doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc., a kolektiv SOUDNÍ PSYCHIATRIE A PSYCHOLOGIE 3., rozšíøené a aktualizované vydání

��

��

��

��

doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc., a kolektiv SOUDNÍ PSYCHIATRIE A PSYCHOLOGIE 3., rozšíøené a aktualizované vydání

Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3656. publikaci Odpovìdný redaktor Andrej Arnautov Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 232 Vydání 1., 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a.s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-2618-2 (tištěná verze) (elektronická verze ve formátu ) ISBN 978-80-247-6963-9 © Grada Publishing, a.s. 2011

Soudní psych a psych osvit 1T; 16. April 2009 (T 20.4.)

/ 5

OBSAH

PØEDMLUVA K 3. VYDÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 PØEDMLUVA K 2. VYDÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 PØEDMLUVA K 1. VYDÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1. ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

(Pavel Pavlovský) 1.1 1.2 1.3

Historické poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Legislativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Psychiatrický znalecký posudek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2. OBECNÁ PSYCHOPATOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

(Pavel Pavlovský) 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10

Poruchy vìdomí . . . . . . . . . Poruchy myšlení . . . . . . . . . Poruchy vnímání . . . . . . . . . Poruchy emotivity . . . . . . . . Poruchy jednání . . . . . . . . . Poruchy pamìti . . . . . . . . . Poruchy intelektu . . . . . . . . Poruchy pudù . . . . . . . . . . Poruchy osobnosti . . . . . . . . Vyšetøovací metody v psychiatrii

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

24 26 27 28 29 32 34 34 35 36

3. SPECIÁLNÍ PSYCHIATRIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

(Pavel Pavlovský) 3.1

3.2

Organické duševní poruchy (F00–F09) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Syndrom demence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2 Syndrom amnestický . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.3 Syndrom kvalitativní poruchy vìdomí . . . . . . . . . . . . . . 3.1.4 Syndrom postkomoèní a postkontuzní . . . . . . . . . . . . . . Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané úèinkem psychoaktivních látek (F10–F19) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Poruchy vyvolané požíváním alkoholu (F10.x) . . . . . . . . . . 3.2.2 Poruchy vyvolané požíváním opioidù (F11.x) . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

38 39 47 48 51

. . . 52 . . . 54 . . . 63

6

/

Soudní psychiatrie a psychologie

3.2.3 3.2.4 3.2.5 3.2.6

3.3

3.4 3.5 3.6 3.7

3.8

Poruchy vyvolané požíváním kanabinoidù (F12.x) . . . . . . . . . . Poruchy vyvolané užíváním sedativ nebo hypnotik (F13.x) . . . . . Poruchy vyvolané požíváním kokainu (F14.x) . . . . . . . . . . . . Poruchy vyvolané požíváním jiných stimulancií (vèetnì kofeinu) (F15.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.7 Poruchy vyvolané požíváním halucinogenù (F16.x) . . . . . . . . . 3.2.8 Poruchy vyvolané užíváním tabáku (F17.x) . . . . . . . . . . . . . 3.2.9 Poruchy vyvolané užíváním organických rozpouštìdel (F18.x) . . . 3.2.10 Poruchy vyvolané požíváním nìkolika látek a požíváním jiných psychoaktivních látek (F19.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy (F20–F29) . . . . . . 3.3.1 Schizofrenie (F20) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.2 Schizotypní porucha (F21) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 Poruchy s bludy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Afektivní poruchy (F30–F39) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy (F40–F47) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory (F50–F59) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy osobnosti a chování u dospìlých (F60–F69) . . . . . . . . . . . . . 3.7.1 Specifické poruchy osobnosti (F60) . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7.2 Pøetrvávající zmìna osobnosti po katastrofické zkušenosti (F62.0) . 3.7.3 Návykové a impulzivní poruchy (F63) . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7.4 Kompenzaèní neuróza (F68.0) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mentální retardace (F70–F79) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 65 . 66 . 66 . . . .

67 68 68 68

. . . . . .

69 70 70 74 74 76

. 79 . . . . . . . .

82 84 84 89 89 92 94 96

4. FORENZNÍ PEDOPSYCHIATRIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

(Eva Malá) 4.1 4.2

4.3

4.4 4.5 4.6 4.7

Úvod a historické poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Posuzování trestní odpovìdnosti dìtí a mladistvých . . . . . . . . . . . . 4.2.1 Výòatky ze zákona o soudnictví ve vìcech mládeže 218/2003 Sb. 4.2.2 Znalecké posudky z psychiatrie u adolescentù . . . . . . . . . . 4.2.3 Poruchy chování a zneužívání návykových látek . . . . . . . . . 4.2.4 Mentální retardace (MR) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.5 Psychotické poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Posuzování svìøování dìtí do péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Vybrané paragrafy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.2 Rozvody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.3 Bìžná praxe znaleckého posuzování . . . . . . . . . . . . . . . Hodnocení vìrohodnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Týrané, zanedbávané a sexuálnì zneužívané dítì . . . . . . . . . . . . . 4.5.1 Sexuální zneužívání dítìte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Problematika odškodòování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zpùsobilost k právním úkonùm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

100 102 102 113 115 127 128 131 132 134 136 142 146 147 150 155

/ 7

4.8

Základní rysy delikvence mladistvých v Èeské republice . . . . . . . . . . . 156 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

5. SOUDNÍ SEXUOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

(Ladislav Procházka) 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sexuální chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Normalita sexuálního chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Forenzní posuzování sexuálního chování . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.1 Diagnostické metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy pohlavní identity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy sexuální preference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5.1 Pøehled poruch sexuální preference . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy sexuální preference a sexuální delikvence . . . . . . . . . . . . Ochranné léèení sexuálních delikventù . . . . . . . . . . . . . . . . . . Posuzování bolesti a ztížení spoleèenského uplatnìní u sexuálních poruch Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

165 167 168 169 170 172 173 174 182 184 186 187

6. PSYCHOLOGICKÁ ZNALECKÁ ÈINNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

(Ludmila Šrutová) 6.1 6.2

6.3

6.4 6.5

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychologie, psychodiagnostika, metody psychologického vyšetøení 6.2.1 Klinické metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Metody testové, testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.3 Psychologický znalecký posudek . . . . . . . . . . . . . . Osobnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.1 Inteligence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2 Temperament . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.3 Charakter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.4 Agresivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Motivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vìrohodnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

189 190 191 193 195 196 198 201 202 203 208 216 221

REJSTØÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222

/ 9

PØEDMLUVA K 3. VYDÁNÍ

Bìhem posledních ètyø let, která uplynula od druhého vydání, došlo a dochází k øadì legislativních zmìn, z nichž z hlediska znalecké praxe bude zøejmì nejvýznamnìjší nový Trestní zákon a nový Zákon o znalcích a tlumoènících. V souvislosti s neèekaným úmrtím doc. MUDr. Jaroslava Bašteckého, CSc., došlo k významné zmìnì ve výchovì nových soudních znalcù – dosavadní subkatedra soudní psychiatrie nyní funguje jako Oddìlení soudní psychiatrie a psychologie Katedry posudkového lékaøství s novými vedoucími prim. MUDr. J. Švarcem, odb. as. MUDr. L. Procházkou a prim. MUDr. P. Krekulem pøi Institutu pro další vzdìlávání ve zdravotnictví (IPVZ). V rámci výuky musí nastávající znalci absolvovat povinné právnické minimum. Èinnost soudnì znalecké sekce Èeské psychiatrické spoleènosti úspìšnì pokraèovala v tradici poøádání mezinárodních èesko-slovenských soudnì psychiatrických konferencí (2005 ve Znojmì, 2006 v Praze, 2007 v Liptovském Jánu), které dávají pøíležitost pro odbornì fundované diskuse a výmìny názorù, což se ukazuje stále dùležitìjší vzhledem k tomu, že si v porovnání s minulými pomìry mohou znalecké posudky vyžadovat i jednotlivé strany soudních sporù, èímž narùstají i požadavky na vypracování revizních posudkù. Tato publikace proto vychází vstøíc snahám po pokud možno sjednocujících postojích k nejrùznìjším aspektùm závažné forenznì psychiatrické, sexuologické a psychologické problematiky. Praha, duben 2008

Za kolektiv autorù doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc.

10

/



Bìhem tøí let, která uplynula od prvního vydání této publikace, došlo k øadì zmìn v legislativì, které mají bezprostøední význam pro znaleckou èinnost. Ve vìcech trestních je nyní v drtivé vìtšinì pøípadù ustanovován pouze jeden znalec, v roce 2003 se zmìnila hodinová sazba za vypracování znaleckého posudku z døívìjších 125 Kè na èástky v rozmezí 100–350 Kè za hodinu. Zaèala platit nová vyhláška o odškodnìní bolesti a ztížení spoleèenského uplatnìní. Soudní znalci v oboru zdravotnictví opustili celostátní Komoru znalcù ÈR a založili za souèasného pøedsednictví soudního lékaøe prim. MUDr. M. Berana Sdružení znalcù ve zdravotnictví a pøíbuzných oborech, aby mohli operativnìji hájit své zájmy. Probìhly také další tøi Soudnì psychiatrické èesko-slovenské konference; v roce 2001 v Jánské dolinì, v roce 2002 na Soláni a v roce 2003 na Orlíku, na jejichž velmi úspìšném prùbìhu se podíleli vedle pøednášejících a diskutujících pøedevším jejich organizátoøi prim. MUDr. S. Droba, prim. MUDr. B. Šťastný a prim. MUDr. P. Krekule s nepoèetnými týmy svých obìtavých spolupracovníkù. Vysoce jsou cenìna diskusní setkání znalcù na pùdì IPVZ pod vedením doc. MUDr. J. Bašteckého, CSc. Nadále tak existují èetné kvalitní pøíležitosti pro výmìnu a vyjasòování odborných názorù a postojù, k èemuž má sloužit s pøihlédnutím k posledním legislativním zmìnám a zajímavým pøíspìvkùm øady znalcù i toto novì upravené vydání naší práce. Praha, únor 2004

Za kolektiv autorù doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc.

/ 11


Tato publikace se zabývá problematikou soudní psychiatrie, tedy oboru, který pøesahuje rámec rozsáhlého lékaøského oboru klinické psychiatrie a hranièí s oblastmi somatické medicíny a právními vìdami, kriminologií, kriminalistikou, penologií a viktimologií. Tato tematika navazuje na øadu prací, na jejímž poèátku stojí dodnes vysoce cenìná Soudní psychiatrie prof. Mysliveèka z roku 1937; s dlouhým odstupem (1957, 1965) vychází své dobì znaènì poplatná publikace manželù Knoblochových, v roce 1976 je vydána Soudní psychiatrie od M. Dufka a kol., cenná pozorování zachytil ve svých pracích R. Útrata. Jako uèební texty jsou publikována skripta prof. MUDr. J. Meèíøe pro Právnickou fakultu, prof. MUDr.V. Študenta pro lékaøské fakulty a prim. MUDr. S. Brichcína a MUDr. Z. Kalvacha pro Policejní akademii ÈR, sexuologickou problematikou z forenzního hlediska se zabývá A. Brzek. Postavení duševnì nemocného ve spoleènosti a v právních pøedpisech zpracovává vynikající dílo doc. MUDr. J. Bašteckého Psychiatrie, právo a spoleènost z roku 1997, od stejného autora a kolektivu pocházejí uèební texty Základy soudní psychiatrie urèené pro potøeby Institutu postgraduálního vzdìlávání ve zdravotnictví. Naše pøíruèka se pokouší zachytit rozsáhlou problematiku soudní psychiatrie z hlediska klinické psychiatrie dospìlých, pedopsychiatrie, sexuologie a klinické psychologie. Jednotlivé oblasti zpracovávali znalci pracující v tìchto oblastech dlouhou øadu let a své bohaté zkušenosti se snažili sdìlit formou srozumitelnou jak pro kolegy psychiatry a psychology, tak pro právníky a vyšetøovatele policie, kteøí se o danou problematiku zajímají. Vzhledem k šíøi urèení prosíme znalce psychiatry a psychology o shovívavost, když se jim nìkteré údaje budou jevit jako notoricky známé, ètenáøi s právnickou erudicí nechť laskavì prominou nedostateèné exkurze do oblasti práva. Pøi své práci jsme byli vedeni snahou podat jednotný pohled na složitou problematiku znaleckého posuzování ve svìtle souèasnì platné Mezinárodní klasifikace nemocí v 10. revizi (MKN-10, resp. International Classification of Diseases – ICD-10), která je v Èeské republice platná od roku 1994 a která znamenala dost významné zmìny v odborné terminologii. Podle potøeby byly uvedeny i døíve platné starší názvy, neboť v prùbìhu života jednoho delikventa se mohly objevit znalecké posudky jak z doby platnosti pøedchozí klasifikace (MKN-9), tak klasifikace souèasné. Do textu jsou vedle vlastních poznatkù vtìleny samozøejmì zkušenosti našich uèitelù a kolegù, kteøí se svými názory vystupují na mezinárodních èesko-slovenských soudnì psychiatrických konferencích, které se poøádají každým rokem buï v Èeské, nebo Slovenské republice za velké pozornosti soudních znalcù, právníkù a vyšetøovatelù policie. Jejich poøádání organizuje Soudnì psychiatrická sekce èeské nebo slovenské psychiatrické spoleènosti. V této souvislosti nelze opomenout zásluhy pøedstavitelù èeské strany doc. MUDr. K. Hynka, CSc., a MUDr. P. Krekule, CSc., ze slovenských

12

/


kolegù nutno uvést pøedevším jméno prim. MUDr. S. Droby. Prùbìh konferencí je dokumentován v pøíslušných sbornících. Do textu jednotlivých kapitol jsme vložili struèné kazuistiky, které ilustrují naše myšlenkové postupy. Rozhodnì si neèiníme nárok na neomylnost svých závìrù; nìkteré z nich se mohou jevit jako diskutabilní, vždy jsme se však snažili popsat jednotlivé symptomy, urèit syndrom a dojít tak k nosologické jednotce v souladu se základy našeho oboru. Jsme pøesvìdèeni, že klinický psychopatologický nález tvoøí jádro našeho znaleckého posuzování, ať už jde o hodnocení rozpoznávacích a ovládacích schopností ve vìcech trestních nebo o hodnocení zpùsobilosti k právním úkonùm ve vìcech obèanskoprávních. V souvislosti s kazuistikami chceme vyslovit podìkování všem spoluznalcùm, kteøí se na nich podíleli a kteøí tak svým dílem pøispìli k realizaci této publikace. Náš dík patøí i èlenùm našich rodin, kteøí mìli pro naše tvùrèí zaujetí a èasové zaneprázdnìní tolik potøebné pochopení. Praha, prosinec 2000

Za kolektiv autorù doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc. Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Ke Karlovu 11, Praha 2

/ 13

1. ÚVOD (Pavel Pavlovský)

1.1 HISTORICKÉ POZNÁMKY Odlišný pohled na duševnì nemocné pachatele trestných èinù, u nichž se pøipouští možnost zmírnìní trestu, uvádí již øímské právo, které rozlišuje „furiosi, mente capti, dementes“. Humánnìjší postoj spoleènosti je kodifikován v Constitutio criminalis Carolina (1532) z doby vlády císaøe Karla V., který zavádí u pachatelù „zbavených rozumu“ trest podle „rady znalcù“. Hrdelní øád Josefa I. z roku 1707 exkulpuje pachatele úplnì zbavené rozumu a mírní trest pachatelù zbavených rozumu jen èásteènì. V Constitutio criminalis Teresiana z roku 1768 se jako chorobné stavy vedoucí k exkulpaci nebo zmírnìní trestu uvádìjí melancholie, tìžké afekty, tìžká opilost, námìsíènictví, delikt provedený ve spánku, hluchota a hluchonìmost, neboť „takto postižení jedinci postrádají rozumu a vùle a nejsou tudíž zpùsobilí ke zloèinu“. Rakouský Všeobecný zákoník obèanský z roku 1811 uvádí (cit. dle Chodury): „Zuøiví, šílení a blbí a nedospìlí nejsou sto zøíditi platnou smlouvu manželskou. O rozluku manželství žalovati lze: pro trvale nebo periodicky probíhající chorobu duševní, která trvá tøi léta, pro tìžkou duševní degeneraci vrozenou nebo získanou… pro padoucí nemoc trvající aspoò rok s nejménì šesti záchvaty v roce nebo s pøidruženou duševní chorobou… Za šíleného nebo blbého lze míti jen toho, kdo byl za takového soudnì prohlášen po zevrubném vyšetøení jeho chování a po vyslechnutí lékaøù soudem k tomu povolaných…“ Do roku 1950 platila u nás pravidla rakousko-uherského trestního a civilního øádu, podle nichž existoval institut stálých místopøísežných znalcù jednotlivcù a sborových znaleckých institucí. Obtížnými znaleckými posudky se zabývaly soudnì lékaøské komise složené ze stálých znalcù. V roce 1959 pøešla témìø veškerá znalecká èinnost do kompetence ústavù, které povìøovaly své zamìstnance vypracováním znaleckých posudkù; jak poznamenává Študent, opatøení mìlo zabránit „soukromì podnikatelské èinnosti znalcù“ a jejich údajnì nadmìrným pøíjmùm. V roce 1967 vychází zákon o znalcích a tlumoènících, který je platný dodnes. Po roce 1989 dochází k zásadním zmìnám i v oblasti legislativní, je zrušen trestný èin pøíživnictví a trest smrti, je obnoven trestný èin opilství (§ 201a tr. z.). Souèasný právní øád je upraven trestním zákonem (zák. è. 140/1961 Sb.), Trestním øádem (zák. è. 141/1961 Sb.), Obèanským zákoníkem (zák. è. 40/1964 Sb.), Zákoníkem práce (zák. è. 262/2006 Sb.), Zákonem o rodinì (zák. è. 94/63 Sb.) a dalšími zákony a pøedpisy v pøíslušných novelách. Péèe o zdraví lidu je zakotvena v zákonu è. 20/1966 Sb. novelizovaném pod è. 60/1995 Sb. Pøedmìtem soudní psychiatrie je èinnost soudnì znalecká, preventivnì léèebná, výzkumná a výuková. Expertiza v oblasti trestnìprávní se zabývá posuzováním rozpoznávacích a ovládacích schopností pachatele v dobì spáchání trestného èinu,

14

/


jeho souèasným zdravotním stavem, schopností úèastnit se trestního øízení, jeho spoleèenskou nebezpeèností z lékaøského hlediska a zvážením vhodnosti ochranných opatøení. V obèanskoprávním øízení pøichází posuzování zpùsobilosti k právním úkonùm pro oblast majetkoprávní a pracovnìprávní a oblasti vymezené zvláštními pøedpisy; èasté jsou znalecké úkony v oblasti rodinného a pracovního práva. Preventivnì léèebná èinnost se zabývá ochranou spoleènosti pøed další trestnou èinností pachatelù a jejich léèením v rámci ochranné léèby. Èinnost výzkumná je zamìøena na výzkum faktorù, které ovlivòují páchání trestné èinnosti, na problematiku postpenitenciární péèe, na výzkum nìkterých speciálních oblastí (napø. sexuální problematiky) aj. Èinnost výuková je provádìna subkatedrou Institutu postgraduálního vzdìlávání ve zdravotnictví (IPVZ), která zajišťuje pøíslušné kursy v soudní psychiatrii vèetnì kursù zamìøených na dìtskou psychiatrii a psychologii, stáže a diskusní soustøedìní.

1.2 LEGISLATIVA Právní úprava znalecké èinnosti pochází z dosud platného zákona o znalcích a tlumoènících è. 36/1967 a z novely provádìcí vyhlášky è. 77/1993 Sb., pøipravuje se zákon nový. K ochranì práv soudních znalcù byla v roce 1990 založena Komora znalcù ÈR, v níž znalci v oboru zdravotnictví byli ve výrazné menšinì; vzhledem ke znaèné specifiènosti svého povolání a ke zvýšení operativnosti z ní vystoupili a v roce 2002 založili Sdružení znalcù ve zdravotnictví a pøíbuzných oborech. Toto uspoøádání není definitivní, oèekávají se organizaèní zmìny vèetnì úpravy kompetencí znaleckých komor. Znalcem mùže být pouze obèan Èeské republiky, který má potøebné znalosti a dovednosti v pøíslušném oboru, který absolvoval speciální výuku pro výkon znalecké èinnosti, který má potøebné osobní vlastnosti dávající pøedpoklad pro øádný výkon funkce znalce a se jmenováním souhlasí. Znalec musí složit slib do rukou toho, kdo jej znalcem jmenoval. Znalec musí být zapsán v Seznamu znalcù a tlumoèníkù, který vede pøíslušný Krajský (Mìstský) soud. Znalec nesmí podat posudek ve vìci, kde vzniká pochybnost o jeho nepodjatosti. Jakmile se dozví o skuteènostech, pro které je vylouèen, oznámí to neprodlenì. Znalec mùže být i odvolán, pokud neplní z nejrùznìjších dùvodù své povinnosti, pøípadnì když o odvolání sám požádá. Znalecký posudek je zpravidla podáván v písemné podobì; ten mùže být v hlavním líèení pouze pøeèten, èasto je však znalec (resp. všichni znalci) k hlavnímu líèení pøedvolán, aby zodpovìdìl otázky kladené soudcem a zúèastnìnými stranami. V pøípadì pochybností o správnosti posudku nebo v pøípadì rozdílnosti závìrù jednotlivých znalcù soud ustanoví znalce jiné (§ 109 tr. ø.). Podle novely trestního øádu è. 265/2001 Sb. je ve vìcech trestních (obdobnì jako ve vìcech obèanskoprávních) v souèasné dobì pøibírán k vyšetøení duševního stavu posuzovaného jen jeden znalec, pouze v pøípadech složitých mohou být pøibráni znalci dva (§ 105, odst. 3 tr. ø.). Výbor Soudnì psychiatrické sekce Èeské psychiatrické spoleènosti dlouho a nakonec marnì protestoval proti této zmìnì s poukazem na nutnost co nejobjektivnìjšího vyšetøení posuzovaného, jež zahrnuje i nutné znalecké konzultace, na nutnost výuky nových znalcù, kteøí mohou potøebné zkušenosti získat jen bezprostøedním kontaktem s prùbìhem znaleckého vyšetøení, a na zvýšenou mož-

+

Úvod

/ 15

nost zvrátit závìry znaleckého posudku vypracovaného jen jedním znalcem, což vede k ustanovení znalce dalšího a ke zvýšené èasové a finanèní nároènosti definitivního znaleckého posouzení. Zdá se, že dosavadní praxe potvrzuje alespoò do jisté míry uvedené obavy. V pøípadì potøeby si zadavatel mùže vyžádat i ústavní znalecký posudek (§ 110 tr. ø.), který mívá charakter posudku revizního. Ústavní posudek vypracovávají odborníci ústavu, kteøí jsou povìøeni k tomuto úkolu pøednostou ústavu a kteøí nemusí být zapsáni v seznamu znalcù. Novela trestního øádu z roku 1993 (zák. è. 292/1993 Sb) uvádí, že vedle orgánu èinného v trestním øízení mùže o vypracování znaleckého posudku požádat kterákoli ze stran; i v tomto pøípadì musí znalec zùstat naprosto nestranný. Novela z roku 2001 zavedla jako prioritní postup pøi potøebì posouzení odborných otázek nikoli pøibrání znalce, ale vyžádání odborného vyjádøení (§ 105, odst. 1 tr. ø.). To mùže vystavit znalec, ale i osoba „fyzická nebo právnická, která má potøebné odborné pøedpoklady“ (§ 105, odst. 5 tr. ø.). Odmìna úètovaná za odborné vyjádøení je obdobná jako za podání znaleckého posudku. Znalecké vyšetøení se zpravidla provádí formou ambulantní; v obtížných pøípadech mùže soud naøídit pozorování pachatele trestného èinu ve zdravotnickém zaøízení po dobu nejvýše dvou mìsícù, výjimeènì lze toto pozorování prodloužit na tøi mìsíce. Posuzovaný jedinec mùže být takto vyšetøen i ve složitých záležitostech obèanskoprávních. Ústavní pozorování není pøípustné pøi posuzování duševního stavu svìdka. Za provedení znaleckého úkonu náleží znalcùm odmìna a náhrada nákladù dle Vyhlášky è. 432 platné od 1. 1. 2003. „Odmìna za znalecký posudek èiní podle jeho nároènosti a podle míry odborných znalostí, které bylo nutné k jeho podání vynaložit, za jednu hodinu práce 100 až 350 Kè.“ (§ 16) Odmìna mùže být zvýšena až o 20 % v pøípadì obzvláštì obtížného znaleckého posudku; o 10 % mùže být zvýšena v pøípadì vypracování revizního posudku; o 50 % v pøípadì spìšného provedení úkonu. Odmìna mùže být snížena nebo i odepøena v pøípadì opoždìného, nekvalitního nebo zvláštì nekvalitního provedení úkonu. Vzhledem k tomu, že znalci z oboru psychiatrie mají v drtivé vìtšinì nejvyšší možnou odbornou kvalifikaci, není dùvodù úètovat jinou výši odmìny než 350 Kè za jednu hodinu. Znaleèné musí být vyplaceno do jednoho mìsíce od jeho pøiznání. Soudní lékaøi jsou za znalecké posudky spojené s provádìním pitev odmìòováni paušálními èástkami. Za podání vìdomì nepravdivého posudku mùže být znalec potrestán odnìtím svobody až na tøi roky nebo penìžitým trestem, resp. odnìtím svobody na tøi až osm let, zpùsobí-li tímto trestným èinem znaènou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek (§ 175 tr. z.). Znalecký posudek je chápán jako dùkazní prostøedek (§ 89/2 tr. ø.) a jako takový je podrobován kritickému hodnocení; podobnì jako každý jiný dùkaz není pro soud závazný, zpravidla mu je však pøipisována znaèná vážnost. V trestních vìcech znalecký posudek napomáhá pøi rozhodování o pøíèetnosti pachatele, resp. zmenšené pøíèetnosti nebo nepøíèetnosti. Toto jsou termíny právnické, k jejichž užívání znalec není kompetentní. Pøedmìtem znaleckého posuzování jsou schopnosti pachatele rozpoznat spoleèenskou nebezpeènost svého jednání a schopnosti toto jednání ovládat.

16

/


Podle § 12 tr. z. není pro nepøíèetnost trestnì odpovìdný, kdo pro duševní poruchu nemohl v dobì èinu rozpoznat jeho nebezpeènost pro spoleènost nebo ovládat své jednání. Tzv. biologickým kritériem nepøíèetnosti je duševní porucha „zahrnující širokou škálu rùzných odchylek chování a prožívání u postiženého jedince buï od normy interindividuální, nebo od normy intraindividuální. Duševní porucha mùže mít rùznou dobu trvání (nìkolik vteøin èi minut – napø. epileptický záchvat, mìsíce èi léta – schizofrenie)… Pojem duševní poruchy nelze definovat s koneènou platností, neboť jeho obsah se mìní s pokrokem psychiatrické vìdy a s rozvojem léèení.“ Tzv. psychologickým kritériem nepøíèetnosti je nedostatek schopnosti rozumové (tzv. schopnosti rozpoznávací), nebo schopnosti ovládací (urèovací). Samotné konstatování duševní poruchy ještì nezbavuje trestní odpovìdnosti, v pøíslušné kapitole MKN-10 se uvádí kolem 500 duševních poruch, z nichž jen nìkteré mají forenzní dopad. Pojem pøíèetnosti není identický s pojmem duševní zdraví nebo normalita. Zmenšenou pøíèetností se rozumí stav, ve kterém byla v dùsledku duševní poruchy podstatnì snížena schopnost pachatele rozpoznat, že spáchaný trestný èin je nebezpeèný pro spoleènost, nebo schopnost ovládat své jednání. Pøi stanovení druhu trestu a jeho výmìry soud pøihlédne k tomuto stavu, pokud si ho pachatel nepøivodil, a to ani z nedbalosti, vlivem návykové látky (§ 32, odst. 1 tr. z.). Zmenšená pøíèetnost není považována za polehèující okolnost, nevyluèuje trestní odpovìdnost, avšak odùvodòuje zvláštní pøístup k pachateli. Dle odst. 2 „má-li soud za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu takového pachatele bylo možno za souèasného uložení ochranného léèení (§ 72 tr. z.) dosáhnout úèelu trestu i trestem kratšího trvání, sníží trest odnìtí svobody pod dolní hranici trestní sazby… a uloží zároveò ochranné léèení.“ Na znalce je nìkdy vznesen požadavek, aby urèili pokles rozpoznávacích a ovládacích schopností v procentech. Procházka se s tímto problémem vyrovnává konstatováním, že „kvantifikace míry rozpoznávacích a ovládacích schopností pachatelù trestné èinnosti není možná. V psychiatrii neexistuje metoda, která by toto umožòovala. Pokusy soudních znalcù psychiatrù kvantifikovat míru rozpoznávacích a ovládacích schopností vycházejí z jevù, které nejsou psychopatologické povahy. Znalci se v takových pøípadech nesprávnì zabývají nikoli forenznì významnými projevy duševní poruchy nýbrž mírou zavinìní pachatele (subjektivní stránkou trestného èinu). Posuzovat míru zavinìní pachatele znalcùm psychiatrùm nepøísluší.“ Otázce kvantifikace se však nemùžeme zcela vyhnout; pojmy nepodstatnì, lehce snížené nebo podstatnì snížené rozpoznávací a ovládací schopnosti v sobì zmìnu kvantity zahrnují. „Každou kvalitu je možno kvantifikovat tak, jak to umožòují metody, kterými je zkoumána, neboli v soudnì znalecké praxi lze kvantifikovat do takové míry, v níž lze jednu kvantitu klinickými charakteristikami ohranièit od jiných, rovnìž ohranièených kvantit stejné kvality.“ (Kudrnáè) Podle Útraty „posudkový závìr není exaktním výpoètem nìjaké rovnice, jejímiž èleny jsou urèité skuteènosti, ale volnou úvahou odborníka, kterou dané skuteènosti pomìøil.“ (cit. dle Klára) Z lékaøského hlediska lze jako na polehèující okolnost (§ 33 tr. z.) poukázat nejspíše, pokud došlo ke spáchání trestného èinu v silném rozrušení, pod vlivem závislosti na jiné osobì nebo podøízenosti, hrozby nebo nátlaku èi pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných pomìrù, které si pachatel nezpùsobil sám. K ochranným opatøením patøí ochranné léèení, ochranná výchova a zabrání vìci.

Úvod

/

17

Ochranné léèení (§ 72 tr. z.) se ukládá osobám, které spáchaly trestný èin nebezpeèný pro spoleènost, avšak pro nepøíèetnost není možné je stíhat, pøi èemž duševní porucha, která podmínila nepøíèetnost, nebyla jen pøechodná. Pokud se pachatel nejeví jako spoleènosti nebezpeèný, nelze ochranné léèení uložit. Pachateli, který spáchal trestný èin ve stavu zmenšené pøíèetnosti (§ 32 tr. z.), se ochranné léèení ukládá obligatornì v pøípadì, že ochranné léèení zajistí nápravu pachatele lépe než trest (§ 25 tr. z.) nebo doplòuje trest zkrácený. Fakultativnì lze uložit ochranné léèení pachateli, pokud spáchal trestný èin pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; to nemusí mít nutnì charakter závislosti. Zpùsob ochranného léèení je stanoven Trestním øádem; jde buï o léèení ústavní, nebo ambulantní, jehož výkonem povìøuje pøedseda senátu pøíslušné psychiatrické zaøízení, které soudu v místì pùsobení tohoto zaøízení oznámí datum zahájení léèby. Ochranné léèení má trvat tak dlouho, dokud to vyžaduje jeho úèel. Pokud je úèel ochranného léèení splnìn, psychiatrické zaøízení o této skuteènosti opìt informuje soud, který léèení ukonèí nebo je v pøípadì léèení ústavního mùže pøemìnit na ambulantní. Opakovanì lze ochranné léèení uložit, když pøedchozí mìlo dlouhodobý pøíznivý efekt. U posuzovaného jedince s diagnostikovanou závislostí na psychoaktivní látce pøi navrhování ochranné léèby pøihlížíme i k motivaci k léèbì; pokud mu chybí a struktura jeho osobnosti je nepøíznivá, léèbu nedoporuèujeme, neboť její výsledek bude vysoce pravdìpodobnì nulový. Soud ji neuloží, „je-li vzhledem k osobì pachatele zøejmé, že úèelu léèby nelze dosáhnout“ (§ 72/2b tr. z.). Ze stejného dùvodu mùže soud na návrh psychiatrického zaøízení ochrannou léèbu (pouze protialkoholní a protitoxikomanickou) pøedèasnì ukonèit. Pokud se pacient dopustí závažného jednání, kterým maøí úèel ochranného léèení, mùže být z podnìtù zdravotnického zaøízení stíhán pro trestný èin maøení výkonu úøedního rozhodnutí dle § 171 trestního øádu. Podle druhu mùže být ochranné léèení psychiatrické, sexuologické, protialkoholní a protitoxikomanické nebo kombinované. Výkon ochranného léèení ve zdravotnických zaøízeních je upraven metodickými opatøeními ministerstva zdravotnictví è. 29/1972 Vìst. MZ ÈSR, è. 39/1974 Vìst. MZ ÈSR, metodickým listem è. 1/1985 hlavního odborníka pro obor psychiatrie MZ ÈSR (Ès. psychiatrie 1986, 82, str. 58–63). Ochrannou výchovu uvádìjí ustanovení § 84–86 tr. z., jež ji upravují u osob mladistvých (§ 84) a osob mladších 15 let (§ 86). Ochranná výchova trvá, dokud to vyžaduje její úèel, nejdéle do dovršení 18 let. V zájmu chovance ji lze prodloužit do 19 let. „Ochranná výchova se vykonává ve zvláštních výchovných zaøízeních; vyžaduje-li to však zdravotní stav chovance, vykonává se v léèebném ústavu.“ (§ 85/1 tr. z.) Ve vìcech obèanskoprávních hraje dùležitou roli pojem zpùsobilosti k právním úkonùm (v rámci chystaných legislativních zmìn se oèekává návrat k pùvodnímu termínu svéprávnost). Dle § 34 obèanského zákoníku „právní úkon je projev vùle smìøující zejména ke vzniku, zmìnì nebo zániku tìchto práv nebo povinností, které právní pøedpisy s takovým úkonem spojují“. Projev vùle mùže být uèinìn jednáním nebo opomenutím; mùže se stát výslovnì nebo jiným zpùsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtìl úèastník projevit (§ 35 o. z.). Zpùsobilostí k právním úkonùm se myslí schopnost nabývat práv a brát na sebe povinnosti; v plném rozsahu se jí dosahuje dovršením vìku 18 let (§ 8 o. z.).Výjimeènì mùže nabýt zletilosti i osoba

18

/


starší 16 let za pøedpokladu, že uzavøe manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani rozvodem manželství. Nezletilí mají zpùsobilost jen k takovým právním úkonùm, které jsou svou povahou pøimìøené rozumové a volní vyspìlosti odpovídající jejich vìku (§ 9 o. z.). Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen pøechodná, není vùbec schopna èinit právní úkony, soud ji zpùsobilosti k právním úkonùm zbaví (§ 10, odst. 1). Je-li fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen pøechodná, nebo pro nadmìrné požívání alkoholických nápojù nebo omamných prostøedkù èi jedù schopna èinit jen nìkteré právní úkony, soud její zpùsobilost k právním úkonùm omezí a rozsah omezení v rozhodnutí urèí (odst. 2). Dle odst. 3 soud zbavení nebo omezení zpùsobilosti zmìní nebo zruší, zmìní-li se nebo odpadnou-li dùvody, které k nim vedly. Pokud uèiní právní úkon osoba ve stavu duševní poruchy i pøechodného rázu, která ji èiní k tomuto právnímu úkonu neschopnou, bude tento urèitý právní úkon neplatný. Rozsah omezení zpùsobilosti k právním úkonùm se specifikuje buï negativním výètem úkonù, které posuzovaný nemùže provádìt, nebo pozitivním výètem úkonù, k nimž je posuzovaný jedinec zpùsobilý. Výèet negativní a pozitivní lze kombinovat. Omezení zpùsobilosti vìtšinou postihuje oblast majetkoprávní; znalec zpravidla navrhuje výši finanèní èástky, s níž mùže posuzovaný samostatnì nakládat – èastá je formulace: „posuzovaný mùže nakládat s finanèní èástkou, která nepøesahuje výši jeho mìsíèního dùchodu“, resp. „…s majetkem, jehož hodnota nepøesahuje cenu…“. Omezení zpùsobilosti k právním úkonùm zasahuje i do oblasti pracovnìprávních vztahù, jež upravuje zákoník práce, § 11 (uzavøení a rozvázání pracovního pomìru, hmotná zodpovìdnost, náhrada škody aj.). Podnìt k zahájení øízení o úpravu zpùsobilosti k právním úkonùm mùže vedle státního orgánu podat i zdravotnické zaøízení, pøípadnì další navrhovatel (napø. pøíbuzný), který má zpravidla soudem uloženou povinnost svùj podnìt doložit lékaøským vysvìdèením o duševním stavu vyšetøovaného (§ 186 obè. soudního øádu – o. s. ø.). Návrh na vrácení zpùsobilosti k právním úkonùm mùže podat i ten, kdo byl zbaven zpùsobilosti k právním úkonùm. V pøípadì zamítnutí návrhu mùže být dotyèné osobì právo na podání dalšího návrhu odepøeno, nejdéle však na dobu tøí let. V okamžiku zahájení øízení o úpravu zpùsobilosti k právním úkonùm se na ochranu práv vyšetøovaného ustanovuje opatrovník, který nebývá totožný s opatrovníkem ustanoveným jako zákonný zástupce na základì koneèného rozhodnutí soudu. Duševní stav vyšetøovaného lze ve výjimeèných pøípadech posoudit i na základì hospitalizace, jejíž délka nesmí pøesáhnout tøi mìsíce. Znalec musí být soudem osobnì vyslechnut, zatím co od výslechu posuzovaného soud mùže upustit, pokud by hrozilo zhoršení jeho zdravotního stavu (§ 187 o. s. ø.). Obdobnì lze upustit od doruèení rozhodnutí soudu (§ 189/odst. 1 o. s. ø.). Došlo-li k zahájení øízení o úpravu zpùsobilosti k právním úkonùm u osoby nadmìrnì požívající alkohol èi jiné psychoaktivní látky a lze-li oèekávat zlepšení zdravotního stavu posuzovaného, soud mùže øízení na urèitou dobu pøerušit s pøípadným rozhodnutím o léèení (§ 188 o. s. ø.). Ve znalecké èinnosti se pomìrnì èasto setkáváme s posuzováním platnosti závìti, kupní a darovací smlouvy, nìkdy též vydìdìní. Jde o právní úkony, jejichž platnost bývá napadána stranou, která se cítí být poškozena. V pøípadì závìti jde o neobyèejnì obtížné posuzování duševního stavu zùstavitele, kterého již nelze vyšetøit. Dùležitým zdrojem informací o stavu zùstavitele jsou záznamy ve zdravotní dokumentaci,

Úvod

/

19

i když, bohužel, se jen málokdy pøímo týkají jeho psychického rozpoložení. Dùležité jsou samozøejmì svìdecké výpovìdi, ty se však zase èasto diametrálnì rozcházejí v dùsledku postoje té které strany k závìti. Na nìkteré konkrétní obtíže v této oblasti posuzování poukazuji v nìkolika kazuistikách v oddíle o organicky podmínìných psychických poruchách. Osoby zbavené zpùsobilosti k právním úkonùm nebo v ní omezené nemají volební právo, práva rodièovská, nemohou být osvojiteli, nemohou vlastnit zbrojní a øidièský prùkaz ani lovecký lístek. Pouze pro osoby zbavené zpùsobilosti platí, že je lze bez jejich souhlasu, avšak se souhlasem opatrovníka umístit v ústavu sociální péèe nebo v lùžkovém zdravotnickém zaøízení (§ 186/3 o. s. ø.). Souhlas opatrovníka je nutný i pro pøípad sterilizace mentálnì postižené ženy, pokud ovšem i ona dává ke sterilizaci souhlas (Metodický pokyn è. 5/1994 Vìst. MZ, odst. 14). Osoba omezená ve zpùsobilosti k právním úkonùm mùže uzavøít manželství, je-li její zdravotní stav sluèitelný se spoleèenským úèelem manželství (zák. è. 234/1992 Sb., § 14). Hospitalizace bez souhlasu duševnì nemocného je upravena Listinou základních práv a svobod (zák. ÈNR è. 86/1992 Sb.) a zák. è. 240/1993 Sb. „Bez souhlasu nemocného je možné provádìt vyšetøovací a léèebné výkony, a je-li to podle povahy onemocnìní tøeba, pøevzít nemocného i do ústavní péèe: a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním pøedpisem, u nichž lze uložit povinné léèení, b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchranì života a zdraví.“ Bezprostøední zákrok vedoucí k nedobrovolné hospitalizaci v psychiatrickém ústavu realizuje zdravotnická záchranná služba. Dle vyhlášky è. 434/1992 Sb. o zdravotnické záchranné službì (§ 1/2e) zajišťuje tato služba dopravu do ústavu u osob (pacientù), které jsou v takovém duševním stavu, jenž vyvolává zmìny v jejich chování ohrožující je samotné nebo jejich okolí. Výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby neposkytne ošetøení pacientovi v pøípadech, kdy by projevy jeho duševní poruchy vážnì ohrožovaly zdraví nebo životy èlenù skupiny. V takových pøípadech požádá zdravotnická záchranná služba o pomoc policii nebo v nìkterých pøípadech hasièe. O pøijetí nemocného bez souhlasu musí zdravotnické zaøízení informovat soud v místì svého pùsobení do 24 hodin. Soud musí do 7 dnù od okamžiku pøijetí rozhodnout o pøípustnosti takového pøevzetí obèana (§ 191 o. s. ø.). K rozhodnutí dochází soud na základì vyslechnutí dané osoby a ošetøujícího lékaøe a pøípadného zvážení dalších okolností. Pokud hospitalizace bez souhlasu pøesahuje tøi mìsíce, soud urèí znalce – psychiatra, který nepracuje v daném ústavu, aby vypracoval posudek se zamìøením na pøípustnost dalšího zadržení. Úèinnost rozsudku o pøípustnosti zadržení zaniká do jednoho roku od jeho vyhlášení, poté je nutné vypracovat znalecký posudek nový. Pokud došlo k hospitalizaci se souhlasem nemocného, jehož duševní stav se tak zhoršil, že se stal nebezpeèným sobì nebo okolí, je tøeba dobrovolný pobyt zmìnit na pobyt bez souhlasu, o kteréžto skuteènosti je rovnìž nutné informovat do 24 hodin pøíslušný soud.

20

/


V oblasti rodinného práva se znalci zabývají pøedevším otázkami vyvstávajícími ve sporech o svìøení dítìte do výchovy jednoho z rodièù; jde o posouzení duševního stavu nìkterého z rodièù a jeho výchovných pøedpokladù, o vhodnosti, rozsahu a zpùsobu styku s dítìtem. Dotazy na duševní stav dítìte a posouzení citových vazeb a vztahù v rodinì zodpovídá vedle pedopsychiatra též znalec z oboru dìtské psychologie. Problematiku pracovnìprávní øeší zákoník práce (zák. è. 262/2006 Sb.). Znalec psychiatr mùže posuzovat zpùsobilost k právním úkonùm ve vztahu k uzavírání a rozvazování pracovní smlouvy a ve vztahu k hmotné zodpovìdnosti. Do pracovnìprávní oblasti spadají i otázky odškodòování úrazù a nemocí z povolání. Od 1. 1. 2002 platí vyhláška è. 440/2001 Sb. o odškodnìní bolesti a ztížení spoleèenského uplatnìní, která nahradila pøedchozí vyhlášku è. 32/1965 Sb. a která uvádí poèet bodù, kterými je bolest nebo ztížení spoleèenského uplatnìní ohodnoceno; hodnota bodu je stanovena ve výši 120 Kè. Pokud došlo k úrazu pøed 1. 1. 2002, hodnotí se ztížení spoleèenského uplatnìní podle vyhlášky è. 32/1965 Sb. Vyhláška se vztahuje nejen na následky pracovních úrazù, nýbrž na veškeré úrazové dìje, z nichž vyplývá nárok poškozeného na odškodnìní. Odškodnìní za bolest „se urèuje… za bolest zpùsobenou škodou na zdraví, jejím léèením nebo odstraòováním jejích následkù; za bolest se pøitom považuje každé tìlesné a duševní strádání zpùsobené škodou na zdraví osobì, která tuto škodu utrpìla…“ (§ 2 vyhl. è. 440/2001 Sb.) I když závažnìjší psychopatologické obrazy nejsou mezi jednotlivými položkami uvedeny, „použije se bodové ohodnocení za škodu na zdraví, s nímž lze posuzovanou škodu po stránce bolesti nejspíše srovnávat“. Tak bychom mohli ohodnotit napø. reakce na závažný stres (F43) nebo akutní a pøechodnou psychotickou poruchu navazující na stres (F23), jež se nejspíše mohou srovnat s otøesem mozku (lehká komoce – pol. S060 – 20 bodù, tìžká komoce – pol. S060 – 60 bodù). Odškodnìní za ztížení spoleèenského uplatnìní se urèuje „za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelnì nepøíznivý vliv na uplatnìní poškozeného v životì a ve spoleènosti, zejména na uspokojování jeho životních a spoleèenských potøeb, vèetnì výkonu dosavadního povolání nebo pøípravy na povolání, dalšího vzdìlávání a možnosti uplatnit se v životì rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na vìk poškozeného v dobì vzniku škody na zdraví…“ (§ 3 vyhl.) „Pokud spoleèenské uplatnìní poškozeného bylo již ztíženo pøedchozími zmìnami zdravotního stavu nesouvisejícími s posuzovanou škodou na zdraví, hodnotí se pouze následky, které vznikly z této škody na zdraví, popøípadì vedly k podstatnému zhoršení pøedchozích zmìn zdravotního stavu.“ (§ 5 vyhl.) Dle § 6 vyhlášky je možno zvýšit bodové hodnocení o 50 % v pøípadì, že škoda na zdraví vyžadovala nároèný zpùsob léèení nebo vedla ke zvláštì tìžkým následkùm, kterými se rozumí „takové následky, které podstatnì omezují nebo významnì mìní uplatnìní v životì anebo znemožòují další uplatnìní v životì, a to s ohledem na vìk poškozeného i jeho pøedpokládané uplatnìní v životì“. Dùležité je ustanovení bodu 2 § 6, který øíká, že pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek poškození zdraví (zpravidla dle položek 014–016), bodové hodnocení tìchto položek se sèítá. Jedná-li se však o poškození téhož orgánu, nesmí souèet bodového hodnocení pøevýšit bodové hodnocení za jeho anatomickou nebo funkèní ztrátu (v našich znaleckých posudcích se poškozeným orgánem myslí mozek, jehož funkèní ztráta, resp. tìžké poškození je ještì sluèitelné se životem). Takové poškození zdraví lze hod-

Úvod

/

21

notit podle položky 014 maximální èástkou 3 000 bodù. V kompetenci znalce je možno toto hodnocení zvýšit ještì o 50 %, takže dojdeme k nejvyššímu možnému bodovému hodnocení ve výši 4 500 bodù. Tuto èástku nelze pøekroèit, i kdybychom hodnotili ZSU ještì podle dalších položek (zejména 015 a 016). Ve zvlášť výjimeèných pøípadech hodných mimoøádného zøetele mùže soud výši odškodnìní stanovenou podle této vyhlášky pøimìøenì zvýšit (§ 7, odst. 3 vyhl. 440/2001 Sb.). Zmínìné položky jsou definovány takto: položka 014 – vážné mozkové nebo duševní poruchy po tìžkém poranìní hlavy (500–3 000 bodù), n položka 015 – vážné duševní poruchy po jiných tìžkých poranìních kromì poranìní hlavy (900 bodù), n položka 016 – vážné duševní poruchy vzniklé pùsobením otøesných zážitkù nebo jiných nepøíznivých psychologických èinitelù a tísnivých situací (ovìøené pøíslušným psychiatrickým pracovištìm) (500–1 500 bodù). n

Položka 013 hodnotí postkomoèní syndrom v rozmezí 70–200 bodù, i tuto položku kromì neurologa mùže znalec psychiatr nìkdy použít podobnì jako položku 017 (potíže po tìžkých zranìních jiných èástí tìla bez bližšího objektivního nálezu – napø. fantomové bolesti po amputacích – 210 bodù). Vážnou poruchu zdraví definuje § 89 trestního zákona jako tìžkou újmu na zdraví, za kterou se považuje zmrzaèení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní zpùsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození dùležitého orgánu, zohyzdìní, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, muèivé útrapy nebo delší dobu trvající porucha zdraví. Lékaøský posudek o ztížení spoleèenského uplatnìní se vydává zpravidla až po jednom roce poté, co došlo ke škodì na zdraví, posudek o bolestném jakmile je možno považovat zdravotní stav poškozeného za ustálený. Ke znaleckému posouzení se mùže dostat otázka zdravotní zpùsobilosti k øízení motorových vozidel, trolejbusù a tramvají (vyhláška MZ k zákonu è. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích). Pøíslušný posudek vydává posuzující lékaø po zhodnocení zdravotního stavu žadatele a na základì vyhodnocení „prohlášení žadatele ke své zdravotní zpùsobilosti“. Posuzující lékaø si vyžádá potøebná odborná vyšetøení v pøípadì, že u posuzované osoby je nutné vylouèit nemoc, která podstatnì omezuje bezpeènost silnièního provozu, dále v pøípadì, že posuzovaná osoba je v soustavné péèi jiného lékaøe a že se u ní vyskytly záchvatovité projevy. Mezi nejdùležitìjší psychiatrické kontraindikace øízení motorových vozidel patøí organické duševní poruchy projevující se demencí, amnestický syndrom, organicky podmínìné poruchy osobnosti, duševní poruchy vyvolané úèinkem psychoaktivních látek, schizofrenie, schizotypní porucha, akutní a pøechodné psychotické poruchy, schizoafektivní poruchy, bipolární afektivní porucha, mentální retardace, epilepsie a øada chorob spadajících do oblasti interny, endokrinologie, oèního a ušního lékaøství. Následuje výèet poruch pøedstavujících pouze relativní kontraindikaci øízení motorových vozidel; sem spadá napø. epilepsie, u níž trvá bezzáchvatové období nejménì jeden rok. V pøípadì, že u držitele øidièského oprávnìní dojde k takovému zhoršení zdravotního stavu, které vyluèuje další øízení motorových vozidel, musí ošetøující lékaø

22

/


(zpravidla praktický lékaø) tohoto jedince v daném smìru dùkladnì informovat (a vše pochopitelnì peèlivì dokumentovat vèetnì podpisu daného jedince, že byl s pøíslušnou situací øádnì seznámen). Døívìjší praxe, podle níž praktický lékaø bez souhlasu pacienta o této skuteènosti informoval dopravní inspektorát nebo dopravní oddìlení správního orgánu, je dle stanoviska Èeské lékaøské komory v rozporu se zákonem o povinné mlèenlivosti zdravotnického pracovníka (§ 55, odst. 2d zák. è. 20/1966 Sb.). Lékaø by se vystavil nebezpeèí trestního postihu pro trestný èin neoprávnìného nakládání s osobními údaji a porušení ochrany osobních údajù dle § 178 trestního zákona a zákona è. 101/2000 Sb. Zdravotní zpùsobilost k vydání nebo platnosti zbrojního prùkazu je øešena zákonem o støelných zbraních è. 288/1995 Sb. a vyhláškou è. 493/2002 Sb. Kontraindikacemi jsou schizofrenie, schizotypní porucha, porucha s bludy, organické duševní poruchy a poruchy vyvolané užíváním psychoaktivních látek. Dále se uvádí výèet duševních poruch, které musí být posouzeny odborným lékaøem – patøí mezi nì napø. nezvládaná agresivita, poruchy intelektu a poruchy sociálního pøizpùsobení.

1.3 PSYCHIATRICKÝ ZNALECKÝ POSUDEK Psychiatrický znalecký posudek se skládá z úvodu, výpisu ze spisu, vlastního vyšetøení a závìru s odpovìïmi na otázky zadavatele posudku. Úvod posudku zahrnuje adresu zadavatele, jemuž je posudek urèen, vèetnì spisové znaèky a data vyžádání. Dále se uvádí druh znaleckého posudku („z oboru zdravotnictví, odvìtví psychiatrie“), jméno znalce, který ho zpracovává, a základní údaje o posuzované osobì. Výpis ze spisu slouží k zachycení všech skuteèností, které znalec považuje pro podání posudku za dùležité. Vedle údajù o obvinìní sem patøí napø. výpovìdi svìdkù týkající se chování a vzhledu posuzovaného v dobì spáchání trestného èinu, dùležité jsou zprávy o povìsti z místì bydlištì a hodnocení zamìstnavatelem. Není vhodné neúmìrnì rozšiøovat rozsah výpisu o irrelevantní údaje. Znalec se vždy zdržuje hodnocení významu a závažnosti dùkazního materiálu. Velkou pozornost je nutno vìnovat výpisu z pøedchozích znaleckých posudkù – zde bývá nezbytné nìkteré èásti doslova citovat. Pokud znalec potøebuje nìkterou skuteènost objasnit, požádá zadavatele o doplnìní; sám k takovému kroku není oprávnìn. Bez znalosti spisové dokumentace nelze posuzovaného hodnotnì vyšetøit. Do kapitoly výpisu ze spisu se zpravidla zaøazuje i výpis ze zdravotnické dokumentace. Dle zák. è. 260/2001 „do zdravotnické dokumentace mohou nahlížet, a to v rozsahu nezbytnì nutném pro splnìní konkrétního úkolu v rozsahu své kompetence (§ 67b, 10d) soudní znalci v oboru zdravotnictví (10g – èlenové znaleckých komisí) v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku zadaného orgány èinnými v trestním øízení nebo soudy“. Nevyžaduje se tudíž již døíve nezbytný písemný souhlas posuzovaného jedince k zapùjèení zdravotní dokumentace. Vlastní vyšetøení odpovídá peèlivému klinickému psychiatrickému vyšetøení, které se skládá z údajù rodinné a osobní anamnézy. Hlavní váha vyšetøení pochopitelnì spoèívá na zjištìní relevantních okolností trestného èinu. Nìkteøí posuzovaní je popí-

doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc., a kolektiv SOUDNÍ PSYCHIATRIE A PSYCHOLOGIE 3., rozšíøené a aktualizované vydání

Recommend Documents