Divadelní noviny. kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky. Muži jsou na cestě, muži se vracejí k sobě. Ročník 2012

Muži jsou na cestě, muži se vracejí k sobě… « Divadelní noviny

http://www.divadelni-noviny.cz/muzi-jsou-na-ceste-muzi-se-vrac...

Divadelní noviny Ročník 2012 Archiv ročníků ročník Vyhledávání Hledat

English summary Divadlo.cz Programy divadel Premiéry Adresář Čtenářský blog Přidejte svůj názor Partneři

O nás Předplatné Inzerce Kde koupit Cena Sazky a Redakce a kontakty DN

kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky. iDN blog DN Podrobný obsah 2/2012 KRITIKA 2/2012

Muži jsou na cestě, muži se vracejí k sobě… …říká performer a zběhlý medik Jakub Folvarčný in margine premiéry Mužů Adély Laštovkové 1z5

2/1/12 2:37 PM



Stodolové a tvůrčího tandemu SKUTR. Po dvouleté přestávce uvedla choreografka a tanečnice Adéla Laštovková Stodolová v Divadle Ponec novou inscenaci. Spolu s choreografkou – autorkou konceptu je pod režií podepsán tvůrčí tandem SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský). Premiéra byla očekávána s velkým zájmem, protože před dvěma lety obrátila na sebe tato choreografka pozornost strhujícím představením Malá smrt (rovněž ve spolupráci se SKUTRy). Mělo sexappeal, humor i hořkost, bylo spontánně tělesné, přirozeně nekonformní, obsahovalo šťavnaté taneční výkony tří smíšených párů tanečníků a velkorysý, polyvalentní divadelní prostor. Tým tanečníků pod vedením choreografky se jím zařadil do první ligy nezávislé české taneční zóny. Adéla Stodolová je absolventka konzervatoře Duncan Centre, poté studovala u Ctibora Turby na HAMU. Na nezávislé scéně je přítomna již řadu let; dlouho trvá i její spolupráce se SKUTRy. Byla zprvu jejich interpretkou, a nakonec autorkou a režírující choreografkou. V programu k představení si dělá starost, zda toho není dnes na muže někdy moc? Tato otázka vypadá až banálně dobrotivě; živá těla na jevišti formulují však otázky mnohem záludnější, a také na ně dávají komplikované, paradoxní odpovědi.

Muži Adély Laštovkové a SKUTRu FOTO MATĚJ PROCHÁZKA Muži jsou originální pohybové divadlo, v němž skupina performerů/Vlků – vyje na měsíc, představovaný vysoko zavěšeným bílým lampionem, a provádí zasvěcovací vlčí rituál. V civilním decentním oblečení – bílých košilích a černých kalhotách – vyvstanou kontrastněji jejich vlčí tiky, záškuby a grimasy. V drsném, divném, vykloubeném a vyceněném představení vystupuje choreografka po boku Vlků jako interpretka v roli Feny (alternuje se Zuzanou Stavnou). Přirozeně nestoudná i přirozeně božská v lesklých červených šatech, většinou na čtyřech, dělá věci, které žádná tanečnice před ní nedělala. Rozvíří kolem sebe vlčí afekty a pak se vytratí po čtyřech a zametá za sebou vlečkou šatů stopy jako liška ocasem. Téma mužů udává tón poetice nového představení; kompozičně je méně zaoblené než předešlá Malá smrt, trčí do všech stran stejně jako klacky, polena a pařezy, možná totemy, které tvoří scénografii Jakuba Kopeckého. Dřevo, přírodní hmota, která neuniká pod rukama, se dobře nabízí pro esenciální mužské gesto: uchopení. Popadnout, vychutnat v dlani, stisknout, případně praštit, roz-tříšt-it. (V uchopování dřeva, kamene, nástroje, zbraně i druhého těla se uplatňuje takzvaný vratiprst, od čehož lidstvo odvozuje svůj civilizační vzestup)… Jsou tu i malá množství „jinových“ přírodnin – hlína, voda. Významotvorným použitím přírodní hmoty i scénickým tvarem, který nehladí po srsti, se řadí Muži v našem současném tanečním kontextu nejvíce po bok nedávným 100 Wounded tears skupiny DOT 504, které si zdejší taneční kuloáry chvíli přehazovaly v ruce jako horkou bramboru, než nám z Edinburghu vzkázali, že je to

2z5

2/1/12 2:37 PM



„něco“. Adéla L. Stodolová je v roli Feny tělesně pravdomluvná i lstivá, když na scéně stranou tiše připravuje své rejdy a nabíjí prostor mužským neklidem. V jejím projevu se odráží mužské čtení ambivalentnosti ženského těla – je to přístav i past. Tanečnice rozvíjí s pohybovou výmluvností tento mužský úhel pohledu. Rozvíjí ale i rituální úhel pohledu; její pohybová škála sahá od kradmého plížení při zemi, číhání a očmuchávání přes tělesný kontakt bez rozpaků, přijímání do měkké náruče až po apoteózu, v níž shlíží na vlčí plémě, stojíc majestátně na vysokém pařezu (Luně nablízku) s rudou vlečkou spuštěnou až na podlahu v podobě mýtické vládkyně. Připomíná mi Sashu Waltz v jejím raném období tanečnice, jak jsme ji mohli zachytit v roce 1994 na festivalu Tanec Praha v představení Travelogue I. Twenty to eight. Tanečnice s velkými prsy Sasha Waltz tu předvedla podobně neostýchavé tělo – jeho estetika byla to poslední, o co by se starala. Vystupovala s přímočarou erotikou v milostných hrátkách podobných výprasku řemenem, asertivně, svéhlavě a vášnivě prosazovala své tělo v prostoru. Z této vášnivé látky je i Adéla. Za pozornost stojí spolupráce s módní návrhářkou Denisou Novou, která posílila výklad mužských postav rozporem mezi jejich civilizovaným oblečením a archaickými záchvaty, a zejména pomohla vytvarovat postavu Feny v obou jejích aspektech – živočišném i archetypálním. Muži v úlohách Vlků jsou Petr Vaněk, Jaro Ondruš, Jakub Folvarčný, Ondřej Nosálek a Aleš Bilík (v úloze Štěněte). Petr Vaněk odstartuje představení vytím na měsíční lampion a je středem pozornosti, kdykoli si zamane. Vedle výrazného zjevu a obratnosti v chlapských hrátkách vnáší do představení humor, který je důležitou vlastností celého představení. Chvilku to ale trvá, než si dá divák dohromady, „kdo je kdo“ mezi mužskými představiteli (možná by nám to tvůrci nemuseli dělat tak těžké), a pochopí, že bezbranný blonďák v džínách není nudná oběť silnějšího kolektivu (což je situace na tanečním jevišti, při které jsme už tolikrát zívali), ale Štěně, ústřední postava zasvěcovacího rituálu mladého Vlka. Rituální schéma určuje obrysy kompozice a zprostředkovává obrazy upadání mužů/Vlků do předcivilizačních stavů a archaické agresivity, kdy konflikt a zápas je základní životní/jevištní situací. Regrese je ovšem krásná a vzrušující na pohled. Vzrušující pro muže i pro ženy. Ostatně, nejvlastnějším stylem pohybu, vpravdě tanečním stylem muže je zápas (jak nám dokládají nejen kung-fu filmy). Zápas na tanečním jevišti uvádí i publikum do rozpoložení laně přihlížející souboji jelenů, rozpoložení zatraceně nekřesťanského, archaického. Z celého obrazu inscenace vyznívá závěr, že civilizace je „na muže zatím moc“ (a následně i na ženy), čímž se apriorní obava autorky konceptu do značné míry potvrzuje. Představení Muži je nečekané, nepohodlné, šlachovité a ironické. Bude patřit k nejvýznamnějším položkám letošní sezony tanečního a pohybového divadla. Divadlo Ponec – Adéla Laštovková Stodolová: Muži. Režie Adéla Laštovková Stodolová a SKUTR, kostýmy Denisa Nová, scéna Jakub Kopecký, hudba Petr Kaláb. Premiéra 19. prosince 2011. NINA VANGELI 25. 01. 2012 Zpět na hlavní stranu 0

Na začátek stránky

To se mi líbí

Buďte první mezi svými přáteli, kterým se to líbí.

KOMENTÁŘE ČTENÁŘŮ vložit

3z5

2/1/12 2:37 PM



VLOŽIT KOMENTÁŘ Jméno a příjmení [povinné] E-mail [povinné] Web

Vložit komentář

Číslo 2 (ročník 21, 24. 1. 2012) Obsah čísla 2/2012

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících). Komentář Srolované tváře Lucie Bělohradská Sukces měsíce Marko Ivanović: Čarokraj redakce Propadák měsíce Propadák měsíce redakce Jak já to vidím Gabriela Vermelho Gabriela Vermelho Inspirace divadlem Šukám, šukáš, šukáme Petra Hůlová Kronika 28. prosince—10. ledna Kritický žebříček 2/2012 Kritika Komornější verze muzikálového hitu Ondřej Doubrava Kabaret Chicago Josef Herman Sociální konflikt mezi Monteky a Kapulety Jan Dehner Domácí masakr motorovu pilou Michal Zahálka Jsem nízký jako květiny… Vladimír Hulec Hamlet po smrti Petr KlariN Klár S blbcem tramvají, nebo s blbcem v Porscháku? Lenka Dombrovská Muži jsou na cestě, muži se vracejí k sobě…

4z5

2/1/12 2:37 PM



Nina Vangeli Scéničnost Havlových her v toku času Jan Císař Rozhovor Zuzana Onufráková: Promiňte, já se dnes nechci líbat Lenka Dombrovská Kontext Brněnská potěmkiáda Martin Bernátek Kouzlo intuice Literární Noviny Pečujme o národní divadlo Jan Burian Úvahy posttelevizní Vladimír Just Historie Nebudu mrtev – neboť smrt neexistuje Radim Vašinka Zahraničí Své divadlo si vozím s sebou… Komická opera v Berlíně není pro legraci Josef Herman Glyn Maxwell: Jsem excentrik z periferie Šárka Švábová Polemika Ohlasy / DN 1 Zemřeli Rubriku od letošního ročníku přesouváme na i-DN Výročí Výročí – únor Paměti, záznamy, deníky Fagi a divadlo Ikarské lety II Vojtěch Jasný Dědova mísa Dědova mísa Miloš Štědroň Příloha Království vzdušné akrobacie Dagmar Roubalová Cirkus Mlejn Dagmar Roubalová Co je to nový cirkus? Eliška Brtnická Nový cirkus v Čechách a na Moravě Fun Fatale Obsah čísla 2/2012 Divadelní noviny na Facebooku To se mi líbí Divadelní noviny se líbí 551 lidem.

David

Vendula

Jiří

Vratislav

Ema

Alena

Sandra

Anežka

Hana

Plugin pro sociální síť Facebook

Divadelní noviny, Celetná 17, 110 00 Praha 1, ČR, [email protected] Mapa webu. Grafika Designiq a implementace v2.cz.

5z5

2/1/12 2:37 PM

Divadelní noviny. kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky. Muži jsou na cestě, muži se vracejí k sobě. Ročník 2012

Recommend Documents