovaném období, pak se změna v ceně daného výrobku převážně odhaduje pomocí průměrné změny v ceně výrobku v rámci stejného druhu výrobků, u nichž byly podány požadované informace. Nepřesnosti vzniklé zaokrouhlováním nastávají pouze v posledním kroku celého procesu, neboli v době publikování, kdy se finální výsledek zaokrouhluje na desetinu procenta, jinak v samotném výpočtu k zaokrouhlování nedochází. Pohyb hodnot PPI bývá chybně považován za předchůdce pohybu hodnot CPI. K vyvrácení toho tvrzení může sloužit například skutečnost, že importované zboží nemá vliv na PPI, které se zabývá pouze domácím trhem, ale CPI je ovlivněno importovaným zbožím. Dalším důvodem nepravdivosti tohoto tvrzení je doba sbírání dat, kdy například velká fluktuace cen potravin u výrobců může být již značně utlumena v době, kdy jsou měřeny maloobchodní ceny. (Český statistický úřad, 2013)

4.2 Deflátor HDP Deflátor HDP, také nazýván jako implicitní cenový deflátor, měří inflaci pomocí podílu nominálního a reálného HDP. Jinými slovy deflátor HDP má v čitateli hodnotu hrubého domácího produktu sledovaného roku vyjádřenou v cenách sledovaného roku a ve jmenovateli má hodnotu hrubého domácího produktu sledovaného roku vyjádřenou v cenách základního roku.

Měření inflace

23

Deflátor HDP 

Nominální HDP  100 Reálné HDP

(2)

Na rozdíl od CPI či PPI deflátor HDP nepoužívá fixní koš zboží a služeb, ale zahrnuje veškeré zboží a služby, které jsou v produktu ekonomiky zastoupeny. Díky tomu je rozsáhlejší indikátor vývoje cenové hladiny. Avšak stejně jako PPI nezahrnuje ceny importovaného zboží a služeb, které CPI zahrnuje.

4.3 Index spotřebitelských cen Index spotřebitelských cen, zkráceně označovaný jako CPI, je měřítkem proporcionální či procentuální změny ve spotřebitelských cenách během určitého období. Jednotlivé spotřebitelské ceny se však nemění ve stejné míře, právě proto index spotřebitelských cen zobrazuje jejich váženou průměrnou změnu. Otázkou však zůstává, jaké ceny přesně patří do spotřebitelských cen a jakým způsobem nejlépe průměrovat změny v těchto cenách. Index spotřebitelských cen měří změny v cenách zboží a služeb koupených či jinak pořízených domácnostmi, které domácnosti přímo či nepřímo užívají k uspokojení potřeb a požadavků. V tomto ohledu může být index spotřebitelských cen domácnostmi použit pro výpočet míry inflace, nebo pro výpočet změny životních nákladů. Index spotřebitelských cen se počítá jako vážený průměr procentuální změny v ceně vybraného koše reprezentativních výrobků a služeb, který je označován jako spotřební koš. Váhy jednotlivých cen představují relativní důležitost ve spotřebě domácnosti. S tímto souvisí důležitost správného určení vah. 4.3.1

Zdroje chyb a problémů

Index spotřebitelských cen má své nedostatky a chyby, které ovlivňují jeho přesnost. Už skutečnost, že se tento index počítá pomocí reprezentantů, naznačuje první problém, neboť výpočet pomocí reprezentantů nikdy nebude roven charakteristice celého souboru. Při počítání s reprezentanty se vyskytují chyby výběru a chyby odhadu. Těmto chybám se však dá zabránit pouze zahrnutím celého souboru do výpočtu. Výpočet je dalším zdrojem chyb, neboť v průběhu výpočtu Český statistický úřad aplikuje různé metody, které ovlivňuji přesnost indexu. Mezi tyto metody patří například již zmíněné metody při změně specifikace výrobku, nebo metody modelování pro výpočet chybějících informací. Dalším problémem je agregace. Index spotřebitelských cen využívá jeden spotřební koš, ale každá domácnost má jiné zvyklosti při spotřebě. Nejedná se pouze o strukturu výdajů, ale i o skutečnosti, že nakupují v různých obchodech, v rozdílných intervalech, nakupují jiné druhy produktů, což vede k tomu, že zaplatí také rozdílnou cenu i v případě stejného produktu. Sezónnost je dalším problémem, neboť spotřební koš je aktualizován jednou za rok, tak do jisté míry zachycuje nákupní zvyklosti po celý rok, CPI se však počítá měsíčně. Spotřeba domácností se ovšem každý měsíc liší, ať už z důvodu

24

Měření inflace

poptávky či nabídky. Sezónní zboží, převážně oblečení, obuv, zelenina a ovoce, proto vyžaduje metodu odhadu ceny sezónního zboží pro přesnější výpočet ceny v průběhu celého roku, aby tento problém byl částečně zachycen, ale jak jsem již zmiňoval, metody ve výpočtu ovlivňují přesnost. Podobný problém nastává u ročních poplatků, kdy některé roční poplatky platí všechny domácnosti ve stejnou dobu, ale jiné roční poplatky platí každá domácnost v jinou dobu. Tyto roční poplatky musí ČSÚ pomocí přepočtu zahrnout do měsíčních výpočtů, což opět ovlivňuje přesnost. Dalším problémem jsou rozdílné ceny závislé na spotřebovaném množství. Tento problém nejčastěji nastává u plynu, elektřiny a vody, kdy je cena určena určitými intervaly množství. Zároveň dodavatelé často zavádějí nové ceny, jedni zvyšují cenu při zvýšeném množství, z důvodu zachování přírodních zdrojů, druzí nabízejí množstevní slevy při nákupu velkého množství. Tudíž i když u většiny zboží se průměrná cena za jednotku rovná mezní ceně za poslední jednotku zboží, tak v tomto případě tomu tak není. Dalším problémem je fakt, že přesné zachycení chování všech spotřebitelů je nemožné. Pokud má index spotřebitelských cen sloužit pro výpočet životních nákladů, pak fixní spotřební koš není schopen zachytit chování spotřebitele, který má při změně cen tendenci nakupovat převážně zboží, které svoji relativní cenu snížilo, čímž sníží nepříznivé důsledky změny cen na jeho životní náklady. Problém se zachycením chování spotřebitelů se také vyskytuje při zavádění nové produktu do spotřebního koše, nebo při počítání s produktem, který je či byl tzv. v módě, kdy doba zavedení či výpočtu ovlivní velikost změn v ceně a vhodnou velikost váhy. (Balk a Greenlees, 2004) 4.3.2

Metodika Českého statistického úřadu

Český statistický úřad používá při výpočtu indexu spotřebitelských cen metodiku, která vychází z požadavků Eurostatu a námětů Poradní komise pro statistiku spotřebitelských cen. Z této metodiky se zaměřím převážně na spotřební koš a způsob výpočtu CPI. Spotřební koš nemůže obsahovat všechno zboží a služby, které domácnosti spotřebují, teoreticky by mohl, ale prakticky je to nereálné, proto je využíváno skutečnosti, že ceny určité homogenní skupiny zboží či služeb mají totožný či velmi podobný vývoj, protože na tyto ceny působí stejné či podobné vlivy. Spotřební koš je proto tvořen takzvanými cenovými reprezentanty. Výběrové kritérium těchto reprezentantů je, aby s co největší přesností vyjadřovali průměrnou změnu ceny všech výrobků, které reprezentují. Tento výběr je prováděn metodou záměrného výběru, aby se prověřilo, zda je vhodné přidat nového cenového reprezentanta a zda je vhodné již používaného cenového reprezentanta ponechat. Aktualizace cenových reprezentantů probíhá každý rok, v roce 2013 je ve spotřebním koši celkem 691 cenových reprezentantů. Ve chvíli, kdy jsou určeni cenoví reprezentanti, tak je potřeba těmto reprezentantům určit jejich důležitost neboli jejich vliv na celkový index spotřebitelských cen. Z tohoto důvodu je sestavován váhový systém, který vychází ze struk-

Měření inflace

25

tury spotřeby domácností, aktuálně používaný systém vychází ze struktury z roku 2010. Jednotlivé váhy jsou sestaveny podle výdajů domácností ze statistiky národních účtů, detailnější váhy jsou pak sestavovány z rodinných účtů, dodatečně se také používají jiné zdroje jako například informace od poskytovatelů služeb s tarifními cenami. Tab. 1

Spotřební koš v roce 2013

Počet cenových reprezentantů

Oddíl Potraviny a nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy Zdraví Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace a kultura Vzdělávání Stravování a ubytování Ostatní zboží a služby Celkem

161 23 65 41

Váha v promile 149,8 96,0 35,9 280,3

80

58,0

19 81 3 109 12 43 54 691

23,1 105,0 36,1 90,4 7,8 48,6 69,0 1000,0

Zdroj: Český statistický úřad

Výpočet indexu spotřebitelských cen využívá výše zmíněný spotřební koš a je prováděn podle upraveného Laspeyresova vzorce:

p

 p1  p 0 q 0 0 I  p0 q0    

I – index za sledované období k základnímu období p1 – cena zboží ve sledovaném období p0 – cena zboží v základním období p0q0 – stálá váha, výdaje domácností za zboží v základním období (Český statistický úřad, 2013)

(3)

26

Metodika

5 Metodika V následujících kapitolách budu využívat několik statistických metod, které bych nyní stručně vysvětlil. První testovací metodou je test rozdělení, konkrétně Chí-kvadrát test dobré shody, který slouží k testování hypotézy, zda základní soubor má normální rozdělení. Druhou testovací metodou je neparametrický test, konkrétně mediánový test, který slouží k testování hypotézy, zda je medián základního souboru roven dané konstantě. Třetí testovací metodou je parametrický test, přesněji test o jedné střední hodnotě zvaný t-test, který testuje hypotézu, zda se střední hodnota základního souboru rovná dané konstantě. Parametrický test může být použit pouze v případě, že bylo potvrzeno normální rozdělení základního souboru, ale za to má obecně větší sílu testu. Další statistickou metodou je výpočet kvadratického průměru k určení vzdálenosti hodnot od nuly. Pro jednotlivé výpočty budou použita data z Českého statistického úřadu. Konkrétněji pro reprezentativní vzorek budou použita data ze statistiky rodinných účtů, pro standardně používanou míru inflace byly použity data ze statistiky národních účtů a dodatečných zdrojů. Tento nesouhlas zdrojů dat v reprezentativním vzorku a v standardně používané míře inflace vytváří problém, neboť data ze statistiky rodinných účtů a národních účtů jsou nekonzistentní. Tato nekonzistence je zřetelná při pohledu na vzniklé váhy uvnitř spotřebního koše, který byl tvořen ze statistiky těchto účtů. Váhy ze statistiky národních účtů totiž v několika oddílech nezapadají do rozmezí, které tvoří váhy ze statistiky rodinných účtů, viz následující tabulka. V ideálním případě by totiž hodnoty ze statistiky národních účtů, jakožto průměrné hodnoty z celkového souboru, měli ležet v rozmezí hodnot ze statistiky rodinných účtů, jakožto hodnoty z reprezentativního vzorku celkového souboru.

Metodika Tab. 2

27 Nekonzistence váhových systémů

Oddíl Váhy národních účtů[%] Váhy rodinných účtů [%] 01 15,0 14,0-23,0 02 9,6 2,5-3,3 03 3,6 4,5-5,4 04 28,0 18,7-24,0 05 5,8 4,7- 7,8 06 2,3 2,0-3,1 07 10,5 8,6-14,5 08 3,6 3,9-5,1 09 9,0 8,4-11,3 10 0,8 0,4-1,0 11 4,9 4,4-5,5 12 6,9 9,7-12,8 Zdroj: Český statistický úřad

Otázkou tedy může být, proč volit data ze statistiky rodinných účtů jako zdroj dat pro tvorbu reprezentativního vzorku. Důvod je jednoduchý, reprezentativní vzorek s dostatečně detailními informacemi lze získat pouze z dat ze statistiky rodinných účtů. Tudíž i když data ze statistiky národních účtů logicky lépe podchytí skutečnou míru inflace, neboť průměr celku je obecně přesnější než statistická aproximace detailnějšího vzorku, tak z nich nelze získat potřebná detailní data. Tato nekonzistence však nutně vede k otázce, zda tento reprezentativní vzorek skutečně reprezentuje celkový soubor.

28


6 Klasifikace domácností Jelikož plánuji řešit dopady inflace na domácnosti s rozdílnými příjmy, tak musím nejdříve domácnosti rozdělit podle jejich příjmů. Pokud bych domácnosti rozděloval podle příjmu zaokrouhleného na stovky korun či tisíce korun, tak bych skončil s velkým počtem skupin domácností. Jelikož v České republice bylo v roce 2011 přibližně 4,4 miliónů domácností, tak místo pracování s celkem budu používat reprezentativní vzorek. Tento reprezentativní vzorek domácností následně rozdělím podle výše příjmů. K sestavení reprezentativního vzorku využiji data z Českého statistického úřadu, přesněji data ze statistiky rodinných účtů, což mi umožní dosáhnout lepší reprezentativnosti, než které bych byl schopen dosáhnout při sestavování reprezentativního vzorku například pomocí dotazníku. Jedinou větší výtkou reprezentativního vzorku Českého statistického úřadu ze statistického hlediska je skutečnost, že nejde o náhodný výběr domácností nýbrž o kvótní výběr domácností, tento nedostatek je však částečně nahrazen objemností reprezentativního vzorku. Reprezentativní vzorek je složen ze dvou částí a to základního souboru a doplňkového souboru. Základní soubor je tvořen 3000 domácnostmi, které podle zvolených výběrových znaků odpovídají struktuře domácností v ČR. Doplňkový soubor je tvořen 400 domácnostmi a je používán z důvodu, že v základním souboru není dostatečné zastoupení domácností s minimálními příjmy. Tento reprezentativní vzorek budu dále třídit podle čistého peněžního příjmu na osobu. Podle čistého peněžního příjmu na osobu bude vzestupně seřazen celý reprezentativní vzorek a následně rozdělen do deseti kvantilů neboli decilů. Čistý peněžní příjem se získá z hrubého příjmu odečtením odvodů na zdravotní a sociální pojištění a daní. Je však důležité podotknout, že do hrubých příjmů se nepočítají vybrané úspory ani přijaté bezhotovostní půjčky a úvěry. Z důvodu dalších výpočtů budu kromě příjmů sledovat i vydání. Peněžní vydání nezahrnuje vklady, splacené půjčky a splacené úvěry, což odráží oblasti nezahrnuté do příjmů. Vydání se běžně člení na spotřební vydání a vydání neklasifikovaná jako spotřební, avšak v rámci této práce budu počítat pouze s částí spotřební vydání. Jednotlivá vydání budu rozdělovat do oddílů podle klasifikace individuální spotřeby podle účelu - CZ-COICOP, která rozděluje spotřební vydání do 12 oddílů, viz tabulka 3. V rámci této klasifikace budu sledovat převážně procentuální podíl vydání do jednotlivých oddílů.

Klasifikace domácností Tab. 3

29

CZ-COICOP

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12

Potraviny a nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy Zdraví Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace a kultura Vzdělávání Stravování a ubytování Ostatní zboží a služby


6.1 Příjmy domácností Jak jsem již zmínil, budu domácnosti rozdělovat do decilů. Tyto decily jsou uspořádány podle výše příjmů. Následující graf ukazuje výši příjmů a vydání jednotlivých decilů, aby bylo možné vidět, v jakých kategoriích se pohybují, přesněji se jedná o čisté peněžení příjmy na osobu v domácnosti za rok a o celková čistá peněžní vydání na osobu v domácnosti za rok. Podrobnější informace je možné naleznout v přílohách.

Obr. 1

Příjmy a vydání decilů domácností

6.2 Vydání domácností Stejně jako u příjmů by bylo možné naleznout pro každý decil zástupce ve formě hypotetické průměrné domácnosti a řešit kolik peněz vydá na jednotlivé oddíly. Avšak každá domácnost má jiný poměr spotřeby a úspor, když k tomuto přidám,

30


že každá domácnost má jinou strukturu vydání, pak průměrováním jednotlivých oddílů získám částku, která je opravdu hypotetická a její vypovídací hodnota je zpochybnitelná. Z tohoto důvodu se místo celkových částek zaměřím na procentuální strukturu vydání, která možná není tak konkrétní, ale je rozhodně více použitelné pro popis daného decilu. Strukturu vydání jednotlivých decilů domácností je možné vidět v tabulce 4. Jak jsem již zmiňoval na začátku kapitoly, vydání je rozděleno do 12 oddílů podle klasifikace CZ-COICOP. Tab. 4

Struktura vydání domácnosti v %

Decil domácností Oddíl 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

23,0 21,5 21,9 21,5 21,7 20,2 18,6 17,9 16,7 14,0 2,5 2,7 2,6 2,7 2,7 3,0 2,8 2,9 3,3 2,6 5,1 5,1 5,0 4,5 4,8 4,8 5,0 4,9 5,1 5,4 23,3 20,2 22,0 23,8 24,0 22,5 22,1 22,0 20,2 18,7 4,7 5,6 6,2 6,0 6,0 6,2 6,6 6,2 6,3 7,8 2,0 2,5 3,1 3,1 3,0 3,0 2,9 2,5 2,8 2,5 9,5 11,3 9,6 9,1 8,6 9,3 8,6 11,9 12,0 14,5 5,1 5,0 4,7 4,4 4,9 4,4 4,6 4,6 4,5 3,9 8,4 10,2 9,6 9,9 9,4 10,4 10,8 10,2 10,6 11,3 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,5 0,7 0,4 0,6 1,0 5,4 5,0 4,7 4,7 4,4 4,7 5,5 4,7 5,2 5,5 10,1 10,1 9,9 9,7 10,0 11,0 11,9 11,7 12,5 12,8


Při sledování vydání domácností je zajímavé, že dva po sobě jdoucí decily mají velmi podobné struktury vydání, naopak při porovnání 1. a 10. decilu lze vidět velké rozdíly. Což dává smysl, přeci jenom v prvním decilu jsou velké domácnosti s malým příjmem a v desátém decilu jsou malé domácnosti s velkým příjmem, tudíž například velký rozdíl v oddílu 01 potraviny a nealkoholické nápoje je celkem očekávatelný.


31

7 Rozdílné dopady inflace Abych mohl řešit dopady inflace pro domácnosti s rozdílnými příjmy, tak musím nejdříve vyčíslit jednotlivé míry inflace, neboť statistickým úřadem uváděná míra inflace je v tomto ohledu nedostačující. K tomuto vyčíslení využiji výše zmíněnou strukturu vydání domácností a data o indexech spotřebitelských cen, kde budu porovnávat ceny se stejným obdobím předchozího roku. K samotnému výpočtu jednotlivých měr inflace využiji již zmíněný Laspayresův vzorec (3), který využívá Český statistický úřad, pro moje potřeby je však nutno ho mírně upravit, jelikož místo cen využívám indexy spotřebitelských cen jednotlivých oddílů. V tento okamžik tedy musím udělat ústupek přesnosti, neboť budu počítat s tím, že struktura uvnitř jednotlivých oddílů, podle klasifikace CZ-COICOP, je stejná pro všechny domácnosti. Po úpravě bude vzorec vypadat takto:

i

 i1  w0 0 I  100  w0    

(4)

I – cenový index pro decil domácností i1 – index spotřebitelských cen pro daný oddíl ve sledovaném období i0 – index spotřebitelských cen pro daný oddíl v základním období w0 – procentuální vydání domácnosti pro daný oddíl v základním období

Po aplikování tohoto vzorce získám jednotlivé cenové indexy decilů domácností, s kterými mohu nadále pracovat. Po jednoduché úpravě, převod cenového indexu na procentuální změnu cenového indexu ve sledovaném měsíci daného roku proti stejnému měsíci předcházejícího roku, získám jednotlivé míry inflace decilů domácností. Jelikož v rámci této práce sleduji období mezi lednem 2005 a prosincem 2012, tak pro každý decil domácností získám 96 měsíčních měr inflace, kvůli rozsáhlosti této tabulky ji uvádím pouze v přílohách. Takováto tabulka sama o sobě moc informací neposkytne, proto je potřeba tyto jednotlivé míry inflace dále zpracovat, abych z těchto měr inflací mohl něco vyvodit. Nejjednodušší způsob, jak upravit tyto čísla by bylo z nich vytvořit graf, ale jelikož plánuji sledovat rozdíly těchto měr inflace, tak bude smysluplnější tyto rozdíly ukázat. Zvolením jednoho z decilů domácností jako menšitele pro porovnávání rozdílů bych získal přesné informace o jednom decilu domácností, ale zbytek domácností bych musel dopočítávat přes tento decil domácností. Právě proto jsem jako menšitele pro jednotlivé rozdíly zvolil míru inflace uváděnou Českým statistickým úřadem, abych měl ve výsledku pro všechny decily domácností stejný údaj. Dříve než však začnu od měr inflace jednotlivých decilů domácností odečítat míru inflace ČSÚ, tak bych uvedl její hodnoty, aby byl zřejmý její vývoj v čase, neboť velikost míry inflace ČSÚ v čase bude logicky ovlivňovat i velikost rozdílů vynesených v následujícím grafu. Jedná se o míru inflace vyjádřenou

32


přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku, abych měl stejné základní období jako u míry inflace decilů domácností. Tab. 5

Měsíční míra inflace ČSÚ v %

Rok/měsíc 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 1 1,7 2,9 1,3 7,5 2,2 0,7 1,7 3,5 2 1,7 2,8 1,5 7,5 2,0 0,6 1,8 3,7 3 1,5 2,8 1,9 7,1 2,3 0,7 1,7 3,8 4 1,6 2,8 2,5 6,8 1,8 1,1 1,6 3,5 5 1,3 3,1 2,4 6,8 1,3 1,2 2,0 3,2 6 1,8 2,8 2,5 6,7 1,2 1,2 1,8 3,5 7 1,7 2,9 2,3 6,9 0,3 1,9 1,7 3,1 8 1,7 3,1 2,4 6,5 0,2 1,9 1,7 3,3 9 2,2 2,7 2,8 6,6 0,0 2,0 1,8 3,4 10 2,6 1,3 4,0 6,0 -0,2 2,0 2,3 3,4 11 2,4 1,5 5,0 4,4 0,5 2,0 2,5 2,7 12 2,2 1,7 5,4 3,6 1,0 2,3 2,4 2,4 Zdroj: Český statistický úřad

Obr. 2

Rozdíly měr inflace decilů domácností a ČSÚ

Již na první pohled je zřejmé, že jednotlivé míry inflace decilů domácností jsou převážně nižší než míra inflace ČSÚ, ale zároveň jsou i rozdílné mezi sebou. Pro


33

přesnější představu, pokud bych hledal počet měr inflací decilů domácností, které jsou vyšší než míra inflace ČSÚ, tak bych našel alespoň jednu takovou míru inflace v 34 měsících, ale zároveň bych našel pouze 14 měsíců s alespoň pěti takovými mírami inflace a pouze jeden měsíc (září 2005), kdy jsou míry inflace všech decilů vyšší než míra inflace ČSÚ. Pokud se prozatím zaměřím na rozdíly s mírou inflace ČSÚ, tak v období od srpna 2007 do září 2009 je možné vidět velké rozdíly, největší převážně u desátého decilu. Jelikož předcházející graf ukazuje pozici míry inflace ČSÚ vůči jednotlivým mírám inflace decilů domácností, tak je možné začít řešit absolutní hodnotu těchto rozdílů. V tuto chvíli bych se zaměřil na jednotlivé měsíce a v každém měsíci hledal maximální rozdíl a zároveň hledal, který decil domácností tohoto rozdílu dosahuje, abych získal přehlednější představu o tom, která z měr inflací se nejvíce liší od míry inflace ČSÚ a jak moc se liší. Detailnější graf na obrázku 3 potvrzuje problematické období, ale zároveň ukazuje, že v určitých obdobích je i maximální rozdíl poměrné nízký a dosahuje okolo 0,2 procentního bodu, jedná se o období druhé poloviny roku 2005. Pokud se podívám na decily domácností, které dosahují maximálního rozdílu, tak zjistím, že nejčastěji maximálního rozdílu dosáhl devátý decil domácností 43krát, druhý nejčastější byl desátý decil domácností 39krát, dále druhý decil domácností 7krát, pátý decil domácností 4krát, sedmý decil domácností 2krát a třetí decil domácností 1krát. Z tohoto lze usoudit, že míry inflace devátého a desátého decilu domácností se nejvíce liší od míry inflace ČSÚ.

Obr. 3

Maximální absolutní hodnota rozdílu

Při pozorování těchto rozdílů jsem uvedl dvě období, která představují extrémní situace. Na tyto období bych se nyní podíval blíže. Druhá polovina roku 2005 se vyznačovala nízkými rozdíly, míra inflace ČSÚ se v této době pohybovala mezi 1,7 až 2,6 %. Takováto míra inflace ČSÚ však není s porovnáním předešlých a následujících měsíců výjimečná, proto je potřeba se podívat blíže na indexy spo-

34


třebitelských cen pro jednotlivé oddíly v tomto období místo jejich úhrnu. Nejvyšší indexy je v této době možné vidět u šestého a osmého oddílu, oba tyto oddíly jsou ve váhovém systému zastoupeny poměrně malou váhou, zároveň je možné vidět, že v těchto oddílech je malý rozdíl mezi váhami decilů domácností a váhou ČSÚ. Což zapříčinilo poměrně nízký maximální rozdíl v tomto období. Období od srpna 2007 do září 2009 se naopak vyznačovalo vysokými rozdíly. V tomto období lze vidět postupný vzestup míra inflace do extrémních hodnot 7,5 % a následný pokles do 0 %. Tento rapidní vzestup a následný pokles byl nejspíše způsoben ekonomickou krizí, která Českou republiku zasáhla v průběhu tohoto období, očekávání příchodu této krize do České republiky, průběh této krize a následně doba po krizi výrazně zasáhla ekonomiku. Z hlediska míry inflace se výrazně zvýšila rozdílnost mezi mírou inflace ČSÚ a mírou inflace decilů domácností.

7.1

Rozdíly decilů domácností

Podobně jako u rozdílů měr inflace decilů domácností a míry inflace ČSÚ můžu hledat maximální rozdíly i mezi mírami inflace jednotlivých decilů domácností. Opět kromě posuzování velikosti rozdílů můžu zároveň sledovat, které míry inflace decilů domácností dosahují maximálních a minimálních hodnot. Z obrázku 2 je však zřejmé, že decily domácností dosahující maximálního rozdílu v předchozím pozorování budou podobně dosahovat minimálních hodnot v tomto pozorování. Maximální hodnoty naopak budou převážně hodnoty blížící se hodnotám míry inflace ČSÚ.

Obr. 4

Maximální rozdíl měr inflace decilů domácností

Pokud bych porovnával obrázek 3 a 4, tak bych mohl říct, že maximální rozdíly mají fluktuace v podobném období, ale maximální rozdíly na obrázku 3 mají větší rozpětí a jsou průměrně větší. Což opět poukazuje na skutečnost, že míra


35

inflace ČSÚ převážně nedosahuje hodnot mezi maximální a minimální hodnotou měr inflace jednotlivých decilů domácností. Maximální rozdíly je možné najít v podobném období jako u předchozího sledování, tentokrát v období mezi listopadem 2007 a březnem 2009. Pokud se tedy blíže podívám na decily domácností, které dosahují maximálních a minimálních hodnot, tak zjistím, že maximálních hodnot dosahuje sedmý decil domácností 37krát, první decil domácností 26krát, čtvrtý decil domácností 22krát, desátý decil domácností 7krát, pátý decil domácností 3krát a druhý decil domácností 1krát. Naopak minimálních hodnost dosahuje devátý decil domácností 47krát, desátý decil domácností 39krát, druhý decil domácností 6krát, pátý decil domácností 3krát a třetí decil domácností 1krát. Z tohoto pozorování lze tedy vyvodit, že není možné obecně říct, že by míra inflace decilů domácností byla přímo či nepřímo úměrná výši příjmů. Ale dá se říct, že dva decily domácností s nejvyššími příjmy mají převážně nejnižší míry inflace. Tomuto se vymyká pouze období 7 měsíců, v kterých desátý decil naopak dosahuje nejvyšší inflace, jedná se o období mezi listopadem 2009 a květnem 2010, což je období poměrně nízké míry inflace, při hledání důvodu bych původ této výjimky přiřadil zvýšené cenové hladině v dopravě při jinak poměrně stabilní celkové cenové hladině, neboť dopravě desátý decil domácností přiřazuje vyšší váhu než ostatní decily.

7.2 Statistická významnost rozdílu 7.2.1

Rozdíl míry inflace decilů domácností a míry inflace ČSÚ

Doposud jsem řešil jednotlivé rozdíly převážně jako celek a v rámci tohoto celku hledal nedostatky, nyní bych se více zaměřil na jednotlivé rozdíly individuálně, neboť individuálně jsem je řešil zatím pouze graficky, viz obrázek 2. Právě proto bych se na ně nyní podíval individuálně ze statistického hlediska. Nejdříve se opět podívám na rozdíly mezi mírami inflace jednotlivých decilů domácností a mírou inflace ČSÚ. Již při hodnocení grafu jsem naznačil značnou rozdílnost, kterou bych nyní statisticky otestoval. Dříve než začnu testovat statistickou významnost rozdílu, tak musím otestovat, zda tyto rozdíly mají normální rozdělení. Podle výsledku pak určím, zda je vhodné použít parametrický nebo neparametrický test. K testování normálního rozdělení využiji Chí-kvadrát test dobré shody. Nulová hypotéza tvrdí, že rozdíl má normální rozdělení. Alternativní hypotéza tedy tvrdí, že rozdíl nemá normální rozdělení.

36 Tab. 6

Rozdílné dopady inflace Chí-kvadrát test na hladině významností α=0,05

Decil domácností 1. 2. 3. 4. 5. p-hodnota 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 Decil domácností 6. 7. 8. 9. 10. p-hodnota 0,000 0,067 0,012 0,004 0,020 Zdroj: Vlastní práce

Výsledky Chí-kvadrát testu dobré shody zamítají nulovou hypotézu ve všech případech kromě rozdílu míry inflace sedmého decilu domácností a míry inflace ČSÚ. Tudíž většina rozdílů nemá normální rozdělení, použití parametrických testů, které předpokládají normální rozdělení, by tedy mohlo vést ke zkresleným výsledkům. Z tohoto důvodu pro další testování použiji neparametrický test, který má obecně menší sílu testu, ale nevyžaduje normální rozdělení. První fází testování je provedení kvantilového testu, specificky mediánového testu. Za předpokladu, že rozdíl je statisticky nevýznamný, tak by se tento rozdíl měl blížit nule, pokud se rozdíl bude celkově blížit nule, tak by se medián měl také blížit nule. Proto budu testovat nulovou hypotézu, že se medián rovná nule. Alternativní hypotézu bude tvrdit, že se medián nerovná nule. Tab. 7


Decil domácností 1. 2. 3. 4. 5. Z 3,878 8,369 6,328 3,878 4,082 Decil domácností 6. 7. 8. 9. 10. Z 6,940 6,736 8,981 9,594 9,390 Kritický obor (-∞;-1,960> ∪ <1,960;∞) Zdroj: Vlastní práce

Výsledky mediánového testu zamítají nulovou hypotézu ve všech případech. Lze tedy tvrdit, že žádný rozdíl nemá medián rovný nule. Z důvodu důkladnosti je možné provést parametrický t-test pro rozdíl sedmého decilu, který má normální rozdělení. Zkoumat budu nulovou hypotézu, že střední hodnota je rovna nule. Alternativní hypotéza bude tvrdit, že střední hodnota není rovna nule. Jelikož se jedná o normální rozdělení, tak se medián rovná střední hodnotě. Veličina t se v tomto testu rovná -8,823, jelikož tato hodnota leží v kritickém oboru, tak se výsledek shoduje s mediánovým testem, neboť zamítá nulovou hypotézu. Druhou fází testování je výpočet kvadratického průměru. Samotné testování mediánu totiž plně nezohlední velikosti rozdílů v jednotlivých měsících. Účelem však není získat kvadratický průměr odchylek hodnot znaku od jejich aritmetického průměru (směrodatná odchylka), ale získat kvadratický průměr odchylek hodnot znaku od nuly. Pokud bych chtěl tvrdit, že se rozdíl blíží nule, tak kvadratický průměr by se také měla blížit nule.

Rozdílné dopady inflace Tab. 8

37


Decil domácností 1. 2. 3. 4. 5. K 0,389 0,529 0,426 0,347 0,353 Decil domácností 6. 7. 8. 9. 10. K 0,372 0,319 0,547 0,680 0,701 Zdroj: Vlastní práce

Pokud tedy spojím první a druhou fázi testování, tak zjistím, že medián rozdílu míry inflace decilů domácností a míry inflace ČSÚ není roven nule a zároveň kvadratický průměr odchylek rozdílu od nuly je ve všech případech vyšší než 0,3. Zároveň míra inflace v České republice není tak velká, aby bylo možné hodnoty kvadratického průměru v rozmezí 0,319 až 0,701 považovat za zanedbatelné. Z tohoto hlediska dojdu k závěru, že rozdíl míry inflace decilů domácností a míry inflace ČSÚ je ve všech případech významný. 7.2.2

Rozdíly měr inflace jednotlivých decilů domácností

Použiji stejný postup jako u předchozího testování, akorát tentokrát budu mít o dost více rozdílů na testování, konkrétně jich bude 45, neboť při testování nezáleží na pořadí testovaných souborů. Z tohoto důvodu jsem zatím neukázal ani graf těchto 45 rozdílů, protože by byl značně nepřehledný a jeho informativní hodnota by byla nulová. Z důvodu častého používání zdlouhavého pojmenování jednotlivých rozdílů budu místo označení rozdíl měr inflace x-tého a y-tého decilu domácností používat zkrácený zápis Δ x. a y. Před samotným testováním významnosti rozdílu je opět potřeba zjistit, zda mají jednotlivé rozdíly normální rozdělení. Tab. 9


Decil 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 1. 0,005 0,000 0,000 0,000 0,038 0,230 0,004 0,015 0,005 2. - 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,004 0,009 3. - 0,000 0,000 0,000 0,013 0,233 0,197 0,247 4. - 0,171 0,855 0,263 0,914 0,732 0,493 5. - 0,000 0,490 0,403 0,201 0,229 6. - 0,411 0,875 0,507 0,431 7. - 0,004 0,012 0,056 8. - 0,001 0,098 9. - 0,288 Zdroj: Vlastní práce

Podle výsledných p-hodnot Chí-kvadrát testu nemůžu ve 21 případech zamítnout nulovou hypotézu, tudíž téměř polovina rozdílů má normální rozdělení. U těchto rozdílů budu následně kromě mediánového testu provádět i t-test, ne-

38


boť jak už jsem zmiňoval, mají parametrické testy obecně větší sílu testu než testy neparametrické. Tab. 10


Decil 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 1. -8,57 -6,33 2,25 1,84 -3,06 0,41 -7,96 -8,98 -7,55 2. - 7,55 8,98 8,57 5,72 5,31 -5,10 -7,35 -6,74 3. - 9,80 8,57 -1,02 1,43 -6,74 -8,57 -7,14 4. - -3,06 -7,96 0,20 -8,78 -9,39 -7,96 5. - -6,74 -0,41 -8,57 -8,78 -7,96 6. - 3,88 -8,37 -9,59 -7,96 7. - -9,59 -9,80 -8,17 8. - -9,80 -6,74 9. - 1,63 Zdroj: Vlastní práce

Kritický obor je stejný jako u předešlého mediánového testu, (-∞;-1,960> ∪ <1,960;∞). Dle výsledků mediánového testu zamítám nulovou hypotézu v 38 případech. Z čehož vyplívá, že v 7 případech nulovou hypotézu nemůžu zamítnout. V 7 případech tedy mohu tvrdit, že medián rozdílu je roven nule, z těchto 7 případů mají 4 rozdíly normální rozdělení, tudíž toto tvrzení můžu prověřit ttestem s větší sílou testu. Jelikož touto změnou testu měním pouze velikost chyby β, ale velikost chyby α zůstává stejná, tak bych měl odhalit pouze případné nesprávné přijetí nulové hypotézy, nikoliv případné nesprávné zamítnutí nulové hypotézy. Tab. 11

t-test na hladině významnosti α=0,05

Δ 1. a 7. t -0,466 Δ 4. a 8. t 15,060 Δ 6. a 7. t -5,542

3. a 8. 3. a 9. 3. a 10. 4. a 5. 4. a 6. 4. a 7. 10,932 16,958 9,780 4,330 13,189 2,200 4. a 9. 4. a 10. 5. a 7. 5. a 8. 5. a 9. 5. a 10. 20,214 11,824 1,468 14,598 19,722 11,475 6. a 8. 6. a 9. 6. a 10. 7. a 10. 8. a 10. 9. a 10. 14,370 21,904 11,132 14,243 7,867 -1,346

Zdroj: Vlastní práce

Pomocí t-testu jsem odhalil jedno nesprávné přijetí nulové hypotézy a potvrdil tři správná přijetí nulové hypotézy. V důsledku jsem tedy našel 6 rozdílů, jejichž medián je roven nule, což by značilo statisticky nevýznamný rozdíl, ale stejně jako u předchozího testování bych tento závěr prověřil druhou fází testování pomocí výpočtu kvadratického průměru.

Rozdílné dopady inflace Tab. 12

39


Decil 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 1. 0,188 0,087 0,111 0,103 0,116 0,175 0,287 0,436 0,485 2. - 0,158 0,261 0,254 0,197 0,270 0,163 0,287 0,335 3. - 0,110 0,107 0,085 0,178 0,254 0,393 0,455 4. - 0,029 0,101 0,143 0,332 0,478 0,533 5. - 0,093 0,134 0,322 0,467 0,525 6. - 0,101 0,239 0,382 0,439 7. - 0,279 0,422 0,460 8. - 0,158 0,211 9. - 0,137 Zdroj: Vlastní práce

Na rozdíl od předchozího výpočtu kvadratického průměru nacházím i poměrně malé hodnoty. Kvadratický průměr zde ukazuje, proč je samostatný mediánový test nedostačující. Například při pohledu na Δ 4. a 5. je možné vidět, že mediánový test i t-test zamítly nulovou hypotézu, ale kvadratický průměr je pouhých 0,029, z čehož plyne, že i když medián rozdílů neleží na nule, tak je možné, že se jednotlivé rozdíly pohybují blízko nule, což by také značilo statisticky nevýznamný rozdíl. Abych však mohl hodnotit, co počítat jako statisticky nevýznamný rozdíl na základě kvadratického průměru, tak se musím podívat na velikost míry inflace, abych získal adekvátní poměr velikosti. Podle ČNB je inflační cíl jako meziroční přírůstek spotřebitelských cen ve výši 2 % s tolerančním pásmem ±1 %. Pokud bych tedy bral 5 % z této hodnoty jako nevýznamnou odchylku, tak se dostanu k maximální nevýznamné odchylce 0,15. Pokud bych hledal jiný postup, tak bych mohl použít 95% interval spolehlivosti pro střední hodnotu inflačního cíle, pomocí něhož bych získal průměrnou odchylku 0,2. Z tohoto hlediska bych potvrdil nevýznamný rozdíl u Δ 1. a 5., Δ 1. a 7., Δ 3. a 6., Δ 3. a 7., Δ 5. a 7., Δ 9. a 10., jak už značilo dřívější testování. Další rozdíly, které bych dle kvadratického průměru považoval za nevýznamné, bych nyní vynesl na graf, abych opět nevyvozoval závěry z pouze jednoho čísla. Jedná se o Δ 1. a 3., Δ 1. a 4., Δ 1. a 6., Δ 2. a 3., Δ 2. a 8., Δ 3. a 4., Δ 3. a 5., Δ 4. a 5., Δ 4. a 6., Δ 4. a 7., Δ 5. a 6., Δ 6. a 7., Δ 8. a 9., na tomto výčtu je možné pozorovat, že se často jedná o sousedící decily domácností. Jelikož mi stále zůstává 13 rozdílů, tak jsem pro přehlednost tyto rozdíly rozdělil do dvou grafů. Dle těchto grafů mohu hodnotit, zda jde o významné či nevýznamné rozdíly. Z prvního grafu bych za nevýznamný rozdíl označil Δ 1. a 3., Δ 3. a 4., z druhého grafu pak Δ 4. a 5., Δ 4. a 6., Δ 5. a 6., čímž bych zakončil počet nevýznamných rozdílů na 11.

40


Obr. 5

Rozdíly míry inflace jednotlivých decilů domácností část 1.

Obr. 6

Rozdíly míry inflace jednotlivých decil domácností část 2.

Takovýto postup „testování“ už je však značně subjektivní a jakákoliv velikost kvadratického průměru rozdílu se dá považovat za existenci rozdílu a tím pádem nepovažovat míry inflace decilů domácností za shodné. Pokud bych však postupoval s tímto přístupem, tak bych se mohl podívat na rozdílné váhy a z toho vyvodit, že vypočítané míry inflace budou rozdílné.

Diskuze

41

8 Diskuze V rámci této práce se všechny výpočty, testování a porovnávání týkají míry inflace. Avšak míra inflace vypočítaná pro danou domácnost se nerovná dopadu inflace pro danou domácnost, přesněji řečeno míra inflace vypočítaná pomocí spotřebního koše, který není sestavován každý den a nesleduje každodenně ceny veškerého zboží a služeb, nemůže podchytit každodenní chování spotřebitele a s tím související výsledný dopad inflace. Spotřebitel, v tomto případě racionálně jednající domácnost, se chová tak, aby maximalizovala svůj užitek. Takováto domácnost tedy zvolí takový spotřební koš, jehož spotřebou maximalizuje svůj užitek, tato volba je omezena disponibilním důchodem. Pokud se na tuto volbu spotřebního koše podívám blíže, tak z pohledu kardinalistického přístupu je optimální množství statku takové, při kterém se mezní užitek rovná ceně, z pohledu ordinalistického se optimální množství kombinace statků nachází v bodě doteku linie rozpočtu a nejvyšší indiferenční křivky. Pokud do této teorie zavedu změnu cenové hladiny, tak se logicky změní i optimální množství statků a tím se změní zvolený spotřební koš. Míra inflace v takovéto situaci dále měří procentuální změnu indexu spotřebitelských cen podle původního spotřebního koše, ale dopady inflace pro danou domácnost se už pohybují dle nově zvoleného spotřebního koše. Pokud se na tuto nerovnost podívám z více praktického hlediska, tak opět za předpokladu racionálního jednání se domácnost vždy snaží ušetřit, míra šetření je ovlivněna preferencemi domácnosti na příklad ohledně kvality, ale při volbě dvou totožných výrobků s rozdílnou cenou zvolí ten levnější. Z tohoto hlediska se domácnost snaží minimalizovat dopady inflace. A toto je pouze z pohledu životních nákladů, s tím do jisté míry související reálná výše příjmů a reálná výše úspor. Ostatní dopady inflace takto vypočítaná míra inflace ani nezohledňuje, protože obecný výpočet pro všechny domácnosti je nereálný, na příklad dopady inflační daně, myšleno množství „zaplacených“ peněz vlivem této daně, je nemožné obecně vyčíslit. Všechny výpočty, testování, porovnávání a s tím spojené dedukce, hypotézy a závěry ohledně rozdílů mezi mírami inflace jednotlivých decilů domácností a standardně používané míry inflace jsou prováděny na základě reprezentativního vzorku domácností. Již v metodice jsem zmínil problém použití jiných zdrojových dat pro výpočet míry inflace decilů domácností, než který je primárně používán pro výpočet míry inflace ČSÚ. Nekonzistence těchto dat mě dovedla k pochybení, zda vybraný reprezentativní vzorek domácností skutečně reprezentuje všechny domácnosti v České republice. Pokud nereprezentuje, tak jsou dosažené závěry postavené na skupině domácností, které tvoří přibližně pouhých 0,07 % z celkového počtu domácností v České republice. Avšak i když tento reprezentativní vzorek domácností nereprezentuje všechny domácnosti, tak reprezentuje alespoň část domácností, tudíž dosažené výsledky nejsou bezvýznamné. Přeci jen se jedná o oficiální reprezentativní vzorek domácností sestavený Českým statistickým úřadem. Ale s tímto faktem vzniká problém ohledně využití nalezených výsledků v praxi. Pokud by se totiž standardně používaná míra infla-

42

Diskuze

ce označila za nedostatečně reprezentující, jak naznačují výsledky, tak by bylo otázkou, jak zavést dodatečné míry inflace, které by tento aspoň problém částečně napravily. Neboť data ze statistik národních účtů lépe podchycují skutečnou míru inflace, ale zároveň nejsou tak detailní, aby z nich byla vytvořena dodatečná míra inflace. Data ze statistik rodinných účtů nabízejí informace k tvorbě dodatečné míry inflace, ale takováto míra inflace nedosáhne přesnosti již používané míry inflace. Teoreticky by bylo řešením zvětšit či jiným způsobem vylepšit reprezentativní vzorek rodinných účtů, ale prakticky by taková činnost byla nejspíše finančně náročná, což potvrzuje skutečnost, že reprezentativní vzorek je stále kvótně vybírán místo náhodného výběru. Skutečností je, že náhodný výběr domácností by byl nejspíše velmi problematicky uskutečnitelný. V důsledku je tedy otázkou, zda má smysl věnovat finanční prostředky do rozšíření systému měření inflace, který by zahrnoval i jiné míry inflace s více specifickým účelem.

Závěr

43

9 Závěr Cílem této práce bylo ověřit existenci a velikost rozdílů v dopadech inflace na domácnosti s rozdílnými výšemi příjmů a zároveň ukázat, že standardně používaná míra inflace nedostatečně reprezentuje skutečné dopady inflace na domácnosti. Standardně používaná míra inflace byla porovnávána s mírami inflace jednotlivých decilů domácností a ve všech případech byly nalezeny významné rozdíly mezi těmito mírami. Standardně používaná míra inflace byla dokonce shledána obecně vyšší než míry inflace jednotlivých decilů domácností, obzvláště pak u decilů domácností s vyššími příjmy. Rozdíly mezi mírou inflace decilů domácností a mírou standardně používané míry inflace byly následně testovány, aby byla zjištěna jejich významnost. Toto testování potvrdilo předchozí výsledky. Její reprezentativnost tedy byla v tomto ohledu zpochybněna. Bohužel toto testování bylo prováděno s reprezentativním vzorkem, který nebyl ideální, proto není z výsledků vhodné hodnotit tuto reprezentativnost jinak než výsledky podloženým zpochybněním. Hlavní problém standardně používané míry inflace vyplívající z těchto výsledků je skutečnost, že je obecně vyšší. Domácnosti jsou informováni o z jejich hlediska navýšené míře inflace, bez jejich znalosti o navýšené hodnotě, což může vést odbory k požadování vyšších mezd, vyšší mzdy povedou k navýšení výrobních nákladů a navýšení výrobních nákladů povede k navýšení cen a začne se „točit“ inflační spirála, jde o jisté sebenaplňující se očekávání, při kterém je však zbytečně navyšována skutečná míra inflace pro domácnosti. Rozdíly v dopadech inflace na domácnosti s rozdílnými výšemi příjmů byly nalezeny a následně byla pozorována jejich velikost. Z pozorování velikostí lze však usoudit, že velikost rozdílů míry inflace není úměrná velikosti rozdílů příjmů, i když obecně mají devátý a desátý decil domácností nejnižší míry inflace, tak tato skutečnost neplatí po celé období a navíc jsou tyto decily domácností ve velikosti míry inflace následovány osmým a druhým decilem domácností. Následným testováním rozdílů byla tato neúměrnost potvrzena, protože bylo nalezeno několik nevýznamných rozdílů. Decily domácností, u kterých byl nalezen nevýznamný rozdíl v míře inflace, totiž nepředstavují žádnou na první pohled zřejmou pravidelnost, jelikož se mezi těmito decily domácností vyskytují čtyři dvojice sousedních decilů domácností, tak není možné vyvodit závěr o úměrnosti mezi velikostí míry inflace a velikostí příjmů. Pokud bych hledal pravidelnost mezi mírami inflace decilů domácností, tak bych se musel podívat na struktury vydání a i tam bych měl problém pravidelnost odhalit, neboť na příklad při pohledu na strukturu vydání devátého a desátého decilu je možné pozorovat rozdíly ve všech oddílech často i přes 1 procentní bod, ale i tak byl rozdíl jejich měr inflace shledán nevýznamným, což bylo způsobeno fluktuací indexů spotřebitelských cen jednotlivých oddílů. Z tohoto plyne, že tu rozdíly rozhodně jsou, ale velikost příjmů na ně nemá primární vliv. Pokud se člověk blíže podívá na rozdělení domácností podle výše jejich příjmů, tak je možné vi-

44

Závěr

dět několik rozdílných charakteristik těchto domácností, ať už jde o počet členů, počet nezaopatřených dětí, poměr spotřeby a úspor aj. Všechny tyto charakteristiky hrají roli z pohledu životních nákladů a tím pádem ovlivňují míru inflace. Pokud by tedy chtěl Český statistický úřad zavést i jinou míru inflace, vedle již standardně používané míry inflace, jejíž důležitost nechci nijak zpochybňovat, tak by bylo velmi obtížné najít vhodnou charakteristiku, která by tuto novou míru inflace specifikovala. Asi nejrozumnější by bylo postupovat opačným směrem, sestavit strukturu vydání odlišnou od standardně používaného spotřebního koše a následně případně hledat domácnosti, které mají přibližně takovou strukturu vydání, a mezi těmito domácnostmi hledat souvislosti. Pokud by nebylo možné najít souvislost, tak by daná struktura vydání mohla být použita jako specifikace nové míry inflace. Navíc pokud uvážím publikování míry inflace na webových stránkách, tak není tak složité vytvořit rozhraní, které by umožnilo uživateli zadat libovolnou strukturu vydání a získat vypočítanou míru inflace dle zadaných údajů a indexů spotřebitelských cen jednotlivých oddílů, což by umožnilo každému získat potřebné informace bez složitých propočtů. Takovýto výpočet by nebyl úplně přesný, ale tuto nepřesnost by vyrovnal vhodnější spotřební koš pro uživatele.

Literatura

45

10Literatura BALK, B., GREENLEES, J. Consumer

Price Index Manual: Theory and Practice. Geneva: International Labour Office, 2004. ISBN 92-2-113699-X. Kapitola 11, Errors and Bias, s. 207-214. BUREAU OF LABOR STATISTICS. BLS Handbook of Methods. [online]. [cit. 2013-1220]. Dostupné z: http://www.bls.gov/opub/hom/homch14.htm CASE, K., FAIR, R., OSTER, S. Principles of macroeconomics. 10. vyd. Boston: Prentice Hall., 2011, 471 s. ISBN 978-0-13-139140-6. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Indexy spotřebitelských cen (metodická příručka pro uživatele). [online]. [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/isc_metodicka_prirucka/$File/man ual_isc_2013.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Indexy spotřebitelských cen (měsíčně). [online]. [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=CEN1110C U&&kapitola_id=30 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Inflace. [online]. [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů za rok 2010. [online]. [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3001-11 HOLMAN, R. Dějiny ekonomického myšlení. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, 539 s. ISBN 80-717-9380-9. HUBBARD, R., O’BRIEN, A., RAFFERTY, M. Macroeconomics. 1. vyd. Boston: Pearson, 2012, 604 s. ISBN 978-0-13-608988-9. JUREČKA, V. Makroekonomie I. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. ISBN 978-80-247-3258-9. KRUGMAN, P., WELLS, R., RAY, M., ANDERSON, D. Krugman's macroeconomics for AP. New York. 1. vyd. New York: Worth Publishers, 2011, 455 s. ISBN 978-1-4292-5730-5. MANKIW, N. Principles of macroeconomics. 6. vyd. Mason, OH: South-Western Cengage Learning, 2012, 551 s. ISBN 978-0-538-45306-6. NELLIS, J., PARKER, D. Principles of macroeconomics. 1. vyd. Harlow: Financial Times Prentice Hall, 2004, 466 s. ISBN 0-273-64614-1. TUCKER, I. Macroeconomics. 7. vyd. Mason, OH: South-Western Cengage Learning, 2011, 602 s. ISBN 978-0-538-46944-9.

Dopady inflace na domácnosti s rozdílnými příjmy

Recommend Documents