doc. Ing. Eduard Pokorný, Ph.D

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin

Název bakalářské práce Pedologická charakteristika objektů archeologického výzkumu v Mikulčicích - fyzikální parametry

Vedoucí práce: doc. Ing. Eduard Pokorný, Ph.D. Brno 2007

Vypracoval: Jan Hladký

2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Pedologická charakteristika objektů archeologického výzkumu v Mikulčicích - fyzikální parametry vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne………………………………………. podpis …………..……………………….

3

Poděkování: Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Děkuji doc. Ing. Eduardu Pokornému, Ph.D. za odborné vedení pomoc a cenné připomínky, které mi poskytl při vypracování bakalářské práce.

4 Annonation In the submitted seminar paper, samples of soil were for laboratory analys from three localities of the archeological monument in Mikulčice – Valy with the aim to try to discover the degree of anthropogenic affection. At locality no. 1, no distinctive anomaly was identifed within the observed characteristics, apart from the density development that increases in chord lenght. This phenomenon is probably not caused by direct anthropogenic affection but rather by the increase of iron percentage in the soil profile. At locality no. 2, the samples were taken only from the depth of 10 cm an , therefore, it is not possible to draw any conclusions concerning locality no. 2. At locality no. 3, distinctive anomalies in development were identified within all the observed characteristics. The firs anomaly is observable in the depth of 30 – 43 cm, where an increase in substitution of the soil prticles sized 2 – 0,5 mm occurs. At this depth it concerns the sands transported ito the place of accumulative action of the Morava river. Another distinctive shift occurs at the depth of 52 – 60 cm. A distincitve change in the development of phosphorus occurs. The percentage of phosphorus dramatically increases. Based on this. We can assume that the anthropogenic-affected horizon occurs in this depth. It is the horizon that in the time of Great Moravia formed the surface. The increase of density at the depth of approx. 60 – 74 cm corresponds to the decrease of humus an pH. Based on this information we can assume that the gleization, and thus the increase in iron percentage, occur in the soil. In this depth the alluvial soil changes into a pseudo-glei. Since the times of great Moravia many distinctive changes of the whole alluvium have occurred. The vast forest clearance in the 12th – 13th century led to floods that became more and more frequend. The alluvium at the end became uninhabitable and the hbitation inside of it had to be abandoned. In the course of time the alignment and sediment settling of the strong layer of the flood-loam occurred. Klíčová slova: Velká Morava, Mikulčice, pedologie, nivní půdy, oglejení, pseudoglej, tvrdý luh, zrnitost, objemová hmotnost, měrná hmotnost, mximální kapilární kapcita

5

Obsah 1. 2.

Úvod .....................................................................................................................8 Literární přehled ....................................................................................................9 2.1. Historie Velké Moravy...................................................................................9 2.2. Hradiště Mikulčice.......................................................................................11 2.3. Metodějův hrob............................................................................................15 2.4. Pedologie .....................................................................................................17 2.5. Paleopedologie.............................................................................................18 3. Materiál a metody................................................................................................20 3.1. Poloha obce .................................................................................................20 3.2. Historickoklimatologická charakteristika .....................................................20 3.3. Charakteristika bioregionu. ..........................................................................21 3.4. Přírodní prostředí velkomoravských Mikulčic ..............................................22 4. Cíl práce ..............................................................................................................28 5. Laboratorní metody .............................................................................................28 5.1. Odběr vzorků ...............................................................................................29 5.2. Stanovení měrné hmotnosti (zdánlivé hustoty tuhé fáze vzorku)...................30 5.3. Zrnitostní rozbor ..........................................................................................31 5.4. Rozbor neporušeného vzorku. ......................................................................33 6. Výsledky .............................................................................................................39 6.1. Lokalita č. 1 – Velké Mikulčice T 2005-I.....................................................39 6.2. Lokalita č. 2 Mikulčice T2005-II..................................................................44 6.3. Lokalita č. 3 Mikulčice B-2005 ....................................................................46 7. Závěr ...................................................................................................................52 8. Seznam literatury.................................................................................................53 9. přílohy.................................................................................................................55

6 Seznam grafů Graf 1 - Obsah částic < 0,01 mm a částic 2 – 0,5 mm na lokalitě 1……………39 Graf 2 - MKK a zrnitostní složení pro lokalitu 1……………………………… 40 Graf 3 - Provzdušenost na lokalitě 1……………………………………………41 Graf 4 - Měrná hmotnost na lokalitě 1………………………………………… 41 Graf 5 - Objemová hmotnost na lokalitě 1.. .………………………………….. 42 Graf 6 - Pórovitost na lokalitě 1………………………………………………..42 Graf 7 - Obsah částic < 0,01 a 2 – 0,5 mm na lokalitě 3………………………..46 Graf 8 - MKK a obsah části 2 – 0,5 mm na lokalitě 3…………………..……...48 Graf 9 - Objemová hmotnost redukovaná na lokalitě 3………………………...49 Graf 10 - Pórovitost na lokalitě 3……………………………………………….49 Graf 11 - Provzdušenost na lokalitě 3………………………………………… 49 Graf 12 - Měrná hmotnost na lokalitě 3………………………………………...50 Graf 13 - Vybrané fyzikální charakteristiky na lokalitě 3………………………50 Seznam tabulek Tabulka 1 – Zrnitostní klasifikace dle Nováka………………………………….31 Tabulka 2 – Výsledky zrnitostního rozboru pro lokalitu 1……………………...38 Tabulka 3 – Zrnitostní klasifikace dle Nováka pro lokalitu 1…………………..38 Tabulka 4 – Zrnitostní klasifikace dle NRSCS USDA pro lokalitu 1…………..38 Tabulka 5 – Výsledky zrnitostního rozboru pro lokalitu 2……………………...43 Tabulka 6 – Zrnitostní klasifikace dle Nováka pro lokalitu 2…………………..43 Tabulka 7 – Zrnitostní klasifikace dle NRSCS USDA pro lokalitu 2…………..43 Tabulka 8 – Výsledky zrnitostního rozboru pro lokalitu 3……………………...45 Tabulka 9 – Zrnitostní klasifikace dle Nováka pro lokalitu 2…………………..45 Tabulka 10 – Zrnitostní klasifikace dle NRSCS USDA pro lokalitu 3…………46 Tabulka 11 – Výsledky rozboru neporušeného vzorku pro lokalitu 1………….51 Tabulka 12 – Měrná hmotnost pro lokalitu 1…………………………………...51 Tabulka 13 – Výsledky rozboru neporušeného vzorku pro lokalitu 2………….52 Tabulka 14 – Měrná hmotnost pro lokalitu 3…………………………………...52 Tabulka 15 – Výsledky rozboru neporušeného vzorku pro lokalitu 3………….53 Tabulka 16 – Zrnitost – výsledky měření………………………………………54 Tabulka 17 – Měrná hmotnost – zadání………………………………………...55 Seznam obrázků Obrázek 1 – Rekonstrukce mostu………………………………………………12 Obrázek 2 – Mapa………………………………………………………………19 Obrázek 3 – Rekonstrukce palisády…………………………………………….21 Obrázek 4 – Výplň koryta………………………………………………………24 Obrázek 5 – Ideální stav jihomoravské nivy……………………………………26 Obrázek 6 – Gay-Lusaacuv pyknometr…………………………………………29 Obrázek 7 – Pipetovací přístroj…………………………………………………30 Obrázek 8 – Trojúhelníkový diagram…………………………………………...32 Obrázek 9 – Náčrt situace na lokalitě 1…………………………………………38 Obrázek 10 – Půdní profil na lokalitě 1…………………………………………38 Obrázek 11 – Trojúhelníkový diagram pro lokalitu 1…………………………..40 Obrázek 12 – Náčrt situace na lokalitě 2………………………………………..43 Obrázek 13 – Půdní profil na lokalitě 2…………………………………………43 Obrázek 14 – Trojúhelníkový diagram pro lokalitu 2…………………………..44 Obrázek 15 – Náčrt situace na lokalitě 3………………………………………..45

7 Obrázek 16 – Půdní profil na lokalitě 3…………………………………………45 Obrázek 17 – Trojúhelníkový diagram pro lokalitu 3…………………………..47 Obrázek 18 – Detail sondy na lokalitě 3………………………………………...48 Obrázek 21 – Archeologická sonda……………………………………………..60 Obrázek 22 – Archeologická sonda……………………………………………..60 Obrázek 23 – Archeologická sonda……………………………………………..60

8

1. ÚVOD Moravské Mikulčice jsou zemědělskou obcí v jihomoravském podluží. Budeme-li mluvit o tomto kraji patrně nám jako první přijdou namysl lidové zvyky, kroje a lidové písně. V případě archeologů a historiků tomu bude však jinak. Nedaleko samotné obce leží jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v naší zemi a střední Evropě. Několik málo minut cesty od obce směrem k hranicím se Slovenskou republikou se nacházeí světově proslulá národní kulturní památka usilující o zápis na seznam UNESCO, Mikulčice - Valy. V 9. století zde stával hrad s hradištěm městského typu, kde pravděpodobně moravská knížata Mojmír, Rostislav a Svatopluk

vládli Velké Moravě. A i když

historie Velké Moravy netrvala příliš dlouho zanechala nesmazatelnou stopu nejen v našich, ale i v evropských dějinách. Vždyť Velká Morava především díky věrozvěstům Metodějovi a Konstantinovi postavila základy naší vzdělanosti a kulturních tradic. Velká Morava zanikla pod tíhou svých vlastních vnitropolitických problémů v roce 906. Postupně upadala i sláva mikulčického hradiště, které bylo nakonec úplně opuštěno a postupně překryto povodňovými hlínami. V roce 1954 zde začal systematický archeologický výzkum, který s malými přestávkami trvá až do dnes. Za tu dobu se v Mikulčicích vystřídalo velké množství archeologů a historiků, ale i odborníků z jiných oborů, kteří se snažily pomocí nejmodernějších metod přispět k odhalení pravdy o hradišti Mikulčice i o celé Velké Moravě. Pro archeology nezanedbatelné informace jistě přináší i výzkum pedologický. Autor této práce se svými zatím nevelkými znalostmi pokusí přispět archeologům k rozšíření znalostí o hradišti Mikulčice.

9

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Historie Velké Moravy Císař Ludvík… se tedy po skončení podzimního lovu vydal přes Rýn, aby přezimoval v místě, které se nazývá Frankfurt. A tam shromáždil obecný sněm a postaral se, aby s velmoži, které k tomu rozkázal povolat, důstojně projednal vše nutné, co se týká prospěchu všech východních částí svého království. Na tom sněmu vyslechl vyslance všech východních Slovanů, to jest Obodritů, Srbů, Veletů, Čechů, Moravanů, Praedenecentů a v Panonii sídlících Avarů, kteří byli k němu posláni s dary… Letopisy království Franků k roku 822. V relaci se poprvé objevuje ve střední Evropě jméno Moravanů (Marvani). Podle tzv. Bavorského geografa měli 11 měst – žup (Lubomír E. Havlík, 1992). I když z výše uvedeného textu vyplívá, že všechna uvedená etnika patří do císařova impéria, je třeba v jejich poměru k císaři rozlišovat. To platí hlavně o Moravanech, kteří byli vně impéria (Lubomír E. Havlík,1992). K roku 830 se první historicky doložený panovník Staré Moravy Mojmír I. zmocnil Nitry a připojil ji k Pomoraví. Začíná se tak psát historie Velké Moravy, prvního státního útvaru západních Slovanů, která sehrála významnou roli v dějinách střední Evropy. Velká Morava získávala stále větší politickou, vojenskou i hospodářskou moc. Tento mocenský růst přiváděl Velkou Moravu za Mojmírova nástupce Rostislava ke stále častějším střetům s Východofranskou říší. Rostislav si uvědomoval, že k posílení své moci a k úplné nezávislosti na Východofranské říši potřebuje vybudovat vlastní církevní organizaci. Na jeho žádost vyslal tedy byzantský císař Michael III. Roku 863 na Moravu misii v čele s Konstantinem ( Cyrilem) a Metodějem.

10

Ve čtrnáctý den měsíce února: Život i činy otce našeho Konstantina Filozofa, který je mezi svatými, prvního vychovatele a učitele slovanského národa. Požehnej, otče!… Když se Konstantin Filozof radoval v Bohu, nově se objevila jiná záležitost a úkol ne menší než ty první. Neboť Rostislav, kníže – (král) moravský, Bohem podnícen držel radu se svými knížaty a s Moravany a vypravil poselství k císaři Michalovi, v němž pravil: “Ačkoliv se naši lidé odřekli pohanství a řídí se křesťanským zákonem nemáme takového učitele, který by nám vyložil pravou křesťanskou víru v našem jazyce, aby i jiné země, když to uzří, nás napodobily. Tož pošli nám, vladaři, takového biskupa a učitele. Vždyť od vás vždy do všech zemí vychází dobrý zákon“. Život Konstantina filozofa, kap. XIV. Tato misie v čele s Konstantine a Metodějem vytvořila nové slovanské písmo (hlaholici) a všem srozumitelnou staroslověnštinu povýšila na jazyk spisovný i liturgický.To vedlo k církevní nezávislosti Velké Moravy na Franské říši a posílení politického vlivu Velké Moravy v tehdejší Evropě. Největšího rozkvětu dosáhla Velké Morava za vlády knížete Svatopluka. …Svatopluk, král Moravy… podrobil si nejen Čechy, ale i jiné země až k řece Odře a odtamtud směrem do Uher až k řece Hronu Kosmas, Kronika Čechů, I. kap, 14. O významnosti Velké Moravy ve středoevropských dějinách za vlády Svatopluka svědčí i Privilegium papeže Jana VIII. Svatoplukovi, Řím, červen 880. Svatopluk byl tímto listem na vlastní žádost přijat s celou zemí a veškerým lidem pod patronaci Říma a papežů, tehdy nejvyšší instance, nadřazené i oběma císařstvím. V listu byl zdůrazněn teokratický původ Svatoplukovy vlády a samostatné postavení jeho a jeho země v rámci římského univerza. List obsahoval i pasáž o pominutí jiných světských vládců, kde se zamítají veškeré nároky z franské nebo jiné strany.. Papež Svatopluka také označil za jediného syna (unicus filius). Byl to titul, který ze všech slovanských panovníků získal pouze Svatopluk a který byl používán jen pro označení čekatelů císařské hodnosti nebo byl vyhrazen císařům. Za rozporů ve franské říši, kde

11 v té době nebylo právě císaře, představovala Svatoplukova Velká Morava po papežství nejsilnější státní útvar západního římského univerza a protiváhu v jeho záměrech a politice vůči franskému panství v Evropě. (Lubomír E. Havlík, 1992) Dalším důkazem vlivu Velké Moravy je, že moravskému arcibiskupství byla zřejmě v krátké době podřízena další tři nově zřízená biskupství včetně nitranského. Pozdější prameny hovoří dokonce o sedmi biskupstvích včetně Panonie a Moesie (Lubomír E. Havlík, 1992). Brzo však došlo k vyhrocení sporu mezi východní a západní křesťanskou církví a po smrti arcibiskupa Metoděje byli jeho žáci vyhnáni. Velká Morava vyčerpána spory uvnitř říše a spory se sousední Franskou říší podlehla roku 906 kočovným Maďarům.

2.2. Hradiště Mikulčice První zmínka o mikulčickém hradišti pochází z roku 1837 od předního moravského topografa Řehoře Wolného. Roku 1863 J. V. Šembery do své mapy zakresluje jihovýchodně od obce Mikulčice značku zříceniny. Podrobněji se mikulčickému hradišti začal věnovat až archeolog dr. I. L. Červinka, který ovšem toto hradiště na základě nálezů keramiky datuje do mladší hradištní doby. Tento závěr si dr. Červinka udělal na základě nálezů z nejhornější vrstvy. Netušil ovšem, že jsou zde vrstvy ještě starší (Poulík, 1974). Se soustavným archeologickým průzkumem „Valů“ u Mikulčic se tedy začalo až 16. srpna 1954. Tehdy se v brambořišti objevila stavební suť na ploše asi 20 x 20 m s úlomky malty, omítek a drobného kamení. Zbytky malty a omítky svým složením silně připomínaly zbytky z jiných velkomoravských nalezišť. Během několika desítek let výzkumů byly získány při plošných odkryvech pozoruhodné poznatky. Především se zjistilo, že u Mikulčic existovalo již v 7. a 8. století sídliště neagrárního charakteru o výměře asi 50 ha. V jeho středu byl zbudován na ploše asi 6 ha hrad (akropole). Pro nálezový horizont 7. až 8. století jsou charakteristické bronzové nebo železné ostruhy s háčky, které svědčí o tom, že zde patrně pobýval i se svou vojenskou družinou některý z moravských kmenových knížat (Poulík, 1965). Na výše zmíněném sídlišti výrobního a vojenského charakteru byl na přelomu 8. a 9. století zbudován nový hrad na ploše přibližně 7,2 ha. Hrad byl mohutně opevněn hradbou, mající vnější kamennou zeď, spojenou dovnitř hradu s dřevěnými komorami. Na vnější straně

hradby byl hluboký příkop. Kolem knížecího hradu bylo

12 archeologickým výzkumem zjištěno tzv. podhradí, o výměře asi 100 ha. Uvnitř akropole byly odkryty zbytky pěti církevních staveb. Mezi nejvýznamnější nálezy patří zbytky obdélníkového objektu (23 m dlouhý a 9 m široký), který pravděpodobně sloužil jako knížecí palác a zbytky trojlodní baziliky (35 m dlouhá a 9 m široká). Tato bazilika připomíná církevní stavby stavěné v 9. století v řecké oblasti. Objevené stavby byly budovány z neopracovaného lomového kamene, spojovaného velmi kvalitní maltou. Všechny kostely byly vně i uvnitř omítnuty a na jejich vnitřních stěnách byly barevné fresky . Dalších pět církevních staveb bylo odkryto v podhradí (Poulík, 1965). V kostelech i mimo ně byli ve zděných hrobkách, stejně jako v hrobech s kamennými a dřevěnými konstrukcemi, pohřbívání příslušníci vládnoucí vrstvy. Dokladem toho jsou v hrobech nalezené artefakty, které pravděpodobně sloužily jako odznaky společenského postavení. V hrobech a hrobkách mužů se našly železné meče (celkem 12), honosné pozlacené ostruhy bohatě zdobené lidskými maskami nebo rostlinnými motivy, a k těmto ostruhám přináležející přezky i průvlečky, dále železné ostruhy často tausované mědí nebo stříbrem. V trupových částech nad pánví mužských, nebo chlapeckých koster byly zbytky kožených pásů se stříbrnými nebo bronzovými pozlacenými průvlečkami, zápinkami ve formě ptáčků a nákončí jazykovitého tvaru, na jejíž hladké vnitřní ploše jsou v několika případech vryty nebo v mělkém reliéfu zobrazeny světské i církevní postavy mužů v orodujícím gestu. Nalezené artefakty vypovídají o začátku rodící se feudální třídy, která se svou životní úrovní a šperky a ozdoby chtěla distancovat od ostatního obyvatelstva. Zrod feudální vrstvy je nejzřetelnější právě zde v Mikulčicích, pozorovat lze, ale i na jiných významných velkomoravských nalezištích městského typu. Šperky a ozdoby, ale i meče a zemědělské nástroje vypovídají především o hmotné kultuře Velké Moravy a umění tehdejších řemeslných mistrů. Řemeslníci nejprve přejímali cizí vzory. Nakonec tyto cizí prvky splývají do svérázného kulturního projevu. Dnes tak můžeme obdivovat četné zlaté a stříbrné šperky. Jedná se především o gombíky různých tvarů, vykládané v některých případech modrými sklíčky a zdobené tepanými rostlinnými nebo geometrickými vzory, filigránem a jemnou granulací. Četné jsou i zlaté a stříbrné náušnice různých tvarů a nechybějí ani prsteny, vykládané modrými skly. Z Mikulčic pochází i velmi vzácný a ojedinělý unikátní zlatý závěšek s almadýnem a s pravými perlami. Tento závěšek byl paradoxně nalezen ve vykradeném hrobě. V jednom z dětských hrobů byl nalezen olověný křížek s ukřižovaným Kristem (Poulík, 1965).

13 Je velice pravděpodobné, že se při tom řemeslní mistři specializovali na určitý druh výrobků. Dá se předpokládat, že na vesnicích působil univerzální kovář, který vyráběl za použití jednoduchých metod spíše jen zemědělské nástroje. Zatím co ve městech pracovali velice specializovaní odborníci, kteří používali mnohem složitější metody výroby. Byli to hlavně městští kováři, kteří vyráběli ozdobné dýky, nože, sekery a samozřejmě zbraně. Tito kováři ovládali složité výrobní postupy, včetně spojování nehomogenních materiálů. Vedle kovářů ve městě ovšem ještě působily šperkařské, hrnčířské a jiné dílny (Pleiner, 1965). Domy tohoto sídliště měly hliněnou podlahu a obytná plocha byla 16 – 70 m2. Mezi domy byly úzké uličky. V místech těchto uliček dnes archeologové nacházejí zvířecí kosti a úlomky keramiky. Takové to uspořádání nebylo zatím na jiných velkomoravských lokalitách zjištěno a svědčí o tom, že se na lokalitě Valy u Mikulčic v době Velké Moravy opravdu nacházelo významné sídlo městského typu (Poulík, 1956). Velice pozoruhodný byl i nález v nejzazším severozápadním cípu sledovaného opevněného sídliště. Archeologové zde předpokládali bránu a most přes rameno řeky Moravy.

Opravdu

bylo

nalezeno místo, ve kterém byla konstrukce hradby přerušena. V korytě řeky se proti tomuto přerušení začaly objevovat dubové piloty, které v šířce asi Obrázek 1 – rekonstrukce mostu

7 m pokračovaly dále směrem severozápadním v délce více než 40 m. Jedná se o zbytky mostu, který byl asi 50 m dlouhý. Most byl sice zbudován přes nejširší místo ramene řeky Moravy. Tato poloha ovšem byla staviteli zvolena záměrně a měla ztížit přístup při obléhání k mikulčickému hradu. Nález mostu byl velikým překvapením. Ovšem ihned se rozhořely spory o stáří mostu. O datování stáří mostu se pokusili především sami archeologové pomocí nálezů z nejbližšího okolí mostu v písčitém a štěrkovitém nánosu. V nejhornějším horizontu, který se nachází zhruba 1 m pod dnešním povrchem byly nalezeny artefakty spadající do 10. století. Níže se začala objevovat keramika starší a mezi pilíři mostu byla dokonce nalezena nádoba, která svým vzhledem připomíná nádoby z doby předvelkomoravské z 8. století. V blízkosti zbytků mostu bylo nalezeno

14 22 železných sekyr u niž se zachovaly i původní dřevěné násady. Tyto sekery zařadili archeologové do 7. – 8. století. Sekery se na dno řečiště dostaly pravděpodobně při bojích na mostě (Poulík,1974). K nejvýznamnějším nálezům, které se v Mikulčicích podařilo nalézt zajisté patří dva čluny, které byly nalezeny u mostního pilíře a polovina třetího. Nepoškozené čluny mají délku 833 a 988 m a jde o známé monoxyly, na niž Slované pronikali až do Středozemního moře. Velké množství slovanských monoxylů se roku 626 zúčastnilo bitvy u Cařihradu. Tento jedineční nález prokazuje, že řeka Morava byla v 7. – 9. století splavná (Poulík, 1974). Řečiště toho archeologům poskytlo ještě mnohem víc. Kromě zbytků porostů byly v řečišti nalezeny i opracované dřevěné předměty jako vědra, naběračky, dřevěné talíře, část luku a vrše na chytání ryb. Mezi velice zajímavé patří i nálezy lískových oříšků a pecek, které dokládají, že v době velkomoravské i před ní se v Mikulčicích pěstovala slíva, broskvoň a švestka. Mezi další nálezy patří drobounká zrnka ostružiníku, maliníku, černého bezu a zrnka divoké i pěstované vinné révy. Výskyt vinné révy v Mikulčicích je dokladem styku tehdejšího slovanského obyvatelstva hradiště s římskou civilizací na Dunaji. Víno bylo určeno jen pro knížecí dvůr a pro bohoslužebné úkony v kostelech. V říčních náplavách byla nalezena i semínka okurky. Okurka se do střední Evropy dostala pravděpodobně z východní Indie a dále se šířila do západní Evropy. Rozšíření okurky do střední Evropy by nebylo možné, pokud by tehdejší obyvatelé neměli s východní Indií obchodní vztahy (Poulík, 1974). Dosavadní zjištění, že v Mikulčicích se nachází 10 církevních staveb, silně opevněný knížecí hrad, velmožské dvorce s vlastnickými kostely, 12 hrobů velmožů s meči, pozlacené ostruhy, honosné kožené pásy, předvelkomoravský horizont s dílnami a hradem a konečně velkomoravská akropole s knížecím palácem, rozsáhlé podhradí, přítomnost vojenské posádky, nálezy keramiky, šperků, zbraní i rostlinných zbytků, to vše umožňuje přijmout představu Mikulčic jako mocenského centra Velké Moravy (Poulík, 1965).

15

2.3. Metodějův hrob Postupem času, jak archeologové odkrývali zbytky kostelů a knížecího dvorce a zároveň s tím jak si badatelé uvědomovali stále větší význam Mikulčic v době velkomoravské, rostlo i předsvědčení, že by v Mikulčicích mohl být hrob věrozvěsta Metoděje. Střežte mne, děti, do třetího dne, < jak se i stalo. Když svítal třetí den, řekl ještě: > V tvé ruce, Pane, Vkládám svou duši. < Zesnul pak v rukou kněžských v 6. den dubna roku 6393 od stvoření světa. Když ho jeho učedníci připravili, vzdali mu důstojné pocty a smuteční obřady konali latinsky, řecky a slovansky. I pochovali ho v synodním chrámu. A připojil se k svým otcům a patriarchům, prorokům a apoštolům, učitelům a mučedníkům. Když se pak shromáždil bezpočetný zástup lidí, provázeli ho se svícemi, svobodní i otroci, vdovy i siroty, cizozemci i tuzemci, neduživí i zdraví, všichni oplakávajíce toho, který se stal vším pro všechny, aby všechny získal… Život Metoděje, arcibiskupa moravského, kap XVII. Metoděj zemřel 6. dubna 885 (podle tehdejších představ roku 6393 od stvoření světa) a byl podle moravsko-panonské legendy uložen v „katedrálnímchrámu“ jehož bližší určení ovšem naprosto schází. O něco více podrobnější je tzv. proložní legenda bulharská: Leží ve velkém moravském chrámu po levé straně ve zdi za oltářem svaté Bohorodičky. Proložní život Konstantina a Metoděje. z těchto velmi strohých zpráv, které jsou jedinými historickými prameny, se tedy většinou soudí, že hrob Metoděje lze očekávat v katedrálním chrámě církve moravské, zasvěceném Panně Marii. Proto je snahou odborníku prokázat především Metodějovo sídlo, a v něm objevit chrám i s hrobkou – Velehrad (Hrubý, 1965). Od časů Dalimilových až po 19. století převládal názor, že velkomoravský Velehrad byl totožný s dnešním velehradským klášterem u Uherského Hradiště. Tamní kostel, který byl sice vybudován cisterciáky v 13. století, byl považován za mnohem starší – velkomoravský. I přes všechna pátrání se nepodařilo žádný hrob nalézt a tak

16 roku 1906 ohlašuje V. Pinkava důkazy o existenci biskupského sídla Metodějova při kostele sv. Michala v Olomouci. I zde pátrání nepřineslo žádné výsledky (Hrubý, 1965). Hledání Metodějova hrobu bylo ovšem už tehdy značně zkomplikováno . Roku 1890 totiž přišel J. D. Štoček s novým výkladem bulharské legendy. Štoček tvrdil, že „za oltářem Bohorodičky“ nutně neznamená, že chrám o kterém se legenda zmiňuje musel být celý zasvěcen Panně Marii, ale zasvěcení mohl mít pouze jeden z oltářů. Štoček označil za staromoravský metropolitní chrám kostel sv. Víta ve Starém Městě. Později Štoček svůj úsudek mění a označuje za místo Metodějova posledního odpočinku chrám sv. Jana Křtitele při klášteře, postaveném snad Svatoplukem někde v místech velehradského kláštera cisterciánského (Hrubý, 1965). V roce 1903 byla dokonce ustanovena zvláštní archeologická komise, která měla jednotlivé teorie důvěryhodně ověřit. Tato komise přišla i se svou vlastní kompromisní teorií. Podle komise byl hlavní mariánský chrám zničen a ostatky Metoděje byly přeneseny do neznámého kostela sv. Jana v blízkosti Velehradu. V roce 1911 byly v Modré u Velehradu opravdu nalezeny základy starobylého kostela. Byl zde proveden výzkum, který ovšem nepřinesl žádné výsledky (Hrubý, 1965). Kuriózní je případ Klementiny Maštalířové, která puzena sny a vidinami začala roku 1929 provádět svůj vlastní výzkum. V roce 1932 pak ohlásila, že našla v lese u Osvětiman hrob Metoděje. Hrob se měl nacházet v hloubce 5 m a měl být pod náhrobním kamenem. Tento podvod byl však velice brzy odhalen. Maštalířovou to však neodradilo a ještě v roce 1960 žádala o povolení k pokračování svého výzkumu (Hrubý, 1965). Po započetí terénního výzkumu v Mikulčicích se začaly objevovat teorie, které hledaly Metodějův hrob právě zde. Tyto teorie podpořily i nálezy značného počtu církevních staveb. A když byl odkryt čtvrtý kostelík nazývaný též jako mauzoleum a v něm byly nalezeny dvě zděné hrobky, bylo toto místo „se značnou pravděpodobností“ označeno jako Metodějův hrob. Odborníci netrpělivě čekali na výsledky prvních průzkumů. O to větší muselo být jejích zklamání, když se ukázalo, že obě hrobky byly vykradeny. A tak tento nález jenom otevřel pole pro další dohady a teorie (Hrubý, 1965). Dalším „horkým“ kandidátem na Metodějův hrob byl dvouchórový kostel v Uherském Hradišti-Sadech. Ten byl za poslední místo Metodějova odpočinku označen v letech 1959 – 1960 na základě zdvojeného půdorysu, který byl prý typický pro

17 biskupský chrám. Na tom samém místě jsou i náznaky možné existence kláštera a církevní školy z 9. století. V Sadech byla nalezena zděná hrobka s hrobní kaplí. Na náhrobku se zachovaly části omítky na níž byl vyobrazen obličej. Obličej je vyobrazen i na náhrobku Konstantina-Cyrila v Římě. To vedlo archeologi k tomu, že by se skutečně mohlo jednat o hrob Metoděje. Navíc hrobka se nacházela v souladu s legendou na levé straně. Spor se však rozhořel o to, zda se levá strana určuje v kostele podle věřícího hledícího k oltáři či ne. Tento spor vyřešily až antropologické výzkumy kostry nalezené v hrobce. Antropolog J. Jelínek označil totiž ostatky za ženské nikoli mužské (Hrubý, 1965). Tak tajemství hrobu věrozvěsta Metoděje zůstává i nadále neobjasněno a možná i navždy zůstane.

2.4. Pedologie V nivách řek se nejčastěji vyskytují fluvisoly. Jedná se o půdy vzniklé v holocénu, takže jejich stáří je maximálně v délce staletí. Fluvisoly říčních údolí se vyvíjejí z povodňových sedimentů hlinitopísčité a jílovitohlinité zrnitosti. Nejčastěji jsou hnědě až červenohnědě zbarveny. Fluvisoly tvoří sedimenty snesené do údolí erozí a akumulované v nivě řek. Pokud má řeka stále ještě aktivní inundaci, dochází k ukládání

sedimentů

každoročně.

Takovéto

sedimenty

jsou

vrstevnaté

s nerovnoměrným uložením humusu v profilu (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Jestliže dojde ke změně odtokových poměrů v důsledku regulace toků. Tak jak můžeme pozorovat na některých našich řekách. Dojde k homogenizaci půdního profilu eliminací jeho vrstvení fyzikálními a biologickými procesy. Půda přechází v post nivní stádium a stává se reliktní fluvizemí.Většina našich nivních půd je přestavována fluvizeměmi kambickými (vegami) (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Při tvorbě půd mají rozhodující význam stanoviště a podnebí. Přestože ostatní půdotvorné faktory jako matečná hornina, působení organismů, reliéf a čas mohou jejich vliv zkreslit i přesto lze většinou rekonstruovat podmínky za kterých se půda vyvíjela. Přičemž nás zajímá hlavně charakteristika příslušného klimatu a rázu stanoviště Výzkumu starých půd a stanovištních a klimatických podmínek , za kterých tyto půdy vznikaly se věnuje paleopedologie (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990).

18

2.5. Paleopedologie Paleopedologie je vědní obor, zabývající se studiem půd a zvětrávacích pochodů minulých geologických dob. Podle principu aktualismu se v určitém regionu tvořily v minulosti půdy podobném těm, jaké se v těchto oblastech tvoří dnes. V geologické minulosti se ovšem půdy tvořily často za odlišných podmínek, něž jsou dnešní. Také se zachovaly jen neúplné profily těchto půd, popřípadě pouze zbytky půdy, které nemají genetický vztah ani k současnému stanovišti, ani k hornině na níž druhotně spočívají. Rozlišují se tři skupiny starých půd: a) půdy, které vystupují v našich oblastech i v současné době b) půdy známe z těchto území jako fosilní c) půdy mající recentní obdoby ve vzdálených oblastech Rekonstrukce výskytu starých půd umožňuje udělat si představu o podmínkách, formách a chemismu zvětrávání. Na základě výskytu starých půd, můžeme usuzovat na tehdejší stanovištní a klimatické podmínky (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Podle Kubiëna (1956a) se může jeden a týž typ, subtyp nebo varieta ze stejného výchozího podkladu vyskytovat v různých formách podle toho, zda půdní zbytky leží in situ, nebo byly přemístěny, zda se staly, nebo zůstaly části živé půdy. Recentní půda Odpovídá poslednímu půdotvornému cyklu, holocénu. Recentní půdy mají úzkou závislost na stanovištní podmínky (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Reliktní půda Půda, která se vyvinula v minulosti ve stanovištních podmínkách, zcela odlišných od současných (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Fosilní půda Půdní profil je překryt vrstvami sedimentů nebo lávovými příkrovy (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Recentní půdní sediment Jedná se o půdní sediment recentní půdy (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Reliktní půdní sediment Je půdní sediment, který leží na dnešním povrchu půdy a vliv dnešních stanovištních podmínek je zanedbatelný a nemohlo v důsledku jejich činnosti dojít ke změně původního charakteru (Němeček, Smolíková, Kutílek).

19

Fosilní půdní sediment Je sediment, který je překryt jiným sedimentem či lávovým příkrovem (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Zralost půdy je dána jednak délkou a jednak intenzitou působení teplého podnebí. Chladná období se vyznačovala intenzivním odnosem a sedimentačním neklidem. Činnost organizmů byla nevýrazná a docházelo k silnému mechanickému zvětrávání. Toto mělo za následek, že tvorba půd se zpravidla omezila jen na iniciální vývojová stádia. V teplých obdobích zvlášť byla-li vlhká byly pro vývoj půd mnohem příznivější podmínky. Tato teplá a vlhká období se vyznačovala sedimentačním a odnosovým klidem. Na půdách byl silný rostlinný kryt, který umožňoval silné chemické a biologické zvětrávání, jehož výsledkem jsou vyzrálé až silně vyzrálé půdy. Přičemž musí být bráno v úvahu, že i v jednotlivých interglaciálech docházelo k drobnějším klimatickým výkyvům (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Fosilní a pohřbené semiterestrické půdy Semiterestrické půdy jsou takové půdy jejichž vývoj je určován nízkou hladinou podzemní vody, která občas zasáhne i povrch, nebo povodňovou vodou, která během záplav překryje povrch půdy naplaveným materiálem. Tyto semiterestrické půdy jsou tedy půdy, kde je trvalý vliv vody, která je přítomna v určité zóně půdního profilu a dočasně zasahuje celý profil. K semiterestrickým půdám patří zejména půdy nivní, glejové a slané. Na Moravě se nejvíce vyskytují (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990)

fluvizemě kambické (vegy)

20

3. MATERIÁL A METODY 3.1. Poloha obce Obec Mikulčice leží v blízkosti hranic se Slovenskou republikou v těsném

sousedství

města

Hodonín v jihomoravské nížině, členěné dolními toky Moravy a Dyje. Archeologické naleziště Na Valech je na okraji katastru obce Mikulčice přibližně 500 m od dnešního koryta řeky Moravy. Obrázek 2 – mapa

3.2. Historickoklimatologická charakteristika Zhruba v letech 800 – 900 n.l. začíná podnebně velice příznivé a výrazně teplé období, které klimatologové nazývají malé klimatické optimum. Přibližně roku 875 končí ve střední Evropě série mimořádně chladných a neúrodných roků. Teplota v malém klimatickém optimu, tj. mezi roky 875 – 1194 byla průměrně asi o 1 až 1,5 °C nad současným dlouhodobým normálem (J. Svoboda, Z. vašků, V. Cílek, 2003). Takto příznivé klimatické podmínky zapříčinily rozmach tehdy uplatňovaného tzv. přílohového zemědělství. Podstatou přílohového zemědělství byla rotace popluží a přílohu, tedy rotace osévané plochy a plochy, která se nechávala volně bez jakéhokoli agrotechnického zásahu. Tento poměrně výkonný systém byl využíván starými Slovany a umožnil kulturní i politický rozvoj jejich říší. Tomuto způsobu obděláváni půdy se v teplejším období malého klimatického optima dařilo a došlo tak ke značnému rozšíření zemědělské výroby i mimo nížiny a úvaly. Již od 9. století se na území Českých zemí objevuje proces tzv. vnitřní kolonizace, který vyvrcholil ve 12. století (J. Svoboda, Z. Vašků, V. Cílek, 2003). Během tzv. vnitřní kolonizace došlo k odlesnění rozsáhlých území pahorkatin a vrchovin, což vedlo ke zvýšené erozi v těchto oblastech a k zvýšené akumulaci v nivách řek.

21

3.3. Charakteristika bioregionu. Poloha a základní údaje Obec Mikulčice a přilehlé archeologické naleziště patří k Dyjsko – moravskému bioregionu. Dyjsko – moravský bioregion přesahuje do Rakouska a na Slovensko V České republice má plochu 605 km2. Bioregion je tvořen širokými říčními nivami, patřícími do 1. vegetačního stupně, s jasným vztahem k panonské provincii (Culek, 2005). Geomorofologie a reliéf Geomorfologie bioregionu je klasická nivní, tj. volné meandry 2 – 4 m hluboko zaříznutých řek, ramena v různém stádiu zazemnění, vyvýšeniny hrúdů. Typická výška bioregionu je 155 – 185 m (Culek, 2005). Horniny Podkladem bioregionu jsou převážně písky a štěrkopísky, povrch však tvoří 2 – 5 m mocné nivní hlíny (Culek, 2005). Půdy Z půd zastoupených v bioregionu převažují převážně glejové fluvizemě na bezkarbonátových sedimentech, ve vyšších částech bioregionu převládají typické fluvizemě. V nivě Moravy jsou zastoupeny hojněji glejové černice. V depresích niv jsou místy úživné půdy slatinné, v mrtvých ramenech jsou typické gleje a hnilokaly. Na hrůdách převažují málo arenické kambizemě nebo rankery (Culek, 2005). Podnebí Celý bioregion leží v nejteplejší oblasti ČR – T4. Průměrné teploty a srážky jsou pro stanici Hodonín 9,5 °C a 585 mm (Culek, 2005).

22

3.4. Přírodní prostředí velkomoravských Mikulčic Přírodní prostředí mělo nezanedbatelný vliv na politický i kulturní vývoj Velké Moravy.

Porovnáme-li

výsledky

archeologického

výzkumu,

prováděného

v jihomoravské nížině, na území mezi Dunajem a Dyjí s výzkumem prováděným v severní polovině Moravy, zjistíme, že etnický i kulturní vývoj se na severní Moravě zásadně odlišuje (J. Poulík, 1950). J. Poulík dále v knize Jížní Morava země dávných Slovanů uvádí, že Velkomoravské sídelní komplexi tedy nevznikaly jen tak nahodile, ale byly budovány v blízkosti obchodních cest, v místech příznivých pro zemědělskou činnost a v neposlední řadě se tehdejší stavitelé snažili vybírat vhodná místa tak, aby místní reliéf poskytoval co největší přirozenou ochranu před nepřáteli. Ve straší i novější literatuře se často můžeme setkat s tvrzením, že sídla starých Slovanů byla obklopena močály a bažinami. K tomuto závěru došel i např. V. Hrubý (1965), který při výzkumu staroměstského opevnění došel k závěru, že stavitelé použili metodu kůlového roštu limitních zdí budovaných v bažinatém terénu. Václav Hrubý při tom používá srovnání

s limitní zdí popsanou Šimkem

ve Velké Germanii Klaudia

Ptolemaia (Šimek, 1963). Výzkum palisády a její rekonstrukce (Obrázek 3) naznačuje,

Obrázek 3 – rekonstrukce palisády

že byla zbudována v suchém terénu. Jak je patrné z obrázku stavitelé provedli výkop základů, do kterých stavěli svislé kůly a těsnily je dusanou hlínou. K lepšímu zakotvení kůlů byly používány lomové kameny (Opravil, 1983). Oproti tomu, pokud by se jednalo o limitní zeď zbudovanou v bažinatém terénu zmiňovanou Šimkem (1963),

23 postup výstavby by byl patrně zcela odlišný. Stavitelé by patrně nejspíš hustě vedle sebe zatloukli piloty a teprve na nich v suchu by zbudovali kamennou zeď (Opravil, 1983). Interpretace

archeologů

byla

nepochybně

ovlivněna

současnými

hydrografickými poměry v nivě Moravy a Ibrahímovou zprávou o umístění hradiště v jezernatém Meklenbursku. Stejně jako nelze současné hydrografické poměry aplikovat na dobu Velké Moravy z důvodu rozsáhlých technických úprav odtokových poměrů za posledních sto let. Stejně tak nelze srovnávat nivu Moravy s krajem, který byl modelován pevninským zaledněním a je v něm tedy zcela odlišná geomorfologická situace (Opravil, 1983).

Světlo do problematiky přírodního prostředí vnesly až

paleobotanické výzkumy a výzkumy nivních uloženin, které pomohly rekonstruovat přírodní podmínky i vývoj a změny údolní nivy. Nivní uloženiny představují pro archeologii významný zdroj informací. Nivní uloženiny našich toků v nížinách jsou převážně tvořeny jemnozrnnými sedimenty fluviálního původu, které se začaly ukládat v mladším holocénu. Vznik těchto sedimentů souvisí s činností člověka, který potřeboval stále více prostoru pro svá obydlí a pole. Potřebnou půdu tehdejší lidé získávali kácením lesů, rozrušili tak vegetační kryt a podmínili tak erozi půdy. Retenční schopnost lesa je zcela jednoznačná. V době Velké Moravy nebyla krajina souvisle odlesněná a odlesněné plochy se vyskytovaly pouze v okolí sídel. Na horách a v podhůří se ještě prakticky neobjevovalo trvalé osídlení a odlesnění, k tomu a k následné erozi a k ukládání povodňových hlín v nížinách došlo až mnohem později zhruba v 12. století. Retenční schopnost horských lesů byla taková, že dokázaly zadržet i velké dešťové srážky. Sídla nacházející se v nížinách tedy nebyla ohrožována velkou vodou přiteklou z hor. Tyto aluviální uloženiny jsou často velmi mocné a překrývají pohřbené půdní horizonty, včetně kulturních vrstev (Opravil, 1983). Tyto kulturní vrstvy jsou vlastně konzervovány a čekají na svoje odkrytí archeologi. Často se v těchto aluviálních uloženinách nacházejí kromě různých nádob, šperků či zbraní také rostlinné zbytky, které umožňují udělat si detailnější představu o přírodních podmínkách, se kterými se naši předkové museli potýkat. Je tedy pravděpodobné, že se obyvatelé velkomoravských hradišť nemusely potýkat se záplavami jaké známe z dnešní doby. Tuto domněnku potvrzuje průběh nivních uloženin, který uvádí E. Opravil ve své knize Údolní niva v době hradištní (Opravil 1983): Nejstarší fáze ukládání je omezena na pozdní glaciál až nejstarší holocén a je v celém svém průběhu štěrková a štěrkopísková. Následující fáze klidu trvala zhruba až do konce mladšího atlantiku a na mnoha místech lze najít na předchozí akumulaci

24 fluviálních štěrkopísků půdu s kulturní vrstvou. První holocéní akumulace povodňových hlín začala koncem mladšího atlantiku a na většině lokalit lze prokázat její ukončení v subboreálu. Období klidu zaujímá druhou polovinu subboreálu a vedlo opět na mnoha místech k vytvoření půdy s kulturní vrstvou. S nástupem staršího subatlantiku pokračovala holocéní akumulace, která skončila většinou znovu ukládáním hlín okolo přelomu letopočtu, její průběh byl lokálně odlišný a stejně tak období klidu mezi nimi – v závislosti od stupně odlesnění krajiny v určitém povodí. Období klidu, provázené vznikem půd a na moravských lokalitách rozsáhlým osídlením, trvalo asi do 12. – 13. století. Na většině středoevropských toků začala od 12. století sedimentace mladých povodňových hlín, která na neregulovaných úsecích toků pokračuje do dnes. Stáří fosilních půd není jednotné, následkem překládání koryta nemusí být vždy stejně hluboko uložené půdy na různých místech v povodí stejně staré. Z výše citovaného vyplívá, že zhruba od roku 0 n.l. až zhruba do roku 1200 n.l. neprobíhala v údolní nivě akumulace. Toto období klidu umožnilo vzniknout rozsáhlým sídelní komplexům typu Mikulčic. Pozůstatky těchto měst pak byly ve 12. století překryty povodňovými hlínami v důsledku rozsáhlých záplav, které se patně na těchto územích začaly objevovat v důsledku člověkem způsobeného rozrušení vegetačního krytu (E. Opravil, 1982) V současnosti je povrch údolní nivy litologicky i pedologicky dosti jednotvárný. V podstatě je údolní niva v celé šíři tvořena hlinitými povodňovými uloženinami s různě vyvinutými půdami. Z výzkumů vyplívá, že než došlo k uložení povodňových hlín, byl původní povrch litologicky rozmanitější. Rozmanitější byly i půdní horizonty, které se samozřejmě vyvíjely v souvislosti s hladinou spodní vody a s ohledem na lokální záplavy. Na řadě míst se přece jen zachovala malá část nížinné nivy, tak jak vypadala před uložením povodňových hlín. To zejména na zbytcích teras a písečných přesypech, které zůstaly až do současnosti mimo dosah záplav. Na tocích s menším spádem došlo k vytvoření A-horizontu. Tento A-horizont se vytvořil buďto na fluviálních štěrkopíscích, kde je možno nalézat zahliněné svrchní vrstvy se sídelními objekty, nebo na předchozích středoholocéních až mladoholocéních akumulacích hlinité nebo písčitohlinité povahy.Oproti tomu na tocích s větším spádem lze už uvažovat o častém překládání koryta a erozním povrchu (Opravil, 1983).

25 Na obrázku č. 4 je výplň koryta v Mikulčicích na západní straně slovanského hradiště: fodiliferní vrstva na dně koryta má v nadloží písky, které sedimentovaly v 10. století

Hlinité uloženiny, povodňové hlíny

písek

Makrofilie, dřevo, listy a plody Jílovité uloženiny – místy s příměsí písku

Obrázek 4 – Výplň koryta

Pro tehdejší půdy se jen ztěžka hledá recentní analogie a jejich charakterizování je tedy velmi obtížné. O charakteristiku těchto půd se například pokouší Kubiëny (1953), který označuje současné spoře zarůstající a pravidelně zaplavované štěrkopísčité surové půdy na březích vodních toků k typu rambla. Jsou to mladé, málo zvětralé půdy, u kterých nelze zaznamenat vznik humózního horizontu. Humózní horizont u těchto půd představuje pouze silně prokořeněná svrchní vrstva, která bývá často pohřbená mladšími nánosy. Ovšem byla-li tato štěrkopísková akumulace v minulosti na rozdíl od novověku mimo dosah dlouhodobých záplav, lze i u ní předpokládat zvětrávání a vytvoření A-horizontu. A celkové zazemnění (Opravil, 1983). Vodním režimem se tato pravěká rambla s vytvořeným A-horizontem podobá do jisté míry vegám, hnědým nivním půdám, které jsou také zaplavovány jen zcela výjimečně (Kubiëna, 1953). Před hlavní akumulací povodňových hlín vegy pokrývaly jen starší hlinité uloženiny (Opravil, 1983). Dlouho se vědcům nedařilo rekonstruovat vegetační kryt v době hradištní a udělat si tak spolu s vývojem a proměnami údolní nivy komplexní obrázek o životním prostředí starých Slovanů. Jestliže se přece jen nějaké práce věnované problematice

26 druhové skladby vegetačního krytu údolní nivy před uložením povodňových hlín objevily, šlo spíše o volné interpretace vycházející z geologických a geomorfologických charakteristik údolní nivy ve straším holocénu. Při archeologických výzkumech bylo sice objeveno velké množství zuhelnatělého organického materiálu, ale skutečný zlom přinesly až

rostlinné nálezy odebrané v roce 1965

z výplně vodního příkopu

v Mikulčicích. Tyto vzorky umožnily vědcům vytvořit závěry týkající se zastoupení rostlinných druhů, zvláště kulturních plodin. Nálezová situace je v Mikulčicích totiž naprosto odlišná než na ostatních zájmových místech archeologického výzkumu týkajícího se Velké Moravy. V Mikulčicích se řada rostlinných zbytků našla na místech, která jsou na úrovni podzemní vody, takže tyto rostlinné zbytky nebyly tolik korodovány (Opravil, 1972). Při archeobotanické analýze a při rekonstrukci životního prostředí, se musí přihlížet ke geologickým, geomorfologickým a hydrologickým poměrům dané doby. Rekonstrukce fytocenosy je tedy výslednicí dlouhodobého vývoje a výrazem určité rovnováhy biologických a fyzikálních činitelů. Je tedy nezbytností mít dostatečné množství fosilních rostlinných zbytků. Nedostatečné množství rostlinných vzorků, kdy se často jedná pouze o zlomky uhlíků dřevin se širokou ekologickou amplitudou pochopitelně neumožňuje věrohodnou rekonstrukci tehdejšího životního prostředí. Jen početná kolekce rostlinných zbytků, jak je tomu například ze zbytky z mikulčického vodního příkopu a těsná součinnost s paleobotaniky umožňují udělat si poměrně přesnou představu o charakteru tehdejšího životního prostředí a skladbě dřívějších porostů (Opravil, 1972). Jak už bylo uvedeno výše v textu nálezová situace v Mikulčicích byla ohledně rostlinných zbytků velmi příznivá a proto se podařilo poměrně přesně rekonstruovat vegetační kryt kolem Mikulčic v době Velké Moravy. I přes relativně velké množství nalezených rostlinných zbytků se ovšem nepodařilo rostlinná společenstva rozdělit na velkomoravská a předvelkomoravská. Z nalezených druhů můžeme tedy uvažovat o výskytu těchto skupin rostlinných společenstev (Opravil1972): Fytocenologická klasifikace na úrovni tříd (Holub, Hejný, Moravec, Neuhäusl, 1967) •

Lemnetea

•

Potametea

•

Phragmitetea

•

Molinio-Arrhenatheretea

27 •

Salicetea purpureae

•

Querco-Fagetea

•

Artemisieta vulgaris

•

Secalinetea

Z Výsledků paleobotanického výzkumu v Mikulčicích tedy vyplívá, že v nivě řeky Moravy v 8.-10. století převládaly lesní formace, především formace tzv. tvrdého luhu. Tvrdé luhy jsou porosty tvořené hlavními dřevinami jako jsou: jilm, dub, jasan. Tvrdé luhy jsou lužní lesy zaplavované jen občasně při zvlášť velkých vodách, nesnášející trvalé zaplavení. Vodní a bylinná společenstva byla omezena převážně jen na mrtvá říční ramena a jiné deprese, obvyklé v aluviu meandrující řeky (Opravil, 1972). Ideální stav jihomoravské údolní nivy na sklonku prvního tisíciletí uvádí následující obrázek

Obrázek 5 – Ideální stav jihomoravské údolní nivy

V podloží štěrkopísky překryté povodňovými hlínami (šrafovaně) nebo sprašemi (čárkovaně). Přehled jednotlivých formací: A – hlavní říční koryto, B – za nižších vodních stavů obnažovaná část břehů se společenstvy svazu Bidention tripartiti, C – pobřežní lem Phalaridion arundinaceae, D – pobřežní porosty křovinatých vrb Salicion triandrae, plynule přecházející v následující formaci E – společenstva stromových vrb a topolů Salicion albae, F – společenstva jilmu s dubem a jasanem, podsvaz Ulmion, G – dubohabrové porosty Carpinion betuli s přechody k teplomilným doubravám QuercoCarpinion, H – suchý nárazový břeh mrtvého ramene se společenstvy I – tříd Potametea a Lemnetea a J – svazů Oenanthion aguaticae a Caricion gracilis, případně jiné bažinaté porosty K. U vodního toku (A) vyznačeny úrovně vodní hladiny (od spodu): nízká, střední, povodňová. Na základě paleobotanických,

pedologických, archeologických i jiných

výzkumů můžeme usuzovat, že vžitá představa o slovanském obyvatelstvu osidlující podmáčená a bažinatá území je milná. Teprve až v důsledku nepříznivých změn

28 retenční schopnosti celého povodí došlo k nivelaci terénu. Terén byl postupně zarovnán dlouhotrvajícími velkými záplavami vzniklými během dalších století důsledkem odlesňování vyšších poloh. Tyto záplavy stále více znesnadňovaly zemědělskou činnost, až nakonec došlo k jejímu výraznému omezení nebo ukončení. Během staletí dlouho trvajících záplav se zhoršovaly životní podmínky pro rostlinné druhy patřící do tvrdého luhu. Rostliny tvrdého luhu byly nahrazovány společenstvy topolů, stromových vrb a jasanů. Budeme-li vycházet z výsledků výzkumů paleobotanických, pedologických, archeologických i jiných, musíme konstatovat, že tehdejší přírodní podmínky byly v údolní nivě Moravy o něco příznivější než jsou dnes. Hlavně po staletí utvářený a vyrovnaný hydrologický režim umožnil rozvoj zemědělství a mohutného osídlení údolní nivy, tak jak o tom nalézáme důkazy v Mikulčicích.

4. CÍL PRÁCE Na požádání PhDr. Lumíra Poláčka, CSc. pracovníka Archeologického ústavu AV ČR, byly na archeologickém nalezišti Mikulčice – Valy odebrány ze třech sond vzorky pro pedologický rozbor. Cílem této práce je zjisti pomocí fyzikálních charakteristik půdy případné antropogení ovlivnění. Jedná se zejména o určení horizontu jenž tvořil v době Velké Moravy

povrch

a

na

němž

obyvatelé

velkomoravských

Mikulčic

žili.

5. LABORATORNÍ METODY Podklady pro vypracování práce byly získány od doc. Ing. E. Pokorného, Ph. D. Ze tří sond byly odebrány vzorky z různých hloubek do tzv. Kopeckého válečků. Tyto vzorky pak byly v laboratořích analyzovány. Pro zjištění zrnitosti byla použita pipetovací metoda. Měření bylo prováděno pro každou hloubku v každé sondě dvakrát. Konečný výsledek byl získán pomocí aritmetického průměru dvou měření Zdánlivá

hustota

tuhé

fáze

(měrná

hmotnost) byla

zjištěna

pomocí

Gay-Lussacova pyknometru. Měření bylo provedeno pro každou hloubku v každé sondě třikrát. Výsledná měrná hmotnost byla získána aritmetickým průměrem všech třech měření.

29 Rozbor neporušeného vzorku byl proveden u třech válečků z každé hloubky a každé sondy. Výsledek byl získán aritmetickým průměrem těchto třech dílčích výsledků.

5.1. Odběr vzorků Před samotným rozborem vzorků v laboratoři musí předcházet jejich odběr v terénu. Odběr následuje ihned po popisu půdního profilu. Vzorky se odebírají z čela sondy, ze střední, 5 – 10 cm mocné vrstvy každého vylišeného a popsaného horizontu, z celé šířky čela sondy. U horizontu o mocnosti menší než 5 cm odebíráme vzorky z celého horizontu, naopak u horizontů mocnějších než 30, resp. 40 cm většinou odebíráme vzorky 2 – ze středů horní a dolní poloviny horizontu (J. Jandák, 2003). Chceme-li stanovit fyzikální vlastnosti a charakterizovat vodní a vzdušný režim půdy, odebíráme půdní vzorky v neporušeném stavu pomocí speciálního odběrového zařízení tzv. Kopeckého fyzikálních válečků, vyrobených z nerezavějící oceli, většinou o objemu 100 cm3, a maximální výšce 5 cm. Tyto vzorky odebíráme obvykle z popsaných čelních stěn kopaných sond. K podrobnější charakteristice fyzikálních vlastností a režimů půdy můžeme vzorky odebírat v předem stanovených hloubkách a intervalech, bez ohledu na půdní horizonty (J. Jandák, 2003). Samotný odběr probíhá tak, že nad každou stanovenou hloubkou odběru pomocí lopatky odstraníme svrchní vrstvu zeminy a na urovnaný povrch položíme fyzikální válečky a postupně rovnoměrně, plynule a bez viklání vtlačujeme do půdy tak dlouho, až vrstva zeminy o výšce cca 0,5 – 1 cm přesahuje horní okraj válečku. Potom váleček s nástavcem pomocí polní lopatky a nože opatrně vyjmeme z půdního profilu, odstraníme horní část nástavce a zeminu přesahující horní okraj válečku opatrně odřezáváme krouživými pohyby ostrým nožem tak dlouho, až je vrchní strana zarovnaná.Řeže se od středu ke kraji válečku do kužele, jehož výška se postupně snižuje až do zarovnání základny. Potom na tuto stranu přiložíme víčko, opatrně váleček uchopíme za upravenou část, odstraníme spodní díl nástavce a výše popsaným způsobem odřežeme dole přesahující zeminu a opět nasadíme víčko. Takto připravený vzorek stáhneme 2 gumičkami, vnější část válečku očistíme od zeminy a dáme do igelitového sáčku. Důležité je zapsat si číslo válečku a vést seznam odebraných vzorků. Odebrané vzorky se musejí co nejdřív zpracovat v laboratoři (J. Jandák, 2003).

30

5.2. Stanovení měrné hmotnosti (zdánlivé hustoty tuhé fáze vzorku) Do malé porcelánové misky vsypeme přesně 10 g vzorku jemnozemě, doplníme destilovanou vodou tak, aby vzorek byl ponořen aspoň 5 mm pod hladinou a vaříme nad plamenem tak, aby suspenze vařila mírným varem 3 – 10 minut. Suspenzi musíme při vaření hlídat, tak aby nedocházelo k prskání, protože by docházelo k velkým ztrátám zeminy. Po dobu vaření promícháváme suspenzi skleněnou trubičkou. Suspenzi necháme vychladnout a nad miskou ji opatrně přelijeme do Gay-Lussacova pyknometru. Do pyknometru musíme spláchnout pomocí střičky s destilovanou vodou i veškerou ulpělou zeminu na skleněné tyčince či nálevce. Pyknometr doplníme destilovanou vodu a necháme 20 - 30 minut

ohřívat

ve

vodní

lázni.

Poté

pyknometr uzavřeme odpovídající zátkou, otřeme a zvážíme. Celý postup opakujeme, ale pouze s destilovanou vodou (J. Jandák, 2003).

Obrázek 6 – Gay-Lusaacuv pyknometr

Výpočet: ρ S =

NS PV + N S −P S

(g * cm ) −3

NS………navážka přepočtena na sušinu u zeminy vyschlé na suchu PV………hmotnost pyknometru s destilovanou vodou (g) PS………hmotnost pyknometru se suspenzi (g)

31

5.3. Zrnitostní rozbor Účelem zrnitostního rozboru je pomocí vody roztřídit zrna. Metody zrnitostního rozboru můžeme obecně rozdělit na metody sedimentační a elutriační. Metody sedimentační využívají rozdílných rychlostí pádu zrn. Lze je dále dělit na metody sedimentační s opakovanou sedimentací a neopakovatelnou sedimentací. Metody elutriační jsou založené na odolnosti zrn proti unášecí síle proudu vody o různé rychlosti. Zrnitostní rozbor pro účely této práce byl proveden metodou pipetovací, která patří mezi metody sedimentační s neopakovatelnou sedimentací.

Pipetovací metoda Princip této metody spočívá v odebírání určitého objemu vzorku ze

suspenze

určité

koncentrace.Vzorek z určité

hloubky

odebíráme a

po

určitém

časovém intervalu od konce míchání. Tento časový úsek se rovná době nezbytné

k sedimentaci

stanovené

frakce do hloubky, z níž vzorek odebíráme. Při pipetovací metodě se naváží 10,00 nebo 20,00 g vzorku (podle toho, zda se jedná o těžké a středně těžké půdy či lehké půdy). Obrázek 7 – Pipetovací přístroj

Po preparaci vzorku zředíme obsah kádinky destilovanou vodou a promícháme. Přes síto s průměry ok 0,25 mm nalijeme zředěný obsah kádinky do sedimentačního válce. Částice, které se zachytí na sítu jsou větší než 0,25 mm. Tyto částice sestříkneme do předem zvážené vysoušečky, vodu odpaříme na pískové lázni a pak sušíme 1 h v sušárně při 105 °c. Po vychladnutí v exsikátoru se sikativem zvážíme na analytických vahách. Hmotnost frakce (D) zapíšeme a vypočítáme procentické zastoupení podle vzorce:

32

písek =

D * 100 g

(%)

D………hmotnost odparku frakce zrn > 0,25 mm (g) g………hmotnost navážky sušiny vzorku (g) V sedimentačním válci nám zůstala suspenze, kterou doplníme po značku 1 l vodou vytemperovanou na 20 °c a změříme její teplotu. Pomocí Stokesova vzorce vypočítáme dobu sedimentace pro frakce o průměru zrn: < 0,05 mm (hloubka 25 cm), < 0,01 mm (hloubka 10 cm), < 0,002 mm (hloubka 5 cm) a < 0,001 mm (hloubka 7 cm). Stokesuv vzorec: v=

2 g *r2 * * (ρ s − ρ k ) [m * s-1] 9 η

v………rychlost pádu částic (m * s-1) g………tíhové zrychlení (9,81 m * s-1) r………poloměr částic (m) ρS………měrná hmotnost sedimentujíích částic (kg * m-3) ρk………měrná hmotnost kapaliny (kg * m-3) η………dynamická viskozita kapaliny (m-1 * kg * s-1) Od ukončení míchání začneme měřit dobu sedimentace. Po uplynutí doby sedimentace pro danou frakci pipetujeme 25 ml suspenze z předepsané hloubky. Musíme ovšem dodržet toto pravidlo: V hloubce 25 cm započneme pipetovat 10 s, v hloubce 10 cm 12,5 s a v hloubkách 7 a 5 cm 15 s před uplynutím lhůty sedimentace. Po napipetování vzorku vypustíme obsah pipety do zvážené porcelánové vysousečky. Obsah vysousečky necháme odpařit v pískové lázni a dosušíme po dubu 1 h. při teplotě 105 °c v sušárně. Po vychladnutí vysousečku zvážíme. Provedeme slepý pokus pouze s destilovanou vodou. Procentické zastoupení frakcí menších než 0,25 mm vypočítáme podle vzorce (J. Jandák, 2003):

frakce =

(A − C) * 40 * 100 g

(%)

A………hmotnost odparku 25 ml suspenze stanovené frakce (g) C………hmotnost odparku 25 ml dispergačního činidla ze slepého pokusu (g) g………hmotnost navážky sušiny vzorku (g)

33

Zrnitostní klasifikace

V této práci je použitá zrnitostní klasifikace dle Nováka. Podle které se půdy roztřiďují podle obsahu čáctic < 0,01 mm do 8 půdníh druhů Zrnitostní klasifikace dle Nováka Obsah částic Označení < 0,01 mm půdního druhu (%) 0 písek 0 - 10 písčitá 10 - 20 hlinitopísčitá 20 - 30 písčitohlinitá 30 - 45 hlinitá 45 - 60 jílovitohlinitá 60 -75 jílovitá > 75 jíl

Základní půdní druh

lehká půda střední půda těžká půda

Tabulka 1 - Zrnitostní klasifikace dle Nováka

Protože v současné době je v ČR v platnosti Taxonomický systém půd ČR, který využívá k zrnitostní klasifikaci tzv. trojúhelníkový diagram (NRSCS USDA), byla v této práci provedena zrnitostní klasifikace i podle tohoto systému. Podle tohoto diagramu se půdy dělí do 12 zrnitostních tříd.

Obrázek 8 – Trojúhelníkový diagram

5.4. Rozbor neporušeného vzorku. Očištěné a označené Kopeckého válečky přesně zvážíme, podložíme filtračním papírem a umístíme do vhodných nádob, kde nechám vzorky sytit vodou. Vrchní stranu válečku přikryjeme hodinovým sklem a tím zabráníme výparu. Jestliže je vzorek silně nesoudržný, musejí se podkládat ochranou síťkou. Necháme sytit, dokud se na povrchu

34 vzorku nebude lesknout voda, nejméně však 24 hodin. Po té co je vzorek plně nasycen vodou ho zvážíme i s filtračním papírem, podložíme čistých filtračním papírem a necháme vodu odsávat. Vzorek v pravidelných intervalech – po 30ti minutách, po 2 hodinách a po 24 hodinách odsáváni vždy zvážíme (i s filtračním papírem) a podložíme novým filtračním papírem. Po 24 hodinovém odsáváni vymáčkneme zeminu z válečku do předem zvážené smaltové misky a sušíme v sušárně při 105 °C do konstantní hmotnosti. Po vychladnutí zvážíme. Důležité je poznamenat si hmotnost prázdného Kopeckého válečku a tuto hodnotu následně od dříve navážených hodnot odečíst. (Jandák, 2003). Po sycení a následném odsávání vzorku dostaneme tyto hodnoty: •

Hmotnost bezprostředně po odběru A (g)

•

Hmotnost po sycení vzlínající vodou B (g)

•

Hmotnost po 30ti minutovém odsávání na filtračním papíře B30 (g)

•

Hmotnost po 2 hodinovém odsávání na filtračním papíře B2 (g)

•

Hmotnost po 24 hodinovém odsávání na filtračním papíře B24 (g)

•

Hmotnost vzorku po vysušení při 105 °C (g)

Na základě těchto hodnot můžeme vypočítat následující parametry: Momentální (okamžitá) hmotnost Θ (% obj.) Je vyjádřením poměru vody ve vzorku k objemu neporušeného objemu

(Jandák, 2003). Výpočet:

Θ = A – C (% obj.)

A………hmotnost bezprostředně po odběru (g) C………hmotnost po vysušení při 105 °C (g) Plná vodní kapacita (nasáklivost) ΘNS (% obj.) Přestavuje stav, kdy jsou maximálně zaplněny póry při kapilárním nasycení. Její

hodnota je velmi blízká plné vodní kapacitě ΘS (Jandák, 2003). Výpočet:

ΘS = B – C (% obj.)

B………hmotnost po sycení vzlínající vodou (g) C………hmotnost po vysušení při 105 °C (g)

35

Vlhkost 30ti minutová Θ30 (% obj.) Není formálně považována za hydrolimit. Slouží k rozdělení pórů (Jandák, 2003).

Výpočet:

Θ30 = B30 – C (% obj.)

B30………hmotnost po 30ti minutovém odsávání na filtračním papíře (g) C………hmotnost po vysušení při 105 °C (g) Maximální kapilární kapacita podle Nováka ΘMKK (% obj.) Představuje schopnost půdy zadržet maximální množství vody zavěšené

v kapilárních pórech pro potřeby vegetace po 2 hodinovém odtékání původně plně nasycené půdy. Udává nejvyšší vlhkost, které je možné dosáhnout, aniž by nastaly nadměrné ztráty z převlhčení zavlažované části profilu. Je li vlhkost nad ΘKMK, je půda zamokřená. Zamokření nastává, je-li vlhkost v půdním profilu po delší dobu větší než ΘKMK (Jandák, 2003).

Výpočet:

ΘKMK = B2 – C (% obj.)

B2………hmotnost po 2 hodinovém odsávání na filtračním papíře (g) C………hmotnost po vysušení při 105 °C (g) Retenční vodní kapacita ΘRK (% obj.) Je maximální množství vody, které je půda schopna trvaleji zadržet vlastními

(kapilárními) silami v téměř rovnovážném stavu po nadměrném zavlažení. Umožňuje rozdělení pórů na kapilární a semikapilární (Jandák, 2003). Výpočet:

ΘRK = B24 – C (% obj.)

B24………hmotnost po 24 hodinovém odsávání na filtračním papíře (g) C………hmotnost po vysušení při 105 °C (g) Vlhkost hmotnostní w (% hm.) Představuje vyjádření poměru hmotnosti vody ve vzorku k hmotnosti tuhé fáze

vzorku (Jandák, 2003). Výpočet:

w=

Θ ρd

(%

hm.)

Θ………momentální (okamžitá) vlhkost (% obj.) ρd………objemová hmotnost redukovaná (g * cm-3)

36

Vlhkost relativní wrel. (% rel.) Udává nakolik jsou za momentální vlhkosti zaplněny póry vodou (Jandák, 2003).

Výpočet:

wrel. =

Θ * 100 (% rel.) P

Θ………momentální (okamžitá) vlhkost (% obj.)

P………celková pórovitost (% obj.) Celková pórovitost P (% obj.) Pórovitost počítáme, jestliže chceme znát okamžité zastoupení pórů v celkovém

objemu půdy. Celková pórovitost ovšem neudává největší hodnotu objemu vody, která by mohla vyplnit půdní prostor. Vlivem bobtnání koloidů se zvětšuje se zvyšující se vlhkostí půdy i její pórovitost, a naopak při vysýchání půdy se pórovitost půdních vzorků zmenšuje. Na základě celkové pórovitosti ovšem můžeme usuzovat na okamžitou ulehlost půdy. Na základě zastoupení pórů jednotlivých velikostí ve vzorku můžeme usuzovat na retenční schopnost a propustnost (Jandák, 2003). Póry umožňují biologické oživení půdy a mají vliv na intenzitu procesů přeměn a na transportní procesy. Póry vytváří v půdě obyvatelné procesy. Biologická intenzita tedy závisí na obejmu pórů ve vzorku a na disperzitě prostředí. Výpočet:

P=

ρS − ρd * 100 (% obj.) ρS

ΡS………zdánlivá hustota tuhé fáze vzorku (g * cm-3) Ρd………objemová hmotnost redukovaná ( g * cm-3) Kapilární póry PK (% obj.) Jsou totožné s hodnotou retenční vodní kapacity ΘRK. Kapilární póry mají z celkové

pórovitosti tvořit přibližně 2/3. Nadbytek kapilárních pórů v půdě má za následek špatné vsakování vody do půdy. To způsobuje, že půda špatně přijímá vodu, půda je provlhčena jen do malé hloubky. Na takových půdách se zvyšuje rychlost povrchového odtoku a hrozí nebezpečí eroze (Jandák, 2003). Póry semikapilární PS (% obj.) V těchto pórech dochází k pozvolnému ustalování podzemní vody. Tvoří

přechodnou hranici mezi póry kapilárními a nekapilárními. Semikapilární póry mají

37 v půdě zaujímat přibližně 1/6 z celkové pórovitosti. Semikapilární póry umožňují snadné vnikání vody do půdy a jejím zadržením umožňují nasycení kapilárních pórů do větších hloubek (Jandák, 2003) Výpočet:

PS = Θ30 – ΘRK (% obj.)

Θ30………vlhkost 30ti minutová (% obj.) ΘRK………retenční vodní kapacita ( % obj.) Póry nekapilární PN (% obj.) Nekapilární póry jsou takové dutiny v půdě z niž voda téměř okamžitě gravitačně

odtéká. Nekapilární póry umožňují vnikání vody do půdy a její pronikání do hloubky. Pokud je v půdě nadbytek nekapilárních pórů znamená to, že povrchová vrstva půdy nebude příliš provlhčená. Voda totiž velmi rychle odtéká z povrchové vrstvy níže, mimo dosah kořenů rostlin (Jandák, 2003). Výpočet:

PN = P – Θ30

P………celková pórovitost (% obj.) Θ30………vlhkost 30ti minutová (% obj.) Provzdušenost A (% obj.) Vyjadřuje objemovou koncentraci vzduchu ve vzorku. Při nízké provzdušenosti

dochází ke zpomalení výměny vzduchu v půdě a tím dochází i k rozvoji aerobních mikroorganismů. Jestliže je provzdušenost příliš vysoká, znamená to vysokou aktivitu aerobních mikroorganismů a rychlejší odbourávání humusu. Hodnota provzdušenosti se neustále mění s vlhkostí půdy. Pro orniční horizont by měly být hodnoty provzdušenosti: pro pole 18 – 24 (% obj.), pro louky 9 – 12 (% obj.) (Jandák, 2003). Výpočet:A = P – Θ (% obj.) P………celková pórovitost (% obj.) Θ………momentální (okamžitá) vlhkost (% obj.) Minimální vzdušná kapacita půdy podle Nováka AKMK (% obj.) Udává provzdušenost půdy při vlhkosti maximální kapilární vodní kapacity podle

Nováka. Udává podíl nekapilárních pórů v půdě, které voda může po zavlažení brzy opustit. Je-li AKMK vyšší u písčitých půd než 25 % obj., pak jsou to půdy výsušné. Je-li AKMK průměrně méně než 10 % obj., je podorničí v kritickém stavu (Jandák, 2003).

38

Výpočet:

AKMK = P – ΘKMK (% obj.)

P………celková pórovitost (% obj.) ΘKMK………maximální kapilární vodní kapacita podle Nováka (% obj.) Zdánlivá hustota tuhé fáze zeminy (měrná hmotnost) ρS (g * cm-3) Je hmotnost jednotkového objemu tuhé fáze (Jandák, 2003). Jak se stanovuje a

vypočte je uvedeno výše. Objemová hmotnost redukovaná ρd (g * cm-3) Je hmotností jednotky neporušené půdy po vysušení při 105 °C. Vystihuje stav

nakypření či zhutnění půdy daného horizontu za předpokladu konstantní měrné hmotnosti tuhé fáze. Objemová hmotnost redukovaná obvykle stoupá směrem od povrchu do spodiny půdního profilu.Jestliže tomu tak není, lze usuzovat na nadměrnou zhutnělost povrchového horizontu nebo malou ulehlost horizontu spodních. Výpočet: ρ d =

C VS

(g * cm ) −3

C……… hmotnost po vysušení při 105 °C VS………objem neporušeného vzorku (cm-3)

39

6. VÝSLEDKY 6.1. Lokalita č. 1 – Velké Mikulčice T 2005-I

Sonda 1

Cesta

Obrázek 9 – Náčrt situace na lokalitě 1

Lokalita č.1 se nachází v lese a byl na ní popsán následující horizont: V hloubce 0 – 32 cm je černý horizont s barvou za vlhka 5Y 2/1 . Pod tímto černým horizontem je

v hloubce 32 – 52 cm

přechodový horizont s barvou za vlhka 10YR 3/1. Pod 52 cm se nachází horizont tvořený především pískem s barvou za vlhka 10YR 5/4.

Obrázek 10 – půdní profil na lokalitě 1

40 Na lokalitě 1 byly vzorky odebírány z hloubek 10, 40 a 60 cm. Ve vzorcích z lokality 1 bylo zjištěno zastoupení jednotlivých frakcí, které uvádí tabulka 2. Pro lepší názornost Byl zpracován graf 1

Výsledky zrnitostního rozboru - lokalita č. 1 ( T2005-I) 2 - 0,25 0,05 0,01 0,002 (%) (%) (%) (%) 10 43,0 26,1 18,1 12,8 40 52,2 19,2 11,9 9,8 60 55,3 15,8 9,9 8,7 Tabulka 2 - Výsledky zrnitostního rozboru na lokalitě 1 Hloubka (cm)

0,001 (%) 10,9 8,7 8,0

zobrazující zastoupení částic o průměru zrna

0,5 až 2 mm tedy písku a částic < 0,01. V grafu

Obsah částic < 0,01 mm s částic 2 - 0,5 mm na lokalitě 1

pokles obsahu částic < 0,01

10,0

20,0

30,0

40,0

50,0

60,0

70,0

H lo u b k a (c m )

0

půdním

mm

profilem

% 0,0

pozorujeme

a

naopak

zvyšování částic

obsahu

o

průměru

10

2 – 0,5 mm tedy

20

písku. Tabulka 3 pak

30

uvádí

40

označení

půdního druhu podle

50

zrnitostní

60

klasifikace

dle Nováka. V celém

70

částice < 0,01 mm

částice 2 - 0,5 mm

Graf 1 – Obsah částic < 0,01 mm a částic 2 – 0,5 mm na lokalitě 1

profilu se jedná o půdy lehké s obsahem částic < 0,01 mm max.

Zrnitostní klasifikace dle Nováka (obsah částic < 0,01 mm) Hloubka (cm)

Označení půdního druhu

Základní půdní druh

10 hlinitopísčitá lehká půda 40 hlinitopísčitá lehká půda 60 písčitá lehká půda Tabulka 3 - Zrnitostní klasifikace dle Nováka pro lokalitu 1 Zrnitostní klasifikace dle trojúhelníkového diagramu (NRSCS USDA) Hloubka (cm)

Zrnitostní třída

Seskupená třída

10 hlína střední zemina 40 písčitá hlína lehčí střední zemina 60 písčitá hlína lehčí střední zemina Tabulka 4 - Zrnitostní klasifikace dle NRSCS USDA pro lokalitu 1

do 20 %. V hloubkách 10 a 40 cm se jedná o hlinitopísčitý

půdní

druh, v hloubce 60 cm o písčitý půdní druh. Zařazení do zrnitostní tříd podle současného Taxonomického systému tabulka 4.

půd

uvádí

41

Obrázek 11 – Trojúhelníkový diagram pro lokalitu 1

Legenda: 10 cm, 40 cm, 60 cm Důležitým

MKK a zrnitostní složení

antropogeního ovlivnění je maximální kapilární vodní

(%) 0,0

10,0

20,0

30,0

40,0

50,0

60,0

0

70,0

kapacita. kapilární

Maximální kapacita

je

závislá na obsahu písku ve

10

H lo u b k a (c m )

ukazatelem

vzorku. Čím více písku ve

20

vzorku je, tím menší je

30

hodnota

40

MKK.

Tato

závislost byla zjištěna i na

50

lokalitě 1 a je zobrazena

60

pomocí

70

grafu

2.

K zvyšování obsahu písku

< 0,01 mm (%)

2 - 0,5 mm (%)

Graf 2 – MKK a zrnitostní složení pro lokalitu 1

MKK (%)

v půdním profilu dochází kvůli zvyšující se ulehlosti

spodních horizontů V grafu je vidět, že se snižuje obsah částic

<

0,01

mm a

zvětšuje se obsah částic 2 – 0,5 mm a s tím souvisí klesání maximální kapilární kapacity do hloubky profilu.

42 Dalším fyzikálním parametrem, který souvisí se zrnitostním složením půdy je

Provzdušenost + obsah částic 2 - 0,5 mm lokalita č.1 20

40

60

80

H lo u b k a ( c m )

0

3

zobrazuje

závislost

písku v půdním

profilu.

S tím

zvyšuje

jak

se

10

v půdním profilu zhutnění

20

roste

30

průměru 2 – 0,5 mm a tím

40

roste

50

vzduchu v půdě.

60

Další sledovanou veličinou

70

byla Provzdušenost (%)

Obsah částic 2 - 0,25 mm (%)

Nárůst bývá

2,64

2,65

koncentrace

měrná

hmotnost.

2,66

měrné

hmotnosti

obvykle

způsoben

nárůstem železa v půdním

Měrná hmotnost (g * cm-3) 2,63

i

hmotnost s hloubkou roste.

Měrná hmotnost - lokalita č. 1

2,62 0

množství částic o

Bylo zjištěno, že měrná

Graf 3 – Provzdušenost na lokalitě 1

H lo u b k a (c m )

Graf

provzdušenosti na obsahu

(%) 0

provzdušenost.

2,67

2,68

profilu. Zde to však nelze jednoznačně

prokázat,

10

protože obsah železa nebyl

20

zjišťován. V půdním profilu

30

však

40

známky oglejení, lze tedy

50

na zvyšující se obsah železe

60

usuzovat.

70 Graf 4 – Měrná hmotnost na lokalitě 1

byly

zaznamenány

43

Objemová hmotnost redukovaná lokalita č. 1

Pórovitost - lokalita č. 1 Pórovitost (%)

Objemová hmotnost redukovaná (g * cm -3) 1,4

1,45

20 40 60 80

Graf 5 – Objemová hmotnost na lokalitě 1

44

1,5 H lo u b k a (% )

H lo u b k a (c m )

1,35 0

45

46

47

48

49

0 10 20 30 40 50 60 70

Graf 6 – Pórovitost na lokalitě 1

Z grafu 5 vyplívá, že objemová hmotnost redukovaná na lokalitě 1 s hloubkou roste. To je způsobeno zvyšující se ulehlostí spodních horizontů. Na vedlejším grafu číslo 6 můžeme pozorovat klesající pórovitost. Tento pokles je způsoben větším utužením spodních horizontů.

44

6.2. Lokalita č. 2 Mikulčice T2005-II

Obrázek 12 – náčrt situace na lokalitě 2

Lokalita č.2 se nachází v lese a byl na ní popsán následující horizont: 25 cm humózní písek , barva za vlhka 5YR 2/1, prokořenělý s náznaky struktury. Pod tímto horizontem se v hloubce 25 – 55 cm nachází přechodný horizont s barvou 2,5Y 5/3 s vodorovnými žilky tmavšího zbarvení, které vznikly růstem kořenů a vodou. Pod 55 cm se nachází horizont 5Y 5/4 tvořený především pískem, nesoudržný vlhký.

Obrázek 13 – Půdní profil na lokalitě 2

Na lokalitě č.2 byly vzorky pro zjištění zdánlivé hustoty tuhé fáze (měrné hmotnosti), zrnitosti a pro rozbor neporušeného vzorku odebrány pouze z hloubky 10 cm. I zde byla zjišťována hodnota měrné hmotnosti, prováděn rozbor neporušeného vzorku a zrnitostní rozbor. Laboratorním postupem byla zjištěna hodnota měrné hmotnosti 2,63 g * cm-3. Výsledky zrnitostního rozboru jsou v tabulkách 5 – 7.

45

Tabulka 5 zobrazuje Výsledky zrnitostního rozboru - lokalita č. 1 ( T2005-I) 2 - 0,25 0,05 0,01 0,002 0,001 procentuální zastoupení Hloubka (cm) (%) (%) (%) (%) (%) 10 41,9 27,2 17,4 12,5 10,0 jednotlivých frakcí ve Tabulka 5 – Výsledky zrnitostního rozboru pro lokalitu 2 vzorku. Zařazení do Zrnitostní klasifikace dle Nováka (obsah částic < 0,01 mm) Označení Hloubka (cm) Základní půdní druh půdního druhu 10 hlinitopísčitá lehká půda

půdního

Tabulka 6 – Zrnitostní klasifikace dle Nováka pro lokalitu 2

uvádí tabulka 6. Podle

Zrnitostní klasifikace dle trojúhelníkového diagramu (NRSCS USDA)

druhu

a

základního

půdního

druhu

Nováka

podle

zrnitostní klasifikace dle Nováka

se

jedná

o

Hloubka (cm) Zrnitostní třída

Seskupená třída

hlinitopísčitý

10

lehčí střední zemina

druh, který patří mezi

písčitá hlína

půdní

Tabulka 7 – Zrnitostní klasifikace NRSCS USDA pro lokalitu 2

lehké půdy. Podle Zrnitostní klasifikaci provedené pomocí tzv. trojúhelníkového diagramu se jedná o zrnitostní třídu písčitá hlína – tabulka 7.

Obrázek 14 – Trojúhelníkový diagram pro lokalitu 2

Legenda: 10 cm

46

6.3. Lokalita č. 3 Mikulčice B-2005

Sonda 3

Obrázek 15 – Náčrt situace na lokalitě 3

Lokalita č. 3 se nachází na louce. Svrchní horizont je drnový s barvou 2,5Y 5/3. 10 – 15 cm je jílovitohlinitý horizont s barvou 10YR 3/1. Pod tímto horizontem se nachází v hloubce 30 – 35 cm tmavý jílovitohlinitý horizont

s větším obsahem písku a barvou

2,5Y 3/1. V hloubce 43 – 48 cm se nachází sešlapaný hlinitý horizont barvy 10YR 2/2. Pod tímto horizontem se vyskytuje hlinitý horizont s patrnými rezavými skvrnami a barevném odstínu 2,5Y 4/3. V hloubce 74 – 79 cm je se známkami oglejení a barvou 2,5Y 5/3.

Obrázek 16 – Půdní profil na lokalitě 3

Na lokalitě č.3 byly vzorky pro zjištění zdánlivé hustoty tuhé fáze (měrné hmotnosti), zrnitosti a pro rozbor neporušeného vzorku odebrány z hloubek 5, 10, 30, 43, 52 a 74 cm.

47 Lokalita 3 se od lokality 1 liší nejen umístěním na louce ale i zrnitostním složením. Jak Je patrné z tabulky 8

Výsledky zrnitostního rozboru - lokalita č.3 (B2005) 2 - 0,25 (%)

Hloubka (cm) 5 10 30 43 52 74

0,05 (%)

21,7 10,0 24,1 23,3 12,9 5,0

61,9 66,9 49,2 51,5 63,5 61,5

0,01 (%)

0,002 (%)

46,3 48,2 50,2 31,1 36,7 40,7

0,001 (%)

27,7 27,5 22,3 22,0 24,9 27,2

21,4 21,3 17,5 18,7 21,9 22,8

Tabulka 8 – Výsledky zrnitostního rozboru pro lokalitě 3 Zrnitostní klasifikace dle Nováka (obsah částic < 0,01 mm) Hloubka (cm) 5 10 30 43 52 74

Označení půdního druhu

jsou

mnohem

méně písčité. Tomu odpovídají i výsledky zrnitostní

klasifikace

dle Nováka, které jsou uvedeny v tabulce 9. Jedná se do 30cm o těžké půdy, od 30 do

Základní půdní druh

jílovitohlinitá jílovitohlinitá jílovitohlinitá hlinitá hlinitá hlinitá

půdy

74 cm o střední půdy.

těžká půda těžká půda těžká půda střední půda střední půda střední půda

Pro

názornost

zpracována

byl

graf

znázorňující

7

vývoj

obsahu písku a částic

Tabulka 9 – Zrnitostní klasifikace dle Nováka pro lokalitu 3

< 0,01 mm v půdním

Obsah částic < 0,01 mm + 2 - 0,25 mm lokalita č.3

profilu na lokalitě 3. Můžeme si všimnout, že vývoj obou frakcí

(%)

H lo u b k a ( c m )

0,0

10,0

20,0

30,0

40,0

0 10 20 30 40 50 60 70 80

50,0

60,0

je

přesně

Když

opačný.

obsah

písku

klesá, stoupá obsah částic < 0,01 mm a

naopak. Tabulka 10 přináší výsledků klasifikace

přehled zrnitostní podle

tzv. trojúhelníkového

< 0,01 mm

2 - 0,25 mm

Graf 7 – Obsah částic < 0,01 a 2 – 0,5 mm na lokalitě

diagramu. V 5 a 10 cm se jedná o

zrnitostní třídu jílovitá hlína, v 30 cm o prachovitou hlínu a v hloubkách 43, 52 a 74 cm o hlínu.

48

Zrnitostní klasifikace dle trojúhelníkového diagramu (NRSCS USDA) Hloubka (cm)

Zrnitostní třída

Seskupená třída

5 jílovitá hlína těžká zemina 10 jílovitá hlína těžká zemina 30 prachovitá hlína střední zemina 43 hlína střední zemina 52 hlína střední zemina 74 hlína střední zemina Tabulka 10 – Zrnitostní klasifikace dle NRSCS USDA pro lokalitu 3

Obrázek 17 – Trojúhelníkový diagram pro lokalitu 3

Legenda: 5 cm, 10 cm, 30 cm, 43 cm, 52 cm, 74 cm

49 Hlavní ukazatelem antropogeního ovlivnění je i na této lokalitě maximální kapilární vodní kapacita. V grafu je

Maximální vodní kapilární kapacita dle Nováka lokalita č. 3

vidět, že průběh MKK i průběh obsahu písku je velmi rozkolísaný a platí,

%

H lo u b k a ( c m )

0

10

20

30

40

že

50

se

snižujícím

se

obsahem písku roste MKK

0 10 20 30 40 50 60 70 80

a naopak. Zajímavé je, že v hloubce 30 cm dochází k výraznému

nárůstu

obsahu písku ve vzorku k s tím

souvisejícímu

poklesu MKK. V hloubce 43 cm ovšem opět dochází

MKK (%)

obsah částic 2 - 0,5 mm

Graf 8 – MKK a obsah části 2 – 0,5 mm na lokalitě 3

k poklesu množství písku a zvýšení MKK. Tato náhlá změna by mohla svědčit o tom, že v hloubce 30 – 43 došlo k pochodům, které výrazně ovlivnily zrnitostní složení půdy. Může se jednat např. o důsledek mimořádných záplav, kdy na daném místě došlo k výrazné akumulaci písku. Tato domněnka však není ničím podložena a zasluhovala by další zkoumání. V profilu byla v dané vrstvě zaznamenána i změna barvy (obrázek 18). Zajímavé výsledky přináší i zhodnocení objemové hmotnosti. Objemová hmotnost redukovaná by měla za normálních podmínek

směrem

do

spodních

horizontů klesat.Pokud takovou gradaci nenacházíme, můžeme usuzovat na nadměrné zhutnění horizontu. Z grafu 9 vidíme, že objemová hmotnost do hloubky 10 cm klesá. Tento pokles můžeme být způsoben

umístěním

lokality. Lokalita se nachází na louce, kde lze předpokládat vetší nakypření svrchního horizontu. Mezi 10 a 30 cm

Obrázek 18 – Detail sondy na lokalitě 3

dochází

k normálnímu

vývoji,

tedy

objemová

hmotnost s hloubkou roste.

50 Zlom, který lze pozorovat v hloubce 30 až 43 cm souhlasí se změnou zrnitostního složení. V hloubce 43 cm

Objemová hmotnost redukovaná - lokalita č. 3 Objemová hmotnost redukovaná (g * cm-3) 1,35 0

1,4

1,45

1,5

1,55

1,6

1,65

1,7

k ještě

výraznějšímu

klesání

hodnot

objemové hmotnosti

K nejvýraznějšímu zlomu

10

H lo u b k a (c m )

dochází

dochází v hloubce 52 cm.

20

V těchto hloubkách byly

30

zaznamenány

40

i

výrazné

změny ve vývoj humusu,

50

pH a hlavně fosforu, jehož

60

množství

v hloubce

70

52 cm výrazně narůstá

80

(Ďurišová, 2007). Na základě těchto údajů

Graf 9 – Objemová hmotnost redukovaná na lokalitě 3

lze soudit, že v hloubkách okolo 52 až 60 cm se nachází horizont, který byl v době Velké Moravy povrchový a byl zhutněn v důsledků lidské činnosti.

Pórovitost - lokalita č. 3

Provzdušenost - lokalita č. 3

Pórovitost (%) 10

20

30

40

50

0

0

0

20

20

40 60 80

Graf 10 – Pórovitost na lokalitě 3

H lo u b k a (% )

H lo u b k a (c m )

0

Provzdušenost (%) 10

20

30

40

40 60 80

Graf 11 – provzdušenost na lokalitě 3

Podobné průběhy mají i křivky pórovitosti a provzdušenosti (graf 10 a 11). V hloubce 30 cm dochází k výrazné změně. Tuto změnu způsobuje větší obsah písku v dané hloubce. V grafech znázorňující vývoj pórovitosti a provzdušenosti ovšem není až tak patrný zlom v 52 cm. Tento zlom je ovšem dobře pozorovatelný na křivce představující vývoj měrné hmotnosti (graf 12)

51 Na grafu 12 je dobře

Měrná hmotnost - lokalita č. 3

patrný vývoj se změnou v 52 cm. Tvar této křivky

Měrná hmotnost (g * cm-3) 2,62 0

2,64

2,66

2,68

2,7

2,72

mohl

svědčit

narůstajícím železa

10

H lo u b k a (c m )

by

o

množství

v půdě

s velkým

zlomem v hloubce 52 cm.

20

Tento

30

nárůst

pravděpodobně

40

je

způsoben

zvyšujícím se množstvím

50

železa v půdě.Jak vyplívá

60

z výsledků

70

rozboru

humusu dochází v hloubce

80

okolo 60-74 cm k náhlému poklesu obsahu humusu

Graf 12 – Měrná hmotnost na lokalitě 3

(Ďurišová, 2007). Vývoj humusu v nivních půdách je pozvolný. Náhlý pokles, který je zde pozorovatelný svědčí o změně půdy. Nárust měrné hmotnosti, který pravděpodobně souvisí s nárustem obsahu železa a náhlý pokles humusu svědčí o změně nivní půdy v hloubce okolo 60 cm na pseudoglej. Vývoj vybraných fyzikálních charakteristik v půdním profilu – lokalita 3

(%)

H lo u b k a ( c m )

0

10

20

30

40

0 10 20 30 40 50 60 70 80 Pórovitost (%)

Graf 13 – Vybrané fyzikální charakteristiky na lokalitě 3

provzdušenost (% obj.)

MKK (%)

50

52 Na grafu 13 vidíme vývoj pórovitosti, provzdušenosti a MKK půdním profilem na lokalitě 3. Z průběhu křivek je patrná změna všech tří parametrů v hloubce 30 – 43 cm, která je doprovázena i změnou barvy půdy, jak je vidět z obrázku vedle grafu. Další už ne tak výrazná změna je pozorovatelná v hloubce 52 cm.

7. ZÁVĚR V předkládané bakalářské práci byly laboratorním rozborům podrobeny vzorky půd odebrané na třech lokalitách archeologického naleziště Mikulčice – Valy s cílem pokusit se zjistit míru antropogeního ovlivnění. Na lokalitě č. 1 nebyla u žádné sledované charakteristiky zjištěna, žádná výrazná anomálie, kromě vývoje měrné hmotnosti, která do hloubky profilu narůstá. Tento jev pravděpodobně není způsoben přímým antropogením ovlivněním, ale spíše nárůstem obsahu železa v půdním profilu. Na lokalitě č. 2 byly vzorky odebrány pouze z hloubky 10 cm, proto není možné pro lokalitu 2 vyvodit žádné závěry. Na lokalitě č. 3 byly zjištěny ve vývoji všech sledovaných charakteristik výrazné anomálie. První anomálie je pozorovatelná v hloubkách 30 – 43 cm, kdy dochází k nárůstu zastoupení půdních částic velikosti 2 – 0,5 mm. V těchto hloubkách se tedy jedná o písky dopravené na místo akumulační činnosti řeky Moravy. K dalšímu výraznému zlomu dochází v hloubce 52 – 60 cm .Zde dochází i k výrazné změně ve vývoji fosforu. Množství fosforu zde velmi výrazně narůstá. Na základě toho se dá usuzovat, že v této hloubce se nachází antropogeně ovlivnění horizont. Tedy horizont, který v době Velké Moravy tvořil povrch. Nárůst měrné hmotnosti v hloubce okolo 60 - 74 cm odpovídá poklesu humusu a pH. Na základě těchto informací můžeme soudit, že zde dochází k oglejení a tedy k nárůstu obsahu železa v půdě. V této hloubce se nivní půda mění na pseoudoglej. Od dob Velké Moravy došlo k výrazným změnám celé nivy. Rozsáhlá odlesnění ve 12 – 13 st. vedly stále k častějším záplavám. Niva se nakonec stala neobyvatelnou a sídliště v ní musela být opuštěna. Postupem času došlo k zarovnání nivy a k sedimentaci mocné vrstvy povodňových hlín.

53

8. SEZNAM LITERATURY − CULEK, M. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, 589 s. ISBN: 80-86064-82-4

− ĎURIŠOVÁ, E. Pedologická charakteristika objektů archeologického výzkumu v Mikulčicích-chemické parametry. Bakalářská práce MZLU Brno, 2007, 61 s.

− GOJDA,

M.

Archeologie

krajiny.

Praha:

Academia,

2000,

238

s.

1992,

339

s.

ISBN: 80 - 20 - 078 - 6

− HAVLÍK,

L.

Kronika

o

Velké

Moravě.

Brno:

Jota,

ISBN: 80 - 85617 - 04 - 8

− Hrubý, V. Byl nalezen hrob věrozvěsta Metoděje? Almanach Velké Moravy, 1965, s. 148 - 149

− HRUBÝ, V. Staré Město - velkomoravské pohřebiště "Na valách". Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1955, 750 s.

− HRUBÝ, V. Staré město: velkomoravský Velehrad. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, 472 s.

− KLANICA, Z. Počátky slovanského osídlení našich zemí. Praha: Academia, 1986, 259 s.

− KUBIËNA, W. Bestimmungsbuch und Systematik der Böden Europas. E. Ulmer: Stuttgard, 1953, 392 s.

− KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: Academia, 2004, 555 s. ISBN: 80 - 200 - 1216 - 8

− NĚMEČEK, J. A KOL. Pedologie a paleopedologie. Praha: Academia, 1990, 552 s.

− NĚMEČEK, J. Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Praha: ČZU, 2001, 79 s. ISBN: 80 - 238 - 8061 - 6

− OPRAVIL,

E.

Rostliny

z

velkomoravského

hradiště

v

Mikulčicích.

Praha: Academia, 1972, 40 s.

− OPRAVIL, E. Údolní niva v době hradištní. Praha: Academia, 1983, 80 s. ISSN: 0139 - 5289

54 − POLÁČEK, L. Studien Archäologisches

zum Burgwall

Institut

der

von

Akademie

Mikulčice 1 - 7. Brno: der

Wissenschaften

der

Tschechischen Republik, 2005, 633 s. ISBN 80 - 86023 - 31 - 1

− POLÁČEK, L.Terénní výzkum v Mikulčicích. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 2000, 44 s. ISBN: 80 - 86023 - 26 - 5

− POULÍK, J. Jížní Morava, země dávných Slovanů. Brno: Studijní a plánovací ústav v Brně, 1950, 200 s.

− POULÍK, J. Mikulčice: velkomoravské mocenské ústředí. Praha: Olimpia, 1974, 103 s.

− PRAX,

A.

Půdoznalství.

Brno:

MZLU

Brno,

1995,

153

s.

ISBN: 80 - 7157 - 145 - 8

− STUCHLÍK, S. Oblast vodního díla Nové Mlýny od pravěku do středověku. Brno : Archeologický ústav Akademie věd České republiky, 2002, 503 s.

− SVOBODA, J. Velká kniha o klimatu zemí Koruny české. Praha: Regia, 2003, 655 s. ISBN: 80-86367-34-7

− ŠIMEK, E. Velká Germánie Klaudia Ptolemaina. Brno: Filozofická fakulta MU, 1953

− TOMÁŠEK, M. Půdy České republiky. Praha : Česká geologická služba, 2003, 67 s. ISBN: 80 - 7075 - 607 - 1

55

9. PŘÍLOHY

Seznam příloh: Příloha 1 – Tabulka 11, 12 Příloha 2 - Tabulka 13, 14 Příloha 3 – Tabulka 15 Příloha 4 – Tabulka 16 Příloha 5 – Tabulka 17 Příloha 6 – Obrázek 19, 20, 21

56 Příloha 1

Výsledky rozboru neporušeného vzorku - lokalita č. 1 Hloubka (cm)

10-15 Aktuální hmotnost (g) 265,56 Hmotnost po nasycení (g) 291,17 Hmotnost po 30 min. odsávání (g) 285,37 Hmotnost po 2 hod. odsávání (g) 282,15 Hmotnost po 24 hod. odsávání (g) 279,55 Hmotnost po vysušení (g) 246,42 Hmotnost čistého válečku (g) 110,56 Momentální vlhkost (% obj.) 19,14 Nasáklivost (% obj.) 44,75 Vlhkost 30ti minutová (% obj.) 38,95 Maximální kapilární vodní kapacita (% obj.) 35,73 Retenční vodní kapacita přibližná (% obj.) 33,13 Měrná hmotnost (g * cm-3) 2,63 Objemová hmotnost redukovaná (g * cm-3) 1,36 Objemová vlhkost vlhké zeminy (g * cm-3) 1,55 Pórovitost (%) 48,34 Póry kapilární (%) 33,13 Póry semikapilární (%) 5,82 Póry nekapilární (%) 9,39 Vlhkost hmotnostní (% hm.) 14,09 Vlhkost relativní (% rel.) 39,59 Provzdušněnost (% obj.) 29,20 Minimální vzdušná kapacita půdy podle Nováka (% obj.) 12,61 Tabulka 11 – Výsledky rozboru neporušeného vzorku pro lokalitu 1

Měrná hmotnost - lokalita č. 1 hloubka (cm)

měrná hmotnost (g*cm-3)

10 2,63 40 2,67 60 2,67 Tabulka 12 – Měrná hmotnost pro lokalitu 1

40-45 272,10 301,07 296,94 293,15 290,15 259,50 112,58 12,60 41,57 37,44 33,65 30,65 2,67 1,47 1,60 44,97 30,65 6,79 7,53 8,58 28,02 32,37 11,32

60-65 269,41 300,75 295,97 291,89 289,80 262,83 115,61 6,58 37,92 33,14 29,06 26,97 2,67 1,47 1,54 44,86 26,97 6,17 11,72 4,47 14,67 38,28 15,80

57 Příloha 2

Výsledky rozboru neporušeného vzorku - lokalita č. 2 Hloubka (cm) Aktuální hmotnost (g) Hmotnost po nasycení (g) Hmotnost po 30 min. odsávání (g) Hmotnost po 2 hod. odsávání (g) Hmotnost po 24 hod. odsávání (g) Hmotnost po vysušení (g) Hmotnost čistého válečku (g) Momentální vlhkost (% obj.) Nasáklivost (% obj.) Vlhkost 30ti minutová (% obj.) Maximální kapilární vodní kapacita (% obj.) Retenční vodní kapacita přibližná (% obj.) Měrná hmotnost (g * cm-3) Objemová hmotnost redukovaná (g * cm-3) Objemová vlhkost vlhké zeminy (g * cm-3) Pórovitost (%) Póry kapilární (%) Póry semikapilární (%) Póry nekapilární (%) Vlhkost hmotnostní (% hm.) Vlhkost relativní (% rel.) Provzdušněnost (% obj.) Minimální vzdušná kapacita půdy podle Nováka (% obj.) Tabulka 13 – Výsledky rozboru neporušeného vzorku pro lokalitu 2

Měrná hmotnost - lokalita č. 3 hloubka (cm)

hustota (g*cm-3)

5 2,63 10 2,63 30 2,63 43 2,66 52 2,69 74 2,7 Tabulka 14 – Měrná hmotnost pro lokalitu 3

10-15 260,74 282,95 277,58 272,55 268,59 239,76 117,19 20,98 43,19 37,82 32,79 28,83 2,63 1,23 1,44 53,40 28,83 8,99 15,58 17,12 39,29 32,42 20,61

58 Příloha 3

Výsledky rozboru neporušeného vzorku - Lokalita č. 3 Hloubka (cm)

5-10

10-15

30-35

43-48

52-57

77-79

Aktuální hmotnost (g)

294,79

270,60

286,01

284,11

275,21

267,42

Hmotnost po nasycení (g)

312,58

298,34

311,35

311,22

304,49

294,13

Hmotnost po 30 min. odsávání (g)

310,01

292,68

307,70

307,18

299,88

289,44

Hmotnost po 2 hod. odsávání (g)

309,31

289,59

305,85

304,36

296,70

285,61

Hmotnost po 24 hod. odsávání (g)

307,65

286,88

302,89

300,63

293,27

281,80

Hmotnost po vysušení (g)

277,70

252,44

271,17

270,04

260,15

250,06

Hmotnost čistého válečku (g)

113,07

110,95

111,85

112,25

112,79

108,06

Momentální vlhkost (% obj.)

17,09

18,16

14,84

14,07

15,06

17,36

Nasáklivost (% obj.)

34,88

45,90

40,18

41,18

44,34

44,07

Vlhkost 30ti minutová (% obj.)

32,31

40,24

36,53

37,14

39,73

39,38

Maximální kapilární vodní kapacita (% obj.)

31,61

37,15

34,68

34,32

36,55

35,55

Retenční vodní kapacita přibližná (% obj.)

29,95

34,44

31,72

30,59

33,12

31,74

Měrná hmotnost (g * cm-3)

2,63

2,63

2,63

2,66

2,69

2,70

Objemová hmotnost redukovaná (g * cm-3)

1,65

1,41

1,59

1,58

1,47

1,42

Objemová vlhkost vlhké zeminy (g * cm-3)

1,82

1,60

1,74

1,72

1,62

1,59

Pórovitost (%)

37,40

46,20

39,42

40,68

45,22

47,41

Póry kapilární (%)

32,31

40,24

36,53

37,14

39,73

39,38

Póry semikapilární (%)

2,36

5,80

4,81

6,55

6,61

7,64

Póry nekapilární (%)

5,09

5,96

2,89

3,54

5,49

8,03

10,38

12,83

9,31

8,92

10,22

12,23

Vlhkost relativní (% rel.)

45,69

39,31

37,64

34,59

33,30

36,62

Provzdušněnost (% obj.)

20,31

28,04

24,58

26,61

30,16

30,05

5,79

9,05

4,74

6,36

8,67

11,86

Vlhkost hmotnostní (% hm.)

Minimální vzdušná kapacita půdy podle Nováka (% obj.)

Tabulka 15 – Výsledky rozboru neporušeného vzorku pro lokalitu 3

59 Příloha 4

Zrnitost - výsledky měření Lokalita Hloubka

2 - 0,25 (g) 18,1000

0,05 (g) 24,9801

0,01 (g) 24,3161

0,002 (g) 24,5853

0,001 (g) 22,7220

15,9582 14,4675

24,8265 22,1115

24,2006 21,9017

24,5172 23,2997

22,6685 24,2436

12,2720 14,6695

21,9557 20,5182

21,7857 24,0279

23,2294 19,6675

24,1900 20,3653

12,9751 15,0031

20,3579 26,4967

23,9116 23,9493

19,6000 23,0921

20,3133 25,2524

14,7071 18,1803

26,3223 24,8919

23,8248 22,4308

23,0222 25,9472

25,1980 23,8191

15,7234 19,3236

24,7688 24,4749

22,3512 26,0714

25,8903 22,5899

23,7740 25,9621

16,9631 14,9815

24,3520 23,8511

25,9002 22,7722

22,5355 24,9709

25,9195 23,6135

12,6049 19,3540

23,7226 24,4505

22,6951 24,9147

24,9163 23,5403

23,5679 24,0509

17,0710 14,2386

24,3216 20,5187

24,8361 24,0048

23,4848 19,6629

24,0031 20,3694

12,9751 16,0326

20,3579 26,4790

23,9116 23,9150

19,6000 23,0836

20,3133 25,2514

14,7071 16,4859

26,3223 24,9790

23,8248 24,3030

23,0222 24,5845

25,1980 22,7251

15,9582 12,7504

24,8265 22,1108

24,2006 21,8870

24,5172 23,2983

22,6685 24,2474

12,2720 20,3703

21,9557 21,0817

21,7857 21,4987

23,2294 25,6039

24,1900 22,8356

15,8652 19,0677

21,0168 21,7136

21,4526 24,7623

25,5718 23,5344

22,8086 25,2853

14,9661 20,7975

21,6479 24,8177

24,7180 22,3804

23,5023 25,9158

25,2577 23,7958

15,7234 22,3288

24,7688 24,3991

22,3512 26,0205

25,8903 22,5589

23,7740 25,9414

16,9631 21,1700

24,3520 21,0554

25,9902 21,4775

22,5355 25,5940

25,9195 22,8290

15,8652 20,7222

21,0168 21,6881

21,4526 24,7426

25,5718 23,5235

22,8086 25,2774

14,9661 16,6040

21,6479 23,7918

24,7180 22,7398

23,5023 24,9479

25,2577 23,5931

12,6049 21,4556

23,7226 24,3883

22,6951 24,8784

24,9163 23,5159

23,5679 24,0277

17,0710 Tabulka 16 – Zrnitost – výsledky měření

24,3216

24,8361

23,4848

24,0031

(cm)

Měření 1.

5 2. 1. 10 2. 1. 30 2.

3 1. 43 2. 1. 52 2. 1. 74 2. 1. 10 2. 1.

1

40 2. 1. 60 2. 1.

2

10 2.

60 Příloha 5

Měrná hmotnost - zadání

Lokalita

Hloubka (cm)

Pv (g)

(cm3)

154,858 152,814 150,777

148,657 146,619 144,602

3,799 3,805 3,825

2,632 2,628 2,614

1. 2.

155,731 152,652

149,529 146,448

3,798 3,796

2,633 2,634

43

3. 1. 2. 3. 1. 2.

161,185 151,979 157,600 152,203 159,067 156,004

154,981 145,774 151,391 146,019 152,824 149,771

3,796 3,795 3,791 3,816 3,757 3,767

2,634 2,635 2,638 2,620 2,662 2,655

52

3. 1. 2.

157,437 162,612 160,012

151,175 156,311 153,741

3,738 3,699 3,729

2,675 2,703 2,682

3. 1. 2. 3.

162,205 154,300 161,426 151,715

155,930 148,015 155,134 145,420

3,725 3,715 3,708 3,705

2,685 2,692 2,697 2,700

10

1. 2. 3.

158,284 158,361 144,093

152,124 152,124 137,908

3,840 3,763 3,815

2,604 2,657 2,622

2,63

40

1. 2. 3.

143,150 142,190 160,706

136,903 135,947 154,423

3,753 3,757 3,717

2,665 2,662 2,690

2,67

60

1. 2. 3.

161,114 145,821 162,166

154,856 139,568 155,930

3,742 3,767 3,764

2,672 2,669 2,657

2,67

1. 2.

155,042 143,119

148,808 136,903

3,766 3,784

2,655 2,643

168,119

161,964

3,845

2,601

10

30 3

74

3

Ps (g)

Průměrná měená hmotnost (g * cm-3)

1. 2. 3.

5

2

Měření

Měrná hmotnost (g * cm-3)

10

3. Tabulka 17 – Měrná hmotnost zadání

2,63

2,63

2,63

2,66

2,69

2,70

2,63

61

Příloha 6

Obrázek 19, 20, 21 – Archeologické sondy