Dohody omezující hospodářskou soutěž

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Dohody omezující hospodářskou soutěž Bakalářská práce

Autor:

Andrea Al Otri Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.

Červen 2014

Poděkování Chtěla bych poděkovat JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D. za odborné vedení při psaní mé bakalářské práce.

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a v seznamu jsem uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. ………………........... V Radějovicích, dne 24.06.2014

Andrea Al Otri

3

Anotace a klíčová slova Bakalářská práce “Dohody omezující hospodářskou soutěž” dle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a změně některých zákonů, který nahradil zákon č. 63/1991 Sb. je zaměřena na problematiku porušování hospodářské soutěže v České republice. Práce poskytuje pohled na politiku hospodářské soutěže, popisuje stručný přehled vývoje práva na ochranu hospodářské soutěže v České republice. Poukazuje na porušování soutěže, ať již se jedná o kartelové dohody, spojování soutěžitelů či zneužití dominantního postavení na trhu. Dále popisuje ochranu proti rušitelům soutěže v podobě dohlížejícího orgánu a v podobě sankcí.

Klíčová slova Hospodářská soutěž, soutěžní právo, dohody omezující hospodářskou soutěž, kartely, soutěžitel, trh.

Annotation Bachelor thesis “Agreements limiting economic competition” in accordance to Act No. 143/2001 Coll., on protection of economic competition and amending certain laws, which replaced Act No. 63/1991 Coll. is focused on the distortions of competition in the Czech Republic. Bachelor thesis provides a view of competition policy, gives a brief overview of the development of economic competition protection law in the Czech Republic. It refers to the violation of competition, whether it is a cartel, mergers and abuse of dominant market position. It also describes the protection against competition violators in the form of a supervisory body in the form of sanctions.

Key words Economic competition, competition law, agreements limiting economic competition, cartel, competitor, market.

4

Obsah Poděkování ..................................................................................................................................... 2 Prohlášení ....................................................................................................................................... 3 Anotace a klíčová slova .................................................................................................................. 4

Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

Hospodářská soutěž .......................................................................................................... 8 1.1. Definice pojmu hospodářská soutěž ................................................................................... 8 1.2. Politika hospodářské soutěže .............................................................................................. 9 1.3. Vývoj práva na ochranu hospodářské soutěže v ČR ...................................................... 11 1.3.1. Konec 19. a začátek 20. století .................................................................................... 11 1.3.2. Rok 1933-1950 ............................................................................................................ 12 1.3.3. Rok 1950-1989 ............................................................................................................ 13 1.3.4. Rok 1989 - současnost ................................................................................................ 14 1.3.5. Zákon č. 63/1991 Sb. a jeho novelizace ...................................................................... 14 1.3.6. Zákon č. 143/2001 Sb. a jeho novelizace .................................................................... 16 1.4. Soutěžní vztah vs. konkurenční vztah .............................................................................. 17

2.

Relevantní trh ................................................................................................................. 19 2.1. 2.2. 2.3. 2.4.

3.

Relevantní trh – prostor pro kartelovou dohodu ............................................................ 19 Relevantní trh po stránce věcné........................................................................................ 20 Relevantní trh po stránce geografické ............................................................................. 20 Relevantní trh po stránce časové ...................................................................................... 22

Dohody narušující soutěž ............................................................................................... 23 3.1. Horizontální dohody .......................................................................................................... 25 3.1.1. Pojem horizontálních dohod ....................................................................................... 25 3.1.2. Vždy (per se) zakázané dohody .................................................................................. 27 3.1.3. Dohody posuzované podle pravidla odůvodněnosti.................................................... 27 3.2. Vertikální dohody .............................................................................................................. 28 3.3. Smíšené kartelové dohody ................................................................................................. 30 3.4. Kombinované kartelové dohody ....................................................................................... 30 3.5. Diagonální kartelové dohody ............................................................................................ 31

4.

Úřad na ochranu hospodářské soutěže ......................................................................... 32 4.1. Pozice Úřadu na ochranu hospodářské soutěže .............................................................. 32 4.1.1. Historie Úřadu ............................................................................................................. 32 4.2. Poslání Úřadu na ochranu hospodářské soutěže ............................................................. 34 4.2.1. Podnikání na volném trhu je soutěžní hra ................................................................... 34 4.2.2. Odbory dominance a vertikálních dohod – výroba/služby .......................................... 35 4.2.3. Odbor kartelů .............................................................................................................. 35 4.2.4. Odbor fúzí ................................................................................................................... 36 4.2.5. Odbor hlavního ekonoma ............................................................................................ 36

5.

Dominantní postavení .................................................................................................... 37 5.1. Pojem dominantního postavení ........................................................................................ 37 5.2. Zneužití dominantního postavení ..................................................................................... 37 5.3. Dílčí skutkové podstaty ..................................................................................................... 37 5.3.1. Vynucování nepřiměřených podmínek ....................................................................... 38 5.3.2. Vázané obchody .......................................................................................................... 38 5.3.3. Diskriminace ............................................................................................................... 39 5.3.4. Nepřiměřeně nízké ceny .............................................................................................. 39

6.

Spojování soutěžitelů ...................................................................................................... 40 6.1.

Pojem spojení soutěžitelů .................................................................................................. 40

5

6.2. 6.3.

7.

Přeměna soutěžitelů ........................................................................................................... 40 Spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu .............................................................. 42

Ochrana proti rušitelům ................................................................................................ 44 7.1. Právo hospodářské soutěže ............................................................................................... 44 7.2. Sankce ................................................................................................................................. 45 7.3. Peněžité sankce ................................................................................................................... 45 7.3.1. Pokuty pořádkové povahy ........................................................................................... 46 7.3.2. Pokuty za porušení hmotněprávních ustanovení zákona ............................................. 46 7.3.3. Pokuty za porušení závazků, opatření a povinností stanovených rozhodnutím Úřadu 46 7.4. Nepeněžité sankce .............................................................................................................. 47

Závěr ........................................................................................................................................ 48 Seznam použité literatury ............................................................................................................. 49 Právní předpisy ............................................................................................................................. 50 Ostatní .......................................................................................................................................... 50 Příloha .......................................................................................................................................... 51

6

Úvod Cílem této bakalářské práce je zaměření se na ochranu hospodářské soutěže v České republice, s odkazem na komunitární právo. Bakalářská práce vymezuje základní pojmy a přináší popis prostředků, nástrojů a institucí ochrany hospodářské soutěže. Bakalářská práce je rozdělena do sedmi částí. První část vymezuje pojem hospodářské soutěže jako takové a představuje vývoj práva na ochranu hospodářské soutěže v České republice. Druhá část nás seznamuje s trhem, a to z hlediska kartelových dohod, dále pak vymezení trhu po stránce věcné, geografické i časové. Další části poukazují na porušování soutěže, ať už se jedná o dohody narušující soutěž, spojování soutěžitelů či zneužití dominantního postavení na trhu. Poslední část popisuje ochranu proti rušitelům soutěže v podobě dohlížejícího orgánu, a to Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a přehled sankcí a opatření za její porušení. Při psaní mé bakalářské práce jsem použila jako stěžejní literaturu Soutěžní právo autorů Jindřišky Munkové, Jiřího Kindla a Pavla Svobody, Beckovu příručku pro právní praxi Kontrola spojování soutěžitelů autora Stanislava Dvořáka, právní předpisy - zákon č. 143/2001 Sb., který nahradil zák.č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a zákon č. 273/1996 Sb., ve znění zákona č. 187/1999 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Co se týká metody a zpracování tématu bakalářské práce, snažila jsem se používat dostupné právní předpisy, související literaturu a čerpala jsem z příslušných právních internetových portálů.

7

1. Hospodářská soutěž 1.1. Definice pojmu hospodářská soutěž Soutěž v obecném pohledu je spíše zkoumána jako sociologický jev. Různých definic soutěže je takřka bezpočet. Položíme-li je vedle sebe a shrneme ty základní znaky jim společné, vykrystalizuje její obecné vymezení jako souběžné usilování několika osob o touž věc, o dosažení co nejlepšího výsledku, pokud jde o uspokojení jejich zájmů v dané oblasti společenských vztahů. V nejobecnější poloze se pojmem soutěže zabývají výkladové slovníky, které ji charakterizují jako souběžné usilování, ba někdy i zápas několika osob o touž věc a co nejlepší výsledek.1 Do skupiny společenských vztahů v širším smyslu patří i vztahy hospodářské a uvnitř těchto vztahů pochopitelně dochází k podobným jevům jako i v jiných oblastech života společnosti a tedy i k soutěži, jejíž povaha se oproti pohledu na soutěž v jiných oblastech společenských vztahů vyhraňuje v pojem hospodářské soutěže. Pokud výše uvedenou definici rozšíříme i do oblasti ekonomických vztahů a soutěž definujeme jako soupeření dvou nebo více hospodářských subjektů na stejné straně tržních vztahů a to nabídky či poptávky směřující k dosažení hospodářského výsledku záležejícího v uskutečnění směny výrobků nebo služeb s týmiž potenciálními účastníky trhu, a to takové soupeření, které navzájem ovlivňuje hospodářskou činnost těchto subjektů a vytváří na straně druhých potenciálních účastníků tržních vztahů objektivní možnost volby mezi různými soutěžními nabídkami a poptávkami. Můžeme si položit otázku, co od hospodářské soutěže očekáváme, zda a jaké jsou důvody toho, aby ona sama byla jako statek sám o sobě chráněna ve veřejném zájmu představující také zájmy jednotlivých účastníků trhu, jimiž jsme jako spotřebitelé i my. Pohledy jsou různé, záleží v jakém prostředí se účastníci nacházejí a to zda jsou bezprostředními soutěžiteli, kteří hledají určité záruky soutěžní svobody, nebo zda jsou toliko ve spotřebitelské sféře a jejich zájem se koncentruje na to, jaké míře blahobytu se mohou v určité soutěžní struktuře těšit.

1

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 3 s., ISBN 978-80-7400-424-7

8

Na očekávání prvních odpovídají jednotlivé ekonomické modely a školy a na očekávání druhých reaguje spíše státní hospodářská politika. Ta pak určuje míru nezbytné regulace za pomoci ekonomických a právních nástrojů, aby uspokojila očekávání obou sfér.2 Hospodářská soutěž ve vztahu k celému hospodářství je nepochybně zájmem státu na existenci soutěže vůbec. Tady stát musí prostředky sobě vlastními čelit snahám o její vyloučení nebo omezení. Právním předpisem na ochranu proti takovému jednání jsou kartelové nebo protimonopolistické zákony, u nás zákon na ochranu hospodářské soutěže č. 143/2001 Sb., který nahradil zák.č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

1.2. Politika hospodářské soutěže V tržní ekonomice je hlavním úkolem státu kromě poskytování veřejných statků, také vytváření právního rámce tržní ekonomiky. Jinými slovy vytváření tržního prostředí, tržního ekonomického systému, jehož základem je hospodářská soutěž, která: - představuje vztahy tržního soupeření mezi mnoha ekonomickými subjekty s cílem dosažení maximálního ekonomického prospěchu (zisku), - vytváří řídící a kontrolní mechanismus pro mikroekonomické procesy tržního hospodaření a je tak charakteristickým znakem tržní ekonomiky.

Základní podmínky hospodářské soutěže tvoří: - zajištění svobody podnikání, která představuje volnou volbu partnerů směny, včetně příležitosti vstupu na trh nových prodávajících, - fungující, smluvní cenový systém zaručující transparentnost trhu a informovanost všech subjektů na trhu.

2

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 3 - 4 s., ISBN 978-80-7400-424-7

9

Samostatná politika hospodářské soutěže dnes plní funkci obnovy, zdokonalování a také vynucování jistých pravidel, jimiž se řídí a podle nichž jednají ekonomické subjekty na trhu. Ekonomické subjekty na trhu, pro které je politika hospodářské soutěže určena, nazýváme účastníky soutěže – soutěžiteli: Soutěžiteli podle zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. 3 - mají právo svoji soutěžní činnost svobodně rozvíjet a k hospodářské soutěži se sdružovat, - jsou ale povinni dbát právně závazných pravidel daných politikou hospodářské soutěže a nesmějí svojí účast v soutěži na trhu zneužívat, tj. jejich jednání: nesmí být v rozporu s tzv. “dobrými mravy” soutěže trhu, nesmí přivodit újmu ostatním soutěžitelům nebo spotřebitelům. Politika hospodářské soutěže má dlouhou historii, jako samo fungování trhu, i když základy její moderní a účelné podoby se objevují až na přelomu 19. a 20. století. A to právě ve Spojených Státech amerických, kde v souvislosti s konjunkturou průmyslové výroby, také vzniklo a dále se rozvíjelo protimonopolní zákonodárství. Prvním protimonopolním zákonem byl “Sherman Act” z roku 1890. V roce 1914 pak byl tento zákon “proti monopolům, fúzím a trustům” doplněn o dvě nové zákonné normy: 1.

“Clayton Antitrust Law”, který již postihoval též tzv. vázané obchody (prodeje), cenové diskriminace a vznik monopolu fúzemi,

2. “Federal Trade Commision Act”, což byl vlastně první Obchodní zákoník, který postihoval obecně nekalou soutěž, zejména pak konktrétně klamavou reklamu.

3

ustanovení § 2 odst. 1, zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže

10

Historicky prvním zákonem týkajícím se hospodářské soutěže byl v našich zemích “Zákon o ochraně hospodářské soutěže”, který byl vydán v roce 1927. V roce 1933 pak následovalo vydání “Zákona o kartelech a soukromých monopolech”. Tyto zákony a vůbec celá soutěžní politika po roce 1948 ztratila – v souvislosti se změnou tržního systému na tzv. systém centrálního řízení a plánování – opodstatnění a byla také v roce 1950 oficiálně zrušena. Teprve v roce 1960 v souvislosti s vydáním “Občanského zákoníku”, byla částečně řešena problematika ochrany spotřebitelů.

Až po roce 1989, ve spojitosti s transformací naší

ekonomiky opět na tržní fungování, se rovněž ustanovuje příslušné zákonodárství pro jeho fungování a ochranu. Postupně je přijímán nejprve (již v roce 1990) silně “regulační” zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, a o rok později po 50 letech nový “Zákon o ochraně hospodářské soutěže” (č.63/1991 Sb.). Oba zákony českého soutěžního zákonodárství pak byly v průběhu posledních deseti let dále novelizovány do v současnosti platné podoby a představují základ naší politiky hospodářské soutěže, která je již plně slučitelná (harmonizovaná) s požadavky a normami Evropské unie. 4

1.3. Vývoj práva na ochranu hospodářské soutěže v ČR Vývoj soutěžního práva v Československé republice lze rozdělit do čtyř etap, z nichž poslední se dělí na dvě subetapy.

1.3.1. Konec 19. a začátek 20. století První etapa Československá republika zdědila v zásadě právní systém rakousko-uherské monarchie, který soutěžní vztahy jako předmět zvláštní právní ochrany nijak zvláště nepreferoval. Zásahy do smluvní svobody byly dosti ojedinělé, nicméně charakterizovaly veřejný zájem na společnosti uspořádané spravedlivě nejen na straně podnikatelské, ale i vůči spotřebitelům. V mírových smlouvách ukončujících první světovou válku byla v této oblasti řešena i otázka závazků Československé republiky jako nástupnického státu v mezinárodní smlouvě – Pařížské unijní úmluvě upravující vztah k průmyslovým právům a nekalé soutěži.

4

Soukup P., Základy hospodářské politiky, druhé vydání, říjen 2006, 37-39 s., ISBN 80-7265-092-0

11

St. Germainskou smlouvou se ČSR stala členským státem zmíněné úmluvy a svůj závazek náležité právní ochrany proti nekalé soutěži realizovala v

r. 1927 přijetím

zákona

č. 111/1927 Sb. Jeho generální klauzule, podle níž “kdo se dostane v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškodit soutěžitele, může být žalován, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav jím způsobený…”, posloužila svou širokou formulací tehdy i pro posuzování některých případů kartelověprávní povahy do té doby, než byla přijata pro tuto oblast samostatná úprava. V prvním období republiky byl k zákonné úpravě kartelů zaujímán negativní postoj, protože tehdejší ústava zakotvovala svobodu spolčovacího práva a kartely byly ve smyslu koaličního zákona pokládány za hospodářské spolky. Na druhé straně se ovšem nepřihlíželo, že kartely mohly přinášet ekonomice státu i prospěch, protože svým způsobem usměrňovaly výrobu a umožňovaly za pomoci kontingentace přežít i méně silným podnikům, pokud byly členy kartelu nebo syndikátu. Kartely se proto staly i významným nástrojem pro formování státní hospodářské politiky. Kartelové zákony zpravidla nepředepisují, jaká soutěž nebo které podniky mají být chráněny nebo podporovány, nicméně tu konkrétněji, tu méně konkrétně alespoň naznačují preference státní hospodářské politiky. Dohled nad utvářením kartelů, tedy nad uzavíráním kartelových úmluv a nad jejich prováděním, přebíraly formou kartelových zákonů státy a řešení kartelových sporů ve veřejnoprávní rovině vyhradily zpravidla i zvláštní jurisdikci (rozhodčí komise, resp. kartelový soud mimo obecné soudy). Tak tomu bylo i v Československé republice před druhou světovou válkou.5

1.3.2. Rok 1933-1950 Druhá etapa Druhá etapa počíná rokem 1933, kdy se kartelové právo dočkalo samostatné úpravy vydáním zákona č. 141/1933 Sb., o kartelech a soukromých monopolech. Jehož význam spočíval mj. i v tom, že představoval jednotnou úpravu pro celé území státu složeného ze 4 zemí, z nichž na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platilo i po vzniku ČSR původní uherské právo. Zákon se zrodil v době překonávání světové hospodářské krize z přelomu třicátých let.6

5 6

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 47 - 48 s., ISBN 978-80-7400-424-7 Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 48 s., ISBN 978-80-7400-424-7

12

Koncepční podstatu nového zákona shrnuje výstižně příslušná vládní důvodová zpráva: “Osnova neváhá zříci se záporného stanoviska ke kartelům a zaujati k problému kartelovému stanovisko kladné. Kartely mají býti uznány de iure. Kladné stanovisko k poměru kartelovému vyvěrá z poznatku, že platné soustavy právního řádu společenského a hospodářského mohou býti asociace v hospodářském podnikání účelné a prospěšné nejen svým účastníkům, nýbrž také celkovému hospodářství. Kartely mohou míti přízniví vliv na plánovité uspořádání výroby, průmyslu a obchodu. Skrývají však v sobě některá nebezpečí. Nabytím mocenského postavení, využitím jeho přepínáním jejich cílů může se prospěšná činnost snadno zvrátiti v opak.”7 Kartelový zákon tedy vycházel z výše naznačeného pojetí, které považovalo kartely obecně za příznivé, a tudíž se připouštěla jejich právní existence. Současně však byla uznána potřeba je regulovat s ohledem na případné “výstřelky” či zneužití nabytého postavení. V tom se zákon koncepčně příliš neodlišoval od výše uvedeného prvního návrhu rakouského z konce 19. století.8

1.3.3. Rok 1950-1989 Třetí etapa Třetí etapa je doba státně dirigistického hospodářského systému založeného na řízení hospodářskými plány, v němž nebylo místa pro jakoukoli hospodářskou soutěž. Trvala plných 40 let od r. 1948 do r. 1989. Tento systém byl jen na krátkou dobu prolomen v letech 1967-1969 pokusem o zavedení zdokonaleného systému plánovitého řízení. Toto období lze stručně charakterizovat jako snahu skloubit systém hospodářského plánování s principy tržní ekonomiky, podobně, jako tomu bylo tehdy ve Francii nebo v Itálii. Oba tyto státy měly až do osmdesátých let min. století systémy indikativního plánování, založené na pětiletých hospodářských plánech. Francie přijímala kartelové zákony postupně a definitivně zavedla zákon o svobodě cen a soutěží až v roce 1985, Itálie přijala soutěžní zákon v roce 1990.

7 8

Vládní důvodová zpráva ke kartelovému zákonu č. 141/1933 Sb. Kindl, J. Kartelové a distribuční dohody, Teorie a praxe. 1. Vydání Praha: C.H.Beck, 2009, 20 s., ISBN 97880-7400-136-9

13

První náznaky se projevily např. v zákazu rajonizace a umožnění volného výběru dodavatele a odběratele. Vládní nařízení č. 100/1966 Sb., které otevřelo prostor pro tyto reformní principy, bylo novelizováno vládní vyhláškou č. 169/1969 Sb., v níž již bylo možno shledat dvě generální klauzule odpovídající čl. 18 ex čl. 85 a čl. 82 ex čl. 86 Smlouvy o Evropském hospodářském společenství (SEHS). Návazně připravovaný zákon o hospodářské soutěži, který spojoval jak předpisy proti nekalé soutěži, tak kartelověprávní předpisy, již světlo světa nespatřil. Období normalizace po r. 1970 přežilo z uvedených dvou generálních klauzulí pouze ustanovení o zákazu zneužití dominantního postavení (čl. 86 SEHS), které v § 119 hospodářského zákoníku, jakožto zákaz zneužití hospodářského postavení (pojem dominantní postavení byl typický pro tržní ekonomiku a pojem trh byl zcela nepřípustný) v tichém ústraní přetrvalo dalších skoro dvacet let.9

1.3.4. Rok 1989 - současnost Čtvrtá etapa Čtvrtá etapa začala listopadem 1989. Znovuzavedení tržně orientovaného hospodářského systému a ohlášení počátku ekonomické reformy na 1. leden 1991 si vyžádalo urychlenou přípravu

zákona

na

ochranu

hospodářské

soutěže

v

prvním

pololetí

1990.

Vzhledem k evropskému vývoji v nazírání na hospodářskou soutěž zejména po založení Evropského hospodářského společenství byla zvolena cesta pokud možné úzké návaznosti na pravidla platná pro podniky ve Smlouvě o EHS. Samotný legislativní vývoj však probíhal v několika zřetelně oddělitelných úsecích. Na toto členění měly vliv jednak vnější okolnosti, tj. Rozdělení státu a vznik České republiky, jednak přijetí Asociační/Evropské dohody a v neposlední řadě i samotná reforma soutěžního práva v Evropské unii. 10

1.3.5. Zákon č. 63/1991 Sb. a jeho novelizace První zákon na ochranu hospodářské soutěže č. 63/1991 Sb., měl smíšenou povahu, protože kromě klasického obsahu soutěžního předpisu vymezoval také určitý vztah této úpravy k tehdy probíhající transformaci ekonomiky. Zejména ustanovení § 19, které vyžadovalo od orgánů státní správy vypracování určitých zhodnocení tržního postavení transformovaných

9

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 49- 50 s., ISBN 978-80-7400-424-7 Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 50 s., ISBN 978-80-7400-424-7

10

14

podniků před jejich demonopolizací, ukazovalo celkovou neujasněnost v postavení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže/ministerstva, jemuž měly být privatizační návrhy předkládány pouze k vyjádření, a o rozporech ve stanoviscích rozhodovala vláda.11 Přijetím zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže znamenalo významný posun oproti dosavadní úpravě v hospodářském zákoníku. Bez nadsázky lze říci, že se jedná o první (z dnešního pohledu) moderní právní předpis zabývající se veřejnou větví soutěžního práva, byť

obsahoval též některá ustanovení vztahující se k tehdy probíhající transformaci

a (privatizaci) ekonomiky. Tento zákon upravoval jak problematiku dohod narušujících hospodářskou soutěž, tak zneužití monopolního či dominantního postavení a rámcově i kontrolu fúzí, a to v oblasti restriktivních praktik v zásadě po vzoru čl. 81 a 82 SES.12 Česká legislativa se snažila od počátku o harmonizaci českého soutěžního práva s komunitárním soutěžním právem, a to ještě předtím, než tato povinnost vyplynula jako důsledek plnění mezinárodního závazku převzatého v čl. 64 Evropské dohody. K jeho provedení byla přijata Prováděcí pravidla č. 1/1996, která upravovala hlavně součinnost národního soutěžního orgánu s Evropskou komisí, ale poukazovala také na nezbytnost aplikace zásad plynoucí z blokových výjimek a jiných právních aktů ES. 13 Potřeba nového zákona, který by odstranil stávající nedostatky co do míry úpravy i co do míry jeho slučitelnosti s právem ES a reflektoval rovněž dosaženou úroveň hospodářského vývoje, byla ovšem zřejmá již dlouho. Nicméně konstatování potřeby, buď rozsáhlé novely, ne-li zcela nového zákona, nevyvolalo tehdy ani teoretickou diskusi, ani patřičnou legislativní odezvu. Pravidelné zprávy evropské Komise o České republice za léta 1998 a 1999 sice objektivně konstatovaly značnou slučitelnost českého soutěžního práva s právem ES, ale oprávněně poukazovaly na to, že není dosahováno žádného pokroku při odstraňování přetrvávajících nedostatků. Připravená velká novela zákona však nebyla schválena Parlamentem České republiky pro rozpor v otázce úpravy tzv. zneužití ekonomické závislosti, pro něž nalezla vzory v úpravě

11

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 52 s., ISBN 978-80-7400-424-7

12

Kindl, J. Kartelové a distribuční dohody, Teorie a praxe. 1. Vydání Praha: C.H.Beck, 2009, 27 s., ISBN 978-80-7400-136-9 Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 52 s., ISBN 978-80-7400-424-7

13

15

francouzské a portugalské. Bylo proto rozhodnuto o vydání nového zákona. Při jeho přípravě se střetly dvě koncepce, první, která v hmotněprávní části zákona usilovala o takřka zrcadlovou úpravu k úpravě evropské, druhá, která při zachování základních principů komunitární úpravy se snažila zohlednit také dimenze a zájmy národního trhu. Zvítězila koncepce první, zastávaná Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, která byla ztvárněna v zákonu č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, který spolu se svými osmi prováděcími vyhláškami – blokovými výjimkami, převzatými z práva ES – nabyl účinnosti 1. července 2001.14 O tři roky později se Česká republika stala členským státem Evropské unie, což představuje další vývojovou etapu jejího soutěžního práva.

1.3.6. Zákon č. 143/2001 Sb. a jeho novelizace Novelizací zákona bylo do současné doby celkem osm. Dvě z nich, zákon č. 340/2004 Sb. a zákon č. 361/2005 Sb. jsou poplatné nutnosti aproximovat české soutěžní právo komunitárním reformním trendům a úpravám, druhá z nich pak zrušila některá ustanovení novely první (zejména upravila vztah k blokovým výjimkám) a z dále uvedené novely třetí zrušila úpravu ekonomické závislosti. Třetí novelizace, zák. č. 484/2004 Sb., vyšla z legislativní iniciativy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a obsahovala problematickou úpravu vztahu soutěžních předpisů k sektoru zemědělství. Čtvrtá novela byla provedena zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, se záměrem upravit vztah tohoto sektoru k soutěžním předpisům, mj. též z hlediska kompetencí příslušných regulátorů, tedy jinak Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a jednak Českého telekomunikačního úřadu.15 Následující novelizace zák. č. 361/2005 Sb. se týkala primárně problematiky kontroly spojování soutěžitelů. Poslední novelou byl zákon č. 155/2009 Sb., účinný od 1.9.2009. Tato novelizace se týkala především procesní části zákona o ochraně hospodářské soutěže.

14 15

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 53 s., ISBN 978-80-7400-424-7 Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 54 s., ISBN 978-80-7400-424-7

16

1.4. Soutěžní vztah vs. konkurenční vztah Co je soutěžní právo ? Nejjednodušeji můžeme soutěžní právo pojmenovat jako soubor právních norem upravujících hospodářskou soutěž mezi podnikateli 16 působícími na trhu a vstupujícími mezi sebou navzájem do soutěžních vztahů. Zřejmě ji chce upravit co nejlépe, což zpravidla bývá cílem všech zákonodárců. Složitější ovšem je odpověď na otázku, co znamená “co nejlépe”. Názory na to se různí a jako obvykle záleží vždy na úhlu pohledu. Jedna strana extrému, která se staví negativně k jakýmkoli omezujícím zásahům do této oblasti společenských vztahů, opírajíc se o názory klasické politické ekonomie poloviny 19. století, která vycházela z principu nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, smluvní svobody a dodržování uzavřených smluv, a druhá strana extrému, která popřela jakoukoli svobodu rozhodování v ekonomickém dění a podřídila je bezvýhradně státní regulaci, budeme v ekonomikách, které jsou založeny na tržním hospodářství, nejspíš hledat odpověď v hospodářské politice státu, která stanoví své cíle a k tomu určuje také nezbytné prostředky. Abychom však došli k odpovědi na otázku, jaká právní regulace a její míra je ta nejlepší, musíme si zároveň uvědomit, o jaké společenské vztahy jde a jaké se v nich uplatňují zájmy, které zasluhují ochrany, nakolik jde o veřejný zájem a nakolik jde o zájmy soukromé.

Veřejný zájem je celoskupinový zájem, tj. takový zájem, který přesahuje zájem jednotlivce či pouhé frakce. Ačkoli veřejný zájem patří mezi důležité právní instituty a operuje s ním celá řada právních norem, platné právo neobsahuje jeho definici: veřejný zájem se proto řadí mezi tzv. neurčité pojmy. Veřejný zájem se chápe jako protiklad zájmů soukromých, od nichž se liší tím, že okruh osob, jimž tento zájem svědčí, je vždy neurčitý: může přitom jít o zájem celospolečenský (zájem na čistotě ovzduší), lokální (vybudování železničních tratí) nebo skupinový (zájmy sportovců, seniorů apod.)17

16

Podnikatelem je podle ust. § 420 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ten kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 17 http://iuridictum.pecina.cz/w/Veřejný_zájem

17

Diferenciace uvnitř soutěžního práva nastává v okamžiku, kdy si položíme otázku, který zájem je zde ten převažující, který je předmětem ochrany. Je-li to zájem státu na existence soutěže vůbec, na tom, aby nebyla jednáním podnikatelských subjektů omezována nebo dokonce vyloučena nebo jinak zkreslena, nebo zda je zájem jednotlivých soutěžitelů, kteří se na trhu střetávají ve vzájemné soutěži, na tom, aby jim byla poskytována ochrana v jejich vztazích s ostatními soutěžiteli v horizontální úrovni, jestliže určité jednání soutěžitele vybočuje z mezí dovoleného a je v rozporu s dobrými mravy soutěže. 18 V prvním případě jde o předpisy proti nekalé soutěži, které zpravidla mají svou právní úpravu v samostatném zákonu. V druhém případě mluvíme o soutěžním právu v užším slova smyslu, o právu na ochranu soutěže, které soutěž chrání veřejnoprávními předpisy jednak proti omezujícím jednáním podnikatelů, jednak – a to je oproti klasickému kartelovému právu novum – proti omezování v důsledku úbytku konkurentů na trhu formou podnikových koncentrací (fúzí). V České republice je to v současné době zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění novel.19 Soutěžní právo upravující ochranu hospodářské soutěže je postaveno na třech pilířích: 1) zákaz dohod, které negativně ovlivňují nebo mohou ovlivňovat soutěž, 2) dominantní postavení na trhu a formy jeho zneužití a 3) spojování podniků jakožto preventivní nástroj ochrany soutěže. Dále pak tyto oblasti odlišuje vztah k mezinárodním úpravám a nadnárodním úpravám. Třetím aspektem soutěžního práva, o němž je se třeba pro úplnost zmínit a který může negativně ovlivnit soutěž, je státní dotační nebo subvenční politika. Je nesporné, že poskytnutí podpory ze státních nebo veřejných prostředků v jakékoli formě podniku, nebo preference některého odvětví mohou narušit soutěž na trhu. Státními pomocemi/veřejnými podporami se ovšem soutěžní právo zabývá především v komunitární rovině, nakolik je poskytnutá podpora s to narušit obchod a soutěž na jednotném trhu Společenství.20

18

Munková J., Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář, Praha, C.H.BECK 2003, 18-19 s., ISBN 80-7179-777-4 Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 25 s., ISBN 978-80-7400-424-7 20 Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 27 s., ISBN 978-80-7400-424-7 19

18

2. Relevantní trh 2.1. Relevantní trh – prostor pro kartelovou dohodu Posouzení dovolenosti chování jakéhokoli soutěžitele ve vztahu k dodržování soutěžních pravidel (nejen v případě posuzování kartelových dohod, ale též v případě posuzování zneužití dominantního postavení) se primárně odvíjí od určení jeho postavení v tržním prostředí, ve kterém se pohybuje, tj. kde vykonává své soutěžní (obchodní nebo jiné hospodářsky orientované) aktivity, vstupuje do vztahů (nejčastěji do obchodních), a to v souvislosti se zbožím (jakékoli výkony, práce, služby, dodávky), které tento soutěžitel poskytuje. Soutěžněprávní posouzení konkrétního chování soutěžitele na trhu se tedy odvíjí od jeho pozice na příslušném trhu. Tento trh je nazýván relevantním. Vymezení relevantního trhu ve věcech kartelových dohod hraje klíčovou roli z více důvodů. Na řádném vymezení relevantního trhu je závislé samotné určení, zda se jedná o dohodu mezi soutěžiteli – konkurenty, tj. o horizontální dohodu mezi vzájemně si přímo konkurujícími soutěžiteli, nebo o dohodu mezi nekonkurenty, a přesto soutěžiteli, tj. o vertikální dohodu, popřípadě o jiný typ dohody (dohoda diagonální). Posouzení tržních podílů, jemuž nutně musí předcházet řádné vymezení relevantního trhu, je nezbytné rovněž při rozhodování o aplikaci obecných výjimek ze zákazu kartelových dohod, tyto výjimky totiž často legalizují určité druhy dohod mezi soutěžiteli za podmínky, že nejsou překročeny tam stanovené hranice tržních podílů. Takové posouzení je důležité také při rozhodování o uplatnění pravidla de minimis na bagatelní kartely. Koncept relevantního trhu je z uvedených důvodů pravidelnou součástí soutěžněprávní legislativy a jeho správné vymezení je vždy základem řádné aplikační praxe soutěžních úřadů všech vyspělých států světa, tedy i praxe české a slovenské.21

21

Raus D., Oršulová A., Kartelové dohody, 1.vydání, Praha, C.H. BECK 2009, 33 s., ISBN 978-80-7400-016-4

19

2.2. Relevantní trh po stránce věcné Věcné vymezení relevantního

trhu spočívá v tom, že se hodnotí trh

a tržní moc jen

v souvislosti se statky, které jsou shodné nebo vzájemně zastupitelné, přičemž,

jak je

konstantně zdůrazňováno, arbitrem je tu konečný spotřebitel, jenž určuje, zda mohou být užity ke stejnému účelu a zda plní stejnou funkci. Rozhodujícími faktory jsou kvalita, cena, trvanlivost a podobně. Hovoří se tak o zastupitelnosti, resp. zaměnitelnosti výrobků a platí, že výrobky, které jsou zastupitelné jen částečně, netvoří součást relevantního trhu. K rozsudku KS v Brně ve věci “Autobusové nádraží Liberec”22 vyplývá, že má-li soutěžní úřad na posouzení substituovatelnosti zkoumaného plnění nahlížet z pozice konečného spotřebitele, pak musí “provést kvalifikovanou úvahu v tom směru, jak je příslušné plnění vnímáno konečnými spotřebiteli, a tuto úvahu přezkoumatelným způsobem promítnout do odůvodnění té části rozhodnutí, v níž je zdůvodňován konkrétní způsob vymezení relevantního trhu. To znamená, že by se soutěžní úřad nutně musel konečných spotřebitelů ohledně jejich spotřebitelských preferencí vždy dotazovat. Pro důsledné naplnění základního smyslu existence soutěžního úřadu je v rámci soudního přezkumu jeho rozhodnutí třeba předpokládat jeho odbornou úroveň co by specializovaného ústředního orgánu státní správy, který je způsobilý objektivně aplikovat hledisko obvyklého či průměrného spotřebitele a s využitím tohoto hlediska pak substituovatelnost jednotlivých v úvahu přicházejících plnění posuzovat”. Relevantním zbožím jsou všechny výrobky nebo služby, které jsou ze strany spotřebitelů považovány za zaměnitelné nebo substituovatelné z hlediska jejich vlastností, ceny a zamýšleného užití. Z uvedeného tedy vyplývá, že tím, kdo rozhodne, zda je příslušné zboží substitutem, má být konečný spotřebitel, a to i když není bezprostředním odběratelem.23

2.3. Relevantní trh po stránce geografické Pokud jde o územní (geografické, teritoriální, prostorové) vymezení relevantního trhu, pak toto vymezení musí nutně následovat až po vymezení věcném – výrobkovém. Otázka územního rámce je nezbytnou součástí analýzy relevantního trhu proto, že při hodnocení chování soutěžitele jej nelze posuzovat pouze vzhledem k “výrobkově blízkým” soutěžitelům,

22 23

Rozsudek KS v Brně sp.zn. 62 Ca 27/2006 ze dne 6.4.2007 Raus D., Oršulová A. Kartelové dohody, 1.vydání, Praha, C.H. BECK 2009, 36-37, ISBN 978-80-7400-016-4

20

nýbrž i vzhledem ke “geograficky blízkým” soutěžitelům. Absence územního aspektu by vedla k absurdním důsledkům, kdy by se na jednom relevantním trhu ocitli například všichni výrobci pečiva na území Evropské unie. Jedním z vodítek pro vymezení relevantního trhu z hlediska území je tedy odlišnost podmínek soutěže na dvou územích. Může jít například o různost cenových hladin stejných výrobků, rozdílnost spotřebitelských preferencí, odlišnost velikosti tržních podílů soutěžitelů v sousedních oblastech. Hlavní otázkou tedy je, jakým způsobem určit teritorium, ve kterém se posléze zkoumá konkurenční prostředí, tržní podíly soutěžitelů, dopady jednání na hospodářskou soutěž. V praktické činnosti soutěžních úřadů se rozlišují dva geografické trhy: - trhy národní (vnitrostátní, celostátní) a - trhy místní. Místním trhem může být území okresu, města nebo části města. Evropská komise při vymezování geografického relevantního trhu zohledňuje ještě celou řadu dalších faktorů. Těmi jsou např. podmínky přístupu k místním distribučním kanálům, náklady spojené s vybudováním distribuční sítě, existence administrativních bariér, cenové regulace, kvóty a tarify na výrobu či obchodování s výrobkem, technické normy, monopoly, svoboda podnikání, potřeba úředních povolení, pravidla pro balení výrobků, rozdíly v životních stylech, národní preference, jazykové a kulturní rozdíly. 24

24

Raus D., Oršulová A. Kartelové dohody, 1.vydání, Praha, C.H. BECK 2009, 50-55 s., ISBN 978-80-7400-016-4

21

2.4. Relevantní trh po stránce časové Jako poslední složka relevantního trhu někdy bývá zmiňována a v praxi vymezována časová dimenze relevantního trhu. Časové hledisko je významné v případech, kdy je třeba postavení soutěžitele na trhu ohodnotit v určitém časovém horizontu. Znamená to mimo jiné, že se tržní podíl zkoumá po určitou dobu zpětně. Tato doba by však měla být přiměřená ke skutkovým okolnostem případu, který je před soutěžním úřadem řešen. Například užívání zastaralých údajů o výši tržních podílů jednotlivých účastníků trhu může zásadním způsobem negativně ovlivnit celkovou soutěžní analýzu případu, a to zejména v dynamicky se vyvíjejících relevantních trzích, kde dochází k časté změně výše tržních podílů, a tím pořadí na trhu (např. oblast telekomunikačního sektoru).25

25

Raus D., Oršulová A. Kartelové dohody, 1.vydání, Praha, C.H. BECK 2009, 56 s., ISBN 978-80-7400-016-4

22

3. Dohody narušující soutěž Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen “dohody”), jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen “Úřad”) nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. Dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané. Z dohod zakázaných podle odstavce 1 jsou zakázány zejména dohody, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o a) přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách,26 b) omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic, c) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů, d) tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí, e) uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodnění, f) tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu (skupinový bojkot).27 Nejvyšší správní soud svým rozsudkem 28 z konce října 2013 zamítl kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně29 ve věci HUSKY CZ s.r.o. Nejvyšší správní soud se v této věci zabýval konceptem vertikální kartelové dohody o určení ceny na trhu velkoobchodní distribuce zboží pro outdoorové vybavení. Rozhodnutí je zajímavé z procesního hlediska, protože Nejvyšší správní soud svým rozsudkem potvrdil názor Krajského soudu v Brně, který se v této věci poprvé vyjádřil k otázce, zda a za jakých okolností může být ze strany Úřadu

26

Viz. Vertikální kartelová dohoda o určení ceny prokázána soukromě pořízeným záznamem telefonického hovoru, http://www.epravo.cz/top/clanky/vertikalni-kartelova-dohoda-o-urceni-ceny 18.6.2014 27 ustanovení § 3 odst. 1, 2 zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže 28 Rozsudek NSS ze dne 31.10.2013 č.j. 8 Afs 40/2012 – 68. 29 Rozsudek KS v Brně ze dne 26.4.2012, č.j. 62 Af 24/2011 – 159.

23

pro ochranu hospodářské soutěže jako důkaz protisoutěžního jednání použít soukromě pořízený záznam telefonického hovoru mezi obchodními partnery. Nejvyšší správní soud potvrdil názor Krajského soudu, že takový záznam lze jako usvědčující důkaz v rámci správního trestání použít. Společnost HUSKY CZ s.r.o. jako velkodistributor outdoorového zboží (dále jen “dodavatel”) určovala minimální výši maloobchodních prodejních cen svých odběratelů (internetových obchodů). Dodržování nastavených cen dodavatel pravidelně kontroloval a považoval je za podmínku vzájemné spolupráce se svými odběrateli. Většina odběratelů toto respektovala. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže prokázal, že dodavatel měl v úmyslu upravit jednotnou cenovou hladinu outdoorového vybavení prodávaného odběrateli prostřednictvím internetu. Toto bylo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže posouzeno, jako uzavření a plnění zakázaných vertikálních dohod (tzv.dohod o určení ceny pro další prodej). Dle soutěžního práva platí, že prodejce nesmí být omezen (ať již přímo nebo i nepřímo) v určování cen zboží pro jeho další prodej. Odběratel si ještě před pořízením telefonického záznamu stěžoval u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že mu je ze strany jeho dodavatele diktována prodejní cena, načež možnosti prokázání soutěžního deliktu s Úřadem konzultoval. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže doporučil odběrateli pořídit nahrávku, záznam byl odběratelem pořízen tajně, bez vědomí dodavatele. Tento důkaz Úřad pro ochranu hospodářské soutěže použil jako důkaz svědčící protisoutěžnímu jednání v rámci správního řízení. Krajský soud dovodil, že postup odběratele byl přiměřený, což Nejvyšší správní soud potvrdil a v souladu s rozsudkem krajského soudu uzavřel, že pořízení záznamu a jeho předání Úřadu za účelem ochrany a zachování podmínek spravedlivého soutěžního prostředí nepřekročilo nepřijatelnou míru zásahu do základního práva na ochranu soukromí. Proto bylo možné předmětný záznam v řízení použít jako důkaz.30

30

http://www.epravo.cz/top/clanky/vertikalni-kartelova-dohoda-o-urceni-ceny 18.6.2014

24

Ustanovení § 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže přináší členění kartelových dohod na : - dohody horizontální, - dohody vertikální. Dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu zboží, jsou horizontálními dohodami. Dohody soutěžitelů, kteří působí na různých úrovních trhu zboží, jsou vertikálními dohodami. Za horizontální dohody se považují i smíšené dohody soutěžitelů, kteří působí současně na téže horizontální úrovni i na různé vertikální úrovni trhu zboží, v pochybnostech se má za to, že se jedná o horizontální dohodu.31

3.1. Horizontální dohody České právo rozlišuje dohody soutěžitelů podle toho, na jakém stupni výroby a distribuce tito soutěžitelé působí. Dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu zboží (jsou vůči sobě navzájem konkurenty), se nazývají horizontální dohody. V praxi se nejčastěji bude jednat o dohody o cenách, dále pak o rozdělení trhu, omezení výroby a případně jiné. Dohody soutěžitelů, kteří působí na různých úrovních trhu zboží (typicky vztahy mezi dodavateli a odběrateli), se nazývají vertikální dohody. Do této kategorie by patřily nejrůznější distribuční dohody.

3.1.1. Pojem horizontálních dohod V obecné rovině není vnímání pojmu horizontálních dohod tak problematické. Jak již výše bylo uvedeno jedná se ujednání mezi soutěžiteli na téže úrovni trhu – to znamená, že strany příslušné dohody působí na stejné úrovni výroby nebo distribuce určitého zboží či služeb. Jedná se tedy o dohody mezi konkurenty, např. výrobci téhož nebo vzájemně zastupitelného zboží.

31

ustanovení § 5 odst. 1, 2, 3, zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže

25

S ohledem na povahu soutěžního práva nelze, co se týče substantivního posuzování horizontálních dohod, stanovit obecná pravidla, která by ve všech případech řešila, jak tu či onu horizontální dohodu posoudit. Situace orgánu aplikujícího soutěžní právo či podniku (soutěžitele) snažícího se posoudit své právní postavení není tak jednoduchá a řešení otázky výkladu neurčitého právního pojmu “narušení hospodářské soutěže” před ně staví složité teoretické i praktické úkoly. Analýza určité konkrétní dohody se proto bude vždy odehrávat ad hoc ve světle konkrétních skutkových okolností příslušného případu. Často bude muset právník spolupracovat s ekonomem nebo si bude muset sám základní ekonomické poučky osvojit a použít. Určitou pomůcku pro soutěžně právní analýzu, s níž jsou právníci zvyklejší pracovat, nicméně představuje jak minulá rozhodovací praxe, tak výkladové dokumenty Komise či jiných orgánů ochrany hospodářské soutěže nebo samozřejmě odborná literatura. V nejobecnější rovině lze k horizontálním dohodám poznamenat, že jsou z hlediska hospodářské soutěže považovány za více problematické než dohody vertikálního charakteru.32 Navíc se v případě horizontálních dohod obecně neuplatňuje tak velkorysá bloková výjimka, jakou je nařízení Komise č. 330/2010 stanovící blokovou výjimku pro naprostou většinu vertikálních dohod. Tento fakt je dán tím, že horizontální dohody (jakožto dohody mezi konkurenty) přímo ovlivňují proces rivality, kterým byl tradičně vnímám jako jeden z důležitých prvků funkční hospodářské soutěže. Daná rivalita se pochopitelně snižuje, nahrazují-li soutěžitelé vzájemnou konkurenci v některých oblastech kooperací. Nicméně ne každá kooperace s konkurenty musí nevyhnutelně vést k narušení hospodářské soutěže. Je důležité mít na paměti, že jen ty dohody, které mají negativní dopad na některé ze základních parametrů hospodářské soutěže (cenu, rozsah či kvalitu nabídky), narušují hospodářskou soutěž a navíc i u takových dohod může být nakonec čistý dopad (po posouzení negativních a pozitivních aspektů dohody) na spotřebitelský blahobyt a efektivitu kladný, jak to předpokládá § 3 odst. 4 OHS, res. čl. 101 odst. 3 SFEU.33

32 33

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 231 s., ISBN 978-80-7400-424-7 Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 231 s., ISBN 978-80-7400-424-7

26

Horizontální dohody jsou tradičně děleny do dvou kategorií, a to na ty, které zakládají “hard-core” omezení, a na ty, které nemusí zasáhnout soutěž vždy a jednoznačně negativně, nebo dokonce mohou mít na soutěž pozitivní vliv, neboť z nich plynou výhody, které převažují negativa. První z těchto dohod jsou automaticky považovány za protizákonné. Důkaz porušení zákona je založen již na samotné existenci takové dohody, neboť již jednoduchou analýzou lze dospět k závěru, že “každá taková dohoda soutěž narušuje”. Druhé jsou považovány podle “pravidla odůvodněnosti” ve snaze vyřešit jejich pravděpodobný dopad na soutěž podle okolnosti jednotlivých případů.

3.1.2. Vždy (per se) zakázané dohody Mezi dohody, které by měly být vždy považovány za zákonem zakázané, neboť jejich samotná existence je způsobilá soutěž narušit, patří zejména ty, které: - určují ceny, slevy nebo jiné sazby, - omezují objem výroby, investici, - omezují export, - stanovují podmínky pro účast ve výběrových řízeních (dohody “bid rigging”), - rozdělují trh, - vylučují ostatní soutěžitele, - vytváření bariéry pro vstup na trh. Protisoutěžní dopady je třeba i u dohod, jež jsou dohodami absolutně zakázanými, vždy specifikovat, tj. i u těchto dohod je nutno specifikovat naplnění materiální podmínky generální klauzule.

3.1.3. Dohody posuzované podle pravidla odůvodněnosti Dohody, které obsahují omezení, která nespadají do výčtu “vždy zakázaných dohod”, je nutno posuzovat vždy individuálně na základě konkrétních okolností případu, a to v ekonomickém a právním kontextu, ve kterém dohoda vznikla. V úvahu se tu bere zejména charakter dohody, charakter zboží a relevantního trhu dotčeného dohodou, postavení účastníků dohody na trhu, jejich kombinované tržní podíly.

27

Příkladem dohod, které jsou obecně předmětem posuzování podle “pravidla odůvodněnosti”, jsou dohody: - o stanovení jednotného označování zboží nebo jiných standardů zboží, - o společném nebo omezeném prezentování nebo akcích zaměřených na podporu prodeje (“promotion”), - o výměně určitých získaných informací, jež nejsou běžně v obchodních kruzích dostupné (o nákladech, současných cenových a prodejních podmínkách), - o společném či podle předem stanovených pravidel rozděleném výzkumu a vývoji, - o specializované činnosti, - o racionalizaci činnosti.34

3.2. Vertikální dohody Opakem k dohodám horizontálním jsou dohody vertikální. Zákon o ochraně hospodářské soutěže vymezuje vertikální dohody jako dohody soutěžitelů působících na různých úrovních trhu (tj. na různých úrovních výbory či distribuce). Typickým příkladem dohod ve vertikále můžeme uvést dohodu mezi výrobcem zboží a jeho distributorem, dohodu mezi velkoobchodníkem a maloobchodníkem. Přístup k těmto dohodám prodělal v nauce a praxi práva hospodářské soutěže poměrně složitý vývoj. V současné době se nicméně v zásadě obecně přijímá, že vertikální dohody zpravidla nenarušují hospodářskou soutěž, pokud některá ze stran příslušné dohody nedisponuje výraznou tržní silou a dohoda neobsahuje tzv. tvrdá vertikální omezení. Otázka přístupu k vertikálním dohodám je velmi aktuální i s ohledem na přímé dopady, jaký takový přístup má na obchodní praxi podniků. Tato skutečnost plyne z faktu, že problematika vertikálních dohod souvisí se základní otázkou, kterou si klade každý výrobce či dodavatel zboží nebo služeb chtějící je uvést na trh, a to jakým způsobem tak učinit. Příslušný soutěžitel má na výběr větší počet možností, přičemž za základní lze označit následující tři. Za prvé může vyrábět i distribuovat zboží včetně prodeje konečnému spotřebiteli v rámci své vlastní firemní struktury (pak by se jednalo o zcela vertikálně integrovaný podnik). Za druhé může

34

Raus D., Oršulová A. Kartelové dohody, 1.vydání, Praha, C.H. BECK 2009, 92-93 s., ISBN 978-80-7400-016-4

28

využít služeb obchodního zprostředkovatele, res. zástupce, anebo za třetí, může dodávat své výrobky spotřebitelům či nikoli. Ekonomická teorie přitom vychází ze skutečnosti, že podnik by měl hypoteticky zvolit ten způsob uvedení jeho zboží či služeb na trh, který je v dané situaci nejefektivnější, pokud není ve svém výběru limitován omezeními, která jeho volbu zkreslují.35 Obecně lze rozlišit vertikální dohody na dohody týkající se cen a dohody, ve kterých prodávající

a

kupující,

popř.

jiní

soutěžitelé,

kteří

na

sebe

v

rámci

vztahů

dodavatel – odběratel navazují, souhlasí se stanovenou cenou, za kterou budou kupující dále prodávat. Podmínkou zákazu cenových dohod ve vertikále je, že musí existovat dohoda o tom, že kupující bude dále prodávat za určité ceny nebo ceny na určité úrovni. Oproti horizontálním dohodám se zákaz nemusí vztahovat na dohody, které ceny pouze ovlivňují. Lze tedy tolerovat postup, kdy prodávající kupujícímu ceny pro další navazující distribuci doporučí či dokonce závazně stanoví ceny maximální. V případě doporučení tak musí jít skutečně pouze o “doporučení” bez jakéhokoli náznaku, i nepřímo v dohodě vyjádřeného, že jde o cenu fakticky stanovenou, resp. doporučení může být posuzováno jako protisoutěžní určení cen v případě, kdy dodavatel zboží doporučí cenu, za kterou distributoři budou toto zboží uvádět dále na trh, avšak distributoři toto doporučení budou respektovat (ať už pod hrozbou nevýhod při nerespektování tohoto doporučení či z jiného důvodu), čímž na trhu fakticky dojde k eliminaci či dokonce k zániku cenové soutěže. Mezi cenové vertikální omezení patří i stanovení minimální ceny pro další prodej, které lze přiřadit k tomu druhu dohod, které jsou per se zakázány a jejichž vyjmutí na základě právní úpravou stanovených výjimek je pouze hypotetické. Kromě cenových vertikálních dohod existují i dohody necenové, které jsou zejména posuzovány na základě “pravidla odůvodněnosti”. Jedná se o různá omezení, která často eliminují “intra-brand” soutěž 36 ohledně předmětného zboží za účelem vylepšení pozice tohoto zboží v konkurenčním boji se zbožím ostatních prodejců. Pokud se na tato omezení nevztahuje zákaz jako na dohody per se zakázané, řídí se právní kvalifikace principem opodstatněnosti a dohody jsou zakázané podle konkrétních okolností. Za necenová vertikální omezení by měly být považovány především dohody o výhradnosti (předmětem je stanovení

35 36

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 247 s., ISBN 978-80-7400-424-7 „Intra-brand“ soutěž je definovaná jako soutěž, která probíhá mezi distributory jedné značky. „Inter-brand“ soutěž je definovaná jako soutěž, která probíhá mezi dodavateli konkurujících si značek.

29

exkluzivity), vertikální dohody zakládající selektivní distribuční systémy či nejrůznější subdodavatelské dohody. Konkrétně tak může jít o dohody o omezení dalšího prodeje (s výjimkou omezení aktivních prodejů do výhradního území nebo výhradním zákazníkům určených dodavatelem jinému kupujícímu, pokud je takové omezení uloženo dodavatelem jeho přímému kupujícímu), omezení dalšího prodeje zboží, jež je dodáváno za účelem jeho dalšího zpracování a podobně.37

3.3. Smíšené kartelové dohody Smíšené kartelové dohody jsou dohody, u nichž nelze jednoznačně určit, zda se jedná o dohodu vertikální nebo horizontální, a sice z toho důvodu, že tato dohoda v sobě zahrnuje jak prvky dohody horizontální, tak prvky dohody vertikální, a zároveň nelze v takovém případě hovořit o dvou samostatných dohodách.

3.4. Kombinované kartelové dohody Kombinovanými kartelovými dohodami lze rozumět systém několika na sebe navazujících a vzájemně spolu souvisejících jednotlivých kartelových dohod horizontálních a vertikálních. Typicky jde o situaci, kdy dva konkurenti mezi sebou uzavřou horizontální dohodu a tu se pak snaží do praxe aplikovat tak, že ji promítnou do vertikálních dohod uzavíraných mezi odběrateli. Příkladem může být uzavření horizontální kartelové dohody o rozdělení trhu, kdy z důvodu zvýšení efektivity a účinku této horizontální kartelové dohody je poté jednotlivými účastníky horizontální dohody uzavřena navazující vertikální dohoda upravující teritoriální výhradnost pro jednotlivé odběratele příslušného dodavatele, který je vůči jinému dodavateli ve vztahu horizontálním (a s ním uzavřel horizontální kartelovou dohodu). Na základě této kombinace dohod se tak upevňuje teritoriální ochrana účastníka horizontální dohody a velmi dobrý přehled nad trhem.

37

Raus D., Oršulová A. Kartelové dohody, 1.vydání, Praha, C.H. BECK 2009, 94-95 s., ISBN 978-80-7400-016-4

30

3.5. Diagonální kartelové dohody Diagonální kartelové dohody (označovány jsou někdy i jako konglomerátní dohody neboli dohody sui generis, označení “konglomerát” evokuje kombinaci

prvků, tu horizontální

a vertikální dohody, zatímco fakticky jde o dohody, které nevykazují kombinaci těchto prvků. Za takové kartelové dohody lze považovat dohody, které jsou uzavírány mezi soutěžiteli, kteří působí v různých odvětvích, dohoda mezi nimi není horizontální dohodou (tj. nejedná se o dohodu uzavřenou mezi konkurenty) ani vertikální dohodou (tj. dohodou, která neobsahuje vertikální vztah, tj. vztah dodavatelsko-odběratelský), a tedy nelze u nich dovozovat ani charakter dohody smíšené (ta vykazuje prvky horizontální i vertikální). Jde například o dohodou uzavřenu mezi bankou a výrobcem zboží, na jehož pořízení banka poskytuje úvěr, nebo o dohodu mezi pojišťovnou a penzijním fondem.38

38

Raus D., Oršulová A. Kartelové dohody, 1.vydání, Praha, C.H. BECK 2009, 95-97 s.

31

4. Úřad na ochranu hospodářské soutěže 4.1. Pozice Úřadu na ochranu hospodářské soutěže 4.1.1. Historie Úřadu Zákon České národní rady č. 173/1991 Sb. ze dne 26. dubna 1991 zřídil Český úřad pro hospodářskou soutěž, který zahájil činnost k 1. červenci 1991. Sídlem Úřadu se nestala Praha, jako centrum všech orgánů státní správy, ale Brno, což mělo deklarovat nezávislost rozhodování. V roce 1992 byl tento úřad nahrazen Ministerstvem pro hospodářskou soutěž. Tato změna byla odůvodněna tehdy probíhající ekonomickou transformací a především úlohou, kterou plnilo Ministerstvo v privatizačním procesu. V současné době je ochrana hospodářské soutěže v České republice institucionálně zajišťována Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže se sídlem v Brně. Úřad začal pod tímto názvem fungovat od 1. listopadu 1996, přičemž navázal na činnost dřívějšího ministerstva. Působnost Úřadu je vymezena zákonem č. 273/1996 Sb., ve znění zákona č. 187/1999 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úřadu přísluší vytvářet podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže, vykonávat dohled při zadávání veřejných zakázek a veřejné podpory. V oblasti veřejné podpory rozhodoval Úřad v letech 2000-2004 o slučitelnosti poskytování veřejné podpory s právem ES. Tato pravomoc přešla od 1.5.2004 plně na Evropskou komisi. Úřad je poradenským, monitorovacím a konzultačním orgánem. Od února 2010 vykonává Úřad také roli orgánu dohledu nad dodržováním zákona o významné tržní síle a jejím zneužití. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je ústředním orgánem státní správy, který je zcela nezávislý ve své rozhodovací činnosti. V jeho čele je předseda, kterého jmenuje na návrh vlády prezident republiky. Funkční období předsedy je 6 let a nikdo nemůže být jmenován do této funkce na více jak dvě funkční období. Předseda Úřadu nesmí být členem žádné politické strany nebo politického hnutí.

32

Organizačně je Úřad v současné době členěn celkem na 5 sekcí: - sekce veřejné regulace a správy Úřadu, - sekce hospodářské soutěže, - sekce veřejných zakázek, - sekce předsedy Úřadu, - od září 2013 funguje také sekce druhostupňového rozhodování. Vzhledem k novele zákona o veřejných zakázkách, která je v souladu se snahou vlády o maximální transparentnost zadávání veřejných zakázek byl v průběhu roku 2012 výrazně navýšen počet zaměstnanců, a to až za hranici 200 pracovníků. Většinu tvoří právníci a ekonomové. Významnou prioritou je zajištění transparentnosti rozhodovací činnosti Úřadu. Jedním z kroků tímto směrem je zveřejňování všech pravomocných rozhodnutí ve Sbírkách rozhodnutí a na internetových stránkách.39 Dále jsou pravidelně pořádány semináře, vydávány tiskové zprávy, informační listy a podobně.

39

(www.compet.cz)

33

Organizační struktura ÚHOS rok 2014

40

4.2. Poslání Úřadu na ochranu hospodářské soutěže Úřad na ochranu hospodářské soutěže vykonává dozor nad tím, zda a jakým způsobem plní povinnosti soutěžitelé vyplývající ze zákona nebo z rozhodnutí samotného Úřadu. Dále vykonává dozor zdali orgány veřejné správy nenarušují hospodářskou soutěž. Zveřejňuje návrhy na povolení spojení soutěžitelů a svá pravomocná rozhodnutí.

4.2.1. Podnikání na volném trhu je soutěžní hra Podnikání na volném trhu je soutěžní hra. Někdy mohou být společnosti v pokušení se této vzájemné soutěži vyhnout a pokusit se stanovit vlastní pravidla hry. Občas se jeden velký hráč snaží vytlačit konkurenty z trhu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže („Úřad“) funguje jako rozhodčí a stará se o to, aby všechny společnosti hrály podle stejných pravidel. Úřad může nařídit, aby přestaly platit dohody a postupy, které omezují hospodářskou soutěž, a uložit pokutu společnostem, jež porušily soutěžní právo.

40

https://www.uohs.cz/cs/o-uradu/organizacni-struktura.html 23.3.2014

34

Sekce hospodářské soutěže Úřadu je složena z následujících odborů, které zasahují proti praktikám, jež omezují soutěž.

4.2.2. Odbory dominance a vertikálních dohod – výroba/služby Dva odbory dominance a vertikálních dohod vykonávají činnost a rozhodování ve věcech dohod narušujících soutěž (vyňaty jsou horizontální dohody, pokud jsou již předmětem šetření Odboru kartelů) a zneužití dominantního postavení v prvním stupni řízení, a to jak podle zákona o ochraně hospodářské soutěže, tak podle čl. 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie. Odbory mají svou agendu rozdělenou podle sektorů. První z nich má v kompetencích sektory výrobní, druhý pak služby. Jedním ze stěžejních oborů je energetika, tj. výroba či dodávka elektřiny, plynu a tepla. Tato oblast, co do významu představuje jednu z nejdůležitějších jak pro soutěžitele, tak pro spotřebitele, podrobuje odbor soustavnému monitoringu. Z hlediska šetření a vedení správních řízení jsou dále neméně důležitými oblastmi především trhy týkající se spotřebního zboží, zemědělství a potravin, zdravotnictví či farmacie a vody (dodávky, odvádění, vč. odpadních vod), dále především telekomunikace a média, bankovnictví a pojišťovnictví, doprava, motorová vozidla, pohonné hmoty, poštovní služby, vydavatelství a tisk apod. V rámci svých činností se odbory podílí na zpracování koncepčních materiálů či připomínek k legislativním návrhům. Neméně podstatná je i mezinárodní spolupráce jakož i efektivní spolupráce s odvětvovými regulátory, zejména ERÚ (Energetický regulační úřad) a ČTÚ (Český telekomunikační úřad).

4.2.3. Odbor kartelů Odbor kartelů se zabývá výhradně odhalováním horizontálních dohod uzavíraných vzájemnými konkurenty na trhu (kartelové dohody), a to jak z hlediska ZOHS, tak podle čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie. V rámci své činnosti efektivně využívá Leniency program Úřadu, který stanoví rámec pro mírnější režim ukládání pokut účastníkům utajovaných kartelových dohod, kteří se rozhodnou s Úřadem spolupracovat při vyšetřování. Další činnosti Odboru kartelů se vztahují k mezinárodní spolupráci, kontrole plnění povinností plynoucích soutěžitelům z rozhodnutí Úřadu, zpracování koncepčních materiálů a připomínek k legislativním návrhům.

35

4.2.4. Odbor fúzí Odbor fúzí posuzuje dopady spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž a kontroluje plnění závazků a podmínek stanovených v rozhodnutích Úřadu. Odbor fúzí současně kontroluje, zda nedochází k uskutečňování spojení soutěžitelů před podáním návrhu na povolení spojení a před nabytím právní moci rozhodnutí, kterým se spojení soutěžitelů povoluje, popř. uděluje výjimky ze zákazu zmiňovaného předčasného uskutečňování spojení soutěžitelů. V souladu s Nařízením Rady ES č. 139/2004 o kontrole spojování podniků posuzuje potřebu případných přesunů pravomocí k posuzování dopadů spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž mezi Úřadem a Evropskou komisí a podílí se na poradních výborech pro fúze, jež v rámci významných případů spojení soutěžitelů Evropská komise svolává. Pro účely usnadnění orientace potenciálních spojujících se soutěžitelů v jejich povinnosti notifikovat Úřadu transakce mezi nimi, vede odbor fúzí přednotifikační konzultace ve věci podání návrhů na povolení spojení a vydává koncepční materiály k dané problematice (Oznámení Úřadu).

4.2.5. Odbor hlavního ekonoma Odbor hlavního ekonoma spolupracuje s ostatními odbory Úřadu na šetření nejnáročnějších případů (případy, ve kterých jsou prováděny ekonomické/ekonometrické analýzy) ve věcech zneužití dominantního postavení, zakázaných dohod a fúzí a poskytuje nezávislá ekonomická stanoviska ohledně Úřadem šetřených případů. Ze strany odboru hlavního ekonoma jsou v těchto případech řešeny otázky týkající se zejména analytického přístupu k šetření, identifikaci vhodných ekonomických metod/testů a požadovaných dat a analytické zpracování dat a jejich interpretace. Další činnost odboru hlavního ekonoma zahrnuje přípravu metodických materiálů a prezentací, formulaci odborných stanovisek Úřadu směrem k odborné i širší veřejnosti, jakož i mezinárodní spolupráci při řešení jednotlivých případů.41

41

https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez.html 23.3.2014

36

5. Dominantní postavení 5.1. Pojem dominantního postavení Již ze samotného pojmu dominance je zřejmé, že podnik v dominantním postavení disponuje velkou tržní silou, zpravidla vyjádřenou tržním podílem, a proto je méně vystaven soutěžním tlakům a ohrožen jejich tržním chováním. Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže se pokusil to vyjádřit slovy, že takový podnik není vystaven podstatné soutěži, což má za následek, že méně podléhá konkurenčním tlakům, a nemusí proto příliš dbát na chování konkurence. Sama o sobě existence dominantního postavení zakázána nebyla a není. Soutěžitelé nemohou být trestáni za vlastní podnikatelskou zdatnost a úspěch v obchodních aktivitách. To platí za předpokladu, že své postavení získali legitimními a legálními prostředky a že svou tržní moc neuplatňují způsobem, který by ohrožoval soutěž.

5.2. Zneužití dominantního postavení Aby mohla být vůči podniku/soutěžiteli uplatněna zakazující norma § 11 OHS, respektive č. 102 SFEU, musí být jednoznačně zjištěno, že daný podnik/soutěžitel takové dominantní postavení na relevantním trhu má. Musí být zjištěn tržní podíl, relevantní trh a celkové soutěžní postavení soutěžitele. Relevantní trh je ústředním pojmem soutěžního práva všeobecně a jeho význam se projevuje zvláště v souvislosti se skutkovou podstatou zneužití dominantního postavení. Dle ustanovení § 10 odst. 3 OHS se má za to, že pokud dosažený tržní podíl je menší než 40%, nemá soutěžitel nebo soutěžitelé se společnou dominancí dominantní postavení.

5.3. Dílčí skutkové podstaty Z provázanosti mezi dominantním postavením a jeho zneužitím se odvozují dva základní typy zneužívajících jednání: - zabraňovací soutěži (využívání tržní moci k eliminaci soutěže vůbec) a - vykořisťovací soutěži ( převaha nad slabšími konkurenty). 37

5.3.1. Vynucování nepřiměřených podmínek Ustanovení § 11 odst. 1a) zákona o ochraně hospodářské soutěže hovoří o vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, naproti tomu v čl. 102 SFEU se hovoří o nepřiměřených nákupních nebo prodejních cenách a teprve v druhém plánu jde o jiné obchodní podmínky. Není pochyb o tom, že i ceny patří do obchodních podmínek, protože sjednání ceny je podstatná část každé kupní smlouvy. Nástrojem k vynucování nepřiměřených podmínek se mohou stát rabaty jako forma jisté slevy při odběru určitého množství zboží. Rabaty rozlišujeme na tzv.: - věrnostní rabaty (forma slevy při odběru určitého množství zboží), - cílové rabaty (podmínka dlouhodobého odběru určitého množství zboží, při jehož dosažení získá odběratel slevu). V případě této skutkové podstaty se setkáváme nejen s újmou soutěžitelů podniku v dominantním postavení, ale i s újmou spotřebitelů.

5.3.2. Vázané obchody Zneužívajícím jednáním jsou tzv. vázané obchody, které mohou být současně prostředkem pro rozšíření trhu nebo posílení dominantního postavení. Tyto praktiky spadají do kategorie vykořisťovatelské soutěže. Jedná se zde o to, že na smlouvu mezi dodavatelem a odběratelem o prodeji zboží či služeb je vázána podmínka, odběratel odebere i další zboží. Toto další zboží je z hlediska řádné funkce a používání výrobku nezbytné a případně je jeho komponentem. V tomto případě by se nejednalo o zneužití dominantního postavení. Jestliže však odběr tohoto dalšího zboží není bezpodmínečnou podmínkou pro řádnou funkci odebraného výrobku či služby, ale pouze prostředkem k tomu, aby si dodavatel takového suplementu otevřel cestu na nový trh, pak může být takové jednání kvalifikováno jako zneužití dominantního postavení. 38

5.3.3. Diskriminace Z ekonomického hlediska je diskriminace (resp. obecně rozdílný přístup vůči určitým účastníkům trhu – obchodním partnerům) běžný a vychází například z individuálního jednání mezi dominantním podnikem a jeho různými obchodními partnery, kdy někteří obchodní partneři si budou schopni vyjednat více a jiní méně.

5.3.4. Nepřiměřeně nízké ceny Jde o formu cenové soutěže, která se také nazývá zničující soutěž, a má za následek při nejmenším oslabení, ale spíše odstranění soutěžitele z trhu. Tato skutková podstata by měla být vykládána podle komunitární rozhodovací praxe, a to tak, že takové jednání dominantního podniku je zaměřeno vůči jinému soutěžiteli nebo skupině soutěžitelů, kteří nedisponují takovou finanční silou, aby tomuto cenovému nátlaku mohli po delší dobu odolávat. V důsledku toho jsou vyloučeni z trhu, dochází ke změně v tržních strukturách a tím k narušení hospodářské soutěže. Nejedná se o zneužití dominantního postavení v případě, že dominantní podnik sice sníží své ceny, ale současně stále uplatňuje ceny nad průměrné celkové náklady.42

42

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 271-301 s., ISBN 978-80-7400-424-7

39

6. Spojování soutěžitelů V prostředí založeném na tržních principech je spojování soutěžitelů neodmyslitelnou součástí hospodářského života. Důsledky ekonomické koncentrace se přitom neomezují na spojující se soutěžitele, ale dotýkají se i ostatních účastníků trhů, na nichž tito soutěžitelé působí, zejména jejich zákazníků (odběratelů či spotřebitelů) na straně jedné a jejich konkurentů na straně druhé.

6.1. Pojem spojení soutěžitelů Účelem kontroly spojování soutěžitelů je kontrola externího růstu soutěžitelů. Podnikatelská expanze tohoto typu je charakterizována tím, že jeden nebo více soutěžitelů pozbývá své právní existence, 43 majetkové základny své činnosti 44 nebo hospodářské samostatnosti 45 . Obdobný soutěžní efekt má sdružení hospodářských aktivit více soutěžitelů při zachování jejich samostatné existence (§ 12 odst. 4). Tyto základní modely představují východisko pro vymezení pojmu spojení soutěžitelů jednak pomocí zvláštních skutkových podstat, jednak generální klauzulí nabytí kontroly. Z hlediska aplikace povolovacího režimu podle zákona o ochraně hospodářské soutěže je nicméně lhostejné, jakým způsobem ke spojení soutěžitelů v konkrétním případě dochází. Regulace spojování soutěžitelů sleduje ochranu soutěžního prostředí před monopolizací, především udržením otevřenosti tržních struktur. Při aplikaci zákona o ochraně hospodářské soutěže proto nelze vycházet pouze z formálních znaků tak, jak jsou v zákoně pro jednotlivé skutkové podstaty spojení soutěžitelů vymezeny.46

6.2. Přeměna soutěžitelů Podle § 12 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže dochází ke spojení soutěžitelů přeměnou dvou nebo více na trhu samostatně působících soutěžitelů. K přeměně obchodních společností dochází tak, že jimi jsou fúze ve formě splynutí nebo sloučení, převod

43

ustanovení § 12 odst. 1, zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže ustanovení § 12 odst. 2, zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže ustanovení § 12 odst. 1, zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže 46 Dvořák, S. Kontrola spojování soutěžitelů, 1. vydání, Praha, C.H.Beck 2002,13 s., ISBN 80-7179-783-9 44 45

40

jmění na společníka a rozdělení. Za přeměnu se dále považuje také změna právní formy společnosti. Z hlediska kontroly spojování soutěžitelů je zřejmě praktický pouze prvý z výše uvedených postupů, tedy fúze.47 Hlavním cílem podnikatelské aktivity je růst ziskovosti. Tohoto cíle lze dosáhnout buď interně (tj. v rámci podniku, např. prostřednictvím kapitálových investic), nebo externě (získáním existujících produkčních a marketingových kapacit jiných společností, zejména fúzí). Získání výrobních a marketingových zařízení prostřednictvím fúze může být značně rychlejší a rovněž efektivnější než začít tzv. “na zelené louce”. To může mít velký význam, snaží-li se společnost získat výhodu tržní příležitosti Fúze jsou mimo jiné určitou reakcí na ekonomickou globalizaci – stále volnější a rychlejší pohyby zboží a kapitálu vytvářejí větší konkurenci, v níž mohou obstát jen efektivní společnosti. Fúze jsou jednou z cest hledání optimální velikosti podniku v době, kdy se trhy zvětšují a nové informační technologie umožňují efektivně řídit mnohem větší útvary než dříve. Fúze představují rovněž strategické rozhodnutí o budoucím vstupu na nový trh.48 Jestliže spojující soutěžitelé participují na tomtéž trhu, na navazujících trzích nebo rozdílných trzích, které netvoří součást jednoho výrobního či distribučního řetězce, rozlišujeme tři podoby fúzí: 1. horizontální fúze – spojující se soutěžitelé působí na stejném trhu zboží (primární motiv těchto fúzi je zvýšení podílu na trhu, po němž následuje odstranění konkurenčních společností z trhu), 2. vertikální fúze – spojující se soutěžitelé působící na navzájem navazujících trzích (takovým spojením je typicky koncentrace mezi dodavatelem určité suroviny a jejím zpracovatelem či distributorem, jakož i mezi výrobcem a určitého zboží a jeho distributorem), dopady vertikálního spojení na hospodářskou soutěž mohou spočívat v tom, že se ztíží možnost zásobování či odbytu konkurentů spojujících

47 48

Dvořák, S. Kontrola spojování soutěžitelů, 1. vydání, Praha, C.H.Beck 2002, 13 s., ISBN 80-7179-783-9 Ondrejová Dana, Národní šampioni a hospodářská soutěž, Linde Praha 2007, 101-102 s., ISBN 978-80-7201-678-5

41

se soutěžitelů,49 3. konglomerátní fúzi – spojující se soutěžitelé vystupují na různých věcně a územně vymezených trzích, přičemž se nejedná o trhy na sebe navzájem navazující, konglomerátní znak má i koncentrace, kdy se spojují soutěžitelé působící na tomtéž věcném trhu, ale na rozdílných územních trzích či soutěžitelé působící na tomtéž území, ale na rozdílných věcných i územních trzích, ( jedná se typicky o spojování podnikatelů z různých oblastí trhů, například výrobce automobilů a potravinářská společnost).50

6.3. Spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu Kontrole spojování soutěžitelů podléhají pouze ty koncentrační procesy, které vykazují určitou minimální závažnost z hlediska trhů, které jsou spojením soutěžitelů dotčeny. Tzv. bagatelní fúze, tedy spojení soutěžitelů, které těchto limitů nedosahují, kontrole Úřadu nepodléhají. Obecně lze kritéria, kterými lze spojení soutěžitelů poměřovat, stanovit jednak absolutně, jednak relativně. Absolutní charakter má kritérium obratu zúčastněných soutěžitelů, relativní charakter kritérium jejich podílu na dotčených trzích. Pokud jsou tato kritéria aplikovaná současně, podléhají regulaci spojování soutěžitelů pouze ta spojení, která jednak u nich lze předpokládat, že budou mít závažné důsledky pro soutěž na příslušných relevantních trzích. V závislosti na výši obratu dosahovaného zúčastněnými soutěžiteli lze rozlišit tyto základní situace:51

49

Viz například rozhodnutí Úřadu ze dne 6. Května 2004, č.j. s 218/03-1930/04, v řízení o povolení spojení společností Bijouterie Trading Company akciová společnost a Swarovski Bohemia spol. s r.o. na jedné straně, kdy v rámci spojení měla být získána kontrola i nad společností JABLONEX, akciová společnost, která byla z hlediska historického vývoje českého bižuterního průmyslu výhradním vývozcem do roku 1990, přičemž jí vlastněná distribuční síť byla hlavním distribučním kanálem pro vývoz bižuterie na zahraniční trhy i v době rozhodování o spojení soutěžitelů. Obava Úřadu ze zamezení přístupu ostatních konkurentů do této distribuční sítě pak byla rozptýlena přijetím závzaku spojujících se soutěžitelů, zachovat otevřenou a rovnou poptávku po dodávkách pro export bižuterního zboží prostřednictvím společnosti JABLONEX, ode všech obchodních partnerů, včetně společností stojících mimo skupinu kontrolovanou spojujícími se seoutěžiteli, do roku 2011 za standardních obchodních podmínek, zejména dodržování dodacích lhůt, kvality a ceny, a závazku po stjenou dobu nabízet související služby za obdobných obchodních podmínek. 50 O konglomerátní spojení se jednalo například při spojení společnosti Atlantic Financial Holding B.V. a společnosti Cestovní kancelář FISCHER, a.s. Úřad v tomto případě zjistil, že předmětným spojením nedochází k překrývání činností spojujících se soutěžitelů na území České republiky a že nabývající společnost Cestovní kancelář FISCHER, a.s. je vystavena konkurenci ze strany dalších soutěžitelů a posuzované spojení tak nevzbuzuje obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže. Viz rozhodnutí Úřadu ze dne 16. listopadu 2005, č.j. s 44/05-101/05-SOHS II. 51 Dvořák, S. Kontrola spojování soutěžitelů, 1. vydání, Praha, C.H.Beck 2002, 39 s., ISBN 80-7179-783-9

42

Obrat v ČR/Celosvětový obrat méně než 550 mil. Kč více než 550 mil. Kč

méně než 5 mld. Kč

více než 5 mld. Kč

spojení povolení Úřadu Nepodléhá spojení podléhá povolení Úřadu, pokud obrat alespoň

spojení podléhá povolení Úřadu vždy

43

7. Ochrana proti rušitelům Přestože pojem hospodářská soutěž není v právním řádu České republiky definován, lze z jednotlivých ustanovení upravujících pravidla hospodářské soutěže dovodit, že hospodářská soutěž spočívá v rozvíjení soutěžní činnosti v rámci dosažení hospodářského prospěchu. Podstata hospodářské soutěže spočívá v tom, že každý ze soutěžitelů se neustále snaží zlepšovat svoji pozici a k tomu používá nejrůznější prostředky. Tento proces však není ponechán zcela na libovůli jednotlivých soutěžitelů, ale v zájmu pozitivních funkcí soutěže je do jisté míry regulován normami práva hospodářské soutěže.

7.1. Právo hospodářské soutěže Nekalá soutěž (právo proti nekalé soutěži) tvoří spolu s právem proti omezování soutěže dvě základní podmnožiny práva hospodářské soutěže, které lze obecně definovat jako soubor právních norem zakazujících určitá jednání v hospodářské soutěži a stanovení odpovídajících sankcí za překročení těchto zákazů. Společným znakem práva na ochranu soutěže a na ochranu proti nekalé soutěži je tedy ochrana hospodářské soutěže a vytvoření prostoru pro její rozvoj a fungování. Zatímco právo proti omezování hospodářské soutěže je upraveno zvláštním zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, nekalá soutěž (nekalosoutěžní jednání) je upravena v ustanoveních § 2976 až § 2990 zákona č. 89/2012Sb., občanský zákoník. Rozdíl mezi nekalou soutěží a omezováním hospodářské soutěže

44

Základní rozdíl mezi nekalou soutěží a omezováním hospodářské soutěže spočívá v tom, že nekalá soutěž se odehrává v mezích hospodářské soutěže a spočívá zpravidla v získání neoprávněné přednosti toho, kdo by ji při poctivém jednání nezískal, zatímco zneužívání hospodářské soutěže se příčí soutěži jako takové a nejčastěji spočívá ve vyloučení některých soutěžitelů ze soutěže v důsledku hospodářské síly jiného soutěžitele. Ochrana hospodářské soutěže se potom zaměřuje na to, aby zde vůbec hospodářská soutěž existovala a nebyla nikým omezována či narušována.52

7.2. Sankce Sankční opatření v zákoně rovněž sledují systém sankcí za různá porušení zákona, a to jednak bezprostředně jako další důsledek protiprávního jednání, jednak v souvislosti s různým porušením povinnosti, které jsou účastníkům řízení uloženy v rámci řízení o porušení soutěžněprávních předpisů v konkrétním případě. Sankcemi v soutěžním právu jsou jak sankce nepeněžité, tak i sankce peněžité – pokuty.

7.3. Peněžité sankce Na rozdíl od předchozí úpravy v zák. č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže nevyplývá oprávnění ukládat pokuty bezprostředně z vymezené pravomoce Úřadu, ale je dáno přímo příslušným ustanovením zákona, jako administrativní veřejnoprávní sankce za přestupky a správní delikty. Uhrazené pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. Nově také došlo k úpravě v souvislosti s ukládáním pokut za protiprávní jednání v tom směru, že se opustil koncept odpovědnosti založený na subjektivním principu, dle kterého byly ukládány pokuty za příslušná porušení zákona jen, pokud se daných deliktů dopustil soutěžitel úmyslně nebo z nedbalosti. Nově zákon rozlišuje zda se deliktu dopustila fyzická nepodnikající osoba, tady by se jednalo o přestupek – tedy zaviněné protiprávní jednání, nebo zda se jedná o správní delikt právnických osob či podnikajících fyzických osob, zde zákon uplatňuje princip objektivní odpovědnosti, avšak s možností vyvinění.

52

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/ 18.6.2014

45

Výše a uložení pokuty záleží na správním uvážení Úřadu, pokuta by měla být uložena jen za závažné porušení protisoutěžního jednání, výše úměrná závažnosti a měla by být stanovená i s ohledem na délku prospěchu. V § 22 zákona o ochraně hospodářské soutěže jsou typově upraveny tři druhy pokut: - pokuty pořádkové povahy, - pokuty za porušení hmotněprávních ustanovení zákona a - pokuty za neplnění závazků, opatření či jiných povinností stanoveným rozhodnutím Úřadu.

7.3.1. Pokuty pořádkové povahy Pořádkové pokuty patří do okruhu těch sankcí, jimiž se zajišťuje v prvé řadě řádné chování účastníků řízení. Touto pokutou může být postižen ten, kdo například ve stanovené lhůtě neposkytne Úřadu informace, nebo poskytne, ale nepravdivé a neúplné. Dále nevydá obchodní knihy nebo jinak znemožní jejich prověření.

7.3.2. Pokuty za porušení hmotněprávních ustanovení zákona Pokutou za porušení hmotněprávních ustanovení zákona může být postižen soutěžitel pouze v některých případech a to za porušení zákazu uzavřít kartelovou dohodu, za zneužití dominantního postavení, za porušení zákazu ovlivňovat nebo určovat soutěžní chování kontrolovaného soutěžitele před tím, než bylo pravomocně rozhodnuto o povolení spojení. Jak již bylo výše zmíněno uložení pokuty je plně v kompetenci Úřadu.

7.3.3. Pokuty za porušení závazků, opatření a povinností stanovených rozhodnutím Úřadu Zákon o ochraně hospodářské soutěže stanovuje jako přestupky, jednání spočívající v nesplnění závazku anebo nesplnění opatření a dále také jednání spočívající v nesplnění opatření k nápravě uložené Úřadem. Pokuty stanovené za tyto přestupky, jsou co do maximální výše stejné jako pokuty ukládané za porušení hmotněprávních předpisů. Svojí povahou tyto pokuty do značné míry slouží k nepřímému vynucování některých typů vykonatelných rozhodnutí Úřadu.

46

Právo Úřadu k uložení všech tří výše uvedených pokut podléhá promlčení, respektive po uplynutí příslušných lhůt dochází k zániku odpovědnosti za příslušné delikty.

7.4. Nepeněžité sankce V případě nepeněžitých pokut se jedná vlastně o dohodu stran se soutěžním úřadem obsahující různé nápravy k odstranění protiprávních stavů způsobených kartelovými dohodami nebo zneužitím dominantního postavení. 53

53

Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, 559-573 s., ISBN 978-80-7400-424-7

47

Závěr Hospodářská soutěž ve vztahu k celému hospodářství je nepochybně zájmem státu na existenci soutěže vůbec. Veřejnoprávní úprava ochrany hospodářské soutěže patří mezi nejvýznamnější právní normy tvořící páteř tržní ekonomiky. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a změně některých zákonů, který nabyl účinnosti 1. července 2001 a nahradil tak zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, účinný od 1. března 1991, tak splnil požadavky plné harmonizace se soutěžním právem Evropského společenství. Harmonizace českého soutěžního práva a jeho aplikace v souladu s komunitárním soutěžním právem se tak stala jednou z podmínek vstupu České republiky do Evropské unie. V předkládané bakalářské práci jsem se snažila uceleně popsat, za jakých okolností se hospodářská soutěž jeví jako účinná a za jakých okolností dochází k jejímu porušování. Nicméně i v názorech v oblasti soutěžního práva, které se zdají ustálené, probíhají určité korekce dané ekonomickým a technickým vývojem o čemž svědčí reforma soutěžního práva na evropské úrovni. Soutěžní právo upravující ochranu hospodářské soutěže je postaveno na třech pilířích – zákaz dohod, které negativně ovlivňují nebo mohou ovlivňovat soutěž, zneužití dominantního postavení na trhu a spojování soutěžitelů. Záměrem politiky hospodářské soutěže je, aby si soutěžitelé konkurovaly podle pravidel. Podporuje se tím tržní podnikavost a efektivita, vytváří se rozmanitější nabídka pro spotřebitele, snižují se ceny zboží a služeb a zvyšuje se jejich kvalita. A právě trh je také jedním z témat, kterým se bakalářská práce zabývá. Trh je v ekonomice prostor, kde dochází ke směně statků a peněz. Původně byl trh vyhrazené místo, kde se v pravidelných intervalech scházeli lidé, aby navzájem směňovali. Na trhu dochází k soupeření dvou a více hospodářských subjektů, boj o potenciální zákazníky – spotřebitele. Toto soupeření má velký význam zejména pro spotřebitele, neboť velká konkurence mu dává možnost a podmínky výběru z širšího sortimentu nabízeného zboží a služeb za nižší ceny. Je tak možnou zárukou optimálního stavu z hlediska kvality i ceny výrobků a služeb. Z těchto důvodů se orgány na ochranu hospodářské soutěže zaměřují a potírají protisoutěžní chování podniků, dohlíží nad chystanými fúzemi, nad dotacemi a prosazují liberalizaci trhů. 48

Seznam použité literatury Munková J., Kindl J., Svoboda P., Soutěžní právo, 2.vydání, Praha, C.H. BECK 2012, ISBN 978-80-7400-424-7 Munková J., Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář, 1.vydání Praha, C.H.BECK 2003, ISBN 80-7179-777-4 SOUKUP P., Základy hospodářské politiky (teorie a praxe), 2. vydání, říjen 2006, ISBN 807265-092-0 Dvořák S., Kontrola spojování soutěžitelů, 1. vydání, Praha, C.H.Beck 2002, ISBN 80-7179783-9 Ondrejová D., Národní šampioni a hospodářská soutěž, Linde Praha 2007, ISBN 978-807201-678-5 Raus D., Oršulová A. Kartelové dohody, 1.vydání, Praha, C.H. BECK 2009, ISBN 978-807400-016-4 Kindl J., Kartelové a distribuční dohody, Teorie a praxe, 1.vydání, Praha, C.H.BECK 2009, ISBN 978-80-7400-136-9 Přehled judikatury ve věcech ochrany hospodářské soutěže, ASPI, a.s., Praha, 2006, ISBN 80-7357-192-7 Bednář J., Buchta J., Ortová B. a Raus D., Zákon o ochraně hospodářské soutěže a předpisy souvisící, Komentář, Linde Praha, ISBN 80-7201-363-7

49

Právní předpisy Zákon č. 143/2001Sb., o ochraně hospodářské soutěže a změně některých zákonů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Ostatní http://iuridictum.pecina.cz/w/Veřejný_zájem https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez.html http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/ http://www.epravo.cz http://www.judikaty.info http://www.zakonyprolidi.cz

50

Příloha Zadání bakalářské práce

51