Dějiny a kultura. Za soumraku se metropole Lima rozzáří světlem

13

Dějiny a kultura Peru dnes 14–21 Zážitek: Machu Picchu Plus

19

Záplava peruánské festivalové nádhery 22–23 Zážitek: Zimní slunovrat v Iquitos

23

Jídlo a pití 24–27 Zážitek: Kurzy vaření v Peru 27 Země a krajina

28–33

Zážitek: Výstup na Misti a další hory 31 Dějiny Peru Umění

34–43

44–51

Za soumraku se metropole Lima rozzáří světlem

KC0162_Peru_fonty.indd 13

16.7.2010 11:41:14

14

DĚ JINY A KULTUR A

Peru dnes Peru, národ několika tváří, se brání snadnému popisu. Velká urbanistická centra vzkvétají vedle starobylých tradicí andského venkova, rozsáhlé pouště ustupují deštnému pralesu kypícímu zelení – oblasti tak odlišné, až se vkrádá myšlenka, že se jedná o jiné země. Spolu tvoří jedinečnou mozaiku, jež určuje charakter této fascinující země po celá staletí. Pěší nákupní zóna na Jirón de la Unión se táhne přes několik bloků


16.7.2010 11:41:15

PERU DNES

15

Název země se v průběhu staletí patrně měnil, Inkové nazývali své území Tawantinsuyo neboli Země čtyř stran či provincií (tawa v kečuánštině jsou čtyři a suyos jsou provincie nebo strany; jednalo se o základní provincie: Chinchaysuyo na severu, Collasuyo na jihu, Antisuyo na východě a Contisuyo na západě), zatímco Španělé původně přezdívali své nové kolonii Nueva Castilla. A hlavním městem bývalo horské Cusco, než se sídlo vlády přesunulo do pobřežní Limy. Avšak evropští kolonialisté, domácí osvoboditelé a místní republikáni, kteří vládli Peru po více než pět minulých století, uchovali zemi v podstatě nedotčenou. Většina země uvnitř peruánských hranic měla soustavně jednu centrální vládu již od 15. st., kdy incké impérium dosáhlo zenitu, a proto je Peru nejstarším národním státem v celé Americe. Vezmeme-li tuto kontinuitu v úvahu, není překvapivé, že mnoho věcí obvykle spojovaných s Jižní Amerikou je v podstatě peruánského původu. Stačí si uvědomit obyčejné brambory, které patrně pocházejí z vysoko položených plání okolo jezera Titicaca. Rostly tam divoce, dokud se zde neusadily staré kočovné peruánské národy a nezačaly kultivovat rostlinu, z níž se stala světově nejoblíbenější hlíza. Před asi 6 000 lety tytéž původní kultury zdomestikovaly lamy a alpaky a postupně se přeměnily z lovců a sběračů na pastevce a hospodáře. Tento posun dále vedl k rozvoji tkalcovství, jež produkuje nejrůznější typy čepic (nejtypičtější je pletená čepice s překrytím uší a zdobená bambulkami, nazývaná chullo – čti čujo) a ponča či přehozy nejrůznějšího zbarvení, které si z Jižní Ameriky přiváží snad každý turista. Charakteristické záběry a zvuky kontinentu mají rovněž peruánské kořeny. Oblíbená hudba, hraná na Panovu flétnu zampoña, kterou nyní slýcháte v klubech a na rozích ulic po celém světě, pochází z preinckých kultur, které vzkvétaly v peruánských Andách. A kromě Krista Spasitele tyčícího se nad Rio de Janierem v Brazílii existuje jen jedno místo, které neustále připomíná milionům lidí na celém světě Jižní Ameriku: zamračené Machu Picchu v samotném srdci And. V posledních letech proniklo Peru také do Hollywoodu, jehož producenti, fascinovaní bohatou historií a kulturou Jižní Ameriky, se často vydávají do Peru, aby zde natáčeli či hledali zajímavé příběhy.


16.7.2010 11:41:20

16

DĚ JINY A KULTUR A

Peru, se svou rozmanitou krajinou deštných lesů, pouští, hor, ledovců, močálů a pláží, představuje jihoamerický kontinent jako zemi ostrých kontrastů. I zdejší města stavějí na odiv svou odlišnost. V koloniálním Trujillu, podobném starodávnému Španělsku, stále vzkvétá tradice býčích zápasů a jezdectví a Plaza de Armas je stále centrem městského života. Za vysokými bělostnými zdmi a zavřenými dveřmi tiché, tajnůstkářské Arequipy, typického pouštního města, se stále děje mnoho zajímavého, zatímco Cusco klokotá vysokohorskou energií, kterou sem přináší pestrá směs lidí mířících do andské metropole – zvědaví turisté i místní řemeslníci, vědci na cestě do Amazonie i kněz v sutaně z dávno minulých dob. A Lima, s počtem obyvatel schopným soupeřit s Londýnem či Paříží, je velké, rozmanité město, často překvapující svou úrovní.

Mladá obyvatelka ostrova Taquile na jezeře Titicaca

Jedna země, mnoho národů Peru, čítající 28 milionů obyvatel, je čtvrtou nejlidnatější zemí v Jižní Americe. Asi 45 procent Peruánců jsou domorodci, což je druhý největší podíl na západní polokouli po Bolívii. Zbytek se v zásadě dělí na mestice čili míšence (37 procent) a obyvatele evropského původu (15 procent). Je zde také malá etnická skupina Afričanů a Asiatů. Původnímu obyvatelstvu Peru vévodí lidé mluvící kečuánštinou, kteří svůj původ odvozují od Inků a dalších původních národů, jež žily v Andách v čase španělské conquisty. Více než tři miliony Peruánců, povětšinou v centrálních a severních Andách, považuje kečuánštinu za svůj hlavní jazyk. Kvůli migraci z venkova do peruánských urbanistických center obsahuje tato statistika také narůstající počet lidí v pobřežních městech. Asi půl milionu lidí v oblasti okolo jezera Titicaca a podél bolivijské hranice mluví jazykem Aymara, což je další starobylý andský dialekt. (Aymarové tvoří hlavní etnickou skupinu v Bolívii – cca 40 %.)


16.7.2010 11:41:22

PERU DNES

17

Mnoho indiánských skupin má svou domovinu v amazonské pánvi. Patří sem Aguaranové, Machigengové, Šipibové, Urarinové, Jaguové a Ashaninkové. Kromě svých vlastních nářečí má mnoho z těchto obyvatel džungle své vlastní tradice a zvyky, inspirované předkolumbovskými kulturami z vysokohorských i pobřežních oblastí Peru. Pralesní národy, které často čítají pouze několik tisíc členů, se s okolním světem stýkají velmi různorodě. Některé se vcelku dobře sžily s městy uvnitř džungle jako Iquitos a Puerto Maldonado, zatímco jiné si uchovávají svůj kočovný styl života a s okolním světem udržují jen malý, ne-li vůbec žádný kontakt. Od časů Pizarra dominují politickému a hospodářskému životu země Peruánci španělského původu. I když původní a smíšené obyvatelstvo v posledním desetiletí dosáhlo značných pokroků – včetně zvolení Alejandra Toleda prvním domorodým prezidentem v r. 2001 – evropská dominance pokračuje a patrně v nejbližších dekádách neskončí. Architektonické Ze všech dalších peruánských měst má nejevvlivy ropštější populaci Lima, především v pobřežních I když se v posledních letech na okrscích Miraflores, San Isidro a Barranco. Další mezinárodní scénu dostalo mnoho talentovaných peruánských archivelká města, jako je Arequipa na jihu a Trujillo na tektů, stavitel s největším dopaseveru, jsou rovněž silně evropská. Ale Peruánci dem na tuto zemi vůbec z Peru s evropskými kořeny se nesoustřeďují pouze do nepocházel. V 70. a 80. letech urbanistických center. Tu a tam narazíte na ven19. st. pilně pracoval pro klienkově na enklávu Evropanů – obzvláště Němců, ty v celé Jižní Americe Francouz Italů, Francouzů a Britů – kteří do Peru emigrovali Gustave Eiffel (1832–1923), který v průběhu posledních 150 let. Tradice alpské se proslavil svými stavbami z kovu. Celé desetiletí předtím, než se proarchitektury či kožených německých kalhot, ať slavil v celém světě svojí známou se zdají být sebevíce vytržené z kontextu, se pařížskou věží, navrhoval kovové dochovaly ve městech, jako je Pozuzo, založené mosty, budovy a kašny v Amazonii v 50. letech 19. st. v pascské oblasti And rakousa Atacamě. Hlavní náměstí v Tacně kými a pruskými osadníky. i Moquegui se pyšní kašnami z jeho Afroperuánci, které naleznete povětšinou dílny. Další z jeho výrazných kreací, dvojpodlažní Casa de Fierro (Železv pobřežních oblastech severně a jižně od Limy, ný dům), jenž byl kdysi domovem tvoří asi tři procenta populace. Původně přigumárenského magnáta, stále stojí byli z Afriky jako služebníci dobyvatelů, později v Iquitosu. Avšak nejpozoruhodpřicházeli jako otroci, zakoupení a dovezení do nější pozůstatek Eiffelovy činnosti Peru, aby pracovali v dolech a v zemědělství. Trh zůstal v pouštním městě Arequis otroky vydržel až do 50. let 19. st. Mezi znápa, kde stavitel navrhl starý most Bolívar (poblíž vlakového nádraží) mější černé komunity patří přístav Callao poblíž a původní trh San Camilo. Limy a město Chincha na jižním pobřeží, známé jako centrum afro-peruánské hudby. Mnoho prominentních Peruánců má africké kořeny, včetně sv. Martina de Porres ze 17. st., světové fotbalové hvězdy Teófila Cubillase (nar. 1949) a zpěvačky Susany Baca (nar. 1944), ověnčené cenou Grammy. Peru má největší asijskou populaci ze všech jihoamerických národů a přibližně pět procent pochází z japonských a čínských emigrantů. Podobně jako kdekoliv jinde v Americe, mnoho Asiatů přišlo do Peru poprvé v 19. st. jako námezdní dělníci, kteří pracovali na plantážích a v dolech. V průběhu času pomalu, avšak trvale prosperovali v obchodě, vzdělání, umění, a dokonce v politice. V r. 1990 byl peruánským


16.7.2010 11:41:24

18

DĚ JINY A KULTUR A

Malí budoucí námořníci v nevelkém rybářském přístavu poblíž Pisca

prezidentem zvolen limský rodák Alberto Fujimori – syn dvou přistěhovalců z Japonska – a stal se prvním člověkem původem z východní Asie, který vedl vládu v Latinské Americe. Okolo 90 procent Peruánců se hlásí ke katolické církvi, i když katolické náboženství, jež najdete v Andách, doplňuje šamanismus a starobylé tradice a značně se odlišuje od víry, kterou vyznávají evropští Peruánci podél pobřeží. Narůstající počet zahraničních misionářů – obzvláště mormonů, adventistů sedmého dne a evangelíků – hraje významnou roli v religiózní směsici ve vyšších polohách země a v amazonském deštném pralese, kde mnoho kmenů tíhne k animis tickým tradicím.

Od plantáží k modernímu kapitalismu Jako mnoho rozvíjejících se zemí, i Peru se pohybuje ve dvouvrstvé ekonomice a stojí jednou nohou v 19. st. a druhou v 21. st. Bohatá a rozrůstající se střední vrstva žije velmi podobně jako její protějšky v ostatních zemích Latinské Ameriky. Mají rodinné domy či byty ve městech, vlastní automobily, posílají děti do soukromých škol, pracují v kancelářích nebo podnikají. Sledují americké filmy, oblékají se podle evropské módy a rádi se toulají po internetu. Nižší třída Peruánců často žije v ubohých vesničkách či chudobných chatrčích na předměstích velkých měst. Chodí pěšky nebo jezdí veřejnou dopravou, pracují na polích a v továrnách a jejich dětem se příliš velkého vzdělání nedostane. Možná si mohou dovolit laci-


16.7.2010 11:41:24

PERU DNES

19

nou televizi či rádio, ale o počítačích si mohou nechat zdát a kyberprostor je pro ně vzdáleným vesmírem. V koloniální éře stavělo Peru své hospodářství téměř výhradně na plantážovém zemědělství (obzvláště se pěstoval cukr a bavlna) a těžbě minerálů a tento trend se uchoval dlouho po získání nezávislosti. I když na konci 19. st. došlo k rozvoji průmyslu, přechod k modernímu obchodu a průmyslové výrobě se zemi podařil až v 90. letech 20. st., kdy vládní reformy přilákaly zahraniční investory a také podpořily rozvoj sektoru Pět století poté, co služeb a malovýroby. conquistadoři okradli Pět století poté, co conquistadoři okradli Inky o jejich Inky o jejich poklady, poklady, zůstává nerostné bohatství hlavním exportním artiklem země a prvořadým zdrojem cizích měn. zůstává nerostné Dolování a vývoz mědi, stříbra, zlata, železa, zinku, bohatství hlavním molybdenu a olova tvoří více než polovinu peruánského exportním artiklem exportu a přivádí do ekonomiky země okolo 19 miliard země a prvořadým dolarů ročně (údaj z r. 2008). Největší a nejlépe prosperující doly se nacházejí v jižní poušti a v centrálních Andách, zdrojem cizích měn. například v Cerro Verde poblíž Arequipy a v Antamině nedaleko od Huascaránu, kde se v obrovských jámách, vykopaných do země, nalézají bohatá minerální ložiska. Významná součást ekonomiky Peru, zemědělství a rybolov, nejsou jen zdrojem potravy pro obyvatelstvo, ale tvoří i cenný vývozní artikl. I když tradiční komodity jako bavlna a cukr v průběhu posledních 20 let zaznamenaly pokles, další zemědělský vývoj vzrostl, například v oblasti kávy, ovoce a zeleniny. Široká škála farmářských produktů, které se v současné době z Peru vyvážejí, zahrnuje manga, chřest, černé fazole, artyčoky, rajčata a cibuli. Hlavními odběrateli jsou země Jižní Ameriky, avšak od

ZÁŽITEK: Machu Picchu Plus V červnu 2007 se společnost National Geographic Society spojila s vládními a jinými agenturami v Peru, aby propagovala autentický – a udržitelný – způsob cestování, zvaný „geoturistika“. Na mnoha oficiálních setkáních se potkalo více než 2 000 Peruánců, aby si vyměnili názory na turistiku v oblasti Posvátného údolí a města Machu Picchu. Jejich doporučení směřují k přetransformování typického turistického scénáře na bohatý a rozmanitý úvod do kultury regionu, jeho dědictví a přírodního prostředí a zároveň k uchování či zlepšení kvality života místních obyvatel a charakteru místa. Vydejte se tedy na cestu geoturisty (viz Geoturistický mapový průvodce


Posvátným údolím Inků na stránkách www.nationalgeographic.com/travel/sustainable). Vzhlédněte k terasovitému úbočí záhadně nedokončeného města. Vydejte se do Bramborového parku v šesti vysokohorských vesničkách a prozkoumejte rozmanitost kmenů pěstujících tyto hlízy. Poté se zastavte nedaleko Písacu, kde obecní pekárna nabízí empanadas plněné – ano, bramborami! Relaxujte v termálních lázních nad Calcou. V Chincheru si poslechněte, proč tkadlena Nilda Callañaupa používá pouze vlnu barvenou přírodními barvivy, což jsou cenné dary od Pachamamy, Matky Země. A pochopitelně navštivte Machu Picchu!

16.7.2010 11:41:28

20

DĚ JINY A KULTUR A

schválení dohody o podpoře vzájemného trhu mezi USA a Peru v r. 2006 si Spojené státy objednávají mnohem větší množství peruánské produkce. I přes veškerý nedávný růst bledne peruánské zemědělství při srovnání s kvetoucím turistickým průmyslem. Americký archeolog Hiram Bingham bezděčně odstartoval v r. 1911 éru peruánské turistiky, když objevil zapomenuté Machu Picchu. Od té doby se výprava ke starobylému horskému městu stala povinností pro každého, kdo se vypraví na cesty po Jižní Americe. Další lahůdkou pro všechny světoběžníky se staly záhadné obrazce v Nasce, především po vydání knihy Erika von Danikena Vozidla bohů (Chariots of Gods) v r. 1968, ve které připisuje podivná pouštní díla prehistorickým návštěvníkům z vesmíru. A do 70. let 20. st. považovali dychtiví baťůžkáři z celého světa stezku Inca Trail, vedoucí centrálními Andami, za jednu z nejvydařenějších tras. Peruánský prezident Alan García Pérez


16.7.2010 11:41:29

PERU DNES

21

Ale peruánská turistika dosáhla svého vrcholu až s koncem 20. st., kdy spousta atrakcí v Peru začala přitahovat velké množství turistů, kteří chtěli prozkoumat Amazonii, Andy a staré ruiny, aniž by museli překročit hranice. V tutéž dobu přispěl k turistické infrastruktuře země rozkvět malých hotelů a chat v džunglích, lepší místní letecká přeprava a nové luxusní vlaky skrze Andy. Pořád je však mnoho prostoru pro růst. Peru, po několik Spousta nejzajímavějších peruánských míst – Cañón del staletí nevýznamný Colca a zde žijící kondoři, huascaránské ledovce, jezero Titihráč na mezinárodní caca a mnohé z nejlepších amazonských parků – stále leží scéně, začalo výrazně stranou od hlavních turistických tras.

Postavení Peru na světovém jevišti

v mnoha oblastech získávat širší vliv.

Peru, po několik staletí nevýznamný hráč na mezinárodní scéně, začalo v mnoha oblastech získávat širší vliv, včetně politiky a sportu. Od počátku 90. let 20. st. pomohla řada tří významných prezidentů – Alberto Fujimori, Alejandro Toledo a Alan García Pérez – přetvořit Peru z tradičně izolované země na respektovanou ekonomickou a diplomatickou mocnost. Nejznámější peruánský diplomat Javier Pérez de Cuéllar (nar. 1920) byl mezi lety 1982 a 1992 generálním sekretářem Organizace spojených národů a během této doby hrál klíčovou roli při vyjednávání v mezinárodních konfliktech týkajících se Falklandských ostrovů, Namibie a Střední Ameriky. Ve světě sportu patří limský rodák Juan Varga k více než desítce domácích fotbalistů, kteří odešli hrát na nejvyšší úroveň evropských soutěží, například do Hamburku SV, do německé Bundesligy a Atalanty v italské Sérii A. Z prestižního klubu Club de Tennis Las Terrazas v Miraflores vzešlo několik světových tenistů, včetně vítěze French Open ve čtyřhře z r. 2008 Luise Horny. Peruánci excelují ve sportech, které jsou v jejich vlastní zemi dosti vzácné. Edgar Prado, jeden z hrstky žokejů, kteří vyhráli ve své kariéře více než 6 000 dostihů, vedl legendárního Barbara k vítězství v Kentucky Derby v r. 2006 a dvakrát získal věnec vítězství v Belmont Stakes. Mezi superhvězdy celosvětového surfingu patří Sofía Mulánovich z Limy, která jako první obyvatel Jižní Ameriky bez ohledu na pohlaví zvítězila na mistrovství světa, dostala se na první místo v žebříčku světového poháru a vstoupila do mezinárodní surfingové síně slávy. 


16.7.2010 11:41:32

22

DĚ JINY A KULTUR A

Záplava peruánské festivalové nádhery Při pohledu do kalendáře, který nabízí velkou spoustu náboženských rituálů, dožínkových slavností a historických obřadů, není špatné si kterýkoliv den vsadit, že se bude někde v zemi konat alespoň jeden festival. Hlavní římskokatolické svátky, nejokázalejší veřejné oslavy v Peru, míchají španělskou tradici s místními zvyky do jedinečně peruánské směsi.

Tradiční tanečníci při pouličním představení před Companía de Jesús v Cuscu

Náboženské oslavy Peruánský masopustní Carnaval nabývá neustále na honosnosti a průvody i večírky se konají v každém větším městě i městečku. Jeho součástí jsou vodní hrátky, které nenaleznete nikde jinde. V celé zemi plní šprýmovní Peruánci vědra vodou a čekají na nějakého důvěřivého chodce. Pořádají také bitvy s vodními pistolemi v ulicích a vrhají balony s vodou na projíždějící automobily. Jestliže navštívíte zemi v předvelikonočních týdnech, buďte připraveni na to, že se namočíte! Poslední postní týden před Velikonoční nedělí se nazývá Semana Santa (svatý


týden). I když se svatý týden slaví po celé zemi, velké oblibě se těší především v andských městech Cusco, Huaraz, Tarma, Puno, Porcón v Cajamarca a obzvláště Ayacucho a valle de Colca, kde náboženské obřady doplňuje hudba, pouliční trhy, koňské dostihy a jízda na býcích. V Cuscu zahrnuje Semana Santa procesí Fiesta del Señor de los Temblores na Velikonoční pondělí, které je spolu s ohňostrojným představením zasvěceno Pánovi zemětřesení. Datuje se až do r. 1655, kdy se město záhadným způsobem vyhnulo zkáze při otřesu země, a míchá katolické a incké tradice. Od 31. října do 2. listopadu probíhá třídenní Día de los Muertos (Svátek zemře-

16.7.2010 11:41:33

ZÁPLAVA PERUÁNSKÉ FESTIVALOVÉ NÁDHERY

lých), kdy se posvátné i světské mísí do nového barvitého celku. Peruánci se v zástupech hrnou na hřbitovy, kde jedí, popíjejí, zpívají, a někdy dokonce spí okolo hrobů svých zesnulých příbuzných. V Limě nabývají na oblibě halloweenské kostýmy a koledování. 31. říjen je také oficiálním dnem Canción Criolla neboli kreolské hudby, jejíž koncerty a představení se konají v afro-peruánských komunitách. Nejznámější je však Fiesta del Señor de los Milagros (18.–28. října) v Limě. Obvykle se účastní více než dva miliony věřících a kardinál limský bývá doprovázen prezidentem republiky a starostou města Limy. Jestliže zamíříte do Peru v době Vánoc, nezapomeňte navštívit Cusco, kde se 24. prosince na Plaza de Armas koná největší národní trh umění a řemesel. Santuranticuy (svatí na prodej), se zaměřuje na vyřezávané betlémy, ale naleznete zde i mnoho jiných ručních výrobků. V Andách se na Vánoce prodávají speciální nápoje – horká čokoláda a silný rumový punč, ponche. Během slavnosti 30. srpna oslavují Peruánci sv. Růženu z Limy (Santa Rosa de Lima), první kanonizovanou světici na západní polokouli. Tato dominikánská řeholnice se narodila jako Isabel Flores de Oliva v r. 1586, byla extrémně oddaná své víře (včetně sebetrýznění) a všem lidem imponovala svou charita-

23

tivní činností mezi chudými. Svátek je důležitou událostí především v jejím domovském městě Limě a v okolních vesnicích. V Limě, Arequipě a Junínu se její svátek slaví během mší a procesí.

Incké svátky Na opačném konci peruánského spektra svátků leží festivaly inspirované inckou kulturou, jako je Inti Raymi, který se koná během zimního slunovratu (24. června). Festival zasvěcený starobylému bohu slunce se odehrává uprostřed pozůstatků Sacsayhuamánu na předměstí Cusca a zahrnuje folklorní představení a nákladné procesí s tisíci účastníků, oděných do starých inckých oděvů. Další festival, jenž připomíná staré časy, Qoyllur Ritt’i, se koná na konci května či na začátku června. Na 10 000 poutníků se vydává do vzdáleného údolí Sinakara, údolí řeky Mapacho poblíž obce Ocongate vzdálené od Cusca cca 78 km, resp. ve vesnici Mahuayani na 101. km směrem na Puerto Maldodnado, aby vzdali hold Kristu a domorodým horským bohům (apus). Vesnice ve vyšších polohách celého Peru vysílají skupiny tanečníků a hudebníků, aby se slavnosti zúčastnili. Název je odvozen z místní víry, že uvnitř nedaleké hory Colquepunku je ukryta posvátná sněhová hvězda, a jednou z hlavních událostí festivalu je výprava časně ráno pro posvátný led z ledovců na hoře.

ZÁŽITEK: Zimní slunovrat v Iquitos Festival San Juan je největší každoroční událostí ve městě a slaví se svátek sv. Jana Křtitele, patrona amazonské pánve. Tři dny oslav v čase zimního slunovratu (23.–25. června) začínají rituálním ponořením do Amazonky, která očišťuje duši a ochlazuje tělo od horka v džungli. Podle tradice bude každý, kdo se v této době vykoupe v řece, požehnán dobrým zdravím a štěstím po zbytek roku. Návštěvníci se mohou k místním při koupání připojit a vychutnat si hud-


bu, tanec a slavnost, která následuje. Přivezte si proto plavky a chuť k jídlu! Typická jídla „z džungle“ jsou patřičně ostrá, obzvláště juanes – kořeněné rýžové kuličky s kuřetem či rybou, zabalené v tmavě zeleném listu a servírované s hranolky z juky (yucca). I když má slavnost křesťanské kořeny, události jako hadí tance, ukázky práce s motorovou pilou a soutěže v bikinách dávají festivalu San Juan vskutku moderní háv.

16.7.2010 11:41:36

Dějiny a kultura. Za soumraku se metropole Lima rozzáří světlem

Recommend Documents