DIVERZITY
Kateřina Tichá 2007/2008
1
„Přívrženci Kampaně za Reálný čas tvrdí, že stejně jako snadné cestování způsobilo erozi rozdílů mezi jednotlivými zeměmi a světy, tak také cestování v čase má teď na svědomí erozi rozdílů mezi jednotlivými epochami. 'Minulost je teď úplně jako cizí země,' říkají: 'Dělají tam všechno úplně stejně.'“
Douglas Adams: Život, vesmír a vůbec
2
OBSAH Úvod........................................................................................................................4 I. Systémy...............................................................................................................5 Základní principy systémů..........................................................................................5 O krizích.....................................................................................................................5 Pokušení universalismu..............................................................................................6 II. Diverzity přírodní................................................................................................7 1. Geodiverzita a klimatická diverzita..........................................................................8 Teorie......................................................................................................................8 Ochrana geodiverzity ..............................................................................................8 Obnova geodiverzity................................................................................................9 2. Biodiverzita...........................................................................................................10 Genová diverzita....................................................................................................10 Taxonická diverzita...............................................................................................12 Hotspots................................................................................................................13 Vnímání a potřeba přírodní diverzity.....................................................................13 III. Diverzity socio-ekonomické.............................................................................14 Lidstvo a jeho civilizace jako systémy........................................................................14 1. Kulturní diverzita..................................................................................................15 Podpora kulturní diverzity.....................................................................................15 2. Ekonomická diverzita............................................................................................17 Globalizace............................................................................................................17 3. Další diverzity........................................................................................................19 Sociodiverzita........................................................................................................19 Osobní diverzity....................................................................................................19 IV. Vybrané obrazy z dějin diverzit........................................................................20 Černobylský zázrak...................................................................................................20 Zdravé díry po granátech...........................................................................................21 Korály, my a tsunami................................................................................................22 Nehezká sci-fi............................................................................................................23 Závěr.....................................................................................................................24 Poděkování............................................................................................................24 Zdroje....................................................................................................................25 Knižní.......................................................................................................................25 Časopisecké..............................................................................................................25 Internetové................................................................................................................25 Další.........................................................................................................................26 Rejstříky................................................................................................................26 Jmenný rejstřík.........................................................................................................26 Místní rejstřík............................................................................................................26 Věcný rejstřík s výklady.............................................................................................27
3
ÚVOD Nyní, na vrcholu svého obecného vzdělání, rozhodla jsem se zaměřit se na téma shrnující většinu z mnou dosud získaných poznatků pod novým úhlem pohledu. Určila jsem si za cíl pohlédnout na svět jako na krásnou sbírku, v níž hodnotu nemají jednotlivé exponáty, ale jejich rozmanitost – diverzita. Přesto, že diverzitu považuji za přirozenou vlastnost všech systémů (více v kapitole I.), rozhodla jsem se v zájmu přehlednosti práce podržet se zavedeného pojmu diverzity v plurálu. Ač budu tedy psát o geodiverzitě, biodiverzitě, kulturní diverzitě a mnohých dalších „subdiverzitách“, je třeba to chápat pouze jako snahu ve stručnosti komplexně zachytit šíři jediného pojmu. Diverzitu lze hledat téměř v každém oboru a každé jeho úrovni. Moje práce může poskytnout schematické obrazy, nástiny jednotlivých teorií a nabídnout nový pohled na mnohé v současnosti diskutované problematiky. Mohu vám dát brýle a navrhnout, na co se jimi dívat. Nemohu popsat vše, co přes ně lze vidět.
on 3)
Diverzita se stala poprvé předmětem mého zájmu, když jsem se setkala s pracemi Václava Cílka. Především v knize Krajiny vnitřní a vnější 1) se věnuje rozšíření pojmu diverzita z široce známé a hýčkané biodiverzity na geodiverzitu a diverzitu klimatickou. Právě tyto jsou podle něj základem bohatství života na Zemi. Vskutku nejrozmanitějším je téma biodiverzity, v níž jsem chtěla vycházet především z publikace Sekretariátu Úmluv o biologické rozmanitosti nazvanou Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy 3). Pravděpodobně vinou překladu je ale tato nedostačující, ba zavádějící. Využívala jsem proto více zdrojů, které nejsou věnovány přímo biodiverzitě, jako takové, ale posuzují ji v různých kontextech. Šlo především o publikace National Geographic, časopisy (Dnešní svět A), Vesmír B)) a internetové chrámy vzdělanosti (OSEL f), Wikipedia b)). Aktuálním trendem, který se pokusím zachytit, je rozšiřování chápaní diverzity v socioekonomické sféře. Zde jako ústřední vidím diverzitu kultury a ekonomiky, ale budu hledat i vymezení dalších. Pro účely své práce budu používat výrazu kulturní diverzita, ale připomínám, že se také hojně užívá počeštěné varianty kulturní rozmanitost. V této části jsou mými základními myšlenkovými zdroji knihy Sociologie Anthonyho Giddense a Střet civilizací Samuela P. Huntingtona2). Giddens je pro mě klíčový v chápání procesů uvnitř společnosti, kdežto Huntingtonem jsem se nechala ovlivnit především při chápání vnějších interakcí společností. V knize Střet civilizace mě také zaujala podobnost s Cílkovými pracemi, především v pojetí krajiny a společnosti jakožto komplexního
4
systému, do nějž jde nečekaně snadno zasáhnout a dalekosáhle je ovlivnit. Důležitým zdrojem informací jsou pro mě také dokumenty UNESCO g), EU d) a Ministerstva kultury ČR h). Primárně bylo toto dílo koncipováno jako gymnaziální seminární práce z předmětu Základy společenských věd (Gymnázium Dobruška 2007/2008, vyučující Mgr. Blanka Koubková). K další práci na ní mě přiměl ohlas spřátelené veřejnosti a stále přibývající různorodé zdroje, objevující se v důsledku stoupajícího důrazu kladeného na tuto problematiku. Přes relativně krátkou dobu, po kterou se diverzitami zabývám, vziká už u mě i pocit popisovaný Václavem Cílkem a Martinem Kašíkem (u nich šlo o téměř prorockou knihu Nejistý plamen), totiž „já vám říkal, že to přijde, ale sám jsem nevěřil, že tak brzo“. Pravděpodobně pod vlivem Cílkovým a Koukolíkovým volím také literární styl, který je mi přirozený, namísto vědecké formy češtiny. Toto rozhodnutí je nezřídka kritizováno a tuším, že bylo i jedním z důvodů tichého neúspěchu této práce v soutěži České hlavičky 2008. Na druhou stranu v můj prospěch mluví vyjádření mých známých, že se má práce dobře čte a přitom si drží jistou odbornou úroveň. Docházím k názoru, že věda není neslučitelná s čitelností a hodlám svůj humanistický pohled na vědecké práce prosazovat, dokud to jen bude možné. Dovoluji si tedy popřát všem, kdo se uvolili mou práci přečíst, příjemný zážitek a dobrý pocit z poznávání.
5
I. SYSTÉMY ZÁKLADNÍ
PRINCIPY SYSTÉMŮ
Systém (soustava) je uspořádání prvků (elementů) do vztahů, formujících účelný celek. Je definován svými prvky, jejich vzájemnými vztahy a vztahem k okolí. Součinností systému vzniká nová hodnota, synergie. V případě, že dojde ke krizi nebo zhroucení systému, ztrácí tento (přechodně nebo zcela) svou účelnost a musí dojít k přebudování nebo k vystavění systému nového. Po tu dobu je vliv synergie omezen. Diverzitu neboli rozmanitost prvků systému lze obrazně nazvat mírou „zdraví systému“. Čím je větší diverzita, tím je systém stabilnější.
O
KRIZÍCH
Dějiny naší planety lze z nadhledu brát jako sérii katastrof a náročného obnovování fungování jejích systémů. Menších, větších a nakonec i těch největších, globálních kolapsů – kataklyzmat. Momentů, kdy, lidově řečeno, Pánubohu došla trpělivost a rozhodl se rázem změnit běh věcí. Dokonce je možné si povšimnout, že právě taková zdánlivě bezdůvodná zhroucení systému jsou součástí většiny mytologických a teologických systémů. Přesvědčení o příchodu jakéhosi soudného dne je natolik rozšířené, že jej lze považovat za jeden ze společných znaků myšlení lidí. Dokonce i u zvířat je možné vysledovat chování, které Ragnarök in n) nasvědčuje tomu, že mají představu nějakého „velkého nebezpečí“, jaké nemohou znát z vlastní zkušenosti. Jak nás naše média denně přesvědčují, i v dnešních dobách je hrozících nebezpečí bezpočet. Hroutí se světová ekonomika, supervulkán hrozí vybuchnutím, každou chvíli hrozí, že propukne pandemie. Většinou nevidíme reálnou možnost jak jim zabránit. Strach je hluboko v nás a spolu s ním pocit bezmoci. Většina činností v tomto směru vyvíjených spočívá v pokusech minimalizovat škody. Budujeme informační, varovné a záchranné systémy, zakládáme nadace a sbírky, máme své vakcíny a karantény. Ale budou nám opravdu co platné, až přijde opravdová rána, jakou nikdo z nás nepamatuje? Množí se případy, kdy lidé přestávají věřit, že je náš společenský systém schopen je ochránit, a hledají vlastní cestu k přežití. Ať už jde o slavné medializované případy společenství očekávajících zánik světa, nebo jen praktické přípravy jednotlivců, kteří mají pod domem kryt se zásobami jídla. Dle mého názoru mají ovšem tato řešení dvě základní chyby. První tu, že nevíme dne ani hodiny - stavět archu sto let před povodní je z dnešního pohledu zbytečnou ekonomickou investicí. Koneckonců nemůžeme ani vědět, nepřijde-li požár dříve než povodeň. Zde jde o omyl druhý - nevíme, odkud přijde ona osudová rána naší společnosti, a možné způsoby prevence jsou často protichůdné. Pointa spočívá v tom, že pokud někdo realizuje jedno opatření a druhý jiné, zvyšuje se pravděpodobnost, že alespoň jedno z nich bude správné. výbuch sopky Augustýn na Aljašce 1986
6
in n)
POKUŠENÍ
UNIVERSALISMU
2)
ANEB PUD PLANAČNÍ, KANALIZAČNÍ A LINEARIZUJÍCÍ
1)
Přirozený strach ze všeho neznámého, cizího (potažmo neovládaného) vyúsťuje ve všech rovinách lidské činnosti jednak ve snahu ovládat a v nemalé míře také okolí předělávat „k obrazu svému“ - odstraňovat přírodní chaos. 1) Vzpomeňme například celosvětově oblíbených dálnic táhnoucích se rovně „od nevidím do nevidím“ navzdory všem překážkám a specifikům krajiny, na meliorace a narovnávání vodních toků, na západoevropskou kulturu nekonečných řadových domečků a východoevropskou kulturu panelákovou. Jaký to vše má důvod? Báli jsme se, co bude za další zatáčkou stezky, a doufali, „Row houses“ v Baltimoru in o) že rovné cesty budou bezpečnější. Obávám se, že se naše snaha minula účinkem. Kolik lidí umírá na dálnicích a kolik na klikatých stezkách? Ani ochočení vodních toků nám nevychází, jak bychom si přáli. Rychleji plynoucí řeky unášejí živiny z polí betonovými koryty k mořím, a často k našemu podivu tato koryta bez varování opouštějí a drze připomínají, že dříve tekly tam, kde jsme si my postavili svá sídla. A kde jsme přišli k přesvědčení, že v klonovaných domečcích najdeme více štěstí než v takovém obydlí, které bude vyhovovat našim individuálním nárokům? Myslím, že by bylo namístě oprostit se od myšlení našich pravěkých a středověkých předků, kteří pro pocit bezpečí vypalovali lesy a vraždili zvířectvo (a koneckonců i obyvatelstvo) v širokém okolí svého domova, a začít o svém prostředí uvažovat v širších souvislostech. Zásadní problém tkví pravděpodobně v tom, že uspořádávání a uklízení vnitřního i vnějšího světa je obecně lidem přirozené. Každý máme samozřejmě svůj svět a svoji představu o jeho ideální variantě. Když je nám ale jako ideál nabídnuto (v horším případě vnuceno) něco obecněji přijatelného, jakási veřejná forma smýšlení, jsme schopni to do svého světa včlenit. Jedním z úspěšných útoků na naše universalistické myšlení je například idea jednotné restaurace – dosažitelné kdekoli na Zemi, s jednotným jídelníčkem a garantovanou kvalitou – následovaná jednotným ubytováním a dopravou, obchodními, politickými a kutlurními zvyklostmi. Takové jednotné ideje jsou pak přijímány napříč civilizacemi, bez ohledu na jejich skutečnou kulturní a společenskou hodnotu.
in q)
7
II. DIVERZITY
PŘÍRODNÍ
Diverzita je přirozenou vlastností přírody a podmínkou jejího fungování jakožto systému.
in p)
Skvělým příkladem nutnosti diverzity a přirozené schopnosti přírody diverzitu tvořit je současná vědecká teorie vzniku rostlin a živočichů. Zjednodušeně by se dala popsat tak, že se nejdříve v atmosféře CO2 dařilo rostlinám (řasám, prokaryotům), které většinou tvořily O2 jakožto odpadní produkt. Důležitý je moment, kdy se tito „původní obyvatelé“ začali dusit vlastními metabolickými produkty, kterými zcela proměnili původní atmosféru. Došlo proto k vývinu druhů, které dokázaly zpracovávat O2 živočichů.
Na jedné straně lze popsaný proces považovat za přirozený bezproblémový přírodní pochod, z náhledu diverzity šlo o největší krizi v dějinách planety. Mladý, málo diverzní rostlinný život stál totiž před rozšířením živočichů na hranici úplného zničení. Když si rostliny otrávily atmosféru kyslíkem, který nebyly schopné odbourávat, muselo dojít k masovému vymírání - a to jak početnímu, tak druhovému. Skromné zbytky rostlinné říše pak vytvořily křehký symbiotický systém s prvotními živočichy a o příslovečný vlas tak byl zachráněn život na planetě. Malé „napodobeniny“ tohoto kataklyzmatu se pak v celé historii života opakují v miliardách variant - od vymření dinosaurů až po přemnožení hlodavců na jednom políčku, které způsobí zničení dostupných zdrojů jejich potravy a vyžádá si následnou rekonstrukci ekosystému tohoto políčka. Zásadní roli v těchto dramatech hraje čas. Krize rostlin a vznik živočichů se odehrály v proterozoiku a trvaly řádově desítky milionů let. Období stabilizace nového systému se pak počítá v řádu stamiliónů let. Podobně masové vymírání živočišných druhů na konci druhohor sice způsobilo vývin nových druhů a další možnost rozvoje například savcům, ale z krize se ekosystémy vzpamatovávaly miliony let, což je pro nás stále časový úsek dosti nepředstavitelný.
in p)
O přírodu se bát nemusíme, ta už si poradila s horšími problémy. To ale nic nemění na tom, že tímto stylem zacházení s ní se my už řešení našich problémů nedočkáme.
in q)
8
1. GEODIVERZITA „Geodiverzita zahrnuje celou šíři zemských rysů, včetně geologických, geomorfologických, paleontologických, půdních, hydrologických a atmosférických prvků, systémů a procesů.“ in 1)
Toto je jedna z prvních definic geodiverzity, kterou můžeme nalézt v Chartě australského národního dědictví (Australian Natural Heritage Charter 1997), jež zahrnuje i klimatické a hydrologické aspekty. Oproti tomu podle Cílka je geodiverzita: „Substrátová a morfologická rozmanitost určitého území.“
1)
Klimatickou a mikroklimatickou diverzitu popisuje jako samostatné prvky životního prostředí, v úzkém spojení s geodiverzitou. Tuto zdánlivě nepatrnou rozdílnost stávajících definic bychom neměli přehlédnout, neboť ukazuje, jak těžké je určit význam a postavení jednotlivých diverzit, rozhodneme-li se je vnímat jako samostatné celky. To, že uznáme dvě diverzity pro jejich vzájemnou blízkost a provázanost za jednu, jako se to děje v případě geodiverzity a klimatické diverzity může pomoci jejich ochraně jakožto celku. Na druhé straně však může dojít k tomu, že některá z vnitřních částí takové složené diverzity zcela vytlačí své méně výrazné (což neznamená, že méně významné) „spoludiverzity“ z obecné pozornosti, což vidíme především na vztahu geodiverzity a biodiverzity. Opatrnost je tedy na místě jak při pomyslném dělení diverzit, tak při jejich slučování v smysluplný celek. Definice geodiverzity, jak ji chápu já a jak je pojímána v této práci, by mohla znít nějak takto: Geodiverzitou jsou veškeré aspekty různorodosti neživé přírody.
Teorie Základní podmínkou pro existenci života na Zemi jsou geologické a klimatické poměry. Základní podmínkou pro jeho zachování je diverzita těchto poměrů. Nejenom unikátnost naší planety jako celku, ale i veškerá rozmanitost, kterou nabízí, je podstatná. Představme si například, že na planetě s vodou v přiměřené vzdálenosti od energetického zdroje vznikne život a to v jedné, čistě náhodné, variantě. Máme zde dostatečný počet jedinců řekněme chemoautotrofních prokaryot, která jsou dokonale přizpůsobena svému prostředí. Krize tohoto jednoduchého systému nastane prakticky kdykoli se toto prostředí (biotické podmínky) nějak změní. Pokud je ona planeta geodiverzní, máme šanci, že dejme tomu některý geomorfologický útvar umožní vytvoření mikroklimatu, v němž zůstanou životní podmínky pro prokaryota snesitelné a život na planetě přetrvá a postupně se bude moci přizpůsobit novému prostředí vznikem nových druhů. Naopak planeta s minimální diverzitou změní biotické poměry „nekompromisně“ a prokaryota vyhynou úplně. Popsaný jev by se dal brát i jako selhání biodiverzity – na planetě bylo málo druhů, tedy její systém byl nestabilní a zkolaboval. Jenže, jak už lze z výše popsaného vytušit, druhová rozmanitost vzniká právě díky geodiverzitě a klimatické diverzitě. Geodiverzitu nelze tedy nadále chápat jako jakousi ozdobu, či příležitostnou nadstavbu biodiverzity. Není to jen dekorační kámen v japonské zahradě, ale její hlína, matečná hornina, vzduch, déšť – vše, co té trošce zeleně umožnilo zrod i trvání. Mimochodem, právě význam kamenů a vody v japonských zahradách považuji za symbolický projev úcty k neživé přírodě, kterou v západním pojetí světa a životního prostředí postrádám.
9
Ochrana geodiverzity Dalo by se říci, že jsme zvyklí vnímat veškerou přírodu jako jeden celek, ale dostatečně si neuvědomujeme, že příroda je nejen živá, ale i neživá, a především že živá je na neživé přímo závislá. Pokud v ochraně rostlin a živočichů nezohledníme i jejich přirozené neživé prostředí, pak je pravděpodobné, že taková ochrana bude neúčinná. Hlavní příčinou, proč je ochrana geodiverzity zanedbávána, je to, že se, jak se zdá, výrazně nemění. in q) Ovšem, jak upozorňuje Václav Cílek: „Podobně jako geologický čas je nesrovnatelně pomalejší než čas biologický, tak i změny geodiverzity byly v uplynulých stoletích příliš plíživě nenápadné, ale v celkovém souhrnu vyústily v celkovou změnu charakteru krajiny.“ 1) Otázkou zůstává, zda by nás měla změna charakteru krajiny nějak znervózňovat. Málokomu se zasteskne po kameni odvezeném z pole. Zmizí tím ale nejen přirozený úkryt zvířat, ale i část zbývající přírody, kus toho, co dělá naši krajinu právě tou naší. Bude tak zničena částečka bohatství krajiny, kterou už nikdy nikdo nevrátí. Zvláště česká krajina je vysokou mírou geodiverzity unikátní. Dalo by se říci, že geologická a geomorfologická rozmanitost střední Evropy je podobná rozmanitosti živé přírody v tropickém deštném lese. Není snad na Zemi místa, kde by na tak malém území bylo možné vidět tolik různých krasových lokalit, pískovcových, žulových i opukových útvarů, zároveň bylo nalezištěm polodrahokamů a skrývalo prvky dávné sopečné činnosti, honosilo se tak širokou škálou zvláštních hornin. Od toho se odvíjí i málo vnímané nezměrné bohatství místních in q) mikroklimat. Pravda, turistický průmysl na geologické a klimatologické odborné veřejnosti nevybudujeme, ovšem můžeme se inspirovat například kanárským ostrovem Lanzarote, kde fungují geologické parky a interaktivní muzea na mnohem chudším a především jednotvárnějším základu. Kromě toho je i pro zcela nezaujaté oko záživnější krajina s vršky, skalními stěnami, skalkami i samostatnými kameny, zdobená navíc v zimě sněhem. Pravděpodobně teprve poté, co se u nás začnou prodávat kameny na skalku za desítky eur, jak to můžeme vidět již dnes v Nizozemí, uvědomíme si, co pro nás geodiverzita znamená. Aspekty klimatické a mikroklimatické diverzity (jakkoli je nám tento pojem cizí) můžeme ocenit právě nyní, v dobách globálních klimatických změn, kdy sice meteorologické rekordy padají, ale naše zásoby vody a půd nás stále drží nad vodou. A na tom, že u rybníka bývá i v extrémním počasí příjemněji, se snad výjimečně shodnou ekologové, ekonomové i klimatologové. Za povšimnutí stojí, že geodiverzita je provázána nejen s diverzitou biologickou, ale i s diverzitou kulturní nebo politickou. V úvodu zprávy Status and Trends of Biodiversity, Czech Republic Overwiew a) je, dle mého názoru, velmi pěkně naznačena závislost diverzit v ČR: „In spite of its relatively small size (78,866 square km), the Czech Republic (CR) is characterized by a high wild plant and animal species richness and diversity. This results from its geographical position at the boundaries between several biogeographical regions, morphological and geological diversity and also from historical and cultural developments.“ („Přes relativně malou plochu (78,866 km2), je Česká republika charakterizována bohatstvím a rozmanitostí fauny i flóry. Toto plyne z její geomorfologické polohy na hranicích biogeografických celků, morfologické a geologické diverzity a také z historického a kulturního vývoje.” vlastní překlad)
10
Obnova geodiverzity Zpětný proces, totiž tvorba geodiverzity, je velmi náročný. Především příroda sama tvoří nové geologické a geomorfologické útvary nesrovnatelně pomaleji, než je my zvládáme znehodnocovat. I zvyšování geodiverzity zůstává lidskou doménou. Často k němu svou činností přispíváme nevědomě. Bohužel ne vždy jde o činnost, která přírodě skutečně pomáhá. Za žádoucí lze například pokládat tvorbu menších vodních ploch, či tvarově členitých krajinných útvarů (malé lomy). Oproti tomu zbudování dálničního náspu lze za přínos pro krajinu a přírodu považovat stěží, přes to, že jistě o změnu geodiverzity jde (viz kapitola I. - Pokušení universalismu a kapitola V. - Zdravé díry po granátech). Podobně skalka je většinou obohacující prvek, nejde-li kupříkladu o útvar z jasně žlutého pískovce v kraji rul a svorů, jak je to již možné vidět v Jedlové v Orlických horách. Vzhledem k míře, jakou geodiverzitu ničíme, by bylo vhodnější, spíše než občas a omylem zasáhnout, začít ji cíleně obnovovat. Nicméně pokus vrátit krajinu do jakéhosi „původního stavu“ lze právem zavrhnout jako nereálný. To, o co bychom se měli snažit, nazývá Cílek „aktivní management nového antropogenního prostředí“, tedy cílená a odborně kontrolovaná ochrana a obnova krajiny funkční, pohodlné a zajímavé pro člověka umožňující jeho soužití s přírodou. Chtěla bych ale upozornit, že tento postup musí být synchronizován s přírodními pochody natolik, aby nedocházelo k jevům, jako je například řízená umělá revitalizace lomu, který už od jeho uzavření příroda sama přirozeně přijala a revitalizovala a jakýkoli lidský proto naruší vznikající ekosystémy a je tedy krokem zpět. Základním kritériem hodnocení našich zásahů do krajiny se, trochu překvapivě, stává estetika. Tedy: Udělejme si svět takový, aby se nám líbil. Každý z nás má nějakou představu, jak by krajina měla vypadat. Téměř archetypický barokní ideál, jak o něm mluví Cílek, se ale, podle mého vidění, nenávratně utápí v záplavě produktů cizích kultur a spolu s ostatní dějinnou zkušeností mizí z našeho vnímání. Zůstává tedy otázkou, jak dlouho budeme schopni rozlišovat relativní kvalitu krajiny pouhým pohledem.
in q)
11
2. BIODIVERZITA O významu, který je v současnosti biodiverzitě přiznáván, svědčí myšlenka, na kterou jsem narazila ve článku Tomáše Grima v časopise Vesmír: „Biodiverzita je dnes jednoznačně nejfrekventovanějším zaklínadlem ochrany přírody.“
B)
r)
Dle definice Světového fondu ochrany přírody z roku 1989 je biodiverzita „bohatství života na Zemi, miliony rostlin, živočichů a mikroorganismů, včetně genů, které obsahují, a složité ekosystémy, které vytvářejí životní prostředí.“ b) Širší, i když méně květnaté pojetí biodiverzity je základem Úmluvy o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity 1992), signované 180 státy včetně České republiky: „Pojem biodiverzita zahrnuje veškeré aspekty proměnlivosti (variability), které jsou patrné v rámci živého světa, a to včetně rozmanitosti (diverzity) uvnitř jedinců, či mezi nimi a dále mezi populacemi, druhy, společenstvy a ekosystémy.“ 3) U této definice považuji za poněkud problematické vyjádření genové diverzity coby vnitřní rozmanitosti jedinců. Od toho se odráží moje pochybnost o správnosti překladu zdrojového materiálu do češtiny. Dokladem budiž, že, že v jiných jazycích definice z téhož zdroje tento nedostatek neobsahují, ba co více, jejich celkové znění je dosti odlišné. „Biological diversity means the variability among living organisms from all sources including, inter alia, terrestrial, marine and other aquatic ecosystems and the ecological complexes of which they are part; this includes diversity within species, between species and of ecosystems.“ „Por diversidad biológica se entiende variabilidad de organismos vivos de cualquier fuente, incluidos entre otros, los ecosistemas terrestres y marinos y otros ecosistemas acuáticos y complejos ecológicos de los que forman parte. Comprende la diversidad dentro de cada especie, entre las especies y de los ecosistemas.” a) V mém překladu: „Biologická diverzita znamená rozrůzněnost živých organizmů plynoucí ze všech zdrojů, zahrnující, mimo jiné, suchozemské, mořské a ostatní vodní ekosystémy a ekologické komplexy, jejichž jsou součástí. Tím se rozumí diverzita v rámci druhu, mezi druhy a v rámci ekosystémů.“ Z toho plyne poučení – chcete-li být skutečně vlivní, staňte se raději překladatelem, než vědcem.
Obsáhlou definici se zajímavým lokálním pohledem poskytuje výkladový slovník Cestovní ruch: „Biodiverzita je úplný soubor genů, druhů a ekosystémů v určité krajinné oblasti nebo v mořském ekosystému. Biodiverzita je vedle působení přírodních podmínek jedním ze
12
základních předpokladů vývoje nových druhů, přežití živočišného druhu a stability ekosystému, rozvoje agrosystémů atd.“ 7) Znovu využiji možnosti vytvořit si u příležitosti tvorby svého díla vlastní definici: Biodiverzitou jsou veškeré aspekty různorodosti živé přírody na všech jejích úrovních.
Pojímání biodiverzity V tématu biodiverzity se setkáváme s několika základními děleními. Dle strukturální úrovně, na které výzkum probíhá, se biodiverzity dělí na genovou, druhovou (či též taxonomickou, taxonickou) a ekosystémovou. Dle velikosti zkoumaných lokalit můžeme vymezit biodiverzitu lokální, krajinnou, regionální a globální. Jak už bylo řečeno, je biodiverzita tématem, kterému se dostává pozornosti i bez mého přičinění. Rozhodla jsem se proto zaměřit na konkrétní problémy, které mi připadají nejaktuálnější.
Genová diverzita „Genová diverzita je genová variabilita v rámci lokální populace nebo celého druhu.“ b) Například sad ovocných stromů se nám může líbit pro svoji stejnorodost – jde většinou o rouby, tedy klony jednoho stromu. Pokud se ale vyskytne nemoc, bouře, či škůdce, často jsou stiženy všechny stromy najednou a napřesrok nesklidíme jedinou švestičku, hruštičku či kdouli. Kdyby bývaly stromy genově rozmanité, neměli bychom sice jako výsledek pěstění urovnané bedýnky plné přesně stejných plodů, ale zato by byla větší šance, že některé stromy uspějí při dané zátěži lépe a alespoň nějaké ovoce se urodí.
in q)
není rajče jako rajče
in r)
O genové diverzitě se nejčastěji mluví co se týče reprodukce druhů ve volné přírodě a záchrany těch ohrožených (je-li ještě na Zemi dostatečná populace s dostatečnou genovou rozmanitostí na to, aby se daný druh mohl udržet, případně jeli v dané lokalitě dostatečná genová diverzita, aby nedocházelo k degeneraci druhu). Za aktuálně mnohem důležitější považuji otázky hospodářské, především pak problém monokulturního hospodaření který lze považovat za globální fenomén a dle mého názoru za velkou globální chybu (viz kapitola III. Globální chyby).
Na jednu stranu monokulturní hospodaření přináší nové otázky pro moderní praktickou vědu. Ve snaze uživit co nejvíce lidí z omezených zdrojů naší planety vytvářejí genoví inženýři v podstatě nové organizmy, které známe jako GMO (genetically modified organism), a rapidně tím zrychlují evoluci. Ano, příroda má experimenty ráda, ale vždy nechává novým vynálezům neomezenou zkušební dobu. Přesněji - vše přežije tak dlouho, jak je to schopno přežít. Tento přirozený fakt je často opomíjen a náš konzumní svět stále více spoléhá na rostlinné i živočišné poddruhy staré sotva několik let, jejichž schopnost přežít a bezpečně živit lidstvo nelze rozhodně brát jako spolehlivou. Pro známky nebezpečí vznikajícího při zacházení člověka s genovou diverzitou ale není třeba chodit daleko. Již dlouho můžeme sledovat krize jednotlivých odvětví zemědělství, které si málokdy spojujeme, neboť jejich společným problematickým rysem je jen
13
mikroskopem viditelná drobnůstka – gen. My se na ně ale můžeme podívat v nejširším měřítku. Celosvětový způsob biologické produkce by se dal v bodech popsat nějak takto: 1. Nalezen ekonomicky výhodný organizmus, který může být chován (pěstován) v dané lokalitě. 2. Dle přesných místních podmínek a možností vybráno teoreticky geneticky optimální plemeno (odrůdu). 3. Jednotným způsobem chováno (pěstováno) je toto plemeno (odrůda) s důrazem na genovou čistotu – uniformitu – populace. Z našeho pohledu logickým důsledkem jsou časté a ve svých důsledcích mnohdy katastrofální kolapsy těchto nediverzních systémů. Jen pro představu rozsahu této globální chyby několik příkladů: Přešlechtěné, geneticky minimálně rozmanité evropské vinice byly na přelomu 19. a 20. století napadeny a zdecimovány mšičkami („révokaz“). Jejich obnova stále probíhá, a to umělou rekombinací genového kódu s rostlinami z Jižní Ameriky. b) Špatnou volbou a způsobem pěstování monokulturních plodin na tropických půdách dochází k rychlé degradaci těchto půd bez reálné možnosti obnovy vinice in r) a pokračování pěstování. Tento fenomén je možné pozorovat ve většině vlhkých tropů planety. D) Do 50. let byla nejpěstovanější odrůdou banánu odolná a banánová plantáž in r) chutná varianta zvaná Gros Michel. Kvůli panamské nemoci, houbové chorobě, která tuto odrůdu v podstatě vyhubila, se stal nejvíce pěstovaným banán Cavendish. Ten sice prokázal odolnost proti nemoci, ale plody jsou mnohem náročnější na transport i jejich chuťové vlastnosti jsou horší. V polovině roku 2008 se v New York Times objevila zpráva, že panamská nemoc napadá už i banánovníky odrůdy Cavendish. Vzhledem k tomu, že byla většina plantáží obnovována narychlo, tedy vegetativně, velká část banánovníků na planetě je klonovaná a tudíž obdobně rezistentní. Zatím se neví o žádném způsobu, jak se panamské nemoci v šíření zabránit a banány zachránit. Uměle vysazované monokulturní stromové porosty v horských oblastech nejsou schopny odolávat extrémům počasí. Příkladem může být dlouhodobý problém obnovy porostů Krušných či Orlických hor. Dobře znatelné jsou rozdíly škod, které páchají orkány na pěstovaných a na přirozených stromových porostech (např. kalamita způsobená orkánem Kyril, který jako by vyloženě něco měl proti smrkovým po orkánu in r) monokulturám, nebo dosti „názorově“ podobná vichřice ve Vysokých Tatrách v roce 2004β)). Na pováženou je též genetický, potažmo zdravotní stav domácího zvířectva, které je vzhledem k jednotným podmínkám chovu vystavováno nebezpečí pandemií (BSE, slintavka, kulhavka, ptačí chřipka etc.).
chov krav
14
in r)
Taxonická diverzita Jedná se jednoznačně o diverzitu, které je věnována největší pozornost odborníků i veřejnosti. Nejdříve bych měla vysvětlit, proč užívám pro pojmenování rostlinného a živočišného bohatství pojmu taxonická diverzita, který byl předtím použit pouze třikrát (co se mých jazykových obzorů a Googlu týče), navíc si dovolím tušit, že spíše omylem. Častěji je v těchto souvislostech užíváno výrazu druhová diverzita, který však toto téma omezuje pouze na úroveň jedné taxonomické kategorie. Toto způsobuje značně komickou situaci mezi taxonomy, kteří se snaží jakoukoli odlišnost mezi zvířaty označit jako rozdíl hodný popsání nového druhu, aby tak zvýšili jednak svou prestiž a také uctívanou druhovou rozmanitost – potažmo společensky uznanou hodnotu zkoumané lokality. Připadá vám snad logické, že lokalita s výskytem pěti druhů jedné čeledi je z náhledu druhové diverzity cennější než lokalita se čtyřmi druhy čtyř různých čeledí? Méně často, ale o to vyššími vědeckými kruhy, je užíváno pojmu taxonomická diverzita. Je tím myšlena rozmanitost nejen druhů, ale i poddruhů, případně ve skutečnosti ještě cennější rozmanitost na úrovni vyšších taxonomických celků (řádů a čeledí). Tedy problém tohoto pojmu netkví v pojmenování skutečného celku, jako u pojmu druhová diverzita, ale v samotné slovní stavbě (která je navíc v jazycích používajících ve vědecké terminologii řecko-latinského základu velmi podobná). Nepopírám sice, že taxonomická diverzita existuje, ale její nedostatek je pouze problémem metodiky ochrany přírody, nikoli přírody samé, jak upozorňuje Tomáš Grim B). Taxonom je člověk, který se zabývá taxonomií, tedy pojmenováváním organismů a jejich uskupováním dle zavedeného systému taxonomických kategorií. Taxonomická in B) diverzita je tedy logicky rozmanitost taxonomů. Tato je skutečně nedostatečná a to především ve dvou aspektech. Totiž většina taxonomů pochází z mírného pásma, které je tudíž nejlépe popsané a zdánlivě oproti ostatním oblastem více biodiverzní, než je tomu ve skutečnosti. Druhým nedostatkem taxonomické diverzity je nerovnoměrné množstevní rozložení taxonomů vzhledem k předpokládanému počtu organismů v jednotlivých taxonech (viz graf). Dostáváme se tedy konečně k pojmu taxonická diverzita, který možná opět není jednoznačný, ale o stupeň přesněji pojmenovává rozmanitost organismů v dané lokalitě, popsanou na základě taxonomických kategorií.
Ekosystémová diverzita Hotspots neboli horká místa biodiverzity jsou ta, „jejichž biologická rozmanitost nápadně převyšuje okolí, buď proto, že představují unikátní typy prostředí, které si zachovaly původní faunu a flóru, anebo proto, že vytvářely účinné geografické bariéry podporující vznikání nových druhů“ A)
15
V globálním měřítku bylo vytipováno jako hotspot asi 30 oblastí. (Podrobné informace viz například http://www.biodiversityhotspots.org) Za povšimnutí rozhodně stojí, že geografická lokace těchto míst potvrzuje význam geodiverzity pro utváření výjimečné biodiverzity. Přibližně čtvrtina z nich se totiž nachází na ostrovech (např.: Nový Zéland, Madagaskar nebo ostrovy Oceánie), další část odpovídá některému pohoří (Andy, Kavkaz, horské oblasti Keni a Tanzanie) nebo zaujímají pevninský výběžek či poloostrov. V již zmiňovaném článku B) Tomáš Grim upozorňuje, že vymezené hotspots jsou spíše výsledkem našich zbožných přání místa s nejvyšší biodiverzitou najít. Ve skutečnosti jsou naše znalosti o skutečném druhovém bohatství pro tento účel naprosto nedostatečné (viz Taxonická diverzita). Kromě toho jsou hotspots díky svému vyhlášení i místy nejvíce zkoumanými, takže si bez ohledu na skutečnou rozmanitost spolehlivě udržují před ostatními oblastmi náskok co do počtu popsaných druhů i endemitů.
Vnímání a potřeba přírodní diverzity Na závěr svého pojednání o přírodních diverzitách si zde dovolím tři zajímavé citáty k zamyšlení: „Specifickým případem likvidace biodiversity je zatahování cizích druhů do prostředí, ve kterém pro ně neexistují nepřátelé. Známý je případ vyhubení ryb čeledi Cichlidae z Viktorina jezera. V roce 1959 sem britští kolonisté, sportovní rybáři vysadili nilského okouna. Tento dravec dosahující až dvoumetrové délky drasticky snížil původní rybí populaci. Neuváženým zavlečením živočišných druhů do Austrálie (1859 vysazeno 18 králíků, 1890 600 tisíc kusů jen v Novém Jižním Wallesu. Dále vysazeni velbloudi, kozy, bůvoli, koně, psi, osli ...) došlo ke snížení místní druhové rozmanitosti a devastaci místní vegetace. Obdobně od éry plachetnic byly na pusté ostrovy vysazovány kozy, které měly zvýšit šance ztroskotanců na přežití. Kolik lidí zachránily, to není známo, ale v každém případě se postaraly o spasení a likvidaci vegetačního pokryvu na ostrovech.“ Jan Činčera: Člověk a životní prostředí „Jistě se shodneme na tom, že s přírodou se dějí věci nepěkné a že si příroda ochranu zaslouží, neboť je pěkná a občas i užitečná. Ideální by samozřejmě bylo chránit přírodní prostředí celé. Finance i čas jsou bohužel omezené, můžeme tedy chránit jen některé oblasti a druhy. Ale které?“ Tomáš Grim: Kde jsou ochranářské priority?
B)
„Každý věk si musí vytvořit svůj vzor krásy a divokosti přírody, i já jsem musel. Kdyby vstali z hrobů sta let mrtví domorodci z horních Uher, zaplakali by nad přírodou svého Slovenska jak jsem ji – v její domnělé divokosti – poznal před lety já. Ta divokost by se jim zdála ubohá a chudá. Nenašli by v lesích divoké zubry. Já jsem zubry nepostrádal, byli vyhubeni dlouho před tím, než jsem se narodil, nepoznal jsem, jak nádherně temně duní zem, když běží. Postrádám ale opuštěnost Roháčské doliny, ta se během mého života změnila.“ Miloslav Nevrlý: Karpatské hry
16
4)
III. DIVERZITY LIDSTVO
SOCIO-EKONOMICKÉ
A JEHO CIVILIZACE JAKO SYSTÉMY
„Lidská společnost je univerzální jelikož je lidská a individuální protože je to společnost.“
2)
et James Q. Wilson: The Moral Sense, New York Press 1993 in 2)
Je-li lidstvo systém, proč by u něj neměly platit stejné zákonitosti jako u ostatních systémů? Začněme od základu. Lidstvo jako systém je definováno svými prvky, kterými jsou lidé a jejich skupiny, tito mají mezi sebou vztahy (instituce, kultura) a jejich hlavním vztahem k okolí je obývání planety Země a prostoru v její těsné blízkosti. Zásadní otázkou se tedy stává, zda, popřípadě za jakých okolností, by mohlo dojít ke krizi lidského systému jako celku, jak by taková krize vypadala a jaká by mohla být její řešení. Nebo možná lépe – jak by se jí dalo předejít. „Příroda není křehká, lidé jsou odolní … to jenom civilizace je křehká.“ James Lovelock
in q)
Zajímavé je, že diverzitu společnosti vnímáme přirozeně jako negativní jev (viz kapitola I., Pokušení universalismu), který je třeba potlačit, a to na všech úrovních – od snahy prosadit univerzální světový jazyk, náboženství či rovnou celou kulturu až po tolik oblíbený individuální požadavek: „Chovej se normálně.“ Přitom teorie systémů nám praví pravý opak – systém lidstva bude tím stabilnější, čím bude rozmanitější. Základním argumentem pro sjednocování světa je odstranění rozdílů jakožto důvodů a podnětů k diskriminaci, konfliktům a válkám. Zásadním argumentem proti je, že v jednotě je možná síla, ale v žádném případě stabilita.
17
1. KULTURNÍ
DIVERZITA
Kulturní diverzita je velmi mladým, ovšem aktuálním tématem (UNESCO se jí zabývá od r. 2001, české úřady od r. 2003) a v češtině dosud není k dispozici dostatek materiálu. Budu tedy pracovat s definicemi cizojazyčnými a s vlastními překlady. Běžně užívaná definice (či spíše charakteristika) kulturní diverzity zní b): „Cultural diversity encompasses the cultural differences that exist between people, such as language, dress and traditions, and the way societies organize themselves, their conception of morality and religion, and the way they interact with the environment.“ (Kulturní diverzita zahrnuje kulturní rozdíly mezi lidmi, jako jsou jazyk, odívání, tradice, instituce, koncepce morálky a náboženství a vztah k životnímu prostředí.) Další z možných definic je poněkud obraznější, zahrnuje i problematiku kultury společenských skupin a zdůrazňuje některé aspekty mnohdy opomíjené i): „The mosaic of individuals and groups with varying backgrounds, experiences, styles, perceptions, values and beliefs.“ (Mozaika jednotlivců a skupin s nejrůznějším prostředím, zkušenostmi, zvyklostmi, vnímáním, hodnotami a vírou.) Třetí definice se vyhýbá redefinování kultury, a tím i nedostatečnosti v šíři jejího pojetí v rámci definice (což ale nezabraňuje nedostatečně širokému pochopení pojmu kultura obecně) b): „La diversidad cultural implica la coexistencia de una multiplicidad de culturas dentro de un espacio determinado.“ (Kulturní diverzita zahrnuje soužití rozmanitých kultur v rámci dané lokality.) Ani tuto definici však nepovažuji za optimální, neboť výrazem „soužití“ již charakterizuje spíše blízký sociologický pojem, kulturní pluralizmus, což je schopnost se ve společnosti vypořádat s kulturní diverzitou (především ve smyslu národnostním a etnickém) a pokud možno z ní těžit. „Kulturní rozmanitost představuje na první pohled překážku v komunikaci a zjevně komplikuje společenský život. Bližší studium ale ukazuje, že pokud se rozmanité složky společnosti naučí spolu komunikovat, přináší to nečekané výhody většině i menšinám. Naopak pokud žijí jen vedle sebe, vyhýbají se stykům a pouze se „tolerují“, představují jisté nebezpečí, které může v nějaké krizi propuknout i v násilí.“ adaptováno z b) Podobně jako v případě geodiverzity si zde dovolím formulovat vlastní definici kulturní diverzity: Kulturní diverzitou jsou veškeré aspekty různorodosti kultury z hlediska lidí, jejich skupin a vzájemných vztahů.
Podpora kulturní diverzity Různé stupně pochybnosti o smysluplnosti všestranného potírání kulturní diverzity se objevují i v naší vědě a společnosti. Nabídnu zde několik příkladů, které mě zaujaly. Na úrovni civilizací podrobil asi nejvýraznější veřejné kritice globalizaci a pozápadňování americký politolog Samuel P. Huntington ve článku Střet civilizací? (The Clash of Civilisations?, Foreign Affairs 1993 c)) a později i v knize Střet civilizací (The Clash of Civilisations, Touchstone 1997 2)). Rozebírá zde vztah a vývoj mocenských a kulturních skupin světa po studené válce a překvapivě konkrétně uvažuje o dalším směřování lidstva. Tuto knihu bych doporučila jako povinnou četbu studentům i kantorům
18
středních škol. Toto je skutečný dějepis, toto jsou skutečné společenské vědy. Na první pohled jasní sjednocovatelé - destruenti kulturní diverzity - jakými jsou OSN či Evropská unie si v poslední době začínají uvědomovat její význam. Známou až zprofanovanou organizací zabývající se ochranou téměř čehokoli je UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, neboli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu). Bohužel, jak už to u takovýchto megalomanských organizací bývá, není v jejich reálných silách postihnout vše, co mají ve svých stále se rozšiřujících programech g). Nicméně kulturní diverzita se v programu UNESCO objevuje jakožto novinka a její chápání je až překvapivě široké a vážné. V lednu roku 2001 vydalo UNESCO Univerzální deklaraci kulturní diverzity e) (UNESCO Universal Declaration on Cultural Diversity g)), kterou vymezilo základní pravidla pro ochranu kulturní diverzity. Mottem toho dokumentu se stala myšlenka: “The cultural wealth of the world is its diversity in dialogue.” Tedy: Kulturní bohatství Země je její diverzita v dialogu.
Univerzální deklarace kulturní diverzity UNESCO in g)
Hlavním unijním prostředkem je tzv. Program Kultura, který hlásá cíl „zachovat a podporovat tuto rozmanitost a zpřístupnit ji ostatním“ d). Jako zásadní nevýhodu tohoto programu vnímám, že jeho pojetí lidské kultury je dosti povrchní. Připadá mi, že brání pouze „pozlátko“ – umění a jazyky. Hlavní důraz klade na něco, co přímo nazývá kulturním průmyslem. Zdá se tedy, že nakládá s kulturou jako s ekonomickým odvětvím. Vždyť ale nelze kulturu omezit na turistickou atrakci. Kam se poděly instituce, náboženství, koncepce morálky, vztah k životnímu prostředí? A co naše bydlení, hodnotový žebříček a způsob myšlení? Obávám se, že tyto všechny a mnohé další pomalu zapomenuty tají v tavícím kotli Evropy. O naši národní kulturu pečuje Ministerstvo kultury h). Díky tomu, že nepřebírá pouze myšlenky z EU, ale prostřednictvím České komise pro UNESCO přebírá i jeho poznatky, není naše kultura chápána pouze jako souhrn mediální produkce a lidových veselic. Pravda, i z webových stránek dceřiných institucí jako jsou Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (www.nipos-mk.cz) nebo Národní ústav lidové kultury (www.nulk.cz) to tak vypadá, ale vězme, že v hloubi těchto i stránek ministerstva samotného (www.mkcr.cz) se nalézají informačně hodnotné a významné dokumenty. Mezi jinými například český překlad již zmiňované Univerzální deklarace kulturní diverzity UNESCO e) nebo velmi zajímavá studie Katedry kulturologie FF UK nazvaná Vztah státu ke kultuře, kulturní politika evropských zemí. Stále mě ale nenapadá důvod, proč jsou tyto dokumenty utajovány ukrýváním v nejzazších koutech internetu. Proč nenechají úředníci a politici, mající obvykle plnou pusu osvěty, zpracovat svými týmy odborníků například témata Wikipedie týkající se jejich oborů. Neboť co je na Wikipedii, je v dnešním světě pravda a pokud se někomu zdá, že není, má vždy možnost upravit ji tak, aby z ní pravda byla. Nedivme se, že naše společnost kulturní diverzitu nechrání. Vždyť pro mnoho lidí vůbec neexistuje, není-li její popis ani na „moudré tetičce Wiki“. Z neoficiálních hnutí na ochranu kulturní diverzity patří jistě nejhlasitějším, dle mého názoru ne však k nejšťastnějším, světové antiglobalizační hnutí.
19
2. EKONOMICKÁ
DIVERZITA
Možná by byl opět jazykově vhodnější výraz ekodiverzita, aby se do toho opět nepletly rozmanitosti věd a vědců jako v případě taxonické diverzity. Zde ovšem narážíme na jiný problém – slova ekonom a ekolog sice z jazykového hlediska znamenají to samé, ale jejich nositelé nejsou dosud přesvědčeni o tom, že by se tato dvě povolání měla sloučit. Zůstanu proto raději u delší a méně přesné formy, která se ale jasně vymezuje vůči záplavě eko- věcí. Za nejvíce ohroženou a přitom nejméně diskutovanou považuji ekonomickou diverzitu světa. Právě v této rovině totiž vidím skutečnou možnost kolapsu lidské civilizace jako celku. Pojem ekonomická diverzita, jak je zaveden v anglofonním prostředí, je chápán spíše jako mikroekonomická diverzita. V češtině pro tento jev používáme výrazu „rozevírání sociálních nůžek“. Jedná se tedy pouze o míru společensko-ekonomických rozdílů, hodnocených obvykle na úrovni jednotlivců, rodin, pouze výjimečně až přeneseně větších uskupení lidí (národů, států, civilizací). Zajímavé, ale opět velmi úzké pojetí poskytuje výkladový slovník Cestovní ruch: „Ekonomická diverzita je rozmanitost hospodářských odvětví na území státu nebo regionu. Zajišťuje – na rozdíl od jednostranně zaměřeného hospodářství (zemědělské monokultury - 'banánové republiky', jednostranné zaměření hospodářství na cestovní ruch) – dlouhodobou stabilitu hospodářství a odolnost proti náhodným výkyvům (počasí, situace na světových trzích, módnost destinací apod.)“ in 7) Co mě na této definici zaujalo především je, že si všímá, toho, že kolaps nediverzního systému obvykle nepůsobí úmyslná rána, ale docela obyčejná náhoda. Je třeba si ale uvědomit, že míra zranitelnosti našich systémů úmyslem je ještě mnohem větší. Ekonomická diverzita, jak ji pojímám já, dále úzce souvisí i s kulturní diverzitou a to v otázce globalizace žebříčku hodnot, tedy toho, co je jednotlivci společnosti žádáno. Ekonomickou diverzitou jsou veškeré aspekty rozmanitosti ekonomik všech ekonomických subjektů.
Globalizace Skutečně nebezpečná globalizace neprobíhá na bázi odstraňování kulturní diverzity. Stravuje-li se Američan v čínské restauraci v centru Prahy italskou pizzou, je to stále jen „diverzita v dialogu“, jak o ní pojednává deklarace UNESCO g) (viz Podpora kulturní diverzity). Ovšem už to, že tradiční měnou úplatků v zadní Indii je americký dolar, že budu dostávat důchod podle stejného systému jako důchodci v Chile a že můj počítač bere elektřinu ze stejné sítě jako stroje vyrábějící ve Švýcarsku čokoládu, je globalizace nejhoršího kalibru. Je třeba si uvědomit, že ekonomická globalizace není výhradně moderním fenoménem. Pokušení universalismu (viz kapitola I.) in t) totiž pronásleduje člověka i od prvních krůčků ekonomických. Už od neolitu se snažíme zavádět společnou světovou měnu, společný trh a infrastruktury, hledáme společnou řeč. Dlouhá tisíciletí se nám to díky velikosti světa a roztroušenosti lidí po něm nedařilo. Světoznámým se stal pojem globální vesnice (global village), který pravděpodobně poprvé použili Marshall McLuhan a Quentin Fiore v knize Medium is the Massage (1964)b). Exploze lidstva započatá před statisíci let v jediné lokalitě v Africe podle McLuhana končí
20
mediální érou, která funguje jako imploze, tedy zpětný návrat všech do jednoho, tentokráte virtuálního, místa. Dnes si již zcela reálně můžeme představit možnost, že v blízké budoucnosti bude mít svět jedinou měnu. Považuji za docela lhostejné, zda jí bude jüan, dolar nebo euro. Důležité je si uvědomit, že jakákoli prudká změna hodnoty takové měny by znamenala úplný kolaps světového ekonomického systému. Reálně asi návrat k v pravěku tolik oblíbenému směnnému obchodu. Stejně tak společný trh, a to už v takové formě, v jaké ho máme dnes, naznačuje své slabiny. Například tím, že Američané nemají na mléko, ač jejich vlastní mléčná produkce je dostatečná. Důvodem je zkrátka to, že se v Číně rozmohla móda dávat si mléko do kávy. (Další příklad téhož fenoménu v čase budoucím viz kapitola II. - Genová diverzita.) Za největší slabinu globálního ekonomického systému považuji všestrannou závislost na centrálně distribuovaných energiích. V přímém přenosu můžeme sledovat, jak se hroutí jeden ze stěžejních pilířů světové energetické produkce – ropný průmysl. Jedna země za druhou dosahují ropného vrcholu (peak oil) 6), tedy maxima objemu těžby, a přestože poptávka po ropě stále stoupá, produkce ropy začíná nezadržitelně klesat. Z toho plyne rapidní růst cen, jak jej vidíme i u našich čerpacích stanic. Ještě horší je, že v důsledku toho rostou ceny všech energií a na nich vázaných komodit – veškerého zboží včetně potravin, dopravy, vytápění, ba i teplé vody.
Schéma předpokládaného objemu těžby ropy a zemního plynu z roku 2004 aneb vidění přicházející krize není sci-fi, nýbrž statistika in t)
Druhým typem nebezpečí spojeného se závislostí společnosti na energiích jsou tzv. power blackouts neboli zhroucení rozvodných sítí elektřiny. Vzhledem k tomu, že rozvodné sítě bývají mezistátně propojené, může se stát, že pokud kolabuje jedna síť, ostatní se jí snaží „udržet“, začne řetězová reakce (tzv. rolling blackout) a rázem se ocitne bez elektřiny obrovské území. Zprvu se s tímto problémem potýkaly především USA, kde byly sítě států tradičně provázané, ale nyní dochází k výpadkům tohoto typu i v Evropě. Myslím si, že ekonomická krize z roku 1929 pro nás mohla být dostatečným varováním, že děláme něco špatně. Nemohu se zbavit dojmu, že jsme ekonomický systém vybudovali téměř stejný, jako byl ten před krizí z třicátých let, ovšem navíc jsme jej rozšířili do 90% světa.
21
Globální chyby
IV. DALŠÍ
DIVERZITY
Nyní zde vyvstává otázka, zda jsou hlavní diverzity skutečně pouze čtyři (geo- biokulturní a ekonomická). Je jisté, že jsou pojmenovány desítky dalších. Co ale jisté není, je jejich postavení jak v systému diverzit, tak ve vědách obecně.
1. SOCIODIVERZITA „Míra rozmanitosti společnosti, která spočívá v množství svébytných společenských skupin (socio-ekonomických tříd a menšin), sdílejících souhrn hodnot a tradic, způsobů chování, životního stylu, zvyků a dalších nepsaných norem, jež jsou vlastní určité komunitě, hospodářsky, sociálně, nábožensky či etnicky odlišnému společenství osob.“ adaptováno 7) Tato definice uvedená ve výkladovém slovníku Cestovní ruch v mnohých ohledech splývá s kulturní diverzitou. Sociodiverzita je občas dokonce posuzována jako její subdiverzita, nebo jsou pojímány jako diverzita jediná - sociokulturní. „Pojem sociokultúrna diverzita vyjadruje rozmanitosť foriem života človeka ako sociokultúrneho tvora, determinovaného spoločenskými a kultúrnohistorickými podmienkami, žijúceho a pracujúceho v určitom prírodnom a sociálnom prostredí, ktoré ovplyvňuje jeho spôsob života a spoluformuje jeho kultúru a ktoré zároveň on pretvára a ovplyvňuje svojimi rôznorodými sociálnymi aktivitami.“ m) Tomuto spojení však dle mého náhledu brání to, že o sociodiverzitě lze mluvit i u společenstev zvířat a rostlin, jejichž kulturu (nepočítáme-li bakteriální) se většinou hodnotit nepokoušíme. Za zásadní dělítko mezi sociodiverzitou a kulturní diverzitou lze považovat přímo úroveň, na které se pohybujeme. Toto pojetí tedy zásadně nesouhlasí s první ze zde uvedených definic. Totiž stojí-li proti sobě dvě skupiny, pak to, co porovnáváme, jsou rozdíly toho, co má která skupina jako celek společné a čím se od sebe tyto dvě liší, tedy jejich kulturu, v případě zvířat taxon. Mluvíme-li o vnitřní stavbě skupiny, tak je zde možné rozlišit míru sociodiverzity. Pro příklad si můžeme vzít jednu školní třídu. Tato je kulturně diverzní pouze minimálně – děti většinou mluví stejným jazykem, mají stejné náboženství, sledují stejné filmy, podobně se oblékají, i jejich myšlení a tužby jsou si navzájem blízké. I biologicky jde o společenstvo taxonicky sourodé, genově přirozeně rozmanité. A kupodivu právě v míře genové diverzity lze hledat základ sociodiverzity. Lišíme se ale nejenom genotypem, ale i fenotypem, tedy způsobem, jak jsme se vyvinuli. V každé třídě lze vidět rozdíly v charakteru, schopnostech, přístupu k jednotlivým situacím a problematikám, ale i v sociálních rolích. Podobně lze posuzovat například včelstvo. To taktéž není rozmanité taxonicky a nyní dokonce ani genově. Přesto lze pozorovat společenskou rozmanitost v způsobu chování a rolích. Sociodiverzitou jsou veškeré aspekty rozmanitosti fenotypů a rolí jedinců v rámci skupiny.
2. OSOBNÍ
DIVERZITY
Můžeme se cítit bezmocní ve světě obrovských diverzit, se kterými nemůže většina z nás dělat nic moc víc, než si je uvědomit. Diverzity lze ale vidět a ovlivňovat i na naší osobní úrovni - v našem vnímání, hodnocení a rozhodování, v našich životních cílech, v životním stylu. Rozmanitost in t)
22
našeho žití, pokud není zrovna pokročilou schizofrenií, umožňuje stabilitu nejen společenskou, ale i vnitřní.
Diverzita vzdělání a zaměstnání Na malou diverzitu vzdělání a z ní plynoucí možnosti uplatnění doplácejí nejen sami lidé, kteří nemohou z jakéhokoli důvodu najít uplatnění, ale i celý systém státní zaměstnanosti. Mezi nejznámější příklady takových nedostatečně diverzních lidí patří horníci ze zavíraných dolů a na druhé straně špičkoví odborníci v aktuálně společensky nepotřebných oborech. Pokusy o rekvalifikaci, ať už jakkoli medializované a vychvalované, bývají pouze náhražkou vzdělání. Tito lidé nadále zůstávají problémovou složkou společnosti, ač sami neudělali jinou chybu, než že se specializovali, jak to po nich náš vzdělávací a školící systém žádal. Při rychlosti vývoje společnosti považuji dnes za téměř nemožné odhadnout, jaké bude možné uplatnění absolventů kterých oborů v budoucnosti. Běžný středoškolský student mířící na vysokou školu se o své odbornosti rozhoduje zhruba v osmnácti letech a teprve v pětadvaceti se dozví, zda vsadil na správnou kartu.
23
V. VYBRANÉ ČERNOBYLSKÝ
ZÁZRAK
OBRAZY Z DĚJIN DIVERZIT
j)
Po havárii jaderné elektrárny v Černobylu, k níž došlo 26. dubna 1986, bylo postupně evakuováno obyvatelstvo přilehlých měst a vsí. Dne 3. května byla pak úřady vyhlášena zakázaná zóna v okruhu 30 kilometrů od elektrárny. Později byla zóna přesněji určena dle míry radiace, rozšířena a rozdělena na několik částí s různou mírou omezení možnosti jejich obývání. Na území Ukrajiny je pouze jižní cíp této oblasti, nejvíce zasaženo bylo Bělorusko a také část Ruska. Nejvíce zasažená území o rozloze asi 4 000 km2 se stala mrtvou zónou, kam mají dodnes přístup jen vědci a omezeně turistické exkurze. Ostatně do žádné z vystěhovaných částí se lidé příliš nehrnou. Radiace je ve volné přírodě stále příliš vysoká. Zóny v zasažené oblasti
Nevědomky jsme položili přírodě všetečnou otázku: Co tu bude, až my tu nebudeme? Z místa pohromy se stala jakási postapokalyptická laboratoř. Tísnivé ticho panelových sídlišť vysídleného města Pripjať dává tušit, že tento vrak naší civilizace příroda hned tak za svůj nepřijme. Oproti tomu celé okolí překypuje nejen životem, ale překvapivě i zdravím. Pravděpodobně prostě proto, že tento kus světa opustil člověk, se zde až zázračně daří divočákům, losům, vlkům, jelenům, bobrům, jezevcům a mnoha ohroženým druhům ptáků, znovu se zde objevili rys, výr a s největší pravděpodobností i medvědi. Byli sem znovu vypuštěni koně Převalského (úspěšně) a zubři (neúspěšně). Hotel Polesí, Pripjať
Jak jde ale dohromady popisovaný přírodní ráj s naměřenou radiací? Jedním ze závěrů Montrealské konference (2005), která se černobylskou problematikou zabývala, bylo že: „Ať posuzujeme ekologickou funkci těchto radiací postižených ekosystémů z jakéhokoli stávajícího používaného hlediska, musíme připustit, že fungují normálně. A že i hlavní hledisko, podle kterého dnes funkčnost ekosystémů hodnotíme – biodiverzita, tak ta je zde větší než kdykoli předtím.“ Profesor James T. Morris z Univerzity v Jižní Karolíně vysvětluje zdraví zasažených populací jako důsledek přirozeného Kůň Převalského v přírodního výběru. Důvodem, proč se běloruskými lesy černobylské zóně nepotulují postižení živočichové, není to, že by se žádní nerodili, ale to, že jednoduše nebyli životaschopní a uhynuli. I přes to, že lidé z morálních důvodů přirozené přírodní samoregulační mechanismy odsoudili, naštěstí stále fungují.
24
Současný statut oblasti platí do roku 2018 (30 let odpovídá poločasu rozpadu cesia 137, které je aktuálně hlavním zářičem – nejsem si jistá, zda tamní úřady pochopily plně výraz „poločas rozpadu“). Letos (2008) se má stavět nový ochranný sarkofág reaktoru. Ukrajinské úřady údajně plánují demolici vysídlených domů a znovuosídlení Pripjati. Oproti tomu Bělorusko podporované OSN možná vyhlásí zónu přírodní rezervací. Zábavní park v divočině, bohužel bývalý.
ZDRAVÉ
DÍRY PO GRANÁTECH
k)
V mnohých aspektech podobnou situaci, jako je ta Černobylská, ač zapřičiněnou ostnatými dráty a občasnou střelbou namísto radiace, můžeme sledovat i v našich vojenských újezdech - současných (Hradiště, Libavá, Brdy, Boletice, Březina) i bývalých (Ralsko, Dobrá Voda a Mladá). Tyto po dlouhou dobu izolované oblasti vyvracejí mýty o nutnosti starostlivé lidské péče k udržení křehkých ekosystémů. Patří totiž k nejcennějším přírodním lokalitám na našem území. Nacházejí se Výcvik na Hradišti zde i tzv. „evropsky významné lokality“ vyhlášené v rámci projektu Natura 2000, který má za cíl ochranu biologické rozmanitosti a zlepšování stavu přírodních stanovišť ohrožených rostlin a živočichů. Vojenský újezd Hradiště byl dokonce uznán evropsky významnou lokalitou jako celek (podobně jako NP Šumava a KRNAP). Na jeden z důvodů zachovalosti přírody vojenských úvozů upozorňuje RNDr. Václav Petříček z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky: Boletice „Snížení biodiverzity české krajiny bylo zapříčiněno především obrovským množstvím používaných hnojiv a herbicidů v poválečném období. Ve vojenských újezdech ale zemědělství vesměs nebylo, nehnojilo se. I proto zde přežívají ty druhy květeny a živočichů, které často už nikde jinde nebo v takovém množství nenajdeme.“ Drobní dravci jako lišky, kuny či lasičky zde nejsou odstřelovány jakožto „škodná“ a přirozeně regulují a udržují zdravé populace nízké zvěře a hlodavců. Na vrcholu Toku, nejvyšší hory Brd, která se nachází v jádru tamního vojenského újezdu, lze opět spatřit téměř vyhynulé tetřevy, kteří hoře dali jméno, a to i přes to, že se dnes jedná o dopadovou plochu cvičných střel. Můžeme zde vysledovat i to, jak příroda přijímá člověkem tvořenou geodiverzitu. Například o svém názoru na beton, tuto nejnovější a nejrozšířenější přeměněnou horninu střední a východní Evropy, nás příroda nenechává na pochybách. Jak jsme již viděli i
25
Tetřev na Toku
v Pripjati, nové jeskyně zvířata příliš nelákají a náletovým stromům se jen zřídka daří zachytit se ve skulinách a beton narušovat. Můžeme si tedy vytvořit střízlivý obrázek, co z naší civilizace skutečně přetrvá věky. Na rozdíl od baráků, hangárů a letišť, zákopy, tankodromy a explozemi munice rozorané plochy kypí životem. Zajímavé je, že někteří ekologové zastávají názor, že armádní činnost lze již považovat za součást tamního Rosnatka okrouhlolistá ekosystému, neboť neustálé rozrývání půd v některých lokalitách nahrává druhům, které by bez toho byly převálcovány silnějšími, často invazními druhy. Kupříkladu rosnatka okrouhlolistá, naše jediná a kriticky ohrožená masožravá rostlina, nejlépe prospívá v umělých, i když často neúmyslně vytvořených bažinách vojenských výcvikových prostorů.
KORÁLY,
MY A TSUNAMI
b) l) β) C)
Ochrání-li nás naše betonové domovy před veškerou nepřízní počasí i samotné přírody, proč se tedy o přírodu starat? Vystačíme si přeci s kouskem zkrocené divočiny, kde vypěstujeme něco k snědku. Investujeme své těžce vydělané peníze do těch složitých ekosystémů kdesi v rezervacích. A co teprve ekosystémy mořské, co je s těmi starostí. Stojí to za to - kvůli pár plechovkám sardinek a barvitému filmu o podmořském světě? Čím dál více pobřežních států zjišťuje, že by opravdu bývalo bylo stálo za to se o svá moře starat lépe. Nejen snížení výdělků rybářského průmyslu a méně těch pěkných barevných zvířátek tam pod vodou. Pomalu se zjišťuje, že korálové útesy nejsou na světě pro pobavení potápěčů a na suvenýry. Že jsou korály ničeny není žádná nová informace. Škody na nich jsou přičítány na vrub globálním klimatickým změnám a novým proudům v mořích, hodně se mluví i o masivní těžbě korálů (především na již zmíněné suvenýry). Méně známá je již chemická souvislost mezi českými rybníčky brčálníčky a vymíráním oněch nebohých láčkovců. Systém korálových útesů je jedním z nejkřehčích, které známe. Je založen na soužití drobných láčkovců, neúnavně si stavějících své schránky z uhličitanu vápenatého, se symbiotickými řasami zooxanthelami, které korálům obstarávají potravu, samy jsouce pojídány rybkami, které v korálech nacházejí úkryt. Lidské působení již dokázalo, že tento řetězec lze přetrhnout na několik různých způsobů.
Pokusná "zahrádka"
Austrálie – Velká útesová bariéra. Profesor Ove Hoege-Guldberg z univerzity v Sydney upozorňuje na vymírání rozsáhlých korálových oblastí. Odumírají symbiotické řasy, pravděpodobně v důsledku teplotního šoku způsobeného oteplováním oceánu, a rybky i korály samotné jsou odsouzeny k smrti hladem. Florida – Florida Keys. Je odhadováno, že celých 95% floridského bariérového útesu podléhá závažným změnám. Kvůli dusičnanům z umělých hnojiv se mořské dno stává „úrodnějším“ a korály obrůstají nitrofilními řasami a sinicemi. Toxiny, které sinice produkují, zabíjí jak korálové rybky, tak i samotné korály. Jihovýchodní Asie – maledivské, andamanské, nikobarské útesy. Kvůli zvýšení objemu turistického ruchu dochází k ničení a těžbě korálů, čímž došlo k narušení zdejších ekosystémů. Odpad nejen chemický Korály jsou ohrožovány i nadměrným lovem ryb, včetně těch, které udržují populace řas, aby korály nezarůstaly.
26
Až do 25. prosince roku 2004 znepokojovaly tyto problémy možná tak vědce. Od příštího dne se korálové ekosystémy spolu s (rovněž ohroženými) mangrovovými porosty dostaly do vrcholových pozic mezi zachránci lidských životů po katastrofálním zemětřesení doprovázeném nechvalně proslulou tsunami. Mezi jednotlivými lokalitami zasaženými vlnou byly do očí bijící rozdíly v míře devastace. Od začátku bylo jasné, že rozhodující roli sehrál charakter pobřeží. Nejdříve se mluvilo prostě o tvarování mořského dna, ale tým odborníků vyslaných BBC zjistil, že lokální výška vlny je přímo úměrná rozsahu poškození místních korálových bariér. Jaký ale mají korály zájem na záchraně lidských životů a majetku? Je možné, že přímo evolučně úspěšnější byly korály takové stavby a umístění, které fungovaly jako vlnolamy. Korály totiž neničí vlna ženoucí se směrem k pobřeží, ale její zpětný odraz, který s sebou přináší bláto a kameny. Vliv korálů na zmenšení vlny znamená menší odraz a tím pádem i menší poškození samotné korálové bariéry.
Pozdě bycha honit...
Zpráva od přírody tedy zní jasně: kdo si zničí přirozené pobřežní bariéry, může se těšit na pohromy dosud (díky korálům a mangrovům) nevídané – ať už je v Karibiku, Austrálii, či Asii. Některé ztráty diverzity nás budou
zatraceně mrzet.
27
ZÁVĚR Z počátku jsem zamýšlela práci koncipovat jako výčet a charakteristiku známých i méně známých diverzit, ale jak jsem téma rozpracovávala a ke skromným knižním zdrojům se přidaly nespočetné zdroje internetové, otevíraly přede mnou diverzity nové a nové obzory. Nakonec se tento náhled na svět dostal i k mému náhledu na tuto práci. Není tudíž jen zeměpisná nebo jen společenskovědní. Zasahuje do nejrůznějších koutů lidského zkoumání, vědění a prožívání. Je tedy v podstatě filosofická, v původním významu tohoto slova. V první kapitole nazvané Systémy se seznamujeme s obecnými zákonitostmi všech systémů a úlohou diverzity v nich. Následuje malý exkurz do lidského vědomí i podvědomí, který se týká chápání krizí a kolapsů a důvodů, které nás vedou k omezování diverzity a tím i stability systému. Druhá a třetí kapitola se již věnují diverzitám samotným. K jejich utřídění jsem použila tradiční vědní dělení na přírodní a socio-ekonomické. V úvodu každé kapitoly je vždy uveden jakýsi předpoklad, čili mé úvahy, které rozpracovávám. Následují podkapitoly jednotlivých diverzit. Vzhledem k tomu, že jde o široce mezioborové téma, často jsem narážela na mnohé chyby a díry dosavadního uspořádání (či spíše chaotického nakupení) diverzit a to jak v pojmenování samém, tak v jejich příliš úzkém pojímání. Často jsem tedy do hrubě načrtnutého názvosloví zasahovala a pokoušela se o jeho racionalizaci. I chápání a vnímání významu diverzit, které se odráží například v množství přístupných zdrojů o jednotlivých diverzitách, dle mého názoru neodpovídá jejich skutečné důležitosti. Například důraz kladený na biodiverzitu (taxonickou-druhovou) je nesmyslně koncentrován, místo aby se přiměřeně rozložil nejen na celou biodiverzitu, ale i geodiverzitu. Stejně tak v oblasti společensko-ekonomické bude třeba ještě nemálo úsilí k prosazování potřebné míry diverzitního pohledu na její problémy. V celé práci hojně užívám teoretických i konkrétních příkladů, které považuji za živější a přirozenější než výklad založený na obecných všezahrnujících a nicneříkajících konstrukcích. Čtvrtou kapitolu již věnuji přímo příběhům spojeným s diverzitami. Jejich cílem není tuto tematiku celkově shrnout nebo dovršit, ale široce ji rozvinout. Nabídnout všem, kdo teoreticky poznali podstatu a účel diverzity, možnost vidět ji kolem sebe, v dění, vědě i životě. A v neposlední řadě také podnítit další zájem o toto téma, které se mi aktuálně zdá až příliš důležité, než aby bylo pouze předmětem jednoho domácího úkolu. Tímto tedy končí má seminární práce. Skutečná práce ale teprve začíná. Pokusím se docílit toho, aby myšlenky mé a mých mnohých moudrých předchůdců překročily rámec, který jim je tu vyhrazen, a ve správné chvíli dorazily na správná místa, kde budou moci pomáhat druhým v chápání světa, jeho poznávání a řízení.
PODĚKOVÁNÍ Velice děkuji Borisi Tichému, Barboře Tiché a Aleně Peterové za cenné rady a pomoc s korekturami. Děkuji i všem, kteří mě v mém snažení podporovali nepřímo – sehnali mi elektřinu, jídlo a pití, střechu nad hlavou, přístup k informacím a bezpečí. Kéž nám co nejdéle vydrží.
28
ZDROJE KNIŽNÍ 1) Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán 2005 2) Samuel P. Huntington: Střet civilizací, boj kultur a proměna světového řádu, Rybka Publishers 2001 3) Kolektiv autorů (české vydání Jan Plesník, Petr Roth): Biologická rozmanitost na Zemi: Stav a perspektivy, Scientia 2004 4) Miloslav Nevrlý: Karpatské hry, Vestri 2006 5) Kolektiv autorů (vedoucí Ivan Bičík, Bohumír Janský): Příroda a lidé Země, nakladatelství České geografické společnosti 2003 6) Václav Cílek, Martin Kašík: Nejistý plamen, Dokořán 2007 7) Martina Pásová, Josef Zelenka: Cestovní ruch (výkladový slovník), Ministerstvo pro místní rozvoj 2002
ČASOPISECKÉ A) Dnešní svět – Ochrana přírody na Zemi (číslo 6, ročník 2006/2007) B) Vesmír – Tomáš Grim: Kde jsou ochranářské priority? (číslo 3, ročník 2006) C) Vesmír – Václav Cílek: Nový problém: globální cyklus dusíku (číslo 6, ročník 2007) D) Dnešní svět – Země na Zemi (číslo 2, ročník 2007/2008)
INTERNETOVÉ a) http://www.cbd.int b) http://www.wikipedia.org c) http://www.uhd.edu/academic/colleges/humanities/sos/documents/The_clash_of_civilization.pdf d) http://europa.eu e) http://www.mkcr.cz/assets/zahranicni-vztahy-a-EU/odbor-zahranicni/mezinarodniorganizace/V_eobecn__deklarace_UNESCO_o_kulturn__diversit_.doc http://www.mkcr.cz/assets/ministerstvo/vyrocnizpravy/Vztah_st_tu_ke_kultu_e,kulturn__politika_evropsk_ch_zem_.doc f) http://www.osel.cz g) http://portal.unesco.org/en/ev.php-URL_ID=15245&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html http://portal.unesco.org/en/ev.php-URL_ID=13179&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html h) http://www.mkcr.cz/ i) http://www.culturalpartnerships.org j) http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=1867 http://www.osel.cz/index.php?clanek=1395 http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4923342.stm http://www.opendemocracy.net/content/articles/3481/images/chernobyl.html k) http://www.army.cz/files/215/Anal_za_existence_vojensk_ch__jezd__-_5.3.2007.doc http://www.reflex.cz/Clanek24087.html l) http://news.bbc.co.uk/ m) http://www.slpk.sk/eldo/vtp/zbornik/ve-26.doc n) http://www.webdesign.org/web/photoshop/special-effects/creating-a-planet-explosion .7474.html
29
http://www.timelessmyths.com/norse/gallery/ragnarok.jpg http://geology.com/news/images/augustine-volcano-eruption.jpg o) http://www.kilduffs.com/ http://rs.resalliance.org/index.php?s=navin p) http://www.tellus.geo.su.se/geologi/Pages/jordens_livets2.htm http://www.hrphotocontest.com/index.php?menu=7&img=28610 q) http://www.mpia.de/Public/Aktuelles/PR/2007/PR070221/Art_Planet.jpg http://krajina.kr-stredocesky.cz/ r) http://ipmworld.umn.edu/chapters/eigenbr.htm http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:Gruendeich_plantage_aussendeich_01.jpg http://picasaweb.google.com/Lothar.Krechel/AWalkAroundTown/photo#5078603390782590706 http://www.thedailystar.net/forum/2007/june/banana.htm http://www.rydval.eu/fotogalerie/do-200-km-od-prahy/polednik/ http://www.agroindustrialzaragoza.com/corporativo.ssp http://cache.eb.com/eb/image?id=95916&rendTypeId=4 http://www.vogelwarte.ch s) http://specieslist.com/images/external/ci-hotspots.jpg t)
http://www.kuleuven.be/thomas/secundair_onderwijs/in_de_kijker/37_globalisation. php http://www.exitmundi.nl/oilcrash.htm http://onemansblog.com/wp-content/uploads/2006/12/human.jpg Činčera: Člověk a životní prostředí http://info.sks.cz/users/cn/zp/historie.html
DALŠÍ α) pořad České televize Jádro - Mikroeseje Františka Koukolíka o vědě, světě a lidech. vysíláno ve čtvrtek 24. 1. 2008, textový přepis: http://www.ceskatelevize.cz/program/detail.php? idk=305459&printout=1&fromcom=1&midec=207562235800036 β) pořad ČRo 1 Radiožurnálu Nad věcí - s Václavem Cílkem, vysíláno v sobotu 20. 12. 2005
REJSTŘÍKY JMENNÝ
REJSTŘÍK
Adams, Douglas 2
Huntington, Samuel P. 4, 14, 15
Cílek, Václav 4, 9, 8
Kyril 11
Finore, Quentin 17
McLuhan, Marshal 17
Grim, Tomáš 10, 12, 13
Morris, James T. 20
Hoege-Guldberg 22
Petříček, Václav 21
MÍSTNÍ
REJSTŘÍK
Afrika 17
Asie 11, 22, 23
Amerika 18
Austrálie 22, 23
Andy 13
Bělorusko 20, 21
30
Česká republika 9, 10, 21
Oceánie 13
Čína 18
Orlické hory 9, 11
Evropa 9, 18, 21
Praha 17
Florida 22
Pripjať 20, 21, 22
Jižní Amerika 11
Rusko 20
Kavkaz 13
Slovensko 13
Keňa 13
Tanzanie 13
Lanzarote 9
Ukrajina 20, 21
Madagaskar 13
USA 18
Nizozemí 9
Vysoké Tatry 11
Nový Zéland 13
Zadní Indie 17
VĚCNÝ
REJSTŘÍK S VÝKLADY
Tučně vytištěné jsou stránky, na nichž lze nalézt širší rozbor daného pojmu.
agrosystém 10 ekosystém ovládnutý člověkem za zemědělským účelem antiglobalizační hnutí 16 společenství protestující (často agresivně) proti globalizaci antropogenní 9 ovlivněno, měněno činností člověka BBC 23 britská veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost biodiverzita 4, 5, 8, 9, 10-13, 20, 21, 24 veškerá rozrůzněnost živé přírody biotické podmínky 8 podmínky vhodné pro život jedince nebo druhu botanik 12 vědci studující rostliny BSE 11 bovinní spongiformní encefalopatie („nemoc šílených krav“) civilizace 6, 14, 15, 17, 22 zde: nejvyšší stupeň dělení lidstva (na bázi kulturní) diverzita všude-a-ve-všem rozrůzněnost systému, různorodost jeho prvků, rozmanitost ekologie 20, 22 věda o vztahu organizmů a prostředí (přeneseně ochrana přírody) ekonomická diverzita 4, 11, 17, 18, 23, 24 různorodost ekonomik ekosystém 7, 10, 20, 21, 22, 23 ucelená část přírody komunikující s okolím endemit 13 organizmus vyskytující se pouze na daném území entomolog 12 vědci studující hmyz Evropská unie 4, 16 evropsky významná lokalita 21 území chráněné v rámci projektu Natura 2000 genetická modifikace plodin 11 úprava genetického kódu za účelem lepšího využití genová diverzita 10, 11, 19 různorodost genetických kódů v rámci populace geodiverzita 4, 8, 9, 21, 24 veškerá rozrůzněnost neživé přírody geografie 9, 13 věda o prostorovém rozšíření jevů na Zemi geologie 8, 9 věda o Zemi zkoumající její složení, stavbu a vývoj geomorfologie 8, 9 věda o tvarech zemského povrchu, jejich vzniku a stáří global village 17 globální vesnice globalizace 10, 15, 17
31
globální chyba 10, 11 zásadní omyl v celosvětově sdíleném poznání herpetolog 12 vědci studující plazy hotspots 13 místa s předpokládanou nejvyšší biodiverzitou hydrologie 8 věda o pohybu a rozšíření zemských vod chemoautotrof 8 organizmus získávající energii z chemických vazeb svého okolí ichtyolog 12 vědci studující ryby imploze 17 opak exploze, smrštění nebo zhroucení způsobené vnitřním podtlakem instituce 14, 15 struktury a mechanismy sociálního řádu práce klimatická diverzita 4, 8 rozrůzněnost klimatu klimatické změny 10, 22, 23 odrůda 11 taxonomická jednotka nižší než druh užívaná při klasifikaci rostlin kultura 4, 6, 14-16, 19 rysy charakterizující společnost nebo společenskou skupinu kulturní diverzita 4, 15, 16, 17, 19, 24 různorodost lidských kultur kulturní pluralizmus 15 filosofické a společenské srovnání se s kulturní diverzitou malakolog 12 vědci studující měkkýše mamaliolog 12 vědci studující savce mangrovy 23 lesní společenstva tropických přílivových oblastí mikroklimatická diverzita 8 různorodost místních variet klimatu Ministerstvo kultury ČR 4, 16 monokultura 10, 11, 17 porost s převážným zastoupením jednoho druhu Natura 2000 21 soustava chráněných území tvořená státy Evropské unie nitrofilní 22 prospívající v prostředí s vysokým stavem reaktivního dusíku ornitolog 12 vědci studující ptáky OSN 16, 21 Organizace spojených národů paleontologie 8 věda o životě v minulých geologických obdobích pandemie 5, 1 velkoplošná (globální) epidemie peak oil 18 ropný vrchol pedologie 8 věda o půdách, jejich vzniku, vývoji a vlastnostech plemeno 11 taxonomická jednotka nižší než druh užívaná pří klasifikaci zvířat poločas rozpadu 21 doba za kterou se přemění polovina atomových jader dané látky populace 10, 11, 21, 22 soubor jedinců téhož druhu na témže území ve stejný čas power blackout 18 výpadek elektřiny (plošný) prokaryota 7, 8 jednoduché buněčné organizmy s neohraničeným jádrem Ragnarök 5 bitva a soudný den severské mytologie rolling blackout 18 výpadek elektřiny více provázaných sítí substrát 8 podklad, základ, živná půda supervulkán 5 sopečná erupce globálního významu (ovlivňující klima planety) taxon 12, 19 soubor jedinců lišících se určitými znaky od všech ostatních taxonická diverzita 10, 12, 13, 19, 24 různorodost organismů hodnocená dle taxonů taxonomie 12 věda zabývající se systémem organismů
32
toxin 22 látka vyvolávající již v malém množství otravu nebo smrt tsunami 22, 23 přílivová vlna způsobená prudkým pohybem dna nebo dopadem tělesa UNESCO 4, 15, 16 Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu universalizmus 6, 9, 14, 17 vojenský újezd 21 část státního území vyhrazená pro výcvik ozbrojených sil Wikipedia 4, 12, 16 otevřená internetová encyklopedie (zvaná „tetička Wiki“)
33
