divadlofxšaldy
Slavko Grum
UDÁLOST V MĚSTEČKU GOGA
Tomáš Impseil Jana Hejret Vojtková Markéta Coufalová
Slavko Grum
UDÁLOST V MĚSTEČKU GOGA
překlad úprava textu a překladu režie scéna a kostýmy hudba dramaturgie
Dušan Karpatský Uroš Trefalt Uroš Trefalt Petr B. Novák Ivan Acher Martin Urban
Martin Stránský
PREMIÉRA 10. 6. 2016 OD 19.00 HODIN V MALÉM DIVADLE
OSOBY OBSAZENÍ Tarbula, sestry Markéta Coufalová Afra, sestry Jana Hejret Vojtková Juta, služka Jana Stránská Zemřelý nadberní Jaromír Tlalka Julio Gapit Tomáš Váhala Klidná žena Michaela Lohniská Hana Markéta Tallerová Tereza Michaela Foitová Příručí Otmar Prelih Tomáš Impseil Hrbáč Teobald Matěj Nechvátal
Markéta Tallerová Michaela Foitová
Paní Prestopilová Michaela Lohniská Písař Klikot Martin Stránský Jaromír Tlalka
Otec Kvirin, harmonikář Jaroslav Němec hudbu nahráli Jana Vébrová akordeon, zpěv Michal Müller citery Ivan Acher sas, psaltrum, piano, kantele, zpěv
„Lidský život spočívá v ukájení pudů, tužeb a přání.“ (Slavko Grum)
dívky, která se zeptala: „Neobešla by vás hrůza, kdyby se dole na ulici zničehonic ozvaly belhavé kroky, které by náhle ztichly a nechtěly se už vydat jinam?“ Tento kulhavý krok se v Události v městečku Goga stává metafo-
Spisovatel a dramatik Slavko Grum není v českém prostředí příliš známý, ačkoli je jedním z nejvýraznějších slovinských dramatiků a jeho vrcholné dílo, drama Událost v městečku Goga (Dogodek v mestu Goga), kterým Grum předjal pozdější, zejména poválečný proud světové dramatické tvorby a v jehož kontextu byl posmrtně náležitě oceněn, bylo mnohokrát uvedeno v zemích bývalé Jugoslávie i mimo ni. O jeho významu svědčí i fakt, že jeho jméno nese slovinská divadelní cena za nejlepší dramatické dílo, která je udělovaná již od roku 1979. Třebaže od napsání Události v městečku Goga uplynulo už téměř devadesát let a do češtiny byla přeložena hned několikrát, český divák má teprve druhou příležitost se s ní (v překladu Dušana Karpatského) na českém jevišti setkat. Jako první ji uvedlo brněnské studio Marta v roce 2008 v režii Daniely Cádrové. Slavko Grum, jehož dílo je dnes považováno za vrchol slovinského lite-
rou zmrzačené existence postav i předzvěstí toužebně očekáváné události, která nikdy nepřijde. K dalším inspiračním zdrojům bezesporu náleží Ibsenovy Přízraky, jejichž děj se také odehrává při rodinné sešlosti, kdy se začnou otevírat staré rány (ostatně, jedna z postav Události, Teobald, který se touží stát hercem, nacvičuje scénu z téže hry), a Zolova novela Pro jedinou noc lásky. Grum se tím nijak netajil, naopak zdůrazňoval, že v umělecké tvorbě není důležitý motiv, nýbrž jeho zpracování. Velký vliv měl na něj také ruský režisér Alexandr Tairov, vůdčí představitel meziválečné divadelní avantgardy, jenž v roce 1925 hostoval ve Vídni se svým představením Wildeovy Salome, při němž se Grum poprvé seznámil s odpoutaným divadlem. Tairov rozčlenil prostor pomocí vertikální konstrukce, díky čemuž vzniklo několik jevišť, na nichž probíhal děj současně. Grum od něj převzal prvky pantomimy a „loutkových“ pohybů herců a především do slovinské dramatiky vnesl jeho simultánní, fragmentární dramatickou techniku.
rárního expresionismu, se narodil v roce 1901 a předčasně zemřel v roce 1949. Vystudoval medicínu ve Vídni, kde se seznámil s Freudem a jeho psychoanalýzou, která jeho tvorbu do velké míry ovlivnila. Po návratu do Lublaně působil mimo jiné jako lékař v ústavu pro duševně choré, odkud také čerpal náměty pro své dílo. Od roku 1916 uveřejňoval ve slovinských časopisech povídky, črty a novely o vyšinutých existencích, jež jsou dnes považovány za nejlepší prozaické výtvory slovinského expresionismu. První verzi Události v městečku Goga měl hotovou za tři týdny a půl roku ji upravoval, ještě předtím však napsal tři dramata, za jeho života ovšem vyšlo pouze jedno, Vzbouřenec (Upornik, 1927). Jeho mladické dramatické pokusy Pierrot a Pierrette (1921) a Unavené závěsy (Trudni zastori, 1924) zůstaly v rukopise a byly uveřejněny až po Grumově smrti. Všechny tři zmíněné texty představují díla nesoucí se ve znamení symbolismu, zatímco Událost je silně ovlivněná expresionismem a avantgardou. V jednom rozhovoru Grum uvedl, že impulsem ke vzniku tohoto dramatu, zabývajícím se duševním obrazem městského člověka, byla slova jakési
Tomáš Váhala
i pro postavy, které ho obývají. Podoba domu odráží niterný svět svých obyvatel, neboť jak říká Daniela Hodrová v Poetice míst, domy nejen obýváme, ale i prožíváme, vtiskáváme do nich svou vlastní osobnost, domy se promítají do nás, jsou naším prvním vesmírem. Všichni obyvatelé městečka tedy působí jako opuštěné mrtvé loutky, jež sice žijí vedle sebe, ale jsou osamělí, izolovaní, spoutaní ve svěrací kazajce minulosti, traumat, sexuálních frustrací nebo perverzí, nenaplněných tužeb a přání, existenciální úzkosti. Každá postava je nositelem jednoho příběhu, takže před divákem vyvstává jakási mozaika dějů, k jejíž syntéze musíme dojít sami. Všichni mají ovšem jedno společné: čekají. Stejně jako Beckettův Vladimír a Estragon marně čekají na něco, co by je vytrhlo z každodenní rutiny, jejich Michaela Foitová Matěj Nechvátal Michaela Lohniská
životu vdechlo smysl, osvobodilo je od sebe samých, změnilo jejich životní osud, něco, díky čemuž by se mohli vymanit z pout stagnujícího, pasivního přežívání. Na rozdíl od zmíněných tuláků neočekávají příchod člověka, nýbrž události, která pro ně znamená mezník, po němž se jejich život dá
V době nastupujícího sociálního realismu nepřijala tehdejší kritika jeho
do pohybu a nabere nový směr. Jelikož však událost stále nepřichází, kaž-
expresionistické groteskní drama kladně, mimo jiné kvůli pochybnostem
dý se snaží z tísnivého bytí vyklouznout po svém – únik nalézají v touze
ohledně jeho původnosti, dále kvůli některým příliš naturalistickým scénám
po smrti (Klidná žena), umění (Hrbáč), fetiši (Klikot), pomstě (Afra), ale
a také proto, že jde o satirický pohled na maloměšťáka. Ačkoli se s Událostí
útěchu nenacházejí. Jedinou aktivnější postavou je Hana, dcera bohatého
Grum přihlásil do literárně-hudební soutěže o nejlepší původní jugoslávské
obchodníka, která se po letech vrací z ciziny do městečka, což obyvatele
dramatické či hudební dílo, kterou vypsalo bělehradské ministerstvo,
vytrhne z jejich letargie a vyvolá neklid a vzrušení. Hana jako jediná tedy
a získal cenu za nejlepší drama, uvedení jeho hry Národní divadlo v Lublani
kdysi Goze unikla, ovšem jen zdánlivě. Nezbavila se totiž traumatu, které
zamítlo. To společně s problémy v osobním životě jen prohloubilo autorovu
na tomto místě utrpěla a které ji celý život paralyzuje. Jako mladou dívku
závislost na morfiu a kokainu, kterou si vypěstoval během existenční krize
ji znásilnil příručí Prelih a Hana se stala frigidní. Když se znovu setkají,
za studií. Nakonec byla hra uvedena až v roce 1931 v Mariboru a teprve
Hana si uvědomí, že ji má ve své moci a že pokud mu nechce patřit navěky,
potom i v Lublani, kýženého uznání a docenění se však Grum nedočkal.
jedinou záchranou, jak ze sebe setřást minulost a osvobodit se od ní, je
Po tomto neúspěchu se autorsky odmlčel a věnoval se jen přepisování
iniciovat událost – Preliha zabít. Později se dozví, že Prelih sice přežil, ale
svých starších textů. V roce 1946 se pokusil o sebevraždu a o tři roky poz-
Haně její vůle vzít svůj osud do vlastních rukou a překonat strach přece jen
ději zemřel na rakovinu jater.
přinese katarzi, i když jen jí a pouze dočasnou. Ostatní na okamžik vzruší
Událost v městečku Goga se odehrává v provinčním městečku, kde se zastavil čas, v místě tísnivém, dusivém a pustém. Atmosféra prostoru souzní s duševním rozpoložením jeho obyvatel, kteří „jen zřídkakdy opouštějí své příbytky, vycházejí ven jen v nejnutnějších případech a potom se opět nedočkavě uzavírají mezi čtyři stěny“. V prvním dějství autor popisuje prostor a dům na jevišti jako opuštěný a mrtvý a tyto atributy jsou typické
domnělý příchod události – velkého požáru, ale když posléze zjistí, že se jen vzňalo trochu dříví, navracejí se zklamaní obyvatelé městečka ke svým mrtvým životům, strachům, úzkostem, tužbám, k tomu jedinému, čeho jsou schopni: k útrpnému, bolestnému čekání, tedy ke snu, neboť „zdání je jediný ráj, z něhož nemůžeme být vyhnáni“. Napsala Kristina Arsenjuk
MGR. UROŠ TREFALT
čanje v Mariboru, přednesl studie o historických vazbách a vlivech mezi českým a slovinským loutkovým umění v meziválečném období a jeho
Režisér, autor, pedagog se narodil roku 1965 v Kranji, Slovinsko. Po absol-
vlivy na profesionalizaci loutkářství ve Slovinsku, které je publikováno ve
vování gymnázia v Kranji odešel studovat divadelní režii a dramaturgii do
festivalovém sborníku. V letech 2008 a 2009 byl porotcem v soutěži Ani-
Prahy. Na DAMU studoval v letech 1984–88 a v roce 1990 zde získal titul
festu pro „Nejlepší projekty původních českých animovaných filmů“.
Mgr. V letech 1985 a 1986 se zúčastnil letních škol v Charleville-Meziérès, Francie. A později (1993–94) pokračoval v doktorském studiu jako Fulbrigh-
2011, 2013, 2015 byl selektorem Bienále slovinských profesionálních lout-
tův stipendista, na univerzitách NYU a CUNY v New Yorku u prof. Marvina
kových divadel, píše odborné články pro Divadelní ústav ve Slovinsku
Carlsona a prof. Daniela Geroulda historií a teorií amerického divadla
o současném stavu ve slovinském loutkářství. Od roku 1997–2012 se věnu-
a filmu. Režíroval divadelní představení v Praze, Kranji, Lublani, New Yorku,
je multimediálním projektům v audiovizuálních žánrech, Motion a grafic-
Charleville-Meziérès a Nitře, kde působil také jako scénograf. Již v roce 1988
kému designu. Za svoji prací získal nejprestižnější mezinárodni ocenění.
absolvoval DAMU inscenací hry Adolfa Hoffmeistera Nevěsta a v témže roce
V letech 2007–11 je členem mezinárodního odborného týmu Promax/BDO
připravil v LGL Lublani inscenaci hry I. Predmerského Patnáct.
Board. V roce 1991 spoluzaložil divadelní a loutkovou školu GILŠ v Lublani, psal odborné eseje o historii divadla a loutkové opery 18. stol. a při-
Z jeho režií dále vyberme Salome Oscara Wilda v divadle GLEJ, Lublaň,
pravoval výstavy. 1995, přednášel o synkretickém divadle na Columbia
1993. V následujících letech režíroval sérii inscenací her Milana Uhdeho,
University v New Yorku. Od roku 2006 externě vede studijní moduly na
Vili Ravnjaka a jiných v produkci Eastern European Theater Company
FAMU, Praha a přednáší o Rebrandu České televize na Promax/BDA
v New Yorku a v The Tribeca Performing Arts Center v New Yorku v pro-
Europe, Praha. Přednáší také na divadelní a filmové akademii AGRFT
dukci Ensemble International Theater. V roce 1995 spolupracoval také jako
v Lublani.
asistent s režisérem Geraldem Thomasem. V letech 1997–99, vytvořil inscenace Dunaj v divadle Labyrint, Praha (dnes Švandovo) a Maloměšťákovy svatby B. Brechta v pražském A studiu Rubín. V roce 1998 byl režisérem a koproducentem první slovinské opery Bellin (loutková opera) v PG Kranj. V roce 2013 vytvořil inscenaci Duende v divadle Na zábradlí v Praze. Uroš Trefalt se kromě režie věnuje i jiným aktivitám: Například od roku 2012 spolupracuje s divadlem Járy Cimrmana na multimediálním projektu divadla. V roce 2013 spoluzaložil a stal se předsedou občanského sdružení, zaměřeného na původní divadelní tvorbu „Nahý v trní“. V roce 1993 napsal knihu Základy loutkové režie, založil a čtyři roky vedl odborný časopis Lutka, jako redaktor vydal také první slovinský překlad o historii evropského Loutkového divadla prof. Henryka Jurkovskega. V roce 2005 vyšla jeho kniha Dirección de Titeres o základech loutkové režie v nakladatelství Ñaque v Madridě. V roce 2015, při příležitosti padesátého výročí slovinského divadelního festivalu Borštnikovo sre-
Jana Hejret Vojtková
Jaroslav Němec
Technická spolupráce Light designer Pavel Hejret Osvětlovač Zdeněk Úlehla Zvukař Karel Korous Jevištní mistr Jan Šimonka Vedoucí výprav Luděk Hora Rekvizity Ladislav Říha Vlásenky Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová. Scénu vyrobily dílny DFXŠ. Ředitelka Ing. Jarmila Levko Šéf činohry Šimon Dominik Redakce Martin Urban Grafika Martin Taller Fotografie Roman Dobeš Fotografie oka Markéta Tallerová Práva k provozování díla zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, 190 03 Praha 9 Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. © 2016 / cena 23 Kč / náklad: 400 ks • www.evstupenka.cz
Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
Jana Stránská
www.saldovo-divadlo.cz
