N_SAS / VŠFS / LS 2012 / PS Přednáška č. 5 + 6
Dějiny a organizace českého archivnictví (do roku 1974)
Hlavní teze: A/ Archiv České koruny (AČK) / Česká královská kancelář -
nejstarší rodový archiv vládnoucích Přemyslovců = 1. stupeň historického vývoje archivnictví v českých zemích: archiv součástí knížecího/královského pokladu
-
nejstarší počátky – nejistá datace: 1. dochovaná listina z roku 1158 (X styky s papežskou kúrií, ostatními panovníky se dají předpokládat již v 10. stol.)
-
archiv nebyl součástí královské kanceláře (ta doložena již ve 12. stol. – kancléřem vyšehradský probošt)
-
AČK nejprve umístěn společně s archivem vyšehradské kapituly (ještě ve 14. stol.) – potom časté stěhování
-
rozvoj AČK v době vlády Karla IV. (mj. doloženo ustanovení 1. státního archiváře)
-
od 14. stol. rozvoj prvních městských archivů + rozvoj některých šlechtických archivů (postupně nejvýznamnější = rožmberský)
-
v důsledku přesídlení krále Ludvíka Jagellonského do Budína měla registratura české královské kanceláře 2 části: budínskou (zanikla bezprostředně po bitvě u Moháče 1526) + pražskou (zanikla postupně cca do konce 16. stol. X poslední zbytky zachránil Rudolf II.)
B/ Česká královská kancelář v letech 1526 – 1620 -
v tomto období byla původně orgánem jak královské, tak i stavovské moci
-
1527: Ferdinand I. nechal zřídit tzv. Českou komoru (podřízena přímo habsburskému panovníkovi)
1
-
1584: vídeňský dvůr se přestěhoval do Prahy – Česká dvorská kancelář - kompetence: -funkce české královské kanceláře, -při nepřítomnosti panovníka v Praze = kancelář místodržitelství, -poradní orgán krále (královské rady – pro státní i zemské záležitosti), -orgánem zemského sněmu - Česká dvorská kancelář se vztahovala na všechny země Koruny české: měla 2 samostatné registratury – českou a německou (v jejich čele stáli sekretáři) - 1541: požár na pražském hradě – zničeny zemské desky + některé písemnosti České komory X Česká dvorská kancelář ušetřena
C/ Období „starého“ českého místodržitelství 1620 – 1749 -
rakouský císař Matyáš sídlil od roku 1612 opět většinou ve Vídni (zde s ním i úřad nejvyššího českého kancléře)
-
od roku 1620 přemístěno sídlo panovníka do Vídně natrvalo – do Vídně proto byla přemístěna i Česká dvorská kancelář (vzala s sebou mladší „živé“ spisy X starší ponechány v Praze = tato „stará registratura“ základem archivu českého místodržitelství
-
všechny tyto změny = tzv. Obnovené zřízení zemské (1627)
-
na konci 30-ti leté války se zmocnili pražské Malé Strany a Hradčan Švédové = jako válečná kořist velké množství uměleckých sbírkových předmětů i archiválií
-
po skončení 30-ti leté války snaha uspořádat pomíchané dokumenty tzv. „staré registratury“ a některé písemnosti restaurovat (Jan Josef Löw z Erlsfeldu)
-
na počátku 18. stol. zřízeno při České dvorské kanceláři místo českého státního archiváře
-
od roku 1714 mělo místodržitelství 4 odbory – expedice: českou, německou, vojenskou a veřejné správy + četnost německého úřadování narůstala
-
1745: Marie Terezie zrušila Českou komoru – její agenda byla přenesena na místodržitelství
2
-
1747: opět oficiálně zřízena funkce místodržitelského archiváře + poté spojen archiv místodržitelství s archivem české komory = 1. krok k vytvoření ústředního archivu Českého království
D/ Období českého gubernia 1749 – 1849 -
1749: Marie Terezie zrušila ve Vídni Rakouskou- + Českou dvorskou kancelář a vytvořila centralizované Direktorium in publicis et cameralibus (pro správu politickou a komorní – finanční) a Nejvyšší soudní úřad (pro správu soudní)
-
po zrušení České dvorské kanceláře zaniklo místo českého státního archiváře + direktorium nechalo část registratury ve Vídni spálit pro uvolnění místa pro svoje další nové písemnosti + za vlády Josefa II. zorganizována v její vídeňské registratuře velká a necitlivá skartace
-
1749 vytvořen „Haus-, Hof- und Staatsarchiv“ (Domácí, dvorský a státní archiv) ve Vídni: snaha postupně do něho centralizovat a odevzdat správu velkého množství dokumentů z různých částí říše, včetně Českého království (např. odvoz písemností z pražské univerzitní knihovny, ze zrušených klášterů v Čechách apod.)
-
1763: v Praze ustaveno tzv. zemské Gubernium + jeho archiv (zásluhy Jana Josefa Klausera při záchraně a pořádání archivu)
-
1839: oficiální konstituování Moravského zemského archivu (úloha Fr. Palackého)
-
1846: z podnětu Fr. Palackého (tehdy jednatele Českého muzea) založen Archiv Vlasteneckého muzea (jeho 1. archivářem se stal K. J. Erben) – od 1918 Archiv Národního muzea
-
1849: spolu s Guberniem zanikl organizačně i guberniální archiv
E/ Období „nového“ českého místodržitelství 1850 - 1918 -
1850: v Praze zahájilo činnost tzv. české místodržitelství + konstituování místodržitelského archivu
-
1850 vytvořena v Rakousku Ústřední komise pro výzkum a uchovávání uměleckých a historických památek (podléhala ministerstvu vyučování) + od roku 1872 měla tzv. archivní sekci,
-
1854: založení Institutu pro rakouský dějezpyt 3
-
Fr. Palacký inicioval vznik funkce tzv. zemského archiváře (od 1862 Antonín Gindely)
-
1863: založen Zemský archiv Království českého v Praze
-
Od roku 1875 obnovena na pražské univerzitě katedra a profesura pomocných věd historických (od 1887 řádným profesorem Josef Emler = 1. český absolvent rakouského Institutu pro dějezpyt)
-
ve 2. polovině 19. stol. vzrůstající zájem o historické památky – rozvoj národního obrození – mj. 1891 Jubilejní výstava, 1895 Národopisná výstava
-
1894 vznik Archivní rady = poradní orgán ministerstva vnitra (první metodické požadavky na archivy) + v roce 1912 její reorganizace na poradní orgán vídeňské vlády (čeští delegáti),
-
od 90. let 19. stol. snahy o reformu a posílení archivů v českých zemích
-
1899: archivář A. J. Krejčík propaguje novou státní archivní organizaci: 4 krajské archivy (Praha, České Budějovice, Kutná Hora, Liberec) + nutnost vysokoškolsky vzdělaných archivních odborníků
-
podpora Zemského výboru = Archiv země České vypracoval „Pravidla o uspořádání a opatrování městských archivů“ (1900)
-
1907: původně vídeňský archivář Václav Kratochvíl uvedl do českých zemí tzv. provenienční princip
-
tehdejší nejvýznamnější archivy: Místodržitelský archiv v Praze (dříve Guberniální), od pol. 19. stol. (státní – tzv. politická správa) Archiv země České v Praze (dříve Stavovský), od roku 1862 (samospráva pro Čechy) Zemský archiv v Brně (samospráva pro Moravu a Slezsko) Městské archivy – nejvýznamnější v Praze (od 1851 Archiv hl. m. Prahy) Soukromé archivy (a. šlechtických velkostatků, církevní, významných rodin)
-
tehdejší hlavní problémy: dvojkolejnost archivnictví (stát, samospráva) neexistence speciální archivní legislativy soukromé archivy bez veřejného dohledu 4
neexistence českého archivního školství snahy o založení
- ústředního „českého“ archivu „agrárního“ archivu (Albín Bráf, Josef Šusta) „průmyslového“ archivu (Josef Šusta)
řada dokumentů české provenience účelově zadržována zejména ve Vídni.
F/ Archivnictví v bývalém Československu a v českých zemích letech 1918 – 1945 -
již 20. 11. 1918 porada významných českých archivářů: tzv. anketa: projednávání návrhu Jana Bedřicha Nováka (tehdejší ředitel Archivu země České) o uspořádání nové čs. archivní správy: všeobecný (ústřední) státní archiv (místodržitelský + český zemský archiv), rezortní archivy, státní archivy pro Moravu (Brno), Slezsko (Opava) a Slovensko, poradní orgán Archivní rada, archivnictví podřídit resortu, který bude mít na starosti agendu knihoven a muzeí
-
návrh A. J. Krejčíka (budoucí ředitel resortního zemědělského archivu): bývalý místodržitelský archiv bude rozdělen na tzv. tajný archiv (oblast ministerstva zahraničních věcí) a ústřední státní archiv pro ministerstvo vnitra, dále archivy zemské, krajské i resortní
-
návrh Ladislava Klicmana: páteří archivní sítě resortní archivy s řídící funkcí pro ministerstvo vnitra nebo předsednictvo vlády
-
návrh Václava Hrubého (archivář Národního muzea): vytvoření Národního archivu pod gescí ministerstva školství a národní osvěty – vytvoření tzv. historického archivu (dokumenty do roku 1918), vzor francouzského Národního archivu – kritika
-
1919: vznik Státní archivní školy
-
kompetenční spory (hlavně mezi ministerstvy vnitra a školství): neschopnost dohody a společné koordinace archivnictví: trvá po celé období tzv. 1. republiky, de facto až do počátku 50. let 20. stol. ministerstvo vnitra
- má gesci nad státními archivy
ministerstvo školství
- „
„
nad soukromými archivy
-
po roce 1921 první vlna diskusí o nové archivní síti v ČSR utichla
-
většina odborníků pro sjednocení archivnictví (Vojtíšek a další) + zřízení centrálního („národního“) archivu X nebylo v praxi prosazeno: 5
Proto vznik řady státních („resortních“/ speciálních) archivů: Archiv ministerstva zahraničních věcí (1920) Československý státní zemědělský archiv (1919) Vojenský archiv (1919, definitivní podoba od roku 1929) Archiv ministerstva pošt a telegrafů Československý železniční archiv (1923) Archiv Pražského hradu (vč. Kanceláře prezidenta republiky) Ruský zahraniční archiv (zvl. význam) Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a techniky (1932) -
původní Místodržitelský archiv transformován na Ústřední archiv MV
-
mnoho návrhů na archivní zákon X neustálé kompetenční a jiné spory = speciální archivní zákon přijat až v roce 1974
-
nejlepší úroveň = Zemské archivy v Praze a v Brně X jinak dosti špatný stav (zejména co se týče měst a obcí)
-
1920 – 1924: prováděna tzv. archivní rozluka mezi ČR a Rakouskem (celkově nedokončena)
-
1935 – 1938: 2. vlna diskusí o nové archivní síti a legislativě (13 variant návrhu zákona, původní návrh z dílny ministerstva unifikací X neúspěch)
G/ Archivnictví v bývalém Československu a českých zemích v letech 1945 - 1974 -
Pro vývoj po roce 1945 podstatné = zrušení zemského a vznik krajského zřízení (k 1. 1. 1949): začaly být budovány „krajské“ archivy (tehdy de facto pouze jako krajské archivní pobočky a depozitáře Archivu MV v Praze)
-
na základě výše uvedených změn vznikl v Ústřední archiv MV (z původního Archivu MV)
-
1945: ministerstvo školství vytvořilo Archivní radu (v čele Zdeněk Nejedlý): volání po „národním archivu“, sepětí archivů s muzei, knihovnami a historickým bádáním X správní funkce až druhořadá
6
-
po roce 1945 postupně původní rozpory v archivnictví mezi MV a M školství rozhodnuty ve prospěch MV: postupná centralizace, odstranění dřívější dvoukolejnosti, větší důraz na správní aspekty oboru
-
další budování městských archivů – staly se mj. základem i pro některé pozdější okresní archivy
-
znárodnění průmyslu: urychlení vytváření podnikových archivů – akce na záchranu dokumentace (1951 vydala vláda směrnice pro podnikové archivy)
-
po převratu v roce 1948: vládní (Fierlingerova) Komise pro organizaci veřejné správy – existovala její subkomise pro archivní otázky
-
Usnesení vlády z 9. 1. 1950 o archivní službě = vznik státních (krajských) archivů – byly podřízeny Krajskými národními výbory (KNV)
-
Státní archivní komise (1951) = při MV X ale měla nadrezortní charakter (!), centrální orgán (dočasně) pověřený řízením archivnictví, hl. úkolem příprava archivní legislativy, subkomise ediční (vydávání „Archivního časopisu“), skartační a podniková
-
Vládní nařízení č. 29/1954 Sb. o archivnictví = zásadní význam, jednotná organizace a řízení archivnictví: mj. zřízení nového ústředního archivu českého státu (Státní ústřední archiv) spojením Ústředního archivu MV, Archivu země České a od 1. 1. 1956 i Ústředního zemědělsko – lesnického archivu + archivnictví řídí MV prostřednictvím Archivní správy MV (namísto zrušené Státní archivní komise) + poradním orgánem MV je Vědecká archivní rada + v krajích řídí archivní záležitosti Krajské správy MV (zde zřízena tzv. archivní oddělení, kde pracovali odborní referenti - archiváři), jednotný systém evidence archiválií v archivech (JAF = Jednotný archivní fond)
-
1956 – 1958: pokus o tzv. decentralizaci veřejné správy – následující reforma:
-
Reforma státní správy v roce 1960: snížení počtu krajů (tj. i krajských archivů) z 19 na 7, následné dobudování sítě okresních archivů (pro nová sídla okresních úřadů): vytvoření základní archivní sítě v tehdejší ČSR: v Čechách = SÚA, 7 krajských archivů, 72 okresních archivů
-
Níže uvedená struktura krajských archivů definitivně fungující po roce 1960: pro Středočeský kraj - Krajský archiv v Praze (viz pobočka Archivu MV X ne z Archivu země České !) pro Jihočeský „ „ schwarzenberského archivu tamtéž) pro Západočeský „
-
„
v Třeboni (využito dřívějšího
v Plzni 7
pro Severočeský „ „ v Litoměřicích (využito též bývalé okupační expozitury říšského archivu v Liberci) pro Východočeský „
-
„
v Zámrsku
pro Jihomoravský „ Moravu)
-
„ v Brně (původní Zemský archiv pro
pro Severomoravský „ archiv)
-
„
v Opavě (původní Slezský Zemský
-
1966: tzv. „zcivilnění“ archivnictví = reorganizace Archivní správy MV + v krajích přestali archivní referenti podléhat Krajským správám MV X stali se zaměstnanci příslušných státních archivů
-
K 1. 1. 1969: federalizace bývalého Československa – důsledky pro archivnictví
-
Historicky 1. zákonná úprava archivnictví: zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví + 2 hlavní prováděcí vyhlášky: č. 117/1974 Sb. o skartačním řízení č. 118/1974 Sb. o podnikových archivech
-
8
