Diplomová práce. Průřez historií varhanářského umění v holandské provincii Groningen

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Hra na varhany

Průřez historií varhanářského umění v holandské provincii Groningen

Diplomová práce

Autor práce: BcA Jiří Rohel Vedoucí práce: odb.as. MgA Pavel Černý Oponent: PhDr. Petr Koukal, Ph.D. Brno 2012 1

Bibliografický záznam ROHEL,Jiří : Průřez historií varhanářského umění holandské provincie Groningen [Crosscut in the history of the organ building in the Dutch province Groningen]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klávesových nástrojů, 2012. 104 s. Vedoucí diplomové práce MgA Pavel Černý Anotace Diplomová práce „Průřez historií varhanářského umění holandské provincie Groningen“ mapuje historii varhanářství v holandské provincii Groningen. Shrnuje charakter tvorby v jednotlivých epochách, představuje významné tvůrce i některé jejich nástroje. Počínaje nejstaršími dochovanými památkami z doby gotiky a renesance, tvorbou v období zlatého věku, klasicismu a romantismu i pozvolným úpadkem během průmyslové revoluce a počátku 20. století. Práci zakončuje kapitola o současném varhanářském průmyslu a problematice restaurování historických nástrojů. Pro získání uceleného obrazu jsou jednotlivé kapitoly doplněny vyobrazeními varhan a popisem zvukového charakteru nástrojů daného stavitele. V příloze jsou rovněž dispozice některých zajímavých nástrojů, slovníček a historický vývoj „hlavních“ varhan provincie - a to v groningenském chrámu Martinikerk. Annotation Diploma thesis „Crosscut in the history of the organ building in the Dutch province Groningen” presents the history of the organ culture in the Dutch province of Groningen. This work summarizes the nature of the various epochs, as well as a significant builders and their instruments. It refers to the oldest preserved monuments of the Gothic and Renaissance, organs in the golden age, classicism and romanticism and gradual decline during the industrial revolution and early 20th century. The work concludes with a chapter on contemporary organ–building industry and the issue of restoration of historical instruments. In order to obtain a comprehensive view, individual chapters are completed with description of the sound of particular instruments and their picture. In the supplement you can find out the dispositions of significant instruments, glossary, and historical outlines of the major provincial organ in the St. Martin church in Groningen.

Klíčová slova: Varhany, Varhanáři, Provincie Groningen, Historie, Hudební Nástroje Keywords: Organ, Organ Builders, Province of Groningen, History, Musical instruments

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům

Brně, dne 1. dubna 2012

Jiří Rohel

Obsah I. Poděkování II.

Vysvětlení

1.

Předmluva .............................................................................................. 1

2.

Celkový historický nástin....................................................................... 3

3.

Období před reformací – nejstarší dochované památky......................... 6 3.1

Andreas de Mare .............................................................................. 10

4.

Doba po reformaci, Holandská republika ............................................ 12

5.

Groningenská varhanní škola ............................................................... 15 5.1

Theodorus Faber ............................................................................... 16

5.2

Anthoni Verbeeck............................................................................. 17

5.3

Anthonius Waelckens ....................................................................... 18

5.4

Hendrick a Johannes Huis ................................................................ 20

5.5

Rozvoj Improvizace ......................................................................... 22

5.6

Stavba samostatného pedálu ............................................................. 23

5.7

Konec groningenského stylu ............................................................ 24 Hamburský vliv a osobnosti 18. století ................................................ 27

6. 6.1

Tvorba Arpa Schnitgera v provincii ................................................. 27

6.1.1 Charakter Schnitgerových varhan .............................................. 30 6.2

Schnitgerovi pokračovatelé .............................................................. 32

6.2.1 Franz Caspar Schnitger starší + Johann Jürgen Schnitger ......... 32 6.2.2 Fa Radeker & Garrels................................................................. 35 6.2.3 Matthias Amoor ......................................................................... 36 6.3

Jacob Wilhelm Lustig (1706–1796) ................................................. 37

6.4

Albertus Antonius Hinsz .................................................................. 38

6.5

Hermann Heinrich Freytag a Franz Caspar Schnitger mladší .......... 41

7.

Domácí skříňové varhany .................................................................... 45

8.

Tvorba v období 19. století .................................................................. 47 8.1

Varhanářská rodina Lohman ............................................................ 47

8.2

Johann Wilhelm Timpe .................................................................... 48

8.3

Petrus van Oeckelen ......................................................................... 51

8.4

Roelf Meijer ..................................................................................... 56

8.5

Firma van Dam ................................................................................. 58 Období 20. století ................................................................................. 61

9. 9.1

Dílčí varhanní stavitelé na přelomu 20. století: ................................ 63

9.2

Vývoj od druhé pol. 20. stol. do současnosti.................................... 66

10.

Závěr .................................................................................................... 70

Příloha 1: Restaurování historických nástrojů ............................................ 72 Příloha 2: Martinikerk Groningen ............................................................... 76 Příloha 3: Slovníček .................................................................................... 79 Příloha 4: Dispozice některých varhan ........................................................ 80 Příloha 5: Seznam obrazových příloh ......................................................... 92 Příloha 6: Použité informační zdroje ........................................................... 93

I.

Poděkování

Na tomto místě cítím potřebu vyjádřit díky všem, kteří mi pomohli na cestě k objevení holandského varhanního umění a odhalili mi mnoho moudrostí a souvislostí. Jedná se hlavně o významného pedagoga, osobitého mistra v oboru, erudovaného teoretika a významného současného varhanního umělce Theo Jellemu (titul se v Holandsku obvykle neuvádí), který mi otevřel cestu k naprosto novým uměleckým pohledům, směřoval mě k dalším průzkumům, či mi zajistil přístup k významným památkám. Bez jeho úžasně motivující osobnosti bych byl hodně ochuzen. Dále patří mé díky příteli Jelle Tienstra, který se mnou na požádání kdykoliv ihned navštívil potřebné varhany a nadšeně diskutoval rozličné poznatky. Dále bych chtěl tímto poděkovat dalším provinčním teoretikům, kteří mi prostřednictví svých publikací objasnili mnoho zajímavých souvislostí. Jedná se hlavně o Jana Jongepiera, který vytvořil pro naši generaci neuvěřitelnou kolekci patnácti svazků holandské varhanní encyklopedie Het historische orgel in Nederland, která je dalším významným počinem na poli holandského varhanářství. Dále bych rád poděkoval svému profesoru Pavlu Černému, který byl vedoucím mé práce a doplnil ji užitečnými poznámkami a nápady, a také Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, která trpělivě tolerovala má prodloužená studia a díky jejímž možnostem jsem mohl do provincie na jeden a půl roku odcestovat. V neposlední řadě bych rád zmínil zaměstnance Martinikerk Groningen, kteří mi mnohokrát umožnil trávit hodiny s touto úžasnou historickou památkou. A dále pak širokému zástupů kostelníků či správců, kteří mi umožnili navštívit konkrétní varhany a to obvykle s vyjádřením maximální ochoty. Těmto všem výše jmenovaným bych tímto rád vyjádřil díky a vděk, že jsem si mohl nabrat více ze studnice poznání zajímavého historického varhanářství provincie Groningen.

II.

Vysvětlení

V této předkapitole bych rád upřesnil některé údaje, s nimiž se v práci setkáte, rovněž před vlastní četbou doporučuji k nastudování slovníček zařazený v přílohách. Při specifikaci konkrétních lokalit používám názvy kostelů v původním holandském znění, pro snadnější orientaci těm, jenž se jednou v dané lokalitě ocitnou nebo budou hledat doplňující informace třeba na internetu. V takovém případě je vždy důležité znát přesný název kostela např. Martinikerk v Groningenu, což je vžitý název i pro většinu cizinců. Rovněž názvy rejstříků i jednotlivých strojů udávám v holandském jazyce, pro přesnost a lepší orientaci v případě, že se jednou s daným nástrojem setkáte. Holandské názvy se většinou velice podobají známé univerzální varhanní terminologii, v opačném případě podávám vždy vysvětlení v poznámkách pod čarou. V přílohách jsou rovněž uvedeny některé varhanní dispozice zajímavých či významných nástrojů. Ty jsem pořídil buď sám, nebo opisem z elektronické encyklopedie www.orgbase.nl, odkud pochází také některá vyobrazení. Letopočty v závorkách uvádějí, pokud není uvedeno jinak, rok dokončení nástroje. Pokud je letopočet uveden za jménem, jedná se o rok narození a rok smrti. O starých mistrech 15. – 16. století se nám nedochovalo mnoho údajů, zpravidla ani neznáme přesná data jejich narození či smrti, tudíž za jménem nejsou uvedena. Některé důležité nástroje či lokality, které souvisejí s popisovaným tématem či stavitelem, se nachází i mimo provincii a považoval jsem za důležité je zmínit. Například město Leeuwarden či oblast východního nebo západního Fríska, varhany ve Zwolle, Alkmaaru aj. jsou důležitými oblastmi varhanního světa, které s vývojem v provincii úzce souvisí. Název kostela či církve zpravidla neuvádím a to v případě, že se v dané lokalitě nachází pouze jediný kostel, nebo se jedná o kostel reformované protestantské církve s obecným názvem Hervormde kerk, který je v Holandsku nejčastější. Dílo nebylo zamýšleno jako kompletní seznam nástrojů či absolutní výčet všech působících stavitelů a veškerých jejich aktivit. To by dalece přesáhlo rámec této práce. Jedná se o nástin základní linie varhanní stavby s uvedením významných

stavitelů včetně jejich významných děl a popisem charakteru jejich nástrojů. Rovněž jsem chtěl nastínit celkové klima doby, doplněné o úvahy a postřehy, které mohou být podnětem pro další bádání. Jakožto cizinec v oblasti připouštím případné ojedinělé omyly, které mohly vyplynout především z mé ne zcela dokonalé znalosti holandštiny. Většina pramenů byla z cizího jazyka a mnohé z nich právě z holandštiny, která mi zvláště v počátcích mého působení v groningenské provincii nebyla právě vlastní.

.

1.

Předmluva

„Hudba je sladká, líbezná mluva, každému srdci srozumitelná. Pro city, pro něž by v žádné řeči slov se nenašlo, ona má výraz, v ní každý najde ohlasu.“ Božena Němcová

A jedině láska k hudbě byla důvodem, proč lidé začali stavět hudební nástroje, zvláště pak ten královský – varhany. Naším velikým posláním je na tyto nástroje hrát k potěše ducha a každý z nich pečlivě ochraňovat, aby i po nás mnoho dalších mohlo přijít a z libého zvuku varhan se radovat….

Pro svou diplomovou práci jsem si zvolil téma historie varhanního stavitelství v provincii Groningen, jelikož se na tomto místě nachází unikátní koncentrace varhan rozličných historických epoch a jejich představitelů. Na tomto poměrně nevelkém území, potkáme téměř celou varhanní historii severního Holandska napříč půltisíciletím. S počtem více než tří set různých nástrojů a varhanních skříní z období šesti století, patří oblast Groningenu a Fríska k regionům s největším koncentrací varhanního bohatství na světě. Ve světovém měřítku je provincie Groningen jedinečné místo obsahující takovou škálu různých dochovaných nástrojů a to povětšinou ve výborném stavu. Mnoho z nich se dochovalo v původní podobě s minimálními zásahy, jiné byly později přestavěny nebo citlivě zrestaurovány. Avšak nejenom samotné nástroje, ale i pečlivě uchovávané záznamy farností, varhaníků, archivářů či stavitelů jsou nám cenným zdrojem poznání jednotlivých úseků dějin a jejich představitelů. Jejich dochovaná díla jsou svědkové, kteří nám kousek po kousku odhalují více z mystéria velké varhanní historie, jenž je stále ještě zahalena rouškou tajemství. Jelikož Holandsko patří mezi světové giganty v oblasti varhanní kultury, je o většinu těchto pokladů „varhanního nebe“ dobře postaráno. Nákladné a citlivé restaurování památek, zvláště těch z oblasti varhan, je v Holandsku předmětem nikdy nekončících odborných diskusí. K památným nástrojům je dnes přistupováno s ještě větší opatrností a pečlivostí, která je Holanďanům přirozeně vlastní. A jen díky jejich zodpovědnému přístupu mohou dnes být tyto skvosty, jenž 1

na nás hrdě září z chrámových kůrů, předmětem obdivu jak varhaníků a varhanářů, tak i laických zájemců o historii, či vnímavých posluchačů pravidelných koncertních cyklů. Protože o varhanářství v provincii Groningen nebylo doposud ani u nás, ani nikde jinde ve světě nic publikováno1, rozhodl jsem se toto téma zpracovat ve své diplomové práci. Ta nechť slouží všem, kteří se chtějí za varhanami do tohoto malebného koutu světa vydat, nebo si pouze doplnit své znalosti z oboru varhanního stavitelství.

1 V roce 2009 byla přece vydána kniha EDSKES Cor H. Pronkjuwelen in stad en ommeland: het historische orgelbezit van de provincie Groningen. Boeijenga Music Publications, 2009. 106s. ISBN 9070425653, která se velmi zběžně touto tematikou zabývá. Jedná se o publikaci psanou populární formou, doplněnou zvukovými nosiči CD a DVD.

2

2.

Celkový historický nástin

Ještě dříve než začnu s analýzou varhanní tvorby v jednotlivých epochách a popisem dílčích tvůrců v provincii, rád bych zběžně nastínil historický vývoj varhanářství v této oblasti. Historie holandského varhanního světa je velice pestrá. Je však nutné mít na paměti, že stavba varhan vždy úzce souvisela s náboženstvím, chrámovou architekturou a hlavně úlohou varhan při liturgii. A tak tomu bylo až do minulého století, kdy se začaly také objevovat nástroje mimoliturgické, pro koncertní či osobní účely. Přízeň či nepřízeň církve, náboženské názory v souvislosti s hudbou a pokyny vysokých církevních hodnostářů, měly pro varhanní stavitelství rozhodující vliv. Nejstarší památky v provincii, ať už nejstarší dochované nástroje nebo první písemné zmínky, pocházejí již z průběhu poloviny 15. století. Je až zázrakem, že se dochovaly do dnešních dnů, že přežily i ty méně vlídné úseky rozmanitých dějin a že dnes můžeme z těchto úctyhodných svědků čerpat znalosti a vytušit charakter smýšlení a dobové tendence, jež jsou základem stavby varhan jednotlivých období. V tomto období pak tvorba ještě vyrůstá z tradic římskokatolického náboženského vyznání. Bouřlivá epocha 15. a 16. století, byla předvěstí zásadní změny politického uspořádání Nizozemí. Během tohoto období docházelo k všeobecné migraci varhanářů, kteří stejně jako ostatní umělci cestovali z jihu na sever, za vidinou možnosti lepší seberealizace či svobodného náboženského vyznání. To výrazně ovlivnilo tvorbu v provincii. Ta se začala pomalu vymaňovat z habsburského sepjetí a získávat originální podobu, obohacenou díly těch nejlepších umělců. Později v průběhu 17. století, se situace stabilizovala, jednotliví varhanáři nalezli svá stabilní působiště a založili v jednotlivých městech své dílny. Bohatá Holandská republika, která se na území severu Nizozemí od počátku 17. století postupně zformovala, byla úrodnou půdou pro mnoho významných umělců a varhanářských firem. Ti si postupně vyhraňují osobitý styl tvorby, jejich nástroje získávají unikátní zvuk a charakter. Z tohoto období pocházejí velice osobité cenné nástroje, typické pouze pro tento region. Na konci 17. století, originalita groningenské tradice 3

ustupuje silnému severoněmeckému vlivu – působení varhanáře Arpa Schnitgera a jeho následovníků, kteří městě Groningenu a okolní provincii nalezli své další působiště. Důvodem jejich příchodu zde na sever byl nejen nedostatečně zastoupený trh, ale i téměř neomezené finanční možnosti zámožných holandských farmářů, kteří umění i farnost rádi sponzorovali, aby tak dali najevo svou velkorysost i duchaplný život. Varhanáři hamburské školy více než jindy expandují v celém severním Holandsku, které doceňuje kvalitu i vysokou úroveň prací těchto zručných mistrů. Ačkoliv se jejich tvorba mnohdy přizpůsobuje místním požadavkům, částečně transformují holandské tradiční varhanářství do severoněmecké podoby. Pohlédneme–li s větším odstupem na vliv okolních států v průběhu historie, usoudíme, že v tomto, mělo vždy převažující vliv Německo, francouzské či anglické nástroje najdeme v provincii zřídka. Ačkoliv vysoká zvuková i technická kvalita nástrojů hamburských představitelů je nediskutabilní, počátek jejich prosazování v provincii, znamená počátek pozvolného vytrácení tradičního groningenského stylu tvorby. Ta dostává nový směr, podstatně inspirován velikým Arpem Schnitgerem. Ten v provincii působí i dlouho po své smrti, díky působení svých synů, učňů a následovníků, kteří si z generace na generaci předávali tajemství kvality a mistrovské práce jeho dílny. V průběhu 19. století, jsou již finanční zdroje poměrně limitované, výsledná cena již hraje významnou roli při projektování dalších aktivit. Tvorbu rovněž výrazně ovlivnil počátek průmyslové výroby, který byl novým ideálním řešením při hledání úspor. V tomto období již pomíjí hamburský vliv, varhanářství je nyní ovlivněno staviteli, přicházejícími z jihu Holandska a východního Fríska. Jedním takovým byl např. Petrus van Oeckelen, stěžejní postava dějin varhanářství provincie 19. století. Zatímco do varhanářské Evropy začínají pronikat symfonické vlivy, provincie se drží klasicistních idejí, až do 20. století. Varhany mají stále relativně konkrétní zvuk, romantické rejstříky se objevují velice pozvolna, převažuje mechanická hrací traktura. Ke konci 19. století se stále více prosazuje průmyslová sériová výroba, přinášející mnoho úspor. Jednotlivé části varhan jsou dodávány prostřednictvím subdodavatelů, začíná se prosazovat pneumatická později elektrická traktura. Rovněž se hledají různá úsporná řešení, za účelem nejnižších nákladů, to vše na úkor kvality varhan. Po roce 1910 bylo v provincii i v samotném městě Groningen postaveno minimum nástrojů, nový impulz dostává 4

varhanářství až po 2. světové válce. Do popředí se nyní dostává nová disciplína – restaurování historických nástrojů, otevírají se otázky stylové interpretace, staví se nové varhany v neobarokním stylu s mechanicku trakturou. V současné době jsou prostředky na stavbu varhan poměrně limitované. To je dáno důsledkem globální finanční krize, spořivostí chudnoucích farností a také specifičností finančních zdrojů–fondů. Pokud se staví nový nástroj, bývá často replikou nástroje historického. Společnost investuje do záchrany a autentického restaurování cenných historických artefaktů, jejichž hodnota je stále více doceňována. Díky opatrnému přístupu dnes již uvědomělých odborníků a restaurátorů se můžeme radovat z úspěchů oživení stále většího množství nástrojů, které po léta čekaly na svůj velký den, kdy budou moci opět zahrát v duchu jejich původních stavitelů.

Obr. 1 Jeden z nejstarších dochovaných nástrojů. Krewerd (1531)

5

3.

Období před reformací – nejstarší dochované památky Rok 1594 je významným mezníkem v historii provincie Groningen. V tomto

roce vyvrcholila náboženská reformace, provincie se připojila k nově vznikající Holandské republice na severu Nizozemí. To znamenalo podstatnou změnu v životě obyvatel i ideologie umělců. V období před touto nejen náboženskou reformací, se provincie řadila k habsburské monarchii, která tvrdě prosazovala katolické náboženství. Z historie varhanního stavitelství z období před tímto datem není mnoho známo. I přesto však můžeme čerpat z mála informací, které se nám dochovalo. Varhany měly v převažující katolické liturgii především koncertní účel, částečně se též provozuje tzv. alterační praxe – alterace mezi mluveným a zpívaným (hraným) slovem během liturgie. Zde však nezpívali lidé, zpěv byl vyhrazen pouze pro kněží a duchovní. Pokud se historikové nemýlí, jak katolický tak protestantský zpěv, zde na severu Holandska, nebyl původně doprovázen varhanami2. První varhanní školy, které začaly v oblasti Nizozemí působit, byly pravděpodobně situovány na jihu v městech Bruges, Malines (oboje již počátkem 14. století), Ghent, Brussels, Antwerp. V 15. století se k nim přiřadila města Delft, Nijmegen, Louvain, Utrecht, Termonde a Aarschot. Prameny dokládají, že v roce 1400 byly významné varhany v hlavních kostelích těchto měst – Amersfoort, Arnhem, Groningen, Haarlem, Leiden, Maastricht a Utrecht. Jižní Nizozemsko zvláště pak Flandry a Brabantsko, byly klíčovými centry veškeré holandské kultury3. V provincii Groningen bylo v roce 1550 podle dochovaných údajů4 27 klášterů, z nichž většina měla nástroj již v roce 1500, stejně tomu bylo ve farních či obecních kostelích. Kromě hudebního účelu bývaly varhany v kostelích instalovány z těchto důvodů: •

nadšení a horlivosti místních zastupitelů5 pro varhany a varhanní zvuk,

2

Laskavé ústní sdělení profesora Theo Jellemy. WILLIAMS, Peter F. European Organ, 1450–1850, str. 29. 4 JONGEPIER, Jan. Het historische orgel in Nederland 1769–1790, str. 18–19. 5 Jedním z takových nadšenců v provincii byl např. Rudolph Agricola (1442–1485), humanista, sekretář města a známý varhaník, který v provincii působil. 3

6

•

k poctě místního duchovního, měšťana nebo dvořana

•

jako výzdoba Božího domu

•

jako prezentování bohatství a prosperity měst a vesnic, čím větší prosperita tím lepší/větší nástroj.

Nástroje v té době patřily ještě do kategorie Blockwerků, kdy mívaly jednotný zvuk, sestaven z mnoha rejstříků; ty se v průběhu 15. století začaly pozvolna osamostatňovat až do principu rejstříkových táhel, jak to známe dnes. Stavěly se většinou v prostorách mezi apsidou a hlavní lodí chrámu, v místě, kde se konala liturgie a kde stával sbor/kněz, jež byl doprovázen. Později bývaly varhany dodatečně přesouvány nahoru na kůr. Výška ladění těchto raných nástrojů bývala vcelku nejednotná. Obvykle malou či velkou tercii výše než je ladění dnešní. Rozsah klaviatur býval kolem roku 1450 obecně kolem tří oktáv, obvykle F–a'' 6. Například varhany v Martinikerk Groningen měly pravděpodobně rozsah H–f'' Některé nástroje mívaly rejstřík ‘Bordoen’7 – v basové poloze, na který se hrálo pomocí přivěšeného pedálu, jak tomu bylo například u varhan ve zmíněném Martinikerk a pravděpodobně i v obci Krewerd. Historický skvost, který může prozradit více o tomto půl tisícletí vzdáleném období, jsou gotické varhany v kostele vesnice Rysum. Jsou datovány rokem 14578. I když vesnice Rysum neleží v provincii Groningen, považoval jsem za zajímavé tento důležitý artefakt zmínit, už také proto, že jeho stavitel byl pravděpodobně mistr Harmannus z Groningenu. Jsou to jedny z nejstarších plně hratelných varhan na světě, jako zázrakem téměř kompletně dochovány v původní podobě. Jen Sesquialtera, Mixtur a Trompette jsou dílem restaurátorů Ahrenda a Brunzemy z let 1959. Jedná se o jednomanuálový nástroj se sedmi rejstříky, laděný ve středotónu, se zásuvkovou vzdušnicí a krátkou oktávou, vzduchový sloupec je 70mm, výška a' je mírně nad 440 Hz. Varhany měly pravděpodobně blockwerk v diskantu, který byl dodatečně kolem roku 1513 přestavěn na zásuvkovou vzdušnici9. Jejich zvuk má

6

WILLIAMS, Peter F. European Organ, 1450–1850, str. 29. Též bourdon, bordun. 8 http://mypipeorganhobby.blogspot.com/2009/11/harmanus–orgel–in–rysum–1457.html 9 http://de.wikipedia.org/wiki/Orgel_der_Rysumer_Kirche 7

7

silný pronikavý charakter, typický pro varhany z tohoto období. Každý rejstřík má svou vlastní personalitu, je plně soběstačný a má osobitý charakter. Mistr Harmannus pravděpodobně postavil také původní nástroj v hlavním provinčním kostele v Martinikerk v Groningenu, které jsou rovněž datovány kolem roku 1450. Ačkoliv toho mnoho o tomto původním nástroji nevíme, dochovaly se nám z něj některé rejstříky, které jsou součástí dnešní varhanní dispozice10. O třicet let později v letech 1482–1484 pak byly varhany rozšířeny a přemístěny na západní zeď chrámu, což bylo také z důvodu plánované rekonstrukce věže kostela. Varhanářské práce prováděl varhanář Johann ten Damme of Appingedam, který je první písemně doloženým varhanářem provincie11, odborným poradcem mu byl Rudoph Agricola. Nástroj později prošel několika stavebními úpravami, jejich původní části byly při přestavbách respektovány. Zásadní bylo restaurování, jež provedli v roce 1959 Jürgen Ahrend a Gerhard Brunzema, ti vrátili nástroj do podoby z roku 1513. Současná dispozice: Praestant 8′ Gedackt 8′ Octave 4′ Octave 2′ Sesquialtera II 1959 Mixtur III–IV 1959 Trompette 8′ 1959

Rozsah manuálu CDEFGA–g'',a'', středotónové ladění, zásuvková vzdušnice, klínový měch, výška tónu a' mírně nad 440, tlak vzduchu dodávaného elektromotorem je 77mm. Další významnou uměleckou památkou je dochovaná pozdně gotická varhanní skříň s prospektovými píšťalami z roku 1526, jejímž autorem je Johannes Emedenus. Původně se nacházela ve farním kostele v obci Scheemda, dnes je součástí umělecké expozice Rijksmuzea v Amsterdamu. Prozkoumáme–li důkladněji prospektové píšťaly, zjistíme, že průměr píšťal nekoresponduje s jejich délkou. 10 11

Viz příloha na konci práce, která o těchto varhanách pojednává. BUSH, Douglas – KASSEL, Richard. The Organ : An Encyclopedia, str. 170

8

V basové poloze mají píšťaly při srovnání s jejich délkou relativně úzký průměr, zatímco v sopránu jsou relativně široké, což bylo dáno omezenými znalostmi menzurace píšťal. Zvukově to pak vytváří jemný a čistý bas k flétnovému hlasitějšímu diskantu. Na počátku šestnáctého století se varhanní stavitelství začíná pomalu odívat do renesančního vzhledu. Unikátní varhany v obci Krewerd jsou nejstarším dochovaným a plně hratelným nástrojem v Holandsku. Už při prvním pohledu pochopíme, že máme co do činění s pramatkou varhan. Šedá patina cínu a oprýskanost píšťal jsou dokladem dlouhé, ne vždy příznivé historie nástroje. Celoroční nízká a stabilní teplota v kostele napomáhá udržet památku v zakonzervovaném stavu. Jsou datovány letopočtem 1531, avšak některé jejich části, jako například prospektové píšťaly,

jsou

dokonce

i

staršího

data.

Jedná

se

o

jednomanuálový nástroj neznámého autora s krátkou oktávou, přivěšeným pedálem, a následující dispozicí: Prestant 8´ (1531) Holpyp12 8´ (1531) Octaaf 4´ (1531) Fluyt 4´ (1857) Quint 3´ (1531) Super Octaaf 2´ (1531)

Obr. 2 Detail patiny píšťal varhan v Krewerd (1531).

Sexquialter IIx discant (1975)

Rozsah manuálu: CDEFGA–c''', ladění středotón a'= půltón nad 440. Tlak vzduchu 89mm. Pedál přivěšený. I přes skromný počet rejstříků, mají velice výrazný a bohatý zvuk, který plně zaplní tento středně veliký kostel. Tón je velice nosný, průrazný, jakákoliv rejstříková kombinace vytváří unikátní jednotný konkrétní tón, který se perfektně pojí. Právě pro svůj silný jadrný zvuk, charakteristický pro varhany z tohoto období, si nástroj vysloužil mezi místními obyvateli přezdívku „Schreeuwerd van Krewerd“ (v překladu

12

též Hohlflötte, Flétna dutá.

9

- křikloun z Krewerdu). Popis varhan z roku 153113 udává, že varhany měly rozsah FGA–g'',a''. Další informace o nástroji jsou velice kusé. Malby na křídlech prospektu jsou datovány 1634. Varhany byly pravděpodobně renovovány v roce 1686 a následně v průběhu staletí několikrát opravovány, rovněž přežily několik válek a záplav. V roce 1967 se dokonce mluvilo o demolici kostela a prodeji varhan. Naštěstí se nakonec rozhodlo kostel, věž i varhany zrestaurovat. Výbornou práci provedl citlivý restaurátor Albert Hendrik de Graaf (*1928) v letech 1972–1975. Jeho hlavním krédem bylo zakonzervování nástroje a provedení jen těch nejnutnějších oprav, tak aby nebyl poškozen jejich unikátní zvuk. To se povedlo a varhany mohou po mnoho dalších let dobře sloužit jako unikátní kronika varhanního stavitelství, jenž nás ponechá v úžasu nad tehdejšími schopnostmi starých mistrů. Již polovina 16. století byla pro varhanářské umění v provincii pod vlivem stěhujících se varhanářů, kteří přicházeli z jihu a západu jako protestantští uprchlíci, aby unikli španělskému tažení. Bylo to období, které již předjímalo blížící se holandskou reformaci. Rok 1566 byl černým datem v holandské historii. V důsledku obrazoborectví bylo zničeno mnoho cenných děl, z kostelů je odstraněna většina uměleckého vybavení, ani varhany neunikly této revoluční aktivitě. Zatímco jedni varhany ničí, druzí je staví. V kostele v nedaleké sousední obci Loppersum nalezneme na varhanní skříni datum 1562. Tento nástroj byl pravděpodobně postaven toho roku varhanářem Andreasem de Mare, významným varhanářem provincie Groningen. Bohužel jako většina jeho varhan, byly i tyto později několikrát přestavovány, takže z původního nástroje se nám dochovala pouze varhanní skříň.

3.1 Andreas de Mare Varhanář Andreas de Mare14 (cca1540–1599) původem z Ghentu, se v roce 1543 přistěhoval do Groningenu, pravděpodobně z důvodů své protestantské víry a rovněž aby zde přestavěl velké varhany v Martinikerk Groningen. Roku 1555 získává důležité cechovní povolení provinčního stavitele varhan, z jeho dílny vzešlo pravděpodobně devět nových nástrojů (Uithuizenmeeden 1557, 13 14

JONGEPIER, Jan. Het historische orgel in Nederland 1769–1790, str. 19. http://de.wikipedia.org/wiki/Andreas_de_Mare

10

Loppersum 1562, Norden 1567, Zuidbroek 1578, Bremen 1587, Stadthagen 1590, Hannover 1594, Thedinga 1590, Loccum 1599), a deset dalších údajně přestavěl. Rok po dokončení nových varhan v Uithuizenmeeden začíná s přestavbou varhan ve velikém Aa-kerk v Groningenu. Dle dochovaných údajů15 byla výška varhanní skříně u těchto varhan 12 stop (tj. 3,5 metrů), což souviselo s rozsahem manuálu od G', A' po g’’, a‘‘. Varhany měly dva manuály, hlavní stroj, prsní stroj a pedál se samostatným rejstříkem Octaav 8´, podobně jak tomu bylo u jeho varhan v Ludgerikirche v Norden (1567). Do dnešních dnů se nedochoval žádný z jeho postavených ani přestavěných nástrojů. Pouze část píšťal z jeho původních varhan se nachází ve velkých varhanách v Martinikerk v Groningen a ve varhanách v Loppersum. Dle Jana Jongepiera 16 se píšťalový materiál varhanáře de Mare nachází rovněž ve varhanách v kostelích ve Stedum a Haren. Kolem roku 1583 se přestěhoval do Bremen, jsou stopy práce jeho rodu jsou pozorovány až do roku 1740. Rod de Mare také roku 1660 přestavěl vzácné dochované varhany v Midwolde, které postavil v roce 1630 Levinus Eekmans (? – 1635), Amsterdamský varhanář původem z Nordenu. Ten použil při stavbě starší píšťalový materiál datován kolem roku 154017. Již krásný renesanční prospekt dává tušit, že se jedná o vzácně dochovanou památku. Varhany byly v letech 1984–1986 restaurovány varhanářem Albertem Hendrikem de Graaf, mají krásný zvuk, jež výborně koresponduje se středotónovým laděním.

15

JONGEPIER, Jan. Het historische orgel in Nederland 1769–1790, str. 19. JONGEPIER, Jan. Het historische orgel in Nederland 1769–1790, str. 20. 17 BROUWER, Jaap – MOLENAAR, Dirk. Het Groninger Orgelbezit van Adorp tot Zijldijk. Díl II, str14. 16

11

4.

Doba po reformaci, Holandská republika

Konec 16. století bylo v evropských dějinách bouřlivým obdobím, které zásadně poznamenalo i historii Nizozemí. Na severu dochází k několika revolucím a vzdoru proti vnucované nadvládě španělského krále Filipa II. Ten neustál revoltu podřízených kolonií, vrcholící v 60. letech 16. století sedmiletou válkou. Vítězné kolonie severního Nizozemí zformovaly samostatný reformovaný stát, Holandskou republiku, první nezávislou republiku na severu Evropy. Kolonie v duchu konečně nabyté svobody pozvolna budují vyspělý stát, jehož rozvíjející se farmářství a výnosný obchod vyústil v hospodářský vzestup a následnou prosperitu celého území. Ta by se stěží odehrála pod španělskou nadvládou. Prosperita a liberální ideologie nové republiky přitahovaly nejen významné umělce z okolních států, ale i širokou vrstvu obyvatel, která migrovala na sever za vidinou lepšího živobytí či náboženské svobody. Bohatá města ráda dávala na odiv svou prosperitu a bohatství, zámožní měšťané se obklopovali cennými uměleckými předměty. Pro Holandsko začíná období zlatého věku, dobou, kdy holandský obchod, věda, vojenství a umění patří mezi nejuznávanější na světě. Rozvíjí se veškerá odvětví umění, včetně varhanářství. Odtržení se od habsburské monarchie v průběhu 16. století, však holandské provincie těžce vybojovaly, Filip II. se nechtěl revoltujících území vzdát. Mnoho varhan bylo v důsledku revolucí a válek zničeno, ty které přečkaly toto bouřlivé období, byly v nové protestantské republice zapovězeny jako katolický nástroj. Nicméně některé nástroje byly majetkem města a tudíž byly před devastací uchráněny. V mnoha městech tak nadále pokračovala i přes nepřízeň církve, hra na varhany před a po bohoslužbě i pravidelné varhanní recitály v průběhu týdne, což bylo již od nepaměti holandským zvykem. Po reformaci se radikálně mění náboženské poměry, náboženství se již může svobodně šířit. Obecně se prosazuje protestantství, které bylo liberálnějším protikladem do té doby vnucovanému náboženství katolickému (jež v našich zemích vyústilo v protireformaci). Kostely jsou nově uspořádány a redekorovány, obvykle za přispění místních bohatých rolníků, majitelů přepychových šlechtických sídel, kteří neváhali do přestavby vložit své 12

prostředky. Zprvu zapovězený nástroj se v 1. půli 17. století pozvolna dostává opět do povědomí. Zatímco v roce 1628 emdenský kostelní koncil, deklaroval varhany jako „nežádoucí a katolický nástroj“18, v roce 1640 již koncil experimentuje a znovu povoluje doprovázet zpěv varhanami. Ne všude však zvuk varhan dle nařízení emdenského koncilu odmítali. První zmínka o doprovodu kongregace varhanami v provincii Groningen a Friesland pochází už z období okolo roku 163019. Zhruba ve stejné době byl také přestavěn nástroj v Martinikerk v Groningenu, aby tak lépe vyhovoval svému novému úkolu – doprovodu kongregací při bohoslužbě. Varhany v době po reformaci začaly postupně plnit rozdílnou úlohu. Budovy kostelů byly přestavěny, aby vyhovovaly protestantské liturgii, převažuje centrální uspořádání, s lavicemi okolo kazatelny uprostřed chrámu. 20Apsida byla oddělena od hlavní lodi, na postavenou kamennou či dřevěnou přepážku se mnohdy přemístily varhany, které se původně nacházely v kněžišti, jak tomu bylo v případě varhan v Krewerd, Holwierde a v klášteře Ter Apel. Kromě bohoslužebných účelů měly kostely mnoho funkcí, bývaly celé dny otevřené a sloužily také měšťanům jako místo pro odpočinek či obchodování. V pozdní odpoledne se konaly v kostelích varhanní recitály. Krásný velký nástroj byl pro město symbolem moci a prosperity, kostel míval dva i více varhaníků, jedni sloužili městu, jako koncertní mistři a druzí byli zaměstnáváni kostelem pro potřeby farnosti. Koncertní funkce varhan se stávala jejich důležitou rolí, obzvláště ve větších kosmopolitních městech. Také úloha varhan při bohoslužbách se zvětšovala. Varhaník hrál půl hodiny přede mší a také půl hodiny po mši. Do Holandska přicházeli studenti z celé Evropy, za účelem studia tohoto mistrovského umění.

18

BUSH, Douglas – KASSEL, Richard. The Organ : An Encyclopedia, str. 171. Tamtéž. 20 Zájemce popisující reformu a její vliv na barokní architekturu odkazuji na svou semestrální práci: ROHEL, Jiří. Barokní architektura v Holandské republice, JAMU 2011. 19

13

Obr. 3 Nádherný prosperkt varhan v Zeerijp, Theodorus Faber (1651).

14

5.

Groningenská varhanní škola

Rozvoj zpěvu kongregací v průběhu 17. století jakož i nová úloha varhan při liturgii i jako koncertního nástroje, vedly ke zvýšeným nárokům jak na varhaníky tak na varhany. Stavba varhan v Jacobuskerk ve vesnici Zeerijp je nadčasovou realizací nového zvukového ideálu, varhan, hrající při liturgii stále větší roli. Zhotovil je varhanář Theodorus Faber v letech 1645–51, jako svůj první nástroj. Svou velikostí a dostupnými možnostmi překonávaly varhany všechny své předchůdce. Podle dochovaného kontraktu21 měla dispozice obsahovat 8 rejstříku na Hoofdwerk, 6 na Rugwerk a dokonce 3 samostatné

rejstříky

v pedálu.

Dispozice

obsahuje také několik flétnových rejstříků, 3 jazyky, tremolo, dále pak Trommel (píšťalový tympán v pedálu), ptačí zpěv a cimbelstern. Faber nepostavil pružinovou vzdušnici, jak stálo v kontraktu, ale vzdušnici zásuvkovou, která v té době začínala být opět populární. Zvukové ztvárnění

nástroje

reprezentuje

pozdně

renesanční představy. Tón je konkrétní, již však

Obr. 4 Detail prospektu Faberových varhan v Zeerijp (1651).

poměrně kultivovaný, vcelku ostrý, hlasitý, již ne tolik pronikavý, jak slyšíme u varhan jeho předchůdců. Jeho klaviatura chodí velice lehce, téměř jako cembalo. Nástroj v Zeerijp byl v letech 1979 citlivě zrestaurován a je dnes velice cenným historickým artefaktem. Varhanní skříň je považována za jedno z nejkrásnějších uměleckých děl v Holandsku, malby provedl sám autor varhan, který malbu studoval pouze jako samouk.

21

TUINSTRA, Stef. Het Faber orgel van de Jacobuskerk te Zeerijp. Orgelcommisie Jacobuskerk, 1979, str 14.

15

5.1 Theodorus Faber Autor varhan v Zeerijp, jsem popsal v předchozí kapitole, Theodorus Faber (ca 1600–1659) pocházel z malé vesnice Suiderhuisen ležící na severu od města Emden, většinu svého života strávil v Groningenu. Od svých 24 let studoval nejprve teologii a filozofii, brzy nato se však začal věnovat varhanářskému umění. Nejprve jako samouk, později se učil u svých současníků Anthoni Verbeecka, Anthoni Waelckense a varhanářské rodiny De Mare. Stal se členem významných uměleckých kruhů města Gronigen, kde také získal titul národního varhanáře. Faber využil poznatků varhanářství 14. – 15. století, stavěl velice kvalitní nástroje. Škoda, že se této profesi začal věnovat až v pozdějším věku a stihl tak postavit pouze tři novostavby. V roce své smrti pak ještě stihl dokončit varhany v Coevorden (1659). Z dochovaných fotografií 22 vidíme velmi podobný vzhled prospektu s uzavíratelnými křídly a úzkými dlouhými píšťalami v prospektu, typické pro renesanční

nástroje

(reflexe

uzavíratelných

deskových oltářů). Nástroj se bohužel nedochoval, v roce 1879 byl plně nahrazen nástrojem novým. Od roku 1654 pracoval také na nových

Obr. 5 Dochovaná fotografie Faberových varhan v Coevorden (1659).

varhanách pro groningenský Aa-kerk. Zemřel však dříve, než svůj úkol stihl dokončit. Roku 1659 podléhá následkům nemoci, kterou dostal během své práce v Coevorden. Nástroj dokončil roku 1667 významný holandský varhanář Jacobus Galtus van Hagerbeer, byly to tehdy největší varhany v Holandské republice. Kromě těchto tří výše jmenovaných novostaveb, prováděl Faber často také opravy a kolaudace. Styl jeho tvorby jsou spíše syntézou a kultivací předchozích tradic než prosazováním nových vlastních idejí. Nástroj v Zeerijp, je jeho jediným dochovaným dílem, je unikátním dokladem zvuku varhan pozdně renesančního období.

22

Skleněné desky s negativy byly vyrobeny J. C. Kramerem v roce 1892 (velikost 24, 5 x 30 cm). Nacházejí se v zemském muzeu v Assen pod čísly E 5–12.

16

5.2 Anthoni Verbeeck Kromě Theodora Fabera udávali tón varhannímu stavitelství v první polovině 17. století další dva varhanní stavitelé. Byli to Anthoni Verbeeck a Anthoni Waelckens. První z výše jmenovaných Anthoni Verbeeck 23 (cca 1585–1642) pocházel z brabantského Helmondu, do Groningenu se přistěhoval v roce 1620. S sebou

přivezl

vlámského

a

elementy brabantského

varhanního stavitelství, včetně vlivu

významné

rodiny

Niehoff.

započal

varhanářské V roce

s přestavbou

1627 varhan

v Martinikerk Groningen, které byly poničeny při krátké válce Holandské

republiky

s

vojsky Biskupa Münstera v roce 1572. Instaloval do nich sedm nových měchů a do středu prospektu umístil znak města. Pátrání po další Verbeeckově tvorbě je obtížnou záležitostí, z jeho díla se nám dochovaly jen

Obr. 6 Replika Bolswardských varhan, Bakker& Timenga Aa–kerk (1991).

nepatrné

části.

Jeho

jediné

v podstatě dochované varhany se dnes nachází v Peize, kde byly přestěhovány roku 1863 z kostela Pepergasthuis z Groningen. Bohužel byly téměř v každé epoše přestavovány, naposledy byly zrestaurovány v roce 1973 firmou van Vulpen, která zrušila veškeré změny provedené v pozdějších obdobích. Restaurování proběhlo relativně brzy ve 20. století, v době, kdy ještě nebyly znalosti a zkušenosti pro takovou práci na dostatečné úrovni. To mohlo varhanám spíše uškodit. Naskýtá se tedy otázka, kolik toho po veškerých opravách a rekonstrukci z původních Verbeeckových varhan zbylo. Každopádně další stopa z jeho práce se nám 23

[antoni ferbéik].

17

dochovala v nádherném nástroji v Pelsterstrathuis v Groningenu, který byl v roce 1693 přestaven Arpem Schnitgerem. Ten použil v hlavním stroji mnoho Verbeeckových píšťal, datovány 1627 a přistavěl Rückpositief, kde je rovněž Verbeeckova Flétna 4´24. Nově rekonstruované Bolswardské varhany, nacházející se na jižním transeptu v Aa-kerk Groningen jsou replikou jeho díla z roku 1635. I když Verbeeckovo autorství je částečně sporné. Některé prameny25 uvádějí, že autorem je Raphael Rodensteen (1550), jiné že Verbeeck v daném roce přistavěl pouze Rückpositief26 . Varhany se původně nacházely v Broerenkerku v Bolswardu, odtud tedy název Bolswardské, v roce 1967 byly demontovány a uschovány, varhanní skříň byla na nějaký čas uložena v Martinikerk Groningen. V roce 1991 ji firma Bakker& Timenga zrestaurovala, včetně balustrády a prospektových píšťal. Prázdná varhanní skříň pak byla umístěna na transept Aa-kerku v Groningen. V srpnu roku 2007 do ní, na základě dochovaných pramenů, postavil nové varhany americký varhanář Paul Fritts27. Kde se momentálně nachází původní Verbeeckovy píšťaly a vnitřní části těchto varhan není známo. Pokud se jednoho dne objeví, budeme mít k dispozici jeho jediný kompletní původní nástroj.

5.3 Anthonius Waelckens Verbeekův a Faberův současník Anthonius Waelckens 28 (1585–1646) pocházel pravděpodobně z Hamburku, svou práci v Groningenu započal okolo roku 1615. Byl spíše inspirován severoněmeckým stylem, zvláště hamburskou školou rodiny Scherer, později také vestfálským stavitelem Daniëlem Baderem (1575– 1638), s nímž společně postavil několik nástrojů29. Jednalo se například o varhany

24

BEEK,Aart van. Het orgel in de Pelstergasthuiskerk te Groningen: de geschiedenis van het Heilgen Geest– of Pelstergasthuis en het orgel in de kerk. Stichting Groningen Orgelland, 1992, str. 21. 25 TALSTRA, Frans. Langs Nederlandse Orgels – Groningen Friesland Drenthe. Baarn: Bosch&Keunig. 1979, str. 71. 26 NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725, str 293. 27 BEEK, Aart van.´Het Bolswardorgel´in der Aa–kerk Groningen z časopisu Groninger Kerken 9.Groningen,1992. ISSN 0922–0178, str. 129–133 28 [antonius valkens]. 29 Tamtéž

18

Appingedam (Nicolaikerk, 1640), ze kterých se nám po pozdější přestavbě dochovalo několik píšťal. Dva roky po svém příjezdu do Groningenu roku postavil své první varhany v Middelstum, namísto původního nástroje, který byl poškozen při protestech v roce 1568. Tyto varhany měly hlavní stroj Hoofdwerk a Rückpositief, také podle kontraktu30 ve varhanách vybudoval Cornet a Zink 6´ v diskantu. Číslo šest pravděpodobně souvisí s rozsahem klaviatur, který byl původně FGA–a2. Varhany v letech přestavěl 1695–1696 Arp Schnitger, který umístil Zink 6´ jako Cornet 2´ do pedálu. V roce 1863 je kompletně přestavěl Petrus van Oeckelen. I varhany v reformovaném kostele v Uithuizermeeden byly původně z jeho dílny. V roce 1816 však byly přestavěny varhanářem Joachimem Wenthimem, který je přemístil do Římskokatolického kostela v Uithuizen. Tam umístil původní píšťalový materiál nové varhanní skříně. V roce 1908 se varhany stěhovaly znovu, byly přemístěny do kostela v Niehove. Jak můžeme vidět, z Waelckensovy Obr. 7 Hrací stůl varhan Noordwolde, Anthonius Waelckens (1640).

tvorby se nám také zachovaly jen nepatrné stopy, většina jeho varhan byla později

kompletně přestavěna ať už Schnitgerem, Albertusem Anthoniem Hinszem či van Oeckelenem. Zachovaly se nám pouze některé píšťaly, jež jsou rozesety po přestavěných nástrojích. Typicky holandským počinem bylo také postavení repliky Waelckensova nástroje z roku 1635 v Kollum, kde se jeho původní nástroj nacházel až do roku 1841, tehdy do původní varhanní skříně vystavěla nový nástroj firma van Gruisen. V roce 1971 firma Bakker & Timmenga zrekonstruovala původní nástroj dle původní Waelckensovy dispozice.

30

BROUWER, Jaap – MOLENAAR, Dirk. Het Groninger Orgelbezit van Adorp tot Zijldijk, díl II, str. 16.

19

5.4 Hendrick a Johannes Huis Severoněmečtí varhanáři Hendrick Huis (?–1667) and Johannes Huis31 (?– 1672), byli bratry významného varhanáře Berendta Husse (1610?–†1676, též Hausse), strýce a učitele slavného Arpa Schnitgera. Okolo roku 1655 přicházejí, pravděpodobně z Oldenburgu, stavět varhany do provincie Groningen, čímž začíná epocha působení severoněmeckých varhanářů v provincii. Nejednalo se však o tak silný vliv, jak tomu bylo později po příchodu samotného Arpa Schnitgera, bratři Huis se drží holandské tradice Fabera a Waelckense, kterou obohatili o prvky tvorby jejich bratra Berendta. Stavěli většinou společně, jejich prvním dílem jsou varhany v Kantens (1660), které byly nedávno restaurovány. O rok později staví nástroj v Hellum, obsahující dokonce píšťaly staršího data. Dnes můžeme zatím obdivovat pouze jeho nádherný dochovaný prospekt, z něhož se odráží silný Faberův vliv, varhany nejsou momentálně hratelné, čekají na svou opravu. Autorství bratrů Huis není jednoznačně potvrzeno, avšak dle nápadných shod dispozice Borstwerku s návrhem dispozice jejich varhan v Zuidhorn (1663) je jejich autorství dost pravděpodobné. Věřím, že po zrestaurování, budou stejně ceněny jako varhany v Kantens. Roku 1663 staví další nový nástroj v 't Zandt, který byl později také několikrát přestavován. Bylo to například roku 1791 firmou Schnitger & Freytag, která je také přemístila z jejich původního místa u kněžiště na kůr. Dále provedl zásadní změny v dispozici varhanář Jan Doornbos v roce 1908. Varhany byly restaurovány firmou Bakker & Timenga v letech 1989–90, kdy byly vráceny do stavu z roku 1791, po přestavbě firmou Schnitger & Freytag. Jejich další nástroj v Zuidhorn se nám nedochoval, byl 140 let po postavení v roce 1793 kompletně přestavěn firmou Schnitger & Freytag, dochovaly se nám pouze kontrakty popisující původní varhany a tak můžeme kousek po kousku odhalovat z práce těchto pozdně renesančních stavitelů. Jejich ceněnou památkou jsou varhany v Kantens. Ty měly poněkud pohnutou historii. V roce 1817 kostel zbankrotoval a veškeré zařízení včetně varhan,

31

Jejich původní příjmení Huss bylo pravděpodobně přizpůsobeno holandskému pravopisu srv. Huss – Huis [hauis].

20

bylo vystaveno k aukci vně kostela. Naštěstí bylo této aukci v zápětí zabráněno. Varhanář J. W. Timpe dostal za úkol za nejnižší náklady sestavit z vystavených dílů hratelný nástroj. Vyrobil novou varhanní skříň s jednomanuálovou klaviaturou, do níž dochované píšťaly umístil a tak byly varhany zachráněny. Svému účelu sloužily až do roku 1955, kdy byly opět demontovány z důvodu plánované přestavby kostela. Začalo se také uvažovat o kompletní rekonstrukci nástroje do podoby, jak jej postavili bratří Huis. To byl náročný a dlouhodobý proces trvající šestnáct let. Restaurování bylo prováděno pod dohledem současných významných varhanářů bratrů Cora a Bernhardta Edskese32, kteří za použití rozmanitých fragmentů a vodítek, vypracovali veliký plán na rekonstrukci vnitřních částí, byla obnovena původní dispozice. Většina píšťal je datována rokem 1660/1670, kromě Siffletu a Trompety, které byly v průběhu let ztraceny, byly vyrobeny jejich repliky. Rekonstrukcí byl pověřen velmi významný varhanář a odborník Jürgen Ahrend. Dokončené varhany představil dne 20. března 2007 současný dómský varhaník chrámu Martinikerk Groningen – Wim van Beek33. Varhany mají poměrně silný, konkrétní zvuk. Tón jednotlivých rejstříků je jadrný a dobře se pojí, vytváří v jakékoliv kombinaci velmi rozmanité barvy. I jazykové rejstříky mají velice kultivovaný tón. Plné pléno positivu, je velice příjemné a barevné. Rejstříky hlavního stroje jsou rozděleny na bas a diskant, s neobvyklým dělícím tónem e' – f'. Už jen kombinace principálu 8´ a 4´ je tak bohatá a barevná, zní téměř jako malé pléno. Mixtura krásně zvoní a je velice průzračná, krásně se pojí se Sesquialterou, dispozici máme rovněž i širokou škálu alikvotů. Rekonstrukce varhan byla provedena velice profesionálně, zvuk i kvalita ručních prací dokonale napodobily původní nástroj. Charakter prospektu prozrazuje varhanní tradici rodiny Huis. Vidíme také nápadnou podobnost s prospekty varhan jejich bratra Berendta. Vysoké pedálové věže po stranách varhan jsou v horní části v jedné linii s hlavním strojem, jejich délka je prodloužena směrem dolů, jsou neúměrně větší, než

32

Tito dva bratři Cor H. Edskes (nar.1925) a Bernhardt Edskes (nar.1940), jsou významní organologové v provincii. 33 http://www.orgbase.nl

21

prospekt hlavního stroje. To až Schnitger rozdělil rozměry varhanních strojů proporcionálně a tím vytvořil populární prototyp hamburského prospektu.

Obr. 8 Prospekt varhan bratří Huis v Kantens (1660).

5.5 Rozvoj Improvizace S rapidním rozvojem varhanářského umění v provincii se v průběhu 17. století se rozvíjí také varhanní improvizace. Zvyšující se role varhan při protestantské bohoslužbě vybízela varhaníky k různým improvizacím na žalmy či písně.

Melodie

chorálu

se

prolínala

jejich

produkcemi,

byla

hrána

i

v augmentovaných či diminuovaných hodnotách, ostatní hlasy ji doplňovaly imitacemi a kontrapunktickými běhy. Typickým příkladem stylu dobového hudebního umění je tvorba významného holandského skladatele Jan Pieterszoona Sweelincka (1562–1621), který sice nepůsobil v provincii, ale dobovou praxi zásadně ovlivnil. Jeho kompozicemi se jako spojovací nit, táhne chorál, či melodie, která pojí celé dílo dohromady. Sweelinckovy skladby jsou dokladem rozkvětu holandského varhanního umění v této historické epoše.

22

5.6 Stavba samostatného pedálu Jak jsem již zmínil v úvodu, rejstříkové obsazení pedálu varhan zde na severu Holandska bylo vždy spíše poskrovné. Pokud byl u varhan pedál, býval omezeného rozsahu, bez samostatných rejstříků, většinou přivěšen k hlavnímu stroji. Bývalo to nejen z důvodu úspory, ale také hlavně proto, a to musíme mít stále na paměti, že účel varhan zde na severu nebylo sólové hraní ani koncertování, ale hlavně doprovod kongregací. Z těchto důvodů pak bohatě stačil 16´ rejstřík v manuálu a přivěšený pedál. Stavbu samostatného pedálu nejen v provincii, ale v celém v Holandsku začali jako jedni z prvních prosazovat členové vestfálské rodiny Baderů. Jednalo se hlavně o Daniëla (1575?–1638) a jeho syna Hanse Heinricha (?–1680), kteří v oblasti východního Fríska často varhany se samostatným pedálem stavěli (výborně zrestaurovaným nástrojem rodiny Baderů jsou varhany v kostele v Dronrijp, postavili je v roce 1653 Arnold a Tobias Bader.). Významnou roli sehrála také stavba varhan ve středním Holandsku v Zutphen (St. Walburgiskerk, 1643), ve které bratří Baderové prezentovali rysy vestfálského varhanního stavitelství a m. j. také samostatný pedál, který byl v Holandsku až do poloviny 17. století více méně neznámý. Ten měl v tomto případě tři rejstříky: Prestant 16´, Octaav 8´, Octaav 4´34. Daniël Bader údajně také plánoval35 společně s Anthoniem Waelckensem a Andreasem de Mare stavbu třímanuálového nástroje v Noordwolde (1640) ve východním Frísku, jehož pedál byl na tehdejší poměry opravdu výjimečně zastoupen. I když se pak stavba těchto varhan nerealizovala, nechal se Andreas de Mare inspirovat a roku 1657 rozšířil nástroj v Garmerwolde o pedál se stejnou dispozicí. Také Faber následoval tento trend, jeho nástroj v Zeerijp s třemi samostatnými pedálovými rejstříky byl v tomto směru nadstandardní. Jeho varhany v Aa-kerk, které dokončil v roce 1662 Hagerbeer, realizoval s velkým nezávislým pedálem: 34

http://www.orgbase.nl BROUWER, Jaap – MOLENAAR, Dirk. Het Groninger Orgelbezit van Adorp tot Zijldijk, díl II, str. 18.

35

23

Pedaal: Prestant 16´, Bourdon 16´, Octaaf 8´, Octaaf 4´, Mixtuur VI–IX , Bazuin 16´, Trompet 8´, Cornet 4´36.

I pedál velikých varhan v Martinikerk v Groningenu měl podle A. Schnitgera, v roce 1691 před přestavbou tuto dispozici:

Pedaal: Prestant 16´, Prestant 8´, Octaeve 4´

Tu dle kontraktu rozšířil Schnitger na: Pedaal: Prestant 16´, Prestant 8´, Octaeve 4´, Basuynen 16´37,Trompet 8´, Cornet 4´38 Vidíme, že samostatný pedál se v Groningenu začíná pomalu prosazovat, záviselo to na jednotlivých farnostech a jejich varhanících, nakolik byli přístupni a nakloněni těmto novotám. Dodnes je většina holandských varhan zde na severu, co se týče rejstříkového obsazení pedálu, poměrně poddimenzovaná. I slavný varhanář Arp Schnitger, známý svým velice nezávislým a plně soběstačným pedálem, byl zde mnohdy přinucen díky této tradici stavět pedál s omezeným počtem rejstříků či pouze přivěšený. Varhany v Garmerwolde, Zeerijp a v Groningenu v Martinikerk a Aa-kerk, byly v polovině 17. století jedinými nástroji v provincii, které měly samostatné pedálové rejstříky.

5.7 Konec groningenského stylu Po smrti Fabera, De Mare, a bratří de Huis, se rozkvět osobitého groningenského stylu stal minulostí. Aby se varhanáři uživili, začínali vykonávat několik zaměstnání současně. Doba kdy byli distingovaní varhaníci jmenováni do funkce se chýlila ke konci. Od počátku 18. století se spíše zastávala funkce varhaníka a učitele. Provincie začíná být silně ovlivněna dovednostmi německých varhanářů, kteří do provincie přicházejí.

36

Viz. pozn. č. 30. Též Bazuin [bazuin], Bassoon, Fagot. 38 NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725, str. 67. 37

24

Tak jako končí tradice groningenského stylu v provincii, končí postupně také varhanářská tradice v celém Holandsku. Smrtí varhanáře Johannese Duytschota v roce 1725 směřuje tradice holandského varhanářství, jenž byla spojována se jmény velikánů jako van Covelense, Niehoffa, de Swarta a van Hagerbeera k postupnému konci. Nastupuje nový vliv německých varhanářů a odborníků, jako např. Rudolph Garrels, Christian Vater, Jacob François Moreau, Christian Müller, Albertus Antonius Hinsz a Johann Heinrich Hartmann Bätz, kteří nastoupili na jejich místa a tvořili ve stylu syntézy holandského vkusu s německou tradicí. Tento faktor byl rozhodujícím dějem v historii varhanního stavitelství v Holandsku a způsobil tak nerozlučné sepětí mezi oběma těmato varhanními kulturami.

25

Obr. 9 Prospekt Schnitgerových varhan, Aa–kerk, Groningen (1702).

26

6.

Hamburský vliv a osobnosti 18. století

Zpěv kongregací hrál v regionu hlavní roli při stavbě varhan také v průběhu 18. století. Zvláště ve vesnických kostelích byl zpěv při bohoslužbách primární hudební aktivitou. Do Groningenu proudí nové vlivy díky stavebním aktivitám hamburských varhanářů a teoretiků, mířících sem míří za vidinou lepšího uplatnění a výdělku. Hamburk, město velkých nástrojů a varhaníků, vedl nejen groningenský region do nové epochy varhanního umění, která výrazně ovlivnila tvorbu celého století. Mezi Hamburkem a Groningenem se vytvořilo pevné propojení, které trvá dodnes. Hamburští varhaníci světového renomé jsou často zváni do Groningenu, i groningenští profesoři často hostují na hamburských školách. Groningenská Prins Claus conservatory nedávno představila studium tzv. Split master, při kterém je magisterský varhanní program částečně studován v Groningenu a částečně v Hamburku. Pomineme–li fakt, že Hendrick a Johannes Huis byli také ze severního Německa, tak prvním hamburským varhanářem, který začal působit v nedalekém východním Frízsku, byl Joachim Richborn (? – 1684). Jeho stavitelské aktivity přímo nesouvisí s našim tématem, avšak je to počátek následného hamburského vlivu na území Holandské republiky. Jeho nástroj v Buttforde ve východním Frísku, je jeho jediným dochovaným téměř nedotčeným nástrojem. V roce Richbornovy smrti začíná v regionu působit druhý hamburský mistr Arp Schnitger, který svou pozornost přesunul již více na západ do provincie Groningen.

6.1 Tvorba Arpa Schnitgera v provincii Počátek působení velikého Arpa Schnitgera (1648–1719) v Groningenu je významným milníkem v historii varhanářství na severu Nizozemí. Vysoká kvalita jeho nástrojů za přijatelnou cenu zaručovala jeho obchodu úspěch, a tak se brzy i zde stal velice populárním varhanářem. V roce 1691 založil v Groningenu svou dílnu a díky nadprůměrnému standardu, který nabízel, postupně monopolizoval varhanní stavitelství v provincii. Jelikož v provincii nebyl v té době již žádný významný stavitel, byly jeho počáteční aktivity velmi vítány. I když se zde Schnitgerovy varhany 27

mnohokrát přizpůsobily místním požadavkům, jejich charakter se lišil od děl jeho předchůdců. Původní specifika provinčních varhan, které je dělaly unikátními, se vytrácí a jsou nahrazena sice vysokou, avšak univerzální kvalitou Schnitgerových nástrojů, jejichž zvuková dimenze i konstrukční techniky byly stále více normovány, bez ohledu na oblast, či místní tradici. Do provincie přináší rysy typické pro německé varhanářství – užší menzuru principálů, brilantní mixtury a alikvoty, poněkud úzké lehké a pronikavě znějící flétny. Zvukové spektrum varhan bylo rozšířeno o nové kombinace rejstříků i varhanního pléna. Také charakter prospektu se proměňuje dle hamburských tradic a zvyklostí. Důvodem první návštěvy Schnitgera v Groningenu bylo pozvání na dokončení přestavby provinčních varhan v Martinikerk Groningen, během níž stavitel Jan Helman39 (?–1690) náhle zemřel. Byla to velice prestižní zakázka a Schnitger měl již velmi dobré renomé. Jelikož však byl v té době zaneprázdněn stavbou velikých varhan v kostele sv. Jakuba v Hamburku, podílel se na této práci hlavně jeho učeň a spolupracovník v provincii Balthasar Held (?–1709), údajně jeden z jeho nejtalentovanějších žáků. Aby Schnitger zvládl uspokojit velikou poptávku, která mnohdy sahala za hranice Německa, svěřoval většinu práce svým mistrům a učedníkům. Sám pak pouze dodělával konečnou intonaci mixtur a některých jazyků. Kromě Balthasara Helda pro něj později v provincii pracovali také Johannes Radeker a Rudolf Garrels, kteří byli jeho učedníky a byli do provincie za tímto účelem vysláni. Vzhledem ke vzdálenosti Hamburk–Groningen i pozdější Schnitgerově chorobě, byla tato spolupráce založena především na důvěře na kterou mistr několikrát i doplatil. Přestavba varhan v kostele Martinikerk zahrnovala výměnu vzdušnic, klaviatur, spojek, rozšíření rozsahu pedálu od F do C a přeintonování celých varhan. Tato první zakázka přinesla jeho dílně takovou slávu, že dostal údajně ihned nabídku na přestavbu dalších pěti velkých varhan ve městě a osmnácti v celé provincii.

39

Jan Helman byl groningenský varhanář, o němž se nám nedochovalo mnoho záznamů. Údajně vyráběl kvalitní píšťaly, avšak nebyl prý schopen dostát svým závazkům. Postavil snad jediný nástroj v Dokkum, který se nedochoval. Dochovaly se však dva jeho rejstříky v Martinikerk Groningen – viz dispozice na konci práce. BROUWER, Jaap – MOLENAAR, Dirk. Het Groninger Orgelbezit van Adorp tot Zijldijk, díl II, str. 19.

28

Samotné město Groningen pak mělo, kromě varhan v Martinikerk 40 a několika menších nástrojů, ještě další tři velké Schnitgerovy nástroje, z nichž se do dnešní doby dochovaly pouze dva. Jedny se nacházely v evangelickém Lutherse kerk Groningen (1699), které však v roce 1892 kompletně přestavěla firma van Oeckelen. Další dvoje dokonce hostil veliký Aa-kerk na groningenském náměstí Fishmart. Tento kostel byl bohužel dějištěm dvou největších provinčních varhanních dramat. Krátce po dokončení Faberova/Hagerbeerova nástroje (1654–1667), byl kostel v roce 1671 zasažen bleskem, požár tento nový nástroj zcela zničil. Na jeho místě byly v letech 1694–1697 postaveny největší Schnitgerovy varhany v Holandsku se čtyřmi manuály. Záhy po dostavbě je však roku 1710 zničil náhlý kolaps věže (údajně za klidného počasí). Nyní se v Aakerk nachází jiný Schnitgerův nástroj z roku 1702, postaven původně pro nedaleký Academie kerk (též Broerekerk, v roce 1982 byl zbourán). Při stavbě Obr. 10 Detail Schnitgerových manubrií v Uithuizen (1701)

těchto varhan použil Schnitger starší píšťalový materiál z předchozího nástroje.

Nové varhany měly 3 manuály (Hoofdwerk, Rugpositief, Bovenwerk) a samostatný pedál. Jejich dispozice byla v průběhu staletí několikrát měněna, spousta rejstříků již není původních. V loňském roce bylo dokončeno kompletní restaurování, pod vedením významný varhanních expertů provincie Bernarda a Cora Edskese. Nezbývá než doufat, že kostel nyní nebude svědkem třetí velké tragédie. Další dochované Schnitgerovy nástroje v provincii nalezneme například v Eenum (1704), Goodlinze (1704), Mensingeweer (Michaëlkerk, 1698), Nieuw Scheemda

(1695),

Noordbroek

(1696),

Uithuizen

(Jacobikerk,

1701)

či

Pelstergasthuis Groningen (1693), jedná se o cenné dochované umělecké památky, dokládající mistrovskou práci tohoto slavného stavitele.

40

Ačkoliv tyto varhany nepochází přímo z Rukou Arpa Schnitgera, ani neobsahují tolik jeho rejstříků, provedl zde velikou přestavbu, tudíž se dnes o nich hovoří jako o Schnitgerově nástroji.

29

6.1.1 Charakter Schnitgerových varhan Stejně jako vzhled, také zvuk Schnitgerových varhan se lišil od předešlých nástrojů v provincii. Principál se například stavěl v relativně širší menzuře a tak zněl v sopránu, ve srovnání s principálem Schnitgerovým, spíše flétnovitě. Jeho principál měl diskant poměrně užší menzury s pronikavějším zvukem, v basu zněl zase o něco silněji, měl kulatější tón menzury širší. Typické flétny v provincii v 16. století zněly tmavě a plně, byly široce menzurovány. Příkladem nechť je dochovaná flétna na Bovenwerku v Martinikerk Groningen z rukou Andrease de Mare. Schnitgerovy flétny byly užší, což činilo jejich zvuk pronikavější a průhlednější. Základem Schnitgerovy dispozice, byl, bez ohledu na velikost nástroje, kompletní principálový sbor, korunován brilantní „Schnitgerovou“ řezavou mixturou. Ostatní alikvoty jako Rauschpfeife, Sesquialter a Scherp sloužily k modifikaci tohoto základního plénového zvuku. Ten bylo možno navíc doplnit kvintovými rejstříky, které rovněž s oblibou stavěl. Na jednomanuálových varhanách v Eenum vidíme Quint 3´ společně s Quint 1 1/2´. Rovněž staví terciové Sesquialtery, tercii však již nepřidává do mixtur, aby výsledný zvuk „nešpinil“ polyfonii. Hlavní stroj obvykle obsahuje kromě principálového sboru i Quintadeen 16´ . U zadního pozitivu začíná principálový sbor obvykle Prestantem 4´ a je završen ostrou Scherp 3–4x. Pokud varhany nemají Rückpositief nachází se Scherp jako zvuková koruna na hlavním manuálu. Staví také jazyky, které jsou buď ostřejšího majestátního charakteru s plným mírně rachotivým tónem zdůrazňujícím basovou linii, nebo charakteristické tišší, niternější, s množstvím parciálních tónů. Hlavní stroj obsahoval obvykle dva – Trompet 8´nebo 16´ a Vox Humana 8´, na zadním pozitivu pak běžně staví Dulciaan 8´. Jeho flétnový sbor zahrnoval kromě úzké Quintadeen 16´, širokou Holpijp (nebo Gedackt) 8´ , flétny 8´+ 4´ a kónické rejstříky 4´a 2´. Schnitgerovy rejstříky mají konkrétní a průzračný charakter, velice se hodí pro hru polyfonní literatury. Mají vyvážený vztah mezi základními a harmonickými tóny, jazyky se dobře pojí, flétny oplývají bohatstvím nejrůznějších barev. Pedál býval u Schnitgerových varhan plně disponovaný samostatný stroj, obsahující mimo klasické rejstříky typickou sestavu rejstříků jazykových jako Bazuin 16´, Trompet 8´ a Cornet 2´. Z toho důvodu jeho nástroje neobsahovaly a ani 30

nepotřebovaly pedálovou spojku. Ta bývala mnohdy dostavěna později, jako například u varhan v Noordbroek (van Oeckelen, 1855) nebo v Uithuizen (van Oeckelen, 1856), u varhan v Martinikerk se pedálová spojka nenachází dodnes. Jeho menší nástroje v provincii mají pedál většinou pouze přivěšen bez vlastních rejstříků a to i v případě 2 manuálového nástroje Pelstergasthuiskerk v Groningenu, což bylo v souladu s holandskou tradicí, která odporovala Schnitgerově dispoziční ideologii. Ladění Schnitgerových varhan bylo obvykle středotónové, měnilo se pouze na žádost objednavatele či místního varhaníka. Ve větších městech se pak časem začínalo používat jeho mírnějších variant, jako důsledek pozvolna se měnícího vkusu. Výška ladění pak bývala ± 484 Hz, tedy o celý tón výše, než je moderní ladění, to pak bývalo u většiny jeho nástrojů později modifikováno. Schnitgerovy varhany výhradně sledovaly severoněmecký werkprincip s vizuálním tónovým a prostorovým rozlišením jednotlivých varhanních divizí. Hlavní stroj (Hauptwerk) se nacházel uprostřed prospektu. Zadní pozitiv (Rückpositiv), za zády hráče, prsní stroj (Brustwerk) pod hlavním strojem a horní stroj (Oberwerk) nad ním. Pravidelně prosazoval zadní pozitiv, jako druhou divizi doplňující hlavní stroj. To byla původně holandská tradice, kterou hamburským stavitelům poprvé představil Hendrik Niehoff (ca. 1495–1560). Schnitger byl jedním z posledních stavitelů, který ji ještě používal. Důsledné dodržování werkprincipu také umožňovalo pozdější přístavby nového varhanního stroje, jak tomu bylo např. u varhan v Bellingwolde. Rozdělení varhan na jednotlivé stroje je vyjádřeno i v jeho varhanním prospektu. Schnitgerova standardní fasáda je charakteristická svou polygonální střední věží určenou pro manuálové basové píšťaly a pak dvěma špičatými nárožními věžemi pro píšťaly tenorové. Mezi těmato věžemi se nachází ve dvou řadách plochá pole s píšťalami diskantu. Prospekt zadního pozitivu kopíroval v menším měřítku prospekt hlavního stroje. Pedálová divize se nacházela ve velkých postranních věžích, které mohly stát i samostatně. Zhotovení většiny prospektů Schnitgerových varhan prováděl v provincii Allert Meijer (1654–1723), řezbářské práce doplnil řezbář Jan de Rijk (?–1702). Základní linie byly vždy navrhovány samotným Schnitgerem, což podtrhlo větší uniformovanost jeho nástrojů. 31

Prospektové píšťaly stavěl, pokud to náklady dovolily, téměř z čistého cínu a dokončoval je, stejně jako mixtury či jazyky, výhradně sám. Nová, velice efektivní metoda produkce jeho varhan, hodně přispěla k Schnitgerovu úspěchu. Jeho excelentní systém školení vlastních učňů, vysoká kvalita jeho nástrojů a řada varhanních dílen mu zajistily rostoucí počet zakázek a spokojenost zákazníků napříč celou Evropou. Provincie Groningen je dodnes jedinou oblastí mimo Německo s největším počtem jeho nástrojů. Posledním projektem velkého Arpa Schnitgera byly čtyřmanuálové varhany ve Zwolle, během jejichž stavby zemřel. Varhany dokončil jeho syn Franz Caspar Schnitger starší. Jedná se o jedny z nejkrásnějších varhan v Holandsku, největší z dílny Arpa Schnitgera a srovnatelné umělecké hodnoty jako varhany původní groningenské školy. Schnitgerův vliv v provincii vnímáme dlouho po jeho smrti, díky tvorbě jeho synů a učňů. Jeho firmu přebírá syn Franz Caspar starší společně se svým bratrem Johannem Jürgenem. Jeho pokračovatelé se ve stylu své tvorby přizpůsobovali novým vlivům, avšak zachovávali Schnitgerovu tradici pečlivé intonace a výjimečné řemeslné práce.

6.2 Schnitgerovi pokračovatelé Zatímco v Německu po Schnitgerově smrti končí i jeho veliké umění, v Holandsku nachází pokračování díky jeho synům a nástupcům až do počátku 19. století. Jeho synové a učni pokračovali v jeho mistrovské práci, kterou obohatili o vlastní názory, dobové zvyklosti, zatímco zachovávali vysokou kvalitu a poctivou řemeslnou práci.

6.2.1 Franz Caspar Schnitger starší + Johann Jürgen Schnitger Ačkoliv byl Franz Caspar Schnitger starší (1693–1729) stejně jako jeho otec německého původu, stal se během svého krátkého života významným holandským varhanářem. Učil se v otcově firmě a pomáhal mu například se stavbou varhan ve Weeneru (1709–10). Po otcově smrti se společně se svým bratrem Johannem Jürgenem Schnitgerem (1690–1734?) přestěhovali do Zwolle, aby zde dokončili otcovy velké čtyřmanuálové varhany.

32

Franz Caspar pokračoval ve varhanní tradici svého otce, v rámci jeho modelu provedl několik vylepšení, odpovídající dobovému vkusu. Mixtury stavěl ještě vyšší, aby byly ještě brilantnější, měly velice úzké menzury. Jazyky mívaly zase naopak menzury širší, s lehce extrovertním charakterem a zvukem bohatým na parciální tóny. Propagoval již různé varianty nerovnoměrného temperování, za což byl údajně mnohokrát i kritizován, jelikož v Holandsku byl stále poměrně běžný středotón. Vzdušnice i nohy píšťal stavěl s mírně užším průměrem, takže barva tónu například principálu byla kulatější, noblesní a také kompaktnější, stavěl ho ještě užší menzury, než jeho otec. U jeho varhan již bylo možné prospojkovat všechny manuály, pedál stavěl stále samostatný bez spojky, „balanc“ mezi pedálem a manuálem zůstává nadále nedotčena. Polyfonní hra na jeho rejstříky zní stále velmi průzračně, jednotlivé hlasy jsou dobře slyšet, i pokud se k registraci přidají manuálové jazyky. Nutno konstatovat, že Franz Caspar Schnitger ve své tvorbě nebyl zdaleka tak plodný jako jeho otec. Spíše se zabýval přestavbami a opravami varhan za hranicemi provincie. Jednalo se např. o nástroje v Meppel (1722) a Deventeru (1722). Jediná jeho novostavba jsou veliké varhany v Alkmaaru (1725) - o to důležitějším počinem však tato stavba byla. Jednalo se o stavbu zcela nového nástroje za použití některých rejstříků z předchozích varhan van Hagerbeera. Monumentální varhanní skříň navrhl významný architekt, představitel počínajícího baroka v severním Holandsku Jacob van Campen (1595–1657). Jako u většiny jeho architektonických děl vidíme vliv italského architekta Palladia, který byl Campenovi vzorem při projektování mnohých staveb nejen v Amsterdamu. Nádherná uzavíratelná křídla namaloval malíř Caesar van Everdingen a to v letech 1641 – 4341. Tyto

nové

varhany byly

zemětřesením

v dosavadním

holandském

stavitelství. Franz Caspar mnoha svými návrhy tamní varhanní kruhy doslova šokoval. Například pedál obsahuje tři kvinty: Roerquint 12´, Quint 6´ a dokonce i Principaal 22´, jež zní jako Quint 21 1/3´. Dokonce i Rückpositief má tři kvinty! Na rozdíl od holandského zvyku je Schnitgerova Sesquialtera bez repetice na c'. Nástroj má poměrně nízké rovnoměrné ladění a'= 415. V dispozici je dokonce 2x zastoupen

41

http://www.alkmaarorgelstad.nl/

33

vysoký rejstřík Cimbel, který byl sice populární v severním Německu, avšak v Holandsku se do té doby objevoval výjimečně. Najdeme v ní 13 jazykových rejstříků, rovněž dle severoněmeckého vzoru, všechny zůstaly dodnes zachovány. Velice

neobvyklé

byly

také

tři

manuálové

spojky

(zvláště

spojka

Bovenwerk/Rückpositief), pedál zůstává nadále bez spojky; po vzoru svého otce jej chtěl ponechat samostatný. Každý manuál má víceméně kompletní sbory principálů, fléten, mutací i jazyků. Po svém dokončení vyvolaly varhany veliký rozruch mezi posluchači i odborníky. Dnes jsou exkluzívní památkou z dílny tohoto varhanáře, dějištěm mnoha soutěží i koncertů42. Poslední zakázkou Franze Caspara Schnitgera byla přestavba varhan v Martinikerk Groningen, kterou získal v roce 1730 v souvislosti se zvolením nového varhaníka Jacoba Wilhelma Lustiga. Ten po svém jmenování vyjádřil přání, aby byl tento nástroj opraven a rozšířen. Schnitger se zaměřil hlavně na stavbu nového nádherného zadního pozitivu, který svým zvukem i zdobností svého prospektu anticipuje snad již rokokové umělecké představy. Prospekt výjimečné není menší kopií hlavního stroje, který má výrazně plochý renesanční charakter, ale svými křivkami i ornamenty ztělesňuje nové pojetí umění v první třetině 18. století. Zvukový ideál doby též prozrazuje opět zastoupený rejstřík Cimbel 3x, jehož intonace je tak vysoká, že svým zvukem připomíná varhanní doplněk Cimbelstern. Dá se již použít pouze pro efekt, nikoliv pro polyfonickou hru. Dispozice opět odráží stavitelovu zálibu v kvintových alikvotech, kterou patrně zdědil po svém otci. Na jednom stroji postavil dohromady Gedektquint 3´ a Nasard 3´, což je ve varhanářské praxi velice neobvyklé. Rozsahem své dispozice patří zadní pozitov v Martinikerk k největším v Holandsku43. Jeho autor Franz Caspar Schnitger starší umírá velice mlád ve věku 36 let, právě v průběhu této poslední zakázky. Dokončil ji jeho následník Albertus Antonius Hinsz (1704–1785).

42 43

Více informací na http://www.alkmaarorgelstad.nl Laskavé sdělení Theo Jellemy.

34

6.2.2 Fa Radeker & Garrels Ještě během života jejich zaměstnavatele Arpa Schnitgera se tito dva jeho spolupracovníci Johannes Radeker (1675–1726) a Rudolph Garrels (1675–1750) osamostatnili a založili svou vlastní firmu. Některé prameny44 uvádějí, že jejich odtržení předcházela rebelie a podvody. Údajně jednali Schnitgerovým jménem, aby pro sebe získali nové zakázky, na kterých se obohatili. Jednalo se například o varhany v Pieterburen (1696), Siddeburen (1701) a Sneek (1711). Schnitgerovu podezření přispěl také fakt, že jeho dokončené zakázky, na kterých tito dva spolupracovníci pracovali – v Academiakerk v Groningen (1702) a Uithuizen (1701) nic nevydělaly. Ať už byly důvody jejich odtržení jakékoliv, po té co se osamostatnili, postavili společně několik nástrojů na okraji provincie – v Martinikerk ve Sneek, v Eelde (1713), Zuidlaren (1716) nebo Anloo (Magnuskerk,1719). Také rozšířili v roce 1717–1718 varhany Arpa Schnitgera v Evangelickém Lutherse Kerk v Groningenu o samostatný pedál. Do dnešních dnů se nám částečně dochovaly pouze varhany v Anloo, které nám dokládají mocnou inspiraci Schnitgerovou varhanářskou tradicí. Po dokončení těchto varhan, se Garrels po krátkém cestování usadil nejprve v Leiden a později Den Haag, kde se jeho tvorba stala již syntézou holandského a severoněmeckého varhanního stavitelství. Dokladem nechť je jeho velký třímanuálový nástroj, který postavil v letech 1830–1832 v Maassluis. Například prospektová linie zdůrazňuje spíše horizontální linii oproti typicky vertikálnímu Schnitgerově stylu. Nejdelší píšťaly již umístil do dominantní prostřední věže, která proti severoněmeckým zásadám werkprincipu zasahuje i do prospektu horního stroje. Typické pro holandskou varhanní tradici, je umístění trompety 8´na každém manuálu nebo umístění Cornet 8´ na Hoofdwerku. Přestože se nástroj neubránil pozdějším módním zásahům, byl několikrát zrestaurován a dnes je velkolepým dokladem osobité Garrelsovy tvorby. Jeho kolega Radeker ještě postavil nástroj v Martinikerk ve Franeker (1721) ve východním Frísku a v roce 1727 se rovněž přestěhoval do Den Haag, kde se spíše věnoval varhanické profesi.

44

http://www.orgelsindrente.nl/nederlands/radeker.html

35

6.2.3 Matthias Amoor Původ a některé faktografické údaje ze života varhanáře Matthiase Amoora (1695–1769) jsou nám dodnes poněkud nejasné. Pocházel pravděpodobně z polského Gdansk, jak dokládá nápis45 na varhanní skříni jeho nástroje v Berguizen. V Groningenu se oženil a po roce 1725 také usadil. Není také jednoznačné, zda byl žákem Arpa Schnitgera nebo jeho mistra Nikolause Stövera z Weeneru46. Společně s dalšími dvěma Schnitgerovými žáky Rudolfem Garrelsem a Johannesem Radekerem, kteří působili v provincii, založili cech setrvávající ve Schnitgerově tradici. Zvláště se zde starali o opravu a údržbu Schnitgerových varhan. Matthias Amoor opravil v roce 1726 Faberovy varhany v Zeerijp, o rok později v Pelstergasthuiskerk v Groningenu a další rok začal s opravou schnitgerových varhan v Groningenu v Aa-kerk. Rovněž se až do roku 1753 staral o Schnitgerovy varhany v Pepergasthuiskerk v Groningenu. Za svého působení zrealizoval tři varhanní novostavby. První stavbou byly varhany v roce 1733 pro obec Scheemda, při stavbě typicky použil staršího píšťalového materiálu. V průběhu staletí, nástroj v obci několikrát měnil lokalitu, též byl dvakrát přestavěn, nejprve varhanářem H. E. Freytagem (1862), následně pak Petrusem van Oeckelenem (1872). V roce 2011 proběhlo restaurování, které provedla firma Reil. Ta je také rozšířila o druhý manuál a přemístila do nové budovy stejné církve zvané „Ontmoeting“47. Varhany znovu předvedl 13. listopadu 2011, významný současný groningenský varhaník Stef Tuinstra (*1954). Svůj druhý nástroj postavil v obci Termunten (1739), bohužel ten nepřečkal konec druhé světové války. A poslední byly varhany z roku 1743, které se nyní nachází v kostele obce Berghuizen. Původně se nacházely v blíže neurčeném kostele ve městě Groningen, později byly několikrát přemísťovány i do vzdálenějších lokalit

45

"1743 den 25 Febr. is dit orgel gemaakt door den hr. orgelmaker Matthias Amoor wonaftig tot groningen, geboren tot Dansig" – varhany byly postaveny 25. února 1743 varhanářem Matthiasem Amoorem z Groningenu, narozeného v Dansig – Danzig něm. Gdansk. 46 BROUWER, Jaap – MOLENAAR, Dirk. Het Groninger Orgelbezit van Adorp tot Zijldijk, díl II, str. 22. 47 V překladu „setkání“.

36

jako např. Raamsdonk či Aartswoud. Roku 1978 provedla fa. Orgelbow Flentrop generální rekonstrukci, loni byly opraveny a vyčištěny stejnou firmou. Matthias Amoor byl velikým konkurentem Albertuse Antonia Hinsze, avšak ne co se týče varhanního stavitelství jako spíše oprav varhan a jejich údržby. Jeho dílo proto není v historii provincii tak důležité.

6.3 Jacob Wilhelm Lustig (1706–1796) Významným vrstevníkem a rovněž přítelem Albertuse Antonia Hinsze a Arpa Schnitgera byl Jacob Wilhelm Lustig (1706–1796, umělecký pseudonym Conrad Wohlgemuth). Sice nebyl varhanářem avšak byl velikou hudební osobností, uznávaným teoretikem, varhaníkem a skladatelem. Pocházel také původně z Hamburku, zde však nemohl najít vhodné pracovní uplatnění. A tak se uchází o místo prestižního varhaníka groningenského Martinikerk po zesnulém Peteru Havingovi. I když toto místo bylo původně přislíbeno jinému varhaníkovi, dne 22. července 1728 jej získal a udržel si jej až do své smrti. Jako varhaník a učitel se těšil výborné pověsti, jež se šířila daleko za hranice provincie. Z jeho kompozičních prací se dochovalo jen málo (např. šest cembalových sonát, nebo 20 duchovních písní pro sólový hlas a basso continuo). Skladby jsou poněkud chudé na nápaditost a originalitu, používá poněkud neobvyklé místy až nemotorné harmonické postupy. Však daleko přínosnější, než jeho kompozice byla jeho práce teoretická, jeho spisy byly v Holandsku velmi rozšířeny, byly vydány v Amsterdamu (např. Úvod do hudebního umění, Umění hudební řeči, Pravidla prstokladů aj.). Rovněž se zasloužil o holandské překlady prací německých teoretiků Johanna Joachima Quantze, Andrease Werckmeistera a jiných.

37

Obr. 11 Prospekt varhan Albertuse Antonia Hinsze v Leens (1734)

6.4 Albertus Antonius Hinsz Albertus Antonius Hinsz (nebo také Hintz, 1704–1785) byl dalším významným varhanářem, který implementoval do oblasti Groningenu varhanářské znalosti Hamburku. V tomto městě se také roku 1704 narodil, do Groningenu se přistěhoval ve svých 24 letech, na žádost Jacoba Wilhelma Lustiga48. Ten jej pověřil dokončením Rückpositief varhan v Martinikerk, po té co Franz Caspar Schnitger starší nečekaně zemřel. Hinsz se zhostil svého úkolu velmi dobře. Přestěhoval se do Groningenu, kde se oženil s vdovou po zesnulém Schnitgerovi, rovněž sloučil jeho pozůstalost se svou dílnou, v níž zaměstnal také zděděného nevlastního syna Franze Caspara Schnitgera mladšího (1724–1799). Záhy dostává nabídku na stavbu svého prvního nástroje v Zandeweer (1731). U těchto varhan použil ještě mnoho píšťal ze Schnitgerovy pozůstalosti49. Albertus Antonius Hinsz byl velice plodným stavitelem, jeho tvorba pokrývá více než půl století. Mnoho z jeho nástrojů přečkalo do dnešních dnů v dobrém 48

Tato informace není jednoznačně potvrzena, NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725, str. 25, informuje, že byl do Groningenu pozván vdovou po F. C. Schnitgerovi. 49 JONGEPIER,Jan. Vijf eeuwen Friese orgelbouw: een schoone voorraad jarlyk. Friese Pers Boekerij,2004, 224s. ISBN 9033011999.

38

stavu. Své první opusové číslo postavil v roce 1731 ve věku 27 let, jeho poslední pak byly nové varhany v Uithuizenmeeden, které dokončil v roce 1785, ve svých 84 letech. Je zajímavé pozorovat vývoj jeho varhanářské praxe v průběhu jeho života z důvodů měnících se zvyklostí a požadavků. Jeho první opusová čísla mají charakteristický brilantní silný zvuk, inspirován dílnou F. C. Schnitgera staršího, postupem času, s měnící se módou, ustupuje od jasného lesklého zvuku ke spíše teplejším a plnějším barvám. Mezi jeho nejvyhledávanější nástroje patří např. varhany v Petruskerk v Leens (1734/1757), v Appingedam (Nicolaaskerk, 1744), Midwolda (1772) mimo provincii jsou to nástroje v utrechtské univerzitě (1739), v Kampen (Bovenkerk, 1743) nebo v Harlingenu, (Grote kerk, 1776). Stejně jako většina varhanářů té doby i Hinsz choval veliký respekt k práci svých předchůdců. Pokud to stav píšťal dovoloval a pokud to nenarušovalo zvukovou koncepci plánovaného nástroje, použil dochovaný píšťalový materiál. Při průzkumu dispozic jeho nástrojů, zaznamenáme opět zálibu v rejstříku Nasard 3´. Od roku 1740 se v jeho dispozicích objevuje také Cornet, jež se tímto začal poprvé v provincii uplatňovat. Je to typický holandský rejstřík, který se právě v té době začal všeobecně objevovat v dispozicích. Zhruba ve stejné době začíná Hinsz také přidávat do mixtur tercii (3 1/5´). Od 60 let pak místo Quintadeny 16´staví Bourdon 16´. Ve svých novostavbách ponechával, stejně jak to dělal A. Schnitger, místo pro možnou pozdější přístavbu. Tak se také stalo např. u varhan v Kampen, kde byl v roce 1789 přistavěn Borstwerk jeho následníky – firmou Schnitger & Freytag. Albertus Antonius Hinsz významnou varhanní osobností groningenské varhanní historie, jeho vliv na vývoj varhanářství byl znatelný. Jeho nástroje si ponechávaly vysoký standard i kvalitu, která zůstává zachována dlouho jeho po smrti v dílech studentů a následníků. Kromě svého nevlastního syna Franze Caspara ml. a Heinricha Hermanna Freytaga se u něj učili i Lambertus van Dam a pravděpodobně i Albertus van Gruisen (1741–1824)50. Po roce 1770 již Franz Caspar Schnitger mladší spravoval většinu z jeho varhanářské dílny a po Hinszově smrti 17. března 1785 pak přebírá celé vedení. Tři roky na to se sloučil s mladým ambiciózním

50

Varhanář, jež založil firmu nesoucí jeho jméno. Působil ve městě Leeuwarden v západním Frísku v 1.pol. 19. stol.

39

varhanářem Heinrichem Hermannem Freytagem, který se do Groningenu již v mladém věku přistěhoval z Hamburku.

Obr. 12 Stylový prospekt varhan F. C. Schnitgera ml. v Zuidbroek (1795).

40

6.5 Hermann Heinrich Freytag a Franz Caspar Schnitger mladší Hinszův nevlastní syn a také student Franz Caspar Schnitger mladší (1724– 1799) se narodil v Alkmaaru 12. listopadu 1724, v době kdy jeho otec Franz Caspar Schnitger starší pracoval na svém velikém díle v Laurenskerk. Jeho otec zemřel, když mu bylo 5 let a tak se varhanářskému umění učil nejspíš v dílně svého otce nevlastního Albertuse Antonia Hinsze. Jeho budoucí kolega Hermann Heinrich Freytag (1759–1811) se narodil okolo 15. dubna 1759 v Hamburku jako syn truhláře, Do Groningenu se přistěhoval krátce po roce 1785, ve svých 26 letech. Franz Caspar Schnitger mladší právě převzal Hinszovu firmu, jejíž velkou část již stejně spravoval. Oba tito začínající varhanáři spolu ihned navázali pracovní partnerství, své dílně dali nový název „Schnitger & Freytag”. V té době byla provincie stále ještě relativně bohatou oblastí, což vedlo k dalším mnoha objednávkám na stavbu varhan. Těch však již nebylo tolik, částečně také proto, že mnoho Hinszových studentů a kolegů založilo vlastní varhanářskou dílnu. Jednalo se například o Lambertuse van Dam, Albertuse van Gruisena a Matthijse Hardorffa, kteří si založili dílny v Leeuwarden v západním Frísku. Prvním počinem této staronové varhanářské dílny „Schnitger & Freytag” byla stavba maličkého nástroje se 4´ základem v místním Doopsgezindekerk v Groningenu v roce 1786. O rok později opravili Schnitgerův nástroj v katedrále ve Zwolle a přestavěli Huisův nástroj v 't Zandt v Mariakerk (1791). Z jejich nových nástrojů zmiňme např. varhany v Bierum (1792) s poněkud neobvyklým prospektem a spodním pozitivem, v Zuidhorn (1793) a Bellingwolde (1797). V tomto období se v provincii také poprvé objevil Bovenwerk – horní stroj. Jako první jej zrealizoval Johann Friedrich Wenthin (1746–1805) varhanář z Emdenu u varhan v Niewolda v roce 1878. V tomto počinu jej následovala i firma Schnitger & Freytag, následující rok přistavěli svůj první Bovenwerk u nástroje v Bellingwolde (1797) Velice hezkým, typickým nástrojem z jejich dílny, jsou dochované varhany v Petruskerk v Zuidbroek. Jedná se o skvostné, nádherně zdobené umělecké dílo, s velmi příjemným zvukem. Při stavbě byly použity i části původních varhan Andrease de Mare z roku 1578, které se v kostele nacházely. Původní plán přestavby 41

vypracoval již Albertus Antoni Hinsz. Ten však v roce 1785 však předčasně zemřel a kostelní rada pověřila přestavbou Franze Caspara Schnitgera ml., který ji také v roce 1795 zrealizoval. Nástroj se dochoval v téměř původním stavu, jen roku 1853 zasáhl do dispozice pedálu a Rügwerku Petrus van Oeckelen 51 . Nástroj byl vzorově zrestaurován v letech 2005–2007 firmou Baker &Timenga pod uměleckým dozorem Jana Jongepiera52 a patří k významným památkám z dílny těchto dvou autorů. Má krásný rokokový zvuk, oplývá množstvím nádherných barev, je ideálním pro hru literatury tohoto období, polyfonie zní stále průzračně. Umělecký styl nádherné varhanní skříně již reflektuje vkus poslední čtvrtiny 18. století – styl Ludvíka XVI. Poté co jeho partner Franz Caspar Schnitger mladší v roce 1799 zemřel, převzal Freytag celou firmu a rozšířil její působení až za hranicemi provincie Groningen. Přestavěl např. nástroj v Enkhuizen (Zuiderkerk, 1799) a postavil také velice krásný nástroj v Noordwolde (1802), za použití původního prospektu i píšťalového materiálu z předchozích varhan A. Schnitgera. Pracoval také na známém nástroji v Rotterdamu v Laurense kerk (1806–07). V provincii pak v letech 1806 – 1809 modernizoval a rozšířil nástroj Arpa Schnitgera v Noordbroek, přestavěl jeho dvě pedálové věže a vyměnil prospektové píšťaly. V roce své smrti, ještě dostal dvě zakázky, které už byly dokončeny jeho studentem Johanem Wilhelmem Timpe (1770–1837). Freytagovu firmu spravovala po jeho smrti nejprve jeho žena a následně ji svěřila svému již dospělému synu Hermanu Eberhardtu Freytagovi (1796–1869). Konkurence však již byla silnější. Varhanáři Lohman, Timpe a van Oeckelen, měli větší dílny a byli lépe vybaveni a tak se Freytag zabýval spíše laděním a údržbou varhan, případně drobnými renovacemi. Po svém odchodu do důchodu roku 1862 prodal firmu varhanářské dílně Lohman. Do dnešního dne přežilo deset Freytagových nástrojů. Ty jsou stále blízké Schnitgerovu zvukovému ideálu (zvláště pak nástroj v Noordwolde), který je protikladný pozdějšímu robustnímu tónu nástrojů A. A. Hinsze. Freytag modernizoval rozvod vzduchu a výrobu píšťal, často stavěl do původních varhanních

51

Seznam změn, které ve varhanách provedl uvádím v kapitole 8.3. Petrus van Oeckelen. Jan Jongepier (1941–2011) byl ještě do nedávna jedním z předních expertů a teoretiků v oblasti historických varhan. Velikým jeho počinem bylo vydání rozsáhlé Encyklopedie Holandských varhan, viz seznam Literatury na konci práce. 52

42

skříní. Do momentálního silného poněkud francouzského charakteru holandských varhan přinesl opět německé kvality za předpokladu vysoké úrovně řemeslné práce. Jeho nástroj z roku 1808 ve Finsterwolde, má velmi zpěvný charakter, na svém jediném manuálu obsahuje tři 16´rejstříky. Zemřel během stavby posledních varhan v Oostwold (1811), jenž se téměř kompletně dochovaly v původním stavu. Pouze v roce 1860 van Oeckelen provedl páru změn a odstranil rejstříky Carillon (disc.), Nassat 3´ a Vox Humana. Rejstřík Carillon byl v té době vůbec raritou, sloužil k završení pléna nebo jako zvonkohra. Nástroj zrestauroval dle původní dispozice v letech 1987–89 Albert de Graaf(1928) pod dohledem organologa Klaase Bolta (1927–1990). Postavil též několik domácích skříňových varhan – Doesburg (1800), Anloo (1804), které tvoří v historii varhanního stavitelství samostatnou kapitolu.

Obr. 13 Detail zdobené klaviatury varhan F. C. Schnitgera, Zuidbroek (1795).

43

Obr. 14 Skříňové varhany na zámku Mankemaborg, firma H. A. Groet & J. J. Vool (1777).

44

7.

Domácí skříňové varhany

V období hospodářského rozmachu provincie se mezi zámožnými občany staly oblíbeným kusem nábytku domácí varhany. To vedlo v 18. století ke zvýšené produkci tzv. skříňových varhan, mobiliáře k potěše zraku i ucha. Naneštěstí se mnoho z těchto kuriózních nástrojů postupem času ztratilo či bylo zničeno. Těch páru, které se nám zde dochovaly, pak nepochází přímo z provincie, ale byly sem později dovezeny. Jedná se např. o varhany v Doopsgezinde kerk v Middlestum, v luteránském kostele ve Winschoten či v Oosternieland. Nástroje jsou v celkem zachovalém stavu, jejich rejstříková dispozice má klasicní nebo romantický charakter. Také na zámku Mankemaborg v Uithuizen se nachází nádherný kabinetní nástroj, který vyrobila v roce 1777 firma H. A. Groet & J. J. Vool z Amsterdamu. V loňském roce byly restaurovány firmou Mense Ruiter, mají nádherný teplý zvuk, typický pro pozdní 18. století. Kabinetní varhany se stavěly také v 19. století, z této epochy se nacházejí dva nástroje přímo v Groningenu v Jozefkerk. První vyrobila firma F. Schrimpf en E. Bergman (1820), mají rejstříky typicky dělené na bas a diskant a druhé pochází z dílny A. W. Hevita z roku 1864, dnes se používají při doprovodu bohoslužeb. Také v kostele vesnice Obergum se také nachází unikátní kabinetní varhany z dílny Hendricka Hermanuse Hesse (1735-1795), jenž byly postaveny kolem roku 1770. Umístila je zde roku 1971 firma Bakker & Timenga, po té co je zrestaurovala. Odkud původně pochází, není známo. Pro názornost uvádím jejich specifikaci: Manuaal: Prestant 8´ (diskant),

Quint 3´ (diskant),

Fluit Travers 8´ (diskant),

Prestant 2´ (diskant),

Holpijp 8´ (bas),

Fluit 2´ (bas),

Viola 8´ (diskant),

Octaaf 1´ (bas),

Prestant 4´ (dělený),

Tremulant.

Rozsah manuálu C–d''', traktura mechanická, zásuvková vzdušnice, výška tónu: a' = 440 Hz, ladění rovnoměrné. 45

Obr. 15 Varhany Dirka Lohmana, Eenrum (1817).

46

8.

Tvorba v období 19. století

Konec 18. století znamenal pro prosperující Holandskou republiku opět období mnoha změn, sociálních, politických i ekonomických. Prosperita celé republiky se zhroutila po té, co byla vyhlášena anglo–holandská válka a Holandsko tak přišlo o hlavního obchodního partnera. Válečné události

revolučního

napoleonského období, jakož i několik válečných porážek ekonomicky podlomily zemi, která se dokonce na 20 let dostává pod francouzskou nadvládu (1795–1815). Po té co vídeňský kongres ustálil vřavy v celé Evropě, mohlo samostatné Holandské království opět začít budovat své ztracené hodnoty. Vliv Schnitgera prostřednictvím jeho žáků a působení hamburských varhanářů jednou provždy skončil. Groningenské varhany se opět postupně stávají regionálním produktem, nové stavební impulzy nyní přichází z východního Fríska. V provincii začínají působit dvě významné varhanářské dílny. Jednu provozuje varhanářská rodina Lohman a druhou vlastní Johann Wilhelm Timpe. Obě tyto dílny stojí ve zvukových ztvárněních svých nástrojů proti sobě. Zatímco Lohman preferuje poněkud silnější a hutnější intonaci se širšími menzurami, Timpe preferuje intonaci jemnější, sladší a subtilnější.

8.1

Varhanářská rodina Lohman

První člen tohoto významného varhanářského rodu Dirk Lohman53 (1730– 1814) pocházel z Emdenu z východního Fríska, kde se také odehrávala většina jeho aktivit.

Jeho

prvním

nástrojem

byly

varhany,

které

postavil

v roce

1756 v luteránském kostele svého rodného města. Ty se dochovaly dodnes, druhou světovou válku přečkaly jen díky tomu, že byly v roce 1897 přestěhovány do kostela v Holßelu. Lohman se zabýval spíše opravami nástrojů, než novostavbami. Jednalo se např. o varhany ve Weener (1764), Norden (1767) a Rysum (1776). V Hage pak postavil roku 1783 svůj druhý a poslední nástroj. Nicolaas Anthonie Lohman (1766–1835) v roce 1801 převzal firmu po svém otci, který se ještě před svou smrtí přestěhoval i se svou dílnou do Gronigenu. Ze všech členů rodiny Lohman byl ten nejplodnější. V jeho již plně klasicistních 53

[dirk loman].

47

nástrojích vidíme pozvolné pronikání romantických prvků, některé rejstříky buduje pouze v diskantové poloze, aby docílil hezké barvy bez nabytí hutnosti zvuku. Různé rejstříkové kombinace znějí nádherně barevně, celkový zvuk je velice vzdušný, plný a závažný. Plénum zní celkem kvintově, neslyšíme žádný ostrý pronikavý zvuk mixtury, které jsou naopak spíše kulaté, mající až cornetový zvuk. Prospekty všech jeho varhan mají velmi shodné rysy, plastický zprohýbaná téměř rovnocenně dlouhá píšťalová pole, z nichž střední je pouze mírně vyšší. V začátcích jeho tvorby vidíme ještě poněkud ostřejší kontury. Z jeho dochovaných nástrojů bych uvedl například Ulrum (1806), Eenrum (1817) a Siddeburen (1821). Od roku 1829 pak prováděl varhanní přestavbu ve Farmsum jenž údajně, kvůli sporům mezi N. A. Lohmanem a jeho současníkem J. W. Timpe, trvala 13 let. Tyto varhany pak po mnoho let stály takřka beze změny. V letech 1985–86 pak provedla restaurování firma Meense Ruiter, která také umístila na dvě volné rejstříkové pozice dva původní Lohmanovy rejstříky: Cornet na hlavním stroji, který byl ve varhanách v New Scheemda a Flageolet na zadním pozitivu, který se nacházel ve velkých varhanách v Martinikerk Groningen. Poradcem při tomto restaurování byl Klaas Bolt54. Po smrti Nicolaase Anthonia Lohmana pokračovala jeho varhanářská dílna pod vedením jeho synů dvě generace dále, až do poloviny 19. století. Již však většinou mimo provincii Groningen, než ji v roce 1863 převzala dílna Hermanna Eberhardta Freytaga.

8.2

Johann Wilhelm Timpe

Dirkův vrstevník Johann Wilhelm Timpe (1770–1837) byl druhým významným varhanářem, který v té době působil v provincii. Pocházel z Glane z německého Osnabrücku. Pracoval nejdříve ve varhanářské dílně N.A. Lohmana, později v letech 1806–1812 v dílně H. H. Freytaga, od roku 1816 založil svou vlastní firmu. Společně s Freytagem ještě stavěli nástroj ve Warffum (1812), jenž po jeho smrti dokončil sám Timpe. Počátek jeho působení byl ve znamení velikých projektů. V letech 1813–1815 předělal, rozšířil a přemístil velký Baderův nástroj v Grote of

54

http://www.orgbase.nl

48

sint Walburgkerk v Zutphen a čtyři roky po té dokončil velikou rekonstrukci varhan v Neue Kirche v Emden. Stavební aktivity jeho varhanářské firmy pokrývají poměrně krátké časové období. Stavěl spíše menší nástroje, bohužel mnoho z nich bylo v průběhu 20. století bohužel zničeno. Z těch dochovaných jmenujme např. nástroje v Bedum (Kerk van de H. Maria Tenhemelopneming, 1819), Winschoten (Sint Vituskerk, 1814) nebo v Middlebert (Sint Maartenkerk, 1822). Jeho posledním o to však významným počinem byly nové veliké varhany v Nieuwe kerk v Groningen. Tento kostel byl první stavbou ve městě Groningen, postavenou pro protestantskou liturgii na základech řeckého kříže roku 1660. Varhany zde poprvé postavil až J. W. Timpe roku 1831. Byl to jeho poslední nástroj, po té již odchází do důchodu a firmu přebírá jeho student Petrus van Oeckelen. Ten také navrhl jejich mohutný prospekt, který se nechal inspirovat prospektem slavných varhan v Bavokerk v Haarlem55. Od tohoto monumentálního uměleckého díla bychom očekávali také monumentální a mohutný zvuk. Avšak ne u Timpeho nástroje. Zvukový ideál stavitele zastával spíše sladší a jemnější barvy, které nás překvapí lehkostí, umírněností a decentním kultivovaným tónem. Každý rejstřík má příjemnou barvu, nevnucuje se, nádherně se nese v příjemné akustice tohoto kostela. Alikvoty jsou poměrně vysoké, což je ještě pozůstatek rokokového vlivu. Varhany byly perfektně zrestaurovány v letech 2008–2009. Ihned po té se staly velice oblíbené, hostují mnoho varhanních koncertů. Již během svého života se stal Timpe renomovaným a uznávaným expertem v oboru. Jeho firma měla daleko více stavebních příležitostí než fa. Lohman, což bylo dáno nižší cenou a také lepšími kontakty s prominentními, vlivnými osobnostmi.

55

http://www.orgbase.nl

49

Obr. 16 Osobitý prospekt nástroje Petruse van Oeckelena, Muntendam (1864).

50

8.3

Petrus van Oeckelen

Petrus van Oeckelen56 (1792–1878) patřil ve své době k nejvýznamnějším varhanářům provincie, což mimo jiné dokládá také množství jeho varhanářských aktivit. Můžeme ho s jistotou nazývat výjimečnou postavou, sebevědomým úspěšným mužem, který se neobával hudebních ani obchodních dobrodružství. Úspěchu však nedosáhl díky nadstandardní kvalitě či výjimečnému zvuku svých nástrojů, ale díky svému obchodnímu talentu, diplomacii a kontaktům s vlivnými osobnostmi. Jeho otec Cornelius Jacobus van Oeckelen I. (1762–1837) pocházel z Bredy, kde vyráběl zvony a zvonkohry, což v tehdejší době patřilo k varhannímu řemeslu. Samotným varhanám se začal věnovat jako samouk, vyrobil jen páru nástrojů, spíše se specializoval na opravy a ladění57. Jeho syn Petrus mu již od dětství pomáhal v dílně a s varhanářskými pracemi, po jeho smrti také dokončil jeho nástroj ve Strijen (1839). Do Groningenu se přistěhoval již v roce 1810, když mu bylo 18 let. Není zcela jasné, z jakého důvodu se takto rozhodl, nehledě k jeho katolickému vyznání zde na protestantském severu. Pravděpodobně získal místo jako hráč na zvonkohru ve věži Martinikerk Groningen, zkušeností pro tuto funkci měl již dostatek. Dostal zde také příležitost učit se varhanářskému umění v dílnách Johanna Wilhelma Timpeho a Hermanna Eberhardta Freytaga. Již páru let po té se realizoval při své první zakázce na stavbu varhan v nedalekém Assen (1819, nyní se nachází v Havelte). Prameny dokládají, že byl nazýván výrobcem hudebních nástrojů, sám údajně zvládal hru na klavír, varhany, zvonkohru, violoncello a kontrabas. Kromě svých hudebních či stavitelských dovedností, měl také vynikající diplomatický talent a byl obklopen mnoha vlivnými osobnostmi, což mu zajistilo mnoho zakázek. Šlechta byla nejen bohatá, ale i vlivná při získávání zakázek v kruhu církve. Jedním takovým vlivným mužem byl například Jonkheer Samuël Wolther Trip (1804–1886), vlivný groningenský šlechtic, amatérský varhaník, který pro něj získal mnoho kontraktů58.

56

Booklet k CD „De orgelmaker Petrus van Oeckelen“, VLC1092, Dick Sanderman en Lex Gunnink. [fan úklen]. 57 http://www.orgelsindrenthe.nl/nederlands/oekelen.html. 58 Tamtéž.

51

Varhanní stavitel Petrus van Oeckelen si brzy získal postavení a renomé skutečného varhanního odborníka. Jeho otec zemřel ve stejném roce jako J. W. Timpe, obě firmy přebírá syn Petrus, který je asimiluje do své dílny a stěhuje do nedalekého Harenermolen (nyní Harendermolen). Se stavbou varhan mu pomáhá také jeho bratr Jan Jacobus van Oeckelen (1798–1865). Petrus byl z celé rodiny varhanářů ten nejvýznamnější. Ohledně jeho varhanářských aktivit koluje mnoho rozdílných názorů. Ne jednu stranu je kritizován za mnohdy neodborné zásahy a ničení i kompletních nástrojů, což považujeme za neodpustitelný počin. Však z jeho dílny pochází také řada velmi hezkých varhan. Do roku 1850 staví

v Timpeho

stylu

s umírněným zvukem, po té se vydává svou vlastní cestou v duchu

klasicismu

s pronikajícími

romantickými

vlivy. Styl jeho varhanní skříně je poznamenán měšťanským Obr. 17 Hrací stůl umísťoval van Oeckelen pravidelně na stranu varhanní skříně jak můžeme vidět u těchto varhan ve Steenwijk (1878).

stylem

Biedermeieru,

který

v první polovině 19. století

zavládl v německy mluvících zemích. Ve varhanní výrobě zavedl spoustu inovací. Rejstříkové táhla staví s kovovými částmi, po vzoru německých stavitelů začal stavět vzduchový rezervoár, jako jeden z prvních stavitelů představil sériovou výrobu. Jeho varhany včetně samotné skříně jsou poměrně standardizované, mnohokrát až k nerozeznání identické. Kvalita nástrojů tohoto období obecně klesá díky počínající sériové výrobě a požadavku nízké ceny. Stavební úpravy varhan, které Petrus realizoval a návrhy změn dispozic, mnohdy svědčí o jeho poněkud laickém vzdělání. Při přestavbách příliš nerespektoval dílo svých předchůdců, prováděl radikální změny a necitlivé kroky, které mnohdy působily až samolibě. Vzpomeňme například na radikální přestavbu 3 manuálového Schnitgerova nástroje v Lutherse kerk Groningen, kdy do původní varhanní skříně vestavěl vlastní nástroj naštěstí docela

52

příjemně znějícím. To byl další z jeho charakteristických rysů. I když přestavoval celé nástroje, se snažil alespoň ponechat co nejvíce z původní varhanní skříně. van Oeckelen, si příliš nelámal hlavu s odbornou stránkou svých zakázek jako spíše s jejich kvantitou, jeho rukama prošla opravdu spousta nástrojů. Snaží se co nejvíce vyhovět zákazníkům, jen aby mohl do varhan a upravit je v duchu „nové ideologie“. Propagoval jakoukoliv přestavbu ať už většího rozsahu či pouze mírné dispoziční změny. Mnoho cenných nástrojů tak podlehlo jeho trendu a bylo nenávratně upraveno či dokonce zničeno. Jako zručný hudebník, se nechává ve zvukovosti inspirovat orchestrem, zvláště dřevěnými a žesťovými nástroji. Jeho novátorským počinem byl vynález rejstříku Clarinet 8´ imitující zvuk moderního klarinetu (ten právě v té době získává dnešní podobu). Můžeme jej nalézt i v Martinikerk Groningen, nebo ve varhanách Oude Pekela (Kerk "Het Anker, 1865). Příčnou flétnu imituje rejstříkem Nachthorn – velice otevřenou flétnou na čtyřstopém základu. Častokrát prosazoval do dispozice líbivý rejstřík Viola da Gamba, který byl tehdejší novinkou. Když posoudíme přestavby a úpravy varhan, které hojně prováděl, zjistíme, že obvykle zachovával původní rejstříky 8´ 4´ 2´ beze změn, většinou odstranil alikvoty, na jejichž místo pak přidával 16´rejstříky. Rovněž často přistavoval spojku Ped/Hw a chromatizoval klaviatury s krátkou oktávou. S výjimkou rejstříku Cornet není v jeho dispozicích zastoupena tercie. Basy jeho labiálních rejstříků bývaly daleko hlasitější, než u varhan z doby baroka, rovněž jeho mixtura je položená níže. Místo pro varhanní přístavbu získává mnohdy nevzhledným ba i staticky nevýhodnými přístavbami varhanní skříně. Například část varhan, kterou přistavěl k původnímu

schnitgerovu

nástroji

v Aa-kerk

v Groningenu,

byla

dlouho

v havarijním stavu a byla důvodem k celkovému odstavení varhan. Další schnitgerovy varhany v Eenum, rozšířil o nevzhlednou dolní část, působící velmi nestylově. Typicky provádí výměnu prospektových píšťal, aby zákazníci nabyli dojmu dobře provedené opravy. Jeho rejstříkové změny byly také mnohdy pouhými machinacemi, jak dokládá například jeho úprava dispozice historického nástroje v Leens (Hinsz, 1734), kdy Quintfluit 3´z hlavního stroje zaměnil s Nasard 3´ ze zadního pozitivu. Ostré alikvoty a mixtury, populární za dob baroka a bohatě 53

demonstrovány u Schnitgerových nástrojů se stávají nežádoucím prvkem, v mnoha případech byly kompletně odstraněny a nahrazeny novým rejstříkem, který lépe vyhovoval jeho zvukovým představám. Z toho důvodu dnes mnoho historických nástrojů provincie obsahuje alikvoty později nově zrekonstruované (většinu rekonstrukcí prováděl J. Ahrend), které se snaží o důsledné napodobení těch původních. Nebylo by správné z takovýchto radikálních změn vinit pouze van Oeckelena a jeho samolibost. Jednalo se o nový trend, který po vzoru Francie či Německa ovlivňoval varhanní stavitelství v provincii. Na výše uvedeném příkladu varhan z Leens vidíme, že zvuková koruna – ostrá Scherp ze zadního pozitivu byla odstraněna a nahrazena flétnou 2´ již před zásahem van Oeckelena (1844, varhanář G. P. Dik59). Změny, které při přestavbách aplikoval,

byly

v té

době

poměrně

standardní a prováděli je i jiní varhanní stavitelé. Na nové nástroje již nebyly peníze, přistupovalo se ke kompromisním řešením. Provincie již tolik neoplývala bohatstvím, svůj boom měla již za sebou. A jelikož staré barokní nástroje s ostrými alikvoty a silným konkrétním tónem, již nevyhovovaly

požadavkům

decentních

džentlmenů, jednoduše se vyměnilo pár

Obr. 18 Prospekt van Oeckelenových varhan v Beerta (1862).

rejstříků za rejstříky více populární, jako byla právě Viola da Gamba nebo Salicional. Ta z van Oeckelenovy dílny je obzvláště hezky znějící, dosáhla veliké popularity. V roce 1853 provedl van Oeckelen změny také ve varhanách v Zuidbroek. Pro představu uvádím popis změn, které v tomto nástroji z dílny Freytaga a Schnitgera mladšího provedl. V pedálu zaměnil Roerquint 6´ za Bourdon 8´ v Rückpositief odstranil Gedekte Quint 3´, Octaaf 2´ a Sesquialter na jejich místo

59

NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1726–1769, str. 74.

54

umístil rejstříky Viola di Gamba 8´, Terts 1 3/5´a Flageolet 1´. Nakonec změnil starou Holpijp60 8´ za novou. Dále bych uvedl např. změny, které provedl v roce 1860 u Freytagových varhan v Ostwold, ty byly postaveny teprve 50 let před těmito zásahy. Jak jsem již uvedl dříve, odstranil Nassat 3´, Carillon disc. III a Vox Humana 8´. Dále také změnil Praestant 4´ v Bovenwerk na Praestant 8´ a instaloval nové rejstříky Salicionaal 4´, Viola di Gamba 8´ a jeho oblíbený Clarinet 8´. Trumpet a Dulziaan byly posunuty o půltón a dostaly tak širší tón. Lze diskutovat, na kolik byly tyto změny nutné, módní a kolik z nich bylo pouze kosmetických či pouhými machinacemi mezi různými nástroji. Je však obdivuhodné, kolik varhan podlehlo jeho zásahům a stereotypně se opakujícím dispozičním změnám. Z jeho mnoha nově postavených nástrojů bych pak vyjmenoval některé, jež se v provincii dochovaly bez výrazných pozdějších zásahů (byly případně zrestaurovány): Beerta (Dorpskerk, 1862), Breede (1849) Garmervolde (1851), Middelstum (Hippolytuskerk, 1863), Nieuwe Pekela (Evangelisch Lutherse Kerk, 1868), Noorddijk (Stefanuskerk, 1864), Noordlaren (Bartholomeuskerk, 1886), Noordwijk (1871), Oude Pekela (Kerk "Het Anker, 1865), Sapemeer (De Koepelkerk, 1875), Saaxumhuizen (1851). Jsou to nástroje vcelku průměrné občas i nadprůměrné kvality, poněkud bytelné, klaviatura chodí relativně těžko, zvukové schéma je poměrně stejné, dispozice se opakují. Jeví se mi dost neosobní, až bezduché, což jistě zapříčinila jejich sériová výroba. Občas dokonce působí dojmem neuceleného seskupení různých rejstříků, které byly prostě jen vyrobeny, pravda některé z nich mohou mít i nádhernou klasicistní až romantickou barvu. Hrací stůl nově umísťoval na stranu varhanní skříně, velmi typické jsou rejstříková táhla okolo klaviatur. Varhanní prospekt je daleko zdobnější než skříň současníka van Dam, vidíme větší množství píšťalových polí i v několika patrech. Jeho varhanní tradici, zvukové názory i metody výroby se již brzy začaly učit i synové Cornelis Aldegundis van Oeckelen (1829–1905), Antonius van Oeckelen (1839–1918) a Hendrikus van Oeckelen (1835–1894). Po otcově smrti pak společně

60

Holpijp – Flétna dutá, německy Hohlflöte, Holandsky též Holpyjp.

55

převzali firmu a přestěhovali ji do města Glimmen na předměstí Groningenu. V záznamech se již setkáváme s názvem firmy Petrus van Oeckelen en Zonnen. Firma pozvolna ztrácí na svých aktivitách, Hendrikus ji brzy opouští a věnuje se ladění nástrojů a truhlařině. Z nově postavených nástojů této třetí generace van Oeckelen jmenujme například: Steenwijk (Klein of Onze–Lieve–Vrouwekerk, 1880), Assen (Kandelaarkerk, 1884), Olst (St. Willebrorduskerk, 1888) a Kloosterburen (1898). Jejich poslední novostavbou byly varhany v Leek (1915) tři roky po té se dílna sloučila s firmou Harmannuse Thijse. Van Oeckelenovy varhany mají v provincii nejbohatší zastoupení a dodnes vcelku spolehlivě fungují. Stejně jako jeho předchůdci De Mare, Hinsz, Freytag či Schnitger byl i on významnou osobností, která nesmazatelně vtiskla svoji tvář do obrazu historie provincie Groningen. Se stopami jeho práce se sekáme téměř na každém kroku, během 100 let svého působení mezi léty 1818–1918 bylo postaveno na sto nových nástrojů, čtyřicet jich bylo přestaveno. Oblast působení firmy sahala až daleko za hranice provincie. Zajímavé je podotknout, že Petrus van Oeckelen byl první, který v provincii zaváděl manufakturní výrobu varhan, avšak na počátku 20. století jeho firma téměř zaniká také proto, že byla velice konzervativní a dále se nepřizpůsobovala moderním vlivům ani technickým vymoženostem, tak jako konkurenční firmy. Po celou dobu si zachovává svůj vyhraněný styl.

8.4

Roelf Meijer

Konkurent rodiny van Oeckelen, avšak poněkud menšího významy byl Roelf Meijer (1827–1884). Pocházel z Veendamu v západním Frízsku, hojně působil také v Groningenu, kde opravil mnohé nástroje. Díky technickému pokroku, jež nabízela průmyslová revoluce, se obecně rozšiřovala oblast působení i možnosti varhanářů. Meijerova práce nabízela široké portfolio, jak z oblasti údržby a restaurování malých i velkých varhan, tak z pléna novostaveb. Jeho dílna je příkladná v novém trendu produkce varhan za hojného využívání prostředníků a subdodavatelů. Úzce spolupracoval s firmou na výrobu klavírů a varhan Ibach z Barmen 61 od které

61

Město se nachází Německu v Severním porýní–Vestfálsku, dnes má název Wuppertal. http://homepage.mac.com/ceesgmvdam/meijer/pmeijer.html

56

získával většinu varhanářského materiálu – vzdušnice, klaviatury a píšťaly. V podstatě ani sám nestavěl nástroje, na každou práci měl zaměstnance62. Intonaci pro něj prováděli například Willem Hardorff (1815–1899) nebo Hendrikus, třetí syn Petruse van Oeckelena. Hardoffův zvukový ideál je velice podobný lehkému zvuku van Dam varhan, konečně i tato firma pro něj někdy prováděla samotnou intonaci. Jeho jazyky jsou díky užším menzurám daleko jasnější a pronikavější. Meijer staví spíš menší jedno až dvoumanuálové nástroje, u kterých i nyní v průběhu 19. století setrvává v odvěké tradici a staví často jen přivěšený pedál. Prospekty jeho nástrojů jsou poněkud vysoké, na rozdíl od svých vrstevníků je stavěl se spoustou dekorací výhradně v neobarokním stylu. Ačkoliv Meijer neměl nouzi o zakázky, nebylo jeho působení tak výrazné jako to bylo u firem van Oeckelen a van Dam.

Obr. 19 Nádherná empírová varhanní skříň firmy van Dam & Zonnen, Tholen (1832). 62

Zpráva o restaurování Meierových varhan v kostele v Emmen, Stef Tuinstra 1992.

57

8.5

Firma van Dam

Firma van Dam, byla druhou velkou dílnou, která v 19. století ovládla trh varhanního stavitelství vedle Firmy van Oeckelen. I když převážně působila v západním Frísku, její varhany můžeme potkat také v provincii Groningen. Zakladatelem byl Lambertus van Dam (1744–1820), který své vzdělání získal u Alberta Antonia Hinsze a Hermanuse Hendrika Hesse varhanáře působícího ve středním Holandsku. Svou dílnu otevřel v roce 1777 nejprve v Groningenu, dva roky po té se přestěhoval do města Leeuwarden v západním Frísku63. To byl významný obchodní tah, jelikož tato oblast byla poněkud chudá na varhany. Firma neměla nouzi o zakázky, stala se dobrým rodinným podnikem. Jak již bývá ve varhanářském cechu zvykem, dílna se postupně předávala po další generace s názvem L. van Dam & Zonnen. Vytvořila si tak více než 150 letou stavitelskou tradici a to v období od pozdního osmnáctého století až do poloviny století dvacátého. Z její dílny vzešlo nespočet nástrojů, které se postupně rozšířily do celého severního Holandska. Největší rozkvět pak zaznamenáváme ve století devatenáctém, z této doby vyjmenujme některé dochované nástroje: Hoogkerk (1848/1867), Huizinge (1825), Spijk (Andrieskerk, 1884), Ulrum (1889) zajímavý je i nástroj z počátku 20. stol v Eelde (De Dorpskerk, 1915). Typické van Dam varhany jsou relativně menší velikosti založené na Hinszově modelu. Varhanní skříň tvoří jeden celek, střízlivého empírového stylu s neorokokovými ozdobami, má u všech nástrojů velice podobný spíše plochý vzhled. Dominantou bývají dvě až tři vysoké věže s mírně prodlouženými píšťalami, propojené dvěma až třemi dlouhými mezipoli, které jsou v horní části lemovány dekoracemi ve stylu svěšených festonů. Jsou jemného lehkého zvuku ušlechtilého až rokokového charakteru, též velice vhodné pro interpretaci polyfonních i barokních skladeb. Pedál staví přivěšený, avšak mívá i nezávislé pedálové divize. V 50. letech 19. století již firma prezentuje nový hudební vkus. Objevují se první smykové rejstříky, stejně jako u varhan van Oeckelen, mění se charakter jazyků, které znějí poněkud průrazněji, píšťaly hlavního stroje jsou uspořádány chromaticky, staví se

63

NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725, str. 28

58

první žaluzie. Rovněž vzhled prospektu přešel ve styl neogotický, který krátce zavládl i v evropské architektuře. Firma zrealizovala více než 150 zakázek, které jsou většinou zastoupeny v západním Frísku. Jedná se o menší až středně velké půvabné nástroje, které již od vzhledu svých prospektů odráží silný vliv decentního a uhlazeného empíru. Na počátku 20. století byla firma v důsledku tlaku konkurujících firem jako Baker & Timmenga nucena k nákupu prefabrikovaných píšťal, začínají se také stavět pneumatické traktury. To přineslo značné úspory i nové možnosti, avšak postupně to vedlo ke snížení kvality nástrojů i samotného zvuku, roku 1927 firma skončila.

Obr. 21 Typický prospekt firmy van Dam s dvěma protáhlými bočními věžemi a úzkou věží střední, obvykle propojených svěšenými římsami s festony, Hauwert (1870).

59

Obr. 22 Nadčasová varhaní skříň frízské firmy van Vulpen, Zuidhorn (de Rank,1989)

60

9.

Období 20. století

Hlavními vzory pro evropské varhanní stavitelství ve 20. století byly Německo a Francie. Firmy, které následovaly trend v těchto zemích, měly úspěch. Technický rozmach ve 20. století výrazně ovlivnil také stavbu varhan. Nové vynálezy a různá zdokonalení byly nejen dobrým obchodním tahem k přilákání potenciálních klientů, ale také cestou k mnoha úsporám. Regionální varhanáři poskytovali nejnovější vylepšení a následovali poslední tendence, zvláště pak ty, které přinášely ekonomické výhody. Díky možnostem, které nabízela spolupráce se subdodavateli, se zvýhodnily podmínky pro začínající varhanáře, objevují se nové firmy. Varhanář s nejvíce externě–zahraničními kontakty obvykle nabízel ty nejmodernější nástroje. Rozdílné ekonomické podmínky, rozvoj průmyslu a optimistický přístup ke všem novým technologiím vedly většinu varhanářů k výrobě co nejlevnějších nástrojů. Trvanlivost a vysoká kvalita už nebyly hlavními kritérii. Pokud byly k dispozici pouze limitované finanční zdroje, byl nástroj v mnoha případech postaven za použití stávajícího materiálu. Stavěly se většinou mechanické traktury, moderní pneumatická traktura dorazila z Francie mnohem později. Pneumatické varhany prezentuje v provincii poprvé firma Maarschalkerweerd z Utrechtu a to hned ve třech katolických kostelích. V Martinuskerk64 v Groningenu (1900), v Sint– Jozefkathedraal v Groningenu (1906) a ve farním kostele v Uithuizen (Sint Jacobuskerk, 1908). Ihned po tomto úvodním představení se typ pneumatické traktury stal oblíbeným stavebním prvkem. Dokazuje to i výměna Schnitgerových varhan v Pieterburen za nový pneumatický nástroj firmy Leichel z Lochemu. Původní varhany byly přemístěny do kostela v Mensingeweer, kde se nachází dodnes. Možnosti pneumatických a elektropneumatických varhan, zvláště transmise rejstříků, rychlé registrace a množství různých registračních pomůcek, jenž takové varhany nabízely, byly daleko větší. V Groningenu se také poprvé prezentovala firma E. F. Walcker & Cie65 , která zprostředkovala stavbu a instalaci nových varhan

64

Nezaměňujte prosím tento kostel s Martinikerk Groningen. St Martinuskerk byl roku 1982 zbourán a varhany byly prodány do kostela sv.Martina v Beckum v Německu. 65 NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725, str. 29.

61

v chrámech ve Wildervank (Grote kerk,1913) a Uithuizen (Zionskerk,1895). Ačkoliv nástroj v Uithuizen je čistě mechanický nástroj, ve Wildervank již byla postavena traktura elektropneumatická. V těchto dispozicích také vidíme hojné zastoupení romantických rejstříků, jako jsou Dolce, Geigenprincipal, Salicional, Flûte Harmonique či Lieblich gedackt, tyto se stávaly velice populární v souvislosti s rostoucí popularitou romantických děl. Záhy se v provincii objevují i další firmy, které nabízí cenově dostupné pneumatické varhany jako např. A. S. J. Dekker, Fa Standaart a Fa Ferschueren. Ze všech těchto průkopníků pak pouze Firmy Maarschalkerweerd a Wakker staví nástroje na znatelně vyšší úrovni než ostatní firmy v provincii, které využívaly různých úsporných zařízení, laciné subdodavatele, či několikrát použité píšťaly. Jelikož staré varhanářské umění se již déle neprovozovalo, mnoho historických nástrojů bylo na zač. 20. století ve větším či menším stupni poškozeno. Bylo to hlavně z důvodů pragmatického smýšlení, uměleckého vnímání, které nebylo zaměřeno na zvuk historických nástrojů a také díky minimálnímu povědomí o celkové historii. Rovněž umění velkého romantického varhanního stavitelství bylo poznamenáno probíhajícími inovacemi a technickými vynálezy, ne vždy v tom dobrém směru. Masová produkce prefabrikovaných píšťal, stavba moderních pneumatických traktur, či pozdější elektrifikace technické stránky varhan, byla nejen odezvou technického rozmachu, ale také snahou o snížení nákladů. Bylo by však pošetilé vinit varhanní stavitelé, jejichž nástroje byly pouze reflexí dobové poptávky a vkusu. Názorným

příkladem

dobového

nadšení

pro

nejnovější

technické

vymoženosti byla přestavba varhan v Martinikerk Groningen, aby vyhovovaly pro interpretaci širokého spektra varhanní literatury a alespoň částečně se vyrovnaly velkým německým či francouzským symfonickým varhanám. Tyto jedny z nejvýznamnějších historických varhan byly elektrifikovány, dostaly též nový elektrický hrací stůl (1939). Brzy po tomto roce se začalo obecně dostávat do povědomí, že ani moderní varhany nebo symfonické nástroje nemohou nahradit daleko specifičtější historické nástroje předchozích století. Během nákladného restaurování varhan na konci 20. století, byly všechny tyto elektrické 62

„moderní“ úpravy varhan Martinikerk Groningen odstraněny a jejich dispozice byla uvedena zpět do stavu z roku 1740. Zhruba v polovině 20. století, po té co prvotní nadšení z nových technických vymožeností začalo postupně opadat, se začíná pozornost zaměřovat na dochované varhany z rozdílných epoch, kterých se v provincii nachází nespočet. Mezi populárními aktivitami varhanních stavitelů i nadšenců nyní patří výzkum a restaurování, začíná se také provozovat varhanní turistika. Provincie se stává cílem mnoha zájemců a studentů či členů nově vzniklého varhanního hnutí Orgelbewegung, které prosazovalo návrat k baroknímu zvukovému ideálu. V tomto období bylo také mnoho historických nástrojů „zrestaurováno“ a to mnohdy i několikrát, vždy na základě nových objevených poznatků. Tyto pokusy o návrat nástroje do určitého stavu v historii, však proběhly ne vždy velice šťastně. Varhanáři se začínají stále více zabývat otázkami správného restaurování, úvahám na toto téma věnuji v závěru práce samostatnou kapitolu.

9.1

Dílčí varhanní stavitelé na přelomu 20. století:

Jan Doornbos (1847–1925)66: Svému varhanářskému umění se naučil v dílně Roelfa Meijera v letech 1870–1873. Následně se pak usadil v městě Groningen, kde prováděl údržbu, opravy i ladění varhan, opravil také mnoho historických nástrojů, u kterých obvykle přistavoval zásobníkové měchy. Například u Faberových varhan v Zeerijp v letech 1880–1881 instaloval nový zásobníkový měch a rozšířil klaviaturu do c'''. U varhan bratří Huis v 't Zandt v roce 1907 provedl následující změny: Mixturu na Hlavním stroji nahradil Bourdonem 16´ , rejstřík Vox Humana zrušil úplně a rovněž změnil intonaci Trompety. Na Rugwerk nahradil Sexquialteru a Scherp rejstříkem Viola di gamba, Quintadenu vyměnil za Holpijp a Woudfluit 2´ změnil (flétna lesní) na flétnu 4´. Analýza takovýchto změn je vždy důkazem hudebního i praktického uvažování konkrétního varhanáře67.

66

http://www.orgelsindrenthe.nl/nederlands/doornbos.html, NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725, str. 29. 67 Rozsáhlá varhanní encyklopedie Het Historische Orgel in Nederland přehledně popisuje nejen veškeré varhanní nástroje v Holandsku, ale i později prováděné změny. Zájemcům o tuto problematiku ji doporučuji k podrobnějšímu studiu.

63

Z jeho nových nástrojů uveďme například varhany v Klein Wetsinge (1914) nebo v Pieterburen (1920) u obou staveb použil starší píšťalový materiál. Rodina Doornbos používala jak prefabrikované píšťaly, tak i starší píšťaly ze 17., 18. i 19. století. Ty však bývaly modifikovány a přeintonovány, že podstatně pozbyly ze svého starého zvuku. Jeho syn Andreas Doornbos68 (1880–1944) odešel v roce 1902 pracovat do firmy Adema do Amsterdamu, kde se seznámil s pneumatickou trakturou. Společně s otcem pak přestavěli pedál varhan v Martinikerk na pneumatický. Po té již působí mimo provincii. Klaas Doornbos (1888–1951) byl druhým synem, jenž pokračoval ve varhanní tradici svého otce Jana, po jeho smrti v roce 1925 převzal celou varhanářskou firmu. Jak dokládá soupis jeho varhanářských prací69, zabýval se spíše opravami, rozšiřováním nástrojů, laděním a běžnou údržbou v provincii. Jednalo se např. i o větší varhany v Aa-kerk Groningen, a Nieuwe kerk Groningen. Provedl také restaurování varhan v Zandeweer (1941–1942), Eppenhuizen (1943), Hollandsche Veld (1944) a Nieuwolda (1952). V 1950 zrealizoval zrestaurování varhan Johanna Friedricha Wenthina70 v Nieuwolda (1787) a o rok později rozšířil varhany Matthiase Amoora v Berguizen o Rückpositief, ve své době velice stylovým nadčasovým způsobem. Rovněž k varhanám přistavěl pneumatický pedál s rejstříkem Subbas 16´. Kvalita jeho práce však nebyla nejlepší, brzy se údajně objevily chyby. Během svého života postavil jediné nové varhany ve Wetsens (1933) což byl velice jednoduchý nástroj se staršími součástmi. Ten se nedochoval, v roce 1974 byl demontován a nahrazen nástrojem novým. Marten Eertman 71(1863–1940) pracoval nejprve jako majitel kavárny, po roce 1895 otevřel obchod s harmonii, zabýval se opravami klavírů a varhan. Je

68

http://www.orgelsindrenthe.nl/nederlands/doornbos.html. NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725, str. 29. 69 http://homepage.mac.com/ceesgmvdam/meijer/pdoornbos.html. NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725, str. 29. 70 Tento varhanář průkopník nového rokokového stylu působil ve východním Frízsku, kde postavil jen několik varhan. Toto je jeho jediný nástroj který se v provincii Groningen nachází. 71 http://www.orgbase.nl. BROUWER, Jaap – MOLENAAR, Dirk. Het Groninger Orgelbezit van Adorp tot Zijldijk. Díl II, str 31. [eirtman].

64

pravděpodobné, že své základní znalosti o varhanách získal u varhanářů Meijera a Doornbose. Roku 1899 dokončil svůj první nástroj v původním kostele ze 13. století v Adorp, při této stavbě použil podstatnou část píšťalového materiálu ze 17.–18. století. Stavěl spíše menší jednomanuálové varhany, dvoumanuálové postavil pouze jedny v kostele Middelstum (1901). Neměl vlastní dílnu na výrobu píšťal a tak hojně využíval služeb továrních subdodavatelů i ze sousedního Německa. Byl to obecný trend varhanářů 20. století, jež měl opět za následek postupnou ztrátu regionálního charakteru nástrojů. Stejně jako v Meijerově případě vidíme i u Eertmana pozoruhodný styl varhanních prospektů v neoschtitgerově stylu s protáhlými proporcemi. Stavěl výhradně mechanickou trakturu, rovněž provedl množství oprav nástrojů historických. Z jeho novostaveb uveďme například varhany v Aduard (Abdijkerk, 1908), Meedhuisen (1906) či Rodeschool (1908). Ty mají mechanickou trakturu, přivěšený pedál, prefabrikovaný prospekt a množství zinkových píšťal. V roce 1907 postavil v Harkstede nové vahany do původní Schnitgerovy skříně, za použití části jeho dochovaného píšťalového materiálu. Ty jsou datovány 1696 a údajně dokonce mají původní Schnitgerovu intonaci. Po roce 1920 předal svůj podnik firmě Holtman & Leemhuis v Zuidbroek, která importovala do provincie pneumatické varhany z Osnabrücku.

Harmannus Thijs72 (1862–1943) předák Antona van Oeckelena převzal r. 1918 většinové vedení jeho firmy a díky tomu ji udržel nadále při životě. Věnoval se především údržbě nástrojů. Brzy po roce 1920 začal spolupracovat s dodavatelem firmou M. Spiering z Dordrechtu, která se specializovala na pneumatické varhany. Fa Spiering realizovala společně s Thijsem „restaurování“ historických nástrojů v Roden (1932) a Zeerijp (1933), které nástrojům spíše uškodily.

Fa. Bakker Timmenga73: byla založena v roce 1880 v Leeuwarden, byla to čtvrtá veliká varhanářská firma, která působila hlavně v oblasti Fríska vedle firem

72

BROUWER, Jaap – MOLENAAR, Dirk. Het Groninger Orgelbezit van Adorp tot Zijldijk. Díl II, str 31. [tais]. 73 http://www.bakker–timmenga.nl/index.php/geschiedenis.

65

Adema, van Dam a Hardorff. Také v provincii Groningen vyrobila několik menších nástrojů. I přes postupné technické pokroky moderní doby firma setrvávala u ručního řemesla. Píšťalový materiál získávala z různých zdrojů, prospekty jsou většinou v různých sympatických neostylech. Ve srovnání se svými součastníky byl umělecké a technické kvality jejich nástrojů vždy na vysoké úrovni. Firma rovněž prováděla několik větších demontáží, přesunů a rekonstrukcí varhan. V současnosti, je to jediná fríská firma, která se zabývá restaurováním historických nástrojů, zaměstnává šest lidí. Hendrik Vegter74: (1892–1967) se narodil ve vesnici Usquert a studoval varhanářství u Martena Eertmana. V roce 1919 se přistěhoval do Groningenu, kde pracoval pro firmu A. S. J. Dekker z města Goes, ta právě začala dodávat do provincie Groningen a Friesland pneumatické varhany. Kromě této spolupráce postavil jediné vlastní nové varhany v Bedum (Hervormde Walfriduskerk, 1922), s mechanickou trakturou a pneumatickými ventily. Jejich prospekt je velmi osobitý, reflektuje styl firmy A. S. J. Dekker. Všechny píšťaly jsou prefabrikované, největší z nich jsou zinkové, menší z varhanního kovu. Tři smyky a Trompet jsou kompletně ze zinku. Bourdon 16´je od C–d' je transmise rejstříku Subbas z pedálu. 2 manuál je v žaluziové skříni. Dřevěné píšťaly jsou z borovice 75 . Ačkoliv v nich bylo později provedeno páru dispozičních změn, byly v letech 1995 – 97 restaurovány, dnes jsou plně funkční. Vegter se také podílel na restaurování Hinszových varhan v Uithuizermeeden (1931) a v Bartholomeuskerk ve Stedum (1939). Jako většina varhanářů této doby věnuje se především údržbě a ladění varhan, eventuelně provádí drobnější přestavby. Jako např. u varhan zn. van Oeckelen v Middlestum přistavěl roku 1936 pneumatický pedál.

9.2

Vývoj od druhé pol. 20. stol. do současnosti

Po druhé světové válce se do středu pozornosti stále více dostávají dochované historické nástroje, které se nachází v mnoha venkovských kostelích po celém severním Holandsku. Provincie si uvědomuje hodnotu svého kulturního

74 75

NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725, str. 29.[fekter]. http://www.hervormdbedum.nl/orgel.php

66

dědictví. Začíná zde působit přední významný varhanář a odborník na autentické restaurování Jürgen Ahrend, který se zasloužil o obnovu mnoha cenných varhan. Restaurování se stává novým náročným řemeslem, vrhající stín také na stavbu nových varhan. Společnosti byl představen nový typ varhan v neobarokním stylu, jež unifikoval zvukové kvality nástrojů barokní doby. Opět se staví mechanická traktura, doceňuje se kvalita ruční práce. Euforie ze znovuobjevení kvalit barokních nástrojů vedla také k mnoha ne vždy šťastným přestavbám či restaurování. Připomeňme také například velikou rekonstrukci krásných varhan v Tholen (van Dam, 1832), které byly v roce 1955 přestaveny v populárním neobarokním stylu. V provincii hrál v tomto směru důležitou roli varhanář Mense Ruiter76 (1904–1994). Ten v městě Groningen krátce po roce 1930 založil varhanářskou firmu stejného jména. Nejprve se specializoval na běžnou údržbu varhan a restaurování, po roce 50 začíná stavět i nové nástroje. Po prvotních experimentech s elektrickou trakturou (Blija, 1954) se již výhradně specializuje na stavbu neobarokních varhan s trakturou mechanickou. Postupem času si firma vybudovala rozsáhlou klientelu na celém severu Holandska. V pozdních padesátých letech se také začíná rozvíjet nový hudební trend, který do té doby provozovalo jen páru hudebníků: provozovací praxe staré hudby na autentické nástroje nebo jejich kopie. Tento nový trend také podstatně ovlivnil praxi restaurování historických nástrojů. V této oblasti byla velikým průkopníkem v padesátých a šedesátých letech také utrechtská firma van Vulpen. V průběhu dvacátého století pak postupně začaly korporace s větší průmyslovou výrobou vytlačovat drobné varhanářské firmy, zvláště po druhé světové válce začínají v provincii stále více působit veliké přespolní firmy jako např. fa Adema nebo fa Maarschalkerweerd. Vzdálenosti již tolik nehrají roli, přijíždějí různí stavitelé, rovněž se převážejí celé varhany a tak se v provincii setkáme s rozmanitými

varhanami

různých

stavitelů 20. století. Ty již mívají

i

elektropneumatickou či elektrickou trakturu, i když k podobným moderním vymoženostem je provincie poněkud konzervativní.77

76

[mens rauitr]. Mechanická traktura znatelně u nástrojů v provincii převažuje, nesetkal jsem se ani se zařízeními typu MIDI a podobné, které jsou třeba tak populární v USA. 77

67

Ze součastných významných holandských varhanářských firem uveďme firmu Flentrop Orgelbau, patřící mezi světové špičky, které se také zaměřuje na restaurování či stavbu historických replik. Přímo v provincii dnes působí tři hlavní varhanářské dílny, které se snaží pokračovat v groningenské varhanní tradici: Mense Ruiter Orgelmakers BV (Zuidwolde), Orgelmakerij Steendam (Roodeschool) a Orgelmakerij van der Puten BV (Finsterwolde). Varhanní život v provincii je poměrně bohatý. Byla založena varhanní nadace Stichting Groningen Orgelland, která pořádá různé varhanní exkurze, varhanní soutěže, vydává množství odborné literatury a výrazně tak přispívá k osvětě tohoto kulturního bohatství i mimo provincii. Podobná organizace s názvem Stichting Organum Frisicum byla založena také v sousedním Frísku. V mezi současné přední odborníky na severu Holandska patří Stef Tuinstra(*1954) a Theo Jellema(*1955), kteří v posledním desetiletí dohlíží na mnohé opravy a restaurování, jsou to vyhledávaní organologové v provincii. Jelikož je oba dobře znám, mohu potvrdit, že o historické skvosty provincie Groningen a Fríska, bude dobře postaráno. Rovněž výzkum a historické znalosti jsou dnes již na jiné úrovni. K restaurování se přistupuje mimořádně citlivě a osvíceně, odborníci se již poučili z minulých chyb. Je příjemným překvapením, že provincie vždy najde peníze na restaurování některého cenného nástroje. Také místní varhaníci a kulturní činitelé, se starají o pestrý program pro všechny zájemce. Provádějí se pravidelné vzdělávací exkurze, každý rok se koná nespočet varhanních koncertů, přednášek, prezentací, provincie hostí mnoho významných osobností varhanního světa. Nezbývá než doufat, že i u nás se postupem času alespoň částečně tomuto přístupu přiblížíme.

68

Obr. 23 Nové neobarokní varhany firmy Mense Ruiter, Scheemda (1981).

69

10. Závěr Královna mezi varhanními zeměmi, za kterou Holandsko právem považujeme, je pro nás zdrojem cenného poznání. Považuji za zásadní nedostatek, že v naší zemi není na podobné téma dostatek informací, že tato významná kultura je stále poněkud přehlížena. Přitom tento region se svými poklady hraje prim ve světovém měřítku. Ať už pro své cenné dochované nejstarší nástroje, osobité nástroje z rukou regionálních tvůrců nebo pro množství dochovaných nástrojů velikého Arpa Schnitgera. Každý varhaník by zde jistě našel svůj okruh zájmů. Jen díky častému příkladnému respektování práce předchozích stavitelů se zde mohlo tolik dochovat. Provincie Groningen je otevřenou varhanní kronikou, která by měla být zdrojem informací pro každého vážného zájemce. Tato oblast je však nejen bohatá na množství rozličných nástrojů, je zde obecně vzorový přístup k varhanní kultuře. Jednotlivé nástroje jsou podrobně zmapovány v mnoha publikacích, encyklopediích, vycházejí zde periodika, jenž všechny zájemce informují o aktuálním dění či nových poznatcích. Tato práce se pokouší být alespoň skromným přínosem do knihovny varhanářské literatury v České republice, neboť zde na toto téma nebylo dosud nic publikováno. Nedostatek informací z holandského regionu, je rovněž dán jazykovou bariérou, kterou bylo zprvu obtížné překlenout. Vytrvalému badateli se však odměnou dostane cenných informací. Práce prostředkuje pohled do světa varhan v zemi, která se řadí k varhanním špičkám. Představuje různé typy nástrojů, jejich zvukové charakteristiky i seznam dílčích tvůrců jednotlivých epoch. Je přinejmenším zajímavé porovnat dvě rozdílné varhanářské kultury a vysledovat např. společné rysy tvorby třeba v souvislosti s momentálním celosvětovým módním trendem. Obrázkové přílohy mají informace v textu doplnit, aby čtenář získal jasnou i ucelenou představu o charakteru i vzhledu nástrojů se kterými se v provincii Groningen setká. Tento text může dobře posloužit jako základní struktura, shrnutí dominantních prvků v celé varhanářské historii provincie. Neopomenul jsem zmínit všechny podstatné jevy, aby zájemce získal rámcovou informaci o průběhu vývoje tohoto umění a dokázal vyvodit souvislosti, případně si doplnil některé další 70

znalosti. Myslím, že tato práce pomůže zájemci o danou problematiku objasnit a usnadnit cestu k jejímu uchopení. A to bylo mým hlavním cílem. Průzkum varhan v provincii Groningen významně obohatil můj pohled na varhanní svět. Navštívil jsem nástroje různých stylových epoch, různých stavitelů, každé z nich byly rozdílným světem, rozdílným dobrodružstvím, každé z nich měly svou vlastní personalitu. Jednotlivá setkávání byla jako setkání s novým člověkem. Nejprve získáte vizuální dojem, po té počkáte, až promluví, nejprve potichu, pak nahlas, zkoumáte možnosti jenž vám nabízí a získáváte celkový dojem, uděláte si obrázek. A najednou pomalu zjistíte, jak každý nástroj odráží nejen svého stavitele, ale i epochu, ideje a ideály doby, v níž byl postaven. Následně se objeví množství otázek a nejasností. Pátrání v historii a získávání informací odhalí více, a vše začíná pomalu zapadat do jedné velké skládanky bohaté varhanní historie. Některé části obrazce vypadají jasně, jiné chybí, či nezapadají. Je to také jako šplhání nahoru, kdy čím výše se dostanete, tím více odhalíte. A čím výše se nacházíte, tím zajímavější pohled se naskytne. Při psaní této práce a odhalování různých faktů jsem si uvědomil, jak v tomto varhanním světě a nejen v něm, všechno se vším souvisí, výsledkem bádání jsem byl často fascinován. I když jsem nečekal, že tato práce bude mít pro mne takový přínos, už teď se těším, až do provincie Groningen se znalostmi, které jsem při tomto průzkumu nabyl, opět zavítám. Varhany jsou zde středem zájmů varhanářů, varhaníků, fanoušků či milovníků varhan z celého světa pro svou různorodost a autentičnost a jejich umělecké či technické kvality. Přál bych si, aby každému, kdo se stejným směrem vypraví, posloužila tato práce jako klíč k rébusu rozmanité varhanní hádanky.

71

Příloha 1: Restaurování historických nástrojů

Otázka restaurování historických nástrojů je dodnes tématem rozsáhlých diskusí varhanářů, varhaníků a odborníků-specialistů. Problematika obnovy původního stavu nástroje je vždy ožehavou záležitostí. Varhanáři v provincii Groningen vždy důsledně zvažují veškeré aspekty restaurování, dříve než by mohlo dojít k nevratným chybám. I přes nejlepší úmysly nemusí provedená rekonstrukce přinést vždy ten nejlepší výsledek. V rozdílných dobách máme rozdílné názory a poznatky a i když si mnohokrát myslíme, že jsme již získali všechny potřebné znalosti a dovednosti, léta pozdější ukážou, že se vždy ještě máme čemu učit. Bohužel jednou provedené generální restaurování či rekonstrukce již nelze vzít zpět. Již jsme se poučili, že mnoho nástrojů dostalo díky neúplným či subjektivním názorům jinou tvář, než byla ta originální. Na tomto místě bych například uvedl dnes stále více kritizované restaurování známých varhan v st.Bavo, Haarlem (Christian Müller, 1738), která byla provedena ve „špatných letech“. Rovněž se diskutuje nedávná rekonstrukce varhan v Martinikerk v Groningenu, kterou proved Jürgen Ahrend, světová jednička na restaurování historických nástrojů. Ten v provincii mnohokrát rekonstruoval alikvoty, které byly v době romantismu z důvodu odlišného zvukového vkusu z varhan odstraněny. V případě Martinikerk, se právě jedná o výtku, že alikvoty a mixtury jsou spíše Ahrendovy intonace nežli Schnitgerovy (Podobnou výtku občas zaslechneme i v případě Ahrendova jiného a snad vůbec nejvýznamnějšího restaurátorského počinu, kterým je restaurace slavného čtyřmanuálového nástroje Arpa Schnitgera v kostele sv. Jakuba v Hamburku). Je jasné, že spekulace ohledně původního zvuku nástroje zůstanou navždy v hypotetické rovině, která bude vždy více či méně ovlivněná varhanářovými osobními názory a zkušenostmi. Při rekonstrukci varhan je důležité objektivně uvážit, do jaké podoby a roku má být jejich stav vrácen. Varhany bývají v průběhu staletí přestavovány, upravovány, mění se ladění, intonace, rozsahy klaviatur a ubírají resp. přidávají se rejstříky. Otázkou zůstává, které pozdější úpravy jsou dnes žádoucí a které nikoliv. Právě dokončená veliká rekonstrukce Schnitgerových varhan v A–kerk Groningen, je 72

již nyní předmětem mnoha diskuzí a pochyb, zda–li byla provedena správně. Varhany v roce 1858 přestavoval Petrus van Oeckelen, který jim vtiskl, poněkud romantický charakter. Následně jej v roce 1950 opravovali Jan a Klaas Doornbos. Komise složená s předních odborníků (Els Swaab, Peter van Dijk, a Harald Vogel) řešila, které z pozdějších změn ponechat a které odstranit. Nakonec bylo rozhodnuto zachovat varhany i se všemi pozdějšími modifikacemi 78 . Také při restaurování varhan v Martinikerk v Groningenu se diskutovalo, které z pozdějších změn jsou žádoucí a které nikoliv. Jedná se o nástroj světového renomé, který hostí mnoho varhanních festivalů. Zde vidíme restaurátorský kompromis. Elektrický stůl byl odstraněn, avšak byly ponechány později přidané romantické rejstříky a také chromatické uspořádání manuálu i pedálu. Ladění je pak mírnější variantou Hinszova ladění, jen tak je možno na těchto varhanách hrát skladby mladšího data. V případě, kdy byla původní krátká oktáva v manuálu později nahrazena chromatickou, jak se často stávalo, mohla by obnova přinést mnoho nevýhod. S takovým rozsahem klaviatury by byla vyloučena i interpretace většiny děl populárního J. S. Bacha. Stejný problém se objevuje při otázce ladění nástroje. Může být obtížné identifikovat, jaké bylo původní ladění v daném období, které se jistě mohlo několikrát měnit. Ani získané poznatky o konkrétním varhanáři se nedají generalizovat. Varhanní stavitelé většinou postupem času přistupovali na novější trend, nestavěli celý život stejně. Zatím co se na jednom místě ještě tvrdě prosazuje středotón, jinde již experimentují s jeho mladšími variantami. Zvláště pak obnova původního středotónového ladění podstatně změní charakter zvuku. Ten se sice stane zajímavějším a stylovějším, avšak nástroj pak poskytuje velice omezené možnosti při interpretaci varhanní literatury. Pro moderní posluchače je přijatelnější pestřejší složení koncertu, než hra středověkých skladeb ve středotónovém ladění, na které již dávno nejsou zvyklí. I proto se dnes mnohdy přistupuje ke kompromisnímu řešení, která přesně neodpovídá původní podobě nástroje z doby jeho vzniku. Chceme–li však autenticky interpretovat historickou literaturu, je nezbytné, abychom měli k dispozici věrohodný nástroj, podmínky i ladění.

78

http://thediapason.com/Der%20Aa–Kerk%20Organ%20Finally%20Restored–article13231

73

V současné

době

se

chystá

rekonstrukce

ojediněle

zachovaného

Schnitgerova nástroje v Noordbroek. Varhany jsou ve výborném stavu a osobně zastávám názor, že není nutné tyto varhany restaurovat, nadšenost Holanďanů i zapálení pro věc nemusí vždy přinést ovoce. To že se prospektové píšťaly dostatečně nelesknou, neznamená, že je nutné varhany celé rozebírat a rekonstruovat, už jsme byli mnohokrát svědky toho, že i to nejlepší a nejdražší restaurování vzalo nástroji osobitost jeho ducha a varhany již nezní a nikdy nebudou znít stejně jako předtím (připomeňme například veliké restaurování varhan H. H. Mundta v Praze v Týnském chrámu v roce 2000). Závěrem bych tedy uvedl, že restaurování je často potřebné, avšak ne vždy žádoucí a proto, pokud

jsou stran restaurování konkrétního nástroje nějaké

pochybnosti, bývá vhodnější

se zásadním zásahem posečkat, či provést pouze

nejnutnější opravy a udržet nástroj co nejdéle v původním stavu. Vždyť je dost dobře možné, že jakékoliv současné kroky pod záminkou “osvícení“ budou jednou plným právem marně kritizovány, neboť původní duch nástroje bude již definitivně a nenávratně ztracen.

74

Obr. 24 Varhany v Martinikerk Groningen

75

Příloha 2: Martinikerk Groningen Varhany v Martinikerk Groningen tvoří osobitou kapitolu mezi nástroji v provincii Groningen. Je třeba mít na paměti, že již samotný kostel byl nejvýznamnější stavbou v širokém okolí79, je to nejstarší kostel ve městě. Původní třílodní bazilika je datována již rokem 1200, v roce 1425 pak byla rozšířena o vysoké gotické kněžiště. Zhruba v polovině 15. století byla centrální loď přestavěna a bazilika tak získala dnešní podobu velkého gotického sálu. Působivý vzhled chrámu dotváří charakteristická 98m vysoká věž zvaná Martinitore, jež je velikou chloubou města : dodává mu typické panoráma. V roce 1495 byla zasažena bleskem, následkem čehož byla až do roku 1550 přestavována. Obsahuje nádhernou zvonkohru, která každou půlhodinu obdaří město svými příjemnými tóny. Původní varhany v Martinikerk jsou datovány již okolo roku 1450, jejich autorem byl neznámý stavitel. Ještě v témž století v roce 1482 byly přestavěny pravděpodobně rukama varhanáře Johanna ten Damme. Předpokládá se, že přestavba proběhla pod záštitou známého humanisty a experta v oboru Rudolpha Agricoly80, groningenského úředníka, významného a uznávaného teoretika doby. Je až neuvěřitelné, že píšťaly z tohoto období se v dispozici dochovaly dodnes (viz dispozice Příloha 4). Gotický nástroj byl přestavěn neznámým varhanářem v renesančním slohu v roce 154281. Varhany již tehdy měly Hoofdwerk, Bovenwerk a Ruckopositief. V průběhu 17. století je pak přestavěli Anthoni a Adam Verbeeckové (1627/8) a Jan Helman, který v letech 1685–1690 začal s rozsáhlou přestavbou. Zemřel však dříve, než stihl svou práci dokončit. Úkol byl tedy svěřen Arpu Schnitgerovi, nejslavnějšímu varhanáři své doby. Ten během tří dnů vypracoval plán přestavby a předložil ho radě města 9. června 1691. Ještě téhož roku začali Schnitgerovi asistenti s pracemi, které skončily v únoru 1692. Ve stejném měsíci pak Schitger uzavřel nový kontrakt na stavbu dvou pedálových věží po stranách varhanní skříně, typicky dle hamburského vzoru. Schnitgerovi asistenti se ihned pustili do práce, takže již v prosinci 1692 bylo rozšíření nástroje hotovo. K existujícím

79

Dalšími okolními chrámy – centry stejné důležitosti pak byly Grote kerk v Leeuwarden nebo Grote Sint–Michaëlskerk ve Zwolle. 80 Viz. poznámka č. 5. 81 http://www.Orgbase.org uvádí, že šlo o Andrease de Mare.

76

pedálovým píšťalám byl přidán nový Principál 32´, který můžeme obdivovat v prospektu věží. Je unikátní nejen svou velikostí, ale i faktem, že jsou to jediné dochované píšťaly těchto rozměrů od Arpa Schnitgera82. Ten byl pravděpodobně také z úsporných důvodů postaven pouze od F, nižší tóny jsou pak řešeny jako Principál akustický. Řezbářské práce pedálových věží provedl Schnitgerův spolupracovník v provincii Allart Meijer. Martinikerk Groningen se nyní pyšnily krásnými velkými varhanami v severoněmeckém stylu. V roce 1728 byl v Martinikerk jmenován nový varhaník Jacob Wilhelm Lustig, na jehož přání je nástroj ještě v témže v roce rozšířen. Práci prováděl Franz Caspar Schnitger starší. Jednalo se o opravu nástroje, instalaci nové zásuvkové vzdušnice hlavního stroje, výměnu části pedálu a hlavně stavbu krásného zadního pozitivu. Franz Caspar Schnitger rovněž zemřel v průběhu práce na těchto velikých varhanách a tak jeho práci dokončil jeho nástupce Albertus Antonius Hinsz. Ten ještě v roce 1740 přidal do zadního pozitivu zbylých 7 rejstříků, pro které již bylo vyhrazeno místo. Po dokončení těchto úprav má nástroj úctyhodných 47 rejstříků, jeho zadní pozitiv patří k největším na světě. V průběhu 19. století, byl nástroj opakovaně opravován, přestavován a rozšiřován. Dekorativní sloupy, nesoucí celé varhany, byly pod nástroj umístěny v roce 1808. Jako na mnoha varhanách v provincii, i zde provedl změny Petrus van Oeckelen. Jednalo se o docela zásadní přestavbu, která proběhla v roce 1855. Mnoho starých původních rejstříků nahradil svými vlastními, vyměnil zásuvky, varhanní skříň dostala vzhled ve stylu mahagonové imitace. Po této přestavbě měly varhany 52 rejstříků, z toho však pouze 27 bylo datováno z období před rokem 1740. V první polovině 20. století nástroj utrpěl, díky série zásahů různých varhanářů, což vyústilo ve stav, kdy byly více či méně považován za nezachranitelný. Např. v roce 1904 Jan Doornbos přestavěl pedálovou trakturu na pneumatickou. Za téměř neuvěřitelnou dnes považujeme rozsáhlou modernizaci nástroje, která proběhla v letech 1938/9. Provedla ji firma J. de Koff a synové, nástroj dostal novou

82

zdroj DVD – Martinikerk rondeau, součást publikace EDSKES Cor H. Pronkjuwelen in stad en ommeland: het historische orgelbezit van de provincie Groningen. Boeijenga Music Publications, 2009. 106s. ISBN 9070425653

77

elektropneumatickou trakturu a též nový elektrický hrací stůl, proběhla celková modernizace varhan. Byla odstraněna celá zadní stěna varhan, také došlo k rozšíření rozsahu klaviatur a k celkové změně výšky ladění nástroje, píšťaly byly prodlužovány. Z původního nádherného historického nástroje nyní zbylo ještě méně.

Obr. 25 Detail píšťalnice varhan v Martinikerk Groningen v 60. letech.

V roce 1971 v souvislosti s opravou kostela byl celý nástroj demontován, jak lze vidět na obrázku (obr. 25) oprava byla nutná. Do dnešní podoby ho uvedla až rekonstrukce v roce 1984, kterou provedl Jürgen Ahrend za odborné asistence Cora Edskese. Cílem bylo uvést nástroj do stavu, v jakém byl v roce 1740 se zachováním některých pozdějších úprav. Rekonstrukce proběhla velice úspěšně, Jürgenu Ahrendovi dnes vděčíme za to, že opět oživil jeden z nejvýznamnějších světových historických nástrojů. V příloze uvádím současnou dispozici s poznámkami u každého rejstříku, udávajícími jejich autora. Některé rejstříky jsou dochovány z původního gotického či renesančního nástroje, většina alikvotů pak byla nově zhotovena při zmíněné poslední rekonstrukci83.

83

http://mypipeorganhobby.blogspot.com/2008/12/organ–schnitger–groningen.html

78

Příloha 3: Slovníček

Bas – znamená, že rejstřík byl vybudován pouze v basové poloze od spodních tónů zpravidla do tónu „h“. Uvádím obvykle za názvem rejstříku. Bazuin – holandský výraz pro fagot, též Dulcian, Basson, Fagott. Bovenwerk (Bw) – horní stroj varhan, německý ekvivalent: Oberwerk. Borstwerk (Bo) – prsní stroj, obvykle pod hlavní divizí varhan, německý ekvivalent: Brustwerk. Discant – znamená, že rejstřík je vybudován pouze v diskantové poloze zpravidla od c' nahoru. Uvádím obvykle za názvem rejstříku. Discant/bas – znamená, že rejstřík je dělen na dva, jeden v diskantové poloze a druhý v poloze basové. Holpijp – též Holpyjp,Holfluit. Holandský výraz pro Flétnu dutou, německý ekvivalent: Hohlflöte. Hoofdwerk (Hw) – též. Manuaal, Hlavní stroj, zkráceně Hw. Hlavní stroj varhan. Německý ekvivalent: Hauptwerk. Manuaal – holandské označení pro hlavní stroj, též Hoofdwerk. Martinikerk – kostel sv.Martina v centru města Groningen centrum veškerého dění v provincii. Přivěšený pedál – pedál který je napevno připojen k hlavnímu manuálu (Hoofdwerk) v Holandsku velice populární. Rugwerk(Rw) – viz. Rückpositief. Rückpositief – též Rugwerk. Zadní pozitiv za zády hráče, obvykle v zábradlí kůru. Zkráceně Rw. Německý ekvivalent: Rückpositiv. Ventil – ventil je obvyklý rejstřík u většiny Holandských nástrojů, jeho vytažením se uvede celá divize varhan do provozu resp. vypnou/zapnou se vytažené rejstříky.

79

Příloha 4: Dispozice některých varhan Martinikerk Groningen, Johann ten Damme (1480)

Hoofdwerk:

Rugwerk:

Pedaal:

Prestant 16´ (1480/1685)

Quintadena 16´

Prestant 32´ (ArS)

Octaaf 8´ (1542/1685)

(1480/1729)

Prestant 16´ (JtD)

Salicet 8´ (Loh)

Prestant 8´( FCS)

Subbas 16´ (1984)

Quintadena 8´ (1627/1685) Bourdon 8´(1542)

Octaaf 8´ (1542)

Gedekt 8´ (Hel)

Roerfluit 8´(FCS)

Gedekt 8´ (1740)

Octaaf 4´ (FCS)

Octaaf 4´(Ahr)

Roerquint 6´ (1854)

Gedekt Fluit 4´ (FCS)

Spitsfluit 4´ (1542/1977),

Octaaf 4´ (1542)

Octaaf 2´ (Ahr)

Nasard 3´(Ahr)

Octaaf 2´ (Ahr)

Vlakfluit 2´ (Loh)

Gedektquint 3´ (FCS)

Nachthoorn 2´ (1740)

Tertiaan IIx 4/5(Ahr)

Octaaf 2´ (FCS)

Mixtuur 4x (1984)

Mixtuur IV–VIx –

Fluit 2´ (1480/1542/1729)

Bazuin 16´(ArS)

Sesquialtera 2x (Ahr)

Dulciaan 16´ (1984)

Scherp IVx (Ahr)

Mixtuur 4 –6x

Trompet 8´(ArS)

Viola di Gamba 8´ (Ahr)

(1729/1977 FCS/Ahr)

Cornet 4´(ArS)

Trompet 8´ (1692/1740)

Cimbel 3x (Ahr)

Cornet 2´ (1984)

(1692/1984 ArS)

Basson 16´ (Ahr) Bovenwerk:

Schalmei 8´ (Ahr)

Praestant 8´ (1542)

Hobo 8´ (1740/1977),

Holfluit 8´ (DeM)

Tremulant

Octaaf 4´ (1542/1685) Nasard 3´ (1692/1977) Sexquialtera 2x (1977) Mixtuur 4–6x (1977) Trompet 16´ (1977) Vox Humana 8´ (1977) Tremulant 80

1480 Johan ten Damme, novostavba (JtD) 1542 Neznámý varhanář, restaurování a rozšíření 1564 Andreas de Mare, různé práce (DeM) 1628 Anthonie Verbeeck, rozšíření 1690 Johannes Helman, různé práce (Hel) 1692 Arp Schnitger, přestavba (ArS) 1729 Franz Casper Schnitger, rozšíření (FCS) 1730 Albertus Antonius Hinsz, rozšíření 1740 Albertus Antonius Hinsz, různé práce 1816 Nicolaas Antonius Lohman, různé práce (Loh) 1831 Petrus van Oeckelen, různé práce 1854 Petrus van Oeckelen, přemístění varhan 1904 Jan Doornbos, instalace pneumatického pedálu 1939 J. de Koff & Zoon, přestavba 1977 Jürgen Ahrend, rekonstrukce (Ahr) 1984 Jürgen Ahrend, rekonstrukce 2007 Jürgen Ahrend, různé opravy

Spojky: HW/RW, HW/BW. Dvě tremola, rozah manuálu C–c''', rozsah pedálu CD–d' (Cis spojeno s cis), výška tónu a' = 465 Hz, ladění: varianta Neidhardta, tlak 85mm, mechanická traktura, zásuvková vzdušnice.

81

Midwolde, Levijn Eekman (1630)

Bas

Diskant

Roerfluit 8'

Roerfluit 8'

Prestant 4'

Prestant 4'

Octaaf 2'

Octaaf 2'

Quint 1 1/2'

Quint 1 1/2'

Nasard 1 1/2'

Sexqualter IIx

Mixtuur II-IIIx

Mixtuur II-IIIX

1630 Levinus Eekmans, novostavba 1660 Andreas de Mare, rozšíření 1787 Dirk Lohman, přestavba 1913 firma van Oeckelen & Zn., restaurování 1986 Albert Hendrik de Graaf, restaurování

Mechanická traktura, zásuvková vzdušnice, rozsah basu C,D,E,F,G,A - c', rozsah diskantu: cis' - c''' , tlak vzduchu 62,4 mm, výška tónu a' = cca 460 Hz, ladění: modifikovaný středotón (čisté kvinty b-f, e-his), tremolo (1989).

82

Zeerijp , Theodorus Faber (1651)

Manuaal:

Rugpositief:

Pedaal

Prestant 8´

Prestant 4´

Bourdon 16´

Holpype 8´

Quintadena 8´

Doof 8´

Octave 4´

Fluite 4´

Bazuin 16´

Octave 2´

Geemshoorn 2´

Quinte Fl 3´

Super Octave 2´

Mixtuer IV-VIx

Sesquialter IIx

Cimbel IIx.

Vox Humana 8´

Sufflet 1´

Tremolo

Trompett 8´

Ventil

Tremolo Ventil

1651 Theodorus Faber, novostavba 1979 Bernhardt Edskes, restaurování 1979 Sebastian Friedrich Blank, restaurování 2000 Henk van Eeken, různé opravy

Pedál přivěšený k manuaal. Další rejstříky: Ptačí zpěv, Buben, Rotující hvězdy. Spojka Man/RW, 2x tremolo, 2x ventil84, ladění: ¼ comma–nemodifikovaný středotón, tlak vzduchu:73mm, rozsah manuálů CDEFGA–g',a', rozsah pedálu CDEFGA –d', výška tónu: a'=465.

84

Ventil je obvyklý rejstřík u většiny Holandských nástrojů, jeho vytažením se uvede celá divize varhan do provozu resp. vypnou/zapnou se vytažené rejstříky.

83

Kantens, Hendrick Huis (1660)

Manuaal:

Rugpositief (2007):

Bordon 16´

Quintadena 8´

Prestant 8´

Fluijt 4´

Holpijp 8´

Prestant 2´

Octaave 4´

Cimbel IIx (1/2´)

Quint 3´

Regael 8´

Pedaal (2007): Přivěšěný

Super Octave 2´ Sieffluijt 1 1/2´ Mixtuir IV–VIx Sexquialter IIx Trompet 8´

1660 Hendrick Huis, novostavba 1822 Johannes Wilhelmus Timpe, přestavba 1957 Cor Edskes, restaurování 1957 Bernhardt Edskes, restaurování 1986 Jürgen Ahrend, rekonstrukce 2007 Jürgen Ahrend, rekonstrukce

Mechanická traktura, zásuvková vzdušnice, výška tónu a' = 451, ladění středotónové, rozsah manuálů CDEFGA – c''', rozsah pedálu: CDEFGA-c', tlak vzduchu 67 mm.

Pro zajímavost uvádím dispozici z roku 1817/1822 po Timpeho smontování:

Manuaal: Bourdon 16´, Prestant 8´, Holpijp 8´, Octaaf 4´, Quint 3´, Octaaf 2, Mixtuur, s jednou prázdnou řadou pro Trompetu 8´, která měla být do varhan umístěna později. 84

't Zandt, Hendrick Huis (1662)

Hoofdwerk

Rugwerk:

Prestant 8´ (1662)

Quintadena 8´ (1662)

Holpyp 8´ (1662)

Prestant 4´ (1662)

Octaaf 4´ (1662)

Octaaf 2´ (1662)

Gedekte Fluit 4´ (1792)

Woudfluit 2´ (1792)

Quint 3´ (1662)

Scherp 3–4x (1990)

Octaaf 2´ (1662)

Sexquialter 2x. (1990)

Mixtuur IV–VIx (1990)

Dulciaan 8´ (1792)

Trompet 8´ (1740?)

Ventil

Vox Humana 8´ (Discant1990) Ventil

1662 Hendrick Huis, novostavba 1791 Schnitger & Freytag, přestavba 1826 Herman Eberhardt Freytag, opravy 1907 Jan Doornbos, změna dispozice, opravy 1990 Bakker & Timmenga, restaurování

Pedál přivěšený, tremolo, spojka Hw/Rp, 2x ventil, výška tónu: a' = 453 Hz, tlak vzduchu 67,5mm, ladění: rovnoměrné, mechanická traktura, zásuvková vzdušnice, rozsah manuálů C–d''', rozsah pedálu C-d''.

85

Groningen Aa-Kerk, A. Schnitger (1701)

Hoofdwerk

Rugpositief

Octaaf 4´ (1831/1702)

Prestant 16´ (1702/1679)

Prestant 8´ (1702)

Fluit 4´ (1831)

Bourdon 16´ (1858)

Quintadena 16´ (1702)

Fluit 2´ (1831)

Octaaf 8´ (1679)

Gedekt 8´ (1702)

Flageolet 1´ (Doornbos)

Holpijp 8´ (1679)

Octaaf 4´ (1679)

Clarinet 8´ (1831/1858)

Salicionaal 8´ (1858)

Roerfluit 4´ (1679)

Ventil

Octaaf 4´ (1679/1858)

Gemshoorn 2´ (1702)

Nachthoorn 4´ (1858)

Sifflet 11/3´

Nasard 2 2/3 (Doornbos)

Pedaal

(1831/1679/2011)

Subbas 16´ (1858)

Scherp 4–5x

Octaaf 2´ (1679)

(1702/1831/2011)

Mixtuur 3–5x

Bourdon 16´ (1679)

Praestant 8´ (1702)

Trompet 8´ (1831)

Quint 10 2/3´ (1858)

Cornet 5x (1858)

Dulciaan 8´ (1679/1702)

Holpijp 8´

Trompet 16´ (1858)

Ventil

(1858/Doornbos)

(1858/Doornbos) Octaaf 4´ (1679)

Trompet 8´ (1702) Ventil

Bovenwerk

Bazuin 16´ (1990/2011)

Prestant 8´ (1831/1702)

Trompet 8´ (1702)

Holfluit 8´ (1831)

Trompet 4´ (1702)

Viola da Gamba 8´ (1831)

Ventil

1679: Hendrick Harmens van Loon / Andreas de Mare (II) 1702: Arp Schnitger 1831: Johannes Wilhelmus Timpe 1858: Petrus van Oeckelen 1990/2011: Gebr. Reil

Spojky Hw/Rw, Rw/Bw, Ped/Rw, rozsah Hw a Bw C–c''', rozsah Rw CDEFGA– c''', rozsah pedálu C–d', ladění: rovnoměrné, výška a' = 7/8 tónu nad 440, tlak vzduchu 106mm, mechanická traktura, zásuvková vzdušnice. 86

Petruskerk Leens, A. A. Hinsz (1733)

Hoofdwerk

Rugwerk

Pedaal

Prestant 8´

Prestant 4´

Prestant 8´

Quintadeen 16´

Fluit does 8´

Bourdon 16´

Roerfluit 8´

Holpijp 4´

Roerquint 6´

Speelfluit 4´

Nasard 3´

Octaaf 4´

Octaaf 4´

Octaaf 2´

Mixtuur 4–5–6x

Quint 3´

Quint 1 1/3´

Bazuin 16´

Octaaf 2´

Sexquialter 2x

Trompet 8´

Mixtuur 4–5–6x

Scherp 4x

Cornet 2´

Vox Humana 8´

Dulciaan 8´

Trompet 8´

1733 Albertus Antonius Hinsz, novostavba 1821 Nicolaas Anthonie Lohman, různé práce 1844 Geert Pieters Dik,85 restaurování 1867 firma van Oeckelen & Zn., restaurování 1922 Jan Doornbos, restaurování 1951 Mense Ruiter, restaurování 1968 Gebroeders van Vulpen, restaurování 1991 Mense Ruiter, různé práce

Tremolo, spojka HW/RW, HW/Ped, vypouštěč vzduchu, mechanická traktura, zásuvková vzdušnice, výška tónu a'= 461, ladění:rovnoměrné, rozsah manuálu C–c''', rozsah pedálu C–d', tlak vzduchu 71mm.

85

Varhanář ze západního Frízska, konkrétně z města Veendam, na okraji provincii se nachází jeden jeho nástroj ve vesnici Doezum (1866).

87

Zuidbroek, Schnitger & Freytag (1795)

Hoofdwerk:

Rugwerk:

Pedaal:

Bourdon 16´

Fluit Douce 8´ (1853)

Bourdon 16´

Praestant 8´

Praestant 4´

Praestant 8´

Holpyp 8´

Fluit 4´

Holpyp 8´

Octaaf 4´

Gedekt Quint 3´(1853/2007)Roerquint 6´ (1795/2007)

Speelfluit 4´

Octaaf 2´ 2007

Octaaf 4´

Nassat 2 2/3´

Speelfluit 2´

Bazuyn 16´

Octaaf 2´

Sexquialter II–IIIx (2007)

Trompet 8´

Woudfluit 2´

Dulciaan 8´

Cornet 4´

Cornet 3x 4´ (discant)

Tremulant

Ventil

Mixtuur III–VIx 2´ (dělená) Ventil Trompet 8´ Foxhumana 8´ Tremulant Ventil

1795 Franz Caspar Schnitger ml., novostavba 1853 Petrus van Oeckelen, změna dispozice 2007 Bakker & Timmenga, restaurování

Spojky: Hw/Rw, Ped/Hw, 3 ventily, 2 tremola, vypouštěč vzduchu, rozsah manuálu C – e''', rozsah pedálu C– d', mechanická traktura, zásuvková vzdušnice, výška tónu a' = 448 Hz, ladění: Thomas Young, tlak vzduchu 71 mm.

88

EENRUM, N. A. Lohman (1817)

Hoofdwerk:

Rugwerk:

Pedaal:

Bourdon 16´

Fluittravers 8´ (discant),

Subbas 16´

Prestant 8´

Quintadena 8´ (discant),

Prestant 8´

Baardpijp 8´

Roerfluit 8´

Octaaf 4´

Gamba 8´ (discant),

Prestant 4´

Octaaf 2´

Fluitdolce 8´

Fluitdolce 4´

Mixtuur III–IVx (1964)

Octaaf 4´

Nasard 2 2/3´ (1964)

Bazuin 16´

Gemshoorn 4´

Speelfluit 2´

Trompet 8´

Quint 3´

Dulciaan 8´ (1964)

Octaaf 2´ Cornet IIIx (discant) Mixtuur III–IV–Vx Trompet 8´ Vox Humana 8´ (1964)

1817 Nicolaas Anthonie Lohman, novostavba 1874 Petrus van Oeckelen, dispoziční změny 1918 Harmannus Thijs,dispoziční změny 1964 Gebroeders van Vulpen, restaurování 1987 Gebroeders van Vulpen, různé práce 2006 Mense Ruiter, restaurování

Spojky: Hw/Rw, Ped/Hw, tremolo, rozsah manuálů C–f''', rozsah pedálu C–d', výška tónu a'= ½ tón nad 440Hz, ladění rovnoměrné, mechanická traktura, zásuvková vzdušnice.

89

Beerta, Petrus van Oeckelen (1862)

Hoofdwerk:

Bovenwerk:

Bourdon 16'

Prestant 8',

Prestant 8'

Viola di Gamba 8',

Gedakt 8'

Holpijp 8',

Octaaf 4'

Fluit Travers 8' (discant),

Nachthoorn 4'

Spitsfluit 4',

Quint 3'

Woudfluit 2',

Octaaf 2'

Clarinet 8'

Cornet Vx (discant),

Ventil

Mixtuur III-Vx (gedeeld), Trompet 8' (gedeeld) Ventil

1862 Petrus van Oeckelen, novostavba 1961 Mense Ruiter, restaurování

Pedál přivěšený, dělená Spojka Bw/HW, 2x Ventil, vypouštěč vzduchu, rozsah manuálů: C-g''', rozsah pedálu C-d', výška tónu a' = 440 hz, ladění: rovnoměrné, traktura mechanická, zásuvková vzdušnice.

90

Vegter orgel, Bedum (1922)

Hoofdwerk

Bovenwerk

Prestant 8´

Holpijp 8´

Octaaf 4´

Fluit gedekt 4´

Bourdon 16´

Eoline 8´

Cournett V disk

Celeste 8´

Woudfluit 2´

Nihil(prázdná pozice)

Roerfluit 8´

Ventil

Vioal di Gamba 8´ Trompet 8´

Pedaal Subbas 16´

1922 Hendrik Vegter, novostavba 1975 Pels & van Leeuwen, restaurování 1993 Pels & van Leeuwen, rozšíření 1997 Sicco Steendam, restaurování

Tremolo. Dvě spojky BW/HW, Ped/HW. Rozsah manálů C–g", rozsah pedálu C–d', mechanická traktura, zásuvková vzdušnice.

91

Příloha 5: Seznam obrazových příloh Obr. 1 Jeden z nejstarších dochovaných nástrojů. Krewerd (1531) ............................ 5 Obr. 2 Detail patiny píšťal varhan v Krewerd (1531). .................................................. 9 Obr. 3 Nádherný prosperkt varhan v Zeerijp, Theodorus Faber (1651). ................... 14 Obr. 4 Detail prospektu Faberových varhan v Zeerijp (1651).................................... 15 Obr. 5 Dochovaná fotografie Faberových varhan v Coevorden (1659). .................... 16 Obr. 6 Replika Bolswardských varhan, Bakker& Timenga Aa–kerk (1991). .............. 17 Obr. 7 Hrací stůl varhan Noordwolde, Anthonius Waelckens (1640). ....................... 19 Obr. 8 Prospekt varhan bratří Huis v Kantens (1660). ............................................... 22 Obr. 9 Prospekt Schnitgerových varhan, Aa–kerk, Groningen (1702). ...................... 26 Obr. 10 Detail Schnitgerových manubrií .................................................................... 29 Obr. 11 Prospekt varhan Albertuse Antonia Hinsze v Leens (1734) .......................... 38 Obr. 12 Stylový prospekt varhan F. C. Schnitgera ml. v Zuidbroek (1795). ............... 40 Obr. 13 Detail zdobené klaviatury varhan F. C. Schnitgera, Zuidbroek (1795). ......... 43 Obr. 14 Skříňové varhany na zámku Mankemaborg,................................................. 44 Obr. 15 Varhany Dirka Lohmana, Eenrum (1817). ..................................................... 46 Obr. 16 Osobitý prospekt nástroje Petruse van Oeckelena, Muntendam (1864). .... 50 Obr. 17 Hrací stůl umísťoval van Oeckelen pravidelně na stranu varhanní skříně jak můžeme vidět u těchto varhan ve Steenwijk (1878). .................................. 52 Obr. 18 Prospekt van Oeckelenových varhan v Beerta (1862). ................................. 54 Obr. 20 Velice stylová empírová varhanní skříň v Tholen, firma van Dam & Zonnen (1832) ................................................................ 57 Obr. 21 Typický prospekt firmy van Dam s dvěma protáhlými bočními věžemi a úzkou věží střední, obvykle propojených svěšenými římsami s festony, Hauwert (1870). ........................................................................................... 59 Obr. 22 Nadčasová varhaní skříň frízské firmy van Vulpen, Zuidhorn (de Rank,1989) ............................................................................ 60 Obr. 23 Nové neobarokní varhany firmy Mense Ruiter, Scheemda (1981). ............. 69 Obr. 24 Varhany v Martinikerk Groningen................................................................. 75 Obr. 25 Detail píšťalnice varhan v Martinikerk Groningen v 60. letech. ................... 78

92

Příloha 6: Použité informační zdroje Literatura: BROUWER, Jaap – MOLENAAR, Dirk. Het Groninger Orgelbezit van Adorp tot Zijldijk. Díl II. Groningen: Stichting Groningen Orgelland, 1994–2009. 169 s. ISSN 0 168–1893 BUSH, Douglas – KASSEL, Richard. The Organ : An Encyclopedia (Encyclopedia of Keyboard Instruments). Routledge, 2006. 696 s. ISBN 0415941741 NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1479–1725. Amsterdam: Nationaal Instituut voor de Orgelkunst, 1997. 408 s. ISBN 9075473036 NIEUWKOOP, Hans van. Het Historische Orgel in Nederland 1726–1769. Amsterdam: Nationaal Instituut voor deOrgelkunst, 1997. 384 s. ISBN 9075473044 JONGEPIER, Jan. Het historische orgel in Nederland 1769–1790. Amsterdam: Nationaal Instituut voor de Orgelkunst, 1999. 384 s. ISBN 9075473052 JONGEPIER, Jan. Het Historische Orgel in Nederland 1790–1818. Amster– dam: Nationaal Instituut voor de Orgelkunst,1999. 360 s. ISBN 907547306 DIJK, Peter van. Het Historische Orgel in Nederland 1819–1840. Amsterdam: Nationaal Instituut voor de Orgelkunst, 2001. 416 s. ISBN9075473079 DIJK, Peter van. Het Historische Orgel in Nederland 1840–1849. Amsterdam: Nationaal Instituut voor de Orgelkunst, 2002. 384 s. ISBN 9075473087 DIJK, Peter van. Het historische orgel in Nederland, 1850–1858. Amsterdam: Nationaal Instituut voor de Orgelkunst, 2002. 384 s. ISBN: 9075473095 TOOM, Teus den Toom. Het historische orgel in Nederland 1858 – 1865. Amsterdam: Nationaal Instituut voor de Orgelkunst, 2003. 340 s. ISBN: 9075473109 TOOM, Teus den. Het Historische Orgel in Nederland 1865–1872. Amsterdam: Nationaal Instituut voor de Orgelkunst; Zeist: Rijksdienst voor de Monumentenzorg, 2004. 384 s., ISBN 9075473–11–7 TOOM, Teus den. Het Historische Orgel in Nederland 1872–1878. Amsterdam: Nationaal Instituut voor de Orgelkunst; Zeist: Rijksdienst voor de Monumentenzorg, 2005. 384 s. ISBN 90–75473–12–5

93

PEETERS, Flor – VENTE, Maarten Albert. The Organ and Its Music in the Netherlands 1500–1800. Antwerp, Belgium: Mercatorfonds, 1971. 341 s. JONGEPIER, Jan. Toegang tot het orgel. Utrecht : De Banier. 1998. 243 s. ISBN 9033626187 WILLIAMS, Peter F. European Organ, 1450–1850. Bloomington: Indiana university press. 1978. 336s. ISBN 978–0253320834 WILLIAMS, Peter F. A New History of the Organ from the Greeks to the Present Day. Bloomington: Indiana Univ Pr. First edition. 1980. 233 s. ISBN 978– 0253157041 Kolektiv autorů. The Cambridge Companion to the Organ. Edited by Nicholas Thistlethwaite a Geoffrey Webber. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. 340 s. ISBN 0–521–57309–2

Elektronické informační zdroje: Orgeldatabase [online]. [cit. 2012-01-01]. URL: Pipe organs: Remarkable and Historical Instruments from around the World, featuring their Histories, Specifications and Sound.[online]. [cit. 2012-01-01]. URL: Roelf Meijer [online]. [cit. 2012-01-01]. URL: Orgelmakerij Bakker – Timenga [online]. [cit. 2012-01-01]. URL: Orgelmakers Doornbos [online]. [cit. 2012-01-01]. URL: Jan Doornbos [online]. [cit. 2012-01-01]. URL: 94

Orgels in Drenthe - De orgelmakers van Oeckelen (ca. 1790-1918) [online]. [cit. 2012-01-01]. URL: Orgels in Drente - Johann Radeker [online]. [cit. 2012-01-01]. URL: Alkmaarorgelstad - Grote Sint Laurenskerk [online]. [cit. 2012-01-01]. URL: Wikipedian - Orgel_der_Rysumer_Kirche [online]. [cit. 2012-01-01]. URL:< http://de.wikipedia.org/wiki/Orgel_der_Rysumer_Kirche> The Diapason - Der Aa-Kerk Organ Finally Restored [online]. [cit.2012-01-01].URL:

Obrazové a zvukové nosiče: DVD Martinikerk rondeau, součást publikace EDSKES Cor H. Pronkjuwelen in stad en ommeland: het historische orgelbezit van de provincie Groningen. Boeijenga Music Publications, 2009. 106s. ISBN 9070425653.

CD „De orgelmaker Petrus van Oeckelen“, Beilen: VLS–records, 1988. Booklet 112 s. Různí interpreti. VLC 1092

95