Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Domácí chov zvířat charakteristika environmentálních dopadů Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D
Jitka Knotová Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Domácí chov zvířat charakteristika environmentálních dopadů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
V Brně dne 27. dubna 2012 Podpis.………………………..
PODĚKOVÁNÍ
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu této práce panu Ing. Zbyňkovi Ulčákovi, Ph.D za odborný dohled a nasměrování k napsání mé práce. Za jeho trpělivost a cenné rady. Dále bych chtěla poděkovat panu Miloši Blahovi a v neposlední řadě děkuji své rodině za podporu během studia.
ABSTRAKT
Cílem bakalářské práce bylo prozkoumání možných environmentálních dopadů drobnochovu králíků. V úvodu jsem se pokusila vystihnout a popsat nejběžněji chovaná plemena jak už na maso tak i na zájmový chov. V dalších částech jsem se zaměřila na environmentální aspekty chovu králíků, pod kterými si lze představit jak už pohodu zvířat, tak také možné zpracování králičího hnoje. Je zde také shrnuto a stručně popsáno několik druhů nemocí, které mohou napadat chov a v některých případech ho i vyhubit. Pozornost si také zasloužila výživa zvířat. Ze získaných poznatků lze říci, že chovatelé králíků jsou převážně důchodového věku věnující se chovem už několik let. V praktické části věnuji kapitolu také panu Blahovi, který je vášnivým chovatelem vídeňských šedých králíků se kterými navštěvuje různé soutěže a výstavy kde dosahuje výborných výsledků. A také dalším chovatelům, se kterými jsem prováděla výzkum pomocí dotazníků.
Klíčová slova: králík, drobnochov, welfare, výživa, hnůj
ABSTRACT
Objective of thesis was examination all possible environmental impacts of backyard of rabbits. In introduction I tried to grasp and describe the most usual kept breeds for meat or as pets. In next parts I focused at environmental aspects of rabbit breeding, under which we can imagine welfare or possible processing of rabbit manure. There are also summarized and briefly describedseveral types of diseases that can invade and sometimes breed and exterminate it. The attention was also deserved to animal nutrition. From taken knowledge can be said breeders are mainly retirement age, breeding for several years. In practical part I dedicated all chapter to Mr. Blaha who is avid breeder of Viennagray rabbit which attends various competitions and exhibitions where achieves excellent results. I it is also dedicated to other breeders with whom I conducted research using questionnaires.
Key words: rabbit, backyard, welfare, nutrition, manure
OBSAH 1
ÚVOD....................................................................................................................... 9
2
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA CHOVU KRÁLÍKŮ................................... 11
3
4
2.1
HISTORIE A SOUČASNOST CHOVU KRÁLÍKŮ ................................................... 11
2.2
POPIS VYBRANÝCH PLEMEN KRÁLÍKŮ VENKOVA .......................................... 12
2.2.1
Český strakáč .............................................................................................. 12
2.2.2
Moravský modrý......................................................................................... 13
2.2.3
Český luštič................................................................................................. 13
2.2.4
Český červený............................................................................................. 13
2.2.5
Český albín ................................................................................................. 14
2.2.6
Moravský bílý hnědooký ............................................................................ 14
2.2.7
Vídeňský šedý............................................................................................. 14
2.2.8
Kalifornský králík ....................................................................................... 14
2.2.9
Durynský králík .......................................................................................... 15
ENVIROMENTÁLNÍ ASPEKTY CHOVU KRÁLÍKŮ................................... 16 3.1
ODPADY Z CHOVU KRÁLÍKŮ - KRÁLIČÍ HNŮJ ................................................. 16
3.2
INTERVAL VÝMĚNY PODESTÝLKY................................................................... 16
3.2.1
Chov bez podestýlky................................................................................... 17
3.2.2
Chov s podestýlkou..................................................................................... 17
3.2.3
Desinfekce .................................................................................................. 17
3.3
ZÁSADY WELFARE .......................................................................................... 18
3.4
ZNEŠKODNĚNÍ UHYNULÝCH JEDINCŮ ............................................................ 19
3.5
KRÁLÍK A JEHO ZVUKY................................................................................... 19
TECHNIKA DROBNOCHOVU KRÁLÍKŮ ..................................................... 20 4.1
TECHNICKÉ PODMÍNKY .................................................................................. 20
4.1.1
Zařízení králíkáren ...................................................................................... 21
4.1.2
Venkovní výběhy ........................................................................................ 21
4.1.3 4.2 4.2.1 4.3 4.3.1 4.4
5
Klecové ustájení.......................................................................................... 22 VÝŽIVA A KRMENÍ ........................................................................................... 22 Složky potravy ............................................................................................ 22 VETERINÁRNÍ PÉČE ........................................................................................ 23 Nejběžnější nemoci..................................................................................... 23 REPRODUKCE ................................................................................................. 26
4.4.1
Přirozená reprodukce .................................................................................. 26
4.4.2
Inseminace králíků ...................................................................................... 27
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................ 28 5.1
ZVLÁŠTNÍ POSTAVENÍ K CHOVU KRÁLÍKŮ ..................................................... 28
5.2
VÝSLEDKY DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ .......................................................... 31
6
ZÁVĚR .................................................................................................................. 38
7
POUŽITÁ LITERATURA................................................................................... 40
8
PŘÍLOHY.............................................................................................................. 43
CÍL PRÁCE Cílem řešené práce je zhodnocení a charakteristika environmentálního vlivu zvířat v drobnochovech. Konkrétně drobnochovu králíka domácího. Dále prozkoumání současného stavu chovu králíka v okolí oblasti Uherského Hradiště, konkrétně v oblasti Nedachlebic, a to zhodnocením vybraných drobnochovatelů
1
ÚVOD
Chov králíků kdysi patřil mezi nejhojnější chovatelskou činnost jak na venkově, tak i ve městech. Králíci se především chovali pro chutné, výživné a libové maso, to sloužilo jako hodnotný zdroj živin a vitaminu. A v neposlední řadě i jako rychle obnovitelný zdroj masa. V období první republiky spousta lidí chovala králíky nejen na vesnicích ale i ve městech. Ve městech je lidé krmili kuchyňskými zbytky a také trávou, kterou posekali například kolem železnic. Ovšem chovaní králíci na vesnicích, kde byl chov běžnou záležitostí, na tom byli s bohatostí krmiv lépe a těšili se pestřejší stravě. V současné době ale chov králíků rok od roku klesá, což může být zapříčiněno dnešní uspěchanou dobou a také změnou životního stylu. Mnoho lidí je také odrazováno od chovu králíků faktem, že králičí maso lze pořídit v jakémkoliv větším obchodním domě. Kde si jej může zakoupit bez jakýchkoliv starostí jako je shánění krmiva, očkování proti chorobám a každodenní péče. Dále nesmíme opomenout fakt, že se na vesnicích stavějí stále modernější typy domů a majitelé nemají místo na králikárny nebo kotce nehledě na to že by mohly narušit celkovou estetičnost stavení. Navíc králici mohou i přes pravidelnou výměnu podestýlky produkovat nepříjemný zápach, což by mohlo zapříčinit sousedské spory. Na druhou stranu dnešní chovatelé to mají o mnoho jednodušší než jejich předkové, nemusejí totiž každý den chodit sekat čerstvou šťavnatou píci. Přecházejí totiž často na celoroční krmení suchou pící a granulemi. Což je pro chovatele velká úspora času a také mají zajištěnou vyváženou krmnou dávku. Králíky můžou chovat nejen pro maso, ale stažené kožky mohou prodat pojízdnému koželuhovi za určitý obnos za kus ale co je zásadnější i pro velmi kvalitní hnojivo které můžeme použit nejen pro hnojení vlastního kousku pole ale i hnojení vlastní zahrádky, a to nejen zeleniny, ale i okrasných rostlin.
9
Přes všechna pozitiva a negativa se i v dnešní době najdou nadšenci pro chov králíků. Většinou se jedná o drobnochovatele na vesnicích, kteří se chovem zabývají už několik let a pro které se stal postupem času chov králíků koníčkem. Speciální skupinu tvoří chovatelé, kteří chovají čistokrevné jedince jak pro zábavu, tak pro výstavy a různé soutěže a dokonce jsou evidováni v různých svazech.
10
2
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA CHOVU KRÁLÍKŮ
2.1 Historie a současnost chovu králíků Domácí králíci se vyvinuli ze společného prapředka králíka divokého, který pochází z Pyrenejského poloostrova. K zdomácněním docházelo ve středověku zejména ve francouzských klášterech kolem 2. až 5. století našeho letopočtu. Z Francie se postupně již zcela zdomácnění králíci rozšířili zejména do západoevropských zemí jako je Anglie a Belgie. (Šonka, 2006) V České republice se začal chov králíků rozvíjet až v 19. století. Lidé tyto zvířata chovali především kvůli chutnému masu a kožešinám. Dle knihy Zadina & kolektiv, 2004 v České republice až do poloviny 19. století nelze hovořit o takovém chovu králíků, který známe dnes. Dříve králíci byli chováni jako tvz. stájový chov. Tento chov spočíval v tom, že králíci byli chováni ve stájích s jinými druhy zvířat, mezi kterými mohli volně pobíhat. V samostatných ustájovacích prostorách se králíci začali chovat až na konci 19. století. Od této doby chov králíků prošel mnoha změnami. Tato zvířata jsou brána jako zdroj masa a chlouba chovatelů a nejen jako takzvaná trpěná zvířata. Rozvoj králíkářství začal po roce 1870, kdy se začaly do naší republiky dovážet jedny z prvních ušlechtilých plemen zejména z Francie, Anglie a Belgie. V 60. letech 20. století nastal nejvýraznější rozvoj v chovu králíků. Zvýšil se počet jedinců i počet chovaných plemen. Chov se rozděloval na dvě cílové skupiny a to na skupinu chovných vystavovaných králíků. Druhá skupina se orientovala pouze na produkci masa a vlny. V roce 2002 se u nás chovalo přibližně 11,3 milionu králíků v drobnochovech. To znamená, že v období od roku 1999 poklesl stav králíků o více než 4 milióny kusů. Od této doby pokračuje trend snižování stavů v drobnochovech. Ale postupně se zvyšuje počet faremních králíků.
11
2.2 Popis vybraných plemen králíků venkova Králíka domácího můžeme taxonomicky zařadit do kmene strunatců (Chordata), podkmene obratlovců (Vertebrata), třídy savců (Mammalia), podtřídy živorodí (Eutheria), nadřádu placentálové (Monodelphia), řádu zajíci (Lagomorpha), čeledě zajícovití (Leporidae), rodu králík (Oryctolagus) a druh domácí (Cuniculus) Na celém světě je známo přibližně 100 plemen králíka domácího. ( www.zpravodaj.wbs.cz) Plemeno je skupina zvířat stejného fylogenetického původu, vlastností a užitkových znaků a můžeme je rozdělit podle hmotnosti a délky srsti na velká plemena, střední plemena a malá plemena. (Konrád, 1996) Většině drobných chovatelů nejde o chování čistokrevných zvířat, pokud se o ně blíže nezajímají. V jejich domácích chovech nenajdeme přímo čistokrevná plemena. Čestnou výjimku tvoří nadšení chovatelé, kteří jezdí se svými králíky po výstavách. V následující kapitole popíši tedy ta plemena králíků, která jsou významná pro drobnochov. Ať už plemena chovající se kvůli různým výstavám a soutěžím tak ta plemena, která chováme tradičně pro maso a z kterých vznikají nejčastěji kříženci pro domácí chov.
2.2.1
Český strakáč První zmínky o tomto plemenu pocházejí z konce 19. století a oblíbili si ho
zejména šlechtitelé, vystavovatelé a také drobní chovatelé. Jedinci se vyznačují protáhlejším tělem, širokou hlavou s 10 – 11 cm dlouhýma ušima, a relativně optimální hmotností pohybující se mezi 3,0 – 4,0 kg. Zajímavostí plemena je nápadná černě zbarvená kresba na bílém podkladu. Tato kresba tvoří pravidelné kruhy okolo obou očí a kolem nosu připomíná motýlka. Uši tohoto králíka jsou zabarveny do tmava stejně jako skvrny na lících. Na zádech nalezneme tvz. úhořovitý pruh který se táhne od zátylku až po ocas. Barva očí je závislá na barvě srsti. (Verhoef-Verhallenová, 1999)
12
2.2.2
Moravský modrý Plemeno bylo údajně vyšlechtěno již v 19. století. (Petra & Josef Wolters, 2007)
Patří mezi naše původní plemena a řadíme jej do skupiny velkých plemen králíků. Mohou dosahovat váhy 5,5 kg a více. Srst má po celém těle stejnou světle ocelově modrou barvu. (Fingerland, 1991) Chov těchto jedinců je v České republice velmi oblíben zejména pro zajímavou barvu, dobré hmotnostní přírůstky a také plodnost. Odhaduje se, že v našich chovech je asi 1000 – 1500 chovných jedinců. (www.moravskymodry.cz)
2.2.3
Český luštič Plemeno Český luštič řadíme mezi střední plemena o hmotnosti 3,5 – 4,3 kg.
Jedinec se vyznačuje zavalitým tělem se středně dlouhými poněkud silnějšími končetinami. Srst má špinavě žluté zabarvení s jemným šedomodrým nádechem a připomíná barvu říčního písku. Vývin je pozdní s menší růstovou schopností. Samice tohoto plemena se vyznačují průměrnou plodností. V roce 2001 u nás bylo zaevidováno pouze 54 jedinců tohoto plemene. (www.genzdrojehz.wz.cz)
2.2.4
Český červený O plemenu je zmínka od druhé poloviny 19. století, kdy jej vyšlechtil Theodor
Svoboda z Prahy. Je tuzemského původu a tedy zařazeno do genových rezerv. (Šonka, 2006) Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje okolo 2,5 – 3,2 kg proto jej řadíme mezi malá plemena. Srst se vyznačuje intenzivně svítivě žlutočervenou barvou. Oči jsou zbarveny hnědě s tmavší panenkou. Jedná se o plemeno se zavalitějším tělem. Chovatelé si jej oblíbili kvůli jeho dobrému temperamentu a nenáročnosti na chov. (www.genzdrojehz.wz.cz)
13
2.2.5
Český albín Plemeno bylo vyšlechtěno na začátku minulého století k produkci kvalitního masa
a kožešiny. Za typický znak tohoto plemene králíka se považuje červené zbarvení oka a čistě bíle zbarvená srst. (Šonka, 2006) Českého albína řadíme ke středním plemenům o živé hmotnosti 4,0 – 5,0 kg Tělo se vyznačuje mírnou zavalitostí a silným osvalením. Jedná se o jedno z našich národních
plemen,
které
je
také
zařazeno
do
genových
rezerv.
(www.genzdrojehz.wz.cz)
2.2.6
Moravský bílý hnědooký Pravděpodobně byl vyšlechtěn ve druhé polovině 20. století. Jedná se o střední
plemeno, kdy váha dospělého jedince se pohybuje v rozmezí od 3,3 do 4,0 kg. Tělo se vyznačuje krátkým krkem a silnými končetinami. Celkově působí robustním vzhledem. Zvláštností tohoto plemene je jeho bílá srst a hnědé zbarvení oka. (www.genzdrojehz.wz.cz)
2.2.7
Vídeňský šedý Plemeno vídeňského šedého králíka bylo vyšlechtěno v Německu. Jedná se o
plemeno s hmotností 4,0 až 5,0 kg a proto ho řadíme mezi plemena středního rámce. V minulosti byly tito jedinci chovaní jako užitkové plemeno především na maso a kožešinu. Dnes je chováno zejména pro výstavy. Pro jeho vzhled je typická široká hlava s velkýma 10,5 až 12,0 cm dlouhýma ušima. Tělo vyniká velkým osvalením zejména v částech hřbetu a zádě. Barva srsti se podobá divoké formě králíka. (www.dujatv.cz) 2.2.8
Kalifornský králík Toto plemeno bylo údajně vyšlechtěno v USA jako tzv. masné plemeno s kvalitní
kožešinou o hmotnosti 4,0 až 5,0 kg. Vyniká zavalitým tělem s širokou pánevní a hrudní partií. Na krátkém krku má robustní hlavu s pevnýma na konci zaoblenýma ušima.
14
Zbarvení srsti je bílé s typickým tmavým zbarvením tzv. maskou, která kryje nosní oblast. Maska má mít pravidelný tvar a má zasahovat až do úrovně očí. Dále jsou tmavě zbarveny i končetiny a to až do výšky patního kloubu. Ocas a uši jsou také tmavé. Na tomto jedinci je zajímavé růžově zbarvené oči s panenkou karmínové barvy. (www.kraliciveli.ic.cz) 2.2.9
Durynský králík Plemeno pochází z Německa, kde jej vyšlechtil v 19. Století David Gärtner. Řa-
díme ho mezi plemena o hmotnosti 3,70 až 4,0 kg tedy ke středním plemenům. Předností těchto králíků je krátký krk a zavalitější tělo. Je to králík s průměrně živým temperamentem.
Jedinci
tohoto
plemena
mají
spíše
podsaditou
postavu
s charakteristickými krátkými, ale silnými končetinami. Srst má jemnou strukturu a díky své přiléhavosti je lesklá. Jedince tohoto plemena chováme pouze v jedné barvě a to žlutohnědé avšak každý chlup má tmavé zakončení. Což je nejvýraznější na uších, okolí nosu a na slabinách. Jedinci mají velké hnědě zbarvené oči. (Verhoef-Verhallenová, 1999)
15
3 3.1
ENVIROMENTÁLNÍ ASPEKTY CHOVU KRÁLÍKŮ Odpady z chovu králíků - králičí hnůj Trus králíků je považován za hodnotné hnojivo zejména kvůli vysokému obsahu
dusíku. Králičí hnůj je hnůj lehký, suchý a bohatý na čpavek. U rostlin podporuje růst listů a stonků. (www.veronica.cz) Je účelné s ním hnojit jak zemědělské plodiny, tak i okrasné rostliny, dokonce i trávníky. (Havlín & kolektiv, 1983) Zemědělskými plodinami se myslí především brambory a brukvovitá zelenina. Okrasné rostliny se hnojí nejen na zahrádce ale i na balkonech. (http://abecedazahrady.dama.cz/default.aspx?article=2562, 10.3. 2012, Malich Jaromír) Dle Havlína & kolektivu, 1983, králičí trus je možné kompostovat nebo jej můžeme odkládat do vybetonované jámy. Jako hnojivo můžeme využít i moč králíků smíchanou s rašelinou. Hodnota králičího trusu je závislá na jeho ošetřování a způsobu využití. Pokud trus zapravíme do půdy okamžitě omezíme tím ztráty živin na minimum. Tabulka č. 1: Srovnání hnoje králíků s hnojem kravským (Havlín & kolektiv, 1983)
3.2 Interval výměny podestýlky Interval je závislý na druhu ustájení. Nejvhodnější je volit takové ustájení, které by zabránilo nadrámcovému hromadění trusu a moče v jednotlivých kotcích. (Havlín & kolektiv, 1983) Na čištění kotců je závislé i to kolik zvířat v něm žije. (Zadina & kolektiv, 2004)
16
3.2.1
Chov bez podestýlky Tento způsob je využíván hlavně ve velkochovech a u chovatelů králíků s dlouhou
srstí. (http://jarsip.sweb.cz/kralikarna.html) Nejdůležitější u tohoto typu ustájení je pravidelné čištění a desinfekce roštu. (Havlín & kolektiv, 1983)
3.2.2
Chov s podestýlkou Tento způsob je u chovatelů drobnochovů nejpoužívanější.
(http://jarsip.sweb.cz/kralikarna.html) Jestliže chovatel chová králíky na podestýlce je nucen ji měnit minimálně jednou za týden. (Havlín & kolektiv, 1983) Pokud krmíme celoročně suchou pící je možno podestýlku vyměnit jedenkrát za 14 dnů. V knize Zadina & kolektiv, 2004 se uvádí, že v letním období, kdy krmíme především zelenou pící podestýlku měníme každý týden. Jako podestýlka se může použít sláma, přičemž nejkvalitnější je tvrdá pšeničná sláma. Ječná sláma, nemá velkou schopnost nasakování jako pšeničná, je používána méně. Ovšem pokud chovatel nemá ani jeden druh slámy může použít za podestýlku seno horší kvality. Na jeden rok podestýlání pro jednu samici králíka se spotřebuje přibližně 25 kg steliva. Chovatel by měl dbát i na to že podestýlka musí být zdravotně nezávadná tedy nesmí být plesnivá nebo mokrá. (http://jarsip.sweb.cz/kralikarna.html) 3.2.3
Desinfekce S výměnou podestýlky také souvisí desinfekce. Ta by se měla provádět pravidelně
a to alespoň dvakrát ročně a nebo vždy když vyprázdníme kotec. A to z důvodu dalšího osazení novým jedincem. V praxi se této činnosti moc nevěnuje pozornost a mnohým chovatelům přijde i zbytečná. Ovšem nemělo by se to přehlížet a podceňovat. Pokud se neprovádí pravidelně hrozí že se to podepíše na zdravotním stavu králíků. (Havlín & kolektiv, 1983)
17
3.3 Zásady welfare Welfare se začalo aktivně uplatňovat v 60. letech 20. století ve Velké Británii z důvodů intenzifikace chovu hospodářských zvířat. Pokud bychom si měli položit otázku jak welfare definovat. V literatuře můžeme najít několik definic. Jedny se zaměřují zejména na biologický stav zvířat jako je například plodnost, zdraví. Ty další se zabývají subjektivními pocity zvířat zejména strádáním či pocity spokojenosti. Welfare se dá také pojmout jako tvz. životní pohoda zvířete pokud bereme v úvahu jednotlivce. V obecném pojetí se jedná o kvalitu života zvířat. Pod pojmem životní pohoda zvířat jde o to, aby se zvíře vyhnulo strádání a zároveň si uchovalo tělesnou zdatnost je to tedy opak strádání. Je to jakási harmonie mezi zvířetem a prostředím. (http://etext.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=64&idkapitola=180) V odvětví hospodářských zvířat bylo dohodnuto tzv. pět základních svobod týkajících se welfare. 1. Svoboda od hladu a žízně Zaručuje neomezený přístup ke krmivu a čerstvé pitné vodě. Také zaručuje celkový dobrý zdravotní stav a tělesnou zdatnost.
2. Svoboda od nepohodlí Spočívá v zajištění zvířeti dostatečného prostředí a úkrytu. A také v zajištění vhodného a zároveň pohodlného místa pro odpočinek.
3. Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění Zahrnuje především prevenci proti onemocnění. Pokud nemoc vypukne, nastává rychlá diagnóza s účinnou léčbou.
18
4. Svoboda od strachu a stresu Zajišťuje především takové prostředí, které nestresuje zvíře. Také zvířeti zaručuje šetrné zacházení. A zejména to že zvíře nebude psychicky strádat.
5. Svoboda přirozeného projevu chování Znamená pro zvíře poskytnutí dostatečného prostoru, vyhovujícího prostředí a zejména soužití se zvířaty stejného druhu. (http://www.ochranazvirat.cz/275/53/cz/file/,9.3 Welfare a králíci Králíka, kterého chová chovatel v králíkárnách je omezený ve volném pohybu, za to však je mu poskytováno krmivo v dostatečném množství. Tím je zbaven každodenní zodpovědnosti shánění krmiva jím samotným.
3.4 Zneškodnění uhynulých jedinců Každý jedinec, který uhyne na infekční onemocnění musí být zlikvidován. Jedince můžeme spálit a nebo jej zakopat hlouběji do země a posypat vápnem či ho polít sodným louhem. Ze všech způsobu je ale nejlepší ten kdy uhynulého jedince předáme veterinárnímu lékaři a ten jej nechá odborně zlikvidovat v kafilerní stanici. Kdybychom tato opatření neprováděli potom by se uhynulý králík mohl stát možným nebezpečným zdrojem nákazy a mohl by ohrožovat chovy králíků v nejbližším okolí. Jako možní přenašeči choroboplodných zárodků by mohli být hlodavci, někteří práci a poletující hmyz. (Malík, 2002)
3.5 Králík a jeho zvuky Králíci nevydávají mnoho zvuků, vlastně jsou tiší tvorové. Jestliže začnou vydávat nějaké zvuky mají k tomu důvody. Pokud králík vrčí, má strach. Když se krčí v rohu králíkárny a hlasitě skřípe zuby, znamená to, že má bolesti. Pokud slyšíme, že králík hlasitě dupe má z něčeho strach a je pořád ve střehu. Tímto způsobem se také dorozumívá s ostatními jedinci a varuje je tak před možným nebezpečím. (Verhoef-Verhallen, 2005)
19
4
TECHNIKA DROBNOCHOVU KRÁLÍKŮ Drobnochov představuje nejpočetnější způsob chování zvířat. Chovatelé používají
pro svůj chov většinou venkovní králíkárny. (Konrád, 1996) Králíci jsou citlivá zvířata na chlad, více však na teplo. Proto by mělo ustájení králíků odpovídat daným požadavkům. (Fournier, 2006)
4.1 Technické podmínky Králíkárna by měla být dle (Šonka, 2006) orientována na jihovýchod nebo východ. Nikdy ne na sever nebo směrem proudění větru či dešťových srážek. Nejčastěji používaným materiálem na stavbu králíkáren je dřevo. Jednotlivé kotce sestrojujeme raději větší a širší nežli menší a hlubší z důvodu dostatku místa pro jedince. Podlahu konstruujeme tak, aby nedocházelo k protékání moče. Máme několik možností jaký druh podlahy zvolit. Mezi nejčastěji používané patří dřevěné podlahy s podestýlkou. Dále pak použití roštu, který však musí být umístěn nad nepropustnou podlahu. Mezi moderní způsoby patří užití plastové vany, ve které je nasávací materiál, nejčastěji hobliny.
Tabulka č. 2: Rozměry kotců podle plemene (Šonka, 2006)
Dvířka kotců jsou dřevěný rám, který je upevněný z jedné strany ke konstrukci králíkárny závěsy. Jako výplň dvířek vybíráme silné pletivo s vyhovující velikostí ok přibližně do 2 cm.
20
4.1.1
Zařízení králíkáren Krmítka bychom měli volit z těžkých materiálů, abychom zamezili jejich pře-
vrhnutí. Tomuto požadavku vyhovují podlouhlé glazurované kamenné misky i krmítka z pozinkovaného plechu, která jsou upevněná na stěnu kotce. Důležité jsou také jesle. Ty mohou být zhotoveny v nejrůznějších variantách. Tou nejběžnější jsou z pevného drátu. Umisťují se buďto rovnou do kotce, a nebo na vnější stranu dvířek. Napájení zajišťujeme různými druhy napáječek a nebo naléváním vody přímo do krmítek. Vodu v krmítku vyměňujeme každý den z toho důvodu, že králík si ji znečistí trusem nebo krmením. Pokud nemáme napáječky, které jsou hygieničtější než krmítka můžeme použít láhev se šroubovacím uzávěrem do kterého prorazíme otvor okolo 2 mm. Láhev upevníme objímkou v šikmé poloze na vnější stranu dvířek. Králík přijímá vodu pouhým dotykem jazyka. Mnozí chovatelé rádi používají při odchovu mláďat kotiště. Zejména pokud mají roštové ustájení a nebo neklidné samice. Uzavřené kotiště s odnímatelnou střechou je nejvhodnější. Ovšem pokud ho nemáme můžeme ho nahradit nízkou bedýnkou. (Šonka, 2006) 4.1.2
Venkovní výběhy Tento způsob je spíše doplňkovým pro drobnochov také pro výkrm králíků na
maso a dokonce pro chov výstavních králíků. Výběhy jsou přenosné často stavěny jako ohrada z pletivového materiálu a víkem které nepromokne. Chovatel ohradu přemisťuje podle stupně spasení porostu. Musí také dávat pozor při delší době tohoto druhu ustájení na to, aby se jedinci pod ohradou nepodhrabali a neutekli. Proto je na místě ohradu zapustit do země do minimální hloubky 20 cm. Nesmí zapomenout na to, že pokud králíky neschovává na noc zpět do králíkárny musí zajistit jejich ochranu proti predátorům jako je kuna nebo kočka. Dále králíkům chovatel zajišťuje přikrmování ve formě sena, granulí a zrnin. Důležitý je i přístup k pitné vodě. (Zadina & kolektiv, 2004)
21
4.1.3
Klecové ustájení Toto ustájení využívají zejména velkochovy na výrobu králičího masa. Jde o ustá-
jení jedinců v klecích. Klece jsou v mnoha patrech nad sebou. Klecové ustájení vyžaduje dodržování přísné hygieny. Také dodržování mikroklimatických hodnot. Ty se uměle regulují. Mezi mikroklimatické hodnoty řadíme optimální teplotu, vlhkost vzduchu, intenzitu osvětlení a další. Jedinci také vyžadují kvalitní kompletní krmné směsi kvůli zajištění výborného zdravotního stavu. Farmy se vyskytují v bývalých a zrekonstruovaných kravínech či drůbežárnách. (Zadina & kolektiv, 2004)
4.2 Výživa a krmení Králíka řadíme mezi býložravce. Jeho trávící trakt je choulostivý na jakoukoliv změnu výživy. Mezi jeho přirozenou potravu patří obilí, zelenina a trávy. Existují také průmyslově vyráběná krmiva tzv. speciální krmné směsi, které při užívání doplňujeme senem. V neposlední řadě dbáme na to, aby měl přístup k pitné vodě. Potrava pro králíka musí být bohatá na různé prvky, které jsou nezbytné pro jeho růst a udržení dobrého zdravotního stavu. Průmyslově vyráběná krmiva jsou v tomto ohledu skvěle vyvážená, protože obsahují složky ve správném poměru a jsou propočítány, tudíž souhlasí s fyziologickým stavem jedince. Při zkrmování přirozené potravy chovatel musí dbát na to, aby králík dostal všechny potřebné suroviny v rovnováze. (Fournier, 2006) 4.2.1
Složky potravy Bílkoviny neboli proteiny obsahuje vojtěška, obilniny a sója. Nejčastěji chybí krá-
líkům protein zvaný lysin, proto je nutné ho doplňovat. Další důležitou složkou potravy jsou cukry známé také jako glycidy. Jsou podstatným zdrojem energie obsažené v potravě konkrétně v obilninách. Nedílnou součástí jsou také tuky (lipidy) jsou zdroj mastných kyselin a energie. Nejčastější zásobárnou lipidů jsou obilniny a otruby. 22
Důležité jsou zejména pro samice v laktačním období. (Fournier, 2006) Také slouží jako mechanická ochrana některých vnitřních orgánů jako třeba ledvin. (Šonka, 2006) Co se týče vlákniny známé také jako celulóza králík přijímá zejména prostřednictvím trávy, sena a slámy. Syrová vláknina slouží k dobrému zažívání. (Fournier, 2006) Má nezastupitelnou úlohu. Dokonce podporuje peristaltiku střev. (Šonka, 2006) Minerální látky v organismu zastupují mnoho funkcí. V krmné dávce jsou nezastupitelné. Důležité jsou pro správný růst kostry. Také se podílejí na korektním fungování trávící, nervové a cévní soustavy. Jejich správné vyvážení v krmné dávce příznivě ovlivňuje vysokou užitkovost a také rozmnožování. (Šonka, 2006) Tvoří dvě skupiny makroprvky a mikroprvky. Makroprvky zastupuje krmná sůl, fosfor, vápník, hořčík a draslík. Skupina mikroprvků zahrnuje železo, zinek, mangan, měď, kobalt, selen, molybden a jod. (Zadina & kolektiv, 2004)
4.3 Veterinární péče Základní předpoklad pro prosperitu chovu králíků je jejich dobrý zdravotní stav. (Zadina & kolektiv, 2004) Zdravotní stav zvířete je vizitkou chovatele. Značí jeho dovednost a odbornou péči o jedince. Důvod proč je důležité předcházet nemocem je, že léčit jedince je nákladné a docela často neúčinné. S ochranou proti nemocem úzce souvisí zdravé prostředí, plnohodnotná výživa a hygienické ustájení. Choroby můžeme rozdělit na neinfekční, infekční neboli nakažlivé a parazitární. (Dvořák, 1973) 4.3.1
Nejběžnější nemoci Mor králíků způsobuje kalicivir je vysoce nakažlivé onemocnění. Nemoc se šíří
stykem mezi zdravým a nakaženým jedincem a nebo také nepřímo a to krmivem, vodou, stelivem atd. Možný přenos je i pomocí hmyzu, vzduchem či drobnými zemními savci. Onemocnění se projevuje nechutenstvím následně celkovou skleslostí později se objeví křeče, u některých jedinců krvavá pěna v nosních otvorech. Vyléčit nelze ale jde se bránit prevencí která spočívá především v dodržování hygieny v chovu a nebo vak23
cinací. Toto onemocnění řadíme mezi infekční onemocnění. (Zadina & kolektiv, 2004) Dalším významným onemocněním je Myxomatóza, která patří mezi nejznámější infekční onemocnění. Původní účel této nemoci byl zlikvidovat přemnožené jedince králíka divokého v Austrálii, odkud se dostala až k nám. Přenašeči jsou komáři, to znamená, že nemoc se vyskytuje pouze v období června až listopadu. Pokud se králík nakazí, objeví se otok spojivek poté následuje otok hlavy, uší a nakonec otok pohlavních orgánů. Nemoc je neléčitelná, ale chovatelé mají výhodu a to tu že existuje prevence ve formě vakcinace. (Šonka, 2006) Pasteurelóza králíků se nejčastěji vyskytuje u chovů kde je nízká úroveň ustájení. Chovatel si ji může zavléci do svého chovu infikovaným krmivem, stelivem, vodou a v neposlední řadě i zakoupeným novým jedincem. Onemocnění se projevuje tvořením hnisavých ložisek v podkoží, také překrvením postižených orgánů. Může to být déletrvající nemoc a nebo může trvat pouze několik dní. Diagnózu nejlépe určí veterinární lékař na základě vyšetření. Z něj vyplyne léčba, která je ovšem dost komplikovaná. (Šonka, 2006) Za prevenci se považuje dodržování zoohygienických podmínek, výživa, kontrola zdravotního stavu jedince a také vakcinace. (Zadina & kolektiv, 2004). Obávaným onemocněním je také nakažlivá rýma králíků. (Šonka, 2006) Do chovu je zavlékáno nemocnými jedinci. V chovu se šíří zejména vzduchem a vyloučeným hlenem. Králík se ovšem může nakazit i znečištěným krmivem a vodou. (Zadina & kolektiv, 2004) Samotná nemoc se projevuje výtokem hlenu z nosu, který si neustále takto nakažení králíci otírají hrudními končetinami. (Šonka, 2006) Rychlý dech, kašel, výtoky z očí, podkožní hnisavé záněty tak to jsou jedny z dalších možných příznaků. Léčba je většinou neúspěšná a pouze tlumí aktuální propuknutí nemoci. Za prevenci se považuje vakcinace. (Zadina & kolektiv, 2004) Mezi neinfekční onemocnění můžeme zařadit abnormální přerůstání hlodáků. Toto onemocnění postihuje jedince, kteří mají nedostatek tvrdé potravy nebo nemají možnost ohryzu. Ale především je to dědičná nemoc, která je způsobena častým příbuzenským křížením či nedostatkem vitamínu D. (Dvořák, 1973) Přerostlé řezáky způsobují, že 24
králík nemůže přijímat potravu a má to za následek jeho hubnutí které může skončit úhynem. Pokud se pokusíme zuby odstranit a tato změna nevede ke zlepšení jedince dáme pryč z chovu. Králíci mohou trpět přeplněným a rozšířeným žaludkem. Toto se stane, jestliže chovatel podá králíkovi mladé zelené krmivo nebo krmivo, které rychle kvasí v žaludku a vytváří plyny. Jedinci vystupují ochable, mají zvětšený objem břicha v oblasti žaludku. Tato nepříjemnost se dá odstranit výplachem žaludku či podáním preparátů, které povzbuzují trávení a nebo může chovatel pouze králíkovi promasírovat břicho. Prevencí je nepodávat krmiva se silnou plynatostí nebo je omezit na minimum. K parazitárním nemocím řadíme především kokcidiózu. Onemocnění způsobují prvoci, kteří parazitují uvnitř jater a ve sliznici žlučovodů. (Zadina & kolektiv, 2004) Nákaza se na jedinci projevuje malým příjem krmiva, ztrátou zmasilosti, vrzáním zubů a naježenou srstí. Kokcidióza jde léčit. (Šonka, 2006) K léčbě se užívají sulfonamidy. (Fournier, 2006) Ovšem pokaždé nemusí být léčba úspěšná proto je lepší onemocnění předcházet a to tím že jedincům budeme podávat antikokcidika v krmných směsích, udržovat čistotu prostředí, častěji vyklízet hnůj, desinfikovat kotce. (Zadina & kolektiv, 2004) Toxoplasmóza je onemocnění, při kterém králíkovi zduří mízní uzliny a má nervové potíže. Dá se léčit sulfonamidy. (Fournier, 2006) Může se jí nakazit i člověk pokud pozře takto nakažené maso, které nedokonale opracuje. (Zadina & kolektiv, 2004) Vši se u králíků vyskytují výjimečně, pokud se vyskytnou chovatel to pozná tak že se postižený jedinec neustále škrábe a posléze má stupy. Chovatel se jich zbaví použitím vhodného insekticidu. Blechy se v chovech, které dodržují hygienu vyskytují jen vzácně. Napadeného jedince svrbí kůže na celém těle. Pokud chov blechy napadnou, zbavíme se jich použitím vhodného insekticidu. (Fournier, 2006) Prašivina je způsobena zákožkou svrabovou (Sarcoptes scabiei L., 1758), která poškozuje nejčastěji vnitřní část ucha. Ta napadá oblast vnějšího zvukovodu, kde se 25
vytváří puchýřky, které když prasknou tak z nich vytéká hnis. Jedinec se neustále škrábe a hází hlavou. Tato choroba se dá léčit vhodnými přípravky. (Šonka, 2006)
4.4 Reprodukce Reprodukce pro chovatele znamená uvědomění si, co vlastně od ní očekává. Zda chce, mít chov králíků, který mu zajistí zábavu zejména v podobě chovných kusů na výstavy. Nebo zda chce mít chov na produkci králičích výrobků. (Dvořák, 1973) K reprodukci používáme pouze jedince, kteří jsou zdraví a pohlavně dospělí. Nejvhodnější dobou na rozmnožování je jaro a léto. V tuto dobu se také nejlépe pozná říje což znamená, že samice králíka je ochotna přijmout samce. (Šonka, 2006) Březost u králíků trvá 30-31 dní s možnou odchylkou jednoho až dvou dnů. (Malík, 2002) 4.4.1
Přirozená reprodukce Přirozenou plemenitbou se rozumí zapouštění jednotlivých samic náležitým,
zdravým
samcem.
(http://chovamekraliky.webnode.cz/chov-a-odchov-kraliku/zpusob-plemenitby) Vhodné je vždy přidat samici do kotce se samcem. Jelikož je králík soumračné zvíře je důležité toto pravidlo respektovat a připouštět je v tento okamžik tedy večer. Chovatel by se měl vyvarovat stresu zvířat ten by mohl způsobit zmaření páření. (Fournier,2006) Způsob jak chovatel může poznat, že je samice v říji je že se chová neklidně, často prohrabává podestýlku, může si dokonce vytrhávat srst, má snahu stavit si hnízdo. Jestliže chovatel chce zjistit, zda je samice březí může provést opětovné připuštění za 3 – 5 dní. Pokud se samice nenechá připustit je gravidní. (Šonka, 2006) Někteří chovatelé praktikují přirozenou skupinovou plemenitbu. Ta spočívá v tom, že jsou samice, kterých je přibližně 5 – 6, a k nim přiřazený samec pohromadě přibližně jeden týden. Tento způsob je výhodný zejména v tom že, zajišťuje menší počet jalových samic a tím pádem se zvyšuje počet budoucích přírůstků. Ovšem má i své nevýhody jako třeba tu, že chovatel nemůže poznat přesné datum, kdy samice vrhnou své mláďata. (http://chovamekraliky.webnode.cz) 26
4.4.2
Inseminace králíků U králíků se inseminace využívá velmi zřídka. (Gamčík & Kozumplík, 1992)
Většinou se tato metoda využívá zejména ve velkochovech králíků v zahraničí v konvenčních chovech. (www.eposcr.eu) Většinou odběr slouží pouze k hodnocení ejakulátu a případnému odhalení poruch plodnosti samců. (Gamčík & Kozumplík, 1992)
27
5
PRAKTICKÁ ČÁST Případovou studii chovu králíků jsem prováděla v místě mého bydliště, a to
konkrétně v obci Nedachlebice, která se nachází v okrese Uherské Hradiště. V samotné obci žije okolo 800 obyvatel z nichž jen malá část jsou chovatelé králíků. Ze všech chovatelů, kteří se v obci nachází jsem si vybrala pro svůj průzkum na dané téma pana Miloše Blahu, jelikož on jako jediný je zapsám ve svazu chovatelů. S chovem králíků má velkou zkušenost a dlouholetou praxi. Dokonce si za ním chodí pro radu ostatní chovatelé pokud mají nějaký problém. Řízená diskuze s ním mě vedla k vymyšlení jednoduchého dotazníku, ve kterém jsem zjišťovala, jak se k dané problematice staví i ostatní chovatelé.
5.1 Zvláštní postavení k chovu králíků Chov králíků se pro pana Miloše Blahu stal velkým koníčkem, kterému se věnuje už téměř 35 let. V této době se věnuje chovu středního plemene Víděňského šedého ten vlastně vznikl křížením Víděňského králíka a Belgického obra. Rád by v budoucnu svůj chov rozšířil o další plemeno a to vídeňský modrý. Jedince chová jak ve venkovních králíkárnách tak i ve vnitřních s prostornými kotci. Ve vnitřních chová zejména březí chovné samice. Udržuje zde stálou teplotu a to 5 °C. Venkovní králíkárny záměrně umístil pod lísku obecnou (Corylus avellana L.), která údajně svou vůní odpuzuje komáry, kteří mohou přenášet patogeny. Jsou umístěny tak aby králíci neměli v kotcích průvan a také aby na ně nesvítilo přímé slunce. Kotce mají na podlaze linoleum, aby neprotékala moč do těch spodních. Dále vnitřní stranu natírá přípravkem, který zabraňuje okusování kotce. Jednou ročně desinfikuje všechny kotce a to tak že je vytře přípravkem Vapex a v zimě je nechá ještě promrznout. V současné době jeho chov čítá 8 chovných samic a 5 chovných samců. Pokud by měl nějaký kupec zájem o chovného králíka je možné si jej odkoupit. O jeho ceně je ochoten se domluvit, pevně stanovenou cenu nemá. Kromě těchto králíků chová také králíky na
28
maso (poráží je o hmotnosti 1,8 kg) výhradně pro svou potřebu. V minulosti králičí maso prodával, dnes se mu to nevyplácí. Dříve jeho chov čítal jedinců přibližně o jednu polovinu více nežli dnes. V kotcích používá jako podestýlku slámu, kterou si kupuje. Podestýlku mění jedenkrát za týden. Jedince krmí jednou denně a to večer, v létě když je horko krmí v brzkých ranních hodinách. Do jeslí které mají objem 4 litry jim dává sušenou píci. Tu si sám připravuje. Na jeden rok si usuší 32 až 40 kopek sena. Podle jeho zkušeností je výborné také krmit ovesnou nebo ječnou slámou. V králíkárně nesmí chybět čerstvá voda v napáječkách. Dále králíky přikrmuje ječmenem o denní dávce 0,3 litru. Veškerý ječmen si kupuje, cena za sto kilogramů se pohybuje od 300 kg nahoru. Občas jim dá suchý tvrdý chleba. Nasekané kopřivy, které čistí krev, jak v suchém tak i šťavnatém stavu. Aby si králíci brousili zuby dostávají od svého chovatele větvičky ovocných stromů. Jednou za týden jim nedává žádnou potravu, kvůli celkovému vyprázdnění. Rozhodně nikdy nekrmí granulemi a také žitem, které může způsobovat průjmy, pokud ho králíci přijímají často. Do výběhu na pastvu králíky nepouští, kvůli možnosti přenosu chorob z divokých zajíců. Jedince nechává očkovat proti myxomatóze a králičímu moru. Pokud chce připouštět samici, preventivně ji přeléčí přípravkem ESB3 aby se případná nemoc nepřenesla na mláďata. Březost u samice zjišťuje tak že nahmatá mezi nohama malou kuličku což je vlastně rostoucí plod. Pokud tuto kuličku nenahmatá za 3 dny ji připustí znovu. Samice obvykle připouští v polovině března. Březí samici do kotce nachystá větší množství slámy a sena než obvykle aby si mohla postavit hnízdo. Všechny termíny připouštění a následných porodů si pečlivě zapisuje do svého sešitu. Mladí králíčci by se neměli odstavovat do té doby, dokud sají mateřské mléko od své matky. Nechává je pohromadě s matkou přibližně 60 dní. Jakmile mláďata odstaví, samici nechá znovu připustit za dva týdny. Následně mláďata musí roztřídit podle pohlaví. Samci nemohou být spolu v kotci, jelikož by se začali vykusovat.
29
Optimální počet narozených mláďat je dle pana Blahy šest. Pokud se jedné samici narodí méně a druhé více mláďat, namaže si ruce krémem, aby samice necítila jeho pach a králíčata rozhodí tak, aby každá samice měla přibližně stejný počet mláďat. Je to z důvodu výživy protože by se mohlo stát, že samice by všechny jedince neuživila. Z tohoto důvodu kontroluje, zda v hnízdě není mrtvé mládě. Pokud ano musí ho odstranit, mohla by zemřít i ostatní mláďata. Jinak do hnízda nesahá. Může nastat situace kdy samice mláďata zabije. A to z důvodu že má nedostatek čisté vody. Pokud to ovšem udělá opakovaně je lepší ji vyřadit z chovu. Samice pan Blaha připouští maximálně dvakrát ročně, poté je nechává přibližně 6 měsíců odpočinout. Samice vyřazuje z chovu po třech letech, samce vyřazuje až po čtyřech letech chování. Malí králíčci se očkují v 6. týdnech stáří proti králičímu moru a myxematoze. Vakcínu si chovatel kupuje sám ve veterinární lékárně, kde ji zakoupí bez lékařského předpisu. V posledních letech se vakcína zdražila. Balení, které obsahuje dvacet dávek vakcíny nyní pořídí za 500 Kč. Podle jeho slov zkušený chovatel už pozná, když se s jeho králíky něco děje. Například kokcidioza se pozná podle toho, že kotec zapáchá kyselým pachem. Tuto nemoc pan Blaha léčí přípravkem ESB3. A to následovně. Rozmícháním 2 g přípravku do litrové láhve. Tuto dávku rozdělí do pěti dnů v následujícím pořadí: první 3 dny podává tento roztok, následující 2 dny roztok vynechá a podává pouze čistou vodu. Následně podá zbytek dávky. Tu rozdělí do dvou dnů. Aby tato léčba měla účinek musí vyčistit a vydesinfikovat kotec. Celé balení přípravku ESB3 si chovatel pořídí za 300 Kč. Chovní jedinci musejí mít tetování na vnitřních stranách obou uší, protože jsou evidováni. Chovatel jezdí na burzy, kde jedince prodává. Sem je přepravuje jedině v přepravních klecích. V přepravě údajně dělá spoustu chovatelů chybu, že jedince přepravují v taškách nebo krabicích. Pokud si chce koupit nového králíka dává si pozor na určité věci a to zejména na to aby králík neměl rýmu. Ta se pozná tak že jedinci vytéká bílá hlenovitá tekutina z nosu. Králík neroste a může rýmou nakazit celý chov. Dále si na
30
jedinci kontroluje, zdali nemá syfilis, ten se pozná, pokud se chovatel podívá na pohlaví a zde vidí charakteristické vřídky. Chovatel je ve spolku Český svaz chovatelů v Bílovicích u Uherského hradiště. Tento spolek funguje již od roku 1940. Jezdí na výstavy například do Uherského Hradiště zde také vyhrál 2. místo se samcem Vídeňského šedého králíka. Z celkového počtu 96 možných bodů jich pan Blaha získal celých 95. Účastní se dokonce i celostátních soutěží. Ovšem na každou výstavu je důležitá pečlivá příprava. Králík musí mít čisté uši i oči. Musí se mu vyčesat srst, ta musí mít správnou barvu a musí být v pořádku. Dále by neměl mít vystouplé kyčle. Také se hodnotí, zda má lalok pod krkem, kde by ho neměl mít. Dále by měl mít tabulkovou váhu a zastřižené drápy. A v neposlední řadě by měl mít králík zuby v pořádku.
Dotazníkové šetření Pro samotný sběr informací od chovatelů králíků jsem vytvořila jednoduchý dotazník, který jsem osobně roznesla. Dotazník obsahoval celkem 13 otázek, které se týkaly chovu králíků. Jako otázky jsem volila zejména otázky uzavřené, někdy polouzavřené a jen zřídka kdy otevřené, a to zejména pokud si to situace vyžádala. Z celkového počtu 50 roznesených dotazníků se jich vrátilo celkem 30. Což je dle mého názoru většina místních chovatelů králíků.
5.2 Výsledky dotazníkového šetření V první části dotazníku jsem zjišťovala obecnější demografický přehled tzn. věkovou skladbu obyvatel a poměr pohlaví mezi drobnochovateli. Z výsledku mi vyplynulo, že z 30 respondentů se o chov zajímají spíše muži, a to v poměru 3 : 2 konkrétně 18 mužů a 12 žen (viz. Tabulka č. 3)
31
Tabulka č. 3: Poměr pohlaví mezi chovateli (Knotová, 2012)
V otázce č. 2 jsem chtěla provézt zjištění věkové skladby chovatelů. Pouze dva chovatelé jsou mladší 45 let a z celkového počtu respondentů jsem nenalezla jediného chovatele, který by byl mladší 30 let. Dle mého očekávání vyšlo, že nejvíce chovatelů králíků se nachází ve věkové skupině 46 až 75 let. Z celkového počtu 30 je to 28 účastníků průzkumu. Což dokazuje, že mladší generace již nemá takový vztah k chovatelství jako v minulosti.
Tabulka č. 4 :Věková skladba chovatelů (Knotová, 2012)
Tabulka č. 5 uvádí výsledky odpovědí na otázku č. 3 jak dlouho chováte králíky. Plných 23 respondentů z oné třicítky chová králíky více než 20 let. Jako doplňující otázku jsem položila, zda některý z respondentů již nezrušil v nedávné době svůj chov z důvodu vyskytující se nějakého onemocnění. Objevily se dva takové případy. A to konkrétně jeden chovatel musel přerušit svůj chov kvůli králičímu moru. Druhý chovatel králíky chová s prolukou. Vzhledem k tomu, že se jedná o zkušené chovatele a oba svůj chov již opět obnovili, zahrnula jsem je do výzkumu také.
32
Tabulka č. 5: Jak dlouho chováte králíky (Knotová, 2012)
Tabulka č. 6 se vztahuje k otázce č. 5. jakým účelem chováte králíky? U této otázky jsem dala na výběr více možností. Někdo může chovat králíky za jediným účelem, ale nalezneme také jedince, kteří králíky chovají pro více účelů. Při porovnání dotazníků jsem zjistila, že nejvíce chovatelů chová králíky za jediným účelem, z celkového počtu je to 17 chovatelů, a to především pro produkci masa a zájmový chov. Do dotazníku jsem dala i samostatnou možnost výběru, a to pro kožešinu. Tuto možnost nevybral ani jediný respondent. Co mne zaujalo je, že jeden z respondentů chová králíky dokonce pro tři účely. Tzn. pro maso zájmový chov i pro občasný prodej kožek.
Tabulka č. 6: Účel chovu králíků (Knotová, 2012)
Výsledky otázky č. 6 ukazují zjištění, že většina chovatelů krmí své králíky kombinací suché píce, granulí a obilnin. Šest z dotazovaných chovatelů nepoužívá ke krmení obilniny vůbec. A nikdo z dotazovaných nezkrmuje pouze granule. Většina chovatelů ještě občas králíkům zpestřuje jídelníček například suchým chlebem.
33
Tabulka č. 7: Čím chovatele krmí králíky (Knotová, 2012)
K této otázce jsem ještě připsala dvě podotázky. První se týkala těch chovatelů, kteří si kupují granule. Zajímalo mě, kde si je nejčastěji kupují. Tuto otázku shrnuje tabulka č. 8.
Tabulka č. 8: Kde chovatele kupují granule (Knotová, 2012)
Ve druhé podotázce byla jednoznačná shoda v odpovědích jedná se o otázku, zda si vyrábí chovatelé suchou píci sami. Všech 30 chovatelů si vyrábí suchou píci samo.
Tabulka č. 9: Domácí výroba suché píce (Knotová, 2012)
Tabulka č. 10 se zabývá otázkou, jak často měníte podestýlku zjistila jsem, že nejvíce lidí podestýlku králíkům mění buď jednou za týden, nebo jednou za 14 dní. Většina chovatelů ovšem prostě a jednoduše mění dle potřeby tzn. najdou se i pečliví jedinci co mění podestýlku i dvakrát do týdne.
Tabulka č. 10: Interval výměny podestýlky (Knotová, 2012) 34
Tabulka č. 11 uvádí výsledky na jednu z nejdůležitějších otázek. Jak využíváte králičí hnůj? Jistě nepřekvapí, že většina chovatelů používá tento velice kvalitní hnůj na hnojení své zahrady nebo pole. Co mne překvapilo, že někteří lidé používají králičí hnůj i na kompost to však jen malá část. Najdou se však i takoví, kteří hnůj dále nevyužívají. Ti ho buď vyhazují a nebo ho mohou darovat někomu jinému a ten si s ním pohnojí vlastní zahrádku či pole.
Tabulka č. 11: Způsob využití hnoje. (Knotová, 2012)
Co se týče otázky č. 9 kolik chováte králíků bylo nejzajímavější sledovat poměr samic oproti samcům. Nejvíce převládal poměr 1 samec ku 3 – 4 samicím. Celkem všech sledovaných chovatelů vlastní 166 králíků tzn. každý chovatel vlastní průměrně pět králíků.
Tabulka č. 12: Poměr chovaných samců ku samicím (Knotová, 2012)
Tabulka č. 13 uvádí výsledky odpovědí na otázku co děláte s kůží. Z dotazníků 35
vyplynulo, že 22 chovatelů kůži prodává pojízdné prodejně, která ji jednou za čas přijede do obce vykoupit. V dnešní době si prodejem králičí kůže pouze chovatelé přilepšují. Najdou se ovšem i takoví chovatelé, kteří kůži rovnou vyhazují. Berme v potaz, že pro někoho je zbytečné schovávat kůže do příjezdu výkupního automobilu a při poměrně malé výkupní ceně ji rovnou vyhodí, než aby ji skladovali. Tři z respondentů využívají kůži jinak zejména pro jakýkoliv druh kutilských účelů.
Tabulka č. 13: Způsob využití kůže (Knotová, 2012)
V tabulce č. 14 jsou zapsány výsledky na otázku č. 11 zda si nechávají chovatelé králíky očkovat. Většina chovatelů si králíky nenechává preventivně očkovat a to celých 17 z celkového počtu. Chovatel nemá za povinnost nechat své králíky očkovat, v případě náhlém výskytu nemoci riskuje ztrátu celého chovu. A následném obstarání si nových jedinců pokud se rozhodne v chovu dále pokračovat. Samozřejmě nesmí opomenout důkladnou dezinfekci kotců což pro chovatele znamená další ekonomické náklady.
Tabulka č. 14: Poměr chovatelů provádějících očkování (Knotová, 2012)
Problém je to ovšem zajímavý proto jsem položila doplňující otázku, jestli nějaký chovatel musel kvůli nemoci zlikvidovat svůj chov. Z 30 chovatelů muselo kvůli nemoci především králičímu moru a nebo myxematóze zrušit svůj chov.
Tabulka č. 15: Potřeba likvidace chovu v minulosti 36
V otázce č. 13 jsem chtěla od respondentů zjistit, zda někdo chová čistokrevná plemena kladně mi odpověděli pouze dva. Tzn. že v současnosti se nejvíce chovají kříženci tzv. hybridi.
Tabulka č. 16: Vlastnictví čistokrevného plemene
37
6
ZÁVĚR Záměrem této práce bylo zhodnocení environmentálních aspektů chovu vybraného
hospodářského zvířete konkrétně králíka domácího. K tomu tématu jsem sepsala literární přehled ve kterém se zabývám například způsob nakládání s jeho hnojem. Dále možnosti likvidace uhynulých jedinců. Charakteristické zvuky králíka. V další části jsem se věnovala aktuálnímu problému pohody a zdraví zvířat takzvanému welfare. Což je podle mého názoru v současnosti velice diskutované téma. V praktické části jsem provedla průzkum pomocí mnou vytvořeného dotazníku. Mezi obyvateli vesnice Nedachlebice, kteří chovají králíky. Po zpracování dotazníku jsem zjistila, že pokud v naší vesnici Nedachlebice, kde jsem prováděla výzkum chová někdo králíky jsou to lidé důchodového věku, kteří králíky chovají zejména kvůli masu. Kožešinu málo kdo využívá pro vlastní účely, většina chovatelů ji prodá pojízdné prodejně a někteří ji vyhazují. Kromě chovu pro produkci masa a kožešin má využití zejména kvalitní králičí hnůj jako hnojivo na pole a zahradu, někteří jej dokonce kompostují. Dle mého názoru je toto využití hnoje nejoptimálnější způsob. Ovšem najdou se i chovatelé, kteří hnůj nevyužívají a vyhazují. Co se týče krmení jedinců tak většina chovatelů kombinuje granule, suchou píci a obiloviny. Suchou píci si doma vyrábí každý sám. Granule zakupují nejčastěji v chovatelských potřebách. Co jsem dále řešila v mé bakalářské práci, je to jak se chovatelé staví k problému výměny podestýlky. Většina chovatelů podestýlku mění jednou za 14 dnů. Dle mého názoru to není ideální řešení myslím si, že by se měla vyměňovat častěji ať už kvůli pohodlí samotného zvířete tak kvůli hygieně potravy. Také mě zajímalo kolik jedinců zvířat se nyní chová. Výsledek mě přesvědčil v mém názoru o tom, že stav zvířat oproti minulosti klesá. Může to být způsobeno jak už obavou ze stále odolnějších chorob a nebo nezájmu lidí o domácí chov králíků. Zjišťovala jsem jak se k drobnochovu a problémům k němu staví chovatel který chová králíky zejména pro výstavy. Podařilo se mi kontaktovat pana Miloše Blahu pro 38
kterého je chov králíků velkým koníčkem a při provádění průzkumu bylo velmi překvapující kolik o dané problematice ví. Svým králíkům se věnuje většinu svého volného času. Jedince nekrmí granulemi, ale senem které si sám vyrobí na své zahrádce. Zajde jim natrhat kopřivu, aby jim přilepšil. Jeho králíci jsou opravdu předpisoví, klidné povahy jde na nich vidět, že jsou spokojení a netrpí stresem. Takových chovatelů jako je pan Miloš Blaha by mělo být více.
39
7
POUŽITÁ LITERATURA
AHRENS, Petra a Josef WOLTERS. Kapesní atlas králíků: 101 plemen : 135 barevných fotografií. Líbeznice: Víkend, 2007, 127 s. ISBN 80-86891-49-6 (váz.).
DVOŘÁK, Ladislav. Chov králíků. 1. vyd. Praha: SZN, 1973.
FINGERLAND, Jaroslav, Andrej KEPPERT a Hana ŠOLÍNOVÁ. Domácí chov králíků. 1. vyd. Praha: Brázda, 1991, 56 s. ISBN 80-209-0184-1 (brož.).
FOURNIER, Alain. Chováme králíky. Líbeznice: Víkend, c2006, 93 s. ISBN 80-86891-35-6 (váz.).
GAMČÍK, Pavol a Jaroslav KOZUMPLÍK. Andrológia a umelá inseminácia hospodárskych zvierat. 3.vyd. /. Bratislava: Príroda, 1992, 299 s. ISBN 80-07-00540-4.
HAVLÍN, Jiří. Domácí chov zvířat. 1.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1983, 404 s.
J.Malich, 2011, Hnojiva od zvířat: od trusu slepičího přes sloní až po netopýří, 2012-03-11, dostupné na < http://abecedazahrady.dama.cz/default.aspx?article=2562>
KONRÁD, Jaroslav. Chov kožešinových zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1996, 195 s. ISBN 80-7157-204-7 (brož.).
MALÍK, Vladimír. Drůbež a králíky. 1.vyd. Bratislava: Príroda, 2002, 104 s. ISBN 80-07-00976-0.
ŠONKA, František. Drobnochovy hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2006, 40
216 s. ISBN 80-86726-19-3 (váz.).
VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Králíci. 1. vyd. Dobřejovice: Rebo Productions, 2005, 61 s. ISBN 80-7234-405-6.
VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Encyklopedie králíků a hlodavců. Čestlice: Rebo Productions, 1999, 320 s. ISBN 80-7234-039-5.
ZADINA, Josef. Chov králíků. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2004, 207 s. ISBN 80-209-0325-9 (brož.).
Internetové zdroje Dostupné on-line na: http://www.moravskymodry.cz/,19.2. 2012 Národní referenční středisko pro genetické zdroje hospodářských zvířat, Dostupné na http://www.genzdrojehz.wz.cz/rabbits/cl.htm, 19.2.2012) Dostupné na http://www.veronica.cz/?id=243, 11.3.2012) Dostupné na http://etext.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=64&idkapitola=180, 9.3. 2012) Dostupné na http://www.ochranazvirat.cz/275/53/cz/file/, 9.3.2012 Dostupné na http://jarsip.sweb.cz/kralikarna.html, 10.3.2012 Dostupné
na
http://chovamekraliky.webnode.cz/chov-a-odchov-kraliku/zpusob-plemenitby/,
5.3.
2012) Dostupné na http://www.eposcr.eu/wp-content/uploads/2011/04/ML37-Kralici.pdf, 7.3. 2012) Dostupné na http://www.zpravodaj.wbs.cz/Hlodavci_-zajici-a-kralici.html, 28.3. 2012 Dostupné na http://www.dujatv.cz/mini-farma-tumaperk/plemena-kraliku/, 1.4. 2012 Dostupné na http://www.kraliciveli.ic.cz/kalifornsky.htm 2. 4. 2012 Dostupnéna 41
http://sgi.nahlizenidokn.cuzk.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&&MarQueryId=6D 2BCEB5&MarQParam0=702137&MarQParamCount=1&MarWindowName=Marushka, (20. 3. 2012)
42
8
PŘÍLOHY
1. Mapa Mapa č. 1: Mapa sledovaného území (www.cuzk.cz) 2. Fotodokumentace Obr. č. 1: Přenosná klec pro králíky (Knotová, 2012) Obr. č. 2: Jesle na seno (Knotová, 2012) Obr. č. 3: Krmné granule (Knotová, 2012) Obr. č. 4: Léčivo ESB3 (Knotová, 2012) Obr. č. 5: Králičí hnůj (Knotová, 2012) Obr. č. 6: Vnitřní králíkárna pana Blahy (Knotová, 2012) Obr. č. 7: Venkovní králíkárna pana Blahy (Knotová, 2012) Obr. č. 8: Výstavní samec králíka plemene Vídeňský šedý pana Miloše Blahy (Knotová, 2012) Obr. č. 9: Výstavní samice králíka plemene Vídeňský šedý pana Miloše Blahy (Knotová, 2012) Obr. č. 10: Durynský králík pana Blahy (Knotová, 2012) Obr. č. 11: Králík plemene Český strakáč (Knotová, 2012) Obr. č. 12: Králík plemene Český červený (Knotová, 2012)
43
