DIE PALÄOLITHISCHEN FUNDE AUS DER KŮLNA-HÖHLE IM NATURHISTORISCHEN MUSEUM IN WIEN

ISSN 0323-0570

Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVI: 1, 3–18, 2011

DIE PALÄOLITHISCHEN FUNDE AUS DER KŮLNA-HÖHLE IM NATURHISTORISCHEN MUSEUM IN WIEN PALEOLITICKÉ NÁLEZY Z JESKYNĚ KŮLNY V PŘÍRODOVĚDNÉM MUZEU VE VÍDNI

WALPURGA ANTL-WEISER NHM Wien – Prähistorische Abteilung

SUMMARY The first excavations in the Kůlna cave were carried out by Dr. Jindřich/Heinrich Wankel in 1880. Later, he sold his whole collection along with the diaries to The Museum of Natural History of Vienna. Multiple historical facts as well as the context of scientific activities of Wankel and Viennese scientists in the Moravian Karst are documented in the archive of the Department of Prehistory of the mentioned museum, so they stayed unknown within the Czech Republic until the recent days. Also the Palaeolithic findings of Wankel found in the Kůlna cave have never been described, neither documented until now. Although we speak about a very small collection, it is interesting from the historical point of view, and it also contains one object, unique for the Kůlna cave, and it is the slate pebble with an engraving. It is the only evidence of the abstract art in the Magdalenian of this site. KEY WORDS: Moravian Karst, Kůlna Cave, Jindřich / Heinrich Wankel – the history of the first excavations.

DIE KŮLNA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST „Auch in der Kolna hatte der prähistorische Mensch gewohnt. In der östlichsten Ecke hat sich noch ein kleiner Streifen der Culturschichte, geschützt vor den nachträglichen Fluthen durch einen vom Boden sich erhebenden Felsenriff, erhalten. Hier sind bearbeitete Renthiergeweihe und Knochen, Pfriemen, Nadeln, bearbeitete Rhinozeroszähne, bearbeitetes Grauwackengeschiebe, ähnlich jenem in der Byciskalahöhle, Feuersteinmesser und Pfeilspitzen aus Hornstein u. s. w. gefunden worden.“ (WANKEL 1882, 217). DIE INVENTARE DER PRÄHISTORISCHEN ABTEILUNG Im Naturhistorischen Hofmuseum wurden die ersten Funde aus der Kůlna-Höhle von Josef Szombathy im Jahr 1884 inventarisiert. Es handelte sich um zwei bearbeitete Rentiergeweihstangen, die vom Hofmineralienkabinett übernommen worden waren. Dort hatten sie Inventarnummern aus dem Jahr 1881. Sie wurden unter „Slouper Höhle“ geführt, wie auch ein Höhlenbärenschädel, der ebenfalls zu dieser Zeit vom Hofmineralienkabinett kam. Bei den Rentiergeweihstangen stand allerdings in Klammer „Schopfen“, was bedeutet, dass sie aus der Kůlna Höhle stammen. In den Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft ist eine kurze Notiz erhalten, die besagt, dass Szombathy einen Bärenschädel mit alten Hiebspuren und „zwei entzwei gesägte Renthiergeweihe aus der Slouper Höhle“ vorgezeigt habe (SZOMBATHY 1883, 147). Die drei Stücke entsprechen exakt dem unter den Nummern 8566 und 8567 inventarisierten Ensemble. Am 17. 1. 1883 bot Wankel dem Naturhistorischen Hofmuseum seine Sammlung zum Kauf an. Er schlug auch vor, dass Szombathy die Sammlung besichtigen solle.1 Im März drängte Wankel schon sehr wegen des Verkaufs, da er aus Blansko wegziehen wollte. Bezüglich des Katalogs schrieb er: „…Ich sende Ihnen diese Tage das kurze und trockene 3

Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVI: 1, 19–31, 2011

ISSN 0323-0570

KAMENNÁ ŠTÍPANÁ INDUSTRIE KULTURY S LINEÁRNÍ KERAMIKOU ZE ŽÁDOVIC (OKR. HODONÍN) THE CHIPPED STONE INDUSTRY OF LINEAR POTTERY CULTURE OF ŽÁDOVICE (DISTRICT OF HODONÍN)

ZDEŇKA NERUDOVÁ MZM – Anthropos, Brno [email protected]

ABSTRACT The small collection of chipped stone industry, dated to the Linear Pottery culture, was obtained during the rescue excavation of the multi-cultural Neolithic site in Žádovice. The dominance of a long-distance raw material is well documented as the Jurassic-Krakowian flint or Szentgál-type radiolarite. The composition of the lithic industry is a little different from other „consumer“ sites because the preparation and exploitation of the cores have been made on the same places. KEY WORDS: Neolithic, Linear Pottery culture, chipped stone industry.

Příspěvek byl napsán v rámci Institucionálního záměru MZM v. o. č. 000094862. ÚVOD V letech 1986–1987 probíhal na lokalitě Žádovice, nacházející se 4 km východně od města Kyjova, záchranný archeologický výzkum polykulturního sídliště. Získaný materiál byl postupně zpracováván a zveřejňován (GEISLEROVÁ 1989; ČIžMÁŘ – GEISLEROVÁ 1998; GEISLEROVÁ – DVOŘÁK 1990; MATĚJÍČKOVÁ 1999), posléze vznikly také některé kontextuálně pojaté analýzy věnované například pohřbům, resp. hrobům (ČIžMÁŘ – DOČKALOVÁ 2007a; b; ŠMÍD 2002). V této souvislosti byla připravena také studie nálezů artefaktů kamenné štípané industrie. Za laskavé svolení s jejím zveřejněním jsem zavázána tehdejší vedoucí záchranného výzkumu, dr. K. Geislerové. POLOHA SÍDLIŠTĚ A NÁLEZOVÝ KONTEXT Lokalita se nacházela na západním okraji intravilánu obce v nadmořské výšce 220 metrů, na levobřeží řeky Moravy nad Hruškovickým potokem. Ze severní strany je oblast chráněna pohořím Chřibů, směrem jižním se již otevírá údolní niva Dolnomoravského úvalu (ČIžMÁŘ – GEISLEROVÁ 1998, obr. 1). V rámci záchranného výzkumu bylo postupně prozkoumáno celkem 237 objektů, z nichž většina patřila kultuře s LnK (minimálně tří jejích fází; ČIžMÁŘ – GEISLEROVÁ 1998, 41), ojediněle jsou ale doloženy i objekty kultury s nálevkovitými poháry, kanelovanou keramikou (ŠMÍD 2002) a zvoncovitými poháry (k tomu souhrnně MATĚJÍČKOVÁ 1999). Kamenná štípaná industrie ale byla přítomna jen v 50 z celkového počtu objektů, a to hlavně v objektech kultury s LnK. Většinou byly nalezeny jen jednotlivé artefakty, pouze v objektu č. 142 a 192 bylo po 26 kusech předmětů a v objektech č. 57 a 127 pak 11 a 10 kusů industrie (tab. 1). Celkem tedy bylo k analýze předáno 153 kusů kamenné štípané industrie, nalezené v souvislosti s výzkumem v roce 1986 a pocházející z kontextu, jenž

19

ISSN 0323-0570

Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVI: 1, 33–57, 2011

LENGYELSKÉ SÍDLIŠTĚ V DLUHONICÍCH (OKR. PŘEROV) A JEHO POSTAVENÍ V RÁMCI POČÁTKU MLADŠÍHO STUPNĚ LENGYELSKÉ KULTURY V PROSTORU JIŽNÍHO VSTUPU MORAVSKÉ BRÁNY A LENGYEL SETTLEMENT IN DLUHONICE (PŘEROV DISTRICT) AND ITS POSITION WITH REFERENCE TO THE OUTSET OF THE LATER PHASE OF THE LENGYEL CULTURE IN THE SOUTHERN SECTION OF MORAVSKÁ BRÁNA

MARTIN KUČA1 – ZDENĚK SCHENK1 – MIRIAM NÝVLTOVÁ FIŠÁKOVÁ2 1Ústav archeologie a muzeologie, FF MU, Brno 2Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.

ABSTRACT The Moravská brána [“Moravian Gate”] area has been one of the most important corridors for movement in central Europe since prehistory. Moravia has evolved dynamically, thanks to a favourable geographical position. This also holds true of the Lengyel settlement that, beyond doubt, spread via Moravská brána to the north-east. A Lengyel site in Dluhonice occupied a strategic position at the opening of Moravské brána and in all probability played an important part in the expansion of the Lengyel culture. KEY WORDS: Moravia – The Moravian Gate – Lengyel Culture – Absolute Chronology.

1. ÚVOD Prostor Moravské brány sehrál, vzhledem ke své, z geografického hlediska strategické pozici, důležitou roli jako komunikační tepna. Lze oprávněně předpokládat, že v této oblasti docházelo k rychlejšímu přejímání nejrůznějších vlivů, které ve svém konečném důsledku zřejmě zapříčinily celkovou dynamiku zdejšího kulturního klimatu. Jako protiklad může sloužit relativně uzavřený, kopcovitý terén, který například představuje Českomoravská vrchovina. Na základě tohoto jednoduchého geografického modelu je více než pravděpodobné, že tento systém podobně fungoval i na přelomu neolitu a eneolitu, kdy se na Moravě postupně rozvíjí, zřejmě velmi záhy také lokalizuje, lengyelská kultura. V poslední době tomu nasvědčuje i zatím nepočetná série absolutních dat ze stratifikovaných celků, která ukazuje určité rozpory v poměrně jednostranném tradičním výkladu vývoje této kultury na základě relativní chronologie, vytvořené podle zevrubného studia keramiky. Lokalita v Dluhonicích má potenciál se stát jednou z referenčních lokalit pro další studium vývoje lengyelského osídlení v nadregionálním kontextu. 2. POLOHA LOKALITY Lokalita je situována na hranici katastrů Dluhonic a Předmostí (obr. 1) v těsné blízkosti Přerova (souřadnice 49°27'47.311"N, 17°25'8.528"E, WGS 84). Z geomorfologického hlediska se lokalita nachází na hranici dvou jednotek – Bečevské brány a Středomoravské nivy, ale stále náleží prvně jmenovanému podcelku Moravské brány. Jedná se o plochou pahorkatinu v povodí řeky Moravy, příkopovou propadlinu vyplněnou badenskými a čtvrtohorními usazeninami (DEMEK – MACKOVČIN et al. 2006, 63). 33

ISSN 0323-0570

Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVI: 1, 59–70, 2011

DIGITALIZACE FOTOGRAFICKÉHO FONDU Z POZŮSTALOSTI KARLA ABSOLONA DIGITALISATION OF THE STOCK OF PHOTOGRAPHS FROM THE LEGACY OF KAREL ABSOLON

PETR KOSTRHUN – MARTIN OLIVA MZM – Anthropos

SUMMARY In 2010 the project (funded by VaV MKČR) of digitising glass negatives and positives from the inheritance of the famous interwar archaeologist and speleologist Karel Absolon will be finished. Within the project about 8,000 photographs in total were treated. The article offers a brief summary of the project outcomes. KEY WORDS: K. Absolon, Moravian Karst, Balcan caves, Palaeolithic sites, old photographs.

1. ÚVODEM V roce 2010 jsme si připomněli padesát let od odchodu legendy meziválečných objevů tajemného podzemí Moravského krasu a výzkumu „diluviálních“ lovců mamutů Karla Absolona (1877–1960). O životě a působení této výjimečné osobnosti na poli archeologie, speleologie, zoologie, muzeologie i o jeho přímo průkopnické snaze při vytváření velkolepého mediálního obrazu těchto vědních oborů, který je v dnešní době považován za zvláště důležitý, byla napsána celá řada prací a vzpomínek. Velkým úkolem však stále zůstává systematické zpracování Absolonovy pozůstalosti, která mimo tisíce dopisů, knihovny a dalších materiálů obsahuje na 11 400 kusů skleněných pozitivů a negativů, zachycujících různá témata, jimž se Absolon věnoval a jsou nesmírně hodnotná pro studium dějin speleologie, archeologie a dalších vědních oborů. S tímto vědomím jsme v roce 2007 přistoupili k náročnému rozčlenění, popisu a digitalizaci této kolekce, kterou má od r. 1987 (od smrti Absolonovy manželky Valérie) ve správě Moravské zemské muzeum. Tento cíl bylo možné realizovat jen díky podpoře Ministerstva kultury ČR v rámci projektu VaVaI „DE07P04OMG021 – Evidence, digitalizace, odborné zpracování a prezentace souboru fotografických pozitivů a skleněných negativů z pozůstalosti prof. Karla Absolona, uložených ve sbírkách MZM v Brně (2007–2010, MK0/DE)“. Článek byl podporován IZ MZM v. o. č. 000094862. 2. POPIS SBÍRKY Celý vědecký život entomologa, geografa, speleologa a paleontologa Karla Absolona byl spjatý s vizuálními prostředky své doby, tedy vizuálními možnostmi první poloviny dvacátého století. Proto rozsáhlá pozůstalost po proslulém badateli obsahuje nejen sbírky archivního obrazového materiálu, na 11 000 kusů dochované mezinárodní korespondence, konvoluty map, svazky kreseb, koncepce knih, ale zejména mimořádnou fotografickou sbírku pozitivů i negativů. Tato sbírka, která přešla do správy Ústavu Anthropos MZM v Brně, je počtem fotografií i tématy, zachycenými fotografem, v českém i evropském kontextu zcela unikátní a čítá na několik tisíc položek. Obsahuje cca 1 000 původních pozitivů, z nichž cca 250 jsou pozi59

Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVI: 1, 71–80, 2011

ISSN 0323-0570

ZPRÁVY – NEWS – BERICHTE OLDŘICH MIKULÁŠEK A JAN SKÁCEL: KE DVĚMA AKCÍM ODDĚLENÍ DĚJIN LITERATURY MZM

Připravit výstavu u příležitosti narození významného básníka, to je nesnadný úkol. Jak neotřele, jak nově přiblížit návštěvníkovi slavnou osobnost, čím naplnit obligátní zadání „přehled života a díla“? – Obnovené oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea představilo od 1. 6. do 25. 9. 2010 v Paláci šlechtičen na Kobližné ulici výstavu Adresát Oldřich Mikulášek 1910–2010 a její titul naznačuje, jak se autoři (externí spolupracovník Michal Přibáň z Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Hana Kraflová z MZM) se zadáním vyrovnali. Stačilo nechat se vést materiálem a ten sám nabídl kýžený klíč: stěžejní část pozůstalosti O. Mikuláška tvoří bohatá korespondence – rozhodli se tedy postavit expozici právě na ní. A představit autora, redaktora, občana Oldřicha Mikuláška jakožto adresáta: dopisů osobních i úředních, vlídných i oficiálně chladných, závažných i rozverných. Jako příjemce rozhodnutí nakladatelů, obdivných řádků i redakčních honorářů. V nejširším slova smyslu jako adresáta zpráv, životních událostí nebo společenských podnětů. Ve výtvarném uchopení (Jitka Kalová) pak hrála roli barva (od nevinně modrého dětství přes hnědé období válečné, rudá léta padesátá a nadějnou zeleň následujícího desetiletí až k normalizační šedi) a „poštovní“ stylizace jak expozice samé, tak doprovodných tiskovin (grafická

Z výstavy Adresát Oldřich Mikulášek 1910–2010 (foto H. Kraflová).

71

ISSN 0323-0570

Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVI: 1, 81–82, 2011

RECENZE – REVIEWS – BUCHBESPRECHUNGEN LUDVÍK BELCREDI: Hrad Skály aneb O prstenu paní Elišky. Historie a archeologický výzkum hradu. 70 s., 33 + 5 obr. V loňském roce vydal Ludvík Belcredi vlastním nákladem sympatickou publikaci o dějinách a výzkumu na hradě Skály (Štarkov) u Jimramova. Archeologický výzkum jeho dlouholeté mateřské instituce Moravského zemského muzea zde probíhá již třináct let, snad právě proto, že se lokalita nachází na autorových pozemcích. Už z názvu je zřejmé, že půjde o dílko určené především nejširší veřejnosti. Nevelká knížečka přesto obsahuje množství důležitých informací a faktografických údajů objevných i pro odborné bádání. Ve věcném úvodu (s. 3) autor zdůvodňuje, proč ke zjišťovacímu výzkumu přistoupil. Jde totiž o hradní lokalitu osídlenou jen po krátkou dobu poslední čtvrtiny 14. a první poloviny 15. století, tudíž archeologické nálezy jsou velmi dobře datované, a tedy vhodné jako chronologická pomůcka a srovnávací materiál. Následné kapitoly jsou věnovány historii hradu čerpané z archívních pramenů, ale čtivě až beletristicky podané. Paní Eliška opouští po smrti svého muže Erharta ze Skal hrad a ještě v poslední chvíli hledá svůj ztracený prsten. Dějiny hradu se odvíjejí zpět až k Archlebovi ze Stařechovic, který hrad založil (s. 5–15). V dalších oddílech rozebírá autor velmi zasvěceně osudy jeho syna Erharta ze Skal (s. 16–20); prolínají se s příběhem jeho jmenovce a příbuzného, nepříliš šlechetného Erharta Pušky z Kunštátu, jenž se na počátku 15. století, využívaje pohnuté a neklidné doby po smrti markraběte Jošta, bezostyšně věnoval lupičskému řemeslu (s. 21–23). Loupežné družiny na střední Moravě a jejich vůdci jsou proto předmětem následných dvou kapitol (s. 23–28, 28–38). Výpovědi archívních pramenů, vážící se k dějinám hradu a obce Jimramova, jsou natolik malebné a vypovídající, že je autor na tomto místě cituje doslovně (s. 38–40). Do doby husitských válek se necháme zavést kapitolou na s. 40–45, a ta už je předznamenáním zániku hradu – úporným obléháním, posléze dobytím a vypálením v r. 1440 (s. 46–55). Poničenou stavbu však čekalo ještě jedno „slavné“ období; na tomto odlehlém místě pracovala v opuštěných ruinách penězokazecká dílna (s. 52–54), jejíž numismatické doklady, falza, byly archeologickým výzkumem nalezeny. Na dalších stránkách se ke slovu dostávají archeologické prameny, nálezy a situace získané třinácti lety archeologického výzkumu (s. 55–66). Mezi nejhodnotnější patří podlahové dlaždice a kamnové komorové kachle prořezávané i s reliéfní čelní vyhřívací stěnou, z kamen v prostoru purkrabství i jinde na hradě. Hojně zastoupená stolní keramika je zajímavá zlomky různě zdobených pohárů, nechybí ani loštické zboží. Z kovových předmětů je velké procento těch, které se vztahují k péči o koně a jeho výstroji, rovněž dřevoobráběcí a kožedělné nástroje jsou časté, na rozdíl od zemědělského nářadí, jež se na hrad dostalo víceméně nedopatřením. K vybavení domácnosti se řadí kování a hřeby do dveří, zámky, klíče, rovněž tak kování truhlic. Předměty osobní potřeby jsou zastoupeny noži a šatovými součástkami, přezkami, nášivkami a jinými drobnostmi. Největší podíl však logicky mají militaria, zejména šipky, ale též jiné součásti kuše – napínáky, obložení sochy, tesáky, zbytky plátové zbroje. Nepřekvapuje ani množství kamenných koulí. Nelze se nezmínit o nálezech luxusního charakteru: patří sem nepochybně medailonek s vyobrazením hlavy Krista, úlomek zvonu s fragmentárním nápisem a o zlatém prstenu paní Elišky už byla řeč na začátku. Autor barvitě popisuje i nálezové okolnosti některých předmětů a dokládá interesantními fotografiemi terénních situací. Objevily se i výrobky z kosti (vábničky, střenky nožů, obložení kuše, snad i stolní hra); množství zvířecích kostí – kuchyň-

81

OBSAH – CONTENTS – INHALT ANTL-WEISER, W.: Die Paläolithischen Funde aus der Kůlna-Höhle im Naturhistorischen Museum in Wien Paleolitické nálezy z jeskyně Kůlny v přírodovědném muzeu ve Vídni ..................................3 NERUDOVÁ, Z.: Kamenná štípaná industrie kultury s lineární keramikou ze Žádovic (okr. Hodonín) The chipped stone industry of Linear pottery culture of Žádovice (district of Hodonín) .......19 KUČA, M. – SCHENK, Z. – NÝVLTOVÁ FIŠÁKOVÁ, M.: Lengyelské sídliště v Dluhonicích (okr. Přerov) a jeho postavení v rámci počátku mladšího stupně lengyelské kultury v prostoru jižního vstupu Moravské brány A Lengyel settlement in Dluhonice (Přerov district) and its position with reference to the outset of the later phase of Lengyel culture in the Southern section of Moravská brána ...................................................................................................................33 KOSTRHUN, P. – OLIVA, M.: Digitalizace fotografického fondu z pozůstalosti K. Absolona Digitalisation of the stock of photographs from the legacy of K. Absolon..........................59 ZPRÁVY – NEWS – BERICHTE Oldřich Mikulášek a Jan Skácel: ke dvěma akcím oddělení dějin literatury MZM (H. Kraflová) ...........................................................................................................................71 Jan Lucemburský a Ostrava. Úvahy o výstavách nového tisíciletí (Z. Měchurová) ...................74 RECENZE – REVIEWS – BUCHBESPRECHUNGEN Belcredi, L.: Hrad Skály aneb o prstenu paní Elišky. Historie a archeologický výzkum hradu. Brno 2010. 70 s., 33 + 5 obr. (Z. Měchurová) ..........................................................................................81 ACTA MUSEI MORAVIAE, SCIENTIAE SOCIALES ČASOPIS MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO MUZEA, VĚDY SPOLEČENSKÉ Obsahy ročníků LXXXVI/2001 až XCV/2010 (M. Oliva) .....................................................83