P˚ ul hodiny do soumraku Byl n´ adhern´ y letn´ı den, jak´ ych bylo v Barrens za cel´ y rok asi tolik, kolik je list˚ u na f´ıkov´em stromˇe. Pt´ aˇcci zp´ıvali, slun´ıˇcko sv´ıtilo, nˇekde v d´ali se zelenaly o´azy a vˇsichni tvorov´e obdaˇren´ı mluvic´ım u ´stroj´ım si svornˇe stˇeˇzovali na nesnesiteln´e vedro. Vˇsichni aˇz na Fizzyho Dampwicka. Fizzy Dampwick byl totiˇz chytr´ y (vlastnˇe byl geni´ aln´ı, ale protoˇze jeˇstˇe nikdo nevynalezl IQ testy, nemˇel si to jak ovˇeˇrit) a kdyˇz r´ ano pˇri pohledu na oblohu zhodnotil barvu horizontu, rychlost a smˇer vˇetru, pˇrechodnou oblaˇcnost a pravdˇepodobnost pˇr´ıchodu studen´e fronty, vzal si ze sv´e d˚ umysln´e sb´ırky doplˇ nk˚ u pro kaˇzdou pˇr´ıleˇzitost pro jistotu klobouk s tou nejˇsirˇs´ı stˇrechou, jak´ a se dala na Kalimdoru poˇr´ıdit. Fizzy Dampwick byl d´ıky sv´e genialitˇe totiˇz jeˇstˇe nav´ıc velmi, velmi bohat´ y, a tak si to mohl dovolit. Mohl by si dovolit vˇetˇs´ı klobouk, neˇz na jak´ y by si troufl ogr se dvˇema hlavami; naneˇstˇest´ı tak velk´ y klobouk jeˇstˇe nikdo neuˇsil. Ale kdyby ano, Fizzy Dampwick by byl urˇcitˇe prvn´ı, kdo by ho nosil, protoˇze znal ty spr´avn´e lidi a umˇel si vˇeci zaˇr´ıdit. Fizzy Dampwick byl totiˇz n´ahodou obchodn´ık a nyn´ı si pohodlnˇe hovˇel pod ˇcervenˇe a b´ıle pruhovanou l´ atkovou stˇr´ıˇskou sv´eho pˇrenosn´eho kr´amku, kter´a brzdila dotˇern´e a nepˇr´ıjemnˇe pronikav´e sluneˇcn´ı paprsky a starala se o to, aby mu jak´ekoli rozmary zr´ adn´eho poˇcas´ı neznepˇr´ıjemˇ novaly kaˇzdodenn´ı okr´ad´an´ı z´ akazn´ık˚ u. A Fizzy Dampwick byl v neposledn´ı ˇradˇe tak´e velmi zruˇcn´ y a nainstaloval si do lev´eho horn´ıho rohu mal´ y vˇetr´aˇcek, za coˇz by ho vˇsichni kolemjdouc´ı nejsp´ıˇs upˇr´ımnˇe nen´ avidˇeli, kdyby to ovˇsem vˇedˇeli. Jenˇze oni to nevˇedˇeli. Proto byl ten den tak n´ adhern´ y a proto se Fizzy usm´ıval jako mal´ y zelen´ y mˇes´ıˇcek, kdyˇz se rozhl´ıˇzel po rozp´ alen´e planinˇe a pˇrimhouˇren´ yma hnˇed´ yma oˇckama hodnotil vˇse, co se kolem mihlo, vˇcetnˇe pˇr´ıpadn´ ych z´akazn´ık˚ u. Coˇz byli vˇsichni. I ti, kteˇr´ı o tom jeˇstˇe nevˇedˇeli. Nˇekdo by moˇzn´ a ˇrekl, ˇze zˇr´ıdit si obchod uprostˇred vyschl´e stepi, kde smrt pˇrich´ azela rozhodnˇe ˇcastˇeji neˇz nepravideln´e z´asoby nechutnˇe zteplal´e vody, nen´ı na mazan´eho goblina pˇr´ıliˇs moudr´e; na severu byly sice jeˇstˇe pomˇernˇe dobˇre vidˇet dˇrevˇen´e k˚ ulov´e hradby s pozorovatelnami, pestˇre malovan´e taurensk´e totemy zdoben´e b´ yˇc´ımi rohy a v obˇcasn´em v´anku se tˇrepotaj´ıc´ı rud´e vlajky Crossroads, ale tady uˇz v podstatˇe zaˇc´ınala divoˇcina. Kdyˇz naˇspicoval uˇsi, mohl Fizzy zˇretelnˇe slyˇset ˇrvan´ı ˇselem a rytmick´ y klapot kopyt jejich zam´ yˇslen´ ych obˇet´ı. Fizzy vˇsak nebyl v˚ ubec hloup´ y goblin a toto m´ısto ve st´ınu jedn´e z orksk´ ych str´ aˇzn´ıch vˇeˇz´ı si vybral zcela z´amˇernˇe. S´azel totiˇz - jako v mnoha aspektech sv´eho obchodnick´eho umu - na prostou a spolehlivou lidskou hloupost. Stˇredem Barrens co chv´ıli proch´ azela nˇejak´a ta karavana a stejnˇe tak osamˇel´ı dobrodruhov´e m´ıˇr´ıc´ı na jih nˇekam do hlubin Kalimdoru, kter´e Fizzyho nezaj´ımaly, pokud by se tam nedala zˇr´ıdit poboˇcka jeho obchodu se sm´ıˇsen´ ym zboˇz´ım. A pˇrestoˇze tito cestovatel´e opustili teprve pˇred p´ar okamˇziky jednu z nejvˇetˇs´ıch obchodnick´ ych osad stˇredu kontinentu, vˇzdy se mezi nimi naˇsel nˇekdo, kdo si nˇeco zapomnˇel. At’ uˇz dostateˇcn´e z´ asoby vody, suˇsen´eho masa, l´eˇciv´e a posiluj´ıc´ı lektvary, obvazy ˇci jen pokr´ yvku hlavy, vˇzdycky tam byl nˇekdo, kdo si najednou po necel´e m´ıli vzpomnˇel, ˇze jeˇstˇe nˇeco potˇrebuje. A at’ uˇz to bylo cokoli, Fizzy to vˇzdycky mˇel. A pokud to nemˇel, tv´aˇril se, jako ˇze to m´a - u nˇej se nˇejak´a n´ ahrada vˇzdycky naˇsla. I ta voda se dala v nejhorˇs´ım pˇr´ıpadˇe nˇejak nahradit, kdyˇz mu doˇsla, ale o takov´ ych vˇecech se mezi sluˇsn´ ymi lidmi nehovoˇr´ı.
1
Fizzymu zacukalo lev´e ucho. Goblin si dlouh´ ymi hrabiv´ ymi prsty promnul zlatou n´ auˇsnici, kter´ a v nˇem vˇezela jako leskl´a udice v ryb´ı tlamˇe, a p´atravˇe vyhl´edl zpod vln´ıc´ı se stˇrechy. Jeho instinkt mu dal pr´avˇe neomylnˇe najevo, ˇze se nˇekdo bl´ıˇz´ı. To, co vˇsak uvidˇel, se mu pranic nezamlouvalo. Hej hola, dobr´ y muˇzi!“ ” Kdo je u tebe dobr´ y muˇz,“ zavrˇcel si pro sebe Fizzy a bl´ yskl po pˇrich´azej´ıc´ım ” muˇzi, kter´ y rychl´ ym poklusem pˇredbˇehl svou skupinu, jedn´ım ze sv´ ych oslˇ nuj´ıc´ıch u ´smˇev˚ u, kv˚ uli kter´ ym si nechal vytrhnout tˇri zuby a nahradit je zlat´ ymi. Co pro v´ as m˚ uˇzu udˇelat, v´aˇzen´ y pane?“ ” Zat´ımco se muˇz pˇredstavoval a Fizzy dˇelal, ˇze poslouch´a, mˇel dost ˇcasu prohl´ednout si zbytek jeho zvl´ aˇstn´ı spoleˇcnosti, kter´a se s nenucenost´ı typickou pro vˇsechny, kdoˇz jsou povzneseni nad ban´aln´ı nebezpeˇcenstv´ı ˇzivota nebo nemaj´ı z jak´ehokoli d˚ uvodu zapotˇreb´ı vˇenovat jim pozornost, v neuspoˇr´adan´em z´ astupu bl´ıˇzila vyprahlou krajinou a na jejich prachem a ˇsp´ınou zanesen´ ych tv´ aˇr´ıch se rozl´evaly uvolnˇen´e u ´smˇevy, jakmile spatˇrili prvn´ı odkazy civilizace, kterou Fizzy vˇzdycky povaˇzoval za zoufale primitivn´ı. Podle v´ yraz˚ u na tv´aˇr´ıch cestovatel˚ u by se vˇsak mohlo zd´at, ˇze pr´avˇe dorazili k pal´aci postaven´emu z toho nejˇcistˇs´ıho zlata, obklopen´emu rozkvetl´ ymi zahradami veˇsker´ ych mysliteln´ ych slast´ı. Fizzyho pozorn´emu oku tak´e neuˇsel uˇspinˇen´ y a zv´alen´ y tabard, kter´ y mˇel muˇz pˇred n´ım zjevnˇe m´ısto koˇsile. Tˇrebaˇze znak na nˇem byl pˇres vrstvu ˇsp´ıny a prachu stˇeˇz´ı rozeznateln´ y, okamˇzitˇe mu prozradil vˇse, co potˇreboval vˇedˇet: rudofialov´e oko ozdoben´e zlat´ ymi konfetami na smaragdovˇe zelen´em poli znamenalo jedin´e – ˇze jeho majitel by mˇel i se sv´ ymi kump´any hodnˇe rychle vypadnout, neˇz zaˇcnou Fizzyho pˇripravovat o z´akazn´ıky. . . . takˇze se tu asi chv´ıli zdrˇz´ıme, neˇz se vyd´ame d´al,“ dokonˇcil ˇclen festi” valu Darkmoon sv˚ uj nevyslechnut´ y monolog, zhluboka se nadechl, jako by mu jiˇz nestaˇcil dech, a pˇrejel si umounˇenou rukou pˇres doruda sp´alen´e pruhy na okraj´ıch tabardu, kter´e ostˇre kontrastovaly s jeho bledou k˚ uˇz´ı. Pˇrestoˇze muˇzova tv´ aˇr, st´ ahnuvˇs´ı se na okamˇzik palˇcivou bolest´ı, vypadala slibnˇe, Fizzy se zaˇrekl, ˇze tomuhle chlapovi mast proti pop´alenin´am neprod´a, ani kdyby mu za ni nab´ızel cel´ y Orgrimmar i se vˇsemi vzducholodˇemi a studen´ ym koktejlem navrch. Po v´ ymˇenˇe dalˇs´ıch nˇekolika zdvoˇrilost´ı ho Fizzy vypoklonkoval od sv´eho st´ anku pryˇc a pot´e jen podmraˇcenˇe sledoval, jak je znesvˇecov´ano jeho v´ ysostn´e u ´zem´ı. Darkmoonˇst´ı si posedali ve st´ınu sv´ ych ojet´ ych voz˚ u zakryt´ ych pestrobarevn´ ymi plachtami v zelen´e a fialov´e a nˇekteˇr´ı z nich mˇeli dokonce tu drzost, ˇze si pˇred sebe rozloˇzili sv´ a ˇzivobyt´ı. Ne, ˇze by ˇslo o nˇeco z´asadn´ıho – v´ yklad karet, vˇeˇstˇen´ı z ruky a prodej nˇejak´ ych magick´ ych nesmysl˚ u a neuˇziteˇcn´ ych cetek Fizzyho ˇzivnost nejsp´ıˇs nijak neohroˇzovaly – nicm´enˇe si stejnˇe zaˇcal vzteky ohryz´ avat klouby na ruce, kdyˇz se kolem troufal´ ych vetˇrelc˚ u zaˇcalo shromaˇzd’ovat nˇekolik osamocen´ ych zvˇedavc˚ u pˇril´akan´ ych aˇz z Crossroads hudbou a vyvol´ av´ an´ım potuln´ ych kejkl´ıˇr˚ u. Jen p´ ar metr˚ u od nˇej jak´ ysi star´ y ork, jehoˇz letit´a tv´aˇr pˇripom´ınala sp´ıˇse mimoˇr´ adnˇe oˇsklivou zelenou ponoˇzku srolovanou pˇres jeho obliˇcej, pˇred sebe mlˇcky um´ıstil bal´ıˇcek karet a neˇcekanˇe jemn´ ymi a zruˇcn´ ymi prsty je rozloˇzil do vˇej´ıˇre. Nijak se nevnucoval, vlastnˇe neˇrekl jedin´e slovo aˇz do chv´ıle, kdy si na nˇej okolostoj´ıc´ı zevlouni zaˇcali ukazovat a posl´eze k nˇemu pˇristoupila jak´asi mraˇc´ıc´ı se elfka, postrˇcen´ a dopˇredu sv´ ym spoleˇcn´ıkem, kter´ y se pˇrihlouple usm´ıval pod prameny p´ıskovˇe svˇetl´ ych vlas˚ u, kter´e mu spadaly pˇres jemn´e rysy, a tˇrebaˇze 2
chtˇel zjevnˇe vidˇet, jak bude orkovo vˇeˇstˇen´ı prob´ıhat, nechtˇelo se mu vystupovat z uklidˇ nuj´ıc´ı anonymity davu. Ork probodl elfku ponur´ ym pohledem a Fizzy, kter´ y je znechucenˇe pozoroval a z´ aroveˇ n nedok´ azal potlaˇcit zvˇedavost, si vˇsiml, ˇze star´ y zelenokoˇzec, tˇrebaˇze maje jedno oko zakalen´e a b´ıl´e jako kost, up´ıral obˇe na rudovlas´e dˇevˇce se znepokojuj´ıc´ı intenzitou. Vyber si tˇri karty.“ Jeho hlas byl hlasem probuzen´e chvˇej´ıc´ı se sk´aly, tich´ ym ” a pˇritom natolik d˚ urazn´ ym, ˇze elfˇcina ruka se nat´ahla vpˇred jeˇstˇe dˇr´ıv, neˇz staˇreˇsina dokonˇcil vˇetu. Zˇrejmˇe si to uvˇedomila, nebot’ ztuhla v p˚ uli pohybu a hodila nehezk´ ym postrann´ım pohledem po sv´em druhovi, kter´ y rozpaˇcitˇe pˇreˇslapoval na m´ıstˇe a hloupˇe se zubil. Ork beze slova a trpˇelivˇe ˇcekal, aniˇz by hnul brvou (coˇz bylo pomˇernˇe zvl´ aˇstn´ı, protoˇze Fizzymu pˇripadalo, ˇze hlubok´e vr´asky a snad i jizvy na jeho tv´ aˇri tvoˇr´ıc´ı pˇrevisl´e laloky se snad mus´ı rozpohybovat i z´avanem vˇetru), a elfka zˇrejmˇe nakonec neodolala v´aben´ı nezn´ama, nam´atkou vybrala tˇri karty a rozloˇzila je vedle sebe na rozviklan´ y dˇrevˇen´ y st˚ ul. Ork hbitˇe sloˇzil nevyuˇzit´ y zbytek a bal´ıˇcek odloˇzil stranou. Trojice karet leˇzela mlˇcky uprostˇred stolu, koupaj´ıc se ve zvˇedav´em a trochu ned˚ uvˇeˇriv´em elfˇcinˇe pohledu, kter´ y d´ıvka posl´eze zvedla k zamyˇslen´emu orkovi. Dlouh´e oboˇc´ı se j´ı vyklenulo vzh˚ uru a spojilo se s rud´ ymi neupraven´ ymi vlasy. Fizzyho napadlo, jestli elf˚ um ta dlouh´a oboˇc´ı nepˇrek´ aˇz´ı, kdyˇz si chtˇej´ı lehnout na bok. Moˇzn´a by jim mohl zaˇc´ıt prod´avat nˇejakou sadu na u ´pravu oboˇc´ı. Leˇz´ı pˇred tebou velk´e vˇeci,“ zaznˇel opˇet zvuk prastar´eho vˇetru nad ˇsepta” j´ıc´ımi skalami a ork pˇrejel nad kartami mohutnou zelenou paˇz´ı. To i za mnou,“ poznamenala ironicky elfka, ale ork si j´ı nevˇs´ımal. Ve slep´em ” oku mu v´ıˇrila ml´eˇcnˇe b´ıl´ a mlha a Fizzyho aˇz zamrazilo v z´adech; na moment zapomnˇel na svou z´ aˇst’ v˚ uˇci pˇrivandroval´ ym kejkl´ıˇr˚ um. Neodolal, pˇrelezl sv˚ uj naleˇstˇen´ y pult´ık a pˇripojil se k nepoˇcetn´emu shrom´aˇzdˇen´ı kolem orka, aby mˇel lepˇs´ı v´ yhled. Ork poklepal dlouh´ ym zahnut´ ym dr´apem na prvn´ı kartu; byl na n´ı dobˇre patrn´ y znak Hordy, ovˇenˇcen´ y ozdobn´ ymi p´ırky a koupaj´ıc´ı se v krvi, kter´a vˇsak mohla b´ yt tak´e zapadaj´ıc´ım sluncem. Fizzymu n´ahle pˇripadalo, ˇze i obloha n´ahle zrudla v krvav´ ych ˇcerv´ anc´ıch, tˇrebaˇze jeˇstˇe nebylo ani poledne. Pˇrich´ azej´ı dny zkouˇsek, kdy bude tˇreba pokleknout pˇred nov´ ymi p´any. Na ” konci cesty zjist´ıˇs, ˇze spr´ avn´ a byla jenom jedna volba a n´avratu nen´ı, protoˇze tv´e stopy uˇz d´ avno zav´ al nepokojn´ y v´ıtr. Rozhodnut´ı je tˇreba ˇcinit s rozv´aˇznost´ı, ale v pˇres´ ypac´ıch hodin´ ach zb´ yv´a pouh´ ych p´ar zrnek a ˇcas se kr´at´ı rychleji, neˇz bije tvoje srdce.“ ˇ zb´ Cas yvaj´ıc´ı do ˇceho?“ Pˇrestoˇze se elfka snaˇzila tv´aˇrit lhostejnˇe a nad vˇec´ı, ” lesknouc´ı se smaragdov´e oˇci prozradily jej´ı nel´ıˇcen´ y z´ajem. Ork hledˇel nˇekam skrz nic a Fizzyho v˚ ubec nepˇrekvapilo, kdyˇz j´ı odpovˇedˇel dalˇs´ı h´adankou: Ne” ˇ ez je jen natolik siln´ zapom´ınej. Retˇ y, jak pevn´ y je jeho nejslabˇs´ı ˇcl´anek.“ Elfka si odfrkla a goblin si zabruˇcel pod vousy nˇeco o star´ ych zelen´ ych ˇsarlat´ anech. Vz´ apˇet´ı ho napadlo, kolik m´a s t´ım orkem spoleˇcn´eho. Tedy aˇz na to st´ aˇr´ı. Fizzy byl uˇz p˚ ulku sv´eho ˇzivota v nejlepˇs´ıch letech a jeˇstˇe nˇejakou dobu v nich b´ yt pl´ anoval. Dobr´ a, tak tedy pokraˇcujme,“ ˇrekla d´ıvka se stˇeˇz´ı patrn´ ym povzdechem ” v hlase. Nebylo zcela zˇrejm´e, zda uˇz chce m´ıt vˇeˇstˇen´ı za sebou, nebo zda ji rozˇciloval nedostatek uspokojiv´ ych odpovˇed´ı. Dost moˇzn´a ˇslo o oboj´ı.
3
V´ yprava do nezn´ ama,“ pronesl ork nad druhou kartou vyobrazuj´ıc´ı pˇeti´ uhel” n´ıkov´ y zlat´ y ˇst´ıt. Pout’ oˇciˇstˇen´ı. Cesta vyvolen´ ych, kteˇr´ı p´atraj´ı po odpovˇed´ıch ” na nepoloˇzen´e ot´ azky a net´ aˇz´ı se na n´avrat. Vyd´aˇs se daleko, kam aˇz svˇet sah´a, bez pˇr´ atel a bez ujiˇstˇen´ı bezpeˇcn´eho c´ıle, abys odkryla tajemstv´ı leˇz´ıc´ı v ruin´ach star´ ych chr´ am˚ u, kde se slunce zatm´ıv´a v bouˇr´ıch hodiny soumraku.“ Elfka se pˇri posledn´ıch nˇekolika slovech zatv´aˇrila m´ırnˇe znepokojenˇe a nakrˇcila ˇcelo, jako by si na nˇeco upamatov´ avala, ale Fizzy se sp´ıˇse snaˇzil pˇrij´ıt na ten trik. V podstatˇe to bylo prost´e. . . star´ y ork byl moˇzn´a na jedno oko slep´ y, ale rozhodnˇe nebyl hloup´ y. A nebyla ˇz´ adn´ a velk´ a vˇeda v tom pˇredpovˇedˇet elfce, kter´a byla obleˇcen´a do obnoˇsen´ ych ˇsat˚ u a znaˇcnˇe proˇslapan´ ych koˇzen´ ych bot, s cestovn´ı braˇsnou pˇres jedno rameno, a kter´ a nav´ıc rozhodnˇe nebyla m´ıstn´ı, ˇze ji v nejbliˇzˇs´ı dobˇe ˇcek´a dalek´ a cesta. A ten zbytek, to byla prostˇe jenom om´aˇcka, jej´ımˇz jedin´ ym u ´ˇcelem bylo zn´ıt dostateˇcnˇe tajemnˇe. Moˇzn´a by si taky mohl poˇr´ıdit karty. Tˇreba by na tom vydˇelal. Mohl by si zakr´ yt obˇe oˇci p´askou a dˇelat, ˇze je slep´ yu ´plnˇe. Goblini nikdy netroˇskaˇrili. Fizzy byl s´ am se sebou n´ aramnˇe spokojen´ y, kdyˇz ork obr´atil svou pozornost k posledn´ı kartˇe - divok´emu temnˇe zelen´emu v´ıru. Temn´ a jsou r´ ana v ˇr´ıˇsi padl´ ych. Cesty vedou mnoh´ ymi smˇery a br´ana ne” mus´ı v´est z obou stran na t´eˇze m´ısto,“ zaˇsevelil stalet´ y v´anek v orkovˇe hlase. Kdyˇz se obloha st´ av´ a zem´ı a zemˇe oblohou, je tˇeˇzk´e udrˇzet si pevnou p˚ udu ” pod nohama.“ Nˇekdo v davu se nerv´ oznˇe uchechtl; v tom zvuku byl vˇsak sp´ıˇse neˇz v´ ysmˇech patrn´ y neobratn´ y pokus o zlehˇcen´ı napjat´e atmosf´ery, v n´ıˇz se dokonce i ti, v jejichˇz tv´ aˇr´ıch se zraˇcil nez´ ajem, nakl´anˇeli bl´ıˇz, aby jim neuteklo jedin´e slovo orkovy vˇeˇstby. Nez´ aleˇzelo na tom, kdo ˇcemu a v co vˇeˇril; nˇekter´e chv´ıle byly magick´e svou vlastn´ı podstatou a toto byla jedna z nich. Ork nav´ıc jeˇstˇe ani zdaleka neskonˇcil, pouze se na chv´ıli odmlˇcel a zhluboka nas´ al vzduch do ohromn´ ych nozder, pˇriv´ıraje obˇe oˇci, jako by nˇeco vˇetˇril. Elfka zat´ım vyˇck´ avala, stejnˇe jako vˇsichni pˇrihl´ıˇzej´ıc´ı. Nˇekteˇr´ı dokonce tajili dech, coˇz Fizzymu pˇriˇslo mimoˇr´ adnˇe hloup´e. Aˇz se pak budou muset znovu nadechnout, bude to slyˇset daleko v´ıc. Hloup´a stvoˇren´ı. Avˇsak ti, kteˇr´ı znaj´ı svˇet vnˇejˇsku a pohl´edli za hranice toho, co vstupuje do ” jejich oˇc´ı, se v u ´padku v´ıry mohou odv´aˇzit nazˇr´ıt tv´aˇr chaosu a naleznout v n´ı ˇr´ ad. Cesta do hlubin zvr´ acen´ ych ˇr´ıˇs´ı je vˇsak str´aˇzena nen´avist´ı a hnˇevem, kter´e poraz´ı jen ˇcist´ a srdce, a klamn´e u ´mysly odvrac´ı pouze n´avrat do zapomnˇen´ı. Nebot’ chladn´e mohou b´ yt vˇetry vanouc´ı ze Spletit´eho podsvˇet´ı.“ Fizzy mˇel pocit, ˇze se elfka m´ırnˇe zapot´acela. Ork si ji kriticky prohl´ıˇzel sv´ ym jedin´ ym zdrav´ ym okem a Fizzy si n´ahle musel otˇr´ıt ˇcelo orosen´e potem. Bylo ˇc´ım d´ al vˇetˇs´ı horko; v tom to bylo. Ne ˇze by se elfka lekla karty Spletit´eho podsvˇet´ı. Takov´ y nesmysl, ˇzijou tam d´emoni a tak v˚ ubec vˇsechno. Fizzy zalitoval, ˇze si ze stanu nevzal sv˚ uj vˇetr´ aˇcek. Co ˇze ho to pˇredt´ım napadlo s tˇemi kartami? A co bylo v˚ ubec to Spletit´e podsvˇet´ı? Koruny budou sˇ naty a vloˇzeny na nov´a ˇcela,“ rozhovoˇril se opˇet vykladaˇc ka” ret. Jeho hlas ˇsumˇel pˇr´ısliby nepojmenovan´ ych d´alav a ztr´acely se v nˇem veˇsker´e zbytky tlumen´eho hovoru okol´ı, kter´e se tak postupnˇe vytr´acelo v hlubok´e kolektivn´ı mlˇcen´ı. A zat´ımco vl´adci odch´az´ı za pˇr´ıliv˚ u krve a hˇrmˇen´ı mocn´ ych ” bouˇr´ı, st´ıny z podsvˇetn´ıch sluj´ı zastav´ı kaˇzdou ruku i meˇc.“ Ork nabral dech a chmurnˇe pohl´edl na rusovl´ asku, kter´a mu pohled opl´acela se rty m´ırnˇe pootevˇren´ ymi, jako by se celou dobu chystala nˇeco ˇr´ıct, ale br´anila j´ı v tom nˇejak´a nezn´ am´ a s´ıla. Vzduch byl najednou tˇeˇzˇs´ı, vnikal do plic pomalu jako ˇr´ıdk´e tˇesto 4
nal´evan´e z d´ıˇze a chvˇel se ve vln´ach spaluj´ıc´ıho nehybn´eho horka. Z prastar´ ych totem˚ u budou kanout hoˇrk´e slzy.“ ” Nastal´e ticho proˇr´ızlo ohluˇsuj´ıc´ı zahˇrmˇen´ı, jako kdyˇz se bort´ı kamenn´a hradba. Nˇekolik pˇr´ıtomn´ ych vzhl´edlo k obloze, kter´a byla st´ale blankytnˇe modr´a, avˇsak v dusn´em vzduchu se chvˇela veˇsker´a zbˇesilost a hnˇev bouˇre. Ozval se jak´ ysi rozpaˇcit´ y potlesk, kter´ y ale po p´ar vteˇrin´ach odumˇrel; nˇekdo to zˇrejmˇe povaˇzoval za souˇc´ ast vystoupen´ı, nˇejak´e ˇsamansk´e kouzlo, avˇsak kdyˇz se se zlovˇestnou razanc´ı zachvˇela zemˇe, jako by se v jej´ım nitru probudilo cosi zlovoln´eho, na tv´ aˇr´ıch kolem Fizzyho zaˇcaly vykv´etat v´ yrazy paniky a zdˇeˇsen´ı. Elfka se znovu zapot´ acela, tentokr´at pod silou neˇcekan´e erupce, a zachytila se stolku pˇred sebou. Vˇetˇsina karet se sesypala na zem, z˚ ustal jen zlat´ y ˇst´ıt V´ypravy do nezn´ ama, kter´ y zakryla jej´ı dlaˇ n. Co se dˇeje?“ ” Ot´ azka byla zopakov´ ana nˇekolikr´at, neˇz se jednomu z vydˇeˇsen´ ych t´azaj´ıc´ıch koneˇcnˇe dostalo odpovˇedi. Moˇzn´a p´ıseˇcn´a bouˇre. . . ?“ hlesla elfka nejistˇe a st´ale ” se jednou rukou pˇridrˇzuj´ıc stolku, zaclonila si oˇci a pohl´edla kamsi k z´apadu. Po dalˇs´ım mohutn´em otˇresu nˇekolik lid´ı uˇz nepokrytˇe vykˇriklo hr˚ uzou a Fizzy zmizel pod orkov´ ym stolem. Sedˇel tam na pomaˇckan´ ych kart´ach a zoufale se pˇr´ al, aby goblini mˇeli nˇejak´eho boha, ke kter´emu by se ted’ mohl modlit. Kolem probˇehlo nˇekolik nohou a kdesi za sebou slyˇsel do n´ahle se vzedmuvˇs´ıho vˇetru ˇseptat chraplav´ y hlas: Moˇre se vylij´ı ze sv´ ych bˇreh˚ u a koryta ˇrek zrudnou ” krv´ı. Naˇse domovy leˇz´ı roztˇr´ıˇstˇeny a pˇr´atel´e se stanou nepˇr´ateli, kdyˇz se kolem rozm´ ah´ a straˇsliv´ a zrada a na potemnˇel´a nebesa pad´a ˇcern´ y st´ın. . . “ Dalˇs´ı, dosud nejvˇetˇs´ı otˇres zˇrejmˇe zbortil narychlo postavenou plachtu vykladaˇcova st´ anku; Fizzy si pˇritiskl dlanˇe na uˇsi a potichu zakv´ılel. Bratr´anek Izzy mu kdysi ˇr´ıkal, ˇze pˇri zemˇetˇresen´ı se m´a ˇclovˇek schovat pod nejbliˇzˇs´ı st˚ ul. Za chv´ıli to vˇsechno urˇcitˇe pˇrestane a nav´ıc, tady byli moc daleko od pobˇreˇz´ı, neˇz aby je mohla zaplavit nˇejak´ a vlna. Kdyˇz z˚ ustane schovan´ y, bude to v poˇr´adku. Ostatn´ı at’ si venku bˇehaj´ı, kdyˇz je to bav´ı, on tu bude sedˇet, ani se nehne a nevyd´ a ani hl´ asku. . . Najednou ho nˇeco napadlo. Aˇz na nˇej nˇeco spadne, z˚ ustane uvˇeznˇen pod t´ım pitom´ ym kusem dˇreva a nebude se moct ani dostat ven! V duchu proklel sv´eho bratrance do p´ at´eho kolena (s´am ˇz´adnou rodinu nikdy m´ıt nechtˇel, kazilo to obchody, a tak mu to bylo jedno) a jako ˇsipka vystˇrelil zpod nestabiln´ıho stolku. Za jeho vzdaluj´ıc´ımi se z´ady sl´etla na zem jedna z m´ala karet, kter´e jeˇstˇe neskonˇcily na zemi: ˇcern´ y st´ın, v nˇemˇz ˇzhnuly nen´avistn´e rud´e oˇci. Smrt. Fizzy pel´ aˇsil, co mu jeho kr´atk´e huben´e nohy staˇcily, ale kdyˇz se mu zemˇe pod nohama rozhoupala jako paluba na rozbouˇren´em moˇri, upadl a rozedˇrel si ruce do krve. Za n´ım se ozvalo nˇekolik polekan´ ych v´ ykˇrik˚ u a on se otoˇcil pr´avˇe vˇcas, aby spatˇril tu nejvelkolepˇejˇs´ı pod´ıvanou sv´eho ˇzivota, kter´a ho bude jeˇstˇe po des´ıtky let probouzet z neklidn´ ych sn˚ u. K nebi se vyvalil kouˇr a d´ ym a celou krajinu jako tˇeˇzk´ y pl´aˇst’ zahalil t´emˇeˇr nadpozemsk´ y dˇes, jenˇz se pot´e zformoval do jedin´eho nekoneˇcnˇe hlasit´eho zvuku, kter´ y zakryl celou zemi a ve sl´abnouc´ı ozvˇenˇe kaˇzd´emu pˇripom´ınal, ˇze procitly samotn´e hlubiny zemˇe, aby ve svˇetˇe nad sebou zaˇzehly plameny sv´e straˇsliv´e po l´eta vyˇck´ avaj´ıc´ı pomsty. Nad moˇrem i pevninou se prohnalo u ´dˇesn´e draˇc´ı zaˇrv´an´ı a na potemnˇel´ ych nebes´ıch vyˇslehl oheˇ n. A pak, jako kdyˇz se rozevˇre opona toho nejvˇetˇs´ıho divadla na svˇetˇe, divadla ˇzivota, se po obloze rozprostˇrela kˇr´ıdla temn´a jako nejˇcernˇejˇs´ı hlubiny noci, protkan´ a ˇz´ılami tekut´eho plamene, kter´ y kanul k zemi jako vl´aˇcn´ y 5
vˇsepohlcuj´ıc´ı d´eˇst’, pod jehoˇz dotekem vysychaly vody a zemˇe s hr˚ uzou ustupovala jeho smrt´ıc´ımu lask´ an´ı. Draˇc´ı silueta, vˇetˇs´ı neˇz cokoli, co kdy Fizzy vidˇel nebo si i jen dok´azal pˇredstavit,vyrazila vpˇred a svˇet byl n´ahle pln´ y v´ ykˇrik˚ u, dusotu prchaj´ıc´ıch nohou, hˇrmˇen´ı drav´ ych nebes a besti´aln´ıho ˇrevu ˇcern´eho draka. Nˇekdo Fizzymu ˇsl´ apl na ruku, zrovna kdyˇz se zvedal ze zemˇe. Goblin za´ upˇel a chr´anˇe si rukama hlavu, stoˇcil se do mal´eho zelen´eho klub´ıˇcka a pˇr´al si, aby se v jeho sortimentu vyskytoval nˇejak´ y pl´ aˇst’ neviditelnosti. Nebo l´epe l´etaj´ıc´ı koberec. L´etaj´ıc´ı. . . Drak. . . Fizzy zakv´ılel a z obrovsk´ ych vykulen´ ych oˇc´ı mu tekly slzy nepozemsk´e hr˚ uzy; vzduch byl tak hork´ y, ˇze se mu slan´e kapky na tv´aˇr´ıch t´emˇeˇr zaˇcaly sr´ aˇzet na p´ aru. Nˇekdo ho dost hrubˇe nakopl. To ho probralo. Rozbˇehl se jako vystˇrelen´ y z kan´ onu a uˇz naˇstˇest´ı nevidˇel, jak siln´e podpˇery str´aˇzn´ı vˇeˇze popraskaly jako dˇrevˇen´e tˇr´ısky a cel´ a vˇeˇz se s praskotem zˇr´ıtila k zemi. To, ˇze pod jej´ımi troskami z˚ ustal pohˇrben´ y i Fizzyho st´ anek by prchaj´ıc´ıho goblina nejsp´ıˇse nezaj´ımalo, i kdyby v nˇem byly z˚ ustaly vˇsechny jeho vˇeci. Coˇz pˇresnˇe se stalo; to mu vˇsak doˇslo aˇz o den pozdˇeji, kdy uˇz sedˇel bezpeˇcnˇe v jedn´e z orgrimmarsk´ ych krˇcem a zakl´ adal spoleˇcnost pro pojiˇstˇen´ı proti ˇskod´am zp˚ usoben´ ych ˇs´ılen´ ymi draky. Nyn´ı byl vˇsak spolu s des´ıtkami dalˇs´ıch lid´ı, elf˚ u, ork˚ u, trpasl´ık˚ u a samozˇrejmˇe i goblin˚ u na obou kontinentech svˇedkem toho, jak se samotn´e z´aklady Azerothu tˇr´ıˇst´ı jako kˇrehk´ a dˇetsk´a skl´adaˇcka, s n´ıˇz si uˇz jej´ı n´aladov´ y majitel nechce hr´ at, jak se v p˚ udˇe otev´ıraj´ı krut´e r´any nemilosrdn´e odplaty a zelen´e o´azy spaluje ne´ uprosn´ a z´ ahuba mimo veˇsker´e ch´ap´an´ı, a jak se zemˇe, kterou znal po cel´ y sv˚ uj ˇzivot, pˇred n´ım trh´ a jako porcovan´e maso a z jej´ıho rozervan´eho kl´ına tryskaj´ı ˇreky l´ avy rud´e jako obloha zahalen´a kˇr´ıdly, na jejichˇz st´ınu pˇriˇsla na Azeroth smrt.
6
