2012/ 12 / 1 REVIEW ARTICLE
Direct-Acting Antivirals – on the Eve of a New Era of Hepatitis C Treatment
ØEHÁK, V.
Remedis Prague, Czech Republic Citation: Øehák, V. (2012). Pøímo pùsobící antivirotika – na prahu nové éry v léèbì infekce virem hepatitidy typu C. Adiktologie, (12)1, 46–52.
SUMMARY: This review provides essential information on a newly introduced group of medications for the treatment of genotype 1 hepatitis C in combination with the current standard of care – pegylated interferon alpha and ribavirin. The mechanism of action is briefly explained, with respect to a significant increase in the potency of triple therapy in comparison with the current dual therapy. The text aims at providing addiction professionals with information on the new approaches and limitations this therapy involves. The factors predicting treatment response are described. The critical issues of treatment-induced viral resistance and interactions with other medication and/or illicit drugs are brought up. The potential of specific adverse effects of new medications is also addressed.
KEY WORDS: VIRAL HEPATITIS C – INJECTING DRUG USE – PEGYLATED INTERFERON – RIBAVIRIN – BOCEPREVIR – TELAPREVIR – ADHERENCE – VIRAL RESISTANCE
Submitted: 6 / MARCH / 2012
Accepted: 20 / MARCH / 2012
Address for correspondence: Vratislav Øehák, MD /
[email protected] / Remedis Prague, Táborská 325/57, 140 00 Prague 4, Czech Republic
46
ADIKTOLOGIE
2012/ 12 / 1 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
Pøímo pùsobící antivirotika – na prahu nové éry v léèbì infekce virem hepatitidy typu C
ØEHÁK, V.
Remedis Praha Citace: Øehák, V. (2012). Pøímo pùsobící antivirotika – na prahu nové éry v léèbì infekce virem hepatitidy typu C. Adiktologie, (12)1, 46–52.
SOUHRN: Pøehledný text podává základní údaje o nové skupinì léèiv novì zavádìných v léèbì chronické infekce virem hepatitidy typu C genotypu 1 v kombinaci se stávajícím standardem – pegylovaným interferonem a ribavirinem. Struènì je popsán mechanismus úèinku tìchto léèiv, je poukázáno na významný nárùst úèinnosti nové trojkombinace ve srovnání s dosavadní dvojkombinaèní léèbou. Text má zejména ambici poskytnout aktuální informaci adiktologickým profesionálùm o nových pøístupech a limitacích této terapie. Jsou popsány faktory predikující léèebnou odpovìï, zmínìn je zásadní problém s možností rozvoje léèbou navozené virové rezistence, interakcí mezi léky èi nelegálními drogami, rozveden je i význam specifických nežádoucích úèinkù nových léèiv.
KLÍÈOVÁ SLOVA: VIROVÁ HEPATITIDA TYPU C – INJEKÈNÍ UŽÍVÁNÍ DROG – PEGYLOVANÝ INTERFERON – RIBAVIRIN – BOCEPREVIR - TELAPREVIR – ADHERENCE – VIROVÁ REZISTENCE
l
1 ÚVOD
Infekce virem hepatitidy typu C zùstává jednou z nejrozšíøenìjších virových infekcí postihující 3 % svìtové populace (Lavanchy, 2009). Jde o jedinou chronickou virovou infekci postihující èlovìka, kterou lze vyléèit – tedy plnì eradikovat z organizmu. U ostatních virových infekcí dochází po akutním prùbìhu buï ke spontánní eliminaci virového agens prostøednic-
Došlo do redakce: 6 / BØEZEN / 2012
tvím indukované imunitní reakce, èi naopak k rozvoji chronické perzistentní infekce, kterou nelze souèasnými léèebnými prostøedky z organizmu eradikovat (HBV, HIV). HCV infekce je jednou z nejdùležitìjších pøíèin mortality pøi chronických jaterních onemocnìních s tendencí k významnému nárùstu v posledních letech (Kanwal et al., 2011). Vývoj efektivní vakcíny proti HCV je nadále velmi vzdálený, podobnì jako vakcíny proti HIV.
Pøijato k tisku: 20 / BØEZEN / 2012
Korespondenèní adresa: MUDr. Vratislav Øehák /
[email protected] / Remedis Praha, Táborská 325/57, 140 00 Praha 4
ADIKTOLOGIE
47
U HCV je obvyklý zcela bezpøíznakový prùbìh infekce s rozvojem závažných pozdních následkù (jaterní cirhóza, hepatocelulární karcinom, jaterní selhání) u èásti postižených. Pozdní následky HCV jsou v rozvinutých zemích nejèastìjší pøíèinou transplantace jater (Verna et al., 2006). HCV infekce mùže vyvolat i mimojaterní postižení, napø. manifestací diabetu 2. typu, lymfoproliferativních èi revmatických chorob, v oblasti nesomatické i kognitivní a depresivní poruchy (Jacobson et al., 2010). Hlavními trendy v prevenci krví pøenosných onemocnìní jsou osvìta, kontrola krve a krevních derivátù s eliminací potenciálnì infikovaných osob z dárcovství krve. Jako velmi úèinné byly ovìøeny harm-reduction postupy v adiktologii, které jsou vysoce nákladovì efektivní (Castelnuovo et al., 2006; Van Den Berg et al., 2007; Vickerman et al., 2008). Novì se v poslední dobì uplatòuje i koncept prevence HCV cestou vyhledávání a léèby zdrojù infekce (tedy infikovaných osob) v dané populaci. Biostatisticky byla prokázána vysoká faktická i nákladová efektivita v nízkoprevalenèních zemích (Martin et al., 2012). K nízkoprevalenèním zemím pro HCV infekci patøí i Èeská republika. l
2 NOVÁ SKUPINA LÉÈIV V TERAPII HCV INFEKCE – PØÍMO PÙSOBÍCÍ ANTIVIROTIKA V roce 2011 byly americkými a evropskými regulaèními úøady schváleny pro léèbu chronické infekce virem hepatitidy C dva nové preparáty ze skupiny pøímo pùsobících antivirotik – boceprevir a telaprevir. V anglosaské literatuøe je tato skupina léèiv oznaèována jako Direct-Acting-Anti-virals (DAA), též jako „malé molekuly“. Jde o širokou skupinu látek navržených tak, aby pøímo interferovaly s životním cyklem viru hepatitidy C inhibicí virových enzymù nezbytných pro virovou replikaci. Patøí k nim napø. virové proteázy NS3, NS4A, polymeráza NS5B èi replikaèní komplex NS5A. Tato léèiva pøedstavují zásadní zmìnu v léèbì HCV infekce po probìhlém desetiletí (2001–2011), kdy standardem léèby byla kombinace pegylovaného interferonu alfa a ribavirinu. l
3 STANDARDNÍ LÉÈBA KOMBINACÍ PEGYLOVANÉHO INTERFERONU ALFA A RIBAVIRINU (V LETECH 2001–2011) Doporuèená doba je v souèasném èase ještì standardní léèby 48 týdnù u genotypù 1 a 4, kde úspìšnost léèby charakterizovaná jako setrvalá virologická odpovìï dosahuje 40–50 %. U genotypù 2 a 3 trvá léèba 24 týdnù s úspìšností 70–80 % (McHutchison et al., 2009). U hùøe odpovídajících pacientù s genotypem 1 (tzv. pomalých respondérù) se léèba mùže prodloužit až o dalších 24 týdnù, tedy celkem na 72 týdnù. Naopak u nìkterých pacientù s velmi dobrou virologickou odpovìdí lze léèbu zkrátit až o polovinu doby. Dlouhá léèba interferonem a ribavirinem je doprovázena øadou nežádoucích úèinkù, které jsou
48
ADIKTOLOGIE
ØEHÁK, V.
u nìkterých pacientù limitem pokraèování a dokonèení této terapie (Pearlman et al., 2007). Možnosti opakování léèby u neúspìšnì léèených pacientù spoèívají opìt pouze v režimech s použitím interferonù (Bacon et al., 2009). Smìr dalšího vývoje je tedy jednak ve vývoji modifikovaných typù interferonù, ale zejména v hledání dalších, neinterferonových léèebných modalit (Zeuzem et al., 2008). V souèasné dobì zùstává tedy v rozvinutých zemích nedoøešeným problémem léèba pacientù infikovaných stále pøevažujícím HCV genotypem 1. Podobnì, jako v léèbì HIV infekce tzv. vysoce aktivní antiretrovirovou terapií (HAART), lze oèekávat, že budoucnost léèby HCV leží v kombinaci orálnì podávaných protivirových preparátù. Narùstá však významnì komplexnost a nároènost léèby jak pro pacienta, tak pro ošetøujícího lékaøe. Narùstá však i finanèní nároènost a potenciální rizika nových léèebných režimù – zejména nežádoucí úèinky a rozvoj rezistence. Lze pøedpokládat, že léèba doposud standardní kombinací peginterferonu alfa a ribavirinu bude ještì øadu let pøetrvávat, léèba probíhá dle platného standardu Hepatologické spoleènosti (Urbánek et al., 2008). V podmínkách Èeské republiky ještì není dokonèeno øízení o úhradách ze zdravotního pojištìní. Vzhledem k velmi významnému potenciálu rozvoje nežádoucích úèinkù nebude terapie touto skupinou léèiv pro nìkteré pacienty tak jako tak vhodná a budou i nadále léèeni standardní kombinací. V souèasné dobì je aktuální diskuze na téma, kterým pacientùm tuto léèbu preferenènì nabídnout a kteøí pacienti budou mít z léèby novými, pøímo pùsobícími virostatiky nejvìtší užitek. Nastává též klasické dilema konfliktu možností souèasné medicíny a zdrojù na její financování (Aronsohn et al., 2011). l
4 SPECIFIKA EPIDEMIOLOGICKÉ SITUACE A LÉÈBY HCV INFEKCE V ÈESKÉ REPUBLICE
V populaci HCV infikovaných osob v ÈR lze identifikovat jistá specifika, která ji odlišují od populace v západní Evropì èi Spojených státech. Významnou èást pacientù (více než 60 %) tvoøí bývalí èi souèasní uživatelé drog. Odhadovaná prevalence u aktivních uživatelù drog je kolem 30 % (Zábranský et al., 2006). Injekèní užívání drog se v ÈR významnì rozšíøilo v 90. letech, v souèasné dobì je incidence HCV témìø výhradnì v této skupinì rizikových osob. K charakteristikám této skupiny patøí zejména relativnì nízký vìk, krátká doba trvání infekce, málo pokroèilé jaterní postižení (nízký stupeò jaterní fibrózy), nízká prevalence obezity a nepøítomnost HIV koinfekce. Tyto pøíznivé faktory disponují èeské pacienty k významnì vyšší léèebné odpovìdi na protivirovou léèbu. Dle zkušeností autora je u nich léèebná odpovìï, definovaná trvalým vymizením viru z organizmu, o 20–30 % vyšší než ve výše citovaných studiích.
2012/ 12 / 1 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
l 5 NOVÉ PROTEÁZOVÉ INHIBITORY – BOCEPREVIR A TELAPREVIR (DOSTUPNÉ OD ROKU 2011)
l 6 / 2 Faktory hostitelského organizmu (pacienta) – faktory fixní
Paletu možností protivirové léèby HCV u hùøe léèitelné infekce genotypem 1 zásadnì rozšiøují dva nové preparáty, jejichž klinický vývoj byl završen úspìšným registraèním øízením v USA a Evropì. Dle doposud probìhlých studií lze shrnout, že úspìšnost léèby se zvýšila z pùvodních necelých 50 % na více než 70 %. Zcela zásadnì vzrostla úspìšnost léèby zejména u pacientù, kteøí byli léèeni opakovanì po selhání první léèby. Pro detaily o probìhlých registraèních studiích odkazujeme na základní publikované práce o léèbì dosud neléèených (naivních) pacientù – viz (Poordad et al., 2011; Jacobson et al., 2011). U pacientù léèených opakovanì po pøedchozí neúspìšné léèbì – viz (Zeuzem et al., 2011; Bacon et al., 2011).
Vyšší vìk souvisí pravdìpodobnì s nižší schopností protivirové obrany imunitního systému a zejména nižší reakcí na exogenní interferon. Horší léèebné odpovìdi je dosahováno u mužù, dùležité jsou i rasové rozdíly, kdy nejménì úèinná je léèba u èernochù, nejvíce u Asiatù. Dalším nepøíznivým faktorem je pokroèilá vazivová pøemìna jater – fibróza, a její krajní varianta cirhóza. V poslední dobì byla identifikována øada genetických variant hostitelského organizmu, které jsou zodpovìdné za rozdíly v odpovìdi na léèbu interferonem. Nejlépe prozkoumán je vliv genotypù genù pro interleukin (IL28B), který se již nìkolik let klinicky využívá. Trojkombinace léèby s využitím telapreviru èi bocepreviru ve studiích prokázaly významnì vyšší efekt léèby u nepøíznivých variant genotypu IL28B oproti standardní dvojkombinaci (Ge et al., 2009).
l
6 FAKTORY PREDIKUJÍCÍ LÉÈEBNOU ODPOVÌÏ PØED ZAHÁJENÍM LÉÈBY
l
6 / 3 Faktory hostitelského organizmu – faktory modifikovatelné
Aèkoliv nelze tyto faktory èi jejich kombinaci považovat za jednoznaènì determinující výsledek léèby, zejména jejich kombinace nás mùže již pøed zapoèetím terapie dobøe informovat o vyhlídkách konkrétního pacienta na dobrou léèebnou odpovìï, tedy pravdìpodobnost eliminace viru. V øadì pøípadù mùže jejich analýza posloužit k rozhodnutí, zda léèbu u konkrétního pacienta zahajovat, èi vyèkat úèinnìjší terapie v budoucnu. Jde jednak o faktory virové, tedy vlastnosti konkrétního virového izolátu, infikujícího v daném èase konkrétního pacienta, dále pak faktory hostitelského organismu, které lze rozdìlit na fixní a modifikovatelné.
Vysoký body mass index (BMI), tedy obezita s event. inzulínovou rezistencí bývá pøíèinou jaterní steatózy, která je dalším negativním faktorem poškozujícím jaterní buòky a snižujícím efekt protivirové léèby (Eslam et al., 2011). Nìkteré nutrièní faktory mohou pùsobit v opaèném smìru – byl napøíklad prokázán pøíznivý vliv konzumace kávy èi úpravy hypovitaminózy D na virovou kinetiku, a tedy vyšší virologickou odpovìï.
l
6 / 1 Virové faktory
Nejdùležitìjší determinantou úspìšnosti léèby je virový genotyp, v našich podmínkách se vyskytuje nejvíce genotyp 1 (nejobtížnìji léèitelný s nutností delší doby léèby), dále pak genotyp 3, který v posledních letech v souvislosti s rozšíøením pøenosu cestou injekèního užívání drog (IDU) relativnì narùstá (Krekulová et al., 2009). Ostatní genotypy – 2 a 4, jsou velmi vzácné, genotypy 5 a 6 zcela raritní. Novìji byl s nástupem léèby DAA prokázán i rozdíl v úspìšnosti léèby jednotlivých subtypù genotypu 1, kdy je nejménì pøíznivý subtyp 1a oproti subtypu 1b. U subtypu 1a byla prokázána nižší bariéra vùèi rozvoji rezistence k proteázovým inhibitorùm, a tedy i rychlý vývoj léèbou indukovaných virových mutant (Halfon et al., 2012). Hladina viru v krvi daného pacienta (virémie) je výsledkem interakce mezi intenzitou replikace daného virového izolátu a tlaku imunitního systému, hladiny replikace vyšší než 600 000 IU/ml jsou nepøíznivým predikèním faktorem úspìšnosti léèby. Význam tohoto parametru u HCV je však nižší než napø. u HIV infekce.
l
7 NOVÉ KLINICKÉ POSTUPY V SOUVISLOSTI S LÉÈBOU DAA
Relativnì novým konceptem je tzv. response guided therapy, tedy léèebné schéma, které reflektuje iniciální a prùbìžné výsledky léèby (hladiny virémie) a podle nich stanovuje další postup léèby, ať již ve smyslu jejího pokraèování a celkové délky, tak pøípadnì pøedèasného ukonèení pro neúèinnost. Doposud, pøi léèbì kombinací peginterferonu a ribavirinu, se používalo celosvìtovì standardizované schéma pøi léèbì infekce genotypem 1. Sestávalo ze 48 týdnù podávání interferonu (48 dávek) a souèasnì denního podávání ribavirinu v obvyklé dávce 1000–1200 mg dennì. V posledních letech probìhla øada studií prokazujících efekt prodloužení èi naopak zkrácení léèby dle virologické odpovìdi pacienta (rychlosti poklesu hladiny viru). Jednoznaèným trendem je zkracování doby od zahájení léèby, po které lze posoudit efekt léèby a uèinit rozhodnutí o dalším postupu, event. ukonèení neúèinné léèby. V souvislosti se standardní dvojkombinaèní léèbou to býval èasový úsek 12 týdnù od zahájení terapie. S použitím diskutovaných nových léèiv se zkracuje na 8, resp. 4 týdny. V nejnovìjších studiích, které v souèasné dobì teprve probíhají, je léèebná odpovìï a predikce výsledku léèby posunuta již do závìru druhého týdne léèby – reflektuje to narùstající
PØÍMO PÙSOBÍCÍ ANTIVIROTIKA – NA PRAHU NOVÉ ÉRY V LÉÈBÌ INFEKCE VIREM …
ADIKTOLOGIE
49
protivirovou úèinnost tìchto léèebných kombinací (Poordad et al., 2011; Jacobson et al., 2011).
tù by v takovýchto pøípadech hrozilo šíøení rezistentních variant viru v populaci.
l
l
7 / 1 Co se s nástupem léèby s využitím DAA mìní? Pøedevším se zvyšuje komplexita léèby – léèebné schéma je komplikovanìjší, významnì narùstá potøeba pøesného dávkování a èasování léèby. Klinické studie prokázaly, že v pøípadì standardní dvojkombinace i urèité výpadky v dávkování nezpùsobovaly významný pokles v úèinnosti léèby – relativnì málo se projevil napø. jednotýdenní výpadek dávky interferonu èi slouèení obvyklých dvou denních dávek ribavirinu do jedné ve studii s uživateli drog. V pøípadì léèby boceprevirem èi telaprevirem je zásadní dávkování tìchto lékù ve 3 denních dávkách po 8 hodinách s doporuèeným maximálním rozptylem ±1 hod. Aèkoliv mùže u èásti pacientù využití trojkombinace znamenat zkrácení léèby až na polovinu, tedy 24, resp. 28 týdnù, místo 48, pøesto se jedná o mnohamìsíèní léèbu s velmi rigidním schématem. Pøesné respektování léèebného schématu, tedy adherence k léèbì se stává zásadní determinantou úspìšnosti léèby, problematická spolupráce pacienta se pak z relativní kontraindikace stává kontraindikací absolutní. l
7 / 2 Rezistence proti inhibitorùm proteáz
Virová rezistence, která mìla limitovaný význam ve standardní dvojkombinaci, nabývá s nástupem DAA zásadního významu. Pøi léèbì proteázovými inhibitory dochází k selekci preexistujících virových mutant (Rong et al., 2010). Pokraèující léèba v pøípadì, že nedojde k úplné eliminaci viru, zpùsobí, že rezistentní varianty ve virové populaci pøeváží „divoký“ kmen. Z tìchto dùvodù je nepøípustné používat nìkterý z tìchto lékù v monoterapii. Vždy je tøeba kombinace více léèiv, v souèasné dobì je u tìchto léèiv nezbytnou podmínkou použití spoleènì s interferonem a ribavirinem. Nelze však ani kombinovat telaprevir s boceprevirem, neboť mají shodný profil rezistence. Lze však kombinovat léky z rùzných skupin DAA. Praktický význam tìchto poznatkù, je zejména ve striktních pravidlech ukonèování léèby, pøetrvává-li virová replikace déle než po stanovený èasový bod. Napø. pokraèováním léèby u nedostateènì informovaného pacienta mùže dojít k selekci vysoce rezistentních kmenù viru s rizikem pøenosu takto rezistentních mutant na další osoby. U konkrétního pacienta to pak mùže zásadnì ohrozit i úèinnost budoucí opakované léèby. Doporuèenou dávku proteázového inhibitoru nelze snižovat, nelze-li dávku dodržet, je tøeba léky vysadit úplnì. U uživatelù drog se v praxi setkáváme i s pokusy o samoléèbu, zejména u jedincù mimo kontakt se zdravotnickým zaøízením. Èastá je automedikace antibiotiky, ale i protivirovými preparáty. V pøípadì této skupiny prepará-
50
ADIKTOLOGIE
ØEHÁK, V.
7 / 3 Lékové interakce
Lékové interakce se staly závažným problémem již v kombinaèní léèbì HIV infekce. Obdobný problém interakce nastává u skupiny DAA. Z tìchto dùvodù nebyla tato skupina léèiv zatím schválena k léèbì koinfekce HIV/HCV (Kay et al., 2011). Telaprevir i boceprevir jsou inhibitory CYP3A4, což je enzym ze skupiny cytochromù P450. Jde o monooxygenázy, které katalyzují øadu reakcí v metabolizmu tukù, léèiv a dalších metabolických substrátù. Zásadním poznatkem je, že se tento enzymový systém podílí na metabolizmu pøibližnì poloviny všech známých lékù (napø. paralenu, diazepamu, codeinu). Z tohoto poznatku vyplývá i fakt potenciálního ovlivnìní metabolizmu øady spoluužívaných léèiv. Léèiva, která tlumí èi stimulují metabolizmus tìchto proteázových inhibitorù, mohou zásadnì ovlivòovat jejich plazmatické hladiny, a tedy i efekt protivirové léèby. Byla popsána interakce mezi telaprevirem a metadonem s tím, že bylo pozorováno snížení plazmatické koncentrace metadonu (Heeswijk et al., 2011). Kombinace je však považována za bezpeènou, informace výrobce uvádí, že dávku metadonu není tøeba v souvislosti s podáním telapreviru upravovat. V praxi mùže být potenciálním problémem kombinace tìchto lékù s nelegálními drogami, velmi èasto s nejasným složením a koncentrací úèinných substancí. l
8 NEŽÁDOUCÍ ÚÈINKY LÉÈBY
Pùsobení pegylovaného interferonu alfa na lidský organismus je komplexní a dlouhodobé, pøi léèbì se vyskytují obtíže somatické i neuropsychické. Intenzita a èasování obtíží jsou interindividuálnì velmi rozdílné. Z popisu obtíží jednoho pacienta zásadnì nelze abstrahovat na obtíže jiného. Zcela zásadním momentem v pøekonávání doprovodných obtíží a nežádoucích úèinkù léèby je jednoznaèná motivace pacienta k léèbì, jeho informovanost o principech léèby a možných nežádoucích úèincích. Prùbìžná informovanost o prùbìhu léèby dále adherenci zvyšuje. Opakovaná edukace o vhodnosti precizního dávkování podporuje úspìšnost léèby. U pacientù s anamnézou užívání drog je vhodné pøed léèbou revokovat principy prevence relapsu a pøipravit plán pøi jeho pøípadném výskytu. Nìkteré obtíže v souvislosti s léèbou mohou imitovat abstinenèní obtíže, podrobná a opakovaná informace mùže k prevenci relapsu pøispìt. (Tabulka 1.) Oba z nových preparátù pøinášejí specifické nežádoucí úèinky, které „doplòují“ výše zmínìné zpùsobené kombinací interferonu a ribavirinu. l
8 / 1 Telaprevir
Závažným problémem je výskyt kožních pøíznakù ve formì vyrážky u více než 50 % léèených. U závažných pøípadù, kdy
2012/ 12 / 1 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
Tabulka 1 / Table 1 Nežádoucí úèinky kombinace pegylovaného interferonu alfa a ribavirinu Adverse effects of the combination of pegylated interferon alpha and ribavirin Skupina pøíznakù
Projevy
Celkové
Komplex chøipkových pøíznakù – únava, horeèka, bolesti kloubù a svalù, bolesti hlavy Únava a unavitelnost pøi fyzické námaze v souvislosti s anémií
Kožní
Suchá svìdivá kùže, ekzémy rùzného rozsahu, vzácnì závažnìjší, až život ohrožující dermatitida, zhoršení preexistující lupénky a atopického ekzému, reakce v místì aplikace, pøechodná èásteèná ztráta a zhoršení kvality vlasù
Endokrinní
Autoimunitní zánìt štítné žlázy s následnou hyper- èi hypothyreózou
Neuropsychické
Podráždìnost, vznìtlivost, kognitivní dysfunkce, vzácnì rozvoj deprese
Hematologické
Hemolytická anémie, trombocytopenie, neutropenie, døeòový útlum
Gastrointestinální
Nechutenství, nevolnosti, zvracení, pokles hmotnosti, vzácnì hemoragická proktokolitida
Oèní
Benigní retinopatie na podkladì vaskulitidy, porucha ostrosti vidìní
Plicní
Kašel, bronchitida, vzácnì intersticiální pneumonie
Kardiovaskulární
Ischémie myokardu pøi preexistující poruše (možný vliv anémie), kardiomyopatie
je postiženo více než 50 % povrchu tìla, je nutné léèbu telaprevirem ukonèit. Kožní pøíznaky mohou doprovázet i sliznièní léze vèetnì postižení vnitøních orgánù. Anorektální obtíže jsou další skupinou nežádoucích úèinkù ve specifické vazbì na terapii telaprevirem, projevy ve formì análního pruritu a bolestí pøi defekaci – obvykle nevedou k nutnosti pøerušení léèby. Vyšší je i frekvence anémie s obvykle èasným nástupem, v nìkterých pøípadech vyžadující i intenzivní léèbu. l
8 / 2 Boceprevir
Anémie je nejzávažnìjším problémem s výskytem až u poloviny léèených, u èásti z nich v rozsahu limitujícím pokraèování léèby. Zde je znovu vhodné upozornit na zásadní nevhodnost redukce dávek proteázového inhibitoru pro možný rozvoj rezistence. Významnì vyšší je i výskyt neutropenie, obvykle však nedisponuje léèené k vyšší frekvenci infekèních komplikací. Specifickým problémem u bocepreviru je vyvolání kovové pachuti v ústech, obvykle nebývá pøekážkou v pokraèování léèby.
l
9 ZÁVÌR
Závìrem lze shrnout, že nová skupina léèiv pøináší vedle vyšší úèinnosti pro dosud neléèené pacienty zejména šanci na eliminaci infekce u pacientù souèasnými léèebnými prostøedky neléèitelnými. HCV infekce se postupnì stává plnì vyléèitelnou chorobou. Souèasnì zdaleka nelze považovat novou kategorii léèiv a léèbu HCV infekce samotnou za vyøešený problém. Jde spíše o zaèátek nové éry kombinaèní terapie v oèekávání režimù zkracujících dobu léèby a eliminujících závažné nežádoucí úèinky. Výbìr pacientù vhodných k léèbì DAA je nároènìjší, nutnost lepšího definování indikace a druhu léèby je nezbytná. Na místì bude vždy úvaha o využití stávající jednodušší kombinace oproti kombinaci zatížené vyšší frekvencí nežádoucích úèinkù a s nutností striktní adherence k zamezení selekce rezistentních mutant. Ještì více vyvstává nutnost multidisciplinární spolupráce, zejména v léèbì pacientù s anamnézou užívání drog.
LITERATURA / REFERENCES l Aronsohn, A. & Jensen, D. (2011), Distributive justice and the arrival of
l Eslam, M., Aparcero, R., Kawaguchi, T., Del Campo, J. A., Sata, M., Khat-
direct-acting
tab, M. A., Romero-Gomez, M. (2011). Meta-analysis: insulin resistance and
antivirals:
Who
should
be
first
in
line?
Hepatology,
53: 1789–1791.
sustained virological response in hepatitis C. Aliment. Pharmacol. Ther.,
l Bacon, B. R., Shiffman, M. L., Mendes, F. et al. (2009). Retreating chronic
Aug;34(3):297–305.
hepatitis C with daily interferon alfacon-1/ribavirin after nonresponse to pegy-
l Ge, D., Fellay, J., Thompson, A. J., Simon, J. S., Shianna, K. V., Urban, T. J.,
lated interferon/ribavirin: DIRECT results. Hepatology, 49:1838–1846.
Heinzen, E. L., Qiu, P., Bertelsen, A. H., Muir, A. J., Sulkowski, M., McHutchi-
l Bacon B. R., Gordon, S. C., Lawitz, E. et al. (2011). Boceprevir for previous-
son, J. G., Goldstein, D. B. (2009). Genetic variation in IL28B predicts hepatitis
ly treated chronic HCV genotype 1 infection. N. Engl. J. Med.,
C treatment-induced viral clearance. Nature. Sep 17;461(7262):399–401.
364:1207–1217.
l Halfon, P. and Sarrazin, C. (2012), Future treatment of chronic hepatitis C
l Castelnuovo, E., Thompson-Coon, J., Pitt, M., Cramp, M., Siebert, U., Pri-
with direct acting antivirals: is resistance important? Liver International,
ce, A. et al. (2006). The cost-effectiveness of testing for hepatitis C in former
32: 79–87.
injecting drug users. Health Technology Assessment, 2006(10):32.
l Heeswijk, R., Vandevoorde, A., Verboven, P., Boogaerts, G. (2011). The
pharmacokinetic interaction between Methadone and the investigational HCV
PØÍMO PÙSOBÍCÍ ANTIVIROTIKA – NA PRAHU NOVÉ ÉRY V LÉÈBÌ INFEKCE VIREM …
ADIKTOLOGIE
51
protease inhibitor Telaprevir. Presented at the 46th Annual Meeting of the Eu-
l Rong, L., Dahari, H., Ribeiro, R. M., Perelson, A. S. (2010). Rapid emergen-
ropean Association for the Study of the Liver, Berlin, Germany.
ce of protease inhibitor resistance in hepatitis C virus. Sci. Trans. Med.,
l Jacobson, I. M., Cacoub, P., Dal Maso, L., Harrison, S. A., Younossi, Z. M.
2(30):30.
(2010). Manifestations of chronic hepatitis C virus infection beyond the liver.
l Urbánek, P., Husa, P., Galský, J., Šperl, J. (2008). Standardní diagnostický
Clin. Gastroenterol. Hepatol., 8:1017–1029.
a terapeutický postup chronické infekce virem hepatitidy C. http://www.
l Jacobson, I. M., McHutchison, J. G., Dusheiko, G. et al. (2011). Telaprevir
ces-hep.cz/standardni-diagnosticky-a-terapeuticky-postup-chronicke-infekce-
for previously untreated chronic hepatitis C virus infection. N. Engl. J.
virem- hepatitidy-c .
Med.;364:2405–2416.
l Verna, E. C., Brown, R. S. Jr. (2006). Hepatitis C virus and liver transplanta-
l Kanwal, F., Hoang, T., Kramer, J. R. et al. (2011). Increasing prevalence of
tion. Clin. Liver. Dis.,10:919–940.
HCC and cirrhosis in patients with chronic hepatitis C virus infection. Gastro-
l Van Den Berg, C., Smit, C., Brussel, G. V., Coutinho, R., Prins, M. (2007).
enterology,140:1182–1188.
Full participation in harm reduction programmes is associated with decrea-
l Kay, S., Back, D. (2011). Directly acting antivirals for hepatitis C and antiret-
sed risk for human immunodeficiency virus and hepatitis C virus: evidence
rovirals: potential for drug-drug interactions. Current opinion in HIV and
from the Amsterdam Cohort Studies among drug users. Addiction,
AIDS,6(6):514–26.
102(9):1454–1462.
l Krekulová, L., Øehák, V., Strumecký, O. & Nìmeèek, V. (2009). Situace
l Vickerman,
a trendy v zastoupení genotypù viru hepatitidy C v populaci injekèních uživate-
cost-effectiveness of interventions linked to needle nd syringe programmes
lù drog. Epidemiol., mikrobiol., imunol., 58(2), 84–89.
for injecting drug users. Nice.
P.,
Miners,
A.,
Williams,
J.
(2008).
Assessing
the
l Lavanchy D. (2009) The global burden of hepatitis C. Liver Int. 29:74–81.
l Zábranský, T., Mravèík, V., Korèišová, B. & Øehák, V. (2006). Hepatitis C vi-
l Martin, N. K., Vickerman, P., Miners, A., Foster, G. R., Hutchinson, S. J.,
rus infection among injecting drug users in the Czech Republic – prevalence
Goldberg, D. J. & Hickman, M. (2012). Cost-effectiveness of hepatitis C virus
and associated factors. European Addiction Research, 12 (3), 151–160.
antiviral treatment for injection drug user populations. Hepatology, 55: 49–57.
l Zeuzem, S., Yoshida, E. M., Benhamou, Y., Pianko, S., Bain, V. G., Shouval,
l McHutchison, J. G., Lawitz, E. J., Shiffman, M. L. et al. (2009). Peginterfe-
D., Flisiak, R., Rehak, V., Grigorescu, M., Kaita, K., Cronin, P. W., Pulkstenis,
ron alfa-2b or alfa-2a with ribavirin for treatment of hepatitis C infection.
E., Subramanian, G. M. , McHutchison, J. G. (2008). Albinterferon alfa-2b do-
N. Engl. J. Med., 361:580–593.
sed every two or four weeks in interferon-naïve patients with genotype 1
l Pearlman, B. L., Ehleben, C., Saifee, S. (2007). Treatment extension to
chronic hepatitis C. Hepatology, Volume 48, Issue 2, pages 407–417.
72 weeks of peginterferon and ribavirin in hepatitis c genotype 1-infected
l Zeuzem, S., Andreone, P., Pol, S. et al. (2011). Telaprevir for retreatment of
slow responders. Hepatology, 46:1688–1694.
HCV infection. N. Engl. J. Med., 364:2417–2428.
l Poordad, F., McCone, J., Bacon, B. R. et al. (2011). Boceprevir for untrea-
ted chronic HCV genotype 1 infection. N. Engl. J. Med., 364:1195–1206.
ERRATA Vopravil, J. (2011). Odhad velikosti trhu s konopnými drogami a pervitinem. Adiktologie, (11)Suppl., 54–59. (Krátké sdìlení) Na stranì 58 je chybnì otištìn obrázek Trh s pervitinem v ÈR v roce 2008. Došlo zde k chybì v šipkách se zahranièním obchodem s pervitinem. Správnì má obrázek vypadat takto:
Tuzemská produkce: 4 226 kg (èistota 80%) z toho: pro vlastní užití: 1 774 kg (èistota 80%) pro tuzemský trh: 2 662 kg (èistota 70%) na vývoz: 141 kg (èistota 70%) Celková tuzemská spotøeba: 4 436 kg (èistota 70%–80%) Vývoz: 141 kg (70 %)
Obr. 2 / Fig. 2 Trh s pervitinem v ÈR v roce 2008 Pervitin market in the Czech Republic, 2008 Zdroj: Vopravil (2010) Source: Vopravil (2010)
Redakce se omlouvá za chybu autorovi i ètenáøùm.
52
ADIKTOLOGIE
ØEHÁK, V.
