DO ŠKOLY VČAS
bez odkladu školní docházky Číslo projektu:
CZ.1.07/1.2.00/08.0106
Termín:
1.8.2009 – 31.12.2012
Realizátor projektu:
Vzdělávací centrum Podkrušnohoří Masarykova 745, 438 01 Ţatec
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Hry zaměřené na prosociální chování Mgr. Eva Kapicová
Charakteristika hry
hra je starší než lidstvo samo hry a pohybové prvky můžeme sledovat i u mláďat vyšších živočichů (především savců) hra provází dětství v každé lidské společnosti hra je základní aktivitou dětské seberealizace dítě se nejvíce, nejčastěji a nejdůkladněji hrou zabývá celé předškolní období bývá nazýváno obdobím hry (hravým dětstvím) dítě má v předškolním období naléhavou potřebu hrát si, hravá činnost poutá jeho zájmy, jeho city, celou jeho osobnost, a tak nejúčelněji působí na rozvoj všech jejích stránek hra napomáhá přípravě na samostatný ţivot
Význam hry pro rozvoj dítěte
je nejpřirozenější činností má neobyčejný význam pro jeho celkový vývoj: účinný vliv na tělesný vývoj (skákání, chůze, lezení, běhání apod., procvičují se též koordinované, jemnější pohyby ruky) mimořádný význam pro rozumový vývoj (prohlubuje, upevňuje poznatky získané na základě vnímání, pozorování, fantazie a myšlení) podněcuje téţ vývoj řeči (vyjadřuje svoje myšlenky, přání a city, rozšiřování slovní zásoby) navazuje kontakt s jinými dětmi (pěstuje si jednotlivé volní vlastnosti jako např.: vycházet se spoluhráči, respektovat přání jiných, přizpůsobovat se, rozdělit se o hračku, podřídit se pravidlům atd.) význam i pro citový vývoj dítěte (vyvolává radost, nadšení, zájem)
Význam hry v období předškolního věku
zaujímá v předškolním věku významné místo, je pro dítě nejdůleţitější, zásadní a významově přínosnou činností (jako pro dospělého jeho práce) je specifickým a nejpřirozenějším projevem aktivity předškolního věku a hlavní náplní jeho času je základním aspektem odlišujícím předškolní vzdělávání od školního zprostředkovává poznávání světa, skutečnosti, učí spolupráci, podřizování se pravidlům, respektování ostatních dětí i dospělých, přináší nejen radost z úspěchu, ale učí je i prohrávat, nést neúspěch, dovede dítě i dospělé sblížit, vede k pocitu sounáležitosti, pospolitosti, příjemným zážitkům…) napomáhá k rozvoji mozku, zlepšuje řeč a rozumové schopnosti dítěte, zdokonaluje jeho tělesné dovednosti a připravuje základy pro rozvíjení citových vztahů
Význam hry v období předškolního věku hra je projevem zdravého vývoje předškolní dítě věnuje hře aţ devět hodin denně nedostatek hravé činnosti má pro dítě závaţné negativní důsledky vždy je třeba včas odhalit absenci hry, která může mít příčinu v rovině vnitřní (indispozice dítěte, např.: smyslové vady, neurologická poškození) nebo v rovině vnější (indispozice sociálního prostředí, příliš úzkostná péče apod.) hra a veselost jsou dvě činnosti svázané dětstvím (jestliže se jedno či druhé nebo obojí nevyskytuje, signalizuje nám to nepříznivý vývoj v životě dítěte) Hra vychází z potřeb dítěte a je základem učení. Rozvíjí schopnosti, dovednosti, stimuluje tvořivost, zdokonaluje smysly, postřeh, paměť, logický úsudek apod.
Znaky hry Hra má určité významné znaky:
spontánnost – přirozené, aktivní, bezprostřední chování dítěte, improvizace zaujetí – hluboké soustředění na činnost, nevnímá okolí radost – výraz obličeje (úsměv, gesta, samomluva) tvořivost – nové, originální upravování a konstruování skutečností a jejich kombinování fantazie – již se objevuje před 3.rokem, mezi 3.-6.rokem je velmi ve hře důležitá opakování – rádo se ke hře vrací, je spokojené pokud se může znovu nacházet v situaci, kterou už prozkoumalo přijetí role – podle odpozorovaného a současně podle vlastních zkušeností
Funkce a aspekty hry
funkce výchovně-vzdělávací (prostřednictvím hry se přirozeně učí, poznává okolní svět, procvičuje naučené, rozvíjí po stránce pohybové…) funkce socializační (osvojuje si hodnoty a pravidla lidského soužití, uvědomuje a osvojuje si společenské vztahy a role, chování druhých lidí, rozvíjí se individualizace, seberealizace i empatie) funkce relaxační (podporuje psychickou rovnováhu, pomáhá z různých druhů napětí) funkce diagnostická (odráží stupeň psychického i fyzického vývoje, závisí na zrání nervových struktur i na struktuře a dynamice působení sociálního prostředí) funkce terapeutická (vstřebávání zážitků, uplatňuje a načerpává svoji energii, kompenzuje nejistotu, obavy....)
Vliv hry na sociální rozvoj dítěte Sociální rozvoj = rozvoj vztahů mezi jednotlivci, vztahů jednotlivce k určitému společenství a naopak. sociální (vztahové) znaky se ve hře vyvíjí a proměňují, dítě se stále více zajímá o druhé děti, vyhledává je následně zpětně ovlivňují, upravují a zkvalitňují sociální chování – vnímání, přijímání a respektování druhého – ale i očekávání, že i já budu přijímán a respektován děti předškolního věku stále více touží po dětském partnerovi ve hře ve volných hrách se děti musí umět domluvit na tématu, záměru, postupu, pravidlech apod., učí se naslouchat druhému, přemýšlet o jeho nápadech sociální zkušenosti jednotlivce vznikají v dětské hře a jsou zpětně použitelné v běžných životních situacích v dětské skupině a ve vrstevnických vztazích
Vliv hry na sociální rozvoj dítěte
hra dává mnoho různých příležitostí k sociálnímu učení – sebepoznání prostřednictvím reakcí druhých, porozumění a sebekázeň, rozvíjení komunikačních dovedností, vzájemné respektování, navazování vztahů přítomnost učitelky při skupinových hrách je významná – mírní nevhodné způsoby chování
Významná úloha v socializačním procesu dítěte připadá hře.
Rozvoj prosociálního chování při hře Etická neboli prosociální výchova se v poslední době dostává do popředí pozornosti v řadě zemí. Příliš liberální přístup v posledních letech k původním mravním principům společnosti vedl k nadměrnému sobectví a egoismu, poživačnosti, konzumu bez hranic.. dítě se při hře učí žádoucím vzorům chování (rozvoj prosociálního chování = pozitivní, respektující ostatní) rozvoj prosociálního chování spočívá v kontrole agresivity, v rozvoji schopnosti empatie a s tím souvisí i nutnost potlačení vlastních potřeb pozitivní vliv na rozvoj prosociálního chování má uspokojení dětské potřeby jistoty a bezpečí v rodině (děti, které se cítí nejisté a ohrožené, snadněji reagují asociálně) předškolní děti, které získaly základní pocit důvěry v životě, nahlížejí na svět jako na relativně bezpečný a věří, že je možné ovlivňovat jeho dění
Projevy prosociálního jednání u dětí předškol. věku
vzájemná pomoc (jedno dítě udělá něco ve prospěch druhého) dělení se o něco (obě děti získávají stejně) podpora (jedno dítě poskytne druhému útěchu, projeví slovní podporu, povzbudí jej) nezištnost (dítě se obětuje ve prospěch druhého, daruje něco důležitého, vzdá se určité výhody apod.)
Hra a pravidla Pravidla = určitá vymezení podle kterých se hra řídí, podle kterých se hráči chovají, mají určitý řád, který musí jedinec pochopit, přijmout a dodržovat. Pravidla zvnějšku je dítě schopno přijmout na určitém stupni rozumového a sociálního vývoje (dovede-li jim porozumět, přijmout, dodržovat a mít potřebu spoluhráče).
Soupeření a spolupráce
v druhé polovině předškolního věku se projevuje snaha soupeřit, soutěžit, vynikat soupeřivost je dána vývojově, od přírody (každému ale s jinou silou) spolupráce je dovednost, které se člověk učí v kooperativních hrách dítě sděluje své názory, podílí se na společném výkonu, naslouchá druhým, doplňuje, argumentuje apod. = prvky sociálního učení ve skupinových hrách jsou soupeřivost a spolupráce vždy přítomny a přinášejí odlišné druhy sociálních zkušeností v MŠ je nutné se zejména zaměřit na kooperaci
Negativní jevy ve skupině
Agrese = nepřátelství, útočnost, výbojnost vůči druhé osobě. Není náhodné, nechtěné jednání, cílem je vědomý záměr někomu ublížit, poškodit ho. Příčinou bývá frustrace. U předškolních dětí v podobě pudového nevědomého hájení si svého teritoria (místa, kde si hrají). Děti emočně aktivnější mají více k tomuto chování sklony. U předškoláků jde většinou o nezvládnuté emoce, okamžité pudy a menší schopnost se dorozumět. Šikana = zlomyslné chování jednoho dítěte či skupiny vůči jinému dítěti. Projevuje se fyzickým ubližováním, vyhrožováním, posměšky, ponižováním (vzhled, rasa, rodina apod.). Základním znakem je opakování tohoto chování. Aktér šikany mívá neuspokojené základní psychické potřeby (životní jistoty). Oběť šikany bývají dětí úzkostně vedené, přetížené nejrůznějšími nároky, stýkající se převážně s dospělými.
Hry organizované Hry, které připravuje učitelka (určuje záměr, připravuje pomůcky, organizuje, děti motivuje, uzavírá společnou reflexí apod.) Výběr her by měl splňovat jistý cíl: Např.: motivační – připravuje na další pedagogickou činnost kooperační – slouží ke spolupráci a posílení sociálních vztahů pohybový – slouží k pohybovému zaktivizování relaxační – slouží k uvolnění stimulační a aktivační – slouží ke zpozornění dětí apod.
Hry organizované Vedení her učitelkou: Přímé zúčastněné – motivuje, zadává pravidla, sleduje a je spoluhráčem Přímé nezúčastněné – motivuje, zadává pravidla, sleduje, ale sama se neúčastní Nepřímé – aktivity volí děti, učitelka pozoruje, nepřímo usměrňuje Vhodné je ukončování her společnou reflexí (vede učitelka).
Definice hry Zkoumáním hry se zabývalo velké množství přírodovědců, filozofů a teoretiků: anglický filozof a psycholog Spencer (polovina 19. století), švýcarský filozof Groos, americký psycholog Hall (konec 19.století), psychoanalytik Freud (1.polovina 20.století), sovětský psycholog Rubinštejn, američtí odborníci Hull, Skinner (polovina 20.století), švýcarský přírodovědec a psycholog Piaget, holandský historik Huizing (2.polovina 20.století) apod.
Pojetí her – R.Caillois Biolog, estetik a sociolog Roger Caillois definuje hru pomocí 6 vlastností. Hra je činností: svobodnou - hráč k ní nemůže být nucen vydělenou z kaţdodenního ţivota - vepsaná do přesných a předem daných časoprostorových mezí nejistou - její průběh ani výsledek nemůže být předběžně určen, hráči je ponechán určitý prostor neproduktivní - nevytváří ani hodnoty ani majetek podřízenou pravidlům - pozastaví po dobu hry působnost běžných zákonů a zavedou během trvání hry zákony nové, které jedině ve hře platí fiktivní - doprovázenou specifickým vědomím alternativní reality nebo neskrývané iluze ve vztahu k běžnému životu
Základní kategorizace her podle r. Cailloise R. Caillois v nepřeberném množství her nachází čtyři základní principy, které rozdělují hry na čtyři základní kategorie:
1) 2) 3) 4)
Alea (princip náhody) Mimikry (princip chování „jako by") Ilinx (princip závratě) Agón (princip soutěže)
Tyto principy se mohou v některých hrách střetávat a vytvářet tak různé kombinace. Základem tohoto rozdělení je motivace člověka k tomu, aby hru hrál.
Základní kategorizace her podle r. Cailloise Alea (náhoda) Motivací je chuť vzdát se vlastní vůle a počkat na výrok osudu. Při hodu kostkou nepomůže, že je někdo nejsilnější, nejchytřejší, nejrychlejší, štěstěna naděluje, jak chce. Prohrát s osudem není ponižující. Výsledek nezáleží na hráči, hráč dokonce na výsledek nemá sebemenší vliv, je pasivní. Riskuje a náhoda mu přidělí výhru nebo prohru. Princip náhody potlačuje vlastní snahu stát se lepším, zručnějším, potlačuje trpělivost, práci sám na sobě. Do této kategorie patří hry jako Člověče, nezlob se, hra v kostky, rozpočitadla, některé karetní hry, loterie, ruleta, panna nebo orel apod.
Základní kategorizace her podle r. Cailloise Mimikry (chování „jako by") Motivací je chuť vzít na sebe na chvíli cizí podobu, být někým nebo něčím jiným. Jde o napodobování a předvádění druhých, cítit se jinak, vžít se do role. Hry vedou k procvičování sociálních dovedností. Tato kategorie se vyznačuje nutností vynalézat, rozproudit fantazii, tj. nebývá podřízena pravidlům. Platí pouze jedno pravidlo: vše je jen jako. Do této kategorie patří nepřeberné množství dětských her, kdy se domov změní v ordinaci, kadeřnický salón nebo moře, kdy za dveřmi dětského pokoje řve tygr nebo troubí slon, tj. když děti napodobují svět, který vidí okolo sebe. Patří sem také maškarní bály a divadelní hry.
Základní kategorizace her podle r. Cailloise Ilinx (závrať) Motivací je touha porušit stabilitu svého těla či duše. Člověk na sebe nechává působit jistý druh zmatku působící slast. Zmatek přináší slastnou závrať, omámení, hypnotický stav, které dokáží velmi rychle vytlačit realitu. Do této kategorie patří velké množství činností a aktivit přinášející slastný pocit závratě - zhoupnout se na houpačce, skutálet se z kopce jako sud, zatočit se na řetízkovém nebo jiném kolotoči, sklouznout se na tobogánu, sjet na lyžích ze svahu, jezdit na kole nebo na motorce, tančit valčík atd.
Základní kategorizace her podle r. Cailloise Agón (soutěţ) Motivací jsou dva druhy motivace: 1) Ctižádost zvítězit v soutěži díky vlastní zásluze přemoci soupeře a být dobrý, lepší, nejlepší ze všech, být vítěz. 2) Ctižádost překonat sám sebe, posunout své dovednosti či vědomosti, dosáhnout lepšího výkonu, než jsem dosáhl včera, sám sobě soupeřem. Při soutěžích závisí na aktivitě jedince, je nucen mobilizovat své síly a ukázat, co v něm „vězí". Aby člověk vyhrál nad ostatními nebo aby přemohl sám sebe, musí se soustředit, trénovat, vyvinout velké úsilí, vydržet. Do této kategorie patří hry, ve kterých jde o vítězství, potvrzení vlastní převahy v oblasti intelektuální, smyslové nebo fyzické (běh, šachy, apod.)
Soutěživé hry Soutěţivá hra má jasně stanovená pravidla a přesnou dobu, po kterou probíhá. Podstatou soutěţe je vítězství. Caillois považuje určité druhy soutěží a způsob průběhu soutěží do jisté míry za zvrácenou podobu her a zkázu her. V principu Agón se projevuje chorobná touha po moci, nenávist k soupeřům, úskočnost, podvádění, násilí, válka, strach nebýt nejlepším.
Co je soutěž? Soutěţe lze rozdělit na konstruktivní a destruktivní. konstruktivní soutěţ využívá toho, co pozitivního může soutěž nabídnout destruktivní soutěţ spíše princip soutěže zneužívá a její působení je negativní Pro některé děti může mít určitý pozitivní přínos i soutěž destruktivní, její působení negativní však převažuje, že o pozitivním vlivu lze uvažovat jen z pohledu soutěže konstruktivní a naopak o negativním vlivu z pohledu soutěže destruktivní. Děti mají tendenci brát soutěž spíše destruktivně, je nutné učit je konstruktivnímu chápání soutěže a dovednostem soutěžit a to je možné prostřednictvím soutěže, která neohrožuje, která se odehrává v rámci kooperace.
Soutěživé hry Pozitivní vliv soutěţe: možnost vyniknout, vybízí k větší aktivitě, velkému soustředění, trénování, překonávat sebe, odvaha překonávat obtíže, překážky, uspokojení při jejich překonání, touha po sebezdokonalení, uspokojení potřeby z úspěšného výkonu (ale pouze vítěz) Jen málo jedinců je schopno vytrvat v soutěži při opakovaných neúspěších. Zejména děti musí zažít slastný pocit vítězství, tak si uchovají svou naději na výhru.
Konstruktivní soutěž
přináší vítězům (a pouze jim) momentální uspokojení potřeby úspěšného výkonu podporuje nejlepší možný výkon, jakého je soutěžící právě teď schopen přináší motivaci k sebezdokonalení v dané disciplíně, odvahu překonávat obtíže přináší vzrušení, napětí, vytržení z běžného života zkvalitňuje dovednosti, vědomosti v dané disciplíně formují se dovednosti soutěžit
Soutěživé hry Negativní vliv soutěţe: nepřiměřené vnímání důležitosti výhry, ohrožení vlastní hodnoty (hodnotný je jedině ten nejlepší), nepřiměřená stresová reakce, brzdí rozvoj sebeúcty (srovnávání s druhými, se sourozenci - mám hodnotu jen tehdy, pokud jsem lepší než druzí) Přijetí sebe sama jako hodnotného člověka je velmi důležité pro dobrý psychický vývoj dítěte (jinak bude stále o sobě pochybovat). Dítě musí vědět, „že za něco stojí“, i když prohraje - pak se také naučí prohru přijímat. To nemusí soutěž všem dětem umožnit.
Soutěživé hry
Výhra je záležitostí nadanějších. Lidé se dělí na vyhrávající a prohrávající a zajistit všem, aby byli vyhrávající, je nemožné. V prostředí, kde vládne princip „být hodnotný = být nejlepší" nelze spolupracovat. Zde hraje každý sám za sebe a vzájemná pomoc je nemožná. Nutnost vyhrát za každou cenu vede k využití každé příležitosti ovlivnit podmínky ve svůj prospěch, i pokud se jedná o nečestné chování, např. poškození soupeře, drobné podvody, lhaní. Takové chování můţe ohroţovat morální vývoj dětí. Soutěž přináší jen malou možnost komunikace (pokud není přímo jejím předmětem). Omezuje se často jen na jednostranné výroky, které jsou navíc většinou ovlivněné silnými emocemi.
Soutěživé hry
Jedinec, který soutěží, touží v destruktivní soutěži především po výhře. Činnost, ve které chce být nejlepší, nevykonává pro činnost samotnou, ale pro výhru. Soutěž tak učí pohlížet na to, co dělám, způsobem „co z toho budu mít?" Vede tedy k tomu, že prováděné činnosti jsou motivovány vnějšími podněty. V prostředí, kde vládne soutěž, je každý potencionálním soupeřem. Soutěţ tak znemoţňuje utváření pozitivního sociálního klimatu a upevňování dobrých vztahů. V soutěži se střetávají lidé, jejichž předpoklady a zkušenosti jsou rozdílné. Tyto odlišnosti znamenají, že pro někoho je vyhrát snazší, pro někoho obtížnější. Pokud odlišnost připraví člověka o výhru, pak začne v přirozené lidské různosti vidět něco, co by mělo být odstraněno a nikoli respektováno.
Destruktivní soutěž
je zdrojem ohrožení, které vyvolává stresovou reakci znemožňuje učení brání uspokojení potřeby bezpečí brzdí rozvoj sebeúcty tím, že zapříčiňuje vznik komparativního sebehodnocení znemožňuje uspokojení potřeby úspěšného výkonu všem dětem znemožňuje spolupráci ohrožuje morální vývoj vede k chudé, nepřesné komunikaci vede k vnější motivaci negativně ovlivňuje sociální klima i dobré vztahy vede k netolerantním postojům, strachu z odlišností
Doporučená literatura
S.Koťátková: Hry v mateřské škole v teorii a praxi (Grada) R.Portmanová, E.Schneiderová: Hry na zvýšení koncentrace a uvolnění (Portál) S.Hermochová: Hry pro život 1 (Portál) S.Hermochová: Hry pro život 2 (Portál) E.Pausewangová: 100 her k rozvoji tvořivosti v předškolním a mladším školním věku (Portál) E.Pausewangová: 130 didaktických her pro skupiny dětí od 3 do 8 let (Portál) Jak připravit dítě na vstup do 1.třídy ( F.Mazal: Hry a hraní pohledem ŠVP(Hanex) R.Caillois: Hry a lidé (Ypsilon)
Vytváření pravidel ve skupině Autor: Alžběta Palatinová Báseň k tématu: Kde najdu kamaráda? (F. Fröhlichová) Je tu někde kamarád, se kterým bych si mohl hrát? Vedle něj se posadím, o všem se s ním poradím.
Výběr pravidel chování Vysvětlení dětem, že pravidla nám budou pomáhat uvědomit si, jak se máme chovat. Společné stanovení určitých pravidel, jak by se děti měly k sobě navzájem chovat. Na jednotlivá pravidla si děti připraví pro snazší zapamatování pravidel výstižné ilustrace, které učitelka doplní o písemnou podobu pravidla. Všechna výtvarně ztvárněná pravidla umístit na dobře viditelné místo.
Tvorba pravidel chování Kamarádi: nekoušou se nekopou se nestrkají se neškrábou se nekřičí na sebe mají se rádi domluví se bez ubliţování druhému snaţí se rozumět druhému neubliţují si neberou si hračky si pomáhají
Obrazová podoba pravidel
Obrazová podoba pravidel
Obrazová podoba pravidel
Obrazová podoba pravidel
Obrazová podoba pravidel
Obrazová podoba pravidel
Obrazová podoba pravidel
Děkuji za pozornost. Mgr. Eva Kapicová Vzdělávací centrum Podkrušnohoří Masarykova 745, 438 01 Ţatec Tel.: 415 710 166 E-mail:
[email protected] www.vcp-zatec.cz Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
