! " #" "$ "! "$ $%
#& # "$ %!% $"" ' % " $" % ' % () *"% !% + " " , % - ." "# '! / %" $' " , " %$"" 0 " + " " * " " " " $' %' " ' $ '" % 1!%" 2! $ "" # '"%# " ) % & "
Dříve se masopustem rozumělo celé období od Tří králů až do Popeleční středy a vrcholil karnevalovými průvody a zabijačkami týden před postní dobou. V dnešní době se masopust slaví bez ohledu na to, kdy jsou Velikonoce (Velikonoce jsou každý rok jinak.) přibližně v polovině února. Popeleční středou začíná postní doba, což je dlouhé období před Velikonoci. V této době se křesťané na celém světě postí. To znamená, že si odříkávají věci, které mají rádi a připravují se tak na velikonoční svátky. Dříve lidé v tu dobu nejedli maso. Díky tomu vlastně vůbec masopust vznikl. Těsně před dlouhou dobou odříkání se lidé loučili z masem. Masopust tedy neznamená půst od masa, ale naopak opouštění masa. O masopustu se zpravidla konala zabíjačka. Do jednoho domu ve vesnici se sezvali všichni známí a kamarádi, porazilo se prase a z něj se pak udělalo spousta dobrých věcí jako třeba jitrnice, jelita, ovar nebo vařené koleno. K tomu všemu se ještě napekly koláče, nasmažily masopustní koblihy a pak už se jen jedlo, pilo, smálo, hrálo, zpívalo a tancovalo. Závěrem masopustu se konal karneval. Slovo karneval – přeloženo z italštiny – znamená „nabytí síly z masa“. Vidíte, zase maso, jako by na světě ani nic jiného neexistovalo :-). Karneval byl průvod masek. Lidé se převlékli za všechno možné. Tradičním převlekem bylo například prasátko, kráva nebo kůň. Zkrátka vypadali, jako by s námi jeli na Bláznivku a pak v průvodu procházeli celou vesnicí, hráli, zpívali, navštěvovali sousedy, co zůstali doma, a i jinak všelijak blbli. Jak už bylo napsáno na začátku, ani dnes jsme na masopust úplně nezapomněli, i když původní význam se vytrácí. Snad každá pražská městská část má svůj masopust. Koná se na nich tradiční průvod masek, je na něm spoustu stánků s občerstvením a uzeninami a většinou nechybí ani program pro děti a dospělé. Ať už jsou to nějaké hry nebo hudební skupiny. I když na Praze 12 masopust už proběhl, určitě bude ještě někde jinde. Stačí se podívat na nástěnky nebo na internet. Tak když budete mít čas a stihnete to, zkuste se nějakého i s rodiči zúčastnit. Určitě to bude stát za to.
(Angie) Hurá!!! Tak zase po roce jsme se sešli. Kdo? No přece my – blázni! Možná se ptáte: „Proč blázni?“ Sami nevíme, ale možná proto, že když nás někdo „normální“ takhle vidí, tak říká: „To jsou ale blázni! Kam jedou v takovém počasí? A co to mají na sobě?“ My se za to ale nestydíme a navíc, vždyť je to každý rok v tuhle dobu úplně normální. Ale teď už k tomu, jak to letos probíhalo. V pátek odpoledne si všechny obludky, miminka, pohádkové postavy i všichni ostatní dali sraz na Hlavním nádraží. Za všeobecných posměšků a ukazování si koupili lístky na vlak a vyrazili za naším cílem – do Březovic. Někteří spolucestující nějak nemohli vydýchat naši přítomnost, jiní se pro změnu kvůli smíchu nemohli nadechnout vůbec. Za zmínku stojí obzvláště jeden přiopilý chlapec, kterému jsme přivodili takový šok, že už se hned tak znovu nenapije. Po výstupu z vlaku a poměrně náročné chůzi mezi vločko-kapkami jsme se dostali konečně na místo určení, ubytovali se, něco pojedli, trochu si pohráli a hupsli do pelíšků. Čekal nás náročný den. Vstávat a cvičit, přeci nezaspíme tak nádherný mrazivý den. Po snídani jsme vyrazili na tradiční skoro celodenní výlet, na němž se odehráli tradiční bláznivé hry. Z těch nejslavnějších jmenujme: pliv peckou do dálky, hod vlaštovkou do dálky a hlavně pukavec. Touto cestou bych chtěla poblahopřát vítězi letošního ročníku s čestným titulem Pukavec – Kř Křemenovi. Bohužel vítězka z loňského roku – Křemínek – nebyla přítomna, takže nemohla titul svému nástupci předat. Mimochodem všimli jste si,
že vajíčko má nějak moc rádo kameny? :-) Po návratu do chaty a skvělé večeři jsme pokračovali opět v tradici – hrou Kostka. O co v téhle hře jde? No přece o bonbony! Ostatní ani nestojí za řeč :-). Všichni jsme ze sebe vysypali nějaké ty znalosti, takže to chtělo zase nějaké odlehčení. To nám zajistil upír. Ale nebyla jsem to já, já se tiše krčila v koutku a doufala, že mě ten pravý nenajde. Po upírovi poslední možnost nadlábnout se bonbony. Vyrazili jsme na fotbalové hřiště a zahráli si svíčkovanou na skoro milion způsobů. Dlouhý den je za námi a před námi už jen spánek, balení a cesta domů. Pěší cestu na nádraží jsme zvládli až moc rychle, za což nás čekala odměna ve formě zavřené čekárny. Brrrrrrr, obludkám byla zima. Ale přežili jsme to v plném počtu. Na závěr bych chtěla napravit ještě jednu maličkost, na kterou jsme zapomněli – to se holt bláznům stává. NEJLEPŠÍ KOSTÝM MĚLA TENTO ROK BARČ BARČA . Bylo totiž poznat, že je to převlek, byl podařený a navíc ho nosila takřka neustále. GRATULUJUME!!! Jako putovní cenu měla dostat vodnický klobouk, ale protože ho jeden bláznivý pejsánek roztrhal, než jsme ho stačili předat, budeme muset vymyslet něco jiného. Až se tak stane a cenu seženeme, bude předána šťastné výherkyni. Tak to je zatím vše, mějte se bláznivě krásně a nezapomeňte, že za rok máme zase sraz, moji blázínci. :-)
Už víme, v čem na výpravu půjdeme (tedy v botách), teď nastává rozhodující okamžik, abychom si řekli, co s sebou budeme mít a hlavně v čem to poneseme. Co s sebou mít se dovíte z malé kartičky, kterou jste dostali v oddíle (seznam osobních věcí) a na TAM-TAMu najdete podrobnosti a doplňky, které na tu danou výpravu potřebujete. Kam s tím? Do batohu přece. A jaký batoh? Takový tak akorát. A jak ho vybrat? Čtěte dále.
O batozích obecně obecně
Batohy můžeme dělit do mnoha kategorií z mnoha pohledů. Nám bude stačit dělení podle konstrukce a podle objemu. Ale nejdříve se podívejme na obvyklé součásti batohu a jaké by měly mít vlastnosti. Víko Musí dokonale krýt batoh i při maximálně vysunutém a naplněném nástavci. Kapsa ve víku by měla být přístupná zvenčí (není třeba odklápět víko) a její střih by měl dovolit pohodlné uložení fotoaparátu či jablka, i když je batoh plný. Druhá kapsa pro uložení dokladů či peněženky by naopak měla být přístupná až po odklopení víka. Některé batohy mají víko oddělitelné. Oddělitelné víko může posloužit jako samostatný malý batůžek. Nástavec Slouží jednak jako uzávěr vstupu horní komory, a také poskytuje rezervní prostor, když máme věcí moc. Hlavní komora Může a nemusí být rozdělena přepážkou (někdy odepínatelnou, která umožňuje zvolit tu či onu variantu). Někomu vyhovuje balení do dvou komor, jiný raději věci „našlapává" do jedné. U velkých batohů je praktické, když se do hlavní komory dá vstoupit alespoň ze dvou míst. Vstup do batohu Může být horem se stahovacím uzavíráním krytý víkem nebo obvodovým zipem. Větší batohy s horním vstupem mají často druhý vstup do spodní komory. Obvodový čelní zip umožňuje lepší přístup do batohu, na druhou stranu takový batoh nelze přeplnit, protože zip pak nejde zapnout. Velmi
důležitá je kvalita zipu. Jsou i batohy s kombinací obou typů vstupů, tedy s horním vstupem a jedním či dvěma svislými čelními zipy. Kapsy Na boku batohu bývají pevné nebo oddělitelné, některé lze v případě potřeby zasunout do vnitřní kapsy. Jednu až dvě najdeme ve víku, šikovná je vodotěsná kapsa na doklady a samostatná venkovní plochá kapsa na mapu. Na bederním pásu je praktická kapsička na klíče, mince či jiné drobnosti. Síťované kapsy jsou dobré pro rychlé odkládání věcí a pro mokré oblečení. Kompresní a př připevň ipevňovací pásky Slouží ke zmenšování objemu batohu, máme-li jen málo věcí, a současně k přichycení věcí na batoh. Měly by být dobře přišité a dostatečně dlouhé, aby pod ně šla připevnit např. karimatka, celta... Spony, př přezky a svorky Umožňují rychlou manipulaci a plynulé dotahování popruhů i za chůze. Spolehlivá funkce záleží na kvalitě a na sladěnosti přezky s popruhem, což bychom měli předem vyzkoušet. Posuvné díly by měly být zajištěny proti ztrátě. Spony umožňují zbavit se batohu např. při pádu do vody jedním pohybem, a to i jednou rukou. Dno batohu Je zhotoveno z odolného materiálu, popřípadě je zdvojené. Praktické je nepropustné a omyvatelné dno batohu. Jogurt v batohu, na batohu, na oblečení co mám na sobě a na ostatních lidech je neštěstí. Odlehč Odlehčovací tř třmeny Lze do nich zavěsit ruce. Trochu napomáhají k pohodlnému nesení batohu (jsou protiváhou batohu). V náročných a nebezpečných místech je bezpečnější ruce ze třmenů osvobodit. Materiály Použité materiály rozhodují nejen o vzhledu, ale především o životnosti, hmotnosti a ceně batohů. Ty nejodolnější dnes zajišťují batohům takřka nesmrtelnost a poskytované záruční doby jsou mnohaleté. Laik je schopen rozpoznat nekvalitní šití, ale otázce nití, tkanin a plastových doplňků se musí spolehnout na serióznost firmy. (ne)promokavost Nevyžadujeme naprostou nepromokavost batohu. Vybavme se pláštěnkou s „hrbem", která schová nás i batoh, nebo si pořiďme nepromokavý obal na batoh. U většiny moderních batohů je již součástí.
Konstrukce batohů batohů
Existují tři základní konstrukce, ze kterých vychází široká nabídka batohů. Jsou to krosny s vnějším nosným rámem (dnes jsou na ústupu), jednoduché batohy bez výztuhy a konečně batohy s vnitřní výztuhou. Výztuha napomáhá při balení, dá se přizpůsobit tvaru zad a spolu s bederním pásem je podstatnou součástí nosného systému. Krosny Dříve velmi populární krosny nadále slouží nosičům na celém světě k přenášení velkých a neforemných předmětů, beden s přístroji, expedičních sudů či krabic. Věci se nakládají a fixují přímo na konstrukci krosny nebo do objemného krosnového vaku.
Moderní batohy jsou vlastně pokračovateli krosen, jen vnější konstrukce byla nahrazena výztuhami integrovanými do zad batohů. Nosný systém batohu Batoh s dobrým nosným systémem se nese pohodlně. Se špatným je to utrpení a samé problémy. Nosný systém přenáší hmotnost nákladu na ramena (nosnými popruhy – NP) a bedra (pomocí bederního pásu – BP) a rozložení hmotnosti na NP a BP se dá regulovat. Dobrý BP nese často více než polovinu hmotnosti těžkého batohu. Důležitá je velikost zad batohu. Jde o vzdálenost mezi BP a horním uchycením NP, která je buď nastavitelná, nebo fixní. Pokud je velikost zad fixní, a nejde ji tedy změnit, musím batoh vybrat podobně jako boty nebo šaty – tedy správnou velikost odpovídající mé postavě. Pozor – pouhým prodlužováním či zkracováním délky NP se délka zad batohu nemění!
Nosné popruhy (NP) by měly být pohodlné, anatomicky tvarované a přiměřeně vyměkčené. Nesmějí svírat krk ani padat z ramen (viz hrudní popruh). Jsou nejvíce namáhanou částí batohu, proto musí být důkladné a naprosto precizně připevněné. Bederní pás (BP) odlehčuje nosným popruhům, a tím i ramenům. BP je fixován v pase a přenáší podstatnou část hmotnosti batohu přímo na pánev. Mívá boční dotahy, které zabraňují kymácení batohu. BP by měl být dostatečně tuhý a přitom přiměřeně polstrovaný, spona musí perfektně držet, a v případě potřeby musí jít naopak snadno a rychle rozepnout. Balanč Balanční dotahy dolaďují optimální nastavení nosného systému, přitahují batoh k ramenům, a tím zajišťují jeho větší stabilitu. Měly by k NP přicházet mírně shora (někdy lze nastavit) a jsou upevněny k výztuze zad batohu. Musí jít dotahovat i povolovat při nasazeném batohu, jen tak lze za chůze plynule regulovat přenos zatížení z ramen na bedra a naopak. Hrudní popruh zabraňuje padání NP z ramen a vymezuje jejich umístění na ramenech. Měl by být výškově nastavitelný, opatřený sponou s dotahem a pružný (nesmí bránit dýchání). Záda batohu Záda velkých batohů by měla mít výztuhu. Většinou ji lze vyjmout, a případně i vytvarovat podle zad uživatele. Díky výztuze batoh drží tvar, dobře se do něj balí a těžiště nákladu se může posunout výše, což zvyšuje komfort nesení. Výztuha umožní pohodlně nést lyže připevněné i na poloprázdném batohu. Odvě Odv ětrání a vymě vymě kčení Záda mají být dostatečně vyměkčená a zajišťovat odvětrávání (prolisy, prodyšný materiál, síťka, odehnutí zad batohu od těla atd.). Zapařování zad se daří pouze zmírnit, a proto by záda batohu v každém případě měla být z rychleschnoucího materiálu a nepropouštět vlhkost do komor.
Velikost zad u nastavitelných zad batohu. Její změna se provádí posunem místa uchycení NP. Stále častěji je přestavovací systém opatřen i písmenky S, M, L, XL, XXL, která známe z označování velikostí oděvů, jejich souvislost je zřejmá. Aby balanční dotahy přicházely do úrovně ramen pod správným úhlem (mírně shora) při všech nastaveních zad, mívají dvě varianty připojení k výztuze batohu. Druhou možností je fixní (pevná, nenastavitelná) velikost zad. Rozhodneme-li se pro batoh s fixními zády, musíme délku jeho zad dobře vybrat už v obchodě.
Nastavování nosného systému u středně nabaleného batohu povolte NP, balanční dotahy i BP a jeho boční dotahy dejte batoh na záda a v mírném předklonu umístěte, zapněte a dotáhněte BP tak, aby dobře seděl v pase zkracujte NP a snažte se, aby dosedly na ramena, pak se narovnejte a stůjte vzpřímeně dotáhněte balanční a boční dotahy BP. NP by měl být k batohu uchycen 5 až 7 cm pod úrovní ramen, bederní pás by se měl opírat o kyčle. Nesedí-li batoh, nastavte ho lépe a není-li nastavitelný, pak nezbývá než vybrat si batoh s jinak velkými zády
Ta-která-ve-tmě-svítí-všem-kteří-uctívají-velikého-FO se zdráhala podívat indiánovi do očí, natož něco říct. V hlavě měla zmatek. „To je př přeci hrozhroz ná ostuda, vždyť vždyť za to mů můžu já! Jenom já!“ To byla jen jedna z mnoha vět, které jí v tu chvíli vířily dětskou hlavičkou. Nakonec však došla k závěru, že lží ani mlčením nic nespraví a že tedy uleví svému svědomí. Pohlédla na velitele a pověděla mu vše přesně tak, jak se to stalo - o tom, co ji sem přivedlo, jak se setkala s medvědem i to, jak ji tatínek zachránil – a pak se rozplakala. Hrozně se styděla a čekala, že ji Wolfík bude kárat nebo hůř, že se jí vysměje. Indián se však na Světlušku jen mile usmál a povídá: “Velice mě mě těší, že taková udatná mladá dáma se chce stát jednou z nás. Musím říct, že jsi se zachovala pohotově pohotov ě a duchapř duchap řítomně ítomně , ale nene vybrala sis ke svému cíli správnou cestu. Vystavit se dobrovolně dobrovolně nebezpeč nebezpečí nene znamená vždy odvahu. V ně ně kterých př případech to naopak mů může být velmi pošepoše tilé.“ „To říkala mamka taky.“ Zakňourala Ta-která-ve-tmě-svítí-všem-kteří-uctívajívelikého-FO a spolkla několik slz. „Tvoje matka je moudrá žena. Ale teď te ď už pojď pojď, odvezeme vás oba domů domů.“ Velitel posadil dívku na koně a všichni uháněli zpátky do vesnice.
Tam už na ně čekala vyděšená Jin i celý zbytek kmene, protože i oni viděli kouřové signály malé indiánky. Jin nejdříve pevně sevřela v náručí Světlušku, která ještě pořád plýtvala slzami a teprve pak si všimla svého zraněného muže. Pohlédla tázavě na dceru, ale ta místo odpovědi začala očima bedlivě zkoumat špičky svých nohou. Teprve, když do ní náčelník Wolfíků strčil, rozpovídala se znovu o tom, co ji ten den potkalo. Během vyprávění indiáni odnesli Janga do tee-pee a ošetřili ho. Jin zatím vyslechla příběh. Nic na něj ale neřekla a odebrala se za manželem. Ta-která-ve-tmě-svítívšem-kteří-uctívají-velikého-FO chvíli přešlapovala venku, ale pak taky vešla do stanu. Pohlédla na maminku sedící u tatínka a promluvila prosebným hláskem: „Mami, nezlob se na mě mě, prosím. Je mi to strašně strašně líto, vím, že jsem to zavinila já, ale nechtě nechtěla jsem, aby to dopadlo takhle…“ „Ty za to př přece nemů nemůžeš. Copak jsi to byla ty, kdo podrápal tvého otce?!“ zeptala se napůl Jing. „Nebyla, ale…“ „Tak vidíš. Ale nemě neměla jsi tam chodit! Kdyby se tam tatínek neukázal, ani nechci domyslet, co by se stalo. Teď Teď už s tím zkrátka nic nenadě nenaděláme, ale jestli mi chceš pomoct, dojdi ke kmeni mého bratra a př přiveď iveď sem babič babičku. Ta už si bude vě věd ět rady.“ Ta-která-vetmě-svítí-všem-kteří-uctívají-velikého-FO přikývla a otočila se k východu ze stanu. Matka však ještě dodala: „Ale nechoď nechoď tam sama! Ať Ať s tebou jde Ten-co-ho-naTen-co-ho-našli-u-ř šli-u-řeky.“ eky .“ Světluška vyšla z tee-pee. Tam už na ni čekal Vlk. Takterá-ve-tmě-svítí-všem-kteří-uctívají-velikého-FO se mu svěřila se svým úkolem a požádala ho, jestli by nešel s ní. „To víš, že pů půjdu, ale mě měli bychom si pospíšit – obzor nevypadá zrovna př přívě ívě tivě tivě . Radě Raději pojedeme na mustangovi.“ Oba se vydali na cestu. Nedojeli však ani do půlky, když se všude okolo děsivě setmělo. „Nemě „Nem ěli bychom se vrátit?“ zeptala se ustrašeně Světluška. Vlk jí odpověděl: „Tvů „Tvůj otec je na tom špatně špatně a potř potřebuje pomoc, navíc za chvíli budeme v polovině polovině cesty. Neboj se, to zvládneme.“ Ta-která-ve-tmě-svítí-všem-kteří-uctívajívelikého-FO se tedy upokojila a dál už neřekla ani slovo. Netrvalo to však dlouho a spustil se pořádný liják, na obzoru se mohutně zablesklo a krajina se zatřásla burácivým zahřměním. Teď Te ď je to zase na vás. Co se bude dít dál? A) Mustang se splaší, shodí oba jezdce a uteče. B) Mustang se splaší, shodí Vlka a se Světluškou uteče pryč. C) Kamarádi pojedou dál, bouře nebouře. D) Cestovatelé budou hledat úkryt před bouří. E) Vlk a Světluška seskočí z mustanga a lehnou si na zem.
Zvířátka mají na pasece schůzi. Na pařezu stojí medvěd a povídá: „Zvířátka, v sobotu si uděláme mejdan!“ Ze zadní řady se ozve žába: „HURÁÁÁ MEJDAAAAN!“ Medvěd se na ni zlostně povídá a pokračuje: „Bude kapela, plno jídla a pití.“ Žába: „HURÁÁÁ MEJDAAAAN!“ Medvěd už žábu doslova probodává pohledem a utrousí: „A ta zelená stvůra s velkou hubou nikam nepůjde a zůstane doma!“ Zezadu se potichounku ozve: „Chudáček krokodýlek. On se tak těšil.“ Ptá se malé velblouďátko maminky: „Mami, proč máme tak dlouhé řasy?“ „No to aby nám na poušti při písečné bouři nenafoukal písek do očí.“ „Aha, a proč máme na zádech ten hrb?“ „No abychom si do něj nabrali vodu a pak v té poušti, když jdeme v karavaně, nemusíme dlouho pít.“ „Jo aha, jasný. A, mami, proč máme na nohou takové ty polštářky?“ „No to je na to, aby nás při té chůzi v poušti nepálil písek do nohou.“ „Aha! A, mami, není nám to tady v ZOO k ničemu?“
Potkaj se dvě krávy a ta jedna povídá: „Hele, dělá mi starost ta nemoc šílenejch krav.“. Ta druhá na to: „To se mě netýká, já jsem delfín.“.
Jde mravenec po pláži a vidí slona jak se koupe v moři. Mravenec volá na slona: "Slone, pojď sem!" A slon se ptá: "Proč?" "No tak, slone, pojď sem!" "A proč," povídá slon. "Tak pojď sem!" "Tak dobře," povídá slon a vyleze z moře. "Tak co jsi chtěl?" A mravenec na to povídá: "Já jsem se chtěl jenom ujistit, jestli nemáš moje plavky."
Kolik krav je na obrázku?
Než vyrazíš do víru masopustního karnevalu, měla bys vědět, že bez masky, se tam rozhodně neobejdeš. A jestli se ti nechce platit za hotovou masku, nebo ji prostě chceš mít podle svých představ, není nic snadnějšího, než si ji vyrobit. Podle tohohle návodu to zvládne úplně každý. Budeš potř potřebovat: D bílou čtvrtku (nebo karton, zkrátka tvrdší papír) D kreslicí potřeby (pastelky, voskovky, fixy atd.) D nůžky (lepší jsou s ostrou špičkou – na dírky) D kloboukovou gumu o délce 15-20 cm (čím tenčí, tím lépe) D případně něco na ozdobu (barevné papíry, přírodniny, mašličky) a lepidlo
A jak na to: 1. Načrtni si na tvrdší papír obrys škrabošky. Můžeš nakreslit univerzální tvar (viz nákres), který umožňuje ztvárnění abstraktních karnevalových postav (např. Jaro, Štěstí, apod.). Nebo si sama nějaký tvar vymysli. Třeba i na celý obličej. Fantazii se meze nekladou. Maska by měla být široká přibližně 20 cm. 2. Uprostřed masky naznač dva oválné otvory pro oči, vzdálené od sebe asi 7 cm. 3. Vybarvi a ozdob si masku podle svého vkusu. Hezky vypadá, když na ni nalepíš kousky barevných papírků, mašliček nebo nějako přírodninu (třeba list). 4. Masku vystřihni a nezapomeň na otvory pro oči. 5. V úrovni očí proděruj okraj masky, provlékni kloboukovou gumu a na každé straně ji zauzluj. Maska je hotová!
(Žužla) Dne 13. 11. jsme byli v Národním muzeu. Byla tam výstava o středověku. Byli jsme tam s Jesky, Jesky Lachtym, Lachtym WinWindym a s Dvojitým. Dvojitým Jeli jsme autobusem od klubovny a pokračovali jsme metrem. Když jsme přijeli k muzeu, Jesky nám rozdala papíry s otázkami, které jsme měli během návštěvy vyplnit. Potom jsme si prohlíželi vystavené věci a snažili jsme se najít odpovědi na otázky. Potom jsme si prohlíželi vycpaná zvířata. Potom jsme si prohlíželi kameny. Po prohlídce jsme se venku naobědvali a vydali jsme se na procházku Prahou až k Vltavě. Tam jsme nakrmili kachny a labutě. Jeli jsme autobusem až domů.
(Pulec) Přijeli jsme do chaty. Tam si všichni vybalili a pak šli na večeři. Po večeři jsme šli spát. Ráno jsme měli vnitřní rozcvičku a pak jsme se všichni nasnídali. Odpoledne šla každá skupinka najít stromek, kam dát lesním zvířátkům ovoce a zeleninu. Světlušky šli do lesa. Před lesem jsme běželi od startu do cíle co nejrychleji a Angie a Šikula šli za náma a sbírali stopy sbírali stopy, které jsme obtiskly a odlouply od země. Pak jsme šli dál a viděli jsme srnku. Když odběhla tak jsme šli po jejích stopách a zjistili jsme, že jich bylo více. Pak jsme se rozhlíželi kam pověsit ovoce a zeleninu na stromeček. Když jsme to místo našli, tak ho všichni ozdobili a pak jsme se nasvačili a šli do chaty. Po obědě jsme se sešli před chatou a šli jsme kousek za hotel a tam jsme hráli hru Plastový soby. Když hra skončila, tak jsme šli do chaty. Potom jsme se převlékli do krojů a dali pod stromek dárky, tak šli všichni do jídelny na večeři. (Měli jsme rybu či řízek a salát). Když jsme dojedli, tak se předávali šátky, slibovalo se a zapalovalo se třináct svíček na stromku. Pak jsme rozbalovali dárky, předváděli scénky, zpívali jsme, povídali si a pískali na pískací lízátka. Když jsme se pobavili, tak jsme šli pouštět lampiony a zapalovat prskavky. Pak jsme šli spát. Ráno jsme se nasnídali a jeli jsme domů.
(Kulíšek) Je 1650: A přijíždíme na Smíchovské nádraží. Čvachtá mi voda v botách a kalhoty mám taky mokrý. „Paní Pumrová,“ Povídá Šikula mojí mamce. „Doma svlíknout a usušit. Kulíšek spadnul do potoka.“ Zima mi kupodivu v mokrém nebyla. 1505 ± 1 hodina: Výprava proběhla OK. Bylo to hustý! Čekáme v Nesvačilech na nádražíčku na motorák a svačíme. Je 1410: Blížíme se k nádražíčku. Už abychom tam byli! Jdeme po louce a v místě, kde cestou tam Dvojitej spojil několik pidi potůčků z tajícího sněhu jsme se zastavili. Nevěřícně koukáme. „To je pěkně velikej potok.“ Povídá Šikula. „A koukejte támhle, jak teče na silnici.“ Při přeskakování tohoto potoka do něj někteří spadli. No, vlastně jenom já. :-)) Je 1245: Srub, kde se konaly minulé Gurmánské, jsme nenašli. Vlastně jsme k němu ani nedošli, i když nás Šikula popoháněl. Je 1150: Skoro všichni máme hlad. „Tady se naobědváme.“ Řekl někdo z vedoucích. Sedíme na pláštěnkách a jíme zásoby. Potom si hrajeme na honěnou okolo stromů. Je 930: Vystupujeme ve vesnici Nesvačily. Šikula zase ve vlaku zapomněl foťák. Přesně tohle se mu tady stalo před rokem. Tentokrát vlak naštěstí neodjel. Je 905: Přestupujeme z vlaku na vlak. Nevím kde to bylo. Je 845: Máme sraz u pokladen na Smíchovském nádraží. Nakonec přišli: Žužla, Mlíko, Kotě a Kulíšek a vedoucí: Šikula, Jesky, Windy a Dvojitej. Těším se, že to bude super výprava
Trampové jsou vůbec zvláštní lidé. V běžném životě přes týden je od ostatních vůbec nemáte šanci rozpoznat, ale jakmile nastane páteční odpoledne, hned je jasno. V tu chvíli na sebe hodí zvláštní oblečení, sejdou se s dalšími podobně oděnými, začnou spolu mluvit zvláštní řečí a jedou „na vandr“ na místo, které není zakresleno v žádných mapách. Na zoubek té zvláštní mluvě, zvykům či oblečení se třeba podíváme v některém z dalších čísel, nyní se pojďme podívat, jak jsou na tom trampské batohy. Žádný tramp by se s vámi pravděpodobně nebavil o batohu, povídal by stále jen něco o nějaké „bagáži“, do které patří nejen batoh, ale i všechna další zavazadla, například jakýsi „chlebník“ u boku či kapsy v bundě. Než se ale podíváme na to, do čeho si tramp zabalí, pojďme se první podívat na to, co si tam zabalí. Mezi základní požadavky na vybavení každého trampa patří především snaha netahat s sebou nic zbytečného a všechno ostatní brát jen v nejmenší možné míře a používat jednu věc k co nejvíce činnostem. Pochopitelně neexistuje seznam trampského vybavení, ale obecně lze říci, že lehký spacák, celta, ešus se zahnutou lžící, čutora a pro fajnovky karimatka je pro letní víkendový pobyt v přírodě dostačující. Do „chlebníku“ pak vložíme potraviny, „cancák“, sirky a obdobné drobnosti. Toto množství věcí lze následně zabalit i do poměrně malého batohu (jak je vidět i na úvodním obrázku). Mezi trampy je velmi oblíbená takzvaná „U.S.Torna“, neboli „úeska“, „usárna“ a tak podobně. Jde o velmi specifický typ batohu, o kterém se snad zmíníme v některém z dalších čísel, ale dnes se s ní zabývat nebudeme (na úvodním obrázku zcela vpravo). Mezi klasické trampské „torny“ (čti batohy) patří také torna typu Tele (Na úvodním obrázku pravděpodobně druhá zprava a možná také uprostřed) a další podobné, obvykle převzaté z vyřazovaných armádních zásob, později pro svou oblibu opět vyráběné a všelijak upravované a vylepšované.
Obecně lze rozlišit dva typy toren. Prvním typem jsou torny „nacpávací“. Vypadají obvykle jako pytel s našitými kapsami a popruhy přes rameno. Při balení do nich bereme všechno své vybavení a téměř bez přemýšlení jej cpeme dovnitř torny. Něco jako když se pokoušíte do koše nacpat ještě kousek odpadu. Zabalit bochník chleba dospod takovéto torny znamená jediné – k večeři bude velmi vydatná chlebová placka. Tento způsob balení je velmi jednoduchý a pokud při něm použijete alespoň kousek zdravého rozumu, tak výsledek obvykle nevypadá špatně. Nacpávací torny jsou proto vhodné pro trampské zelenáče = nováčky. Druhým typem jsou všechny ty ostatní torny, které vyžadují nějaký přesný typ balení. Do této kategorie patří třeba zmíněná usárna nebo tele, jejich správné zabalení vyžaduje odbornou přípravu. Ty jsou využívány zkušenými trampy. Jednak proto, že zabalené hezky vypadají a pak také proto, aby kamarádům ukázali, že je zabalit umí. Každá chyba při balení je ale poznat a tak se zelenáči často stávají obětí posměchu za špatně zabalený batoh. Naopak dobře zabalený batoh znamená především to, že se vám podařilo do velmi malého prostoru velmi efektivně naskládat mnoho věcí. Umět si správně zabalit svůj batoh je jednou z naprosto základních trampských dovedností a kdo jí neovládá, neměl by se mezi trampy raději příliš ukazovat. Barva trampských toren je taková, jakou vybrala armáda (tedy zelená) a ostatní oblečení a vybavení je potřeba volit takové, aby k ní ladilo (ideálně také z vojenských skladů), nebo alespoň v tlumených přírodních barvách. Pokud jste po přečtení těchto řádků zatoužili vlastnit pořádnou trampskou tornu, tak se vás od toho není pokusím odradit. Trampské torny nemají žádný specifický způsob provedení zad. U těch lepší jsou záda alespoň částečně polstrovaná. Na jakékoliv nastavování (vyjma délky popruhů) rovnou zapomeňte, stejně jako na polstrování popruhů či snad bederní pás. Pokud vás však toto neodrazuje, či vás naopak láká torna s množstvím oček, řemínků či pásků k upevnění čehokoliv, tak si tornu klidně kupte. Můžete buď zajít pro vojenský originál do nějakého ArmyShopu, ale to si nezapomeňte předem vybrat z banky všechny své úspory. Nebo se můžete spokojit s „napodobeninou“ originálu z nějakého specializovaného Brašnářství. Jedno z mála takových brašnářství sídlí nedaleko Prahy v Mníšku pod Brdy a jeho nabídku si můžete prohlédnout na www.vkbrasnarstvi.cz. Krom klasických trampských toren zde lze za malý peníz nakoupit i batohy modernějších konstrukcí a také obal téměř na cokoliv (ešus, karimatka, sekyra, nůž, ...).
