PARTNE¤I SOUTùÎE
DoMáCí MazLíãCi 2014 CELOSTÁTNÍ UMùLECKÁ SOUTùÎ PRO DùTI
Dal‰í informace naleznete na webov˘ch stránkách: www.zuskladno.cz
II. ROâNÍK
Milí pfiátelé, drÏíte v rukách broÏurku vydanou pfii pfiíleÏitosti II. roãníku umûlecké soutûÏe Domácí mazlíãci, kterou na‰e Základní umûlecká ‰kola, Kladno, 5. kvûtna 1870 pofiádá spoleãnû s veterinární klinikou Vetlife, za pfiispûní jiÏ tradiãních partnerÛ âeské prÛmyslové zdravotní poji‰Èovny, âeské spofiitelny a firem Royal canin a Calibra. SoutûÏ je urãena pro dûti do 16 let v oboru v˘tvarném (kresba, malba), literárním a fotografickém. V leto‰ním roce pracovaly dûti s tématem Hrajeme si s mazlíãky. Stejnû jako v minulém roce jsme obdrÏeli více neÏ 2000 prací od dûtí z celé âeské republiky. SoutûÏe se zúãastnili nejen jednotlivci, ale i ‰kolní kolektivy. O vítûzi rozhoduje porota renomovan˘ch odborníkÛ: Mgr. Lada Stará, Mgr. Milica Gédéonová, PhDr. Václav Budinsk˘, Veronika Hubiãková a fieditelka ‰koly Michaela Berná‰ková. Slavnostní vyhlá‰ení probíhá jiÏ tradiãnû dne 5. ãervna, v den, kter˘ pofiadatelé soutûÏe vyhlásili Mezinárodním dnem domácích mazlíãkÛ. Dále následuje v˘stava prací v budovû âeské prÛmyslové zdravotní poji‰Èovny v Kladnû. Jsem velmi ráda, Ïe tato tradice byla zaloÏena a téma nám v‰em velmi blízké oslovilo nejen dûti, ale i jejich rodiãe a pedagogy. S nejúspû‰nûj‰ími pracemi se mÛÏete potû‰it v této publikaci. Dûkuji vám v‰em za zájem o tuto akci a tû‰ím se na III. roãník soutûÏe, jenÏ bude vyhlá‰en na jafie pfií‰tího roku. S pfiáním krásn˘ch dní a skvûl˘ch záÏitkÛ s va‰imi domácími mazlíãky Michaela Berná‰ková, fieditelka ZU· Kladno
LO≈SK¯ ROâNÍK SOUTùÎE: VYHLÁ·ENÍ VÍTùZÒ
VÍTùZNÉ PRÁCE 2014 – V¯TVARN¯ OBOR I. KATEGORIE
PAVLÍNA ¤EHULKOVÁ
MIROSLAV LEITL ROZÁLIE BRABLECOVÁ ADÉLA DRLÍâKOVÁ
MARKÉTA KO·NÁ¤OVÁ
EMA KOHU·OVÁ
ZUZANA MA¤ÍKOVÁ
VÍTùZNÉ PRÁCE 2014 – V¯TVARN¯ OBOR II. KATEGORIE ALBERT SKÁLA
ANETA HUBIâKOVÁ
ELI·KA RANDUSOVÁ LUCIE KUDRNOVÁ ANNA PRENTISOVÁ
LENKA KUâEROVÁ
LUCIE KLEMPEROVÁ
MÍ·A ·IGATOVÁ
MARTINA MAJEROVÁ
VÍTùZNÉ PRÁCE 2014 – V¯TVARN¯ OBOR III. KATEGORIE ANNA BARTO·OVÁ
MARCELA ·IMKOVÁ
ADAM KORECK¯
DOMINIKA PETRLÍKOVÁ
DANIEL JANâA
MAGDALÉNA HROMASOVÁ
JI¤INA HARAPESOVÁ
MARTIN HRBATA
JANA HOPSANOVÁ
ELI·KA HAVLOVÁ MAGDALENA ËUPOVÁ
PAVLÍNA MERHOUTOVÁ LUKÁ· KOVA¤ÍK
VÍTùZNÉ PRÁCE 2014 – V¯TVARN¯ OBOR IV. KATEGORIE
ANDREA ÎEBROVÁ
LIBU·E PLEVAâOVÁ
DANIELA PONOMAREVOVÁ
DENISA PONOMAREVOVÁ
JANA MOJÎÍ·OVÁ
KLÁRA ¤EZÁâOVÁ
ZUZANA DRLÍâKOVÁ
KAROLÍNA HEJâOVÁ
ANEÎKA WAWRECZKOVÁ
VÍTùZNÉ PRÁCE 2014 – FOTOGRAFICK¯ OBOR I. KATEGORIE
KATE¤INA MALI·KOVÁ
MARIAN DOTLAâIL
VOJTùCH POUL
MARIE TEMROVÁ
·IMON TOMAN
PETRA LOHROVÁ
VÍTùZNÉ PRÁCE 2014 – FOTOGRAFICK¯ OBOR II. KATEGORIE
ANETA UXOVÁ
ANETA UXOVÁ
ALÎBùTA BERNÁ·KOVÁ
JANA HOPJANOVÁ
LUCIE ÎÁâKOVÁ
LUCIE SOBOTÍKOVÁ
ELI·KA SYRÒâKOVÁ
TEREZIE BURE·OVÁ
VÍTùZNÉ PRÁCE 2014 – FOTOGRAFICK¯ OBOR ZVLÁ·TNÍ OCENùNÍ
VÍTùZNÉ PRÁCE 2014 – LITERÁRNÍ OBOR I. KATEGORIE
▲
MÒJ PES FUKU·I
▲
VOJTùCH POUL
▲
▲
JAN MEDEK
Je to velké, je to chlupaté, a leÏí to cel˘ den na posteli. Co je to? – MÛj pes. Jmenuje se Fuku‰i a jsou mu 4 roky. Je to rasa Tosa Inu a je velice hodn˘. Moc rád jí dobroty, chodí s pánem na procházky a rád si hraje. Ale nûkdy je i trochu cítit. Spousty lidí, se ho bojí, kdyÏ jde tfieba po ulici, protoÏe je opravdu velk˘, a pÛsobí spí‰ jako men‰í poník, neÏ pes. Ale pfiesto ho mám moc rád. Jednoho sluneãného dne si Fuku‰i vy‰el se sv˘m pánem na procházku parkem. Vesele si ãmuchal a byl velice ‰Èastn˘. âmuchal a ãmuchal, co to najednou ucítil? Byla to tak krásná vÛnû, Ïe ho to úplnû chytlo za ãenich, a ‰el za tou vÛní. VÛbec ho nezajímalo, Ïe na nûj volám, aÈ se vrátí, Ïe mám o nûj starost. ·el a ‰el za tou vÛní, pfiestoÏe uÏ pomalu nevûdûl, kde se právû teì nachází. âmuchal a ãmuchal, aÏ zjistil, co to tak úÏasnû voní. Na parapetu bílého domu byl borÛvkov˘ koláã! A ten Fuku‰i obzvlá‰È rád! Chvíli pfiem˘‰lel, jak ten koláã sníst, protoÏe parapet byl moc vysoko. JenomÏe pfiem˘‰lel moc dlouho. K parapetu pfii‰la nûjaká stará paní a dala ho na stÛl, daleko od Fuku‰iho. Fuku‰i chvíli ãekal a doãkal se. Paní po chvilce vy‰la s ko‰tûtem v ruce, aby zametla pfied domem. Ale nechala za sebou otevfiené dvefie, takÏe Fuku‰i mohl v klidu proklouznout aÏ do místnosti, kde byl koláã. Paní si ho na‰tûstí nev‰imla, takÏe to bylo v suchu. Fuku‰i pomalinku Èapkal ke dvefiím, tam se ujistil, Ïe o nûm paní neví, a tak proklouznul aÏ do pfiedsínû. V pfiedsíni to v‰ude vonûlo borÛvkov˘m koláãem. Fuku‰i pomalinku Èapkal aÏ do kuchynû, která byla hned vedle pfiedsínû. Tam na stole uvidûl ten BORÒVKOV¯ KOLÁâ! Potichounku se pfiiblíÏil ke stolku a chramst! Fuku‰i ho cel˘ snûdl! A ani drobek nezbyl.. Byl cel˘ poslintan˘, ale to mu nevadilo, protoÏe teì myslel na to, jak se dostat zpátky domÛ. Paní pofiád zametala, tak si Go‰i fiekl, Ïe jí v pohodû proklouzne. Ale tak lehké to nebylo. ProtoÏe v tu chvíli paní dala ko‰tû do pfiedsínû a zavfiela. V tu chvíli byl Fuku‰i v pasti. Kuchynû na‰tûstí mûla otevfiené dvefie do ob˘váku a ob˘vák do pfiedsínû.
Go‰i ‰el rychle do ob˘váku a poãkal, aÏ paní zajde do kuchynû. KdyÏ tam koneãnû ve‰la, vyrazil Fuku‰i pfiímo do pfiedsínû a hlavou si otevfiel dvefie dfiív, neÏ si paní v‰imla toho, Ïe koláã uÏ neexistuje. Vybûhl ven a ‰el cestou, kterou pfii‰el, zpátky aÏ domÛ. Tam mu páníãci pûknû vynadali, fiekli mu, Ïe to uÏ nesmí nikdy udûlat, a Ïe zato co provedl, nedostane ba‰tu. Ale to Fuku‰imu starost nedûlalo, protoÏe uÏ si jí dávno dal. A tak si spokojen˘ pejsek lehl na postel svého pána a usnul.
„Náboj nosím táta chrrrní. Náboj nosím táta chrrrni.“ A od mámy se ozve: „Já ti nerozumím.“ Tak to vidíte, proã mu sedí pfiezdívka Matla. A teì se ho snaÏím odnauãit to prskání. Ale on vÏdycky prskne na mû. Tím pádem mi rapidnû klesají zásoby such˘ch triãek. Nejsem si ale jist˘, jestli ho to dokáÏu odnauãit, neÏ budu muset vymûnit i tepláky. Pokud se mi to podafií, tak mû musí zapsat do Guinnessovy knihy rekordÛ. Ale moc v to nedoufám, protoÏe pak uÏ by to nebyl Matla!
MELISA JIRANOVÁ MARTIN TUREK
MÒJ PAPOU·EK A JÁ
FÍKUS
Ahoj, já jsem Martin a v kleci vedle postele sedí na bid˘lku mÛj papou‰ek Matador VI. Mimochodem, tak ho pojmenovala paní ze Zverimexu, které bylo asi 75 let, protoÏe fiíkala, Ïe kdyÏ byla malá, bylo tohle jméno módní a tím pádem je moje ara ‰estou generací MatadorÛ. Tak mu ov‰em nikdo z na‰í rodiny nefiíká, fiíká mu tak jen ta paní. KdyÏ na nûj zavolá, otoãí se, ohne se na bid˘lku k misce pro vodu, pak se zase otoãí a tu vodu prskne pfiímo na ni. Abyste vûdûli, to ho nauãil mÛj mlad‰í bratr Eda. Ale jediné ‰tûstí je, Ïe se je‰tû nikdy netrefil. A protoÏe pofiád nûco plete, fiíkáme mu Matla. Tato pfiezdívka vznikla, kdyÏ jsem ho dostal asi pfied dvûma mûsíci. Moje máma tehdy fiíkala: „Tak rodinko, tohle je nበnov˘ spoleãník. Jmenuje se Matador a je to ara“. JenÏe brá‰ka neumûl pofiádnû mluvit a fiekl: „ Jé, to je náã papoãek Matlatol“. A od té doby je to Matla. KdyÏ jsem ho uãil mluvit, jen se to potvrdilo. ¤íkal jsem: „Ahoj," ale on nic. Já zase: „Ahoj!“ Vtom fiekl táta: „Kde mám ten náboj, kter˘ jsem vloni vykopal na zahradû?" A papou‰ek na to: „Náboj, náboj.“ TakÏe kdyÏ pfiijdu domÛ, ozve se: „Náboj, náboj.“ Pfii v˘uce slova „prosím“ se pro zmûnu ptala máma bratra, co nosí ve ‰kolce na spaní, a on odpovûdûl: „Nosím ãelvené tliãko.“ U slova „zrní“ fiekla máma, Ïe táta chrní. Tím pádem to u nás vypadá takhle:
Je to pravda, moc se necul, mÛj mazlík je koník hucul. Volám na nûj: „Fíkusi!“ Vyvádíme psí kusy. Jeho oãi nám moc ráda, jsou to oãi kamaráda. KdyÏ se na mû podívá, tu‰ím, Ïe se usmívá. Nûkdy se i pûknû fiehtá, asi, Ïe ho moucha lechtá. Hfiívu nosí do ãela, má styl konû rebela. V sadu se má jako v ráji, jablka tam právû zrají. Veãer, kdyÏ se ze‰efií, dám mu seno k veãefii. Fíkus cválá mezi klasy, ve vûtru mi vlají vlasy. Jedu v sedle. Svût je mÛj! Pak ve stáji kydám hnÛj. NELA FIALOVÁ
OREL SLEPIâÍ A JÁ Budu Vám vyprávût o mém slepiãím kamarádovi Cipískovi. Cipísek je taková malá slepiãka, která má zrzavoohnivé pefií s ãern˘m lemováním. Je velmi inteligentní a nesmírnû hodná. A takto jsem k Cipískovi pfii‰la: KaÏd˘ srpen se v na‰em mûstû pofiádá tombola. Dokonce se tam dají vyhrát i zvífiata. Byla jsem si jistá, Ïe letos nûco vyhraji, ale nic jsem nevyhrála. Byla jsem z toho smutná, a tak se mÛj dûda domluvil se sv˘m dobr˘m pfiítelem a o pár dnÛ pozdûji jsem si odvezla dvû zakrslé slepiãky. Dala jsem jim jména Cipísek a ·pagetka. (Na jméno ·pagetka pfii‰la má sestra, kdyÏ jedla ‰pagety). Dala jsem ty dva ãiperné drobeãky do oddûlené ãásti kurníku. To proto, Ïe na‰e velké slepice by je jistû uklovaly. Veãer jsem se vrátila z Liberce a chtûla jsem svá malá kufiátka pozdravit. JenomÏe slepiãky v oddûleném prostoru nebyly. Chvíli jsem je hledala, a pak jsem je na‰la za pytlem s pilinami. Na‰tûstí jsem jedno chytla. Ale to druhé uteklo otevfien˘mi dvefimi ven a uÏ se nikdy nena‰lo. V teplém záfií jsem seznamovala Cipíska s na‰í zvífienou, zahradou a tajnû i s domem. KaÏd˘ den ráno dává mÛj táta Cipískovi zrní. Jedno odpoledne pfiinesl novinu, Ïe ten „ufivan˘ pták“ nadává. Stále pípá a kokodá apod. Pr˘ Cipísek doslova povídal: „Hej VráÈo, VráÈo hej. Tohle má b˘t proso? Já bych radûji rÛÏové a s lep‰ím roãníkem. A pÛvod by mûl b˘t z Francie nebo Itálie. Tam mají proso nejlep‰í.“ Za pár dní jsem se o tom sama pfiesvûdãila. Ten mÛj mrÀousek opravdu nadával. Z jeho zobáãku znûlo: „Hej, hej, hej. Vezme‰ mû ven? Prosím! Budu hodn˘. Pfiikazuji ti to. Ale ne. Já to tak nemyslel. Venku je tak krásnû.“ Tak jsem ho vzala ven. Cipísek se pfiitulil na mou hruì a radostnû pípl. Jednou jsem jela s babiãkou a mamkou do Hofiic. Máme tam chatu. Na námûstí jsme objevili plakát. Stálo na nûm: V˘stava drobného hospodáfiského zvífiectva. A datum odpovídal dne‰ku. Nasedly jsme do auta a jely se podívat. Mûli tam králíky, holuby, papou‰ky, tombolu, rostliny a drÛbeÏ. Nakonec jsme si koupily jednoho králíka a dvû men‰í slepiãky. Ty dvû slepiãky dal táta k Cipískovi do kurníku. Pak jednou je táta vyndal a dal k velk˘m slepicím, protoÏe malého Cipíska klofly. MoÏná vás napadne, Ïe Cipísek je „neinteligentní“ slepice. M˘líte se! Cipísek je tak inteligentní slepice, Ïe se sv˘m IQ pfiedehnal mou b˘valou slepici Karolínu ( Karolína = velmi inteligentní slepice. Nauãila se jezdit v koãárku na zádech! A velké PLUS!!! DoÏila se OSMI let! Tedy pfied dvûma roky zemfiela. PfieÏila i velk˘ slepiãí masakr, kdyÏ se na na‰i zahradu dostala li‰ka.). Na noc si Cipísek vylétne na trám a tam spí. A na tom trámu ho nemÛÏe nic chytit. Vzpomínám na historku, pfii které jsem se opravdu velice vylekala. Nechali jsme Cipíska samotného na zahradû
v ohrádce, odjeli jsme do kina a zapomnûli ho uklidit zpût do kurníku. Veãer jsme se vrátili z Liberce a já si vzpomnûla na Cipíska. BûÏela jsem do zahrady, nakoukla do ohrádky a Cipísek nikde. V‰ude jsme ho v té tmû marnû hledali. Na‰tûstí se nám sám nakonec ozval. Podle jeho pípání jsme poznali, Ïe si vylétl nahoru na stan, kter˘ jsme mûli na léto postaven˘. Byla to velká úleva. Jako kaÏd˘ rok je po podzimu zima. Samozfiejmû tráva nikde, slunce pofiádnû nesvítí a v tûch mrazech by zfiejmû Cipísek umrznul. Co Vám mám vykládat o zimû s Cipískem. V zimû bychom toho moc nezaÏili. Leda nûjaké to: „ Ahoj Cipísku, jak se má mÛj Cipulka.“ Apod. Ale kaÏdá zima má svÛj konec (Myslím v mírném pásu. Ne v pásu polárním). Po zimû se vlády ujalo jaro. Pro mû jaro znamená: traviãka vyleze, oteplí se a hurá za Cipískem. VÏdyÈ na mû, chudák, ãekal celou zimu. S jarem pfii‰la zmûna. Odedávna mû vábilo sokolnictví. A tak jsem zkou‰ela Cipíska vycviãit. KdyÏ jsem ho nauãila sedût na ruce, bleskla mi hlavou my‰lenka: „Takov˘ orel nesmí uletût, kdyÏ zÛstane sám“. A taky jsem zaãala s v˘cvikem na povel místo. To jsem ho dala nûkam do trávy, fiíkala jsem mu „místo" a pomalu couvala. Cipísek sedûl na místû, rozhlíÏel se a nikam neutekl. No prostû hodná slepiãka. Co nikdy nikam neuteãe, kdyÏ se jí fiekne „místo“. A sedí mi v klidu na ruce, mohu s ním i tak chodit a neuletí. BlíÏil se duben. Ale momentálnû byl konec bfiezna. Pomalu se zaãalo stmívat. Vracela jsem Cipíska do kurníku. JenÏe co nevidím. V rohu kurníku leÏelo… VEJCE. Cipískovo první vajíãko. Takové hezké, malilinké podlouhlé vajíãko. Radost se podívat. Jinak fieãeno, Cipísek slavil své první Vajíãkoniny. Samozfiejmû, Ïe jeho vajíãka jsou k jídlu. JenÏe tohle vajíãko jsme radûji nejedli. Byla by ho ‰koda, a tak jsme si ho vystavili. Ale nakonec se vajíãko dostalo stejnû do Ïaludku. JenÏe to byl Ïaludek na‰eho vûrného psa, kter˘ nám ho sebral a moc si pochutnal. Moje denní práce je velmi veselá. KaÏdé odpoledne pou‰tím Cipíska volnû do rohu zahrady. Já na nûj sem tam kouknu, jestli je v pofiádku nebo jestli tátovi neozobává salát. ProtoÏe, kdyÏ sezobal tátovi ãtyfii saláty, tak jsem to nakonec odnesla já. A ke v‰emu kaÏdou chvíli kálí na chodník. A já pak to mám uklízet. Nûkdy se ale z Cipíska stává dokonal˘ komik. To kdyÏ jde nûkdo okolo a Cipísek zaãne „mazat“ na sv˘ch tenouãk˘ch noÏiãkách pryã. Pfies tatínkÛv salát, pfies maminãiny bylinky a z chodníku do trávy a z trávy na chodník. A ty jeho drobounké noÏiãky, jak sebou kmitají, vypadají tak vtipnû, Ïe se tomu kaÏd˘ smûje. Cipísek je také filmová hvûzda. Vezmu to zkrátka. Prostû pfiedvádí rÛz-
né scénky, písniãky apod. Tfieba je z Cipíska hotová píseÀ Kakadu. Otoã se má milá dozadu. Já se podívám na Cipíska. Sedí tam papou‰ek kakadu. A na mû kouká Cipísek. Jak si motor pobrukuje. Velké slepice nadávají Cipískovi. Papou‰ek se naparuje. Cipísek se zaãne naparovat, Ïe na nûj velké slepice nemÛÏou, jelikoÏ je za plotem. T˘rá nás papou‰ek Kakadu. Já mu fieknu, aÈ si jich nev‰ímá, ale on to nepochopí. âímÏ mû t˘rá. Nebo jsme natoãili spolu na tablet detektivku. Ale Oskara bychom asi nedostali. Men‰í slípky ‰ikanuje, vût‰í jsou jeho ‰éfové. Toto je jasné pravidlo v‰ech slepic. A to se mi potvrdilo. Fairis (B˘valá Cipísková spolubydlící) se na nûj tak smutnû dívala, Ïe jsem ji chytla a nechala ji také trochu probûhnout. Kupodivu nikam nechtûla uprchnout. Usadila se pod stromem, kde nûco zobala. Ale kdyÏ si chtûl Cipísek zobnout, hned ho klovala. Já vylétla a ihned jsem Fairis potrestala. Je‰tû, Ïe uÏ u Cipíska nebydlí. To bych Cipískovi nepfiála. Doufám, Ïe se ãasem snad polep‰í. Ten ãas ale letí. Je to oblíbená vûta dospûl˘ch. Já ji teì fiíkám téÏ. Ty nejkrásnûj‰í dny s Cipískem utekly jako voda v potoce. UÏ jsem Vám popsala v‰echnu tu krásnou minulost. Co jsme spolu s Cipískem zaÏili, co jsme dûlali atd. O budoucnu psát nemÛÏu, jelikoÏ jsem ho nezaÏila. A momentálnû jsem v souãasnosti. Sedím s Cipískem na zahradû a pfiem˘‰lím. „ Co myslí‰, Cipísku, vyhraji nûco v té literární soutûÏi?“ Cipísek nic nefiekne, ale jeho v˘raz mluví za v‰e. „ Je jedno, jestli se nûkomu bude tvé vyprávûní o mnû líbit, nebo ne,“ fiíká CipískÛv v˘raz. „Hlavní je, kdyÏ si bude‰ stát za sv˘m snem, b˘t spisovatelkou. JestliÏe si ho splní‰, tak ti mÛÏe b˘t jedno, jestli vyhraje‰, nebo ne. AÈ vyhraje ten nejlep‰í.“ Poté Cipísek seskoãí a jde si hrabat ãervíky, zob sem, zob tam. Zob sem, zob tam….
ZUZANA PROUZOVÁ
VÍTùZNÉ PRÁCE 2014 – LITERÁRNÍ OBOR II. KATEGORIE
MOJE KOâKA Moje koãka chytrá je, do lesa mû sleduje. Chodí za mnou jako pes, projde se mnou celou ves. Nechodí v‰ak na vodítku, bûhá, aÏ se tají dech. Koukám na ni a jsem v klidu, i kdyÏ leze po stromech. Hlídá, abych byla blízko, skáãe vysoko i nízko. Nikdy se mi neztratí, vÏdy se se mnou navrátí. Mám ji ráda a ona mû, vÏdycky na mû vûrnû ãeká. Podívá se nûÏnû, jemnû, niãeho se nepoleká.
PAVLA LA≈OVÁ
MÒJ KOCOUREK Na‰e koãka strakatá mûla jen dvû koÈata. Jeden z nich je Kristián. Je to velk˘ rabián.
OSLAVTE S NÁMI A SE SV¯MI MILOVAN¯MI ZVͤÁTKY KAÎD¯ ROK 5. âERVNA DEN DOMÁCÍCH MAZLÍâKÒ
Umí skákat ze stromu, skonãí na mém balkonu. A ten mal˘ filuta na okno mi zaÈuká. Jak ho spatfiím po ránu, mívám dobrou náladu. Jen mu chystám dobrotu, to hned pfiidá do kroku. Potom leÏí v ko‰íãku zachumlan˘ v pelí‰ku. KdyÏ zavolám „Kristiáne!“, jenom tûÏko nûkdy vstane. A pak zase v klubíãku, poslouchá mou písniãku. Rád si hraje s brá‰kou venku, já mám pokoj na chvilinku. I mû má on hodnû rád. Je to dobr˘ kamarád.
VERONIKA ÎOFKOVÁ
III. ROâNÍK UMùLECKÉ SOUTùÎE PRO DùTI
DoMáCí MazLíãCi BUDE VYHLÁ·EN KONCEM TOHOTO A ZAâÁTKEM P¤Í·TÍHO ROKU
Základní umûlecká ‰kola, Kladno, 5. kvûtna 1870, je pfiíspûvkovou organizací zfiizovanou Stfiedoãesk˘m krajem. Nabízíme systematické umûlecké vzdûlávání v hudebním, taneãním, literárnû dramatickém a v˘tvarném oboru. Od 1. záfií 2012 vyuãujeme dle ‰kolního vzdûlávacího programu „Umûní zkrá‰luje ãlovûka a brání mu b˘t ‰patn˘m“. Ve 22 studijních zamûfieních vzdûláváme dûti od 5 let. V souãasnosti v na‰í ‰kole studuje 1100 ÏákÛ pod vedením 47 plnû aprobovan˘ch pedagogÛ. ·kola má dvû dal‰í místa poskytovaného vzdûlávání, a to v Hostivici a v Îilinû. V rámci v˘uky se dûti zapojují do práce v souborech a komorních uskupeních. Pfii ‰kole pÛsobí Folklórní soubor Ládi ·ãurka, soubor bicích nástrojÛ Batucada band Radka Bfiicháãe, Kladensk˘ komorní orchestr, pûveck˘ sbor, komorní pûveck˘ sbor, smyãcové a dechové komorní soubory. Pofiádáme velké mnoÏství kulturních akcí a umûlecky spolupracujeme se zfiizovatelem, mûstem, obãansk˘mi sdruÏeními i charitativními organizacemi. Pravidelnû pofiádáme vzdûlávací koncerty a divadelní pfiedstavení pro Ïáky kladensk˘ch matefisk˘ch a základních ‰kol. Dvakrát roãnû pfiipravujeme pro vefiejnost víceoborová a multimediální divadelní pfiedstavení, pfii nichÏ spolupracujeme se spisovatelem a publicistou Václavem Budinsk˘m (Vltavíny, 2012; ¤í‰e umûní, 2012; Hity staletí, 2013; âeské Vánoce 1913, 2013; Pradûdeãek, 2014). Organizujeme koncerty a absolventské koncerty ÏákÛ hudebního oddûlení, nastudovali jsme dûtské opery ZdeÀka Svûráka a Jaroslava Uhlífie Karkulka a Budulínek, operu TrpaslíkÛv dar, pfiipravujeme muzikál Král zbojníkÛ. Dvakrát roãnû prezentujeme práce na‰ich v˘tvarníkÛ na v˘stavách. Jsme organizátorem soutûÏí, napfi. Celostátní kolo národní soutûÏe ZU· ve hfie na bicí a dechové nástroje (kvûten 2012), soutûÏ Domácí mazlíãci apod. Velmi úspû‰nû se prezentujeme na soutûÏích pofiádan˘ch M·MT a v celostátních kolech se pravidelnû umísÈujeme na pfiedních místech. V˘znamná ocenûní získávají také na‰i v˘tvarníci a Ïáci literárnû dramatického oboru. Îáci ‰koly mimo jiné natáãejí CD, kter˘mi se také na‰e ‰kola prezentuje na vefiejnosti. Smyslem umûlecké v˘uky je vychovávat z na‰ich ÏákÛ kultivované a vnímavé osobnosti. www.zuskladno.cz
Veterinární kliniku Vetlife s.r.o.jsme otevfieli v dubnu 2009. Provozovna se nachází v ulici 28. fiíjna 1226 v Kladnû – ·vermovû. Otevírací doba je ve v‰ední dny od 9 do 21 hodin a o víkendech od 9 do 17 hodin. V souãasné dobû se o pacienty starají 4 veterinární lékafiky a 3 sestfiiãky. Na‰im klientÛm nabízíme kromû preventivní také roz‰ífienou specializaãní péãi. Mezi preventivní péãi o domácí mazlíãky patfií kromû vakcinace, ãipování a základního vy‰etfiení také tzv. preventivní balíãky – geriatrick˘, kardiologick˘ a oftalmologick˘. Cílem tûchto vy‰etfiení je vãas odhalit a následnû terapeuticky ovlivnit pfiípadn˘ problém související buì s vûkem nebo s plemennou predispozicí. KaÏd˘ z na‰ich lékafiÛ má také svoji specializaci ve které se kontinuálnû vzdûlává. MÛÏeme pak na‰im pacientÛm nabídnout kompletní oftalmologické vy‰etfiení, vãetnû vy‰etfiení dûdiãn˘ch oãních vad s vystavením ceritifikátu, dermatologické a kardiologické vy‰etfiení. Nabízíme také specializaci v oboru medicíny exotick˘ch ptákÛ a drobn˘ch savcÛ. Na na‰em pracovi‰ti je moÏné vyuÏít konzultaci zdravotního stavu a následnou homeopatickou léãbu certifikovan˘m homeopatem. Samozfiejmostí je preventivní i akutní chirurgie mûkk˘ch tkání s kompletním pfiedoperaãním vy‰etfiením pacienta, operaãním monitoringem a následnou pooperaãní hospitalizaãní péãí. Jako doplÀkovou sluÏbu nabízíme stfiíhání psÛ. V‰echny novinky pravidelnû zvefiejÀujeme na na‰em facebooku. www.vetlife.cz
Vydala Základní umûlecká ‰kola, Kladno, 5. kvûtna 1870 ve spolupráci VR Atelierem v kvûtnu 2014. Grafická úprava Robert Rytina. © ZU· Kladno, 2014
