DNE 28. ŘÍJNA 1918 VZNIKLA ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA

Ročník 2008

V Praze dne 30. 10. 2008

Číslo 3

DNE 28. ŘÍJNA 1918 VZNIKLA ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA

OBSAH: ČLÁNKY, KOMENTÁŘE: Sokol a vznik Československa (J. Nešpor), Podíl Sokola na vznik Československa (O. Mach),

SEMINÁŘE: Masaryk- Československo - Sokol (E. Broklová),

HISTORIE: Mnichov 1948 (O. Mach). Dvanáct zastavení českého národa aneb byly to vždy osmičky? (O. Mach) Pět zápasů či bojů prezidenta Beneše !Prof. J. Procházka)

SOKOL A VZNIK ČESKOSLOVENSKA Jaroslav Nešpor

VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ: Ceskoslovensko, země neznámá (O. Mach)

VÝSTAVY: Dvě výstavy (O. Mach)

FEJETON: Vážné i úsměvné letní rozjímání (František Černický

Z HISTORIE ČESKÉ A SOKOLSKÉ: Výročí - období říjen až prosinec (vl. Prchlík)

PÍSEŇ: Spšjme dál

V říjnových dnech si každoročně připomínáme výročí vzniku našeho novodobého státu – Československé republiky. Česká obec sokolská byla před první světovou válkou největší českou národní organizací. Přesto, že byl Sokol především spolkem tělocvičným, ovlivnila jeho činnost (bez nadsázky) celou českou společnost a jeho idea pronikla do mnoha zemí. Tak vznikly ve Vídni, v Americe a v několika slovanských zemích sokolské organizace. V roce 1908 byl založen Svaz slovanského sokolstva, který konal svůj první slet v roce 1912 v Praze –v rámci VI. všesokolského sletu. Na podporu brněnských Čechů se v červnu roku 1914 konal na cvičišti v Králově Poli velký sokolský slet. V sousedním Němci ovládaném Brně nebyl totiž úřady povolen. Slet byl předčasně ukončen 28. června dělovou ránou a zprávou ze Sarajeva o atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Předem připravovaná válka byla Srbsku vypovězena 28. července 1914. Do rakousko-uherské armády byli povoláváni i čeští muži do čtyřiceti let věku. Z největší brněnské jednoty – Sokola Brno I bylo na vojně v roce 1916 z celkového počtu 1040 členů již 800 bratří; spolu s dorostenci, kteří narukovali a ještě neměli 18 let bylo v tom roce na vojně přes 900 příslušníků jednoty. Přesný počet mobilizovaných nebylo možno zjistit.

ČLÁNKY V mnoha sokolovnách byly zřízeny vojenské lazarety. Časopis Sokol uveřejňoval jména vojáků – sokolů padlých na bojištích. Čeští vojáci neradi bojovali proti bratrským slovanům. Když byli zajati, hlásili se do ruské armády, kde byla vytvořena samostatná česká jednotka - Česká družina. Čeští vojáci v rakouských uniformách se nechali zajímat nebo přebíhali z rakouských zákopů na ruskou stranu fronty. Když přebíhali, dávali si za čepici kvítečky na znamení, že nebudou střílet. (To vložil Karel Hašler do písničky která byla v doprovodu skladby Věrné gardy na XIV. sletu.) Zajatci se hlásili do ruské armády. Mezi nimi bylo mnoho příslušníků Sokola. „Československé legie byly organizovány v sokolském duchu. Vycházelo se ze sokolských řádů, oslovovalo se bratře, zdravilo se Nazdar ! I velení a názvosloví bylo sokolské. Byly organizovány na dobrovolné kázni, tak jako sokolská organizace.“ Poprvé se proslavily v bitvě u Zborova. Z Čechů žijících ve Francii a zpočátku zejména z členů pařížského Sokola byla vytvořena ve francouzské armádě česká rota (legie) s názvem „Nazdar“. V Itálii si v zajateckých táborech nejdříve sokolové zakládali sokolské jednoty, v lednu 1917 vznikl ze zajatců a zběhů z rakouskouherské armády Československý dobrovolnický sbor, který vedl významný sokolský činovník Jan Čapek. Tak sokolové přispěli k budování československých legií. Výnosem c.k. min. vnitra z 24. listopadu 1915 bylo nařízeno rozpuštění spolků „Česká obec sokolská“ a „Svaz slovanského sokolstva“ s odůvodněním, že ČOS před válkou „podporovala ... pěstováním intensivních vztahů s cizinou bratrské

2

smýšlení k Rusku Srbsku, následky čehož jest viděti jasně teprve za války s Ruskem a Srbskem . . . Další trvání spolku „Česká obec sokolská“ jeví se tudíž státu nebezpečným.“ Od té doby sokolské jednoty a župy, pokud vyvíjely činnost v letech 1916 a 1917, činily tak bez organizovaného vedení, rad a pokynů sokolského ústředí. Porážky armád tzv. centrálních mocností (Německa a jeho spojenců) ukazovaly již v koncem roku 1917 na blížící se konec války. Na 6.ledna 1918 byl do Prahy svolán sněm českých říšských a zemských poslanců, který přijat dokument ve kterém byl formulován program českých politických stran vytvořit samostatný stát v historických hranicích, společně se Slovenskem, při respektování práv menšin. Z této tzv. Tříkrálové deklarace bylo zřejmé, že zvítězila idea samostatného československého státu . 13. dubna zazněla v Obecním domě v Praze národní přísaha představitelů českého politického a kulturního života z níž vyjímáme: „Nepodlomen, utrpením zocelen věřil a věří národ náš, že z bouří světové války vykvete nakonec také jemu nový lepší život a že touhy jeho všelidské posvěceny budou mírem všeobecným, jenž lidstvo na věky ochrání od opakování katastrofy dnešní. Nechtěli jsme a nechceme, nežli žít životem svobodným a samostatným, spravovati osudy své pod vlastní svrchovaností a budovati nepoutáni a volni bytí svoje, jak o to usiluje každý uvědomělý národ po všem kulturním světě.“ ... „Taková je jednotná a svorná vůle národa!“ Přísaha byla výrazem odhodlání národa setrvat ve svém vzdoru a odhodlání k osamostatnění a k národní svobodě V červenci roku 1918 došlo po dohodě všech politických stran k ustavení Národního výboru. 14. října oznámil tajemník Národní rady Československé Dr.Beneš, že byla 26.září se souhlasem amerického presidenta Wilsona ustavena v Paříži prozatímní čs. vláda ve složení : T.G.Masaryk, E.Beneš, M.R.Štefánik . Od prvních říjnových dnů byli všichni moravští členové Národního výboru v trvalém styku s jeho předsednictvem v Praze. V Brně i na venkově byly zřizovány místní národní výbory. 18. října bylo v Paříži publikováno Prohlášení nezávislosti – vrcholný dokument československého zahraničního odboje – známé jako Washingtonská deklarace. Vedoucí činitelé Sokola v Praze i v Brně si dlouho před očekávaným státním převratem uvědomili, že po politickém převratu bude třeba zabránit chaosu a neklidu, který je v takových situacích obvyklým průvodním jevem. Činovníci Sokola Brno I konali přípravy již od září 1917. V neděli 9. září 1917 se poprvé sešlo 7 členů k poradě v Sokolském domě (na začátku dnešní Lidické

SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS

č. 3/ 2008

ČLÁNKY ulice) a ujednali sezvat známé činovníky všech moravských žup k tajné důvěrné schůzi o záležitostech sokolských i jiných. Schůze zástupců všech moravských sokolských žup se konala celou neděli 7. října 1917 v Národní spořitelně a záložně v Rudolfínské ulici (dnešní Česká) v domě, kde je nyní hotel Avion. Předsedal jí br. Jan Máchal z Třebíče (bývalý náčelník Moravskoslezské obce sokolské po němž je pojmenována jedna ze dvou brněnských sokolských žup), a přítomen byl i br. Vincenc Štěpánek z Prahy. Schůze byla svolána, aby upozornila: „Buďme připraveni!“ Byla zvolena „trojka“: bratři Jan Hiller, Joža Havránek a Jindra Šart, která sledovala běh událostí a podle potřeby svolávala a informovala zástupce moravských žup, kteří byli „v neustálém styku s „trojkou“ i mezi sebou.“ (Další podobná schůze se konala 27.ledna 1918.) 27. října bylo oznámeno, že rakouský ministr zahraničních záležitostí hrabě Andrassy odpověděl na nótu amerického presidenta Wilsona, že Rakousko-Uhersko přijímá veškeré jeho podmínky a žádá na všech frontách příměří . Tato zpráva znamenala, že bylo zásadně rozhodnuto o právech rakouských národů na sebeurčení, že je konec Rakousko-Uherska. Když se 28. října zpráva dostala do Prahy, byla vyhlášena Československá republika. Vlády se ujal Národní výbor , který měl až do ustavení (řádné) vlády československé republiky veškerou správní a výkonnou moc, stal se faktickým zákonodárcem, byl jedinou nejvyšší autoritou národa. Dr. Scheiner (starosta České obce sokolské) byl Národním výborem pověřen organizováním branné moci. Československé vojenské jednotky však nebyly na území nového státu. Bylo třeba zajistit pořádek, zabránit ničení majetku i obsadit a hlídat důležité budovy a objekty. Proto svolal ještě 28. října večer poradu sokolských zástupců s delegáty Dělnických tělocvičných jednot, studentů a pražského policejního ředitelství, na níž bylo usneseno zřízení „Národní stráže“. Jejich velitelem byl ustanoven Dr.Jindra Vaníček, náčelník ČOS,(který v roce 1914 řídil sokolský slet v Králově Poli). V Praze obsadila četa členů hradčanského Sokola již 29. října pražský Hrad, zajistila zásoby střeliva a vojenských potřeb a vytvořila první „republikánskou stráž na Hradě pražském T.G.Masaryka“. Sokolské stráže hlídaly sklady s potravinami a jiným materiálem, dbaly o bezpečnost občanů. Rumunští vojáci odevzdávali Sokolům zbraně a odjíždějící maďarští a němečtí vojáci byli odzbrojováni. Sokolové spolupracovali s vojenským velitelem Jaroslavem Rošickým – otcem atleta Evžena Rošického. (Oba byli popraveni v roce 1942 za odboj proti německým okupantům.)

č. 3/ 2008

V Brně oznámil ve cvičení 28. října 1918 náčelník br. Zezula shromážděnému hloučku bratří, „že byl telefonicky uvědoměn bratrem Havránkem, že v Praze nastal převrat, že jejich služeb bude zapotřebí a vyzval je, aby zítra ráno, t.j. 29. října dostavili se do tělocvičny“. A stalo se; 29. října již o časné hodině ranní odebrali se jejich zástupci: br. Havránek, Hiller a Šart do Národního výboru, který již tuto noc úřadoval v Zemském domě, a jménem shromážděných sokolů dali se cele k disposici Národnímu výboru. Byli přijati zemským přísedícím Roučkem, který žádal, aby sokolové, poněvadž občanstvo má k nim důvěru, postarali se o udržení pořádku ve městě, místo nespolehlivé městské policie, která sama bez rozkazu z ulic zmizela.“ „Sokolské stráže“ tak vznikly zároveň v Praze i v Brně. O tom napsal bratr Jindřich Šart: „Nebylo sokolských krojů. Bylo proto usneseno konati službu v obleku občanském s bíločervenou páskou na levém rukávě. Muži s bíločervenou páskou, to byli bratři ze Sokola Brno I., s několika nejvytrvalejšími z jednot ostatních. V jejich rukou ležel osud občanů brněnských. Nebylo policie, nebylo četníků, nebylo vojska. Byli jen muži s bíločervenou páskou.“ A pokračuje : „A lid rozlícený čtyřletým německým útiskem, spíš ochotný bořit než stavět,podrážděný špatným zásobováním, cítící, že přišel čas, kdy je možno vyrovnati si staré účty, lid, nebojící se bodáků, ochotně ustupoval a poslechl muže s bíločervenou páskou, jehož jedinou zbraní byla formule: „Jménem Národního výboru . . .“.“ „Pomáhalo se všude, kde bylo zapotřebí ; hlídal se ekrasit ve Zbrojovce, obsazovaly se opuštěné kasárny, hlídala se radnice, aby páni radní nevyvedli nějakou neplechu, hlídkovalo se po ulicích, organizovaly se ze studentů za pomoci bratří kordony na náměstí Svobody, aby nedošlo k třenicím, zejména v prvých dnech, kdy německá mládež nechtěla vzíti nový stát na vědomí, rekvírovaly se a zase přidělovaly potraviny, dělal se vlakový dozor na nádražích, zkrátka dělalo se vše, co dobří lidé přišli oznámit a co bylo zapotřebí, aby to krásné jitro svobody nerozplynulo se pod rukama.“ „Důvěra v sokolskou stráž nebyla jen u obecenstva ; byly to zejména úřady, jež velmi často potřebovaly pomoci. Všude vypomohli naši bratři, ochotní a neumdlévající. Tak velká byla víra v moc sokolské stráže, že velitel brněnské posádky, generál Pöschmann při jednání s vojenskými zmocněnci Národního výboru vyžádal si při odjezdu do Vídně nikoliv vojenskou ochranu, ale členy sokolské stráže. Byl to bratr Zezula a Ryč, kteří dopravovali posledního representanta vojenské moci rakouské na hranice do Hrušovan. Zase muži s bíločervenou páskou.“ V zachovaném orginálu textu následuje seznam 42 bratří ze Sokola Brno I a pěti bratří z dalších brněnských jednot.. „Dny horečné práce na budování republiky nesly ovoce – městská policie převzata do služeb státu a v její čelo postaven ředitel Rychecký ; radnice, která dlouho vzdorovala v bláhové naději, že


3

ČLÁNKY se věci obrátí, byla – dík iniciativě bratra dr. Bulína –slavnostně převzata českými zástupci. Vojsko pomalu plnilo kasárny ; doplňováno bylo přicházejícími z fronty i ze zázemí a v jejich čele jako místní velitel byl br. Sylvestr Voda staral se s energií jemu vlastní a s rozhledem, zasluhujícím lepší odměny, aby se vytvořily v krátké době vojenské jednotky, spolehlivé a státu oddané. Pak už všichni z opojení převratem vraceli se k všední denní práci – k pomalému a tím bezpečnějšímu dobudování státu. Muži s bíločervenou páskou také. Přišli, když doba zavolala –odešli, jak se naplnil čas. Jen bíločervenou pásku sundali –nikdo nelikvidoval výlohy, nikdo nežádal náhradu za ušlý výdělek. Z civilu přišli, do civilu se vrátili, skromně, bez nároků, jak se na dobrého sokola sluší.“ (Tolik z brněnských pramenů) Protože armáda nového státu se teprve tvořila, nabídlo sokolstvo Národnímu výboru , že k zajištění bezpečnosti a pořádku v republice budou z tělocvičných spolků na dobu šesti měsíců vytvořeny spolehlivé strážní útvary. Národní výbor nabídku přijal a na uveřejněnou výzvu se přihlásilo tolik dobrovolníků, že po odvodech a lékařských prohlídkách, se mohl již 22. listopadu 1918 v Praze ustavit „První pluk Stráže svobody“ s třemi prapory ; II.pluk se ustavil 4. prosince v Českých Budějovicích, III.pluk 10.prosince v Brně a 3.února 1919 pluk v Plzni. Na Slovensku se také v listopadu 1918 ustavil „I.pluk Slovenskej slobody“. Tyto pluky následkem nasazení proti vpádu maďarského vojska na Slovensko bojovaly celý rok až do listopadu 1919. Prameny: Poselství důvěry a jistoty. Sedmero památných dokumentů ... F.Topič, Praha, říjen 1928 Věstník sokolský. List ČOS. Roč. XXX, 19.dubna 1928 Budínský.J.: Morava za války. Moravský Legionář v Brně, 1936 Činnost TJ Sokol Brno I za léta 1900 – 1914 a za prvé světové války. Strojopis.N e p o d e p s á n o . A u t o r pravděpodobně Jindra Šart. Zpravodaj tělocvičnéjednoty Sokol Brno I, roč. XIII, č. 9, 26.listopadu 1937 (Příloha : Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I) Fikar.A.: Stručné dějiny sokolstva 1912-1941, ČOS, Praha 1948. Mach.O.: Sokol, československé legie a 28. říjen 1918 Waldauf.J.: Sokol malé dějiny velké myšlenky, Atelier IM Luhačovice, 2007

Myšlenky a výroky M.R.Štefánika Veriť, milovať, pracovať. Ja sa prebijem, lebo sa prebiť chcem. Kto si myslí, že mu slobodu druhí vybojujú, ten jej nie je hoden.

4

Podíl Sokola na vzniku Československa Otakar Mach

Ve svém příspěvku se nebudu zabývat historickými daty a událostmi a také nebudu připomínat citáty prezidentů Tomáše G. Masaryka nebo Edvarda Beneše. Hledal jsem odpověď na otázku, co vedlo naše krajany v cizině nebo zajaté Čechy a Slováky, že vstupovali do legií a riskovali v následujících bojích své životy, když mohli klidně vyčkávat skončení války v relativním bezpečí zajateckých táborů. Stejná situace byla za okupace. Sokolové se do odboje zapojovali zcela dobrovolně, nebyli vázáni žádnou přísahou jako výsadkáři . Odpověď na tyto otázky jsem nalezl ve slovech představitelů Československé obce legionářské Dr. Patejdla a Josefa Svatoše. „Jako bývalí vojáci prvního novodobého našeho národního vojska, kteří za světové války na všech frontách, kde bylo lze čelit armádám našich bývalých utlačovatelů a nepřátel svobod národních, hlásíme se za svědky, že desetitisíce z nás především vzpomínka na družnost v bratrstvu sokolském přivedla ve chvíli smrtelného nebezpečí naší národní věci pod prapory bratrstva boje, jež nazývá národ legiemi. Sokolství za války znamenalo povinnost k boji. Bylo též činitelem zdatnosti a vítězství našich vojsk, protože učilo nás od malička hledati a nalézti sílu v jednotě s bratry stejně cítícími, směřujícímu k témuž jednotícímu ideálu svobodného a spravedlivého národa..“ Citát dále pokračuje:“ Mnoho bylo třeba vykonati, aby sokolský ideál, jenž po léta slavně vítězil jen na sletech, vtělil se nakonec ve vítězné vojsko se zbraněmi v rukách.“ Účast sokolů v legiích byla vlastně projevem jejich vlastenectví. Vlastenectví se v současnosti považuje za něco, za co bychom se měli stydět. Máme se tedy stydět za své předky, že bojovali za samostatné, svobodné a demokratické Československo? Nikoliv, protože oni bojovali za svou vlast, za svou zemi a nikoliv za ovládnutí zemí jiných. Měli bychom si stále uvědomovat jejich nepatetické a tím úctyhodnější hrdinství. Přesto jsme se setkáváme a zejména v nedávné minulosti setkávali s tvrzením, že Sokol je militantní nacionalistická organizace. Tato tvrzení zvláště zaznívala ze strany Henleinovy SdP. Jsou tedy sokolové nacionalisté? Jaký je rozdíl mezi nacionalizmem a vlastenectvím? Tady bych odpověděl doprovodným slovem ze skladby pro dorost na sletu v roce 1926.


č. 3/ 2008

ČLÁNKY , TYRŠŮV KLUB - SEMINÁŘ

Masaryk – Československo – Sokol

V pravdě stůj,

Přednáška v Tyršově klubu 20. 4. 2008

Vlast miluj, Nechtěj porobu, Služ lidstvu, národu. Žádný výboj, žádná expanze, okupace jiných zemí, prohlašování rasové nadřazenosti, ale služba lidstvu a národu, ideály Masarykova humanismu a mravnosti. Prameny sokolského vlastenectví hledejme již v obrození. Buditelé nehlásali obrodit národ násilím a agresí, ale především hlásali nutnost výchovy a vzdělání, abychom se dostali na kulturní úroveň ostatních národů. Byly to také Tyršovy myšlenky, formulované v programovém spisku Náš úkol, směr a cíl. Byly to myšlenky kalolagathie, harmonie ducha a těla. Sokol svou rolí, kterou sehrál v obou světových válkách, má svůj nezastupitelný podíl jak na vzniku Československé republiky 28. října 1918, tak i na její obnově po II. světové válce. Plně se projevil jako politická síla, nadstranická, ve smyslu starořeckého zoon politicon. A na závěr mi dovolte citovat pohled ze zahraničí, Corriere della sera z roku 1926. „ Uvědomil jsem si, že sokolský duch vašeho národa jej nejsilnější baštou proti každému nebezpečí. Dojemná láska k vaší krásné vlasti, kázeň a jednotný duch jsou zárukou, že kdykoli slétnou se sokolové na prvé zavolání ohrožené vlasti. Jste šťastni, že žijete v duchu sokolském a každý musí být přesvědčen, že bude síliti dále a dále.“

Vznik československého státu nebyl žádnou samozřejmostí a od aktérů, kteří se na něm podíleli, vyžadoval značné vzdělání, rozhled, obrovskou aktivitu a úsilí. Na prvním místě, mezi těmi, jejichž činnost vedla k založení Československé republiky, stojí T. G. Masaryk. Tato aktivita může poněkud překvapit nejen kvůli věku – při odchodu do exilu mu bylo 64 let – ale také vzhledem k jeho dřívějším názorům. V předcházejících desetiletích totiž navázal na starší pojetí Františka Palackého a soudil, že nejlepším způsobem zajištění zájmů českého národa bude federalizace rakouské monarchie. V té době také zastával teorii přirozeného práva a teprve krátce před první světovou válkou, po jednáních s představiteli českých politických stran, vznesl požadavek obnovení českého státu v historických hranicích. Do zahraničí už odjížděl také s představou, že součástí státu, o který chtěl usilovat, bude také Slovensko. V roce 1915 již byla rozesílána pohlednice, tištěná ve Spojených státech, která nesla název United Bohemia, která zahrnovala budoucí Československo ku podivu v hranicích, které se velmi blížily skutečným československým hranicím. Při pohledu na Masarykovo vědecké i politické dílo, se dá soudit, že měl od počátku svého působení v Praze, od roku 1882, na mysli osud české společnosti a že působil ve směru jejího povznesení. Byl navýsost praktický muž a ve svých teoreticky významných dílech zpracovával takřka výlučně žhavé podněty ze života, s nimiž se cítil konfrontován. Počínaje Sebevraždou, jež relativně nejvíce odpovídala na sociální problémy doby (a jíž o osm let předběhl pozdějšího úspěšného autora Émila Durkheima, který prací o sebevraždě získal proslulost ve světě a na něhož se dosud odvolávají vědci ve Spojených státech), ale zejména pokud jde o práce vztahující se k minulosti i současnosti české společnosti, jako je trilogie Česká otázka – Naše nynější krize – Jan Hus a spis Karel Havlíček s podtitulem Snahy a tužby politického probuzení. Především Česká otázka řešila ideové zaměření českého národa, jeho místo mezi evropskými národy. Stala se základem následujících diskusí o poslání českého národa a jeho idejí a Masarykovým odkazem k realismu jako ideově politickému směru a metodě. Je známá Masarykova víra v prozřetelnost, která ho ale nikdy nevedla k nečinnosti: „Být více pověrčivý než jsem, upadl bych do chyby 1 Vilémovy, pokládajícího se za zvláštní nástroj boží. Ale víra v teleologii... nesmí nás svádět ani k nečinnosti, ani k pýše – nikdy nezapomí-2 nat, že nejsme sami na starosti Prozřetelnosti.“

č. 3/ 2008


5

TYRŠŮV KLUB - SEMINÁŘ Doufal ve „šťastné náhody, tu vnitřní logiku života a dějin“, a spoléhal na „pomoc boží“. Ve Světové revoluci, svých pamětech, je vypočítává. Přesto si myslím, že především jeho neustálé puzení po aktivitě, morální cítění, jež mu nedalo ponechat si výsledky vědeckého bádání pro sebe, ale aplikovat je ve společnosti, z něj učinily muže, činitele dějin, jehož mimořádnost byla konstatována těmi, kteří s ním přišli do styku a snažili se pochopit jeho dílo. Bojovník za pravdu svým bojem proti rukopisným falzům znemožnil, aby se z národního obrození stala jen nevýznamná episoda českých dějin. Proti německé tradici oddělení morálky od politiky odvozené od Luthera, morálku úzce spojoval s politikou. Zahraniční odboj zahájil v momentu, kdy získal od rakouských politiků informace o záměrech centrálních mocností, týkajících se ohrožení českého národa, v případě vítězství. V souladu s přesvědčením o demokratičnosti českého lidu a ve shodě se svými plány na tom založenými se orientoval na demokratické mocnosti dohody. Jako vědec a politik se světovým rozhledem zasáhl v roce 1916 do utváření světového dění za první světové války. Navštívil francouzského ministerského předsedu Brianda a jeho prostřednictvím se mu podařilo přesvědčit spojence, že program československého odboje je uskutečnitelný, praktický a pro spojence užitečný a možný. Masaryk vyložil světovou válku z hlediska dějin filozofie jako boj demokracie s teokracií. Vedle pozdějších koncepcí prezidenta W. Wilsona to bylo jediné syntetické pojetí a vysvětlení světové války. Proto tyto ideje tolik působily. Ve prospěch československého zahraničního odboje působila i postupně se formující armáda legionářů, jež předběhla vznik státu. To významně ovlivnilo posuzování československé věci na mírové konferenci ve Versailles. Byla jsem před časem tázána, zdali bychom dosáhli samostatného státu, kdyby nebylo Masaryka. Po letech si myslím, že by se to nepodařilo. Je samozřejmě možné znevažovat tento výsledek a nostalgicky vzpomínat na habsburskou říši, jak zhusta činí odpůrci demokratizačního procesu v Evropě a ve světě, kteří poukazují na nezdary, které Masarykův stát postihovaly. Případně činit z prezidenta Masaryka pouhého nástupce Habsburků na panovnickém trůně. Ale to nemůže Masarykovy zásluhy zmenšit. Nebýt Československa, mohl by se osud Čechů a Slováků vyvíjet s nesnázemi většími, než si dovedeme představit. Lichá byla také snaha domácích politiků snížit – to již za první republiky – význam zahraničního odboje. Z právního hlediska je ovšem ustavujícím aktem československého státu vznik počáteční státní normy (zákon z 28. 10. 1918), ale propast mezi starým a novým právním řádem, lex continuita-

6

tis, se překlenuje v mezinárodně právním pro3 cesu uznání. A v tomto smyslu bylo jeho uznání výsledkem odboje zahraničního, vedeného T. G. Masarykem. Masarykovým mistrovským kouskem bylo Prohlášení nezávislosti československého národa zatímní vládou československou datované 18. října 1918. Jím se představitelé československého zahraničního odboje přihlásili k americké tradici nezávislosti a k tradicím evropského a amerického sebeurčení. Prohlášení bylo kusem státnického a diplomatického umění; jím vyvrcholil československý odboj. Bylo pokusem charakterizovat ústavu, jak označil deklaraci ve svých pamětech T. G. Masaryk. Deklarace se opírala o předcházející úvahy o možném zřízení státu jako konstituční monarchie, které se po ruské demokratické revoluci změnily v rozhodnutí o zřízení republiky, a to demokratické. Význam v tomto směru měl také vstup Spojených státu jako nemonarchického, republikánského státu do války. Prohlášení sehrálo závažnou roli při vzniku státu. Masarykovi se ze State Departmentu dostalo sdělení, že odpověď prezidenta Wilsona na rakouskou nótu, jež nabízela přijetí čtrnácti bodů vyhlášených vládou Spojených států 8. ledna 1918, bude datována shodně s Deklarací nezávislosti. V odpovědi na nótu stálo, že vláda Spojených států mezitím uznala válečný stav mezi Čechoslováky a rakousko-uherským a německým císařstvím a československá národní rada je de facto vládou vedoucí válku a zastu4 pující věci Čechoslováků. Ještě v říjnu 1918 došlo k uznání Československé národní rady za prozatímní československou vládu Francií, Velkou Británií, Srbskem a Itálií. Právě v mezinárodně právním uznání byla nalezena právní kontinuita ústavních zákonů oddělených revolucí. Jaké byly hlavní zásady ústavy budoucího československého státu: (čtu přímo z vydání z roku 1998, s. 17 a 18). Deklaraci nezávislosti, podepsané zástupci amerického lidu 4. července 1776, se učí děti na amerických školách nazpaměť jako Credo a výročí jejího podpisu se slaví v Americe jako Den nezávislosti. U nás se bohužel nic takového nezavedlo. Některé postuláty prohlášení nevstoupily v život, ve svém souhrnu představovaly ideální stav, cíl. Je ovšem naprostým nepochopením tohoto programu domnívat se, že Masarykova představa demokracie nebyla splněna. Něco jiného je na jedné straně postulovaný ideál a na druhé straně skutečnost korigovaná závažnými okolnostmi, k níž bylo třeba zejména v případě odloučení církví od státu a nahrazení stálého vojska milicí přihlédnout. Odloučení církve od státu je dávným požadavkem demokracie (ve


č. 3/ 2008

TYRŠÙV KLUB - SEMINÁØ prospěch státu i církví), ale v konkrétní historické situaci se to nejevilo taktickým. Pokud jde o zavedení milicí místo armády, vznesl Masaryk tento požadavek v době, kdy měl za sebou legie jako polooficiální armádu státu ještě neexistujícího, jež zvýšily váhu jeho postavení na mírové konferenci. Historie nakonec dala za pravdu Masarykovu základnímu předpokladu: „Pokládal jsem naši samostatnost za možnou,... bude-li v Evropě posílena demokracie: za všeobecné demokracie potlačování národa národem není možné; demokratická svoboda umožňuje samostatnost i národům malým.“ Masaryk naplnil a dokonce překonal požadavky antického myslitele Platóna na vládce ideální říše: jako filozof na trůně byl demokratem. Splňoval požadavek Aristotelův, jehož představa zajišťování spravedlivé obce a dobrých životních podmínek pro všechny zahrnovala politickou činnost jako nejvyšší formu praktického života, na níž se podíleli všichni občané. Aristoteles přikládal v životě obce mimořádný význam teoretickému vědění, jež poskytuje mnoho poznatků využitelných v praxi a je nástrojem k výchově občanů po stránce odborné, politické a mravní. Masaryka přivedla k politice etika. Politika mu byla nejen empirickým uměním, ale v první řadě vědou. Kladl důraz na to, aby historie a filozofie podávaly „přesné a bezpečné“ vědění, jinak nemohou zajistit realistickou politiku v budoucnosti. Podle Masaryka „podstata demokracie je shoda lidí, jejich mírné obcování, láska, lidskost. Úspěšná politika... předpokládá souhlasnost občanů v hlavních názorech a o hlavním směru politic5 kého počínání“. Opodstatněnost těchto požadavků potvrdila i Československá republika, stát založený T. G. Masarykem, na němž se podílel také Masarykův mladší spolupracovník Edvard Beneš, bez něhož by, podle Masaryka, republiky nebylo, a Slovák Milan Rastislav Štefánik. Masaryk se stal prvním prezidentem ČSR a zůstal jím sedmnáct let. Tento stát se v meziválečném období jako jediný udržel demokratický mezi těmi, které nastolily parlamentní demokracii po první světové válce. Československo je pokládáno za uskutečněný model otevřené společnosti, za který je označil Sir Karl Popper. Také tím se prokázala oprávněnost Masarykova konceptu československého státu. Důležitou roli hned po vzniku státu sehrál Sokol. Vídeňská vláda sice přistoupila na kapitulaci, ale vzhledem k tomu, že Praha zůstávala v rukou rakouských generálů, bylo třeba vojenské vedení převzít do českých rukou. Sokolové nejprve zaplnili budovu zemského vojenského velitelství, což příznivě ovlivnilo jednání s rakouskými vojenskými představite-

č. 3/ 2008

li. Sokolové pak obsadili pražská kasárna a přebírali vojenské velení ve venkovských posádkových městech. Z pověření Národního výboru sokolové, DTJ, studentstvo a hasičské sbory utvořily strážní oddíly a zabezpečily v zemi pořádek. T. G. Masaryk i Edvard Beneš vysoko hodnotili roli Sokola v udržení klidu a pořádku v zemi. T. G. Masaryk po návratu do vlasti obnovil své členství v malostranské jednotě. Jejím členem se stal i E. Beneš. Beneš stejně jako Masaryk oceňoval sokolský výchovný program. Později jako prezident udržoval podle Masarykova příkladu úzké kontakty s Československou obcí sokolskou. Sokol byl ochráncem a budovatelem Československé republiky. Masaryk si na Sokole vážil nejen tělesného cvičení, ale také stránku mravní. Mravní vlastnosti, k nimž Sokol vedl své členy, kázeň, energie, podnikavost, odhodlanost, obětavost a další, pokládal za opěrné sloupy rozvoje republiky, neboť sokolské ideje mu byly zároveň idejemi národními a republikánskými. Oceňoval, že součástí sokolské ideje byla i rovnoprávnost mužů i žen. Ideu sokolstva Masarykovi nepředstavovalo jen krásně vypracované tělo, ale zejména bratrství, které se vždy v Sokole pěstovalo, duchovní stránka, přesnost 6 a čestnost. Při příležitosti VIII. všesokolského sletu v roce 1926 se Masaryk znovu vrátil k Tyršovu odkazu. Připomněl, že Tyrš sloučil antický ideál krásy a dobra s národním programem, žádajícím syntézu ušlechtilého češství s čistým lidstvím. Byl nadšený demokrat a sokolským bratrstvím vědomě sloužil demokracii a osvobození národa. O roli Sokola při výchově charakteru si Masaryk poznamenal: „... být přímým, nelhat, být čestným a slušným, být tolerantním atd., to všechno lze vštěpovat jako příkaz lidskosti, lásky k bližnímu.“ Představme si, co by to znamenalo v současné společnosti! A ještě: Masaryk spatřoval nekončící úkol sokolstva v padesáti letech klidného vývoje, které doufal, že budou republice dopřány. Jeho výrok, že „každý pravý, opravdu uvědomělý sokol bude strážcem, tedy politickým a sociálním pracovníkem naší republiky, naší demokracie“, je možná platný dnes více než kdy jindy. Eva Broklová

1 Německý císař Vilém II., který prohrál válku. 2 Světová revoluce, s. 266. 3 SANDER, Fritz . Das Faktum der Revolution und die Kontinuität der Rechtsordnung, Zeitschrift des öffentlichen Rechtes, 1919, s. 132 an. 4 Prohlášení nezávislosti československého národa zatímní vládou československou. Broklová, Eva (ed.) Praha: Masarykův ústav AV ČR 1998, s. 52. 5 Cesta demokracie III.


7

HISTORIE

Mnichov 1938 Otakar Mach

Mezi roky s osudovou osmičkou patří bezesporu rok 1938. Nejen pro události, jako byla všeobecná mobilizace československé armády nebo X. Všesokolský slet, ale zejména pro Mnichovskou dohodu. Mladší generaci pravděpodobně tento termín mnoho neříká, proto bych se chtěl nad touto událostí trochu zamyslet. Sudetoněmecká strana Konráda Henleina (SdP) se svou činností již od svého vzniku snažila rozbít Československo. Prohlašovala, že Němci, žijící v československém pohraničí ( tedy českoslovenští občané), jsou utlačováni ( Němci měli své poslance v parlamentu, byli členy v některých vládách, měli své školy, tisk, divadla, opery ). Cílem této snahy bylo vyvolat krizi v republice. Na jejich požadavky odpověděla československá vláda 18. února 1937 Programem národnostní politiky, ve kterém přistoupila na požadavky SdP, ta ho však ihned zpochybnila. V témž roce Hitler, obávající se, že trpí rakovinou, publikoval svou politickou závěť, ve které ukládá svým nástupcům jako prioritu rozbití Československa. 17. října 1937 K. H. Frank napadl a zranil v Teplicích policisty. Tento Teplický incident zneužila henleinovská propaganda jako útok proti německému poslanci. Nároky a útoky henleinovců se stále stupňovaly. Henlein po jednání s Hitlerem předložil 24. dubna 1938 tzv. Karlovarské požadavky, které byly pro Československo naprosto nepřijatelné, protože popíraly principy demokratického státu a vedly ke ztrátě suverenity republiky. V květnových volbách do obecních zastupitelstev v roce 1938 volilo SdP 90% německých voličů. Postavili se tak plně za Henleinovu politiku rozbití Československa a plnili tak Hitlerův odkaz. Hitler uvedl německou armádu do bojové pohotovosti. Československá vláda odpověděla na tuto provokaci květnovou mobilizací. Přes tuto vypjatou situaci byl v druhé polovině června zahájen X. Všesokolský slet. Byl ve znamení odhodlání bránit republiku. To zaznělo zejména v Pecháčkových prostných Přísaha republice, kterou zacvičilo na Strahově 29000 mužů. Ti svoji přísahu splnili za okupace, když účastí v odboji proti německým okupantům neváhali obětovat své životy. Vzhledem k tomu, že jednání vlády s SdP přes četné naše ústupky nevedly k cíli, přijel 3.srpna 1938 do republiky lord Runciman, aby tento spor urovnal. Výsledek jednání, ve kterém vláda vyšla vstříc řadě požadavků německé strany, byl opět Henleinem odmítnut. V Moravské Ostravě byl 7. září vyprovokován incident a po 12. září sudetští Němci vyvolali puč. Ten byl během dvou dnů československou

8

armádou potlačen, vedení puče uprchlo do Německa. 19. září vznikl Sudetoněmecký freikorps, který terorizoval české obyvatelstvo v pohraničí. Události jsou zachyceny ve filmech Uloupená hranice a Vlak touhy a naděje. Vlády Francie a Velké Británie vyzvaly 19. září Československo, aby pohraniční oblasti s nadpoloviční většinou německého obyvatelstva postoupilo Velkoněmecké říši. Na toto ultimatum Hodžova vláda přistoupila 21. září,. ale pod tlakem protestů občanů padla 22.9.. Následující vláda generála Syrového vyhlásila všeobecnou mobilizaci armády. V té nastoupilo do zbraně 1350000 mužů, 120000 povolanců převážně Němců mobilizačního rozkazu neuposlechla. Vláda odmítla splnit požadavky předloženého ultimáta. Britský premiér Chamberlain v dopise z 28. září Hitlerovi sdělil, že vše může dostat bez války a bez odkladu. Představitelé vlád Německa, Francie, Itálie a Velké Británie se sešli 29. září 1938 v Mnichově a podepsali Mnichovskou dohodu, jejíž postatou bylo ultimátum z 19. září. K jednání zástupci naší vlády, i když byli v Mnichově přítomni, přizváni nebyli. Československá vláda na svém jednání, jemuž předsedal prezident Dr. Edvard Beneš, mnichovský diktát přijala 30. září 1938. ¨ Prezident Beneš odstoupil ze své funkce, jeho nástupcem byl zvolen Dr. Emil Hácha. Německá armáda za bouřlivého vítání sudetskými Němci obsadili nejen území, odstoupená podle mnichovské dohody, ale také další území, vysloveně obydlená pouze Čechy. Byly to například okresy Domažlice a Jilemnice. Mnichovským diktátem bylo Československo připraveno o svá historická pohraniční území, následující vídeňskou arbitráží o jižní území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Z těchto dohod profitovalo také Polsko, které obsadilo Těšínsko, část Oravy a Spiše. Mnichovskou dohodou veškeré obyvatelstvo ztratilo československé občanství a dostalo občanství Velkoněmecké říše. Ze zabraných oblastí uteklo několik set tisíc Čechů na území druhé republiky, Česko – Slovenska. Utíkali jen s tím nejnutnější, na místě nechali většinu majetku a své domy. Tady museli žádat o udělení československého občanství - optování. Sokol ve vnitrozemí organizoval pro tyto uprchlíky od 1. října přechodné ubytování a další pomoc. Podobná situace byla na území zabraném Maďary. Tam ale docházelo za strany maďarské armády k násilnostem na českých kolonistech. Češi, kteří zůstali v zabraném území, byli zbaveni většiny svých práv, a pokud měli německy znějící jména, byli nuceni, aby se stali Něm-


č. 3/ 2008

HISTORIE ci. Na „Landrátu“ ve Vrchlabí tím proslul Herr Wonka ( otec Pavla Wonky ). Sokol a další české spolky byly zakázány, jejich majetek zabaven, činovníci, pokud zůstali, byli zatčeni gestapem. Němci zabrali majetek 455 jednot se 120 sokolovnami a 232 cvičišti. Maďaři zabrali majetek 49 jednot a 9 sokoloven, Poláci majetek 44 jednot s 8 sokolovnami a 20 cvičišti. Na Slovensku nacionalisté pod vedením Hlinkovy slovenské ľudové strany v žilinském protokolu 6. října požadovali autonomii Slovenska. První slovenská autonomní vláda v čele s Jozefem Tisem byla jmenována následující den 7. října. Její čtyři ministři byli současně členy vlády československé. Jedním z činů této vlády byl zákaz Sokola na Slovensku, zabavený sokolský majetek byl předán Hlinkově gardě. Antisemitismus dostal zelenou, to ostatně také v českých zemích. Tyto události předcházely vyhlášení Slovenského štátu 14.3.1939. Tady bych připomenul, že jedním z hlavních vyjednavačů Slováků u Hitlera byl Pavol Čarnogurský, otec polistopadového slovenského politika Jána Čarnogurského. Armáda Slovenského štátu se zúčastnila po boku Wehrmachtu napadení Polska v září 1939. Mělo se Československo vojensky bránit přijetí mnichovského diktátu? Na tuto otázku musíme hledat odpověď v situaci, jaká byla v Evropě třicátých let. Silně narůstaly pozice fašizujících uskupení. Fašismus s Mussolinim v Itálii, nacizmus s Hitlerem v Německu, Frankův puč ve Španělsku, Salazar v Portugalsku, Horthy v Maďarsku, Beck v Polsku, zahnědlé pobaltské republiky sympatizující s Hitlerem. Československo přes své nedostatky bylo demokratickým ostrovem v moři těchto režimů a každý z nich by zánik Československa uvítal s velkou radostí. Československo bylo hledaným azylem pro politické uprchlíky také pro Židy v těchto zemích pronásledované. Antisemitismus byl průvodním znakem fašizmu. Hitler na vojenský konflikt s Československem čekal. Umožnilo by mu to obvinit naší republiku, že ona vyvolala válku a je vlastně agresorem, neboť upírala sudetským Němcům práva, z dnešního hlediska že Československo provádělo etnickou čistku a on šel bránit své soukmenovce u nás. Přijetím mnichovského diktátu vzal prezident Beneš tento argument Hitlerovi z ruky. Z právního hlediska toto přijetí bylo provedeno pouze vládou, neprošlo parlamentem, tedy z hlediska ústavního bylo a je neplatné. Pokud se týká vlastních vojenských akcí, pevnostní pás kolem hranic nebyl ještě dokončen. Armáda by odolávala maximálně několik týdnů, ale za cenu obrovských ztrát ve vnitrozeč. 3/ 2008

mí. Francie i Velká Británie daly jasně najevo, že by nám na pomoc jejich vojska nepřišla. Hitler by „humanitárně“ bombardoval civilní cíle ve vnitrozemí. Naše armáda, soustředěná u hranic, by měla přímo v zádech pátou kolonu sudetských Němců. Nikdo nemohl vědět, jak by se zachovalo Slovensko, které bylo pod silným vlivem ľuďáků. Ke vpádu Wehrmachtu by se s určitostí připojili Maďaři a Poláci. Československo by bylo označeno za agresora a jeho představitelé by skončili před Mezinárodním soudním dvorem, podobně, jako Jugoslávie a Srbsko v nedávné minulosti v Haagu. Dr. Edvard Beneš po odchodu do exilu vynaložil veškeré své úsilí, aby byla Mnichovská dohoda prohlášena za neplatnou. Z hlediska dokumentů Společnosti národů byla Mnichovská dohoda neplatná od samého začátku, neboť odporovala závěrům těchto dokumentů ( Briand – Kelloggův pakt). Na jeho přijetí měl velkou zásluhu Dr. Edvard Beneš, v té době ministr zahraničí ČSR. Až po atentátu na Heydricha došlo k posunu v jednáních. Velká Británie prohlásila dohodu za neplatnou 5. srpna 1942, exilový Francouzský národní výbor ji prohlásil za neplatnou 29. září 1942. Mnichovskou dohodu prohlásil Norimberský soud za neplatnou v roce 1946. Mnichov otevřel v „druhé“ republice dveře fašistickým a antisemitským živlům. Prezident Beneš byl špiněn novináři, Karla Čapka uštvali k smrti. Ohlasy těchto událostí zasahují až do dneška.

Dvanáct zastavení českého národa aneb byly to vždy osmičky ? Otakar Mach

863

KŘESŤANSTVÍ A PÍSMO

935

BOJ O ZEMI

1212

MOC A SLÁVA KRÁLOVSTVÍ

1348

VZDĚLANOST A VĚDA

1415

MILUJ PRAVDU, BRAŇ PRAVDU PROTI VŠEM

1526

KONEC SAMOSTATNOSTI

1620

PÁD DO TEMNOT

1648

KONEC NADĚJÍM

1781

ZAČÍNÁ SVÍTAT

1848

OBROZENÍ

1862

LVÍ SILOU VZLETEM SOKOLÍM

1918

V NOVÝ ŽIVOT


9

VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ

Československo, země neznámá ? Otakar Mach

Sestry a bratři,připomínáme si letos , že před 90. lety vznikla Československá republika. Co o ní vlastně víme? Víme něco o událostech vedoucích k jejímu vzniku a o osobnostech, které se o její vznik zasloužily? Mladá generace asi neví nic, protože za minulého režimu se o první republice mluvit nesmělo a nyní záleží na učitelích, jaký program si zvolí. Někdy mi připadá, že mluvit o Československu je tabu, že její přední osobnosti podle tvrzení některých novinářů byli neschopní politici , mající na svědomí mnoho zlých činů. Na připomenutí Československé republiky, která přes všechny nedostatky byla zemí demokratickou a svobodnou, vznikl soubor otázek, který následuje za touto předmluvou Jako pomůcka nebo jako pramen, kde by bylo možné nalézt odpovědi na otázky, slouží i soubor československých známek ve zvláštní příloze tohoto čísla Sokolského vzdělavatele. Číslování u známek nemá žádný vztah k otázkám. Známky překrývají celé období od roku 1918 do roku 1939. Vedle známek vydaných v republice jsou prezentovány známky, které byly vydávány legionáři na Sibiři a používali je v legionářské poště. Československé známky je možné rozdělit do několika okruhů. Jsou to známky s legionářskou tématikou, ilustrující vznik legií a význačná bojiště ( připomeňme si, že naše republika má jednu světovou raritu, měla totiž svou armádu ještě před tím, než vznikla), dále jsou to města s kulturními památkami, známky ze sokolských sletů nebo přírodními krásami. Jsou tam také známky, zachycující pohnuté dny naší historie. Poznáte je podle toho, že je na nich Československo s pomlčkou nebo s nápisem v azbuce. Také je tam známka s přetiskem v němčině „ Wir sind frei“ a razítkem rodiště Henleina. Významný je aršík s anglickým textem z roku 1939 se známkami z roku 1937 ( Bratislava a mohyla M. R. Štefánika na Bradle), a právě u příležitosti tohoto data vystoupil v New Yorku Dr. E. Beneš a vyhlásil boj za obnovení Československa. Můžete se také zúčastnit soutěže o nejlepší správné odpovědi. Sokolská župa Jana Podlipného odmění správné řešitele jak z dospělých tak i z mládeže. Odpovědi zasílejte na adesu: Sokolská župa Jana podlipného, Sportovní 1, Praha 10 . Vršovice, 101 00 případn+ na e-mailovou adresu : [email protected]

10

Otázky ze znalostí o naší republice pro všechny generace. Otakar Mach

Letos si připomeneme, že před 90 lety vznikla Československá republika. 1. Tomáš Garigue Masaryk byl profesorem: a. historie b. filozofie c. matematiky 2. Které nádraží v Praze bylo pojmenováno Wilsonovo? a. Smíchovské b. Masarykovo c. Hlavní 3.Milan Rastislav Štefánik byl: a. astronom b. letecký inženýr c. spisovatel 4. Edvard Beneš se narodil: a. v Kožlanech b. v Hodoníně c. v Praze 5. Hlavním městem Slovenska po vzniku Československé republiky 28. října 1918 byla: a. Bratislava b. Skalica c Banská Bystrica. 6. Která města a Slovensku před rokem 1918 byla středisky národního uvědomění? a. Bratislava, Košice b. Prešpurk, Zvolen c. Ružomberok, Turčanský Sv. Martin 7. Vystoupil Milan Rastislav Štefánik na Mont Blanc? a. ano, několikrát b. jednou s horským vůdcem c. nikdy 8. Dr. Edvard Beneš jako student hrál: a. kopanou b. kuželky c. tenis 9. Který z našich prezidentů ,člen Sokola,cvičil a říkal,že sokoluje?: a. Tomáš G. Masaryk b. Edvard Beneš c. Antonín Zápotocký 10. Které země tvořily Československou republiku a kolik jich bylo ? a. 2 b. 5 c. 3 11. Vyjmenujte tyto země 11a. Znáte přední města, kulturně historické památky a přírodní zajímavosti těchto zemí? 12. Rota Nazdar československých legií bojovala u: a. Arrasu b. Zborova c. Bachmače


č. 3/ 2008

VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ 13. Protirakouská odbojová organizace vzniklá v Praze r. 1914, se jmenovala: a. Omladina b. Maffie c. Jindra 14. Význačnými členy této organizace byli: a. Kramář, Rašín, Scheiner b. Hanka, Nejedlý, Sabina c. Grégr, Barák, Vrchlický 15. Mezi první zákony, vyhlášené československým parlamentem, patřil zákon o: a. referendu b. znárodnění bank a průmyslu c. zdravotnické reformě 16. Uměli byste vyjmenovat národnosti, které žily v Československu? 17. Na které veřejné listině byly uvedeny nápisy v jazycích těchto menšin? a. poštovní známky b. školní vysvědčení c. bankovky 18. Jak se oslovovali naši legionáři? a. pane b. bratře c. příteli 19. V kterém městě se narodil prezident Tomáš Masaryk? a. Hodonín b. Břeclav c. Brno 20. Woodrof Wilson byl prezidentem: a. Anglie b. Francie c. USA 21. Milan Rastislav Štefánik se narodil v : a. Košariskách b. Bratislavě c. Brezně 22. Co se stalo 2. července 1917? a. bitva u Arrasu b. bitva u Bachmače c. bitva u Zborova 23. Kdo to byl JUDr. Josef Scheiner: a. starosta Prahy b. starosta České obce sokolské c. novinář a vydavatel Národní politiky 24. Kdo byl Jan Čapek? a. sokolský cvičitel b. organizátor čs. legií v Itálii c. autor Hovorů s TGM 25. Kde byla v září 1914 Česká družina založena ? a. ve Francii v Paříži b. v Rusku v Kyjevě c. v Itálii v Miláně 26. Česká družina vykonávala : a. průzkum na frontě b. kulturní a osvětovou činnost mezi vojáky c. pečovala o děti vojáků č. 3/ 2008

27. Bojiště Doss Alto bylo na italské frontě u: a. Benátek b. na Piavě c. u Lago di Garda 28. Ve Francii bojovali českoslovenští legionáři u : a. Darney b. Verdunu c. Vouzieres, Terrone 29. Milan Rastislav Štefánik se účastnil bojů jako: a . letec b. kavalerista c. tankista 30. Kdo je autorem citátu „Za práci pro vlast se neplatí“ ? a. Alois Rašín c. Josef Švehla 31. Kde a kdy bojovaly sokolské pluky Stráže svobody? a. na Slovensku v roce 1919 b. na sibiřské magistrále v roce 1919 c. na italské frontě v roce 1919 32. Proti komu bojovaly sokolské pluky Stráže svobody? a . proti admirálu Kolčakovi b. proti wehrmachtu c. proti maďarským bolševikům 32 28. října 1918 byla v Praze prohlášena Československá republika, přesto naši legionáři na jednom bojišti bojovali ještě 30.10.1918. Bylo to: a. Terrone, Vouzieres b. incident v Čeljabinsku c. Verdun 33. Během dlouhého pobytu na sibiřské magistrále legionáři stále nebojovali. Ve volném čase a. hráli divadlo b. cvičili v Sokole a pořádali veřejná cvičení ( slety) c. vydávali noviny 34. Na kterou stranu se otáčíme při povelu Čelem vzad! a. vpravo b. vlevo c. libovolně 35. .Mezi sokolská hesla patří: a. Ranní ptáče dál doskáče b. Tužme se! c. Národ sobě! 36. Mezi sokolské písně patří: a. Škoda lásky b. 4.července c. Spěme dál! 37. Vojenské názvosloví pořadových cvičení československé armády bylo vytvořeno: a. z německého názvosloví b. z ruského názvosloví c. Dr.M.Tyršem


11

HISTORICKÁ ÚVAHA Pět zápasů či bojů prezidenta Edvarda Beneše. Prof. Jaromír Procházka, historik

Brněnští občané, ještě žijící letci II. světové války, se obrátili na primátora města Brna s návrhem postavit sochu druhého československého prezidenta Edvarda Beneše,jejich někdejšího vrchního velitele. S obdobnou iniciativou přišla Česká obec legionářská v Českých Budějovicích. Jak vidno, v obou případech se ozvaly námitky: „Nepanuje zcela jednotný názor na historický odkaz Edvarda Beneše“. Vskutku, ve svých pěti životních zápasech třikrát zvítězil a dvakrát podlehl, a vždy vedle stoupenců měl odpůrce. O prvním boji Tomáš Masaryk řekl: „Bez Beneše bychom republiku neměli“. Druhý zápas vrcholil dramatickou prezidentskou volbou v roce 1935. Šlo v ní o to, zda má Československo nadále odmítat podřídit se Hitlerově politice nebo naopak, stejně jako tehdejší polská a jugoslávská vláda, hledět si to u Hitlera vyžehlit. Ve třetím Benešově boji, 26. 9.1938, Hitler v berlínském Sportpalastu řval : „Nyní proti sobě stojí dva muži – tam je pan Beneš a tu jsem já“. A dav skandoval: Krvavý pes Beneš“! Všimněme si: nacisté v Německu i v Československu – sudetoněmečtí henlainovci – nenáviděli Beneše pro jeho politiku kolektivní bezpečnosti, jako obrany proti Hitlerově agresi. Proti uskutečňování této politiky a pro dohodu s Hitlerem ve shodě s politikou usmiřování britské a francouzské vlády byli tehdy československý premiér Milan Hodža, ministři národní obrany Machník, vnitra Josef Černý, předseda agrárníků, nejsilnější politické strany Josef Beran a zejména muž číslo jedna československé ekonomiky, generální ředitel Živnobanky Jaroslav Preis. · Kampaň po mnichovském diktátě udělala z Beneše obětního beránka tvrzením, že zavinil katastrofu odmítáním dohody s Hitlerem. Komunisté po únorovém zvratu 1948 jej naopak vinili z kapitulantství. Beneš však místo izolované války ustoupil, aby v boji proti Hitlerovi pokračoval. Dne 16. března 1939 ve svém prohlášení vládám USA, Velké Británie, Francie a Sovětského svazu vyjádřil to, oč šlo druhému československému odboji: „Češi a Slováci se nesmíří se zánikem svého státu“. · Tím začal jeho čtvrtý boj. Na rozdíl od mnoha tehdejších politiků věděl od počátku, že demokracie v Československu a ve střední Evropě vůbec, závisí na spolupráci spojenců na západě i východě. Proto jel v roce 1943 do Moskvy, kde uzavřel smlouvu nejen o spojenectví, ale také o nevměšování do vnitřních věcí. Stalin

12

opovrhlTo se již tolik nepřipomíná. Zejména se neuvažuje o druhé možnosti, která existovala. Tou byla hrozba, že totiž Beneš zůstane v Londýně a do Prahy přijede z Moskvy Gottwaldova loutka, třeba prezident Zdeněk Nejedlý. A tím bude nastolena diktatura sovětského typu s tříletým předstihem. Dne 12. května 1945 se na své triumfální cestě z Košic do Prahy Beneš zastavil v Brně. Prezidentův tajemník, Prokop Drtina, popisuje: „Tím, že jsem jel bezprostředně s prezidentovým vozem, viděl jsem do všech podrobností, jak české Brno vítá svého zachránce a osvoboditele. Bylo to tak prosté ve své spontánnosti, že se to vymykalo všemu očekávání a všem představám ... V životě jsem neviděl tolik rozesmátých obličejů smáčených současně slzami štěstí i nervového uvolnění po přestálých mukách dlouhých let nacistického teroru a hrůzy. Tak rozpoutané davové štěstí omamující svým uvolněným projevem ve své bezprostřednosti jsem nezažil a neviděl nikdy předtím ani potom. Jsem si jist, že se takto mohlo projevit bez kontroly a zábran jen po takových krutostech a hrůzách, jakými prošel český národ a zvláště brněnský lid za německé hrůzovlády Hitlerovy Třetí říše... Viděl jsem, že dr. Beneš sám je nadmíru vzrušen tím, čeho byl svědkem. Zřejmě takové uvítání nečekal. Jak jsem řekl, to si nikdo nemohl představit. (Prokop Drtina:Československo, můj osud, Praha 1992, II.2 s.55) Drtina nepřeháněl. Stál jsem tehdy na Dominikánském náměstí.Najednou bylo vidět, jak davy na náměstí Svobody ožily, mávají na pozdrav. Auta jela velmi pomalu, napětí se zvyšovalo, až nakonec lidé propukli v jásot dříve, než konvoj dojel na náměstí. Jakmile zajel do nádvoří radnice, jásot přešel do volání: „Ať žije prezident Beneš“! Bylo to mohutné, neutuchající: „My chceme pana prezidenta! Vítáme pana prezidenta v českém Brně“! Když jej na balkonu Nové radnice předseda Revolučního národního výboru Matula pozdravil slovy: Pane prezidente, já to řeknu prostě po moravsky: My vás máme rádi“, začalo celé náměstí opakovat znovu a znovu: „My vás máme rádi“ ! Uvítání v Brně mělo svůj význam. V zemi s Rudou armádou hlas pro Beneše byl hlasem pro demokracii. Pátý boj Beneš prohrál. Stalin opovrhl „dobrou vůlí, která se nahromadila v Británii a v USA za války“. Místo toho „zabral, schmátl všechno, co až kam se dalo“. (z dopisu bývalého sovětského ministra zahraničí Litvinova britskému novináři Alexandru Werthovi). Beneš vycházel z toho, že sovětská vláda bude ve vlastním zájmu se západem spolupracovat. Stalin volil cestu, která ve svých důsledcích vedla k rozpadu SSSR.


č. 3/ 2008

VÝSTAVY Dvě výstavy Otakar Mach

Na Pražském hradě byly v těchto dnech k výročí 90. let od vzniku samostatného Československa otevřeny dvě výstavy, připomínající jak události, vedoucí k jejímu vzniku, tak další osudy naší republiky až do roku 1948. První výstava je věnována československým legiím v Rusku a také se tak jmenuje. Je instalována v Tereziánském křídle Starého paláce. Tato výstava vznikla ve spolupráci Historického ústavu armády České republiky s ruským archivem v Moskvě. Jsou na ní zachyceny osudy československých legií od jejich počátku v roce 1914 až do roku 1920. Jsou dokumentovány fotografiemi, písemnými dokumenty, zbraněmi, vyznamenáními a uniformami. Dokonce jsou tyto události , zachycené na filmovém záznamu, promítány . Vojenská část výstavy je doplněna dokumenty, zachycujícími politické a diplomatické pozadí a činnost Tomáše G. Masaryka a Milana Rastislava Štefánika v Rusku mezi legionáři. Písemné dokumenty jsou zvláště cenné a přestože jsou psány starou azbukou , doporučuji zastavit se u nich. Je tam také leták, podepsaný rudým komisařem Jaroslavem Haškem, agitující československé legionáře do Rudé armády k boji proti světovému kapitálu. Přestože na fotografiích jsou zachyceni sokolové jako legionáři, v doprovodném textu je o

přínosu sokolů k formování legií a jejich dalším osudům skromně pomlčeno. Druhá výstava se jmenuje 28. říjen v paměti Hradu a v podtitulu nese název Proměny československé státnosti 1918 – 1948. Přestože je méně rozsáhlá působí velice impresivně zvláště na nás starší. To, co je na této výstavě pro mladší generace již historie, pro naši generaci je to část života, který jsme prožili. To se týká zejména promítaných filmových reportážních záběrů . Výstava je bohatě dokumentována, přesto opět doporučuji prohlédnout si písemné exponáty. Jsou to na příklad Deklarace samostatnosti, Ústava , ale také záznam jednání prezidenta Háchy s Hitlerem v Berlíně v noci ze 14. na 15. března v Berlíně a následně dokument, podepsaný Hitlerem, ve kterém je vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Na výstavě je obraz zachycující stavbu sokolského stadionu na Strahově a také kompletní historický sokolský kroj. Výstava se snaží sledovat tradici 28. října, demokratickou a republikánskou, která byla násilně přerušena nacistickou německou okupací a po krátkém procitnutí v roce 1945 násilně zlomena po únoru 1948. Je naší povinností si tuto tradici připomínat a nenechat ji vypudit z našich myslí a srdcí jiným letopočtem a tradicí 28. září, která za Protektorátu suplovala 28. říjen.

Obrněný vlak československých legií Orlík

č. 3/ 2008


13

FEJETON, KRONIKA

Vážné i úsměvné letní rozjímání František Černický, člen vzdělavatelského sboru T.J. Sokol na Mělníce

Lidská pověrčivost slaví letos hody.Již více než půl roku pátráme po významných jevech, které by bylo možno zařadit do t.zv.“osmičkového roku“. Osmičky budiž pochváleny, osočení z pošetilosti budiž odmítnuta. Kdy jindy bychom si asi nalezli čas a příležitost k ověření svých vědomostí? Vždyť si připomínáme nejen známá data z nedávné doby, jako jsou Mnichov, Únor, Pražské jaro, vznik republiky, ale i cosi vzdálenějšího: na př. Moravské pole, Karlovu universitu, Karla IV., Jiřího z Poděbrad, nepovedenou defenestraci i třicetiletou válku, pražské bouře v roce 1848, Národní divadlo a desítky dalších pozoruhodných událostí, které zanechaly v historii země stopy hrdosti i tragédií, přinesly nová poznání a zkušenosti. 21.června 2008, v ranních zprávách českého rozhlasu, hlasatelé radostně sdělovali posluchačům, že začíná LÉTO! Inu, na severní polokouli vypukl letní slunovrat. Skeptičtí suchaři z oblastí astronomie, klimatologie i meteorologie se jen diví, proč k vůli banální odchylce Slunce od rovníku, kdy je v nadhlavníku nad obratníkem Raka, je takový rozruch. Básník Fráňa Šrámek již v roce 1915, ve své slavné divadelní hře „Léto“, ústy faráře Hory, rovněž sděloval radostnou zvěst: „Léto budiž pochváleno!“ Podobně jako během bádání o historických jevech v osmičkovém roce, objevila se u mnohých zvědavost, jak to s tím létem vlastně je. U Šrámka to bylo jasné. Napsal ódu na svět mladé divočiny, na svět horce smyslný a vášnivě čistý. Prostě chvalozpěv na mládí, čistotu a lásku. Podle dosud nepříliš spolehlivě ověřených informací, však rozhodující zásluhu na tom, že v tento čas se příroda nejvíc raduje a odívá do krásy, má nejvyšší bůh Zeus. Dcera Afrodíta ho totiž uprosila, aby jejího miláčka Adónise, který na lovu zahynul, vždy v tomto krásném období oživil, aby ho trochu užila. Zdá se, že ani současná věda zatím tuto smělou, starořeckou hypotézu přesvědčivě nevyvrátila, vždyť Diovo rozhodnutí funguje už po tisíceletí. Ostatně Afrodíta toho natropila víc. Ačkoliv při Paridově soudu se všechny tři bohyně dopustily evidentně korupčního jednání, slibujíce desorientovanému pastýři Paridovi kde co, nikdo už z Afrodíty nesejme hlavní díl odpovědnosti za zničení Tróje. Prý jde o pověry - říkají pochybovači. Nevadí. Vždyť i velký Goethe tvrdil, že pověra je poezie života. Pokud jde o vychvalované LÉTO, tak nám historická věda předala k trvalému zaznamenání taková fakta, že současníkům tuhne úsměv na tváři.

14

21.6.1940 kapitulovala Francie. Hitler jásal. 21.6.1941 přepadl Rusko (tehdy SSSR) a druhá světová válka se posunula do nové, rozhodující fáze. Ve stejné době, v roce 1812, provedl totéž Napoleon. Oba dopadli špatně. 21.6.1621 bylo v Praze popraveno 27 vůdců protihabsburského povstání. 21.6.1939 začal Neurath oficiálně uplatňovat protižidovská opatření v t.zv. protektorátu. To byl začátek; vše bylo zakončeno holokaustem, vyvražděním 77.297 našich čs. židovských spoluobčanů. 21.6.1917 odešla čs. brigáda v Rusku na frontu. Převzala po zdevastovaných ruských útvarech 6 km úsek u Zborova. Po stranách stály ještě bojeschopné finské divize. Slavná bitva u Zborova vešla zaslouženě do vojenské historie. Pomohla Masarykovi k prosazení vzniku samostatného státu.Vždyť Zborov, to bylo jediné vítězství spojeneckých vojsk v roce 1917! Po 25 letech byla napsána další slavná stránka historie: hrdinný boj čs. parašutistů v Resslově ulici. Osmičkové roky i LÉTO - budiž pochváleny! Sami nejlépe poznáme, která data si tuto pochvalu zaslouží.

Z historie české a sokolské Období říjen až prosinec: Zpracoval Vladimír Prchlík

15. 10. 1973 zemřel Stanislav Bechyně (*20. 7. 1887) – zakladatel betonového stavitelství. Před I.světovoou válkou na sebe upozornil stavbou pražského paláce Lucerna v letech 1913 až 1917, kde použil železpobetpvé trámy o velkém rozpětí a sloupy z ovinutého betonu. Realizoval řadu staveb v Karlových Varech, hangáry v Letňanech, cementárnu ve Dvoře Králové, ocelárnu na Kladně, obloukový most před řeku Chrudimku v Pardubicích. Před II.světovou válkou se podílel na výstavbě pevnostního obranného systému. V roce 1944 projektoval dálniční most u Senohrab. Spolu s architektem Bohumírem Kozákem (autorem Thomayerovy nemocnice v Praze) projektoval po válce nerealizované přemostění Nuslelského údolí železobetonovým mostem o třech obloucích o rozpětí 115 metrů. V roce 1955 vytvořil projekt mostu přes řeku Váh v Komárně. Jeho četné publikace a učebnice tvoří dodnes základy betonového stavitelství. 18.10.1918 byla v Paříži publikována tzv. Washingtonská deklarace, základní dokument českosloveského zahraničního odboje. Vytvořil ji ve dnech 13. až 16. října ve Washingtonu T.G. Madsaryk ppři očekávání nóty predidenta Woodrowa Wilsona, aby čelil případným snahím o zachování Rakousko-Uherska. Dekladare se hlásila k americkým demokratickým tradicím, vyhlašovala základní zásady občanských svobod nového státu, budoucí státní systém a zásady vnitřní i zahraniční politiky. Proklamovala československý stát jako republiku, která zaručí „úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy…, tisku a práva shromažďovacího a petičního“. Církev měla být odloučena od státu, stálé vojsko nahrazeno milicí. Dále měly být provedeny dalekosáhlé hospodářské a soci-


č. 3/ 2008

KRONIKA ální reformy – velkostatky vyvlastněny a šlechtické výsady zrušeny. 18. 10. 1968 Národní shromážďění v nepřítomnosti asi pětiny poslanců, kteří se na protest na jednání nedostavili, schválilo Smlouvu o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Z 242 přítomných poslanců hlasovalo 228 pro schválení smlouvy, čtyři byli proti (F.Kriegel, Fr.Vodsloň, B.Fuková a G. Sekaninová – Čakrtová), deset se hlasování zdrželo. Podpisem prezidanta republiky Ludvíka Svobody byla téhož dne smlouva ratifikována a vstoupila v platnost.. Podle smlouvy bylo stanoveno, že na území ČSSR bude umístěno 75 000 sovětských vojáků, jimž budou uvolněny ubytovací a skladovací prostory, 4 letiště, 3 vojenské nemocnice. Smlouva tak kodifikovala stav, který nastal vojenskou intervencí z 21. srpna 1968. 24. 10. 1648 byla oficielně podepsána mírová smlouva - Vestfálský mír, který zůstal formálně v platnosti až do zrušení Svaté říše římské císařem Františkem II.z roku 1806. Velmocenské postavení ztratila papežská kurie a Španělsko, naopak velmocemi se staly Francie, Švédsko a Rakousko. Objevily se dva nové státy – Švýcarsko a Nizozemí. Česká koruna vedlo územní ztráty (obě Lužice) zaznamenala hluboký pokles obyvatelstva. Odhady ztrát se pohybují od 25 do 80 % obyvatelstva, do exilu bylo vyhnáno 120 až 150 000 osob. V Čechách a na Moravě mělo být vypáleno a zničeno na 280 zámků, přes 100 měst a více jak 1 100 vesnic. Kdo se chtěl vrátit z emigrace, musel přestoupit na římsko-katolickou víru a podrobit se novým zákonům. 25. 10. 1918 na stanici Aksanovo spáchal sebevraždu velitel I. divize československých legií plukovník Josef Jiří Švec. Byl učitelem a horlivým pracovníkem Sokola, který jej vyslal v roce 1911 jako učitele tělocviku do Ruska. Po vypuknutí 1.světové války bojoval v České družině a později se stal velitelem v čs.legiích, s nimiž prodělal památnou bitvu u Zborova (2.července 1917). V květnu1918 převzal Švec velení 1.pluku čs.legií. Když unavení a bolševickou agitací rozvrácení vojáci odmítli splnit jeho rozkaz postavit se postupu bolševiků, zastřelil se… Za první republiky se stal legendárním hrdinouo dboje a jeho život a příkladný čin byl mnohokrát literárně zpracován. 27. 10.1898 se narodil František Běhounek (zemřel 1. 1. 1973) – český fyzik-radiolog, polární badatel a spisovatel. 28. 10. 1918 byla v Praze před 10 hodinou ranní zveřejněn na tabuli redakce novin Národní politika na Václavském náměstí text nóty G.Andrássyho z 27.října, což bylo pochopeno jako faktická kapitulace habsburské monarchie. Tato zpráva byla impulzem k živelným demonstracím a k vyhlášení československé samostatnosti. Zatímco pražské ulice jásaly, dostavili se zástupci Národního výboru na místodržitelství k převzetí moci. Do předsednictva Národního výboru byl kooptován první Slovák Dr.Vavro Šrobár, který tak doplnil „pět mužů 28. října“, jimiž byli Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Antonín Švehla. V podvečer se sešel Národní výbor a vydal první zákon československého státu (autorem byl Alois Rašín), jímž vyhlašoval nový stát. č. 3/ 2008

28. 10. 1453 – slavnostní korunovace jenom třináctiletého Ladislava I. českým králem . Po čtrnácti letech dostalo opět Království české panovníka. Praha se stala centrem habsburské državy (země Koruny české, země uherské a země rakouské). 15.11.1883 zemřel Josef Barák (*26.1.1833) – politik, novinář a jeden ze zakladatelů Sokola. Je autorem sokolského pozdravu „NAZDAR !“ V roce 1863 zavedl Barák v Sokole pozdrav, který se vžil při ukládání základních kamenů v Národním divadle v Praze. Barák náležel k mladé literární generaci, která se představila v květnu 1858 vydáním almanachu Máj, jehož byl Barák redaktorem. Po skončení Bachova absolutizmu se začal rozvíjet český národní život a Barák patřil k jeho předním organizátorům. Pořádal české besedy, byl předsedou Akademického čtenářského spolku a jedním ze zakladatelů Umělecké besedy i četných studentských spolků. Od roku 1874 byl Barák odpovědným redaktorem Národních listů, tehdy nejvlivnějších a největších českých novin. Byl velmi populární a oblíbenou osobností. Těšil se neobyčejné pozornosti policie a byl také několikrát stíhán soudně. 11. 1883 bylo slavnostním představením Smetanovy opery „Libuše“ znovuotevřeno Národní divadlo po požáru. 10. 12.1818 se narodil Dr. František Ladislav Rieger ( zemřel 3. 3. 1903) – významný politik, spisovatel a národní buditel, člen Sokola. Vlastencem se stal již v době studií na gymnáziu, jeho třídním profesorem na Akademickém gymnáziu v Praze byl Josef Jungmann. Známým se stal svými vlasteneckými básněmi v časopisech Květy a Světozor. Společně s Josefem Kajetánem Tylem a dalšími patřil k organizátorům prvního českého plesu v únoru 1840. Při přípravě Ústavy vystoupil v Řéíšskémsněmu dne 9.ledna 1849 v proslulém projevu na obranu prvního paragrtafu připravované Ústavy, že „…všechna moc pochází z lidu…“. Ani v době absolutizmu se nevzdal aktivní veřejné činnosti ve prospěch národa. Pod jeho vedením byla připravena první Česká encyklopedie, Riegrův slovník naučný, jehož první svazek vyšel v roce 1860. Z Riegrova pera vyšel také programový úvodník prvního čísla Národních listů dne 1.ledna 1861,v němž nastínil český politický program. Kromě rovnoprávnosti národů v monarchii a rozsáhlé samosprávy požadoval občanské svobody volnost „ve výrobě statků a jejich výměně“. Byl vynikajícím řečníkem a jeho projevy burcovaly národ do boje za svá práva. Do rozporu s míněním národa se Rieger dostal na sklonku 80tých let, kdy se Rieger a strana Staročechů vzdalovali představám mladých lidí, zasažených socialistickými ideami. Veřejné mínění se však za Riegra postavilo v prosinci 1898 při oslavě jeho osmdesátých narozenin. Všichni včetně T.G. Masaryka se skláněli před láskou a věrností Riegra jeho politickým ideálům, úsilovné práci pro český národ a jeho osobní poctivosti a nezištnosti. Dr. Miroslav Tyrš byl dne 23. 12.1883 jmenován mimořádným profesorem dějin umění na filozofické fakultě České univerzity v Praze. Jmenování bylo spojeno s podmínkou, že se vzdá činnosti v Sokole. Dr. Karel Čapek zemřel dne 25.12.1938) - spisovatel a novinář.


15

PÍSEŇ

Toto číslo bylo věnováno převážně výročí vzniku Československé republiky. Příští číslo chce redakce věnovat vzpomínkám, které k této události proběhly nejen v Praze, ale i na župách a v jednotách. Vyzýváme proto všechny, kteří chtějí o svých oslavách tohoto výročí informovat ostatní čtenáře, aby redakci posílali své vzpomínky včetně případných obrázků. Uzávěrka čísla je 30. listopadu 2008 Vydává: Vzdělavatelský sbor ČOS Prozatímní redakční rada: J. Nešpor, Z. Sekalová, V. Šilhán Odborná konzultace: J. Sobota - vzdělavatel ČOS, Z. Mička, O. Mach, J. Králik

16


č. 3/ 2008

DNE 28. ŘÍJNA 1918 VZNIKLA ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA

Recommend Documents