Způsob chování ve společnosti může ovlivnit náš život, protože jsme druhými sledováni. Dobré společenské chování nám usnadní přijetí ze strany druhých lidí. 1. Přečtetě si následující odstavce o správném společenském chování. 2. Řekněte je před třídou. 3. Zahrajte si divadlo podle zadaných úkolů. 4. Vymyslete si vlastní scénky na daná témata. 5. Vypracujte pracovní list
Vysvětlení některých pojmů: Nadřízený - v práci náš šéf Podřízený - v práci naši zaměstnanci Upřednostněná osoba - osoba, která má společensky přednost. Žena před mužem, starší před mladším a nadřízený před podřízeným.
Kýchání a zívání Kýchání a zívání do společnosti nepatří. Abychom často nekýchali, tak bychom si měli čistit řádně nos (v soukromí). Pokud se nám chce kýchnout, tak máme připravený čistý kapesník, kterým si nos a ústa zakryjeme. Kýcháme, smrkáme či kašleme stranou, nikoli do obličeje druhého. Jsme-li silně nachlazeni, neměli bychom chodit do společnosti. Zívání je projevem nepozornosti k ostatním. Pokud se nemůžeme zívnutí ubránit, tak se natočíme a zívneme stranou a ústa si přikryjeme rukou. Nacvičte a předveďte dvě scénky. Víte, která představuje správné chování? 1. Povídáte si se spolužáky (libovolné téma). Jeden začne kýchat a jakoby poprská spolužáky. Rozhovor pokračuje a další začne zívat s otevřenou pusou. 2. Povídáte si se spolužáky (libovolné téma). Jeden kýchne stranou do kapesníku. Rozhovor pokračuje a další začne zívat, ale otočí se stranou a dá si ruku před ústa.
Dochvilnost Přesnost je zdvořilostí králů. Dochvilností dáváme najevo úctu k člověku nebo k času člověka, s kterým se máme setkat. Nedochvilností si můžeme způsobit nepříjemnosti. Ztratíme důvěru lidí. K přesnosti patří i zásada nechodit o moc dříve. Při schůzce ženy s mužem platí, že pán má přijít o chvilku dříve, aby žena nečekala na něj. Za zpoždění, kterému nemůžeme zabránit, se musíme také omluvit. Stejně tak by neměl nikdy čekat starší na mladšího, nadřízený na podřízeného a učitel na žáky. Nacvičte a předveďte scénky. Seřaďte je podle společenského chování od správného po úplně špatné. 1. Kluk se má sejít s dívkou před divadlem. Dívka čeká již několik minut. Hoch příjde, pozdraví a řekne dívce, ať jde za ním. 2. Kluk se má sejít s dívkou před divadlem. Dívka čeká již několik minut. Hoch příjde, velmi se omlouvá za svůj pozdní příchod, nabídne dívce své pravé rámě a odchází. 3. Kluk se má sejít s dívkou před divadlem. Chlapec příjde o chvilku dřív. Dívka příjde přesně. Pozdraví se, muž nabídne dívce své pravé rámě a společně odchází.
Pozdrav je nejzákladnější projev zdvořilosti a přátelství. Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Kdo koho zdraví první? Muži zdraví dříve ženy. Mladší lidé zdraví dříve starší a podřízení zdraví nadřízené. Podle těchto pravidel se řídí všechny formy společenského chování. Pozdrav musí být slyšet, ale nekřičí se. Můžeme se u něj usmát. Nezdravíme s rukama v kapsách. Pozdrav můžeme obohatit podáním ruky. Tady platí opačná pravidla než při pozdravu. Ruku podává první osoba společensky významnější. Ruka se nepodává při letmém setkání a ve velké společnosti. Nacvičte a předveďte scénky. Seřaďte je podle společenského chování od správného po úplně špatné. 1. Hoch pozdraví dívku jako první a ona mu odpoví. 2. Dívka pozdraví svého spolužáka dříve a on ji odpoví. 3. Ve škole potkáte pana ředitele. Pozdraví Vás, ale Vy se stydíte a neodpovíte. 4. Ve škole potkáte pana ředitele. Pozdravíte a on Vám odpoví. 5. Ve škole potkáte pana ředitele. Pozdravíte, on Vám odpoví a hned mu podáte ruku.
Na ulici Na vesnici se lidé znají, takže se snaží chovat společensky správně. Ve městě si můžeme myslet, že nás nikdo nezná, takže se nemusíme ohlížet na pravidla chování. Ale je to správná myšlenka? Po chodníku, po cestách pro chodce chodíme vždy vpravo. Upřednostňovaná osoba jde vždy po pravé straně. Žena tedy chodí po pravé straně muže. Muž vždy nese ženě tašku (kromě kabelky). Při chůzi po schodech jde žena u zábradlí. Pokud jdou za sebou, muž musí být níž, aby ji mohl zachytit při pádu. Po silnici chodíme vlevo. (Pokud nejdeme jako velká skupina. To bychom museli jít také vpravo.) Nacvičte a předveďte tři scénky. Víte, která představuje správné chování? 1. Udělejte dvě dvojice. Každá si povídá. Tyto dvě dvojice jdou proti sobě na chodníku. Jedna po pravé straně, druhá po levé. Srazí se. 2. Udělejte dvě dvojice. Každá si povídá. Tyto dvě dvojice jdou proti sobě na chodníku. Jedna jde po levé a druhá po levé. 3. Udělejte dvě dvojice. Každá si povídá. Tyto dvě dvojice jdou proti sobě na chodníku. Jedna jde po levé a druhá po levé.
Veřejné dopravní prostředky Při cestování autobusem bývá zvykem pozdravit řidiče. Při vstupu do kupé ve vlaku pozdravíme spolucestující a při nastupování do letadla letušky. Při nastupování do dopravních prostředků se netlačíme a neodstrkujeme ostatní lokty. Za jízdy vlakem či dálkovým autobusem otevíráme okno pouze se souhlasem spolucestujících. V městských dopravních prostředcích uvolňujeme místo osobě starší, nemocné či těhotné ženě, protože je pro ně někdy velmi těžké vydržet stát za jízdy. Nacvičte a předveďte tři scénky. Víte, které představují správné chování? 1. Cestujete ve vlaku. Najednou vstoupí do kupé člověk, který si bez pozdravu sedne a dá si nohy na protější sedačku. 2. Cestujete ve vlaku. Najednou vstoupí do kupé člověk, který pozdraví a posadí se. Další z cestujících se zeptá, zda může otevřít okno. Ostatní souhlasí. 3. Při jízdě autobusem nastoupí holčička s berlemi. Chlapec ji pustí sednout. Holčička mu poděkuje.
Do divadla a kina chodíme kvůli uměleckému zážitku. Společenská pravidla umožňují si tento zážitek vychutnat. Chodíme včas, abychom nerušili ostatní. Vhodné oblečení volíme podle druhu představení. Vždy musí být čisté a upravené. V šatně pomáhá s kabátem muž ženě, mladší staršímu. Protože jsme přišli včas, nemusíme předbíhat a cpát se ve frontě. Do divadelního sálu vstupuje první muž, u sebe má lístky, které dává uvaděčce. Do řady sedadel vstupuje první muž a to čelem k sedícím. Při průchodu řadou používáme slova dovolte a děkuji. Rozhovor před začátkem představení musí být tlumený. Za nevhodné se považují hlasité pozdravy. Známé můžeme pozdravit jen pokynutím hlavou. Po začátku představení již nemluvíme ani šeptem, nenakláníme k sobě hlavy a nešustíme pytlíky od bonbónů. Na konci přestavení vždy zatleskáme. Nacvičte a předveďte dvě scénky. Víte, která představuje správné chování? 1. Jste v divadle. Chcete si sednout. Přelézáte diváky aniž byste je požádali o uvolnění cesty. Sednete si, začnete si povídat, jíst čokoládu a pokřikovat po známých. 2. Jste v divadle. Procházíte uličkou ke svému sedadlu, používáte slova dovolte a děkuji. Sednete si, pokynete známým a v tichosti začínáte sledovat představení.
Pracovní list - vybarvi čtvereček u správné odpovědi: 1. Chce se ti kýchnout, co uděláš? otočím se a kýchnu otočím se, dám si kapesník před nos, ústa a kýchnu 2. Když si potřebuješ zívnout, tak ... zavřeš oči
dáš si ruku před ústa
odejdu pryč
3. Na schůzku chodím včas
deset minut předem
pozdě
4. Při pozdním příchodu ... pozdravím
pozdravím a omluvím se
5. Po chodníku chodím ... vpravo
vlevo
kde chci
6. Při nastoupení starého člověka do autobusu udělám: dělám, že ho nevidím pustím ho sednout
pozdravím ho a usměju se
7. V kině nebo v divadle se mám chovat: Když mě představení nebaví, kopu do sedačky před sebou. Povídám si s kamarádem o představení. Sedím v klidu a sleduji představení. Když se mi představení nelíbilo, na konci nezatleskám.
Zdroj použité literatury a materiálu: http://www.jobs.cz/poradna/image-a-uspech/spolecenske-chovani/ http://chovani.sweb.cz/index.htm http://www.omalovanky.eu/index.php?s=product&id=144
