DIE VERWANDLUNG
Ročenka Společnosti Franze Kafky
The Yearbook of the Franz Kafka Society
2012/2013
DIE VERWANDLUNG 2012
Ročenka Společnosti Franze Kafky The Yearbook of the Franz Kafka Society Das Jahrbuch der Franz Kafka-Gesellschaft
Franz Kafka, kresba, drawing (1908?)
K ročence Die Verwandlung 2012 Ročenka Společnosti Franze Kafky 2012 obsahuje vedle pravidelných rubrik a soupisu uskutečněných pořadů také program festivalu Kafka/ Borges – Praha/Buenos Aires, který SFK se svými spolupracovníky uspořádala na jaře. Obohatila tak kulturní život Prahy – poprvé byly u nás vystaveny např. fotografie Jorge Luise Borgese Atlas de Borges nebo promítnut filmový dokument Ernesto Sabato, mi padre o jednom z největších argentinských romanopisců 20. století Ernestu Sabatovi. Dále se věnujeme mezinárodní literární Ceně Franze Kafky: podle rozhodnutí odborné poroty ji získala spisovatelka a literární badatelka Daniela Hodrová. V dosavadním dvanáctiletém období existence tohoto ocenění je to druhá žena a čtvrtý zástupce české literatury. Laudatio na autorku přednesl člen poroty, prof. Oldřich Král, sinolog, překladatel a teoretik překladu, nositel Státní ceny za překladatelské dílo České republiky. Sama „děkovná řeč“ Daniely Hodrové, kterou dále přinášíme, je malým uměleckým dílem věnovaným Praze. Větší stať Josefa Čermáka Franz Kafka u Florianů pojednává o méně známých, ale o to zajímavějších skutečnostech o začátku vydávání Kafkových textů v českém překladu v legendárním nakladatelství Dobré dílo Josefa Floriana ve Staré Říši na Moravě. Článek přispívá k vytvoření obrazu bohatého kulturního dění v meziválečném Československu. Ročenku 2012 doprovázejí hlavně fotografie ze dne otevřených dveří. Na protější straně je kresba Franze Kafky, kterou poprvé otiskl Max Brod ve své kafkovské biografii v roce 1937. Kde je originál této kresby se neví, předpokládalo se, že ji snad ukrývá archiv Maxe Broda v Tel Avivu. Sám Kafka jí název nedal, a tak je označována od věcného Chodec bez kalhot na střeše přes Muž na střeše, Člověk, který kráčí po střeše nebo uličkou po Náměsíčník. H. Binder a W. Rothe vidí souvislost s povídkou Ti, kdo běží kolem z první Kafkovy knihy Rozjímání: „Jdeme-li se v noci projít na ulici a proti nám běží nějaký muž viditelný již zdaleka – neboť ulice před námi stoupá a je úplněk – nebudeme ho chytat, ani když bude slabý a otrhaný, ani když za ním někdo poběží a bude křičet, ale necháme ho běžet dál. …“. Daniela Uherková
Ročenka SFK 2012
3
On the Yearbook Die Verwandlung 2012 Besides regular sections and the list of the events that took place, the Yearbook of the Franz Kafka Society 2012 contains also the programme of the festival Kafka/Borges – Prague/Buenos Aires, which was organised by the Franz Kafka Society and its co-workers in the spring. The FKS thus enriched the cultural life of Prague – it was the first time that e.g. the photographs of Jorge Luis Borges Atlas de Borges had been exhibited in the Czech Republic or the film documentary Ernesto Sábato, mi padre about one of the greatest Argentine novelists of the 20th century, Ernesto Sábato, had been shown here. The yearbook also deals with the international literary Franz Kafka Prize: based on the decision of the expert jury, it was awarded to the writer and literary scholar Daniela Hodrová. In the twelve-year period of the existence of this prize, it is the second woman and the fourth representative of Czech literature. The laudatio speech for this author was read by a member of the jury, Prof. Oldřich Král, a Sinologist, translator and translation theoretist, a laureate of the Czech State Prize for Translation. The actual ‘acceptance speech’ of Daniela Hodrová, included below, is a small work of art dedicated to Prague. The longer essay by Josef Čermák, Franz Kafka u Florianů, discusses lesser known but all the more interesting facts about the issue of Kafka’s texts in Czech translation in the legendary publishing house Dobré dílo of Josef Florian in Stará Říše in Moravia. The article helps to create the picture of the rich cultural events in interwar Czechoslovakia. The yearbook 2012 is accompanied mainly by photographs from an open-house day. The page 2 shows the drawing of Franz Kafka that was first printed by Max Brod in his biography of Kafka in 1937. It is not known where the original of this drawing is. It was assumed to be deposited in the archives of Max Brod in Tel Aviv. Kafka himself did not give it a name. Therefore, its names range from the pragmatic A Pants-less Roof Walker through A Man on the Roof, A Man Walking on the Roof or down an Aisle, to A Sleepwalker. H. Binder and W. Rothe see a connection with the short story The Runners from Kafka’s first book Contemplation: ‘When one is going for a stroll along a lane at night, and a man, already visible from some way off, comes running towards us – the lane ahead of us is on 4
Ročenka SFK 2012
a rise and there is a full moon – we won’t attack him, even if he is frail and ragged, even if someone is running after him and shouting, but we will let him go running on. …’. Daniela Uherková
Ročenka SFK 2012
5
Editorial 2012 Vážení a milí přátelé, píše se rok 2012 a pro nás je to další rok dvaadvacetileté existence Společnosti Franze Kafky. Ani si to neuvědomujeme, ale je přece jen zázrak, že tato literární instituce stále existuje a že se neustále, zvolna a nenápadně rozpíná ve svých aktivitách,. Pro mě osobně je to i jubileum a ohlédnutí za mým desetiletým působením ve vedení Centra Franze Kafky. Byl to tehdy velký skok a jistý krok do tmy, jak se později ukázalo. Zodpovědnost za ekonomickou situaci, za kulturní směřování instituce, za udržení renomé, za nakladatelství, kde vydání spisů Franze Kafky bylo asi ve dvou třetinách. Mnoho nocí jsem nespala, když se naše konto začalo blížit k nule. Ale nevzdávala jsem to i přes různé ústrky. Někdy pochybuji, jestli je dostačující to, co děláme, když se však ohlédnu, mám radost, že Centrum dostálo svému jménu a stalo se opravdovým kulturním centrem. Sbíhají se k nám dotazy z celého světa, navštěvují nás významní zahraniční spisovatelé, badatelé, studenti. Žurnalisté z Japonska, Německa, Francie a dalších zemí nás řadí mezi významné kulturní instituce Prahy. Hostuje u nás divadlo, hudba, tanec. Je radost vidět studenty gymnázia na workshopu, jak pobíhají se stavebními plány po kancelářích a zkoumají naše rekonstruované prostory – inspirovaní světově známým architektem Stevenem Hallem potom bádají v knihovně a končí u sochy Franze Kafky a obloží ji knihami. Výstava o Franzi Kafkovi, kterou jsme připravili v mnoha jazykových mutacích, dnes putuje přes ministerstvo zahraničí po celém světě. Hostíme např. i mezinárodní kongres psychoanalytiků. A v tom všem nám pomáhají Kurt Krolop, Josef Čermák, Jiří Stromšík, Jiří Slíva a ostatní členové výboru, Zdeněk Ziegler, Vladimír Karfík a mnohé další vynikající osobnosti. Bez finanční podpory státu a sponzorů bychom nic nezmohli. Nemohu každého jmenovat, ale vážím si všech, kteří pro nás dělají víc, než je obvyklé v jakékoli sféře kulturního a společenského života, v oblasti ekonomické a finanční, svých kolegů a našich dobrovolníků. Děkuji našim členům, i Vám všem, kterým stále stojíme za to, abychom byli. Vaše Markéta Mališová
6
Ročenka SFK 2012
Editorial 2012 Dear friends, It is the year 2012, another year of the twenty-two years of existence of the Franz Kafka Society. We do not even realise it, but it is after all a miracle that this literary institution still exists and that it continues slowly and subtly to expand its activities. For me personally, it is also a jubilee when I can review the ten years that I have been at the head of the Franz Kafka Centre. Becoming a director was a big leap in the dark for me as it turned out later. It involved responsibility for the economic situation, Markéta Mališová, ředitelka Centra Franze Kafky for the cultural direction of the Director of the F. K. Centre. institution, for maintaining the reputation, and for the publishing house, where approximately two-thirds of Franz Kafka’s works had been issued. I had many sleepless nights after our bank account approached the red. Nevertheless, I did not give up despite various adversities. Sometimes, I am dubious whether what we do is sufficient, but when I look back, I am happy that the Centre has lived up to its name and become a true cultural centre. We receive inquiries from all over the world; we are visited by significant foreign writers, scholars and students. Journalist from Japan, Germany, France and other countries rank us among major cultural institutions of Prague. We host theatre, music and dance. It is a pleasure to see grammar-school students in a workshop running around offices with construction plans and exploring our renovated rooms – inspired by the world-renowned architect Steven Hall, they then research in the library and end up at Franz Kafka’s statue and surround it with books. The exhibition on Franz Kafka, which we have prepared in many language mutations, now travels around the world through the Ministry of Foreign Affairs. We host, for instance, the International Congress of Psychoanalysts as well. In all of this, we are Ročenka SFK 2012
7
helped by Kurt Krolop, Josef Čermák, Jiří Stromšík, Jiří Slíva and further members of the committee, Zdeněk Ziegler, Vladimír Karfík and many other outstanding figures. Without the financial support of the state and sponsors, we would not be able to do anything. I cannot list them all, but I greatly appreciate the help of all of those who do for us more than is usual in any sphere of cultural and social life, in economic and financial areas, my colleagues and our volunteers. I thank our members and all of you who still want us to exist. Yours, Markéta Mališová
8
Ročenka SFK 2012
Společnost Franze Kafky Společnost Franze Kafky je občanské sdružení, které vzniklo v roce 1990. Jako jedné z mála nevládních neziskových kulturních institucí v České republice se jí podařilo vybudovat vlastní sídlo a úspěšně rozvíjet svou činnost více než dvacet let. Navazuje na tradice kulturní plurality středoevropského regionu a jméno Franze Kafky je pro ni symbolem zmíněných tradic. Věnuje Kafkovu dílu soustavnou pozornost, propaguje jej, a usiluje o to, aby se stalo přirozenou součástí českého kulturního kontextu. Dílo Franze Kafky je pro členy SFK neodmyslitelně spjato s Prahou a českými zeměmi, kde vzniklo, a s kulturami, ve kterých Kafka žil: českou, německou a židovskou. Je pro ně také symbolem síly uměleckého slova, jež přežilo nepřátelství dvou totalitních diktatur – nacistické a komunistické. V současné době má SFK okolo 1100 členů z České republiky i z různých zemí a kontinentů. Společnost F. K. prostřednictvím své organizace – Centra Franze Kafky – pořádá literární večery, autorská čtení, odborné přednášky a konference, ale i kulturní festivaly, divadelní představení a výstavy. Vydala poprvé dílo F K. v úplném českém překladu. Vybudovala Pomník F. K., který symbolicky stojí mezi synagogou a křesťanským chrámem, na hranici bývalé židovské čtvrti. Pro členy vydává ročenku Die Verwandlung. Ve svém nakladatelství vydala přes 130 titulů. Pro studenty pořádá soutěž o nejlepší esej. Vyhlašuje a pořádá mezinárodní literární Cenu Franze Kafky, jejíž nositelé patří mezi největší spisovatele současnosti (Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nadás, Elfriede Jelinek, Harold Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Arnošt Lustig, Peter Handke, Václav Havel, John Banville, Daniela Hodrová). Vybudovala vlastní sídlo v unikátním prostoru pražského Starého Města (Široká ulice 14), kde uchovává vzácnou rekonstrukci Kafkovy knihovny a provozuje informační středisko s knihovnou o dvou tisících svazcích. Provozuje knihkupectví s bohatým sortimentem knih a upomínek na Kafku a Prahu. Pravidelně pořádá bienáleKafka/Borges. Ve svých prostorách, na svých pořadech a internetových stránkách (www.franzkafka-soc.cz), srdečně vítá všechny návštěvníky, kteří touží po poznání a povznesení ducha, jaké přináší jen literatura.
Ročenka SFK 2012
9
Společnost Franze Kafky řídí volený výbor. Jeho předsedou je prof. Kurt Krolop, literární badatel světového jména, germanista zabývající se hlavně tzv. pražskou německou literaturou; místopředsedou je Vladimír Železný, novinář, zakladatel televize Nova a ředitel TV Barrandov. Ve výboru pracují: Josef Čermák, literární historik a překladatel; František Černý, novinář, emeritní velvyslanec ČR v Německu; Bohuslav Holý, knižní grafik; prof. Jiří Stromšík, germanista, nositel Státní ceny za překlad; Jiří Slíva, básník a výtvarník; Jan Vít, novinář a redaktor; Marie Vodičková, redaktorka a překladatelka, a prof. Ivan Vyskočil, dramatik, prozaik a herec, který výrazně ovlivnil vývoj moderního českého divadla.
10
Ročenka SFK 2012
The Franz Kafka Society The Franz Kafka Society (SFK) is a civic association which was founded in 1990. It is one of the few non-governmental, not-for-profit cultural institutions in the Czech Republic to have been able to have built its own headquarters and to have developed its activities successfully for more than twenty years. It builds on the tradition of the cultural plurality of the Central European region. The name of Franz Kafka is a symbol of the mentioned traditions for the Society. It has paid systematic attention to Kafka’s work, promoting it and striving for it to become a natural component of the Czech cultural context. The FKS currently has 1,100 members from the Czech Republic as well as from various countries and continents The F. K. Society through its organisation – the Franz Kafka Centre – organises literary evenings, author readings, professional lectures and conferences, but also cultural festivals, theatrical performances and exhibitions. It was the first to publish the work of F. K. in a full Czech translation. It built the F. K. Memorial, which symbolically stands between a synagogue and a Christian church on the edge of the former Jewish Quarter. For its members, it issues the yearbook Die Verwandlung. It has published over 130 titles in its publishing house. It holds a competition for the best essay for students. It announces and organises the international literary Franz Kafka Prize, whose laureates include the greatest contemporary writers (Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nadás, Elfriede Jelinek, Harold Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Arnošt Lustig, Peter Handke, Václav Havel, John Banville and Daniela Hodrová). It has built its own headquarters in the unique space of the Old Town of Prague (Široká Street No. 14), where it has preserved a rare reconstruction of Kafka’s library and operated an information centre with a library of two thousand volumes. It also runs a bookshop with a rich assortment of books and souvenirs on Kafka and Prague. It regularly organises the Biennale Kafka/Borges. In its spaces, at its events and on its website (www.franzkafka-soc.cz), it cordially welcomes all visitors who desire knowledge and the edification of spirit that only literature brings. The Franz Kafka Society is run by an elected committee. Its President is Prof. Kurt Krolop, a literary scholar of world renown, a Germanist dealRočenka SFK 2012
11
ing mainly with so-called Prague German Literature; its Vice-President is Vladimír Železný, a journalist, the founder of TV Nova and the director of TV Barrandov. The committee further includes: Josef Čermák, a literary historian and translator; František Černý, a journalist, Ambassador Emeritus of the Czech Republic in Germany; Bohuslav Holý, a book graphic artist; prof. Jiří Stromšík, a German scholars, a laureate of the State Prize for translation; Jiří Slíva, a poet and artist; Jan Vít, a journalist and editor; Marie Vodičková; an editor and translator; and Prof. Ivan Vyskočil, a playwright, prose writer and actor who has significantly influenced the development of modern Czech theatre.
12
Ročenka SFK 2012
Cena Franze Kafky 2012 Mezinárodní literární Cenu Franze Kafky uděluje Společnost Franze Kafky od roku 2001. Jejími dosavadními nositeli jsou Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nádas, Elfriede Jelinek, Harold Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Arnošt Lustig, Peter Handke, Václav Havel a John Banville. Porota působila ve složení Petr Demetz, André Derval, Marianne Gruber, Oldřich Král, Kurt Krolop, Marcel Reich-Ranicki, Jiří Stránský a Hans Dieter Zimmermann. Laureátka byla zvolena v tajném hlasování a zvítězila v konkurenci dalších osmi navržených celosvětově známých autorů. Stala se jí česká spisovatelka Daniela Hodrová. Stala se tak dvanáctou nositelkou tohoto oceněnní. Daniela Hodrová se narodila 1946 v Praze v umělecky zaměřené rodině. Po studiích jazyků, (ruštiny, češtiny, francouzštiny), a srovnávací literatury na Univerzitě Karlově v Praze pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. Od poloviny 70. let dodnes se věnuje badatelské práci v oboru teorie literatury v akademických vědeckých ústavech v Česku. Je autorkou literárněvědného díla: monografií, (např. Hledání románu, 1989), studií a překladů (např. Román jako dialog M. Bachtina, 1980). Její beletristické a esejistické knihy, zvláště románová trilogie Trýznivé město – Podobojí, Kukly a Théta z devadesátých let, jsou přeloženy do francouzštiny, němčiny a polštiny. V roce 2011 získala Státní cenu za literaturu Ministerstva kultury ČR. Partnerem Společnosti Franze Kafky při pořádání Ceny F. K. je hl. město Praha, koná se pravidelně pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republiky a primátora hlavního města Prahy. Jejím posláním je ocenění umělecky výjimečné literární tvorby současného autora, jehož dílo oslovuje čtenáře bez ohledu na jejich původ, národnost a kulturu, tak jako dílo Franze Kafky, jednoho z největších autorů moderní světové literatury. Cena se uděluje za celé dosavadní dílo autora. Cena byla předána při ceremoniálu 25. října 2012 v Brožíkově sále Staroměstské radnice v Praze. Laudatio přednesl člen poroty, prof. Oldřich Král. Symbolem Ceny je bronzová soška od Jaroslava Róny a je spojena s finanční odměnou 10.000 dolarů.
Ročenka SFK 2012
13
Franz Kafka Prize 2012 The international literary Franz Kafka Prize has been awarded by the Franz Kafka Society since 2001. Its laureates so far include Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nádas, Elfriede Jelinek, Harold Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Arnošt Lustig, Peter Handke, Václav Havel and John Banville. This year, the jury included Petr Demetz, André Derval, Marianne Gruber, Oldřich Král, Kurt Krolop, Marcel Reich-Ranicki, Jiří Stránský and Hans Dieter Zimmermann. The laureate, the Czech writer Daniela Hodrová, was selected by secret ballot and won in the competition of another eight nominated authors of world renown. Daniela Hodrová was born into an artistically focused family in Prague in 1946. Having completed her studies of languages (Russian, Czech, French) and comparative literature at Charles University in Prague, she worked as an editor at the Odeon publishing house. Since the mid-1970s, she has been doing research work in the field of literary theory at academic scientific institutes in the Czech Republic. She is the author of literary-science work: monographs (e.g. Hledání románu /Search for a Novel/, 1989), studies and translations (e.g. Román jako dialog M. Bachtina /The Dialogic Imagination by M. Bakhtin/, 1980). Her books of fiction and essays, in particular the novel trilogy Trýznivé město – Podobojí, Kukly and Théta (The Agonising City – Under Both Species, Hoods and Theta) from the 1990s, have been translated into French, German and Polish. In 2011, she received the State Prize for Literature of the Ministry of Culture of the CR. The partner of the Franz Kafka Society in organising the Franz Kafka Prize is the Capital City of Prague; the award ceremony regularly takes place under the patronage of the President of the Senate of the Parliament of the Czech Republic and the Lord Mayor of the Capital City of Prague. Its mission is to award artistically exceptional literary production of a contemporary author whose work addresses readers regardless of their origin, nationality and culture, like the work by Franz Kafka, one of the greatest authors of modern world literature. The Prize is presented for the entire work so far of the author.
14
Ročenka SFK 2012
The prize was presented at a ceremony on 25 October 2012 in the Brožík Hall of Old Town Hall in Prague. The laudatio was given by a member of the jury, Prof. Oldřich Král. The symbol of the Prize is a bronze statuette by Jaroslav Róna. The Prize is connected with a financial award of $10,000.
Daniela Hodrová
Ročenka SFK 2012
15
Laudatio na Daniela Hodrovou Oldřich Král Vážený pane primátore, vážení přátelé! Je mi velkou ctí říci pár slov ke chvále naší laureátky, paní Daniely Hodrové, i když to vůbec není snadné. Není snadné povědět to, co je podstatné, a neztratit se v předem marných pokusech postihnout dílo tak mnohočetné, mnohostranné a současně tak soustředěné, v soustředných spirálách vždy znovu se po jiných cestách vracející v tom průsečíku cest a perspektiv, které paradoxně zakládají jedinečnost jejího bytí i psaní i čtení. I když Cenu Franze Kafky za rok 2012 dostává paní Daniela Hodrová za své prozaické dílo, nelze současně pominout její tvorbu teoretickou a kritickou, překladatelskou a editorskou, nejen proto, že všechny tyto aspekty její tvořivosti zanechávají stopu v jejím projevu básnickém a jejím narativním gestu, ale i proto, že ve všech těchto aspektech literárnosti Daniela Hodrová představuje živý fenomén současného českého a evropského psaní a čtení. Říkám-li jedním dechem „psaní a čtení“, míním tím, že i pro Danielu Hodrovou byla a jsou tato dvě umění, umění číst a umění psát, vždy jen dvěma aspekty téhož gesta rozumění, rozumění sobě, rozumění druhému, slovem, textem, promluvou ve vztahu, ve vztahu k místu a času, k situaci, číst a psát vždy s vědomím všeho toho, co už bylo napsáno a přečteno, přitom bez odvolávky na cizí odpovědi, vždy znovu obrácena do otázky svého domovského bytí i psaní. Daniela Hodrová jako by psala stále ten jeden a týž text, členěný do jednotlivých románů, do jednotlivých kapitol, text vždy znovu se nutkavě vracející k sobě samé, text, který se vždy znovu otvírá, který tuto otevřenost předem předpokládá a jistí, protože jej nikdy neuzavře sebedokonalejším příběhem… Tak uzavírá autorka svůj poslední román, aby dodala, věř tomu, všechno je láska, je nepochopitelná, ale věř tomu! To hlavní, to podstatné se ani na konci nezjevuje. Daniela Hodrová nesmlouvá. To, co napsala a ještě napíše, napsala a napíše jen a jen na vlastní nebezpečí, dokonce až tak, že bez humoru, bez téhle postmodernou posvěcené berličky, kterou se na poslední chvíli každý páter vyklouz vyváže z odpovědnosti za to, co řekl i neřekl. Tvorba Daniely Hodrové je tak jako tvorba řady jiných prozaiků a básníků – Octavia Paze, Umberta Eca či Davida Lodgea – prostoupena její vlastní velmi soustavnou prací v oblasti teorie a poetiky literárního tex16
Ročenka SFK 2012
tu. V jejích teoretických textech se dají sledovat tatáž myšlenková topoi, podobné poetické formule. A to platí i v opačném gardu. Jako teoretik a myslitel spojuje Daniela Hodrová – a zase na své riziko – do jednoty to, co bývá vykládáno odděleně a co bylo nejednou stavěno i proti sobě. Spojuje pronikavou analýzu básnického tvaru s děním smyslu ve všech jeho aspektech filosofických, duchovních a kulturních; ontologii díla svazuje s ontologií lidského pobytu. Její soustředěný pohled klouže po průsečících synchronních a diachronních rovin, na nichž se setkávají fikce a skutečnost v hledání, v nalézání a zas v novém rozrušování a otvírání toho tvaru vypravěčského aktu, ve kterém se s postupujícím dílem-textem stále zřejměji stírají hranice mezi autorem, vypravěčem, autory a vypravěči, subjekty a objekty, aby tak posílila tu jedinečnou, nezaměnitelnou identitu textu. Vypravěčka spojuje spojité s nespojitým, svazuje fragmenty pomíjivé věčnosti v narativním paradoxu náhody, té neomluvitelné náhody otvírající cestu jinam, do unikavé vzpomínky psané do znaku, do znaku znaků, s ničím nesplývajících, nic nezastupujících; v tom dotýkaném bytu skrytých, maně zahlédnutých, do sebe schoulených, jinových. Daniela Hodrová představuje ten autenticky měkký jinový aspekt našeho bytí, který se tomu tvrdému jangovému nikdy moc nezdál, vždycky znovu zdát nebude, protože se příčí jeho vidění nastojato, protože se k němu nedokáže sehnout, tak jako k sobě, ani k tomu druhému, neřku-li třetímu. A tak mu uniká, co to vlastně Daniela Hodrová, nejen ve své poslední próze, vyvolává, čeho se dotýká na pohled prázdného, protože nezáležejícího ani ve hmotě ani v duchu v žádné konkrétní, definitivně pojmenovatelné věci. Jen v takovém generování textu a tkaní textury je brána k porozumění, brána bez dveří, cesta nikoli k duálnímu, ale komplementárnímu bytí, k bytí po svahu, v náporu veršů a vět, ke čtení, jež nic nevylučuje, všechno přesahuje. To, co se mohlo jevit jako poučenou autostylizací, dotvořila v radikální identitu sebe samé v otevřeném kontinuu místa a času, vždy znovu tady a teď. S tímto tady a teď je bytostně spojena její topografie města, psaného města, města psaného do znaků. Jméno Daniely Hodrové bývá spojováno a právem spojováno s Prahou. Její celoživotní vyprávění bývá spojováno s jakýmsi vyzváním a pozváním do magické Prahy. To není úplně přesné. Praha Daniely Hodrové není žádná „Praha magická“. Naopak, je to prostor obývaný na první pohled obyčejnými osudy a věcmi, banální domy a ulice a křižovatky a místa, jejichž každoRočenka SFK 2012
17
dennost právě až Daniela Hodrová překlopila do mýtu, vyzvedla do roviny osobního mýtu, ve kterém ani čas dění ani čas vyprávění neplynou lineárně a kauzálně, nejdou do příběhu, ale vrší se a svíjejí se v přerývaných pohybech cyklického překrývání, stále otevřené, jakoby ve stavu zrodu, tak jako je ve stavu věčného zrození generováno celé prozaické dílo Daniely Hodrové, asociativní, aluzivní, paradigmatické, lyrické. Schoulená do své nedořečenosti vybízí čtenáře k sdílení po spirále ticha a hlasu, promluvy a zámlky, jména nejména v rytmu naplňování i vyprazdňování, rozkvětu i uvadání, celosti i drolení, plnosti i vyprchání. Bez konce.
18
Ročenka SFK 2012
Poděkování za udělení ceny Daniela Hodrová Vážení a milí přátelé! V první řadě se sluší poděkovat těm, kteří mne na tuto cenu navrhli a kteří mi ji udělili, tedy mezinárodní porotě, v níž působí osobnosti, kterých si velmi vážím. Můj dík patří Společnosti Franze Kafky a těm, pod jejichž záštitou nebo s jejichž podporou se cena uděluje a toto slavnostní předání realizuje. Děkuji také panu profesoru Oldřichu Královi za jeho laudatio. Mám však hluboký důvod poděkovat také Praze – městu, ve kterém celý život žiju a které se stalo svého druhu postavou, géniem všech mých knih, nejen románů, ale i knih odborných a esejistických: Praha se skrývá za dantovským označením „trýznivé město“, zahrnujícím v tomto čase pětici románů, ale je tématem i esejistické knihy „Citlivé město“. Je také „místem s tajemstvím“, které figuruje v románech a osudech spisovatelů mně snad nejbližších – Gustava Meyrinka a Franze Kafky. Nejde přitom o nějakou vnější spřízněnost s nimi a s městem jako příbytkem a místem románů, troufám si říct iniciačních, ale o spřízněnost a souvislost jungovsky řečeno hlubinnou. Praha se pro mě stala metaforou mého životního pocitu, jakýmsi vnitřním místem, v němž pobývám, od něhož bývám ve svých snech vzdálena a do něhož se toužím navrátit jako do „srdce svého“. Město splývá s mým bytem, kde o něm píšu, a s mou duší. A je pro mě neoddělitelně spojeno se všemi, se kterými v něm žiju, živými i mrtvými, blízkými i vzdálenými, slavnými i zapomenutými, i všemi těmi neznámými, s příběhy často trýznivými, které s nimi všemi prožívám – s mými rodiči a babičkou, dávno mrtvými, s mými dvěma muži Karlem a Jaroslavem, jejichž průvodcem do zásvětí jsem byla, s Boženou Němcovou která v mých románech bloudí po Olšanském hřbitově a hledá hrob Hynka, a svého času – v románu „Vyvolávání“ – navštěvuje Bohunku Grögerovou v ulici V horní stromce. Mimochodem i Franz Kafka se mihne v jednom z mých románů; jeho texty patří k tématům, jimiž se ve svých esejích neustále zabývám. I když by se mohlo zdát, že moje romány zahrnují především příběhy mrtvých, nejsou to romány o minulosti, všechny příběhy se totiž – dlužno říct – neustále dějí, nejen v románu, ale v mé mysli a duši, jsou to romány o přítomnosti, o této době s jejím tragickými i groteskními momenty, Ročenka SFK 2012
19
o živých. Jejich příběhy jsou dokonce tak živé a tak se mě dotýkají, že je vyprávím s ostychem a obavou, že říkám příliš mnoho o nich i o sobě. Ostych však cítím i tam, kde píšu příběh těch, které jsem neznala, ale který se přesto stal součástí mého života. Jeden z těchto příběhů je pro moje psaní natolik podstatný, že ho musím při této příležitosti zmínit. Vždyť právě od něj, od první věty mého prvního románu – „Podobojí“ – se moje psaní začalo odvíjet: „Alice Davidovičová by si nikdy nepomyslela, že okno jejího dětského pokoje visí tak nízko nad Olšanským hřbitovem, že tělo tu vzdálenost urazí ani ne za dvě vteřiny.“ A já bych si tehdy při psaní ani nepomyslela, že v té větě je svinut svět, nekonečný román, který od té doby píšu. Bez Alice Davidovičové, židovské dívky, která v roce 1942 skočila z okna (vlastně balkonu) mého dětského pokoje, když měla odjet s transportem, by nebylo mého románu, stále nekončícího. Žije v něm dosud – od „Podobojí“ do „Vyvolávání“ – pod jménem, které jí nepatří, protože její skutečné jméno neznám, dosud po něm pátrám. Budiž tedy této dívce, jejímu příběhu sotva tušenému, ale v románu troufale rozvíjenému vysloven můj velký dík. Byt, v němž bydlím už víc než padesát let, i ten, v němž jsem jako dítě bydlela v domě proti Olšanskému hřbitovu, je pro mě celým městem. Jednotlivé prostory – peklo, očistec, ráj – se v něm prostupují. Je místem mého bezpečí, ale zároveň i místem nebezpečným, vyvstávají v něm totiž příběhy, které mě ohrožují a zasahují. Nesu zodpovědnost za toto vnitřní město, za příběhy, které z něj vystupují navenek a spoluutvářejí rozlehlé vnější město. Cítím odpovědnost i za jeho hranice – okno, balkon, tam, v bytě proti hřbitovu i v bytě na náměstí Jiřího z Poděbrad – které se v románu i životě ukazují být místy na rozhraní života a smrti. Prožívala jsem úzkost, když se před třemi týdny právě z mého balkonu odlomil kus obložení a jen zázrakem nezabil jednoročního chlapečka v kočárku. Nenesu na té události vinu – tím, že místu udílím tak velký význam, obtěžkávám ho příběhy zpola neskutečnými, ale přesto závažnými? Tak tedy dík mým románům, postavám, mrtvým i živým, velký dík Vám všem a – díky Bohu.
20
Ročenka SFK 2012
Thanks for the Award Daniela Hodrová Dear friends! First of all, it is appropriate to thank all those who have nominated me for this Prize and awarded it to me, hence the international jury, including personalities that I hold in high esteem. My thanks are owed to the Franz Kafka Society as well as to those under whose auspices or with whose support the Prize is awarded and this ceremonial awarding is implemented. I also thank Professor Oldřich Král for his laudatio. Nevertheless, I have a serious reason for thanking also Prague – the city in which I have lived all my life and which has become a character of its type, a genius of all of my books, not only novels, but likewise specialised books and books of essays: it is Prague that is referred to by the Dantesque label ‘agonising city’ (Trýznivé město), currently including five novels, but it is also the theme of the book of essays Citlivé město [A Sensitive City]. Furthermore, it is the ‘place with a secret’ which appears in the novels and life stories of the writers probably closest to me – Gustav Meyrink and Franz Kafka. It has nothing to do with any external relation to them and the city as a home and the locale of novels, I dare say of initiation, but in Jungian terminology with depth relation and connection. For me, Prague has become a metaphor of my life feeling, an internal place in which I live, from which I depart in my dreams and to which I long to return like to ‘my heart’. The city blends with my flat, where I write about it, and with my soul. And for me it is inseparably connected to all those with whom I dwell in it, both living and dead, close as well as distant, famous and forgotten, even all those strangers with frequently agonising life stories that I experience with them all – with my parents and grandmother, long dead, with my two husbands, Karel and Jaroslav, who have already embarked on their journey to the world beyond, with Božena Němcová, who in my novels wanders about the Olšany Cemetery looking for the grave of Hynek, and in her time – in the novel Vyvolávání [Invocation] – visits Bohunka Grögerová in the street V horní stromce. By the way, even Franz Kafka briefly appears in one of my novels; his texts are among the themes I have constantly dealt with in my essays. Although it might seem that my novels include mainly the stories of the dead, they are not novels about the past, beRočenka SFK 2012
21
cause – it is necessary to say – all the stories continue to happen, not only in the novels but in my mind and soul, they are novels about the present, about this time with its tragic as well as grotesque moments, about the living. Their stories are even so alive and affect me so much that I tell them while feeling embarrassed and worried about revealing too much about them and myself. I however feel embarrassed also when I write a story of those that I did not know which has nonetheless become a part of my life. One of these stories is so essential for my writing that I have to mention it on this occasion, because it was precisely from it, from the first sentence of my first novel – Podobojí [Under Both Species] – that my writing began to unfold: ‘Alice Davidovičová would have never thought that the window of her children’s bedroom is so low above the Olšany Cemetery that a body would cover the distance in less than two seconds.’ And when writing it then, I would not have even imagined that the sentence contains the world, a never-ending novel that I have been writing even since. Without Alice Davidovičová, a Jewish girl who in 1942 jumped out of the window (actually the balcony) of my children’s bedroom when she was supposed to be deported, there would not have been any novel of mine, which has not even been completed yet. She has lived in it until now – from Under Both Species until Invocation – under a name that is not hers, because I do not know her real name, I am still searching for it. I thus express my great thanks to this girl and to her story, hardly known but boldly developed in the novel. The flat in which I have lived for more than fifty years as well as the one in which I lived as a child in the house opposite the Olšany Cemetery are an entire city for me. The individual spaces – hell, purgatory, paradise – intermingle there. It is my safe place but at the same time a dangerous place, because it produces stories that threaten and afflict me. I bear responsibility for this internal city, for the stories that come out of it and contribute to shaping the large external city. I further feel responsible for its borders – the window and balcony there in the flat opposite the cemetery as well as in the flat in Jiřího z Poděbrad Square – which both in the novel and in real life appear to be places on the verge of life and death. I experienced anxiety when three weeks ago a piece of the lining of my balcony broke off and it was only by miracle that it did not kill a one-year old boy in a pram. I wonder if I am responsible for the accident – by endowing the place with such a great importance, loading it with stories that are half unreal yet still weighty. I thus thank my novels, characters, both the dead and the living, many thanks to all of you and – thanks be to God! 22
Ročenka SFK 2012
Studentská literární soutěž o nejlepší esej CENA MAXE BRODA 2012 Společnost Franze Kafky uspořádala v roce 2012 již 18. ročník studentské literární soutěže o nejlepší esej Cena Maxe Broda. Jejím záměrem je vést mladé lidi k samostatnému uvažování, k hlubšímu zamyšlení nad aktuálními společenskými a kulturními jevy a k pěstování dovednosti přesného a kultivovaného písemného vyjádření vlastního názoru. Soutěžící do dvaceti let si mohli vybrat jedno ze tří témat: • Esej o románu Nezvěstný (Amerika) • Esej o přátelství • Evropská unie – jak vidím její budoucnost Osmnáctého ročníku Ceny Maxe Broda se zúčastnilo 45 soutěžících. Nejvíce je zaujalo téma budoucnosti Evropské Unie, necelá čtvrtina psala o přátelství a tři texty se zabývaly Kafkovým románem Amerika. Texty hodnotila porota ve složení Vladimír Karfík (literární kritik a historik), Petr Matoušek (redaktor a publicista), Jiřina Šiklová (socioložka), Marie Vodičková (redaktorka).
Výsledky: 1. místo Markéta Špetíková z Brna za esej na téma „Evropská unie – jak vidím její budoucnost“ 2. místo Tomáš Vachutka z Olomouce za esej „Evropská unie – jak vidím její budoucnost“ 3. místo Natálii Oweyssi z Prahy za za esej „Blízká Amerika“ Čestné uznání udělila porota Nikolaji Ivaskivovi z Prostějova za „Esej o přátelství“ Na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže byli do Valdštejnského paláce, sídla Senátu Parlamentu České republiky, pozváni všichni soutěžící. Vítězové obdrželi finanční odměnu: podle umístění 6.000, 3.500 a 2.000 Kč. Vyhlášení se jako hosté účastnili Arnošt Goldflam a Jiřina Ročenka SFK 2012
23
Šiklová, hudbou doprovázel přední houslový virtuos Alexander Shonert. 18. ročník studentské literární soutěže se uskutečnil s podporou hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky; slavnostní vyhlášení výsledků se konalo pod záštitou předsedy Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR, PhDr. Jaromíra Jermáře.
Cena Maxe Broda – vítězní soutěžící: zleva Natálie Oweyssi, Markéta Špetíková, Nikolaj Ivaskiv, Tomáš Vachutka The Max Brod Prize – the winners: from the left Natálie Oweyssi, Markéta Špetíková, Nikolaj Ivaskiv, Tomáš Vachutka
24
Ročenka SFK 2012
Franz Kafka u Florianů Josef Čermák Staroříšská vydavatelská dílna Josefa Floriana představuje jedinečný fenomén v dějinách naší kultury a je velká škoda, že se – dokud byl ještě její pozůstalostní fond pohromadě – nenašel dostatečně talentovaný tvůrce, který by z toho díla čtyř desetiletí vytvořil světově významný literárně výtvarný unikát. Takto zůstává zcela výjimečná dílna ducha už celá desetiletí v obecném povědomí uzavřena do jakési provinciální izolace, jakési svérázně výstřední ohrady odstavené od pravidelného toku kulturních dějin země. Tuto izolaci spoluvytváří jednou zařazování staroříšského fenoménu výhradně do katolicko-teologické duchovní sféry, a s tím logicky spojený nadměrný důraz na Florianovu aktivitu v této oblasti, a podruhé zase výhradní soustředění na oblast kulturně estetickou, na výtvarnou a literární stránku jeho vydavatelské činnosti. Přitom právě zcela originální a nevídaná spojitost těchto dvou sfér, osobitě rigorózního teologického konservatismu a udivující otevřenosti i vůči nejsoučasnějším, teprve rašícím a jeho náboženskému nazírání svou ideovou podstatou často zcela protichůdným tendencím v umění, vytváří onu jedinečnost Florianova díla. Jeho Dobré dílo, jak je podle nejvýznamnější a nejdéle vycházející edice Florianova vydavatelská činnost nejčastěji označována, provází mýtus jasnozřivého objevitele mnoha velikánů světové literatury a umění. Dosud však chybí podrobnější, živější a plastičtější obraz staroříšské komunity a jejího zapojení do širších kulturních souvislostí doby. Je to nepochybně obraz, jemuž by znamení originality vtiskovala právě zmíněná dvě ideově neslučitelná východiska uplatňující autorita Josefa Floriana. Sledovali bychom asketického vzdělance s mravy a neochvějnou vírou venkovana v zápase o nápravu světa vydáváním knih, podle vlastního zemitého vkusu a svatého přesvědčení, v zapadlé moravské vsi, bez profesionálního vybavení, zato s pohrdáním k zavedeným obchodním praktikám. Stranou pozornosti by přitom nesměl zůstat průzkum Florianových hodnotících nábožensko-estetických soudů a jejich kriterií ani jeho jazyk, o němž Bedřich Fučík trefně napsal, že je „tak jadrný, jako by jej ulamoval z kamene“ a jemuž nechybí aforistická údernost ani humor (Není nic tak osudného pro národ jako pitomci plní energie). Ročenka SFK 2012
25
V staroříšském opatství, v moravské vísce o nějakých 700 duších, si nouze podávala dveře s bídou a dluhy tu byly stálým hostem. Někdy prý obědvaly jen děti. Zato návštěvník nesměl být v ničem zkrácen a už vůbec ne vydávané knihy. Pod pohostinnou střechou nacházeli útočiště mladí literáti a výtvarní umělci, domácí i vaganti táhnoucí světem. Za byt a stravu se odvděčovali svým věděním a uměním. Od domácí ranní mše na rozbřesku dne až do noci se četlo, překládalo, kreslilo, malovalo a balilo. Knížky se posílaly nevídaným způsobem, bez udání ceny, ve víře, že movitější adresát odpoví štědrým darem (chudí si mohli knížku darem ponechat). Přitom na výpravě knih se věru nešetřilo. Staroříšské tisky – vyšly jich celkem přes čtyři stovky – mají v historii knižní kultury a u sběratelů vysoký kurs. Vážnost slova je v nich zdůrazněna láskyplnou péčí o krásný vzhled a tisk. Soustavnou pozornost věnoval dílu Josefa Floriana ve dvou monografiích Andrej Stankovič, poprvé v knize Význam Josefa Floriana, vydané r. 1986 exilovým nakladatelstvím v Mnichově, po druhé v knize Okradli chudého. Příběh Josefa Floriana a jeho díla, původně diplomové práci, vydané r. 1998 v Olomouci. Publikace mají bohatou faktografii, shrnují florianovský bio- a bibliografický materiál a na mnoha místech jej dokumentují citacemi z korespondence. Ediční činnost však nehodnotí ani neprezentují v širších souvislostech. Florianovu produkci, zejména její nábožensko-teologickou a naukovou část, podrobil ve vztahu k veškerému českému katolickému písemnictví do r. 1918 hodnotící analýze Martin C. Putna (1998) v obsáhlém kompendiu Česká katolická literatura (1848–1918). Beletristické části produkce v ní ani jinde stejně soustavná pozornost věnována nebyla. Výjimku tvoří jedině detailně dokumentovaná studie romanistky Jitky Bednářové, zřejmě resumé její francouzské disertace se stejným tématem z pařížské Sorbonny, o Florianově „frankofilii“, o jeho vztazích a stycích s Francií, především s Léonem Bloyem, mužem Florianova života. Hojného a nevšedního ocenění, kritické hlasy nevyjímaje, se zato Florianovi jako člověku i jako vydavateli děl krásné literatury už v minulosti, zejména hned po jeho úmrtí v celém jednom čísle Akordu, dostalo od mnoha spisovatelů a spolupracovníků Dobrého díla, kteří s ním většinou prožili dobré i zlé (Jaroslav Durych, Jan Čep, Jakub Deml, František Pastor, Kamill Resler, Bohuslav Reynek, Ladislav Kuncíř, Karel Schulz, Aloys Skoumal, Anastáz Opasek, Bedřich Fučík, z mladších Jaroslav Med, Josef Mlejnek ad.). Nejplastičtější, byť pouze dílčí obraz podávají katalogy ze tří českých výstav, dvou seznamujících s Florianovou spoluprací se dvěma německými umělci z Porýní, s Otto Coesterem v Kinského paláci (1990–1991) a Albertem Schamonim v Památníku národního písemnictví na Strahově (1992) a třetí v Galerii mo26
Ročenka SFK 2012
derního umění v Roudnici nad Labem (1992), představující Florianovo Dobré dílo sice ve zkratce, ale v celé tematické šíři. Na rozdíl od Florianova sepětí i osobních styků s duchovně spřízněnou katolickou Francií zůstávají jeho vcelku mnohem útlejší vazby na soudobou německou literaturu a umění zatím známy jen částečně. Na německé straně také chyběla duchovně spřízněná uhrančivá osobnost bloyovského typu i její široké duchovní zázemí. V počátečních letech Florianova vydavatelství, v první dekádě století, se jeho orientace upínala k německé středověké mystice a byla vesměs dílem kněží, kteří tehdy tvořili jedinou složku Florianovy dílny, babického faráře Josefa Ševčíka, Matěje Fencla, kaplana z Uhříněvsi, a Jakuba Demla. Dva posledně jmenovaní také jako první přispěli k zastoupení novější německé literatury ve staroříšském programu, Fencl ukázkou z prózy Jeana Paula a Deml dokonce dvěma současníky, světoběžníkem Maxem Dauthendayem a pražským Němcem Rainerem Mariou Rilkem, jeho verši a Povídkami o Pánu Bohu. Zájem o německou literaturu a výtvarné umění ve Staré Říši vzrostl, když se r. 1914 k florianovcům jako stálý přespolní spolupracovník přidal Bohuslav Reynek. Uvedl se zejména překladem Novalisových Hymen noci, ale především zeširoka otevřel nejsoučasnější současnosti program Dobrého díla, dosud koncipovaný v převážně nonkonformně konservativním duchu. Navíc se přitom ve shodě s Florianem orientoval i na tvorbu ideově Staré Říši většinou přímo protichůdnou, levicovou, na německý expresionismus. Ve sbornících edice Nova a Vetera se tak od roku 1917 setkáváme se jmény a ukázkami z díla básníků Theodora Däublera, Else Lasker-Schülerové, Wilhelma Klemma, Hermanna Kasacka, který později přesedlal na prózu, malíře i básníka Ludwiga Meidnera, Alberta Ehrensteina a zejména Georga Trakla, jejž Reynek pro českou literaturu objevil a jehož stopa ji trvaleji poznamenala a vede například k Halasovi. Reynek byl v těchto letech Florianovým hlavním poradcem pro německou literaturu a orientoval jeho zájem směrem k berlínským autorům kolem Herwartha Waldena a Franze Pfemferta, k básníkům sdruženým kolem levicových revuí Der Sturm a Die Aktion, v nichž byli tenkrát výrazně zastoupeni i čeští básníci a hlavně výtvarní umělci. Těsně před 1. světovou válkou v Aktion najdeme i studii T. G. Masaryka s tématem z ruských dějin. Florian v ní prý objevil Josefa Čapka, který se pak načas stal jeho kmenovým spolupracovníkem. Reynek přeložil pro Dobré dílo i několik německých prozaiků, novelu Princezna z Východu Paula Ernsta, v letech kolem 1. světové války u nás velmi překládaného, nebo ukázky z děl Gustava Meyrinka či Heinricha Manna, který byl tehdy v Čechách mnohem více ceněn než Thomas, také Franze Bleie, Maxe Mella nebo autorku píšící Ročenka SFK 2012
27
pod pseudonymem Georg Munk. Oživení Florianova Dobrého díla sytější prezentací německé literatury v druhé dekádě jeho existence je tedy hlavně dílem a zásluhou Bohuslava Reynka, který také, zdá se, s Florianem v klidu a míru vycházel a těšil se jeho uznání. Reynek tu však zdaleka nepůsobil jen jako literát. Pronikavě se do výtvarné podoby staroříšských publikací zapsal vlastními pracemi i výběrem cizích ilustrátorů nebo k ilustraci využitých děl. Němečtí expresionisté z drážďanského, mnichovského a hlavně berlínského uskupení tu po boku Florianovy největší kumštýřské lásky, Francouze Georgese Rouaulta, dominovali svými útočně karikaturními i apokalyptickými, mysticko-náboženskými tématy: Emil Nolde, George Grosz (paradoxně asi největší Florianův německý oblíbenec), Max Oppenheimer, Ludwig Meidner. Přesně nevíme, kdy se v hledáčku Josefa Floriana po prvé objevil málo známý, občas jen s rozpaky k expresionistům přiřazovaný pražský německo-židovský prozaik Franz Kafka. Je málo pravděpodobné, že by hned v letech 1. světové války unikl pozornosti Bohuslava Reynka, který tak pozorně sledoval německé expresionisty, kteří Kafku dobře znali a oceňovali. Avšak dokázat to prozatím nelze. Právě tak Josef Florian, který vždy velmi bedlivě sledoval vše, co ho jako objekt potenciálního vydání v Dobrém díle zaujalo, bezpochyby zaznamenal Kafkovo jméno v programu lipského nakladatelství Kurta Wolffa, jehož knihy si občas opatřoval a četl. Potvrzuje to ostatně jeho věta v dopisu Staše Jílovské z konce roku 1919: Jméno Kafkovo jsem častěji zahlédl, ale dosud jsem mu pozornosti nevěnoval. Právě korespondence s Jílovskou z let 1919–1922 umožňuje poněkud osvětlit počátky staroříšského úsilí o vydávání Kafkova díla, které se protáhlo na více než 10 let. První návrh na vydání Kafky u Florianů – šlo s největší pravděpodobností o Topiče, eventuálně o několik krátkých próz ze souboru Rozjímání – zprostředkovala Staša Jílovská, rozená Procházková, která tehdy po tři roky s Florianem spolupracovala jako pražská administrátorka jeho vydavatelství. Anonymně Florianovi nabízela překlad z Kafky, německého expresionisty, nejlepšího, jehož překlad mi nabízí kdosi zdarma, jen z velikého přání, aby tato věc vyšla dobře a aby nesla jméno Dobrého díla. Výborná věc, kterou bych Vám ovšem dříve zaslala, souhlasíte-li s ní, jako Vy zasíláte knihy dříve mně k posouzení. Nejmenovaný „kdosi“ byla Milena Pollaková-Jesenská, žijící tehdy s mužem ve Vídni, Stašina nejbližší přítelkyně. Už na gymnasiu tvořily spolu Jarmilou Ambrožovou (později Reinerovou, Haasovou a Nečasovou) nápadným zjevem a bohémským chováním extravagantní trojici pražských kors a kaváren. Tyto české dívky z lepších rodin – Milenin otec byl profesor zubní chirurgie, Stašin dědeček mladočeský politik, zakladatel a vydavatel Národních listů 28
Ročenka SFK 2012
Julius Grégr a Jarmila byla po matce příbuznou malíře Antonína Slavíčka – měly zvláštní přitažlivost pro mladé literáty a umělce Kafkovy a Werflovy generace. Staša Jílovská nedostudovala filosofii a od mladých let hýřila aktivitou: spolupracovala interně i externě s časopisy a nakladatelstvími jako redaktorka, administrátorka i jako překladatelka z angličtiny a francouzštiny, výjimečně i z němčiny (Heinrich Mann, Oskar Maria Graf). Počátkem r. 1919 nabídla své služby Florianovi, který tehdy byl s odbytem svých knih v kritické situaci a zejména v Praze potřeboval schopného distributora. Přijal Stašu do svých služeb k údivu svého okolí: Staša se totiž pohybovala v okruhu levicové avantgardy, jak se říkalo, ve společnosti „salonních bolševiků“, a programu Staré Říše byla, přes všechnu snahu nedávat to najevo, na hony vzdálena. Florian, který ve vztahu k lidem nebyl zvyklý dělat ústupky, dost dlouho udržoval spolupráci pokud možno na profesionálně praktické úrovni. Nádoba přetekla, když ho Staša zklamala na jednom z nejcitlivějších míst, jímž byly životodárné peníze, a hlavně když dvojím způsobem porušila základní přikázání jeho mravního kodexu. Staša Jílovská při své spolupráci s Florianem, která na dálku fungovala jen formou dosti pravidelné korespondence, byla ustavičně ve dvojím ohni. Při své bystrosti nacházela mezi dvěma světy, v nichž se pohybovala, i styčné body. Pochopila, že Florian nedokáže ustoupit ve fundamentálních nábožensko-filosofických otázkách, ale že je přístupný i nejnovějším tendencím a projevům zejména výtvarného umění. Viděla, jak tradičně konservativní texty u něho leckdy doprovází přímo avantgardní výtvarná prezentace. Ocenila také s povděkem Florianovu až nepochopitelnou benevolenci, s níž spolupracovníkům po léta povoloval pod vlastním jménem vydat v Dobrém díle knížky, za kterými si do důsledků stáli. Jílovská navázala s Florianem kontakt tím, že mu na samém počátku roku 1919 nabídla své překlady z francouzštiny. Avšak podle všeho chtěla tehdy dopomoci k překladatelské spolupráci i Mileně. Proto, ač sama více kvalifikována pro překládání z francouzštiny a angličtiny, nabídla Florianovi hned z počátku překlady z oblasti, ve které se proniknout z Vídně do Čech pokoušela Milena Pollaková-Jesenská: Spíše Vám mohu nabídnouti překlady nejmladší literatury německé, s jejímiž představiteli jsem v stálém osobním styku, píše Staša Florianovi. A zanedlouho nato ještě konkrétněji: Jedná-li se tu o styky, mám jich dosti s literáty, z nichž mnozí by mnoho prospěli, hlavně mladí lidé, jak z české, tak z německo-židovské (vídeňské) literatury. Pouhý měsíc po zahájení své korespondence s Florianem objednává pro „Milenu Pollakovou, Vídeň VIII, Florianigasse 58/12“ snad 20 Ročenka SFK 2012
29
knih z Florianovy produkce, až na čtyři výjimky vesměs francouzských autorů: Péguyho, Barbeye d‘Aurevilly, Schwoba, Rachildovou, Claudela, Villierse de l‘Isle Adam, Hella a Joinvilla, Angličana Bensona a vše, co u Florianů vyšlo z Bloye a Chestertona. Florian zřejmě objednávce vyhověl, zároveň však Jílovskou seznámil se svou neobchodní praxí při odběru staroříšských knih. Staša nato slíbila, že se vynasnaží, aby se Milena Florianovi zavděčila rovněž nějakým příspěvkem pro Nova & Vetera. Zasílání knih do Vídně zřejmě pokračovalo, neboť za půl roku nato, v červenci 1919, Florian Jílovské sděluje: Té Vaší přítelkyni do Vídně pokoušeli jsme se dvakrát knihy poslati, vždy však balíky byly vráceny. Poštovní styk s Vídní v těch poválečných měsících vázl, a tak Staša Florianovi slíbila, že se knihy pokusí poslat po někom známém. Staša v té době už také spolupracovala s Tribunou, s redaktorem Arne Laurinem, a snažila se tam propagovat Florianovy knihy. V té době Florianovi píše také S. K. Neumann a žádá ho zaslání staroříšských knih a Florian jej odkazuje na Jílovskou. Florian četl německé básníky v Münchner Blätter für Dichtung und Graphik a informace o německých knihách hledal v knihkupeckém informatoriu Börsenblatt für den deutschen Buchhandel, obsahujícím „přehledy světových literatur“. Více než tyto rešerše se v jeho programu uplatňovala doporučení a typy přátel, v daném případě hlavně Bohuslava Reynka. I Jílovská, jinak orientovaná na francouzskou a anglickou literatury, přichází se svou troškou do mlýna a doporučuje Florianovi prý dosud do češtiny nepřeložené autory Werfla, Bleie, Leonharda Franka, Dehmela, z klasiků Brentana a Büchnera, z nichž první tři patřili mezi objekty překladatelského zájmu Mileny Pollakové-Jesenské. Werfel, Dehmel ani Büchner u Florianů nevyšli, Franka se vydat nepodařilo, Staroříšské předběhl jiný nakladatel, Blei i Brentano vydáni byli. Floriana tehdy zejména svým jazykem, zbaveným „klasické strnulosti“, zajímali „expresionisté“. Uvažuje o vydání Else Lasker-Schülerové a posílá Staše k posouzení překlad jejích básní, které pak, přes výhrady Jílovské k Reynkovým básním a překladům, v Dobrém díle opakovaně vyšly. Florian se vždy snažil dobrat „spravedlivého“ soudu nad uměleckým dílem konfrontací názorů od lidí, k nimž měl důvěru. Jílovské to zdůvodňuje aforistickým resumé známé Baudelairovy básně: Krása jest žárlivá paní a krutá vládkyně a žádostivá absolutní spravedlnosti. Na samém konci roku předkládá Jílovská Florianovi, jak již uvedeno, návrh na vydání nejmenovaného díla Franze Kafky. Chce jej vydat v duchu své dohody s Florianem v Dobrém díle, ale ve vlastní režii zároveň s Ďábelskými (Les Diaboliques) novelami Barbeye d’Aurevilly, a esejem André Suarese Dostojevskij z knihy Tři muži: Pascal, Ibsen, Do30
Ročenka SFK 2012
stojevskij. Florian odpověděl, že Kafku zná jen podle jména: Nemohu Vám tedy nic předem pověděti, zda i mně se bude líbiti. Ale nepřekážím ani své ženě, když ve značkách a obrazech není se mnou zajedno, neboť jen náboženství jest katolické (tj. česky všeobecné, ó řečtino!), a ne umění: tedy zajisté ani Vám nemohu bránit, když se Vám Kafka líbí. Ale sám si vždy řeknu své o těchto věcech, zvláště o umění slovem, nad nímž si Církev katolická vymínila dozor. Chcete-li slyšeti jen sama, co si o Kafkovi myslím, třeba arci mi to poslati. Když jej vydáte, řeknu si to veřejně, bude-li třeba. Za necelé dva měsíce, 23. února 1920, Florian, který na autory, jež měl jednou „v merku“, nikdy nezapomí- Kafkův portrét od Karla Votlučky nal, požádal Jílovskou o zaslání kni- podle fotografie z roku 1917 hy „toho Kafky“. Staša však nechala Kafka’s portrait by Karel Votlučka jeho žádost v příštích dopisech bez after a photograph from 1917 odpovědi. Vysvětlení je nasnadě: Měly s Milenou zřejmě dvě želízka v ohni, a když Milena někdy v té době navštívila se svým mužem Prahu, setkala se s S. K. Neumannem a dohodli se na vydání Topiče, o nějž evidentně šlo, v jeho Kmeni, kde překlad v dubnu 1920 také vyšel. Je velmi pravděpodobné, že v tom měla prsty i Jílovská, která se s Neumannem dobře znala a jíž vydání Kafky u Floriana ve vlastní režii mohlo připadat problematické. Jednala také s Neumannem, jak jsme viděli, z Florianova pověření i v jiné věci. Vymohla ostatně v témž měsíci, kdy vyšel v Kmeni Topič, Neumannovým prostřednictvím od Ministerstva školství pro Dobré dílo podporu 2000 korun, což Florian přijal s ironickou distancí: Že by stát štědrou rukou p. St. N. chtěl býti mé snaze nápomocen, sotva lze si pomysliti. A třeba-li to pojímati partikulárně, to už sama zařiďte s tím, co dobrého dovedete. Byla to kompenzace za Kafku a zároveň další důkaz Stašiny snahy jakž takž smiřovat dva tak protichůdné tábory,v nichž se současně snažila uplatnit? Vydání u Floriana bránily komplikace s autorizací, Stašina liknavost nebo – a to stále citelněji – prudce se zhoršující finanční situace, kdy Florianovi vyhledávají spolupracovníky ochotné pracovat z čirého idealismu. Florian tehdy zdůvodňuje některé své kroky, které by Ročenka SFK 2012
31
za normálních okolností nedělal: Jest to jen potřeba peněz, a nejen obyčejná potřeba, ale naléhavá jako bitva, když utéci není kam. Přitom však stále bedlivě sleduje autory, v nichž nalezl zalíbení, a v rámci svých omezených možností se trpělivě připravuje na jejich vydání, až nastanou lepší časy, ve které skálopevně doufá. Franz Kafka nesporně patří do skupiny těchto platonických nadějí. Než se mu splnily, trvalo deset strastiplných let. Krize vyvrcholila brzy v poválečných letech, kdy Florianovi byla exekucí zabavena velká část knižního skladu a kdy jeho ediční záměry začali uvádět ve skutek jiní vydavatelé. Zmíněných deset let přípravy na Kafku zanechalo stopy, které dosud zůstávaly utajeny. Tak v prosinci 1920, necelý rok poté, co Staša nechala Florianovu žádost o zaslání Milenina překladu Kafky bez odpovědi a kdy byl předán Neumannovi, žádá Florian Stašu o opatření německého originálu Kafkovy povídky V kárném táboře (In der Strafkolonie), která vyšla rok předtím. Jílovská obratem slibuje, že knihu dostane „v několika dnech“. Tím však stopa končí. Floriana tenkrát, kdy byly ještě v živé paměti válečné hrůzy, asi vyděsila drastičnost námětu, jako předtím německého nakladatele Wolffa, který nad knihou několik let váhal, anebo mnichovské publikum, když Kafka uprostřed války v Mnichově povídku předčítal. Ostatně česky tato próza, která se po minulé válce stala jedním z Kafkových nejvýrazněji „prorockých“ děl, předznamenávajících vyhlazovací praktiky totalitních režimů, poprvé vyšla až roku 1957. Ilustrace Karla Votlučky z r. 1921 V letech 1919–1922, kdy se Stará ke Kafkově próze Říše prostřednictvím Staši Jílovské An illustration by Karel Votlučka dostává do kontaktu s dílem Franze from 1921 for a prose by Kafka Kafky, vstupuje do hry také mladý absolvent pražské Akademie výtvarných umění, plzeňský rodák, usazený již v Praze, Karel Votlučka (1896–1962). Za své nepříliš dlouhé externí spolupráce s Florianem na přelomu druhého a třetího desetiletí podílel se tento později velmi plodný malíř a grafik na několika publikacích. Významné jsou dvě práce týkající se Franze Kafky. První je černobílý nedatovaný linoryt, vytvořený evidentně podle předlohy, podle Kafkovy fotografie někdy z roku 1917, jedné z mála fotografií, na nichž má vlasy rozdělené pěšinkou. Zpodobení je naprosto věrné a není podepsáno – autor je zřejmě nepovažoval za originální výtvor. Druhá Votlučkova práce je ještě pozoruhodnější. Je to ilustrace, stejnou technikou 32
Ročenka SFK 2012
provedený černobílý linoryt, ke Kafkově kratičké próze Touha stát se Indiánem, která v originálu vyšla r. 1913 v souboru Rozjímání (Betrachtung). Má Votlučkovu s technikou linorytu ladící signaturu (ČKA 21), je tedy datován rokem 1921. Datace časově odpovídá Votlučkově spolupráci se Starou Říší, o které kromě výsledků vykonané práce jinak mnoho nevíme: pokud je nám známo, nezachovala se žádná korespondence a neinformuje o ní ani sekundární literatura. Roku 1929 vyšlo po různých komplikacích ve dvou „sbornících“ ediční řady Archy neméně než 18 Kafkových próz, byla mezi nimi jak „indiánská“ próza a Votlučkova ilustrace k ní, tak podle fotografie pořízený Kafkův portrét. Mladý vestfálský výtvarník Willi Wessel (1904–1971) se na Moravu vydal v květnu 1924. Byla to však jen první štace na plánované daleké cestě na Východ, která měla končit někde daleko v Asii. V Německu byly po první světové válce takové cesty mladých wandervoglů ve velké oblibě. Kafkovské akvarely Williho Wessela jsou důležité pro historii recepce Kafkova díla u nás i ve světě. Kafka, jak známo, vzhledem k obtížně vizualizovatelnému charakteru svých děl dobře nesnášel jejich ilustrování. Dal to s nezvyklým důrazem najevo roku 1915, když nakladatel Kurt Wolff kresbu na obálku k Proměně zadal „skutečně ilustrujícímu“ Ottomaru Starke a Kafka se obával, že umělec v „hmyz“ proměněného Gregora Samsu realisticky zpodobí. Od té doby až do konce Kafkova života žádné německé knižní vydání nemělo „skutečné“ ilustrace.
Wilhelm Wessel: Josef Florian a Franz Kafka Josef Florian and Franz Kafka
Ročenka SFK 2012
33
Pořady Společnosti Franze Kafky 2012 Autorské čtení a beseda s izraelskou spisovatelkou Jochi Brandesovou Autorka četla z historického románu Třetí kniha královská, který vyšel jako první její kniha česky v překladu Terezy Černé. 31. ledna, sál SFK Představení Skutky a cesty v režii Jana Komárka „Pohybový projekt“ pro Andreu Miltnerovou a Janu Wernerovou na hudbu Alfreda Schnittkeho měl ve Společnosti Franze Kafky premiéru. 24. února, sál SFK Přednáška Němečtí a rakouští výtvarní umělci v pražském exilu 1933– 1939 Byla součástí volného cyklu Němečtí výtvarní umělci v Praze v 1. polovině 20. století. Přednášku připravila historička umění Anna Janištinová. 27. března, sál SFK III. Bienále Kafka/ Borges – Praha/ Buenos Aires Kulturní festival věnovaný dvěma městům a dvěma fenomenálním spisovatelům byl tentokrát ve znamení díla dalších dvou mimořádných uměleckých osobností: argentinského prozaika Ernesta Sabata a českého spisovatele Arnošta Lustiga. Oba jmenovci zemřeli v roce 2011, Sabato ve věku 100 let a Lustig v 85 letech. Festival organizuje Společnost Franze Kafky v Praze a Fundación Internacional Jorge Luis Borges v Buenos Aires. Součástí bienále byly následující pořady: - Výstava fotografií „Atlas de Borges“ Fotografie různých míst světa, které pořídili na svých cestách J. L. Borges s manželkou Maríou Kodamou. María Kodama výstavu zahajovala. 16. dubna, Institut Cervantes 34
Ročenka SFK 2012
- Slavnostní zahájení Bienále Festival byl zahájen za účasti představitelů obou pořádajících institucí a měst. 17. dubna, rezidence primátora hl. města Prahy - Ernesto Sabato. Film a přednáška Film spisovatelova syna Maria Sabata: El poder de las tinieblas / Moc temnot (1979) doprovodilo vyprávění Maria Sabata o vývoji otcova díla: Od Zprávy o slepcích k Moci temnot. 18. dubna, Institut Cervantes - Divadelní představení: Rafael Spregelburd – Panika V podání souboru Pidivadla se uskutečnila v režii Zuzy Páleníkové inscenace komedie Panika od předního současného argentinského dramatika a režiséra. 19. dubna, Pidivadlo – scéna pražské divadelní konzervatoře - Dokumentární film: Mario Sabato – Ernesto Sabato, mi padre Film je originálním vstupem do světa spisovatele, jenž si jinak přísně střežil své soukromí. Spisovatelův syn Mario natočil snímek v roce 2008. Uvedl jej literární historik David Čeněk, hostem byl Mario Sabato. 20. dubna, Tranzitdisplay - Večer věnovaný Arnoštu Lustigovi Literární pořad – kulatý stůl – o přínosu Arnošta Lustiga české a světové literatuře moderoval Vladimír Karfík, diskutovali literární vědci a publicisté Aleš Haman, Jiří Peňás a Michal Bauer. 23. dubna, velký sál Clam-Gallasova paláce - Argentinská literatura v Čechách Diskuse překladatelů, nakladatelů a literárních badatelů, kteří se zabývají vydáváním argentinské literatury v Čechách. Pořad moderovala Anežka Charvátová, diskutovali Josef Forbelský, Josef Čermák a další. 24. dubna, České centrum Praha Ročenka SFK 2012
35
- Čtení z Kafky, Borgese, Sabata, Lustiga Literární pořad: ukázky z děl čtyř spisovatelů a komentář k jejich textům přednesly Věra Koubová, Mariana Gil Herrera, Anežka Charvátová a Markéta Mališová. 25. dubna, Literární kavárna Fra - „Koncert k poctě dvou zemí“ Koncert byl slavnostním zakončením bienále. Stamicovo kvarteto uvedlo díla Leoše Janáčka, Astora Piazzolly a Bohuslava Martinů. 26. dubna, Španělská synagoga Přednáška Josefa Čermáka ke knize Život ve stínu smrti/ Franz Kafka – Dopisy Robertovi Novou edici Kafkových dopisů mladému příteli, začínajícímu lékaři Robertu Klopstockovi, doplnil obsáhlou studií český badatel Josef Čermák. 6. června, sál SFK Předání Ceny Maxe Broda 2012 Mladí soutěžící a členové SFK se sešli na slavnostním vyhlášení výsledků 18. ročníku studentské esejistické soutěže. Vystoupili socioložka Jiřina Šiklová a literární badatel Vladimír Karfík. Hudbou doprovodil houslista Alexander Shonert. 13. června, Hlavní sál Valdštejnského paláce Pražské „maloměsto“ Karla Poláčka. Jedno ze zastavení procházky po „poláčkovských“ místech v Praze na tzv. „literárním výletu“, který připravili Eugen a Zuzana Brikciusovi, se konalo v SFK, sídle nakladatelství, kde poprvé v úplnosti vyšly Spisy Karla Poláčka. Každé zastavení bylo vždy doprovozeno krátkou přednáškou. 18. června, sál SFK 129. výročí narození Franze Kafky – tradiční setkání u pomníku spisovatele v Dušní ulici, mezi kostelem sv. Ducha a Španělskou synagogou. 3. července Přednáška o historii argentinského tanga Jeden z pořadů, který se odehrával v rámci návštěvy páru Los Dinzel, legendárních tanečníků a učitelů argentinského tanga, v Praze. 6. září, sál SFK 36
Ročenka SFK 2012
Josefov otevřené město aneb Kafka v Široké. Den otevřených dveří SFK. Uskutečnily se následující pořady: - dopoledne s filmy z archivu SFK - odhalení pamětní desky Arnošta Lustiga na sídle SFK - literární pořad o knize nakladatelství F. K.: Rainer Maria Rilke – Erika Mitterer. Korespondence v básních. Vystoupila editorka Viera Glosíková a překladatel Miloš Kučera. - Karel Poláček slovem a obrazem – zahájení jednoduché výstavy ke spisovatelovu výročí - autorské čtení Eugena Brikciuse - Leštění sochy a duše. Pouliční performance Jana Komárka a jeho skupiny na téma Franz Kafka. Akce začala u pomníku a průvod šel ulicemi až do sídla SFK, kde pokračoval v sále.
Ročenka SFK 2012
37
- „Mladí spisovatelé ve Společnosti Franze Kafky“ – diskusi s prozaiky Markem Šindelkou a Radovanem Menšíkem moderovala Markéta Mališová 20. září, prostory SFK Ceremoniál předání Ceny Franze Kafky 2012 25. října, Brožíkův sál Staroměstské radnice Večer Vyvolávání a proměn. Ze svých textů předčítala nositelka mezinárodní literární Ceny Franze Kafky Daniela Hodrová a Kafkovy nejkratší povídky četla a komentovala Věra Koubová. 14. listopadu, sál SFK Karel Poláček – český spisovatel. Literární pořad připravila a účinkovala Zdenka Procházková-Hartmann. Vyprávěla o životě Karla Poláčka a četla z jeho děl. 28. listopadu, sál SFK Autorské čtení Marka Haltera Francouzský spisovatel polského původu četl ze svého románu z rudolfinské doby Pražský kabalista. Ten vyšel v českém překladu Dagmar Slavíkovské. 6. prosince, sál SFK
Pozvánka na autorské čtení Daniely Hodrové An invitation to an author reading of Daniela Hodrová
Valná hromada a předsváteční setkání členů Společnosti Franze Kafky 17. prosince, sál SFK
38
Ročenka SFK 2012
The Events Organised by the Franz Kafka Society in 2012 An Author Reading and Discussion with the Israeli Writer Yokhi Brandes The author read excerpts from her historical novel Melakhim Gimmel [Kings III], which is her first book to have been translated into Czech (by Tereza Černá as Třetí kniha královská). 31 January, Franz Kafka Society Hall The Performance Skutky a cesty [Acts and Paths] Directed by Jan Komárek The ‘motion project’ for Andrea Miltnerová and Jana Wernerová to the music of Alfred Schnittke had its premier in the Franz Kafka Society. 24 February, Franz Kafka Society Hall
Divadelní představení v knihovně SFK Theatre performance in the library of the FKS
Ročenka SFK 2012
39
The Lecture German and Austrian Artists in Exile in Prague between 1933 and 1939. It was a part of the series German Artists in Prague in the First Half of the 20th Century. The lecture was prepared by the art historian Anna Janištinová. 27 March, Franz Kafka Society Hall The Third Biennale Kafka/Borges – Prague / Buenos Aires The cultural festival devoted to two cities and two phenomenal writers was marked by the works of another two exceptional artistic figures: the Argentinean prose writer Ernesto Sábato and the Czech writer Arnošt Lustig. The two namesakes died in 2011 – Sábato at the age of 100 and Lustig at 85 years of age. The festival is organised by the Franz Kafka Society in Prague and the Fundación Internacional Jorge Luis Borges in Buenos Aires. The programme of this biennale included: - Exhibition of Photographs ‘Atlas de Borges’ Photographs of various places in the world taken by J. L. Borges and his wife, María Kodama, during their travels. María Kodama opened the exhibition. 16 April, Institut Cervantes - Grand Opening of the Biennale The festival was opened in the presence of the representatives of both organising institutions and towns. 17 April, Prague Mayor’s Residence - Ernesto Sábato. Film and Lecture The film of the writer’s son Mario Sábato: El poder de las tinieblas / The Power of Darkness (1979) was accompanied by Maria Sábato’s commentary on his father’s work: From the Report on the Blind to The Power of Darkness. 18 April, Institut Cervantes - Theatre Performance: Rafael Spregelburd – Panic The comedy Panic by a leading contemporary Argentinean playwright and director was performed by the troupe Pidivadlo and directed by Zuza Páleníková. 19 April, Pidivadlo – a stage of the Prague Conservatory
40
Ročenka SFK 2012
- Documentary film: Mario Sábato – Ernesto Sábato, mi padre The film uniquely enters the life of a writer who otherwise carefully guarded his privacy. The writer’s son Mario made the film in 2008. It was introduced by the literary historian David Čeněk. Mario Sábato came as a guest. 20 April, Tranzitdisplay - Evening Devoted to Arnošt Lustig The literary programme – roundtable – on the contribution of Arnošt Lustig to Czech and world literature was moderated by Vladimír Karfík. The literary scholars and journalists Aleš Haman, Jiří Peňás and Michal Bauer participated in the discussion. 23 April, Galla Hall of the Clam-Gallas Palace - Argentine Literature in Bohemia A debate of the translators, publishers and literary scholars dealing with the publication of Argentine literature in the Czech Republic. The programme was moderated by Anežka Charvátová. Josef Forbelský, Josef Čermák and others participated in the discussion. 24 April, Czech Centre Prague
Ročenka SFK 2012
41
- Readings from Kafka, Borges, Sábato and Lustig Literary programme: excerpts from the works of the four writers and commentaries on their texts were presented by Věra Koubová, Mariana Gil Herrera, Anežka Charvátová and Markéta Mališová. 25 April, Literary Café Fra - ‘Concert in Honour of the Two Countries’ The concert was a closing ceremony of the biennale. The Stamic Quartet performed works by Leoš Janáček, Astor Piazzolla and Bohuslav Martinů. 26 April, Spanish Synagogue A Lecture by Josef Čermák on His Book Život ve stínu smrti / Franz Kafka – Dopisy Robertovi [Living in the Shadow of Death / Franz Kafka – Letters to Robert] The new edition of Kafka’s letters to a young friend of his, junior doctor Robert Klopstock, was complemented by an extensive study by the Czech scholar Josef Čermák. 6 June, Franz Kafka Society Hall The Awarding Ceremony of the Max Brod Prize 2012 Young competitors and the members of the FKS met at the awarding ceremony of the 18th year of the student essay competition. Speeches were given by the sociologist Jiřina Šiklová and the literary scholar Vladimír Karfík. The evening was accompanied by a music performance by the violinist Alexander Shonert. 13 June, Main Hall of the Wallenstein Palace in Prague The ‘Small Town’ of Prague in the Works of Karel Poláček. Eugen and Zuzana Brikcius prepared a ‘literary walk’ along the places in Prague related to Karel Poláček. One of the stops was in the FKS, the headquarters of the publishing house where Spisy Karla Poláčka [The Works of Karel Poláček] were published in their completeness. Each stop was accompanied by a short lecture. 18 June, Franz Kafka Society Hall The 129th Anniversary of Franz Kafka’s Birth – a traditional meeting at the writer’s memorial in Dušní Street between the Church of the Holy Spirit and the Spanish Synagogue. 3 July 42
Ročenka SFK 2012
A Lecture on the History of Argentine Tango One of the programmes that took place as part of the visit of the couple Los Dinzel, legendary dancers and teachers of Argentine tango, to Prague. 6 September, Franz Kafka Society Hall Josefov: An Open Town or Kafka in Široká. An open house day in the FKS. It was comprised of the following programmes: - a morning with films from the FKS archives - Arnošt Lustig’s plaque unveiling ceremony at the FKS headquarters
Pamětní deska Arnoštu Lustigovi na sídle SFK odhalená v září 2012 Arnošt Lustig’s memorial plaque unveiled at the FKS headquarters in September 2012
- a literary programme about the book from the F. K. publishing house: Rainer Maria Rilke – Erika Mitterer. Korespondence v básních [Rainer Maria Rilke – Erika Mitterer. Correspondence in Poems] with speeches by Viera Glosíková and the translator Miloš Kučera. - Karel Poláček slovem a obrazem [Karel Poláček in Words and Pictures] – ceremonial opening of a simple exhibition on the writer’s anniversary Ročenka SFK 2012
43
- an author reading of Eugen Brikcius - Leštění sochy a duše [Polishing the Statue and the Soul]. A street performance by Jan Komárek and his group on the theme of Franz Kafka. The event began at the memorial, after which the procession went through the streets of Prague all the way to the FKS headquarters, where the performance continued in the hall. - ‘Young writers in the Franz Kafka Society’ – the discussion with the prose writers Marek Šindelka and Radovan Menšík was moderated by Markéta Mališová 20 September, FKS The Ceremonial Awarding of the Franz Kafka Prize 2012 25 October, Brožík Hall of the Old Town Hall Večer Vyvolávání a proměn [An Evening of Evocation and Metamorphoses] The laureate of the international literary Franz Kafka Prize Daniela Hodrová read excerpts from her texts and Kafka’s shortest stories were read and commented on by Věra Koubová. 14 November, Franz Kafka Society Hall
Středoškolští studenti u Pomníku Franze Kafky při vzdělávacím programu Grammar-school students at Franz Kafka’s Memorial during an educational programme
44
Ročenka SFK 2012
Karel Poláček – A Czech writer. The literary programme was prepared and moderated by Zdenka Procházková-Hartmann. She narrated about the life of Karel Poláček and read excerpts from his works. 28 November, Franz Kafka Society Hall An Author Reading by Marek Halter The French writer of Polish origin read excerpts from his novel from the Rudolphine period, Le kabbaliste de Prague [The Cabalist of Prague]. It has been translated into Czech by Dagmar Slavíkovská as Pražský kabalista. 6 December, Franz Kafka Society Hall General Assembly and Advent Meeting of the Members of the Franz Kafka Society 17 December, Franz Kafka Society Hall
Ročenka SFK 2012
45
Nové knihy/New Books Rainer Maria RILKE – Erika MITTERER Přelož prosím vůni růží… Korespondence v básních 1924–1926 Übersetz mir den Rosenduft… Briefwechsel in Gedichten 1924–1926 ISBN 978-80-86911-36-6 Kniha vyšla s podporou Rakouského spolkového ministerstva pro školství, umění a kulturu a Česko-německého fondu budoucnosti. Poděkování patří také Martinovi G. Petrowskemu za propůjčení autorských práv.
46
Ročenka SFK 2012
Knihovny Společnost Franze Kafky vlastní tzv. Kafkovu soukromou knihovnu. Jedná se o unikátní dobový soubor knih, sborníků a periodik, které vlastnil, či jen přečetl, studoval nebo sledoval (periodika) – jak dokazují zmínky v dopisech či denících – Franz Kafka. Společnost získala knihovnu jako dar od německé firmy Dr. Ing. h. c. F. Porsche, AG. Knihovna má cca 1.000 knižních jednotek. Kafkova knihovna obsahuje knihy Kafkových současníků, z nichž mnozí byli jeho přáteli – Max Brod, Oskar Baum, Ernst Weiss, Felix Weltsch, Willy Haas, Franz Werfel. Dále vydání německých klasiků (Goethe, Grillparzer, Hebel, Kleist, Schiller atd.), ať již je Kafka upřednostňoval na základě vlastního zájmu či ze studijních povinností. Z českých autorů obsahuje knihovna přeložená díla Bezručova, Březinova a Šrámkova, v českém originálu Babičku Boženy Němcové. Z německých překladů literatury světové obsahuje díla Dickense, Dostojevského, Flauberta, Kierkegaarda, Hamsuna, Strindberga. V dobových německých překladech najdeme knihy, které svědčí o Kafkových zájmech a zálibách – hojně memoárové literatury (Goethe, Grillparzer, Napoleon aj.), celé edice cestopisů a zpráv o expedicích do exotických krajů, zdravotnickou literaturu, návody na tělesná cvičení apod. Velký je soubor filozofických (Kierkegaard, Platon) a historických děl a knih s náboženskou tematikou, kterou se Kafka hlavně v pozdějším věku velmi zabýval. K nejcennějším částem fondu patří vzácná vydání Kafkových děl, která vyšla za jeho života knižně a časopisecky, nebo je z pozůstalosti vydal, nedbaje Kafkova přání vše zničit, Max Brod. Katalog této knihovny je umístěn na webových stranách SFK: www.franzkafka-soc.cz .Návštěva historické knihovny je zařazena také do vzdělávacího programu Po stopách Franze Kafky. Druhá z knihoven má odborně zaměřený fond, jehož jádro tvoří dílo Franze Kafky v různých vydáních a překladech a soubor sekundární literatury ke Kafkovu dílu a k tvorbě autorů tzv. pražské německé literatury. Knihovna půjčuje členům Společnosti Franze Kafky i absenčně na základě členského průkazu, jinak na základě osobní domluvy. Výběr z nejzajímavějších knih z této knihovny je umístěn na webových stránkách Společnosti Franze Kafky: www.franzkafka-soc.cz. Po dvou důkladných revizích má knihovna 2.000 svazků. Ročenka SFK 2012
47
The Libraries The Franz Kafka Society owns the so-called Kafka Private Library. It is a unique period collection of books, anthologies and periodicals which were either owned or only read, studied or monitored (periodicals) by Franz Kafka, as proved by the comments in his letters or diaries. The Society acquired the library as a donation from the German company Dr. Ing. h. c. F. Porsche, AG. The Kafka Library contains the books of Kafka’s contemporaries, many of whom were his friends – Max Brod, Oskar Baum, Ernst Weiss, Felix Weltsch, Willy Haas and Franz Werfel; further editions of German classics (Goethe, Grillparzer, Hebel, Kleist, Schiller etc.), whether Kafka preferred them on the basis of his own interest or as part of his studies. In terms of Czech authors, the library contains the translated works of Bezruč, Březina and Šrámek, and in the Czech original Babička by Božena Němcová. Concerning German translations of world literature, it comprises the works of Dickens, Dostoevsky, Flaubert, Kierkegaard, Hamsun and Strindberg. In period German translations, we can find books which testify to Kafka’s interests and tastes – abundant memoirs (Goethe, Grillparzer, Napoleon etc.), an entire series of travelogues and reports on expeditions to exotic regions, health-care literature, instructions for physical exercises etc. The collection of works on philosophy (Kierkegaard, Plato), history and books on religious themes, on which Kafka spent a great amount of time in his later years, is large. The most valuable parts of the collection include rare editions of Kafka’s works, which were issued in his lifetime as books and in magazines, or were issued from his legacy by Max Brod, ignoring Kafka’s wish that everything be destroyed. Since the number of Kafka’s manuscripts or other material monuments preserved in Prague is very low as a result of unfavourable historical events, we have been contacted by groups of both domestic and foreign people interested in becoming more closely acquainted with Kafka’s life and work. A visit to the historic library has been included also in the programme ‘In the Footsteps of Franz Kafka’.
48
Ročenka SFK 2012
Členské příspěvky Společnosti Franze Kafky Roční členský příspěvek Společnosti Franze Kafky činí 300 Kč, pro studenty a seniory 150 Kč. Roční příspěvek členů SFK, jimž se pošta zasílá do zahraničí, činí 50 EUR (60 USD); pro studenty či seniory 20 EUR (25 USD). Příspěvky lze platit: 1. osobně na sekretariátu 2. složenkou 3. bankovním převodem – Komerční banka a.s., Praha 1, Staroměstské nám. 24, č. ú. 35-88234011/0100 Při platbě ze zahraničí zasílejte příspěvky na č. ú. 195831100267/0100, SWIFT (BIC) KOMBCZPPXXX, IBAN CZ8301000000195831100267. Poděkování patří těm členům Společnosti Franze Kafky, kteří zaplatili vyšší příspěvky, než ukládá členská povinnost!
Ročenka SFK 2012
49
The membership fee of the Franz Kafka Society The annual membership fee of the Franz Kafka Society covering the dispatch of mail abroad amounts to 50 EUR or 60 USD; students and old-age pensioners 20 EUR or 25 USD. Membership fees may be paid: 1. personally at the Secretariat 2. by postal money order 3. by bank transfer to the bank account No. 1958311100267/0100, SWIFT (BIC) KOMBCZPPXXX, IBAN CZ 83010000001958311100267. Our thanks are due to those members of the Franz Kafka Society who have paid higher membership fees than those stipulated by the membership rules!
50
Ročenka SFK 2012
Společnost Franze Kafky
děkuje všem osobnostem a institucím, které v roce 2012 finančně podpořily její činnost. Velice si vážíme porozumění a důvěry v kulturní aktivity, jimiž se Společnost Franze Kafky snaží přispět k prosazování hodnot tolerance, humanismu a demokracie!
The Franz Kafka Society
would like to thank the individuals and the institutions which supported its activities in 2012. Your understanding and trust in the cultural activities through which the Franz Kafka Society has been trying to make its contribution to the promotion of the values of tolerance, humanism and democracy are greatly appreciated! Česko-izraelská smíšená obchodní komora Česko-německý fond budoucnosti Dr. Ing. h. c. F. Porche, AG Hlavní město Praha Hotel Century Old Town Prague Martin G. Petrowsky Městská část Praha 1 Ministerstvo kultury České republiky Nadace ČEZ Pražská plynárenská, a. s. Rakouské spolkové ministerstvo pro školství, umění a kulturu SIGMA GROUP a.s.
Ročenka SFK 2012
51
Obsah/Contents K ročence Die Verwandlung 2012 On the Yearbook Die verwandlung 2012 Daniela Uherková
3 4
Editorial 2012 Editorial 2012 Markéta Mališová
6 7
Společnost Franze Kafky The Franz Kafka Society
9 11
Cena Franze Kafky 2012 The Franz Kafka Prize 2012
13 14
Laudatio na Danielu Hodrovou Oldřich Král
16
Poděkování za udělení ceny Thanks for the Award Daniela Hodrová
19 21
Cena Maxe Broda 2012
23
Franz Kafka u Florianů Josef Čermák
25
Pořady Společnosti Franze Kafky 2012 The Events Organised by the Franz Kafka Society in 2012
34 39
Nové knihy/New Books
46
Knihovny The Libraries
47 48
Členské příspěvky The membership fee of the Franz Kafka Society
49 50
Poděkování sponzorům/Thanks to Sponsors
51
Obsah/Contents
52
52
Ročenka SFK 2012
Franz Kafka asi v r. 1920 Franz Kafka probably in 1920
DIE VERWANDLUNG 2013
Ročenka Společnosti Franze Kafky The Yearbook of the Franz Kafka Society Das Jahrbuch der Franz Kafka-Gesellschaft
K ročence Die Verwandlung 2013 Ročenka 2013 přináší rubriky o nových knihách, uskutečněných pořadech, o dárcích a sponzorech, členských poplatcích, o knihovnách a obecně o Společnosti. Slouží totiž mj. jako dokumentace k jednomu roku existence našeho nezávislého občanského sdružení a jako zdroj informací pro návštěvníky a zájemce o členství v SFK. Další články se věnují Ceně Maxe Broda, která se konala po devatenácté, a Ceně Franze Kafky. Návštěva nového laureáta „Kafkovy ceny“, pana Amose Oze, se stala literární událostí pražského podzimu! Laudatio na tohoto velkého izraelského spisovatele připravila překladatelka a vedoucí oboru hebraistika na pražské Filozofické fakultě, doc. Jiřina Šedinová. Ozův text, „Poděkování za udělení ceny“ není jen formální: snažil se jím něco podstatného sdělit o současné izraelské společnosti, o jejím vztahu k Evropě i k sousedním zemím, o její situaci v této době a v daném prostoru. Připomínáme vzácného spolupracovníka SFK, člena poroty mezinárodní literární Ceny Franze Kafky, pana Marcela Reicha-Ranického, který zemřel ve Frankfurtu n. Mohanem v září 2013 ve věku 96 let. Text Moje kamarádka Viola Fischerová přednesla paní Olga Hostovská na pořadu Violiny poezie. Vzpomněli jsme na něm na básnířku, členku výboru SFK, autorku našeho nakladatelství a také překladatelku nejrozsáhlejšího svazku Kafkova Díla, Dopisů Felice, který má 966 stran. („Ten Franz! Vždyť on tu chudinku mučil! A teď moje záda!“ – tak a podobně zaznívala její zvolání při návštěvách v SFK). Na protější straně uveřejňujeme méně známou kresbu Franze Kafky, či spíše dvě kresby na jednom listu papíru. Reprodukuje se z jediného otisku v třetím rozšířeném vydání Brodovy biografie Franz Kafka (1954) a nazývá se Mutter Kafka lesend a Autoportrét. Neví se, kde je originál a zda ještě existuje. Není znám ani formát, ani technika (tužka?). Názvy obrázkům Kafka sám nedal. Snad k nim patří tyto dokonalé věty, které si Kafka zapsal do deníku v roce 1911: „Teď jsem si vzpomněl, že ty brýle z mého snu patří mé matce, která večer sedává vedle mne a zpod cvikru se po mně při kartách dívá ne zrovna příjemně. Její cvikr má dokonce pravé sklo blíž k oku než levé, čehož jsem si, pokud si vzpomínám, dřív nevšiml.“
Ročenka SFK 2013
57
On the Yearbook Die Verwandlung 2013 The Yearbook 2013 brings sections about new books, programmes prepared, donations and sponsors, membership fees and the Society in general. Among other things, it documents one year of the existence of our independent civic association and serves as a source of information for the visitors as well as for those interested in the membership in the FKS. Other articles deal with the Max Brod Prize, which was awarded for the nineteenth time, and the Franz Kafka Prize. The visit of this year’s ‘Kafka Prize’ laureate, Amos Oz, became the literary event of Prague autumn! The laudatio speech for this great Israeli writer was written by Doc. Jiřina Šedinová, a translator and the Head of the Hebrew Studies at the Faculty of Arts of Charles University in Prague. Oz’s text, ‘Thanks for the Award’ is not only a formal statement: he tried to say something important about the present Israeli society, about its relation to Europe as well as the neighbouring states, about its situation in the given space now. We have remembered a precious collaborator of the FKS, a member of the international literary Franz Kafka Prize, Marcel Reich-Ranicki, who died at the age of 96 in Frankfurt am Main in September 2013. The text Viola Fischerová, a Friend of Mine was presented by Olga Hostovská in a programme about Viola’s poetry. It was devoted to a poet, a member of the FKS committee, an author whose works came out in our publishing house and the translator of the largest volume of Kafka’s Work, Letters to Felice, which is 966 pages long. (‘That Franz! He tormented the poor woman! And now he is torturing my back!’ – such and similar exclamations could be heard from her whenever she came to the FKS). On the page 56, we have published a lesser-known drawing of Franz Kafka, or rather two drawings on one sheet of paper. It is reproduced from the only copy in the third, extended edition of Brod’s biography Franz Kafka (1954) and is called Mutter Kafka lesend and Self-Portrait. It is not known where the original is and whether it still exists at all. Information on the format and technique (pen drawing?) is lacking as well. The names were not given to the pictures by Kafka himself. Nevertheless, it is possible that one of the pictures is referred to in these perfect sentences that Kafka wrote down in his diary in 1911: ‘I remembered the glasses in the dream derive from my mother, who in the evening sits next to me and, while playing cards, looks across at me not very pleasantly under her eyeglasses. Her glasses even have, which I do not remember having noticed before, the right lens nearer the eye than the left.’ 58
Ročenka SFK 2013
Editorial 2013 Vážení přátelé, v roce 2013 uběhlo 130 let od narození Franze Kafky. A proč taková výročí slavíme? Abychom připomněli slavná jména, ale i ta, na něž se zapomíná. Franz Kafka mezi ně určitě nepatří, i proto, že má v Praze už dvacet tři let Společnost, která ho svou pestrou činností připomíná doma i v zahraničí. Připravili jsme cyklus pořadů, koncertů, iniciovali vydání poštovní známky, vydali Proměnu a Kafkovy myšlenky v knize Josefa Čermáka Leopardi v chrámu. Setkávám se s různými zahraničními novináři a jejich obvyklá otázka zní: Jak je Kafka v Praze vnímán, co by řekl dnešní době a mohl by v ní žít a psát? Zanechal nám nějaký odkaz? Je Praha ještě stále Prahou kafkovskou? Myslím, že se Praha chová ke Kafkovi stejně jako jiné město ve světě ke svým slavným. Už jsme překonali počáteční rozčarování z hrnků a triček. Zůstaly tu i nadále, ale přibylo více kafkovských knih, jak jeho děl, tak sekundární literatury v češtině, ale i ve všemožných světových jazycích. A na trička, šály a hrnky jsme si asi zvykli. Už tolik netrčí. Objevují se kavárny nesoucí jeho jméno, má pomník i čokoládové plakety. Asi by se divil tento skromný, empatický, neokázalý a vnímavý člověk, s jedinou náplní a vášní života – psaním, který se dočkal vydání jen několika knih, jež se příliš neprodávaly, jak je dnes slavný. Když se přišel jednou zeptat knihkupce, kolik se prodalo jeho knížek, dostalo se mu odpovědi: jedenáct. Kafka opáčil: to je dobré, deset jsem jich koupil já. A jak by Kafka dnes žil? Asi stejně jako kdysi. Zajímal by se o každou technickou novinku, určitě by si koupil iPad, rád by cestoval, chodil na procházky kolem Berounky, jedl vegetariánskou stravu, zůstal svobodný a bydlel Bílkově ulici. Našel by přítele, který by hledal nakladatele v Německu a snažil se Kafku prosadit i v Čechách mezi asi dvěma tisíci nakladateli. Jeho dílo by nejspíš vydával Torst, neboť Nakladatelství Franze Kafky by neexistovalo. Dokončil by své romány a napsal mnoho dalších, protože tuberkulózou by pravděpodobně neonemocněl. A tak by se dalo pokračovat donekonečna. A o čem by psal? Myslím, že stále stejně. O zákonu člověka, o době, ve které žije, o vině a trestu, o nepostihnutelné vyšší moci, svým neopakovatelným prizmatickým viděním a vytříbeným jazykem. Vaše Markéta Mališová Ročenka SFK 2013
59
Editorial 2013 Dear friends, one hundred and thirty years have passed in 2013 since the birth of Franz Kafka. Why do we celebrate such anniversaries? In order to remember famous names but also those that tend to be forgotten. Franz Kafka definitely does not belong in the latter group, one of the reasons being that the society bearing his name, which has existed in Prague for twenty-three years already, commemorates him through its varied activities both at home and abroad. We Markéta Mališová, ředitelka Centhave prepared a series of programmes ra Franze Kafky and concerts, initiated the release of Director of the F. K. Centre. a postage stamp, published The Metamorphosis and Kafka’s thoughts in Josef Čermák’s book Leopardi v chrámu [Leopards in the Temple]. I have met various foreign journalists. They frequently ask me: How is Kafka perceived in Prague? What would he have thought of the present? Could he have lived and written now? Has he left any legacy for us? Is Prague still Kafkaesque Prague? I think that Prague treats Kafka like any other town in the world deals its famous figures. We have already overcome the initial disillusionment with mugs and T-shirts. They continue to be here, but they have been joined by more books related to Kafka, written by him as well as secondary literature both in Czech and all kinds of world languages. And we have already become used to T-shirts, scarves and mugs. They are no longer so blatant. There appear cafés bearing his name; he has a memorial and chocolate plaques. This modest, emphatic, unpretentious and open-minded man who had found the only fulfilment in life in his single passion of writing but lived to see the publication of just a few books, which did not sell much, would have probably been surprised to see how famous he is now. When he came to ask a bookseller once how many of his books had been sold, he was given the answer: eleven. Kafka responded: that’s good – I have bought ten. 60
Ročenka SFK 2013
And how would Kafka have lived now? Probably like before. He would have been interested in every technological innovation. Undoubtedly, he would have bought an iPad, he would have liked to travel, he would have gone for walks along the Berounka, eaten vegetarian food, remained single and lived in Bílkova Street. He would have found a friend who would have sought a publisher in Germany and tried to promote Kafka also in Bohemia among approximately two thousand publishers. It is likely that his work would have been published by Torst, for the Franz Kafka Publishing House would not have existed. He would have completed his novels and written many others, because he would have probably not fallen ill with tuberculosis. We could go on like that forever. What would he have written about? I think that it would have been the same – about the law of man, about the time in which he lived, about the guilt and punishment, about the elusive higher power, using his unique prismatic vision and refined language. Yours, Markéta Mališová
Ročenka SFK 2013
61
Společnost Franze Kafky v Praze Společnost Franze Kafky je občanské sdružení, které vzniklo v roce 1990, těsně po pádu komunistického režimu. Jako jedné z mála nevládních neziskových kulturních institucí v České republice se jí podařilo vybudovat vlastní sídlo a úspěšně rozvíjet svou činnost více než dvacet let. Navazuje na tradice kulturní plurality středoevropského regionu a jméno Franze Kafky je pro ni symbolem zmíněných tradic. Věnuje Kafkovu dílu soustavnou pozornost, propaguje jej, a usiluje o to, aby se stalo přirozenou součástí českého kulturního kontextu. Dílo Franze Kafky je pro členy SFK neodmyslitelně spjato s Prahou a českými zeměmi, kde vzniklo, a s kulturami, ve kterých Kafka žil: českou, německou a židovskou. Je pro ně také symbolem síly uměleckého slova, jež přežilo nepřátelství dvou totalitních diktatur – nacistické a komunistické. V současné době má SFK okolo 1200 členů z České republiky i z různých zemí a kontinentů. Mezi členy Společnosti patřili a patří nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass, spisovatelé Avigdor Dagan, Jiří Gruša, Eda Kriseová, Arnošt Goldflam, Ivan Klíma, Arnošt Lustig, Petr Pithart, Jiří Stránský, Milan Uhde, Zdeněk Urbánek, americký architekt Steven Holl, hudební skladatel Ilja Hurník, herci Eva Salzmannová a Jiří Ornest, sochaři Olbram Zoubek a Jaroslav Róna, vynikající badatelé Peter Demetz, Eduard Goldstücker, Vladimír Karfík, František Kautman, Klaus Wagenbach, Hans Dieter Zimmermann, paní Věra Saudková, neteř Franze Kafky, a řada dalších významných osobností kulturního a veřejného života v České republice a v zahraničí. Společnost F. K. prostřednictvím své organizace – Centra Franze Kafky – pořádá literární večery, autorská čtení, odborné přednášky a konference, ale i kulturní festivaly, divadelní představení a výstavy. Vydala poprvé dílo F K. v úplném českém překladu. Vybudovala Pomník F. K., který symbolicky stojí mezi synagogou a křesťanským chrámem, na hranici bývalé židovské čtvrti. Pro členy vydává ročenku Die Verwandlung. Ve svém nakladatelství vydala přes 130 titulů. Pro studenty pořádá soutěž o nejlepší esej. Vyhlašuje a pořádá mezinárodní literární Cenu Franze Kafky, jejíž nositelé patří mezi největší spisovatele současnosti (Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nadás, Elfriede Jelinek, Harold 62
Ročenka SFK 2013
Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Arnošt Lustig, Peter Handke, Václav Havel, John Banville, Daniela Hodrová, Amos Oz). Vybudovala vlastní sídlo v unikátním prostoru pražského Starého Města (Široká ulice 14), kde uchovává vzácnou rekonstrukci Kafkovy knihovny a provozuje informační středisko s knihovnou o dvou tisících svazcích. Provozuje knihkupectví s bohatým sortimentem knih a upomínek na Kafku a Prahu. Pravidelně pořádá bienáleKafka/Borges. Ve svých prostorách, na svých pořadech a internetových stránkách (www.franzkafka-soc.cz), srdečně vítá všechny návštěvníky, kteří touží po poznání a povznesení ducha, jaké přináší jen literatura. Společnost Franze Kafky řídí volený výbor. Jeho předsedou je prof. Kurt Krolop, literární badatel světového jména, germanista zabývající se hlavně tzv. pražskou německou literaturou; místopředsedou je Vladimír Železný, novinář, zakladatel televize Nova a ředitel TV Barrandov. Ve výboru pracují: Josef Čermák, literární historik a překladatel; František Černý, novinář, emeritní velvyslanec ČR v Německu; Bohuslav Holý, knižní grafik; prof. Jiří Stromšík, germanista, nositel Státní ceny za překlad; Jiří Slíva, básník a výtvarník; Jan Vít, novinář a redaktor; Marie Vodičková, redaktorka a překladatelka, a prof. Ivan Vyskočil, dramatik, prozaik a herec, který výrazně ovlivnil vývoj moderního českého divadla.
Ročenka SFK 2013
63
The Franz Kafka Society in Prague The Franz Kafka Society (SFK) is a civic association which was founded in 1990, shortly after the fall of the Communist regime. It is one of the few non-governmental, not-for-profit cultural institutions in the Czech Republic to have been able to have built its own headquarters and to have developed its activities successfully for more than twenty years. It builds on the tradition of the cultural plurality of the Central European region. The name of Franz Kafka is a symbol of the mentioned traditions for the Society. It has paid systematic attention to Kafka’s work, promoting it and striving for it to become a natural component of the Czech cultural context. For the members of the FKS, the work of Franz Kafka is inherently tied to Prague and the Czech lands, where it originated, and to the cultures in which Kafka lived: Czech, German and Jewish. For them, it is also a symbol of the strength of the artistic word which has survived the animosity of two totalitarian dictatorships – the Nazi and Communist. The FKS currently has 1,200 members from the Czech Republic as well as from various countries and continents. The members of the Society have included the laureate of the Nobel Prize for Literature Günter Grass, writers Avigdor Dagan, Jiří Gruša‚ Eda Kriseová, Arnošt Goldflam, Ivan Klíma, Arnošt Lustig, Petr Pithart, Jiří Stránský, Milan Uhde, Zdeněk Urbánek, American architect Steven Holl, music composer Ilja Hurník, actors Eva Salzmannová and Jiří Ornest, sculptors Olbram Zoubek and Jaroslav Róna, outstanding scholars Peter Demetz, Eduard Goldstücker, Vladimír Karfík, František Kautman, Klaus Wagenbach, Hans Dieter Zimmermann, Franz Kafka’s niece Věra Saudková, and a number of other prominent figures of the cultural and public life in the Czech Republic and abroad. The F. K. Society through its organisation – the Franz Kafka Centre – organises literary evenings, author readings, professional lectures and conferences, but also cultural festivals, theatrical performances and exhibitions. It was the first to publish the work of F. K. in a full Czech translation. It built the F. K. Memorial, which symbolically stands between a synagogue and a Christian church on the edge of the former Jewish Quarter. For its members, it issues the yearbook Die Verwand64
Ročenka SFK 2013
lung. It has published over 130 titles in its publishing house. It holds a competition for the best essay for students. It announces and organises the international literary Franz Kafka Prize, whose laureates include the greatest contemporary writers (Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nadás, Elfriede Jelinek, Harold Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Arnošt Lustig, Peter Handke, Václav Havel, John Banville, Daniela Hodrová and Amos Oz). It has built its own headquarters in the unique space of the Old Town of Prague (Široká Street No. 14), where it has preserved a rare reconstruction of Kafka’s library and operated an information centre with a library of two thousand volumes. It also runs a bookshop with a rich assortment of books and souvenirs on Kafka and Prague. It regularly organises the Biennale Kafka/Borges. In its spaces, at its events and on its website (www.franzkafka-soc.cz), it cordially welcomes all visitors who desire knowledge and the edification of spirit that only literature brings. The Franz Kafka Society is run by an elected committee. Its President is Prof. Kurt Krolop, a literary scholar of world renown, a Germanist dealing mainly with so-called Prague German Literature; its Vice-President is Vladimír Železný, a journalist, the founder of TV Nova and the director of TV Barrandov. The committee further includes: Josef Čermák, a literary historian and translator; František Černý, a journalist, Ambassador Emeritus of the Czech Republic in Germany; Bohuslav Holý, a book graphic artist; prof. Jiří Stromšík, a German scholars, a laureate of the State Prize for translation; Jiří Slíva, a poet and artist; Jan Vít, a journalist and editor; Marie Vodičková; an editor and translator; and Prof. Ivan Vyskočil, a playwright, prose writer and actor who has significantly influenced the development of modern Czech theatre.
Ročenka SFK 2013
65
Cena Franze Kafky 2013 Mezinárodní odborná porota na svém zasedání v sídle Společnosti Franze Kafky 21. května 2013 zvolila v pořadí třináctého nositele literární Ceny Franze Kafky. Získal ji izraelský spisovatel Amos Oz (nar. 1939 v Jeruzalémě). Amos Oz vzápětí sdělil, že je pyšný a zároveň pokorný, že se stal nositelem Kafkovy ceny a je hrdý, že se dostal do společnosti svých vynikajících předchůdců. Mezinárodní literární Cenu Franze Kafky uděluje Společnost Franze Kafky od roku 2001. Jejími dosavadními nositeli jsou Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nádas, Elfriede Jelinek, Harold Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Arnošt Lustig, Peter Handke,Václav Havel, John Banville a Daniela Hodrová.
Amos Oz se soškou, symbolem Ceny Franze Kafky Amos Oz with the statuette – a symbol of the Franz Kafka Prize
V porotě letos pracovali Petr Demetz, André Derval, Marianne Gruber, Oldřich Král, Kurt Krolop, Marcel Reich-Ranicki, Lorenzo Silva, Jiří Stránský a Hans Dieter Zimmermann. Volili mezi dvanácti celosvětově uznávanými osobnostmi současného literárního světa. Amos Oz je předním izraelským spisovatelem, esejistou a publicistou. Je profesorem literatury na Ben Gurionově universitě v Beerševě. Po absolvování 66
Ročenka SFK 2013
střední školy žil více než dvacet let v kibucu, v 50. letech sloužil v izraelské armádě. Studoval filozofii a literaturu na Hebrejské universitě v Jeruzalémě. V roce 1965 mu vyšla první sbírka povídek (Arcot ha-tan, č. Země šakalů) a od té doby publikuje novou knihu téměř každý rok. Česky vyšel nejdříve román v dopisech Černá skříňka (1993) a dále výběr z esejů a publicistiky Mír láska a kompromis (1997), román Fima (1998), příběh pro dospívající čtenáře Panter ve sklepě (1999), dvě novely Až do smrti (2002), román Můj Michael (2005), eseje Jak vyléčit fanatika (2006) a autobiografická proza Příběh o lásce a tmě (2009). Rozsáhlé beletristické a publicistické dílo Amose Oze je přeloženo do více než tří desítek jazyků. Na konci října t. r. přicestoval Amos Oz s manželkou a nejmladším synem do Prahy, aby se účastnil tradičního ceremoniálu v Brožíkově síni Staroměstské radnice. Převzal mj. hlavní symbol ocenění – bronzovou sošku Franze Kafky od sochaře Jaroslava Róny a finanční prémii 10.000 dolarů. Partnerem Společnosti Franze Kafky při pořádání Ceny F. K. je hl. město Praha, koná se pravidelně pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republiky a primátora hlavního města Prahy. Jejím posláním je ocenění umělecky výjimečné literární tvorby současného autora, jehož dílo oslovuje čtenáře bez ohledu na jejich původ, národnost a kulturu, tak jako dílo Franze Kafky, jednoho z největších autorů moderní světové literatury. Cena se uděluje za celé dosavadní dílo autora, alespoň dvě jeho knihy musí být přeloženy do českého jazyka.
Ročenka SFK 2013
67
The Franz Kafka Prize 2013 On 21 May 2013, at its meeting at the headquarters of the Franz Kafka Society, the international expert jury selected the thirteenth laureate of the literary Franz Kafka Prize, namely the Israeli writer Amos Oz (Born in Jerusalem in 1939). As he informed the FKS, Amos Oz is proud and at the same time honoured that he could join his outstanding predecessors. The international literary Franz Kafka Prize has been awarded by the Franz Kafka Society since 2001. Its laureates so far include Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nádas, Elfriede Jelinek, Harold Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Arnošt Lustig, Peter Handke, Václav Havel, John Banville, and last year the award was accepted by Daniela Hodrová. This year, the jury included Petr Demetz, André Derval, Marianne Gruber, Oldřich Král, Kurt Krolop, Marcel Reich-Ranicki, Lorenzo Silva, Jiří Stránský and Hans Dieter Zimmermann. They chose between twelve globally recognised figures of the contemporary literary world.
Amos Oz v sále SFK, tlumočnice Michaela Rozov, v popředí manželka Nily Oz Amos Oz in the FKS Hall, the interpreter Michaela Rozov; his wife Nily Oz is in front
68
Ročenka SFK 2013
Amos Oz is a leading Israeli writer, novelist and journalist. He is a professor of literature at Ben-Gurion University in Beersheba. Having graduated from a secondary school, he lived in a kibbutz for some time; in the 1950s, he served in the Israel Defence Forces. After that, he studied philosophy and literature at the Hebrew University of Jerusalem. In 1965, his first collection of short stories (Artsot ha-tan, in English Where the Jackals Howl) was published; since then, he has published a new book almost every year. Czech translations of his works include: the novel in letters Black Box; in the Hebrew original Kufsa Shehora, 1987), a collection of essays and newspaper columns Israel, Palestine and Peace), the novel Fima; Ha-matsav ha-shlishi, 1991), a story for adolescent readers Panther in the Basement; Panter ba-martef, 1995), two novellas Unto Death; Ad Mavet, 1971), the novel My Michael; Mikhael sheli, 1968), the essays Help Us to Divorce) and the autobiographical prose A Tale of Love and Darkness; Sipur al ahava ve-hosheh). The extensive literary and journalistic work of Amos Oz has been translated into more than thirty languages; he is considered as one of the most prominent Israeli writers and intellectuals. At the end of October, Amos Oz and his wife will came to Prague to attend the traditional ceremony in Brožík Hall of Old Town Hall, where the laureate received inter alia the main symbol of the prize – a bronze statuette of Franz Kafka by the sculptor Jaroslav Róna. The partner of the Franz Kafka Society in organising the Franz Kafka Prize is the Capital City of Prague; the award ceremony regularly takes place under the patronage of the President of the Senate of the Parliament of the Czech Republic and the Lord Mayor of the Capital City of Prague. Its mission is to award artistically exceptional literary production of a contemporary author whose work addresses readers regardless of their origin, nationality and culture, like the work by Franz Kafka, one of the greatest authors of modern world literature. The Prize is presented for the entire work so far of the author, with at least two of the author’s books having to have been translated into Czech.
Ročenka SFK 2013
69
Laudatio na Amose Oze Jiřina Šedinová
Amos Oz po literárním večeru v sále SFK Amos Oz after the literary evening in the FKS Hall
Jméno Amose Oze, nyní již klasika izraelské literatury a nositele řady literárních cen izraelských i zahraničních, stálo na samém počátku seznamování českých čtenářů s touto součástí světové kultury, u nás neznámou až do 90. let 20. století. Z jeho díla, které zahrnuje desítky titulů románů, povídek a esejů, bylo dodnes přeloženo do češtiny devět, počínaje Černou skříňkou v roce 1993 a konče Scénami z venkovského života, jež vyšly před několika týdny. Ve vývoji izraelské literatury se Amos Oz řadí k autorům generace „nové vlny“, která nastupuje na konci 60. let 20. století a kromě realistického přístupu k tématům se vyznačuje obohacováním formálních prvků jejich zpracování. Přitažlivost díla Amose Oze pro čtenáře tkví především v tom, že Oz je vynikající vypravěč; ať vypráví příběh ve třetí či v první osobě, nebo ať používá epistolární formu, vždy brilantním sty70
Ročenka SFK 2013
lem odstiňuje charakter a jednání postav. Je mistrem hebrejštiny a jeho jazyk plyne přirozeně, ani v realistickém líčení, ani v retrospektivních nebo „snových“ pasážích se neuchyluje ke komplikovaným strukturám, přes své výrazové bohatství je velmi čtivý a srozumitelný. Oz je přitom též mistrem charakteristiky a v pasážích popisujících jak vývoj postav, tak prostředí, v němž se pohybují, používá množství synonym i novotvarů v hebrejštině málo používaných nebo zcela originálních. Čtenář pak kromě vnímání poutavého příběhu má také požitek z lehkosti a samozřejmosti, s níž autor vytváří své postavy, a z jeho vtipného, lidsky chápavého psaní. V celé izraelské literatuře stojí v pozadí hlavních témat realita každodenního života země s jejími společenskými a politickými problémy, od složitých vztahů k sousedním státům po neméně složité vztahy uvnitř izraelské společnosti. V díle Amose Oze je tento realistický rys zřejmý na první pohled. Nositeli děje v jeho vyprávěních jsou postavy lidí z různých společenských vrstev – aškenázští, sefardští a orientální Židé, kteří prožívají své osudy v různých obdobích před i po vzniku Státu Izrael a reprezentují řadu politických a náboženských názorů. Jejich osobní příběhy a výpovědi, plné dynamiky, odrážejí dobovou atmosféru, rozvrstvenost izraelské společnosti a vnitřní napětí v jejím vývoji. Amos Oz tak vytváří živý obraz země a jejích lidí, její historie i současnosti. K tomu neváhá použít i řadu autobiografických prvků, které dodávají jeho líčení autentický ráz. Knihy Amose Oze jsou vysoce oceňované v Izraeli stejně jako v mnoha zemích světa, kam pronikly prostřednictvím překladů do víc než třiceti jazyků. Jsme hrdí na to, že čeština v tomto výčtu nestojí na posledním místě.
Ročenka SFK 2013
71
A Laudatio Speech for Amos Oz Jiřina Šedinová The name of Amos Oz, now already a classic author of Israeli literature and the laureate of numerous literary awards both in Israel and abroad, was at the very beginning of the encounter of Czech readers with this part of world culture, unknown in Czech Republic until the 1990s. Amos Oz has written dozens of novels, short stories and essays. Nine of them have been translated into Czech so far, beginning with Černá skříňka (1993; Black Box; in the Hebrew original Kufsa Shehora, 1987) and ending with Scény z venkovského života (Scenes from Village Life, 2009; Temunot me-h¹ye ha-kefar), published a few weeks ago. In the development of Israeli literature, Amos Oz ranks among the authors of the ‘New Wave’ generation, which appeared at the end of the 1960s and which is characterised by a realistic approach to topics and the enrichment of the formal elements of their treatment. The work of Amos Oz is so attractive because of his excellent narrative skills; no matter if he narrates a story in the third or first person, or if he uses the epistolary form, he always brilliantly distinguishes the personalities and behaviour of his characters. He is a master of Hebrew. His language flows naturally. Neither in realistic depictions nor in retrospective and ‘dream’ passages does he resort to complicated structures. Despite his wealth of expression, he is very readable and comprehensible. Oz is a master of characteristics. In the passages describing the development of characters and their milieu, he abundantly uses synonyms and neologisms not very common or entirely original in Hebrew. While perceiving the engaging story, the reader also enjoys the ease and obviousness with which Oz has created his characters as well as his witty and humanely understanding style. In the entire Israeli literature, the main themes are presented on the background of the land’s everyday reality with its social and political problems, complicated relations with the neighbouring states and the no less complex situation within Israeli society. In the work of Amos Oz, this realistic feature is evident at first glance. The main characters in his stories are people of various social classes – Ashkenazic, Sephardic and Oriental Jews, experiencing their fates in different periods before and after the establishment of the State of Israel and representing diverse political and religious opinions. Their dynamic personal stories and tes72
Ročenka SFK 2013
timonies reflect the period atmosphere of the time, the stratification of Israeli society and the internal tension in its development. Amos Oz thus creates a vivid image of the land and its people, its history and the present. To this end, he does not hesitate to use numerous autobiographical elements, which add authenticity to his depictions. Books by Amos Oz are highly acclaimed in Israel as well as abroad, where they have penetrated through translations into more than thirty languages. We are proud of the fact that Czech is not the last in the list.
Ročenka SFK 2013
73
Poděkování za udělení ceny Dámy a pánové, porotci Ceny Franze Kafky, vážení hosté, přátelé, Franz Kafka napsal krátkou povídku „Stromy“. Přirovnává nás v ní ke stromům ve sněhu: vypadají, že se vznášejí, jako by neměly kořeny. To jen napohled, píše Kafka. Všichni vědí, že stromy mají kořeny a těmi jsou spojeny se zemí. A uzavírá: Ale dokonce i to je pouhé zdání. Před šedesáti lety si za zimního večera v kibucu Hulda jeden patnáctiletý chlapec přečetl tenhle Kafkův text, a změnilo ho to. Stromy, kopce, vytí šakalů v zimní temnotě, nic z toho už náhle nebylo tak prosté. Je realita a vnitřní realita, a nejen to. Skutečnost se může stát nejhorším nepřítelem pravdy. Ta krátká povídka „Stromy“ znamenala nejen mé první seznámení s Kafkou. Když jsem si ji přečetl, a pak i jeho další díla, byla to pro mě formativní zkušenost. A ještě víc. Kafka dokáže popsat noční můru tím nejbyrokratičtějším jazykem. Jeho démoni chodí v oblecích z konfekce. Jeho peklo vypadá jako tuctová omšelá kancelář. Kdesi jsem četl, že když už byl Kafka ke konci života hodně nemocný, pohrával si s myšlenkou, že by podobně jako někteří jeho židovští spolužáci z Prahy přesídlil na izraelské území. Dokonce jsem viděl Kafkovu učebnici hebrejštiny, ze které se jako samouk snažil naučit základy jazyka. Jednou jsem si ho představoval, jak žije v Izraeli v německojazyčném kibucu, pracuje jako tamní účetní a ve volném čase v chatrči na okraji kibucu, kterou mu komunita přidělila jako pracovnu, píše svá díla. Stýskalo by se mu po Evropě, tak jako jeho spolužákům a mnoha dalším, kteří odjeli na izraelské území před Hitlerem. Těm lidem, včetně mých rodičů a prarodičů, kteří opustili východní Evropu ve třicátých letech, nebo z ní spíš byli násilím vyhnáni. Milovali Evropu, ale ona jim jejich lásku neoplácela. Dneska jsou všichni Evropané, a ti, kteří nejsou, na to čekají ve frontě. Ale před osmdesáti nebo devadesáti lety byli jedinými Evropany v Evropě Židé jako mí rodiče. Všichni ostatní byli bulharští vlastenci, irští vlastenci, norští vlastenci... Židé byli oddaní Evropané. Byli to polygloti, kteří milovali své různorodé dějiny a literární dědictví a výtvarné klenoty, a především hudbu. 74
Ročenka SFK 2013
A milovali krajinu, louky a lesy a potoky a stromy ve sněhu, milovali úzké uličky prastarých měst, univerzity, kavárny. Jenže Evropa jim nikdy lásku neoplácela. Za svou věrnost evropanství bývali označováni za „kosmopolity“, „parazity“, „intelektuály bez kořenů“. Když se ve třicátých letech v Polsku antisemitismus začal projevovat násilně, mí rodiče a prarodiče se sklíčeně rozhodli opustit Evropu a odjet do Jeruzaléma. Nevybrali si Jeruzalém proto, že by z něj chtěli vytlačit Araby, ale protože neměli kam jinam jít. Ve třicátých letech všechny země na světě zavíraly pro židy své brány. Kanada říkala: jeden už je příliš mnoho. Švýcarsko: i žádný je příliš mnoho. Nápisy na zdech v evropských ulicích vřískaly: „Židi do Palestiny!“ (O šedesát let později se na stejných zdech ve stejných evropských ulicích objevily opačné slogany: „Židi z Palestiny“...) Takže moje rodina se usadila v Jeruzalémě v roce 1934, a tak přežila nacistickou genocidu. Ale neustále jim chyběla Evropa. Měli na ni vztek a zároveň se jim po ní stýskalo. Tyhle city k Evropě by se daly popsat jako zklamaná láska. Neopětovaná láska. Když jsem byl malý, rodiče mi neustále opakovali: „Jednou, my se toho možná nedožijeme, ale ty snad ano, se Jeruzalém rozroste a stane se z něj skutečné město.“ Nechápal jsem, o čem to mluví. Pro malého kluka jako já byl Jeruzalém jediným městem na světě. Ale dneska už chápu, co měli mí rodiče na mysli tím „skutečným“ městem: městem s řekou uprostřed, s mosty přes ni a hustými lesy kolem. Stručně řečeno: evropským městem. Dámy a pánové, jsem dítě židovských uprchlíků, které násilím přinutili opustit Evropu. Naštěstí pro ně. Kdyby je z Evropy třicátých let nevyhnali, v Evropě čtyřicátých let by je vyvraždili. I já mám stále v sobě jejich rozpolcený vztah k Evropě: touhu a hněv, okouzlení a frustraci. V mém literárním díle najdete tyto vykořeněné Evropany, snažící se vytvořit evropský ostrůvek s knihovnami a koncertními síněmi uprostřed horka a pouštního prachu Jeruzaléma nebo kibucu. Světové reformátory, kteří si ani neumějí sami zavázat tkaničky. Idealisty, kteří se mezi sebou donekonečna dohadují a debatují. Uprchlíky a ty, kteří přežili, kteří se snaží vybudovat si novou vlast navzdory všemu a všem. Dámy a pánové, Izrael je utečenecký tábor. Palestina je utečenecký tábor. Izraelsko-palestinský konflikt je tragickým střetem mezi spravedlivým a spravedlivým, mezi dvěma bývalými oběťmi Evropy. Ročenka SFK 2013
75
Arabové jsou oběti evropského imperialismu, kolonialismu, útisku a pokoření. Židé jsou vítězi evropského pronásledování, diskriminace, pogromů a nakonec i masového vyvražďování v neslýchaném měřítku. Je tragické, že tyto dvě bývalé oběti Evropy se navzájem nedokážou vnímat ve světle minulých útlaků. Izraelsko-palestinský konflikt je tragickým střetem mezi spravedlivým a spravedlivým. Izraelští Židé nemají kam jinam jít. Palestinští Arabové nemají kam jinam jít. Nemohou se spojit a žít jako jedna šťastná rodina, protože nejsou šťastní a nejsou jednotní – jsou to dvě nešťastné rodiny. Jsem velkým zastáncem dějinného kompromisu mezi Izraelem a Palestinou, vytvoření dvou států. Žádné společné líbánky, ale slušný rozvod, Izrael v sousedství Palestiny, Západní Jeruzalém jako hlavní město Izraele, Východní Jeruzalém jako hlavní město Palestiny. Něco jako pokojný rozvod mezi Čechy a Slováky. Dámy a pánové, mnohé z mých románů a povídek se odehrávají v Izraeli, ale všímají si velkých, prostých věcí: lásky, ztráty, osamělosti, stesku, smrti, touhy a prázdnoty. Jsem skeptickým svědkem své doby a ironickým i soucitným pozorovatelem Lidské komedie. Vděčně a pokorně přijímám rozhodnutí poroty Ceny Franze Kafky odměnit touto velkou poctou mou práci. Děkuji, děkuji vám všem, a velmi vřelé „šalom“. Amos Oz 24. 10. 13 Praha
76
Ročenka SFK 2013
Acceptance Speech Ladies and Gentlemen, Members of the Kafka Prize Jury, Distinguished guests, Friends, There is a short piece by Kafka called: „The Trees“. It says that we are like trees in the snow: they look floating, as if they have no roots. This, writes Kafka, is a mere illusion because everybody knows that trees have roots and that they are well grounded in the earth. And then Kafka writes: but this is also an illusion. Sixty years ago, in a winter night in Kibbutz Hulda, a 15 year old boy read this piece by Kafka, and it changed him: the trees, the hills, the howls of the jackals in the winter night, nothing was simple anymore. There is reality and there is an inner reality, and more. Facts may become the worst enemy of truth. This short piece, „The Trees“, was not just my first introduction to Kafka – reading it, and his other works, was a formative experience for me. Moreover: Kafka has a way of revealing a nightmare in the most bureaucratic language. His demons wear ordinary business suits. His inferno looks like plain, shabby office. I read somewhere that toward the end of his life, when he was already very ill, Kafka toyed with the idea of following in the footsteps of some of his Jewish classmates from Prague and migrate to the land of Israel. I even saw Kafka‘s Hebrew exercise book, with which he tried to teach himself some Hebrew. Once I even had a fantasy about Kafka living in a German-Speaking Kibbutz in Israel, working as the Kibbutz‘s accountant and writing in his spare time in a hut at the edge of the Kibbutz, allocated to him by the community to serve him as his study. He would have felt homesick for Europe, like his classmates and many others who left Europe for Israel before Hitler. These people, including my own parents and grandparents who left Eastern Europe – or rather, who were violently kicked out of Europe in the 1930‘s. They loved Europe but Europe never loved them back. Today, everyone is a European and those who are not, are standing in line to become Europeans. But 80 or 90 years ago, the only Europeans in Europe were Jewish people like my parents. All the others were Bulgarian patriots, Irish patriots, Norwegian patriots… The Jews were devoted Europeans. They were polyglots, they loved the various histories and literary herRočenka SFK 2013
77
itages and art treasures and above all they loved the music. And they loved the landscapes, the meadows and the forests and the streams and the woods in the snow, they loved the narrow alleyways of the ancient cities, they loved the universities and the Cafes. Europe never loved them back. For being devoted Europeans they were labeled „Cosmopolitans“, „Parasites“,“ Intellectuals without roots“. When anti-Semitism in Poland became violent, in the 1930‘s, my parents and grandparents sadly resolved to leave Europe and go to Jerusalem. They chose Jerusalem not because they wanted to displace the Arabs but because they had nowhere else to go. In the 1930‘s every country on the globe closed their gates to the Jews. Canada said: one is too many. Switzerland said: none is too many. Graffiti in the streets of Europe screamed: „Jews go to Palestine“ (Sixty years later the same walls in Europe carried the opposite Graffiti: „Jews get out of Palestine“…..). So, my family settled in Jerusalem in 1934 and in this way they survived the German Nazi genocide. But, they always missed Europe. They were both angry with Europe and homesick for it. These feelings toward Europe can be described as disappointed love; as unrequited love. When I was a little boy my parents always said to me: „One day, not in our lifetime but maybe in yours, our Jerusalem will grow and evolve into a real city“. I did not know what they were talking about: to little me, Jerusalem was the only city in the world. But now I know that when my parents spoke of Jerusalem becoming a real city, they meant: a city with a river in the middle, and bridges across the river, and thick forests round about. In short: a European city. Ladies and Gentlemen, I am the child of Jewish refugees who were violently forced out of Europe. Fortunately for them: if they were not forced out of Europe in the 1930‘s, they would have been murdered in Europe of the 1940‘s. I still carry in me my parents‘ ambivalence about Europe: longing and anger, fascination and frustration. In all my literary work you will find these uprooted Europeans struggling to create a tiny European enclave, complete with bookshelves and concert halls, in the middle of the heat and the desert dust in Jerusalem or in the Kibbutz. World reformers who cannot even tie their own shoelaces. Idealists who debate and argue with each other forever. Refugees and survivors who struggle to build themselves a homeland against all odds. 78
Ročenka SFK 2013
Ladies and Gentlemen, Israel is a refugee camp. Palestine is a refugee camp. The Israeli-Palestinian conflict is a tragic clash between right and right, between two former victims of Europe. The Arabs were victims of European imperialism, colonialism, oppression and humiliation. The Jews were victims of European persecution, discrimination, pogroms and ultimately a mass murder of an unprecedented scale. It is tragic that those two former victims of Europe tend to see in each other nothing but the image of their past oppression. The Israeli Palestinian conflict is a tragic clash between right and right. The Israeli Jews have nowhere else to go, and the Palestinian Arabs have nowhere to go. They cannot unite and become together one happy family because they are not one, they are not happy and they are not a family – they are two unhappy families. I am a great believer in an historical compromise between Israel and Palestine – a two state solution. Not a honeymoon together but a fair divorce, Israel next door to Palestine, with West Jerusalem as a capital of Israel and East Jerusalem as a capital of Palestine. Rather like the Czech – Slovak peaceful divorce. Ladies and Gentlemen, many of my novels and stories are set in Israel but dealing with the great and simple things: love, loss, loneliness, longing, death, desire and desolation. I am a skeptical witness of my times and an ironic and compassionate observer of the Human Comedy. I regard Franz Kafka as the greatest profit of the twentieth century, who forsaw the dehumanisation of the tyranny, the mercilessness of powers and the powerlessness of the human being. He told me that the trees, or anything else, are never what they look like. I am grateful and humbled by the decision of the jury of the Kafka Prize to bestow this great prize on my work. Thank you, Thanks to all of you, and a very warm „Shalom“. Amos Oz 24. 10. 13 Praha
Ročenka SFK 2013
79
Za Marcelem Reichem-Ranickým Daniela Uherková 18. září 2013 zemřel ve věku 93 let prof. dr. h. c. Marcel Reich-Ranicki, slavný literární kritik, redaktor, vysokoškolský učitel, autor řady knih o německé literatuře a autobiografie Můj život. A také člen poroty mezinárodní literární Ceny Franze Kafky, kterou pořádá SFK. Marcel Reich (přídomek Ranicki začal užívat až po válce) se narodil v polském městě Wloclawku na Visle jako třetí dítě v židovské rodině; jeho tatínek pocházel z Polska a maminka z Německa. Po krachu otcovy firmy na stavební materiál se rodina přestěhovala do Berlína. Tady vystudoval gymnázium, ale pokus zapsat se na univerzitní studium germanistiky v roce 1938 už nevyšel (zmarněného studia vždy litoval, byl v podstatě samouk). Před stupňujícím se terorem unikla část rodiny do Varšavy a Marcel Reich sem byl později z Berlína deportován. Žili v nacisty zřízeném varšavském ghettu. Na prosbu své matky se začal starat o opuštěnou Teofilu (Tosiu), dceru souseda, který spáchal sebevraždu. (V roce 1942 se Tosia a Marcel vzali a prožili spolu celý život). V témže roce začaly transporty obyvatel ghetta do vyhlazovacího tábora Treblinka, tady byli zavražděni Reichovi rodiče. Marcel a Tosia unikli z deportačního pochodu k vlaku do tábora smrti. Více než rok a půl se skrývali u polské rodiny na okraji Varšavy. (V Marcelu Reichovi-Ranickém umírá také jeden z posledních očitých svědků poměrů a zkázy varšavského ghetta). Po příchodu Rudé armády a po skončení války se s Tosiou mnohokrát stěhovali a vykonávali různá zaměstnání. Marcelu Reichovi asi vždy pomáhalo výjimečné jazykové nadání. V roce 1945 vstoupil do komunistické strany (polské dělnické strany), působil také jako konzul Polské republiky v Londýně (zde se před holocaustem zachránila jeho sestra), ale po odvolání do Polska byl zatčen a ze strany vyloučen. Měl pak s komunistickým režimem problémy včetně zákazu publikování, což vedlo až k tomu, že se rodina v roce 1958 po dovolené v Londýně do Polska nevrátila. Usadili se ve Frankfurtu nad Mohanem. Marcel Reich-Ranicki se naplno věnoval německému literárnímu dění. Od roku 1960 do 1973 je literárním kritikem týdeníku „Die Zeit“ a od roku 1973 do 1980 vedl redakci pro literaturu a literární život německého listu „Frankfurter Allgemeine Zeitung“. Řídil televizní diskusní pořad o nových knihách „Literární kvarteto“. Jeho rostoucí popularitu, respekt a intelektuální vliv na německou společnost si lze od nás jen 80
Ročenka SFK 2013
těžko představit. Svědčí o tom již jeho přezdívka, kterou novináři rádi užívali: byl „literárním papežem“. Marcel Reich-Ranicki pracoval v porotě Ceny Franze Kafky od jejího založení v roce 2000 a od počátku ovlivnil její směřování i úroveň: na prvním zasedání přišel bez váhání s kandidaturou amerického spisovatele Philipa Rotha, hned jednoho z největších prozaiků současnosti. Vyzdvihl zasloužený celosvětový čtenářský ohlas díla japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Sám také napsal laudatio pro Murakamiho na předání Kafkovy ceny v roce 2007 (viz Die Verwandlung 2007). Poznali jsme jej jako člověka vybaveného mimořádnou přirozenou autoritou a velkým kouzlem osobnosti. S potěšením naslouchal češtině. Byl temperamentní, svůj názor uměl prosadit rázně, ale vybraně, a naslouchal argumentům ostatních, záleželo mu na věci. Prof. Reich-Ranicki zemřel v hospicu ve Frankfurtu nad Mohanem. Svou ženu Tosiu přežil o dva roky. Podle slov syna Andrewa měl u smrtelné postele novou knihu R. Safranského o Goethovi. Děkujeme a vzpomínáme!
Zasedání poroty Ceny Franze Kafky v r. 2000. Zleva Daniela Uherková, Marcel Reich-Ranicki, Peter Demetz, John Calder A meeting of the jury of the Franz Kafka Prize in 2000. From the left Daniela Uherková, Marcel Reich Ranicki, Peter Demetz and John Calder Ročenka SFK 2013
81
Remembering Marcel Reich-Ranicki Daniela Uherková On 18 September 2013, Prof. Dr. h. c. Marcel Reich-Ranicki, a famous literary critic, editor, university professor, an author of numerous books on German literature and the autobiography Mein Leben [My Life], and a member of the jury of the international literary Franz Kafka Prize, organized by the FKS, died at the age of 93. Marcel Reich (he began use the pseudonym Ranicki after the Second World War) was born in Włocławek on the river Visla, Poland, as the third child in a Jewish family; his father came from Poland and his mother from Germany. After his father’s construction material company went bankrupt, the family moved to Berlin. He graduated from a secondary grammar school there, but his attempt to enrol for German studies at the university in 1938 was not successful (he always regretted not having been able to study there; he was basically an autodidact). A part of his family escaped from the escalating terror to Warsaw, where Marcel Reich was later deported from Berlin. They lived in the Warsaw Ghetto, established by the Nazis. At the request of his mother, he began to take care of the abandoned Teofila (Tosia), a daughter of their neighbour who had committed suicide. In 1942, Tosia and Marcel became married and spent their whole life together. In the same year, the ghetto residents began to be deported to the Treblinka extermination camp, where Reich’s parents were murdered. Marcel and Tosia escaped from a deportation march to a train to a death camp. For more than a year and a half, they were hiding with a Polish family on the outskirts of Warsaw. (Marcel Reich-Ranicki was also one of the last eyewitnesses to the conditions and destruction of the Warsaw Ghetto.) After the arrival of the Red Army and the end of the war, he and Tosia moved many times and performed various jobs. Marcel Reich’s great advantage seems to have been his extraordinary linguistic talent. In 1945, he joined a communist party (Polish Workers’ Party). He also worked as a diplomat at the Polish Consulate-General in London (where his sister had saved herself from the Holocaust). After he was recalled to Poland, however, he was arrested and expelled from the party. Afterwards, he had problems with the communist regime. Among other things, he was not allowed to publish. Consequently, his family did not return to Poland after their holidays in London in 1958. They settled in Frankfurt am Main. 82
Ročenka SFK 2013
Marcel Reich-Ranicki was fully engaged in the German literary events. From 1960 until 1973, he was a literary critic for the weekly ‘Die Zeit’. Between 1973 and 1980, he was the executive editor for literature and literary life of the German daily ‘Frankfurter Allgemeine Zeitung’. He hosted the literary talk show on recently released books ‘Literarisches Quartett’. We can only hardly imagine from here his growing popularity, respect and intellectual influence on the German society. This is implied by his nickname, ‘Pope of Literature’, which was frequently used by journalists. Marcel Reich-Ranicki worked in the jury of the Franz Kafka Prize from its establishment in 2000. From the beginning, he had a large influence on its orientation and standards: at its first meeting, he suggested, without hesitation, the American writer Philip Roth, one of the greatest prose writers of the present. He emphasised the deserved favourable reception of the work of the Japanese writer Haruki Murakami among readers all over the world. He himself also wrote the laudatory speech for Murakami presented at the awarding ceremony of the Franz Kafka Prize in 2007 (see Die Verwandlung 2007). We knew him as a man of extraordinary natural authority and great charisma. He enjoyed listening to Czech. He was high-spirited; he could push his opinion through resolutely but with grace; he listened to the other people’s arguments; he cared about the issue. Prof. Reich-Ranicki died in a hospice in Frankfurt am Main. He survived his wife Tosia by two years. According to the words of his son Andrew, he had a new book about Goethe by R. Safranski at his deathbed. We thank you and remember you!
Ročenka SFK 2013
83
Moje kamarádka Viola Fischerová (18. října 1935 – 4. listopadu 2010) Olga Hostovská Šli jsme tenkrát polední Spálenkou, po obou Violiných bocích, ona nesla kornoutek pistáciové zmrzliny, už měla pocintaný sněhobílý svetřík – jako vždy –, ulizovala a v chůzi dávala ulizovat napravo i nalevo, jemu i mně… (vzpomínka na jedno srpnové pondělí v roce 1958) Jan Zábrana, Celý život 1 (Torst 1992, s. 504) Objevila se na naší fakultě na podzim roku 1957. Ještě před začátkem akademického roku jsem se o ní dozvěděla od J. R. Picka, který mi tenkrát řekl: „Budeš mít novou spolužačku, je moc krásná, ale asi bys s ní neměla kamarádit.“ Zažil totiž podivuhodný večer, kdy seděl u jednoho stolu společně s Jiřinkou Schulzovou a Violou Fischerovou a měl neodbytný pocit, že brněnská kráska svádí současně oba své spolustolovníky. Viola byla živel. Nevím, jestli i na brněnské filosofické fakultě vyčnívala, ale když se objevila v Praze, byla nepřehlédnutelná. Od asistentů dostala přezdívku Viola d’amour. Kolovaly o ní pověsti a dohady, kvůli kterému chlapovi přestoupila z Brna do Prahy: byl to Milan Kundera, Josef Topol, nebo snad Jan Vladislav? Teprve po letech, daleko od domova, se mi Viola svěřila, že se tenkrát její rodiče rozcházeli a ona byla tak zničená z jejich hádek a napjaté atmosféry hroutícího se domova, že jí její profesor pomohl utéci do Prahy. Taky vzpomínala na Jiřinku Schulzovou (provdanou Topolovou), s jakou mateřskou péčí se o ni starala, když byla jejím hostem, a jak dopředu uhadovala, co by všechno mohla potřebovat, což zřejmě Viola doma moc nepoznala. Svým způsobem byla Viola daleko zralejší než většina jejích pražských kolegyň. My jsme i v tom 4. ročníku byly pořád ze všeho nejvíc pilné žákyně, které se teprve s literaturou seznamovaly, kdežto Viola už měla vyhraněný názor. S Dobravou Moldanovou byly myslím jediné dvě češtinářky z našeho ročníku, které navštěvovaly seminář profesora Mukařovského. Viola byla schopna se vzrušovat nad tím, že mluvím blankversem, zatímco já jsem ani přesně nevěděla, co to blankvers je. 84
Ročenka SFK 2013
Versologie byla pro nás pražské filology španělskou vesnicí, a taky jsme se většinou orientovali spíše na jazyky, jejichž výuka byla na FF UK vynikající: aniž jsme většinou měli možnost cestovat do zemí, jejichž řeč jsme studovali, zhruba ve 3.– 4. semestru jsme už byli schopni se domluvit, a to i v jazyku, který jsme měli jen jako vedlejší obor. Patřily jsme s Violou do stejného studijního kroužku – kombinace čeština–polština – , ale zatímco já jsem si polonistiku prodloužila jako druhý hlavní obor, navštěvovala jsem sólově přednášky z historické mluvnice polštiny a zvládla jsem i nepovinnou italštinu, Viola ještě ve 4. ročníku v podstatě nebyla schopna se polsky vyjádřit. Naše lektorka dr. Šaunová jí dala nůž na krk: buď se Viola naučí přes prázdniny polsky, nebo ji nepustí ke státnicím. Viola o prázdninách odjela do Těšína, tam pracovala v redakci polských novin a v té polštině se přece jen oblomila. Naše mimopražské kolegyně bydlely od 4. ročníku v dívčí koleji v Opletalově ulici poblíž Masarykova nádraží a ke konci studií tam většina z nás chodila i na obědy. Viola v koleji obývala malý pokojík vedle sprch, a protože v praktických věcech nebyla moc praktická, děvčata jí dost pomáhala a ona na jejich pomoc i po letech s dojetím vzpomínala. Na obědy do Opletalky chodili také studenti z vysoké školy ekonomické a mezi nimi byl jeden štíhlý vysoký blonďáček s dlouhým krkem, evidentně mladší než my, který se vyznačoval tím, že se držel, jako by spolkl pravítko. Viola se do něj na dálku zamilovala a své okouzlení vložila do cyklu básní, které nazvala Sonety pro Petra bez Lucie. (Kde jim je asi konec?) Po letech mi vyprávěl Josef Hiršal, jak mu Viola přinesla tyto své verše, aby je posoudil. Přečetl si je a prohlásil: „No pěkný, Violko.“ A ona mu na to odvětila: „No jo, jenže to je úplný hovno proti tomu, co píše jedna moje kamarádka.“ Ta kamarádka se jmenovala Věra Linhartová. Věru Linhartovou jsem poznala, když přijela za Violou před státnicemi, aby společně pátraly po případném zaměstnání a současně se připravovaly na zkoušku z marxismu-leninismu. Později jsme pokračovaly ve čtyřech (už bez Věry Linhartové) u jedné naší kolegyně na Rokycansku. V rámci studia jsme se taky opalovaly a koupaly a Viola se tenkrát rozhodla držet dietu, aby se vešla do letní garderoby. U té zkoušky z marxismu pak z hladu málem zkolabovala. Při mé státnici z české literatury stála Viola na chodbě před zkušební místností, a když se dozvěděla, že se mě docent Buriánek zeptal na soudobou slovenskou poezii, snažila se organizovat záchranné akce, protože jí bylo jasné, že kromě několika jmen ze mne zkoušející asi víc nedostane. Ročenka SFK 2013
85
Pak jsme se víc než rok neviděly. Většina lidí z našeho ročníku nastoupila na umístěnky ve školství, Violu před tímto údělem zachránila vis maior – dostala infekční žloutenku. Nakonec skončila v Karlových Varech jako kulturní referentka v LD Karel Marx (jestli se nemýlím). Tam jsem se s ní párkrát setkala v létě roku 1960. To už jsem ve škole rozvázala pracovní poměr a v době, kdy jsem hledala nové zaměstnání, jsem si přivydělávala tlumočením. Když jsem přijela do Karlových Var podruhé, zaujalo mě, že Viola ze všech ctitelů výrazně upřednostňuje jednoho. Líbilo se jí na něm jeho jméno. Koncem léta jsem navštívila naši další kamarádku, která dlela na mateřské dovolené a pochopitelně byla dychtivá zvědět všechny novinky. Musela jsem jí podrobně vylíčit, co vím o Viole, a když jsem zmínila jméno dotyčného, vykřikla: „Proboha, Pepan Janáček! Vždyť je to fízl!“ Poznala ho kdysi, když jako tlumočnice trávila v Karlových Varech Silvestra a Josef Janáček se točil kolem jedné německé turistky z její skupiny. Po mém sdělení sedla a napsala dopis a poslala mě s ním za Violou. Z Rokycan do Varů jsem cestovala autostopem, a když jsem se pak sešla s Violou, pochopila jsem, že to s tím „vokresním ženichem“, jak ho nazval jeden náš společný kamarád, je asi vážné. Viola mi líčila svou karlovarskou budoucnost v tak duhových barvách, že jsem nejdřív ani neměla odvahu jí dopis ukázat. Patřilo ovšem k Violiným dobrým vlastnostem, že se neurážela, a ten dopis si prý pak dlouho schovávala. Když jsem se jí tenkrát zeptala, co tak najednou, vyjmenovala mi všechny Janáčkovy přednosti: byl svobodný, měl k dispozici byt po strýčkovi, který legálně odjel do zahraničí, a hlavně, prohlásila: „Nechal by mě psát a do ničeho by mi nekecal.“ Každý si asi bude umět představit, jak tento svazek mohl dopadnout, když uvážíme, že Josef Janáček do té doby bydlel ve společné domácnosti s maminkou, s babičkou a sestrou. Navíc se ukázalo, že na ten byt po strýci nemá nárok, a tak Viola ještě na podzim téhož roku prchla do Prahy. Ubytovala se u další naší kamarádky v přízemním bytě 4. kategorie v Karlíně. V době, kdy tam bydlela, navštívil tento byt v Sokolovské ulici leckterý významný představitel naší kultury. Ode mne tenkrát dostala Viola tip na zaměstnání od ledna 1961 rovněž v Karlíně. Šlo o týdeník Nové knihy. Když tam Viola přišla, vysvětlil jí šéfredaktor, co práce v tomto časopise obnáší, podotkl, že zrovna připravují vánoční číslo, a zeptal se jí, zda by ji v této souvislosti napadl nějaký vhodný slogan. Viola se zamyslela a pronesla. „Kouzlo Vánoc líp než sníh zpestří dobrý výběr knih.“ A byla přijata. 86
Ročenka SFK 2013
Už si nepamatuju, jak tam dlouho pracovala. Potom přešla do rozhlasu, kde mohla uplatnit další své nadání. Viola měla neomylný čich na talenty, které objevovala často ještě před tím, než se dotyčný stal známou osobností. Soukromě se zabývala překládáním. Na radu Jiřího Koláře se věnovala dílu Mirona Białoszewského. Některé její překlady z tohoto polského básníka otiskla v r. 1966 Světová literatura č. 2. Violin překlad napadl dost nevybíravým způsobem polský bohemista Andrzej Piotrowski, aby se „odvděčil“ za českou kritiku svého výboru z Halase. Vyprávěla mi později Marie Zábranová, tehdy redaktorka Světové literatury, jak ji ten útok trápil, a když se viděla s Violou, uvažovala, co by se ještě dalo podniknout na její obhajobu. Viola jí na to odsekla: „Mě to nezajímá, já se teď věnuju vlastní tvorbě.“ Ta vlastní tvorba byla inspirována Violiným trvalým traumatem – bydlením. Napsala absurdní drama Kuřata o mladíkovi, který bydlí jako podnájemník v maličkém bytečku, jehož majitelka pěstuje doma slepice. Vedle básníka Josefa Hiršala a redaktora Miloslava Žiliny jsem patřila mezi přátele, které Viola s tímto dílem seznámila. (Kam se asi podělo?) Dalším Violiným překladem byli Witkiewiczowi Ševci. Řekla bych, že je překládala přímo na zakázku pro divadlo Na zábradlí, kde v roce 1966 asistovala Janu Grossmanovi při inscenaci Kafkova Procesu. K uvedení Witkiewicze už nedošlo – záměr překazily srpnové události a Ševci, jejichž překlad taky někam zapadl, pak vyšli v českém vydání autorových her v roce 1985 v překladu jiného polonisty. Začátkem roku 1968 se konečně měl vyřešit Violin hlavní problém: v Praze 6-Veleslavíně jí přidělili byt. Krátce nato, z titulu redaktorky Čs. rozhlasu, se vypravila na Zbraslav udělat rozhovor se začínajícím autorem Karlem Michalem (civilním jménem Pavel Buksa) a už u něho zůstala. Po řadě dělnických zaměstnání Pavel tehdy konečně pracoval mj. jako externí redaktor v Literárkách. Někdy v červenci jsme u mě doma uspořádali bujarý večírek, na němž jsme s Violou seznámily Pavla s mým manželem. Myslím, že si padli do oka a že i později, když už Pavel žil v exilu, patřil můj muž k těm nemnoha kamarádům, které měl. Pavel Buksa měl mimořádnou politickou předvídavost, ale přesto nevím, do jaké míry bylo jeho vlastním rozhodnutím odejít do exilu. Pamatuju si, jak jsme se potkaly s Violou začátkem září 1968 v Stroupežnického ulici před někdejší redakcí Května (a potom Tváře), kde po 21. srpnu přechodně sídlilo vedení Svazu čs. spisovatelů. Viola se mi svěřila, že krátce po okupaci Československa s ní vážně promluvila Pavlova matka. Prohlásila, že Pavel tady zůstat nemůže, musí začít znova někde Ročenka SFK 2013
87
jinde, a protože by sám neodjel, musí Viola s ním. Nejsem si jista, zda to bylo ideální řešení. Podle redaktora Emila Charouse, Pavlova „objevitele“, přítele a později též manžela Pavlovy první ženy, to byl vysloveně omyl. Domníval se, že vzhledem ke svým známostem v oblasti filmu by se byl Buksa tady uživil i jako disident. V každém případě zatímco Viola se přes všechny nepříznivé podmínky v exilu celkem zabydlela, Pavel si ve Švýcarsku připadal strašně osamělý, Švýcarům přezdíval „Gartenzwergel“ (zahradní trpaslíci) a jezdil si od nich odpočinout na Elbu. Viola ve Švýcarsku vystudovala germanistiku, ale jakožto žena neměla šanci se zde uplatnit v oboru, který by ji byl zajímal. Nepochybně i psala, ale pokud vím, nikdy se nijak zvlášť nesnažila něco publikovat. Když o tom přemýšlím, myslím, že pokud žila s mužem, který byl sám literárně činný, byla pro ni jeho tvorba na prvém místě. Ne že by snad patřila k manželkám mateřského typu (ostatně Pavel napůl vážně tvrdil, že kdyby oni dva měli spolu dítě, narodí se jim nejspíš dvouhlavé tele). Ovšem partnerovu tvorbu Viola doslova hýčkala, a působila současně v roli redaktorky, prvního kritika i reklamního agenta. Jedině tak si umím vysvětlit, proč Viola Fischerová začala publikovat tak pozdě. My, kamarádky z mladých let jsme jen nedokázaly pochopit její posedlost tématy staroby a smrti. Zdá se, že se tímto způsobem vypořádávala s vlastními traumaty. Pro nás ale měla až do smrti obdivuhodnou povahu ptáka Fénixe, který ze všech pohrom vzlétne znovuzrozen a posílen.
88
Ročenka SFK 2013
Studentská literární soutěž o nejlepší esej CENA MAXE BRODA 2013 Společnost Franze Kafky uspořádala 19. ročník studentské literární soutěže o nejlepší esej Cena Maxe Broda se záměrem vést mladé lidi k samostatnému uvažování, k hlubšímu zamyšlení nad aktuálními společenskými a kulturními jevy a k pěstování dovednosti přesného a kultivovaného písemného vyjádření vlastního názoru. Devatenáctý ročník soutěže Cena Maxe Broda byl určen pro mladé lidi do dvaceti let. Soutěžící si mohli vybrat jedno z těchto tří témat: 130. výročí narození Franze Kafky. Proč číst Kafku? Esej o svobodném vyjádření názoru ve veřejném prostoru. Kde leží jeho hranice? Peníze v lidském životě Devatenáctého ročníku Ceny Maxe Broda se zúčastnilo čtyřicet mladých lidí, většinou studentek a studentů mimopražských středních škol. Mladé lidi zaujala hlavně témata Peníze v lidském životě a Esej o svobodném vyjádření názoru ve veřejném prostoru. Texty hodnotila porota ve složení Vladimír Karfík (literární kritik a historik), Petr Matoušek (redaktor a publicista), Jiřina Šiklová (socioložka), Marek Šindelka (spisovatel), Marie Vodičková (redaktorka).
A výsledky? 1. cenu získal Lukáš Filippi z Prahy (Gymnázium Jana Keplera, Praha) za esej Proč číst Kafku? 2. cenu získal Ondřej Škrabal z Uherského Hradiště za esej Proč číst Kafku? 3. cenu získal Jan Hrubý z Prahy (Lycée Carnot, Dijon) za esej Peníze v lidském životě Čestné uznání udělila porota Šárce Melicharové ze Všestar (Gymnázium Říčany) za esej Peníze v lidském životě. Další čestné uznání náleží Zuzaně Prokopové z Doubravčice (Gymnázium Na Vítězné pláni, Praha) za esej Proč číst Kafku? Ročenka SFK 2013
89
Zleva Lukáš Filippi (1. místo), Ondřej Škrabal (2. místo) a Zuzana Prokopová (čestné uznání) – úspěšní soutěžící Ceny Maxe Broda 2013 From the left Lukáš Filippi (1st Place), Ondřej Škrabal (2nd Place) and Zuzana Prokopová (honourable mention) – successful contestants of the Max Brod Prize 2013
90
Ročenka SFK 2013
Na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže byly do Valdštejnského paláce, sídla Senátu Parlamentu České republiky, pozváni všichni soutěžící. Vítězové obdrželi finanční odměnu: podle umístění 6.000, 3.500 a 2.000 Kč. 19. ročník studentské literární soutěže se uskutečnil s podporou hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky; slavnostní vyhlášení výsledků se konalo pod záštitou předsedy Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR, PhDr. Marcela Chládka.
Vyhlášení výsledků Ceny Maxe Broda. Hlavní sál Valdštejnského paláce v Praze The announcement of the results of the Max Brod Prize. The Main Hall of the Wallenstein Palace in Prague Ročenka SFK 2013
91
Pořady Společnosti Franze Kafky 2013 Arnošt Goldflam za pultem Setkání se spisovatelem, režisérem, dramatikem a hercem, který v Knihkupectví F. K. prodával nejen své knihy a zodpovídal dotazy čtenářů i novinářů. Při večerním pořadu Arnošt Goldflam svým nezaměnitelným způsobem četl z nové knihy Tata a jeho syn. 10. ledna, sál SFK Eva Erbenová a David Vávra za pultem Uvedení knihy Evy Erbenové a Markéty Mališové Životy Evy L. Eva Erbenová za pultem Knihkupectví F. K. prodávala své oblíbené knihy a pomáhal jí architekt a divadelník David Vávra. Večer se za přítomnosti autorek uskutečnilo slavnostní uvedení knížky, které moderovala režisérka a publicistka Olga Strusková a ukázky přednesla herečka Jana Plodková. 27. února, sál SFK
Eva Erbenová, David Vávra, Markéta Mališová za pultem Knihkupectví Franze Kafky Eva Erbenová, David Vávra and Markéta Mališová behind the counter of the Franz Kafka Bookshop
92
Ročenka SFK 2013
Předpremiéra dvou dílů televizní série Šumné stopy (Izrael) Na předpremiéře představili autoři dokumentárních snímků Šumné stopy o moderní české architektuře – David Vávra a Radovan Lipus – dva díly dokumentárního cyklu: Kafkův kufr a Alfred Neumann. 8. dubna, sál SFK Kafkova nemoc – přednáška prof. dr. Miroslava Mydlíka Přednáška prof. MUDr. Miroslava Mydlíka, předního internisty na Slovensku, a jeho kolegyně Kataríny Derzsiové o Kafkově nemoci, tuberkulóze, které nakonec v jednačtyřiceti letech podlehl, a o jejím vlivu na Kafkovo dílo. 10. dubna, sál SFK Pravda Egona Hostovského Literární večer byl věnován českému spisovateli Egonu Hostovskému (23. 4. 1908 – 7. 5. 1973). Pořad připravila a provázela jím spisovatelova dcera Olga. Z knih Egona Hostovského četl herec Jiří Suchý. (Připomínáme, že na vydání dvou svazků Hostovského Spisů – Tři noci. Epidemie (1997) a Sedmkrát v hlavní úloze (1998) se podílelo také Nakladatelství Franze Kafky. 15. května, sál SFK
Egon Hostovský
Setkání poroty Ceny Franze Kafky Mezinárodní jury zvolila laureátem Ceny Franze Kafky 2013 izraelského spisovatele Amose Oze. 21. května, Centrum Franze Kafky Kamila Moučková za pultem Rozhlasová a televizní hlasatelka a nejnověji také nositelka Ceny Arnošta Lustiga 2013 prodávala knihy v Knihkupectví F. K., debatovala s příchozími o připravované knize Fejetony a podepisovala knihy. 22. května, Knihkupectví Franze Kafky Slavnostní vyhlášení výsledků Ceny Maxe Broda Devatenáctého ročníku studentské literární soutěže o nejlepší esej se zúčastnilo 40 mladých lidí, většinou studentek a studentů mimopražských Ročenka SFK 2013
93
středních škol. Mladé lidi zaujala hlavně témata Peníze v lidském životě a Esej o svobodném vyjádření názoru ve veřejném prostoru. Kde leží jeho hranice? Texty hodnotila porota ve složení Vladimír Karfík, Petr Matoušek, Jiřina Šiklová, Marek Šindelka a Marie Vodičková. Na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže byli do Valdštejnského paláce pozváni všichni soutěžící, kteří dostali knihy vydané Nakladatelstvím Franze Kafky. Vítězné práce byly oceněny finanční odměnou. 11. června, Hlavní sál Valdštejnského paláce v Praze, sídle senátu parlamentu České republiky Kateřina Tučková za pultem Hostem Knihkupectví F. K. byla Kateřina Tučková, mladá úspěšná spisovatelka, autorka knih Žítkovské bohyně a Vyhnání Gerty Schnirch, nositelka ceny Magnesia Litera 2013. 18. června, Knihkupectví F. K.
Poštovní známka Franz Kafka 2013 The postage stamp Franz Kafka 2013
Slavnostní uvedení poštovní známky Franz Kafka 2013 K 130. výročí narození spisovatele vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR spolu s Českou poštou za spolupráce Společnosti Franze Kafky známku FRANZ KAFKA, v pořadí druhou českou poštovní známku věnovanou tomuto spisovateli. Autorkou výtvarného návrhu je ak. malířka Marina Richterová, autorem liniové kresby a rytiny FDC grafik a rytec Miloš Ondráček. 27. června, Hotel Century Old Town, Na Poříčí 7, Praha
Pocta Franzi Kafkovi Slavnostní koncert ke 130. výročí narození spisovatele Slavnostní koncert Pocta Franzi Kafkovi byl pořádán ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze u příležitosti 130. výročí narození spisovatele. Přední český hudební soubor, Stamicovo kvarteto, měl na programu díla Bohuslava Martinů, Gideona Kleina a Leoše Janáčka. 3. července, Španělská synagoga v Praze 94
Ročenka SFK 2013
Václav Novotný a Jiří Slíva za pultem Náměstek pražského primátora Václav Novotný a Jiří Slíva za pultem Knihkupectví F. K. představili nové vydání knihy Proměna. Její spoluautor J. Slíva a náměstek primátora, radní pro kulturu hl. města Prahy V. Novotný nejen prodávali tuto knihu, ale také zodpovídali dotazy návštěvníků, čtenářů i novinářů. Akce byla součástí oslav 130. výročí narození slavného pražského rodáka Franze Kafky. 11. července, Knihkupectví F. K. Jiří Slíva – Sigmund a Franz. Výstava kreseb a grafiky Vernisáž výstavy Jiřího Slívy Sigmund a Franz se konala u příležitosti 48. mezinárodního kongresu Psychoanalytické asociace v Praze. Jiří Slíva připravil soubor osobitých karikatur, výtvarných vtipů, narážek a interpretací věnovaný zakladateli psychoanalýzy Sigmundu Freudovi a jeho vrstevníku a krajanovi Franzi Kafkovi. 1. srpna, sál SFK Uvedení nové knihy Franz Kafka – Proměna/The Metamorphosis s ilustracemi Jiřího Slívy Uvedení knihy Proměna/The Metamorphosis s ilustracemi Jiřího Slívy se konalo v architektonicky zajímavých prostorách hotelu Jalta na Václavském náměstí. Hotel podle návrhu funkcionalistického architekta Antonína Tenzera, který musel respektovat „zadání“ socialistického realismu, byl postaven v proluce po válečném bombardování Prahy v roce 1959. Úvodní slovo o Kafkovi a jeho působení na Václavském náměstí měl Josef Čermák, o práci na knize hovořil Jiří Slíva. 25. září, Boutique Hotel Jalta Přednáška Josefa Čermáka, editora nové knihy Franz Kafka – Leopardi v chrámu. Myšlenky o sobě i o jiném Po přednášce dr. Čermáka o vydávání Kafkových aforismů, či přesněji tzv. Siřemských zápisků, přednesl ukázky z nové knihy přednesl herec a výtvarník Jan Slovák 3. října, sál SFK Autorské čtení a diskuse s Amosem Ozem, nositelem Ceny Franze Kafky 2013 Příběh o lásce a tmě Izraelský spisovatel Amos Oz četl z monumentální vzpomínkové prózy Příběh o lásce a tmě, hovořil o svých knihách a odpovídal na četné dotazy ze zcela zaplněného sálu 23. října, sál SFK Ročenka SFK 2013
95
Cena Franze Kafky 2013 Ceremoniál předání Ceny Franze Kafky 2013 laureátovi Amosi Ozovi. Laudatio připravila Jiřina Šedinová, přednesla Lenka Bukovská, hudbou doprovodil kytarista Adam Tvrdý, moderoval Petr Vydra. 24. října, Brožíkův sál Staroměstské radnice v Praze Literární večer o knize František R. Kraus: Plyn, plyn…, pak oheň. Vězeň č. B 11632 Pořad uvedla Markéta Mališová, o knize promluvil Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí v České republice, syn autora knihy. Jedná se o první písemné české svědectví o podrobnostech holocaustu. Kniha vyšla v září roku 1945, tedy jen několik měsíců po skončení války, a byla okamžitě rozebrána, stejně jako druhé vydání z r. 1946. Až nyní, po téměř sedmi desetiletích, se podařilo zajistit další vydání péčí nakladatelství Grantis. 6. listopadu, sál SFK
Tomáš Kraus uvádí knihu svého tatínka Františka R. Krause Tomáš Kraus speaks about a book written by his father, František R. Kraus
96
Ročenka SFK 2013
Literární večer poezie Violy Fischerové Pořad o díle české básnířky připravil Ondřej Škrabal. Osobnost autorky připomněly Olga Hostovská (kolegyně a přítelkyně) a Sylva Fischerová (sestra, básnířka a vysokoškolská pedagožka v oboru filozofie). Básně Violy Fischerové přednesli Jakub Koudela, Lucie Křápková a Ondřej Škrabal, na saxofon hrál Matěj Trojan. 12. listopadu, sál SFK Literární večer o českém spisovateli Ludvíku Aškenazym (1921–1986) Pořad o životě a knížkách spisovatele a novináře nevšedních úkolů a osudů připravila a účinkovala paní Zdenka Procházková-Hartmann. 26. listopadu, sál SFK Autorské čtení izraelského spisovatele Avrahama Jehošui Přední izraelský romanopisec četl z nové knihy Cesta na konec tisíciletí, kterou do češtiny přeložila Rút Křížková. Pořad tlumočila Michaela Rozov, besedu s autorem moderovala Jana Šmídová. 3. prosince, sál SFK Valná hromada Společnosti Franze Kafky 10. prosince, sál SFK Milý Arnošte, … Literární večer o hlubokém přátelském vztahu spisovatelů Arnošta Lustiga a Oty Pavla na základě dosud nevydané korespondence. Pořad připravili a vystoupili mj. Markéta Mališová a František Cinger. 18. prosince, sál SFK
Ročenka SFK 2013
97
The Events Organised by the Franz Kafka Society in 2013 Arnošt Goldflam behind the Counter A meeting in the Franz Kafka Bookshop with the writer, director, playwright and actor, who was selling not only his books and answering questions of readers as well as journalists. During the evening programme, Arnošt Goldflam read, in his unique style, excerpts from his new book Tata a jeho syn [Dad and His Son]. 10 January, Franz Kafka Society Hall Eva Erbenová and David Vávra behind the Counter The Launch of the Book Životy Evy L. [The Lives of Eva L.] by Eva Erbenová and Markéta Mališová Behind the counter of the Franz Kafka Bookshop, Eva Erbenová was selling her favourite books, assisted by the architect and man-of-the-theatre David Vávra. In the evening, there was a launching ceremony of the book in the presence of the authors, which was hosted by the director and publicist Olga Strusková. Excerpts from the book were read by the actress Jana Plodková. 27 February, Franz Kafka Society Hall Eva Erbenová
98
Ročenka SFK 2013
A Preview of Two Episodes of the Television Series Šumné stopy [Graceful Traces] (Israel) At the preview, the authors of the documentary films Šumné stopy [Graceful Traces] on modern Czech architecture – David Vávra and Radovan Lipus – presented two episodes of the documentary series: Kafkův kufr [Kafka’s Suitcase] and Alfred Neumann. 8 April, Franz Kafka Society Hall Kafka’s Disease – A Lecture by Prof. Dr. Miroslav Mydlík A lecture by Prof. MUDr. Miroslav Mydlík, a leading internist in Slovakia, and his colleague Katarína Derzsiová on Kafka’s disease, tuberculosis, to which he eventually succumbed at the age of forty-one, and on its influence on Kafka’s work. 10 April, Franz Kafka Society Hall The Truth of Egon Hostovský The literary evening was devoted to the Czech writer Egon Hostovský (23 April 1908 – 7 May 1973). The programme had been prepared and was hosted by the writer’s daughter Olga. Excerpts from books by Egon Hostovský were read by the actor Jiří Suchý. (We are bringing to your attention that also the Franz Kafka Publishing House participated in the publication of two volumes of Hostovský’s Spisy [Works] – Tři noci. Epidemie [Three Nights. An Epidemic](1997) and Sedmkrát v hlavní úloze [Seven Times in the Leading Role] (1998). 15 May, Franz Kafka Society Hall A Meeting of the Jury of the Franz Kafka Prize The international jury selected the Israeli writer Amos Oz as the laureate of the Franz Kafka Prize 2013. 21 May, Franz Kafka Centre Kamila Moučková behind the Counter The radio and television presenter and recently also a laureate of the Arnošt Lustig Prize 2013 was selling books in the Franz Kafka Bookshop, discussing with the comers her upcoming book Fejetony [Sketches] and signing books. 22 May, Franz Kafka Bookshop The Awarding Ceremony of the Max Brod Prize The nineteenth year of the student literary competition for the best essay had been entered by 40 young people, mostly students from secondary Ročenka SFK 2013
99
schools outside of Prague. The young people had mainly selected the topics Money in Human Life and An Essay on Free Expression of Opinion in Public. Where is Its Boundary? The texts were evaluated by a jury consisting of Vladimír Karfík, Petr Matoušek, Jiřina Šiklová, Marek Šindelka and Marie Vodičková. All the competitors were invited to the awarding ceremony in the Wallenstein Palace, where they were given books issued by the Franz Kafka Publishing House. The winning essays were awarded a cash prize. 11 June, The Main Hall of the Wallenstein Palace in Prague, the seat of the Senate of the Parliament of the Czech Republic
Studenti Gymnázia Jana Keplera v SFK Students of the Johannes Kepler Grammar School in the FKS
100
Ročenka SFK 2013
Kateřina Tučková behind the Counter The guest of the Franz Kafka Bookshop was Kateřina Tučková, a successful young writer, the author of the books Žítkovské bohyně [The Goddesses of Žítková] and Vyhnání Gerty Schnirch [The Expulsion of Gerta Schnirch], a laureate of the award Magnesia Litera 2013. 18 June, Franz Kafka Bookshop A Ceremonial Release of the Postage Stamp Franz Kafka 2013 On the occasion of the 130th anniversary of the writer’s birth, the Ministry of Industry and Trade of the CR issued, in cooperation with the Franz Kafka Society, the postage stamp FRANZ KAFKA, the second Czech postage stamp showing this writer. The artistic design was created by the academic painter Marina Richterová, the FDC line drawing and engraving by the graphic artist and engraver Miloš Ondráček. 27 June, Hotel Century Old Town, Na Poříčí 7, Praha Homage to Franz Kafka A Gala Concert on the 130th Anniversary of Kafka’s Birth. The gala concert Homage to Franz Kafka was organised in cooperation with the Austrian Cultural Forum in Prague on the occasion of the 130th anniversary of the writer’s birth. A leading Czech music ensemble, the Stamic Quartet, performed works by Bohuslav Martinů, Gideon Klein and Leoš Janáček. 3 July, Spanish Synagogue in Prague Václav Novotný and Jiří Slíva behind the Counter Behind the counter of the Franz Kafka Bookshop, Václav Novotný, Deputy Mayor of Prague, and Jiří Slíva presented a new edition of the book The Metamorphosis. Its co-author, J. Slíva, and Deputy Mayor of Prague, City of Prague Councillor for Culture V. Novotný were not only selling this book but also answering questions of visitors, readers and journalists. The event was part of the celebrations of the 130th anniversary of the birth of the famous native of Prague, Franz Kafka. 11 July, Franz Kafka Bookshop Jiří Slíva – Sigmund and Franz. An Exhibition of Drawings and Graphics The ceremonial opening of Jiří Slíva’s exhibition Sigmund and Franz took place on the occasion of the 48th international congress of the Psychoanalytic Association in Prague. Jiří Slíva had prepared a collection of distinctive caricatures, visual jokes, allusions and interpretations dediRočenka SFK 2013
101
cated to the founder of psychoanalysis Sigmund Freud and his contemporary and compatriot Franz Kafka. 1 August, Franz Kafka Society Hall
102
Ročenka SFK 2013
The Launch of the New Book Franz Kafka – Proměna/The Metamorphosis with Illustrations by Jiří Slíva The launching ceremony of the book Proměna/The Metamorphosis with illustrations by Jiří Slíva took place in the architecturally interesting spaces of the hotel Jalta on Wenceslas Square. The hotel, designed by the functionalist architect Antonín Tenzer, who had to respect the ‘assignment’ of socialist realism, was built in 1959 in the vacant space left after the bombing of Prague during the Second World War. The introductory words about Kafka and his activities on Wenceslas Square were pronounced by Josef Čermák while Jiří Slíva talked about the book and the work on it. 25 September, Boutique Hotel Jalta A Lecture by Josef Čermák, the Editor of the New Book Franz Kafka – Leopardi v chrámu. Myšlenky o sobě i o jiném [Leopards in the Temple. Thoughts about Myself and Others] After a lecture by Dr. Čermák on the publication of Kafka’s Zürau Aphorisms, excerpts from the new book were read by the actor and artist Jan Slovák 3 October, Franz Kafka Society Hall An Author Reading and Discussion with Amos Oz, the laureate of the Franz Kafka Prize 2013 A Tale of Love and Darkness The Israeli writer Amos Oz read excerpts from the monumental memoir in prose A Tale of Love and Darkness, talked about his books and answered the numerous questions by the audience, which had entirely filled the hall. 23 October, Franz Kafka Society Hall The Franz Kafka Prize 2013 The ceremonial awarding of the Franz Kafka Prize 2013 to the laureate Amos Oz. The laudatio speech had been prepared by Jiřina Šedinová, presented by Lenka Bukovská and accompanied by music by the guitarist Adam Tvrdý; the event was hosted by Petr Vydra. 24 October, Brožík Hall of the Old Town Hall A Literary Evening about the Book František R. Kraus: Plyn, plyn…, pak oheň. Vězeň č. B 11632 [Gas, Gas..., Then Fire. Prisoner No. B 11632] The programme was introduced by Markéta Mališová. Tomáš Kraus, Secretary of the Federation of Jewish Communities in the Czech repubRočenka SFK 2013
103
lic, the author’s son, spoke about the book. It is the first written testimony of the details of the holocaust. The book was published in September 1945, hence only a few months after the end of the Second World War, and was immediately sold out, just like the second edition from 1946. After almost seventy years, it was possible to publish another edition thanks to the publishing house Grantis. 6 November, Franz Kafka Society Hall A Literary Evening about the Poetry of Viola Fischerová The programme about the work of the Czech poet was prepared by Ondřej Škrabal. The personality of the author was remembered by Olga Hostovská (a colleague and friend of hers) and Sylva Fischerová (her sister, a poet and a university lecturer in philosophy). Poems by Viola Fischerová were recited by Jakub Koudela, Lucie Křápková and Ondřej Škrabal; Matěj Trojan played the saxophone. 12 November, Franz Kafka Society Hall A Literary Evening about the Czech Writer Ludvík Aškenazy (1921– 1986) The programme about the life and books of the writer and journalist of unusual tasks and fates had been prepared and was hosted by Zdenka Procházková-Hartmann. 26 November, Franz Kafka Society Hall An Author Reading of the Israeli Writer Avraham Yehoshua The leading Israeli novelist read excerpts from his new book, A Journey to the End of the Millennium, which had been translated into Czech as Cesta na konec tisíciletí by Rút Křížková. The programme was interpreted by Michaela Rozov. The discussion with the author was moderated by Jana Šmídová. 3 December, Franz Kafka Society Hall General Assembly of the Franz Kafka Society 10 December, Franz Kafka Society Hall Dear Arnošt, … A Literary Evening about the Deep Friendship between the Writers Arnošt Lustig and Ota Pavel Based on Their Previously Unpublished Correspondence. Performed i.a. by Markéta Mališová and František Cinger. 18 December, Franz Kafka Society Hall 104
Ročenka SFK 2013
Nové knihy/New Books Eva ERBENOVÁ - Markéta MALIŠOVÁ Životy Evy L. Příběh dívky, co přežila šoa, a knihy, co nikdy neskončila. ISBN 978-80-86911-39-7 Kniha vyšla s podporou Velvyslanectví Státu Izrael, Nadačního fondu obětem holocaustu a Petra Mothejla.
Franz KAFKA Proměna. The Metamorphosis. S ilustracemi a komentářem Jiřího Slívy. ISBN 978-80-86911-40-3 Kniha vyšla s podporou hl. města Prahy, ke 130. výročí narození Franze Kafky
Franz KAFKA Leopardi v chrámu. Myšlenky o sobě i o jiném. Vybral a sestavil Josef Čermák. ISBN 978-80-86911-41-0
Ročenka SFK 2013
105
Knihovny Společnost Franze Kafky vlastní tzv. Kafkovu soukromou knihovnu. Jedná se o unikátní dobový soubor knih, sborníků a periodik, které vlastnil, či jen přečetl, studoval nebo sledoval (periodika) – jak dokazují zmínky v dopisech či denících – Franz Kafka. Společnost získala knihovnu jako dar od německé firmy Dr. Ing. h. c. F. Porsche, AG. Knihovna má cca 1.000 knižních jednotek. Kafkova knihovna obsahuje knihy Kafkových současníků, z nichž mnozí byli jeho přáteli – Max Brod, Oskar Baum, Ernst Weiss, Felix Weltsch, Willy Haas, Franz Werfel. Dále vydání německých klasiků (Goethe, Grillparzer, Hebel, Kleist, Schiller atd.), ať již je Kafka upřednostňoval na základě vlastního zájmu či ze studijních povinností. Z českých autorů obsahuje knihovna přeložená díla Bezručova, Březinova a Šrámkova, v českém originálu Babičku Boženy Němcové. Z německých překladů literatury světové obsahuje díla Dickense, Dostojevského, Flauberta, Kierkegaarda, Hamsuna, Strindberga. V dobových německých překladech najdeme knihy, které svědčí o Kafkových zájmech a zálibách – hojně memoárové literatury (Goethe, Grillparzer, Napoleon aj.), celé edice cestopisů a zpráv o expedicích do exotických krajů, zdravotnickou literaturu, návody na tělesná cvičení apod. Velký je soubor filozofických (Kierkegaard, Platon) a historických děl a knih s náboženskou tematikou, kterou se Kafka hlavně v pozdějším věku velmi zabýval. K nejcennějším částem fondu patří vzácná vydání Kafkových děl, která vyšla za jeho života knižně a časopisecky, nebo je z pozůstalosti vydal, nedbaje Kafkova přání vše zničit, Max Brod. Katalog této knihovny je umístěn na webových stranách SFK: www. franzkafka-soc.cz. Návštěva historické knihovny je zařazena také do vzdělávacího programu Po stopách Franze Kafky. Druhá z knihoven má odborně zaměřený fond, jehož jádro tvoří dílo Franze Kafky v různých vydáních a překladech a soubor sekundární literatury ke Kafkovu dílu a k tvorbě autorů tzv. pražské německé literatury. Knihovna půjčuje členům Společnosti Franze Kafky i absenčně na základě členského průkazu, jinak na základě osobní domluvy. Výběr z nejzajímavějších knih z této knihovny je umístěn na webových stránkách Společnosti Franze Kafky: www.franzkafkasoc.cz. Po dvou důkladných revizích má knihovna 2.000 svazků. 106
Ročenka SFK 2013
The Libraries The Franz Kafka Society owns the so-called Kafka Private Library. It is a unique period collection of books, anthologies and periodicals which were either owned or only read, studied or monitored (periodicals) by Franz Kafka, as proved by the comments in his letters or diaries. The Society acquired the library as a donation from the German company Dr. Ing. h. c. F. Porsche, AG. The Kafka Library contains the books of Kafka’s contemporaries, many of whom were his friends – Max Brod, Oskar Baum, Ernst Weiss, Felix Weltsch, Willy Haas and Franz Werfel; further editions of German classics (Goethe, Grillparzer, Hebel, Kleist, Schiller etc.), whether Kafka preferred them on the basis of his own interest or as part of his studies. In terms of Czech authors, the library contains the translated works of Bezruč, Březina and Šrámek, and in the Czech original Babička by Božena Němcová. Concerning German translations of world literature, it comprises the works of Dickens, Dostoevsky, Flaubert, Kierkegaard, Hamsun and Strindberg. In period German translations, we can find books which testify to Kafka’s interests and tastes – abundant memoirs (Goethe, Grillparzer, Napoleon etc.), an entire series of travelogues and reports on expeditions to exotic regions, health-care literature, instructions for physical exercises etc. The collection of works on philosophy (Kierkegaard, Plato), history and books on religious themes, on which Kafka spent a great amount of time in his later years, is large. The most valuable parts of the collection include rare editions of Kafka’s works, which were issued in his lifetime as books and in magazines, or were issued from his legacy by Max Brod, ignoring Kafka’s wish that everything be destroyed. Since the number of Kafka’s manuscripts or other material monuments preserved in Prague is very low as a result of unfavourable historical events, we have been contacted by groups of both domestic and foreign people interested in becoming more closely acquainted with Kafka’s life and work. A visit to the historic library has been included also in the programme ‘In the Footsteps of Franz Kafka’.
Ročenka SFK 2013
107
Členské příspěvky Společnosti Franze Kafky Roční členský příspěvek Společnosti Franze Kafky činí 300 Kč, pro studenty a seniory 150 Kč. Roční příspěvek členů SFK, jimž se pošta zasílá do zahraničí, činí 50 EUR (60 USD); pro studenty či seniory 20 EUR (25 USD). Příspěvky lze platit: 1. osobně na sekretariátu 2. složenkou 3. bankovním převodem – Komerční banka a.s., Praha 1, Staroměstské nám. 24, č. ú. 35-88234011/0100 Při platbě ze zahraničí zasílejte příspěvky na č. ú. 195831100267/0100, SWIFT (BIC) KOMBCZPPXXX, IBAN CZ8301000000195831100267. Poděkování patří těm členům Společnosti Franze Kafky, kteří zaplatili vyšší příspěvky, než ukládá členská povinnost!
The membership fee of the Franz Kafka Society The annual membership fee of the Franz Kafka Society covering the dispatch of mail abroad amounts to 50 EUR or 60 USD; students and old-age pensioners 20 EUR or 25 USD. Membership fees may be paid: 1. personally at the Secretariat 2. by postal money order 3. by bank transfer to the bank account No. 1958311100267/0100, SWIFT (BIC) KOMBCZPPXXX, IBAN CZ 83010000001958311100267. Our thanks are due to those members of the Franz Kafka Society who have paid higher membership fees than those stipulated by the membership rules! 108
Ročenka SFK 2013
Společnost Franze Kafky
děkuje všem osobnostem a institucím, které v roce 2013 finančně podpořily její činnost. Velice si vážíme porozumění a důvěry v kulturní aktivity, jimiž se Společnost Franze Kafky snaží přispět k prosazování hodnot tolerance, humanismu a demokracie!
The Franz Kafka Society
would like to thank the individuals and the institutions which supported its activities in 2013. Your understanding and trust in the cultural activities through which the Franz Kafka Society has been trying to make its contribution to the promotion of the values of tolerance, humanism and democracy are greatly appreciated! Boutique Hotel Jalta Česká pošta s. p. Česko-izraelská smíšená obchodní komora Česko-německý fond budoucnosti Hlavní město Praha Hotel Century Old Town Prague Metropolitní spořitelní družstvo Ministerstvo kultury České republiky Nadační fond obětem holocaustu Národní agentura pro evropské vzdělávací programy/Grundtvig Petr Mothejl Pražská plynárenská, a. s. Rakouské kulturní fórum v Praze/Das Österreichische Kulturforum in Prag Sigma DIZ, s. r. o. Velvyslanectví státu Izrael v České republice/Embassy of Israel
Ročenka SFK 2013
109
Obsah/Contents K ročence Die Verwandlung 2013 On the Yearbook Die verwandlung 2013 Daniela Uherková
57 58
Editorial 2013 Editorial 2013 Markéta Mališová
59 60
Společnost Franze Kafky v Praze The Franz Kafka Society in Prague
62 64
Cena Franze Kafky 2013 The Franz Kafka Prize 2013
66 68
Laudatio na Amose Oze A laudatio speech for Amos Oz Jiřina Šedinová
70 72
Poděkování za udělení ceny Acceptance Speech Amos Oz
74 77
Za Marcelem Reichem-Ranickým Remembering Marcel Reich-Ranicki Daniela Uherková
80 82
Moje kamarádka Viola Fischerová Olga Hostovská
84
Cena Maxe Broda 2013
89
Pořady Společnosti Franze Kafky 2013 The Events Organised by the Franz Kafka Society in 2013
92 98
Nové knihy/New Books
105
Knihovny The Libraries
106 107
Členské příspěvky Společnosti Franze Kafky The membership fee of the Franz Kafka Society
108 108
Poděkování sponzorům/Thanks to Sponsors
109
Obsah/Contents
110
Kontakty/Contacts
111
110
Ročenka SFK 2013
Kontakty/Contacts Centrum
Franze Kafky Franz Kafka Centre
Markéta Mališová
Daniela Uherková
Zuzana Vernerová
ředitelka/Director
Široká 14, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 227 452 / fax: +420 224 211 850 e-mail:
[email protected] http://www.franzkafka-soc.cz program, knihovny, literární projekty programme, libraries, literature projects sekretariát/secretary
Markéta Mališová nakladatelství/publishing house Hana Kohútová účtárna/accounting department/tel.: 224 227 455 Marta Lukešová knihkupectví/bookshop/tel.: 224 241 346 Tomáš Chlebeček distribuce knih/distribution of books Společnost
Franze Kafky Franz Kafka Society
Široká 14, 110 00 Praha 1 spojení viz Centrum Franze Kafky Contact see Franz Kafka Centre Výbor Společnosti Franze Kafky/Commitee of the Franz Kafka Society Kurt Krolop
předseda/President
Vladimír Železný místopředseda/ Vice President
Josef Čermák František Černý Jiří Slíva Jiří Stromšík Bohuslav Holý Jan Vít Marie Vodičková Ivan Vyskočil Ročenka SFK 2013
111
Die Verwandlung Ročenka Společnosti Franze Kafky 2012/13 The Yearbook of the Franz Kafka Society 2012/13 Sestavila/Edited by Daniela Uherková Překlad do angličtiny/Translated into English by Kateřina Millerová Jazyková korektura/Proofreading by Markéta Hejná, Kateřina Millerová Foto/Photo Josef Louda, Milan Mošna, Mirka Večeřová, Zuzana Vernerová a archiv CFK Předtisková příprava/Preparing to print by Jiří K. Jurečka © Společnost Franze Kafky 2013 ISBN 978-80-86911-43-4
Koncert Pocta F. Kafkovi ve Španělské synagoze The concert Homage to Franz Kafka in the Spanish Synagogue
9 788086 911434
