Didaktická interpretace vybraných textů Karla Čapka (v souvislosti s novou podobou maturitní zkoušky)

UNIVERZITA PALACK ÉHO V OLOMOUCI Fi lozofi cká faku lta Kat edra bo hemist iky

Bc. Iva Urb anová Česká filo logie

Didaktická interpretace vybraných textů Karla Čapka (v souvislosti s novou podobou maturitní zkoušky) /Didact ic Int erpret at io n of Chosen Works by K arel Čapek ( Wit hin t he Cont ext of t he New School- leaving E xam) /

Magist er ská diplo mo vá práce

Vedoucí pr áce: P hDr. Iva Tenorová Olo mouc 2010

1

Prohlášení: Prohlašuji,

ţe

jsem

magist er skou

diplo mo vou

práci

vypracova la

samo st at ně, pouze s po mocí uvedené odborné lit erat ur y. Tat o práce má rozsah 110 009 znaků.

V Olo mouci ……………………

…………………………. 2

Děkuji vedoucí své magist er ské dip lo mo vé práce, P hDr. I vě Tenorové, za její odborné vedení a vst řícnost př i řešení odborných problé mů.

3

OBSAH

ÚVOD…………………………………………… ………………… ………………...... 6 1. Nová podoba matur it ní zkouš ky z čes kého jazyka a lit er atur y………………8 1.1. Ústní zkouš ka z čes kého jazyka a lit er atur y……………………………….9 1.1.2. Pr acovní list y…………………… ……………………………………..9 1.1.3. Sezna my lit er ár ních děl ……… ……………………………………..10 2. Didakt ická int er pr etace u měleckých t extů …………………………………….12 2.1. Škols ká r ef or ma, nová matur ita a jejich důs ledky pr o př edmět čes ký jazyk a lit er atur a ....……………………………………………………..12 2.2. Didakt ická int er pr etace – zákla d lit er ár ní výu ky……………………….13 2.2.1. Metoda didakt ické int er pr etace …………………………………….14 2.2.2. „Neb ezp ečí int er pr etace“ ……… ……………………………………16 3. Didakt ická int er pr etace noet ické tr il ogie K . Čapka .......…………………….18 3.1. Motivace výb ěr u t extů ………………… ……………………………………18 3.2. Noet ická tr ilogie – ú vod do pr ob lemat iky……………………………….20 3.2.1. Hor dubal………………………… ……………………………………24 3.2.1.1. Hor dubal – int er pr etace č. 1……………………………….25 3.2.1.2. Pracovní list – K. Čapek: H or du bal (1) ....……………….28 3.2.1.3. Hor dubal – int er pr etace č. 2……………….………………29 3.2.1.4. Pracovní list – K. Čapek: H or du bal (2) ....……………….32 3.2.1.5. Hor dubal – int er pr etace č. 3 ……………….………………33 3.2.1.6. Pracovní list – K. Čapek: H or du bal (3) ....……………….36 3.2.1.7. Pracovní list k matur it ě – K. Čapek: H or dubal (4 ) ……..38 3.2.2. Povětr oň………………………… …………………………………….41 3.2.2. 1. Povětr oň – int er pr etace č. 1……………………………….41 3.2.2.2. Pracovní list – K. Čapek: Povětr oň (1 ) …………………..44 3.2.2.3. Povětr oň – int er pr etace č. 2 ……………………………….45 4

3.2.2.4. Pracovní list – K. Čapek: Povětr oň (2 ) ...………………..48 3.2.2.5. Povětr oň – int er pr etace č. 3 ……………………………….49 3.2.2.6. Pracovní list – K. Čapek: Povětr oň (3 ) …………………..52 3.2.2.7. Pracovní list k matur it ě – K. Čapek: Povětr oň ( 4) ……..53 3.2.3. Obyčejný ţivo t……………………………………………………….56 3.2.3.1. Obyčejný ţivot – int er pr etace č. 1 ………………………..56 3.2.3.2. Pracovní list – K. Čapek: Ob yčejný ţivot (1 ) …………..60 3.2.3.3. Obyčejný ţivot – int er pr etace č. 2 ……………………….62 3.2.3.4. Pracovní list – K. Čapek: Ob yčejný ţivot (2 ) …………..65 3.2.3.5. Obyčejný ţivot – int er pr etace č. 3 ……………………….66 3.2.3.6. Pracovní list – K. Čapek: Ob yčejný ţivot (3 ) …………..69 3.2.3.7. Pr acovní list k matur it ě – K. Čapek: Ob yčejný ţivot (4 ) ..…..….………………………………………… ...70

ZÁVĚR...................................................... ............................................73 ANOT ACE ...……………………………………………………………………......75 SEZNAM L IT ERAT UR Y .....………………………………………………………76 PŘÍLOH Y……………………………………… ……………………………………..80

5

ÚVOD

Moderní koncepce vzdě lávání, vt ělená rovněţ do podoby nové mat ur it y, s sebou nese i no vé poţadavky pro výuku č eského jazyka a lit erat ur y, kde je nyní velký důraz kladen na vlast ní práci st udent ů s lit er árním i t ext y,

na

jejich

schopnost

poroz umět

jim,

na

náleţit é

úrovni

je int erpret ovat a rozvíjet myšlenky, kt eré v sobě nesou. Díky t omu se t aké vyst upňovaly nároky na př ípravu učit elů. Ti

by

měli

věnovat

zvýšenou

pozornost

int erpret ačním

hodiná m

lit erat ur y, jeţ by nadále nemě ly spočívat v suchopár ném přednášení obsahů jednot livých děl a v př ečt ení krát kých úr yvků , ale spíše by měl y být spo lečnou a pokud mo ţno dobrodruţnou cest ou učit ele a ţáků za hledáním moţných významů probír a ných t ext ů a odkr ýváním jejic h poet iky. Didakt ická int erpret ace uměleckých děl by měla vést ţák y k celkově

hlubšímu porozumění

čt enému t ext u a k posílení

jejic h

čt enář ských ko mpet encí. Tato

změna

př íst upu

vyučujících

k práci

v hodinách

lit erat ur y

je nezbyt ná nejen kvůli no vé mat ur it ě, ale i kvůli st ál e palč ivějš ímu feno ménu čt enář ské negramot nost i. Vět šina dnešních st ředoškoláků má jen minimální čt enář ské zkušenost i, a pokud čas od času nějaké dílo skut ečně přečt ou, nejsou mu vět šinou schopni plně porozumět a pouze ulpívají na po vrchu, aniţ by odhalili hlubší smys l v díle ukr yt ý. A t o se net ýká jen t ext ů krásné lit erat ur y, ale i lit erat ury odborné a publicist iky. Správně aplikovaná met od a didakt ické int erpret ace by se t ak mo hla st át významným prost ředkem na cest ě vedoucí ke zlepšení t ohoto uţ doslova alar mujícího st avu. Cílem naší práce je proto předloţit na konkrét ním lit er árním mat er iá lu nást in

moţnost í

didakt ické

int erp r et ace

v hodinách

lit erat ur y

na st ředních ško lách nejen v souvislost i s no vou mat ur it ou, ale zejména s ohledem na úsilí o pro hloubení čt enářské gramot nost i současnýc h st udent ů.

6

Pro vlast ní rozbor jsme zvo lili ro mány Kar la Čapka Hordubal, Povětroň a Obyčejný ţivot, protoţe právě t y se řa dí mezi Čapkova vrcho lná díla a soust ředí v sobě všechny př íznačné rys y jeho t vorby. Karel Čape k je navíc vnímán dnešní mladou gener ací čt enářů jako aut or čist ě čít ankový,

proto

je

jedním

z cílů

našich

int erpret ací

i

pokus

o znovuoţivení zájmu o tohoto, podle našeho názoru st ále čt enář sk y velmi at rakt ivního a st ále akt uálního spisovat ele. Jako t eoret ick ý podklad k t éto práci nám do bře poslouţily zejména publikace L. Leder bucho vé, kt erá se otázkám didakt ické int erpret ace dlouhodobě věnuje, inspirat ivní byly i př íručky A. Hamana, J. Bednářové a

J.

Kost ečky,

články

M.

So le iman

pour

Hashemi,

V.

Kučer y,

B. Hoffmanna a dalš ích. Pro hlubší vhled do problemat iky t vorby Kar la Čapka jsme vyuţili zvlášt ě díla A. Mat ušky, F. Bur iánka, O. Kr álíka, J. Opelíka či Z. Koţmína. Dalš í pouţit é zdro je jsou uvedeny v seznamu lit erat ur y. Práci jsme rozdělili do t ří část í. V pr vních dvou kapit o lách se budeme věnovat t eoret ickým východiskům – podíváme se na t o, jak by mě la vypadat no vá mat ur it a a jaké důsledky t o bude mít pro předmět česk ý jazyk

a

lit erat ura,

dále

podrobněji

probereme

met odu

didakt ické

int erpret ace a její zásad y, podle nichţ se budeme ř ídit ve t řet í část i práce. V t é nejpr ve př edloţíme naše mot ivy pro výběr Čapko vy noet ické t rilogie, pot é bude následo vat krát ké t eoret ické po jednání analyzujíc í t yt o prózy z lit erár něhist orického a lit erár někr it ického hlediska. Na základě poznat ků z předchozích část í následně pro vedeme vlast ní didakt ickou int erpret aci vybraných ukázek z románů Hordubal, Povětroň a Obyčejný ţi vot. Ke kaţdé z t ěcht o int er pret ací vyt voř íme pracovní list a rovněţ př ipo jíme vlast ní návr h pracovního lis t u pro úst ní část no vé mat ur it y. V závěru shr neme získané poznat ky, zhodnot íme vliv novýc h mat ur it na kvalit u výuky českého ja zyka a lit er at ur y a pokusíme se obhá jit míst o Čapkovy noet ické t r ilo gi e v int erpret ačních hodinác h na st ředních ško lách.

7

1. Nová podoba maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury

Témat em naší diplo mo vé práce je didakt ická int erpret ace vybraných próz Kar la Čapka s ohlede m k no vé mat ur it ní zkoušce. V t éto kapit ole proto velmi st ručně prober eme, jak by měla na základě akt uálníc h infor mací 1 nová mat ur it ní zkouška z českého jazyka a lit erat ur y vypadat a jaké poţadavky na učit ele i st udent y s sebou nese. Nejpr ve se však velic e krát ce pozast avíme u per ipet ií, kt eré zavedení st át ních mat ur it prováze jí. Nový

t yp

mat ur it ní

zkoušky,

je nţ

byl

vypr acován

pod

zášt it ou

Minist erst va ško lst ví, mládeţe a t ělo výchovy (dále jen MŠMT) 2, měl být původně

zrealizo ván

jiţ

v t omt o

školn ím

roce,

t edy

2009/2010.

Dne 9. zář í 2009 byl ovšem Poslaneckou sněmo vnou Par lament u ČR schválen návr h změny ško lského záko na, ve kt erém je uskut ečnění no vé mat ur it ní zkoušky odloţeno na ško lní r ok 2010/2011. Senát em byl jiţ t ent o návr h pot vrzen, nyní se čeká jen na prezident ův podpis. Podle t iskové zprávy CE RMATu z 11. 3. 2009 3 ovšem mo hly ško ly vyuţít mo ţnost i

mat urovat

podle

no vé

koncepce

mat ur it ní

zkoušky

uţ

v let ošním roce. T ýka lo se t o ovšem jen úst ní část i zkoušky z českého jazyka a lit erat ur y a z ciz ího jazyka. Refor mo vaná mat ur it ní zkouška se skládá ze dvou část í – spo lečné ( jej í př ípravu a organizaci má na st ar ost i CE RMAT) a pro filo vé (t a je zcela v ko mpet enci st ředních ško l) . Zkouška z českého jazyka a lit erat ur y náleţí do část i spo lečné a je pro všechny povinná. St udent i budou mít pouze moţnost vo lby mez i základní a vyšš í úrovní obt íţnost i. Jedná se o zkoušku komp lexní, kt erá sest ává ze t ří část í, jimiţ jsou didakt ick ý

1

Viz www.novamaturita.cz, www.msmt.cz, www.cermat.cz. Prací na reformě maturitní zkoušky byl MŠMT jiţ v roce 1999 pověřen CERMAT (Centrum pro reformu maturitní zkoušky; od 1. 1. 2006 na jeho činnost navázalo pod stejnou zkratkou Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, příspěvková organizace řízená MŠMT). 3 Viz http://www.novamaturita.cz/tiskova-zprava-cermatu-skoly-mohou-maturovat-podle-nove-metodikyuz-letos-1404034324.html. 2

8

t est , písemná práce a úst ní zkouška. Aby st udent uspěl, musí sloţit všechny t yt o dílčí zkoušky. 4

1.1. Ústní zkouška z českého jazyka a literatury

Vzhledem k záměru t ét o práce se jeví klíčová právě úst ní část mat ur it n í zkoušky z českého jazyka a lit erat ur y. Důvod je nasnadě. Podle Katalogu poţadavků zkoušek spo lečné část i mat urit ní zkoušky plat ného pro rok 2011 má t at o úst ní část za úko l prověř it schopnost st udent ů int erpret ovat uměleck ý t ext , zařadit jej do lit erár něhist or ického kont ext u a dále schopnost charakt er izovat t ext neumělecký; ro vněţ se bude zo hledňo vat způso bilo st st udent ů for mulo vat vlast ní odpovědi ve shodě s jaz ykovou nor mou a zásadami jazyko vé kult ur y. 5 V př ípadě, ţe si st udent zvo lí základní úroveň obt íţnost i zkoušk y, bude muset

prokázat ,

uměleck ých

i

ţe

je

neuměleckých

schopen t ext ů,

porozumět

různým

charakt er izovat

je

a

t ypů m zasadit

do lit erár něhist or ického kont ext u. Nepředpokládá se dalš í st udium t ohoto oboru nebo oborů příbuz ných na vys oké škole. Př i vyšší úrovni obt íţnost i se s pokračováním st udia v tomt o směru naopak počít á. St udent by mě l prot o být schopen zevr ubnějš í analýz y a int erpret ace různých

t ext ů.

Předpokládají

se

t éţ

zna lost i

z lit erár ní

věd y

a lingvist iky, samo zře jmě na st ředoškolské úrovni. 6

1.1.2. Pracovní listy

Zadání úst ní zkoušky bude mít podobu pracovních list ů, z nichţ si ţác i jeden vylosu jí ( v př ípadě základní úrovně obt íţnost i z dvacet i mo ţnýc h

4

Navíc platí, ţe pokud student neuspěje byť jen u jedné z těchto částí, musí opakovat všechny; můţe ovšem zvolit jinou úroveň obtíţnosti. 5 Katalogy poţadavků k nové maturitní zkoušce jsou dostupné online na http://www.novamaturita.cz/. 6 Více viz Maturitní zpravodaj, 2/2008, s. 4. Volně ke staţení na http://www.novamaturita.cz/maturitnizpravodaj-1404034090.html.

9

list ů, př i vyšš í úrovni o bt íţnost i ze t ř icet i). Pracovní li st y budou obsaho vat ukázku z uměleckého t ext u, ukázku z neu měleckého t ext u a obecnou st rukt uru zkoušky. Na vyšší úrovni o bt íţnost i je podmínko u souvis lo st mezi uvedeným t ext em uměleckým a neumě leckým, na niţš í rovině obt íţnost i t at o podmínka není. 7 Př íprava

praco vních

odevzdaných

list ů,

seznamů

kt eré

budou

lit erár ních

dě l

zpracovány všech

na

st udent ů

základě ško ly,

je v ko mpet enci předmět ové ko mise školy. Předmět ová ko mise můţe sest avovat pracovní list y sama, nebo můţe převzít jiţ hot ové pracovní list y z banky pracovních list ů CERMATu 8, př ípadně můţe vyuţít vzorový pracovní list k for mulaci list u vlast ního.

1.1.3. Seznamy literárních děl

Sest avení ško lního seznamu lit erár ních děl, ze kt er ých si st udent i budou vybír at díla do vlast ního seznamu lit erat ury k úst ní část i mat ur it ní zkoušky, je zcela v mo ci jednot livých st ředních ško l. T y musí pouze dodrţet st anovené minimální počt y děl v nabídce, coţ činí v př ípadě základní úrovně o bt íţnost i čt yř icet t it ulů (konkrét ně se jedná minimálně o čt yř i d íla z české a svět ové lit erat ur y do konce 19. st o let í, dále o čt yř i díla svět ové lit er at ur y 20. a 21. st olet í a alespoň pět děl české lit erat ur y 20. a 21. st olet í; dalš í podmínkou je zast oupení prózy, poezie a dramat u nejméně jedním lit erár ním t it ulem) a v př ípadě vyšš í úrovně obt íţnost i st o pět t it ulů (počet oblast í, z nichţ si st udent i vybíra jí je v t omt o př ípadě vyšší, kaţdá kat egor ie navíc musí nabízet k výběru minimá lně pat náct děl) 9. Př i naše m vlast ním návr hu didakt ické int erpret ace vybra ných próz Kar la Čapka

budeme

vycházet

z poţadavků

7

na

ţákovské

ko mpet ence

Ukázka vzorových pracovních listů viz Maturitní zpravodaj 2/2008, s. 6n. Banka pracovních listů CERMATu obsahuje v současnosti přes 750 pracovních listů, další aktualizace je plánována na květen 2010. Je také třeba podotknout, ţe podle školského zákona jsou pracovní listy veřejně nepřístupnou informací, budou k nim tedy mít přístup jen osoby k tomu oprávněné. 9 Podrobnější informace viz http://www.novamaturita.cz/lkolni-seznam-literarnich-del-1404033211.html. 8

10

a dovednost i, kt eré odpovídají vyšší úrovni obt íţnost i mat ur it ní zkoušky, př ičemţ se dále budeme ř ídit i t eoret ickými pravidly a zásadami správné - a pro st udent y inspirat ivní a mot ivujíc í – didakt ické int erpret ace uměleck ých

t ext ů.

Ot ázkami

d idakt ické

zabývá me v následujíc í kapit o le.

11

int erpr et ace

se

důklad něj i

2. Didaktická interpretace uměleckých textů

2.1. Školská reforma, nová maturita a jejich důsledky pr o předmět český jazyk a lite ratura

S ohledem

na

poţadavky,

k jejichţ

post upnému

naplnění

je

t řeba

celkovou výuku českého jazyka a lit e rat ur y s měřovat , aby byl ţák na konci svého st udia schopen nový t yp mat ur it ní zkoušky úspěšně abso lvo vat , je zř ejmé, ţe se t ěţišt ě hodin lit erat ur y m usí přenést z met ody zaloţené na podrobném výkladu lit erár něhist orických fakt ů k met odě didakt ické int erpret ace konkr ét ních umě leckých děl. T yt o poţadavky souvis í s no vou st rat egií vzdělávání, kt erá se post upně prosazuje ve všech moder ních zemích a kt erá b yla i u nás od roku 2005 v rámci ško lské refor my post upně vt ělo vána do podoby t zv. rámco výc h vzdělávacích programů (RVP), na jejichţ základě si jednot livé ško ly t voří své vlast ní ško lní vzdělávací programy (ŠVP). 10 Podle t éto refor m y je no vým smys le m a cíle m vzdělávání vybavit st udent y t zv. klíčo vým i kompet encemi. V Rámcovém

vzdělávacím

programu

pro

gymnázi a

jsou

klíčo vé

kompet ence 11 defino vány jako soubor vědomostí, dovedností, schopnost í, postojů a hodnot, kt eré j sou důl eţité pro osobní rozvoj jedi nce, j eho aktivní zapojení do společnosti a budoucí uplatnění v ţi votě. 12 Z t oho vyp lývá, ţe nejde uţ pouze o to, aby bylo ţákům všt ěpeno předem dané mno ţst ví fakt ických infor mací, ale spíše se usiluje, aby s t ěmit o infor macemi dokázali efekt ivně praco va t , t edy obec ně ř ečeno, důraz se přesunul z t eorie na praxi.

10

Tvorba i schvalování RVP a rovněţ zavádění vlastních ŠVP probíhá postupně. Přesný harmonogram školské reformy viz http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolskareforma/harmonogram. 11 Jedná se o kompetenci k učení, k řešení problémů, dále kompetenci komunikativní, sociální a personální, občanskou a o kompetenci k podnikavosti. 12 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, s. 8.

12

Tuto proměnu př íst upu výst iţně shr nu je J. Bednářová ve své út lé prác i Literární výchova v podmínkách školní edukace : V současném rychl e se mění cím světě čl ověk nevystačí s pamětně osvojenými znalostmi. Vhodnější j e zaměřit se na rozvoj dovedností, které vedou k získávání inf ormací,

k samostatnému

studiu,

k řešení

problémů,

k praktické

tvoři vosti a zej ména ke schopnosti kri tické ref lexe, zvaţující zdroj e inf ormací,

vlast ní

metakogniti vní

procesy,

op rávněnost

po stupů

při řešení probl émů apod. 13 Výuka českého jaz yka a lit erat ur y na st ředních ško lách spadá spo lu s výukou

cizích

jazyků

do

vzdělávací

o blast i

Jazyk

a

jazyková

komunikace a t voř í ji dvě slo ţky: jazyková a lit er ár ní ko munikace. 14 Cílem je, aby ţáci získali: (…)

přiměřené

poučení

o

jazyku

–

ve

svém

obsahu

i

rozsahu

prohloubeném ve srovnání se základním vzdělávání m – jako východi sko ke komunikaci v různých, i náročnější ch typech ml uvených i psaných textů. To umoţní vybudovat kompet ence pro jeji ch recepci a p rodukci a pro čtení s porozuměním, jeţ povede k hlubokým čtenářským záţit kům. Učitel i niciuj e hovory či úvahy o n i ch. Rozvoj těchto schopností a dovedností

spolu

s

osvoj ením

vyme zených

poznatků

teoretických

je důleţi tý nej en pro st udium češt iny, ale i obec něj i, neboť v jazykovém ztvárnění je uloţeno mnoho poznatků a nové myšl enky se obvykl e vyjadřují při rozeným jazykem. 15

2.2. Didaktická interpretace – základ literární výuky

V minulost i výrazně př evaţovala

v hodinách lit erat ur y jiţ

v úvodu

zmiňo vaná výkladová met oda a je t řeba podot knout , ţe u ní má t endenc i set rvávat značné mnoţst ví učit elů českého jazyka a lit erat ur y i dnes.

13

J. Bednářová: Literární výchova v podmínkách školní edukace, s. 4. Oblast literární komunikace je pro naši práci klíčová, při vlastním pokusu o didaktickou interpretaci próz Karla Čapka proto budou respektovány očekávané vědomostní a dovednostní výstupy, kterými by měl ţák disponovat po absolvování gymnázia. Soupis těchto výstupů viz Příloha č. 1. 15 Viz Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, s. 5. 14

13

Tato met oda je ovšem – samo zřejmě pokud jsou lit erár ní hodin y post aveny pouze na ní a ţádné jiné - vzhledem ke změnám, jeţ do českého ško lst ví refor ma př ináší, zcela nedost ačujíc í. Přet rvávání t ohoto př íst upu k lit er at uře kr it izuje mj. např. B. Hoffmann ve svém př íspěvku Literatura a škol a na prahu t řetího ti síci letí. 16 Podle Ho ffmanna by mě l být důraz kladen na př ímou ko munikaci ţ áka s t ext y krásné lit erat ur y a jejich int erpret aci. 17 S t ímt o názorem korespondují i následujíc í slo va L. Leder buchové , kt erá se ot ázkou didakt ické int erpret ace odborně zabývá jiţ řadu let : Převaţující

metodou

práce

s literární m

textem

by

se

měla

stát

interpretace (v adekvátní podobě), která přesune pozornost od t oho, "co" literární

dílo

říká

(tedy

od

ideového,

respekti ve

od

j akkoli

ideologi ckého či obecně hist ori zujícího výkladu), k tomu, "jak" literatura své obsahy sděluje. Jde tedy o interpretaci vlast ností a kvalit zcela určit ého textu – jeho naladění, charakt eru prost ředí, výstavby post av, kvality vzt ahů mezi nimi apod. Literární dílo pak můţe být ţákem "objeveno" j ako zvlášt ní a jedinečný jazykový artef akt a uměl ecká struktura. 18

2.2.1. Metoda didaktické in terp retace

Ko munikat ivně po jat á lit erár ní výcho va, o niţ bycho m měli v hodinác h českého jaz yka a lit erat ur y v rámci no vého vzdělávacího t rendu usilo vat a kt erou by měla podpoř it i no vá podoba mat ur it ní zkoušky, je zalo ţena na ot evřeném př íst upu učit ele k e st udent ům jako aut onomním čt enářům, 16

B. Hoffmann: Literatura a škola na prahu třetího tisíciletí. In: Český jazyk a literatura, č. 7-8, 50/19992000, s. 187-193. 17 Za zmínku, alespoň okrajovou, stojí ovšem článek V. Kučery Nebezpečí interpretace (In: Český jazyk a literatura, č. 1-2, 41/1990-1991, s. 23-29), ve kterém autor upozorňuje na skutečnost, ţe ne kaţdý učitel má dar didaktické interpretace, ale je zase třeba vynikající při metodě výkladu. Kučera tvrdí, ţe: „Interpretace jako taková můţe být opravdu nebezpečím v rukou toho, kdo ji dělat neumí.“(s. 24). Proto by se učitelé, kteří jsou lepší, jistější a pedagogicky úspěšnější za uţití jiné vyučovací metody, měli drţet raději toho, co opravdu umí. Neznamená to ovšem, ţe by měli na metodu didaktické interpretace rezignovat a svoje schopnosti na tomto poli dále nerozvíjet. 18 L. Lederbuchová: Didaktická interpretace uměleckého textu jako metoda literární výchovy na občanské a střední škole I., s. 5.

14

kt eří na základě svých vlast ních ( byť dosud o mezených) čt enář skýc h kompet encí k jednot livým t ext ům př ist upují, a na post upné m a cílené m prohlubování t ěcht o kompet encí díky met odě didakt ické int erpret ace. Tato met oda musí ovšem vycházet , ja k zdůrazňuje L. Leder buchová ve své práci Didakti cká i nterpretace uměleckého textu jako metoda literární výchovy na občanské a střední škol e II. : (…) z uči telova poznání, osvojení literárních f unkcí daného text u na základě jeho vlastn í z aspekt u

interpret ace

literárněhi stor ického,

lit erárněteoreti ckého

i literárněkriti ckého (zanedbatel ný zde není ani individuální angaţovaný čtenářský postoj učit ele k interpretovanému textu). 19 Kaţdý pedagog by mě l mít t aké dobré povědo mí o didakt ických funkcíc h t ext u, s nímţ se chyst á pracovat , a o t om, do jaké mír y jsou u jeho ţáků rozvinut y

čt enář ské

ko mpet ence,

a

př izpůso bit

t omu

ce lkovou

int erpret ační koncepci (t j. respekt ovat didakt ickou zásadu př iměř enost i). Musí mít t edy dopředu pro myšleno, k jak ému cíli má int erpret ace dospět a na základě t oho k t ext u v hodině př ist upovat . Jak píše V. Kučera: Učitel musí vědět, co chce, a nesmí připus tit, aby se práce rozpl ynul a do neurčita. 20

Rovněţ

by

ale

mě l

př i

př ípravě

jednot livých

int erpret ačních schémat brá t ohled na věk st udent ů, jejich zá jm y a pot řeby. Důleţit é je t aké dodrţování didakt ické zásady post upnost i. M. Soleima n pour Hashemi kupř íkladu doporučuje následující kroky: (…) zji sti t nejprve základní porozumění (např. výběrovým převyprávěním moti vické linie), zaměřit se přitom např. na počet vystupují cích postav, jej ich vztahů apod. a teprve poté přejít k tázání se po základní myšl ence díl a (např.

na

základě

aţ i k tzv. identif ikaci. 21

koláţe Úko ly

z citací by

19

uměleckého

měly

být

t extu)

navíc

nebo

vybírá ny

L. Lederbuchová: Didaktická interpretace uměleckého textu jako metoda literární výchovy na občanské a střední škole II., s. 5. 20 V. Kučera: Nebezpečí interpretace. In: Český jazyk a literatura, č. 1-2, 41/1990-1991, s. 27. 21 M. Soleiman pour Hashemi: K literární interpretaci na střední škole, s. 2.

15

a for mulo vány

t ak,

aby

probouzely

d osavadní

lit erár ní

zkušenost i

a vědo most i ţáků. 22 Učit el by rovněţ měl dávat pozor, aby se zbyt ečně neust ále neopakoval, aby byla pro st udent y práce pest rá a pod něcovala jejich akt ivit u. S t ím souvisí

i

poţadavek

-

nebo

spíše

doporučení

–

rozvíjet

a podporovat v rámci met ody didakt ické int erpret ace kreat ivit u ţáků 23, např.

prost řednict vím

dramat izace

t ext u,

jeho

výrazným

čt ením,

domýšlením př íběhu, přepsáním t ext u podle zásad jiné poet iky ( např. proměnit úr yvek ro mant ický v nat uralist ický) apod. 24

2.2.2. „Nebezpečí interp retace“

St ejně jako př i vyuţívání jiných pedagogických met od, je t řeba se i v př ípadě met ody didakt ické int erpret ace vyvaro vat nejběţnějších chyb. V. Kučera ve svém č lánku Nebezpečí interpret ace 25 ident ifiko val dvě základní a nejčast ější: interpretaci absol utně uni verzál ní a i nterpretaci cent rální di rektivy. V prvním př ípadě se jedná o t o, ţe je analyzo vaný t ext s aţ st rojovou urput nost í rozebírán do nejmenších det ailů, a t ak t rat í na své celist vost i a čt e nářské př it aţlivo st i. Pro t ent o příst up je t ypické, ţe

učit elé

buď

prodlévají

u

výkladu

napros to

t riviá lních

jevů,

kt eré jsou evident ní i bez analýzy, nebo se jim ve snaze vysvět lit úplně vše, doslo va kaţdé s lo vo, podaří t ext rozt rhat na kousky. S t ím souvis í i nedost at ek nejedné ško lské int erpr et ace, o kt erém hovoř í ve svém př íspěvku K literární interpretaci na střední škole M. So leima n pour Hashemi. Tent o nedost at ek spočívá v tom, ţe se int erpret ace daného díla o mezí na mechani cké vyhledávání uměleckých prost ředků a jeji ch

22

K naplnění zásady postupnosti dobře slouţí dodrţování hierarchie otázek, která byla systematizována B. Bloomem (tzv. Bloomova taxonomie), a rovněţ rozvrţení činností v hodině podle systému E-U-R. Těmito zásadami se budeme snaţit řídit při jednotlivých interpretacích i my. 23 Jedna s funkcí didaktické interpretace, kterou definuje ve své příručce (viz poznámka č. 12) L. Lederbuchová, je přímo označena jako „funkce podporovat rozvoj čtenářské kreativity“ (Lederbuchová, 1997, s. 11). 24 Viz rovněţ I. Pokorná: Kreativní etudy v literární výchově. In: Český jazyk a literatura, č. 3, 57/20062007, s. 126-128., nebo M. Soleiman pour Hashemi: K efektivitě a přitaţlivosti ve vyučování češtině. 25 V. Kučera: Nebezpečí interpretace. In: Český jazyk a literatura, č. 1-2, 41/1990-1991, s. 23-29.

16

pojmenování, př ičemţ t o zásadní - t ázání se po funkci daného prost ředku ve st rukt uře t ext u – zcela chybí. 26 V př ípadě interpretace cent rální di rekt i vy učit el dogmat icky set rvává na svém výkladu díla jako jediné m správném a nedává t ak st udent ů m ţádný

prost or

pro

vyjádření

vlast ního

názoru ,

čímţ

je

a

pr ior i

znemoţněna jakáko li př íno sná diskuse nad probír aným dílem. Kučera k tomu dodává: Učíme-li ţáky uměl ecké dílo poznávat a proţívat, nemůţeme je z tohot o procesu vyl učovat; musíme je brát jako spolut vůrce díla, které, pracuj eme -li ve t řídě, nemůţe být jiné neţ kolektivní. Kromě toho musíme umět uznávat i několikerý výklad t am, kde text takovou moţnost připouští. 27

26 27

M. Soleiman pour Hashemi: K literární interpretaci na střední škole, s. 2n. V. Kučera: Nebezpečí interpretace. In: Český jazyk a literatura, č. 1-2, 41/1990-1991, s. 27.

17

3. Didaktická interpretace noetické trilogie K. Čapka

3.1. Motivace výběru textů

Karel Čapek (1890 – 1938) pat ř í bezesporu mezi významné post avy česk ých kult ur ních dějin a jeho lit erár ní t vorba, jíţ se dost alo uznání i v zahr aničí a t o uţ za aut orova ţivot a, pat ří k jejich uměleckým klenot ům. O jeho míst ě v hodinách lit erat ury na st ředních ško lách prot o není nejmenš ích pochyb. Rádi bychom se ale pozast avili u t oho, proč jsme se pro vlast ní didakt ickou int erpret aci rozhodli zvo lit pr ávě jeho noet ickou t rilogii. Hlavním důvodem bylo, kromě osobního zaujet í t ěmit o d íly, ţe romány Hordubal, Povět roň a Obyčejný ţivot jso u obecně povaţovány za jede n z vrcho lů Čapkovy lit erár ní produkce ( viz F. Göt z, F. X. Šalda, M. Rut t e, F. Bur iánek, V. Čer ný, at d.) a t aké, jak píše V. Kudělka, za nej spolehlivěj ší

klí č

k spi sovatel ovu

myšlenkovému

světu . 28

Ost at ně sám Karel Čapek se uţ v roce 1922 v novino vém př íspěvku s názvem Musím dál e k základním t émat ům své t vorby vyjádř il t akt o: Jak se mi zdá, píšu pořád a pořád t o samé, jen kabát je trochu jiný. Opakuju se prostě. V cel é své prác i omílám do omrzení dvě zpol a morální,

zpola

noeti cká

t émata.

První

je

negativní

Co je to pravda? Druhé je poziti vní: Kaţdý má pravdu. Hledání

odpo vědi

na

t yt o

filozo fi cké

ot ázky

Pil átovo:

29

je

i

hlavním

t émat em Čapkovy ro mánové t r ilog ie, kt erá je t aké navíc, jak upozorňuje A. Mat uška, kompendiem, encykl opedií prvků a sloţek, rozeset ých všude v jeho (rozumě j Čapkově, pozn. I. U.) tvorbě. 30 To ji činí pro didakt ickou int erpret aci

mimořádně

at rakt ivní,

28

protoţe

V. Kudělka: Boje o Karla Čapka, s. 62. K. Čapek: Musím dále. In: K. Č.: O umění a kultuře II., s. 370. 30 A. Matuška: Člověk proti zkáze, s. 169. 29

18

učit elé

př i

rozboru

jednot livých

ukázek

mo hou

pouka zovat

na

ce lé

mno ţst ví

jevů,

kt eré jsou př íznačné pro Čapkovu t vorbu jako celek, ať uţ jde o jeho obrat nost st ylist ickou a vypr avěčskou, bohat ost slo vní záso by, jazykovou hravost ,

schopnost

úsporného

a

př est o

výst iţného

po jmeno vání

a př irovnání, smys l pro det ail, dá le jeho humor, ironii, char akt er izační umění i myš lenkovou hlo ubku apod. Čapko vi navíc v duchu jeho demokrat ismu a humanis mu šlo vţdy i o to, net voř it umění pro umění, ale psát pro lidi , působit na ně skrze svo je dílo . Coţ znamená v pr vé řadě snahu o to být čt ivý (Čapek se nebá l funkčně vyuţívat ani post upů brako vé lit erat ur y), dále o srozumit elno st a jasnost vyjadřování, vyuţívání pr vků hovorového jazyka a navazování kont akt u se čt enářem, coţ jsou aspekt y, kt eré jeho prozaickou t vorbu činí at rakt ivní i pro dnešní čt enáře. Také se naprosto ztotoţňujeme s t ím, co t ak t refně vyjádř i l ve svých Čapkovských vari acích F. Bur iánek: Na kaţdé st ránce, v kaţdé větě rozsáhl ého díla Karla Čapka na vás čekají překvapující objevy, nové záţitky a vzrušující pod nět y. Nic není v Čapkově díl e jednou provţdy ustálené, neměnné a absolutně platné. Jako by jeho významové zabarvení opalizovalo. Pohnete jen trochu zorným úhlem svého pohledu, svého int elek tu, svého citového ladění, a uţ se mění významový obsah a smysl j eh o obrazů, vět a slov. Ne snad v tom směru, ţe by se dal t ento smysl libovolně zaměňovat, ale spíše tak, ţe

se

dá

rozšiřovat,

zmnoţovat,

prohlubovat,

zobecňovat,

ţe jde z konkrétní a aktuální rovi ny sk utečnosti do roviny nadčasové a obecné – ovšemţe vţdycky jen a jen lidské. 31 Na závěr t ét o podkapit o ly chceme podot knout , ţe jsme se snaţil i jednot livé

ukázk y

z Čapko vy

ro mánové

t rilogie

vybr at

t ak,

aby se na nich daly dobře ukázat a post ihnout ony t ypické aspekt y Čapko vy t vorby, o kt erých jsme se t u zmiňo vali, a záro veň aby byl y pokud moţno i čt enářsky at rakt ivní pro středoškolské st udent y.

31

F. Buriánek: Čapkovské variace, s. 126n.

19

3.2. Noetická trilogie

Čapko vy rozsahem nevelké prózy Hordubal, Povětroň a Obyčej ný ţivot , jeţ spo lečně t voř í noet ickou t r ilogii 32, vycházely nejpr ve jako romány na pokračo vání

v Lido vých

novinách

( Hordubal

od

27.

11.

1932

do 21. 1. 1933, Povětroň od 5. 11. 1933 do 10. 1. 1934 a Obyčejný ţivot od 30. 9. do 27. 11. 1934) a znamenaly návr at Čapka k ro máno vému ţánru po devít i let ech ( jeho předchozí román, Krakatit, začal vycházet v novinách v roce 1923). 33 Tr ilogie

však

nepředst avovala

jen

n ávrat

k románové

for mě,

ale t éţ k filozo fickým problé mům, kt eré dlouhodobě pout aly Čapko vu pozornost. T ím, co t yt o prózy vzájemně spo juje, t ot iţ nejsou st ejné post avy, prost ředí ani sit uace, a le snaha př iblíţ it se odpovědi na ot ázku po moţnost ech lidského poznání (ať uţ jde o poznání oko lního svět a, lidí, se kt er ými jej sdílíme , i sebe sama), t edy t éma noet ické. 34 Jak píše Frant išek Bur iánek ve své čapko vské mo nografii: Hordubal ukazuje, ţe cesty poznání jsou různé a odli šné, Povět roň ukazuje, ţe poznávající jedinec vkládá d o svého poznání sebe sama, svůj způsob myšlení a cítění. Obyčejný ţivot pa k t rilogii uzaví rá poznání m, ţe kaţdý, i ten nejobyčejnější člověk, nese v sobě moţnost i mnoha lidsk ých t ypů a ţivotů, vlast ně vše chny moţné typy a ţivot y, takţe můţe v ţi votech a lidech druhých nalézt a poznat sebe sama. Lidské „já“ je tedy plurální a má v sobě předpoklad k porozumění druhému. 35

32

Není jisté, zda byly tyto romány od začátku koncipovány jako trilogie, Čapek sám o nich tak hovoří aţ v doslovu k Obyčejnému ţivotu, kde vysvětluje jejich vzájemnou spojitost. 33 V průběhu těchto devíti let Čapek napsal mj. hru Adam Stvořitel (1927, spolu s bratrem Josefem), několik drobných cestopisů, Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy (1929), Apokryfy (1932), Devatero pohádek (1932), první dva díly Hovorů s T. G. Masarykem (1928, 1931) a vydal soubory svých fejetonů, úvah, causerií (např. Zahradníkův rok, 1929; Marsyas čili na okraj literatury, 1931). 34 V tomto kontextu bývá zdůrazňována blízkost trilogie k Čapkovým Boţím mukám a Trapným povídkám. Společné motivy nacházíme i v Krakatitu a dále v Povídkách z jedné kapsy a v Povídkách z druhé kapsy. Ostatně sám Čapek v interview z r. 1928 rozlišil ve své tvorbě dvě řady, přičemţ první – vymezená linií Boţí muka – Trapné povídky – Krakatit se zabývá hodnotami nadčasovými (např. otázkou, co je to vlastně pravda), literární historik O. Králík do této skupiny zařadil mj. právě i noetickou trilogii (viz O. Králík: První řada v díle Karla Čapka, Ostrava, 1972). Pro druhou řadu je charakteristická kritika hodnot časových, společenských (linie R. U. R. – Ze ţivota hmyzu – Továrna na absolutno – divadelní hry). 35 F. Buriánek: Karel Čapek, s. 242.

20

V duchu svého filozo fického vyznání – pragmat is mu 36 – Čapek ve svých prózách

demo nst ruje

mno hovr st evnatost

a

sloţit ost

realit y,

kt erá nás obklopuje, coţ se po for mální st ránce pro jevuje zejména vyuţit ím

vypravěčské

Mat uška

v t omt o

met ody

kont ext u

pro měnlivého

uţívá

pro

hlediska. 37

Čapkovu

met odu

Alexander označení

geomet ri zace a char akt er izuje ji jako t rojdělení a dvojdělení jednoho příběhu, systém několika aspektů, spol u s tím, ţe kaţdá nová verze příběhu má své vlastní – viditelné nebo neviditel né – dvě rovi ny. Čapek multiplikuj e, znásobuje a prohlubuj e. Cel ek je polyf onií, rozehrávanou a rozvíjenou pouţití m vnit řního monologu a dialogu. 38 V Hordubalovi je t o v př ípadě pr vní, rozsahe m největ ší, knihy 39 pohled skrze

Hordubalo vu

vnit ř ní

perspekt ivu,

jeho

subjekt ivní

vnímání

a proţívání (ale psáno ve t řet í osobě s výrazným vyuţit ím po lopř ímé a nevlast ní př ímé řeči; viz výše zmiňo vaný vnit ř ní mo no log a dialog) , kt er ý v druhé a t řet í knize st ř ídá per spekt i va vnějš í – v druhé knize jde o pohled vyšet řujíc ích čet níků, ve t řet í o pohled soudu a vesnického kolekt ivu. Důraz je t ady kladen na post iţení nesouhlasnost i jednot livýc h pohledů, na t o, jak je jimi skut ečnost , ať uţ je jakáko liv, pokř ivena. V Povětroni se pro změnu snaţí reko nst ruovat ţivot ní osudy neznámého pacient a ve svých povídkách nejpr ve milosrdná sest ra , pot é ja snovidec a nakonec básník (samo zřejmě nesmíme zapo menout ani na hlediska lékařů). V př ípadě t ohoto románu se ovšem sit uace obrací. Ať uţ se snaţ í jednot liví int erpret i dospět k poznání nez námého skr ze vědu, int uici, sen nebo básnickou obraznost a ať uţ jso u jejich výs ledky sebeodlišnějš í, najdeme

v nich i

jakési průniky,

36

míst a shody (t o je zdůrazněno

V literárně-historických přehledech bývá Čapek tradičně řazen mezi autory tzv. pragmatické generace. Jednalo se o okruh spisovatelů a ţurnalistů, jejichţ tribunou byl deník Lidové noviny a týdeník Přítomnost (např. Ferdinand Peroutka, František Langer, Eduard Bass, Karel Poláček). Pragmatismus (filozofický směr, jenţ se zrodil v Americe a je reprezentován mysliteli jako W. James, či J. Dewey) ve smyslu filozofie činného ţivota je výrazně spjat i se jménem T. G. Masaryka, který stavěl základy naší prvorepublikové demokracie i na jeho postulátech. Pragmatisté zastávají názor, ţe myšlení a poznání nenesou hodnotu samy o sobě, ale jen jako prostředky k jednání. 37 Tuto metodu Čapek vyuţil i v Zářivých hlubinách nebo v nedokončeném románu Ţivot a dílo skladatele Foltýna. V této souvislosti se hovoří i o Čapkově blízkosti s moderním románem světovým (s autory jako André Gide a James Joyce). 38 A. Matuška: Člověk proti zkáze, s. 218. 39 První kniha Hordubala je navíc laděna baladicky, čímţ Čapek souzněl s trendem počátku 30. let, kdy se zvýšila obliba tohoto ţánru (viz např. baladické prózy V. Vančury a I. Olbrachta).

21

opakováním někt er ých mot ivů a t émat , slo v i vět ných celků). Zárove ň nám jejich int erpret ace ukazují, ţe t e n, kdo poznává, poznává vţdy po svém vlast ním způsobu a t ím do svého poznání vkládá kus sebe sama, své zkušenost i a postoje. V poslední část i t rilo gie, Obyčejném ţivotě, oprot i t omu nejde o zorné úhly vícera osob, nýbrţ o t o, ţe si vypr avěč a hrdina v jedno m uvědo mí, ţe

na

svůj

vlast ní

ţivot

můţe

pohlíţet

z více

hledisek,

protoţe

v něm samém se skr ývá mnoţst ví různých osobnost í (objevuje v sobě dobráka,

kar iér ist u

pot lačovaných: a z původní

a

hypochondra,

ro mant ika,

ho mo fo nie

se

zvr hlíka , t ak

i

ale

i

něko lik

básníka,

v t omt o

osobnost í

hrdinu,

ţebráka)

st ává

po lyfo nie

ro máně

(konkrét ně od 20. kapit o ly). Toto poznání vlast ní slo ţit ost i pak slouţ í jako záruka k poznání sloţit ost i oko lního svět a a lid í. 40 V tom spočívá i humanist ické a demo krat ické poselst ví, jímţ celá t rilogie vr cho lí a jeţ Čapek zdůrazňuje i ve svém doslo vu k Obyčejnému ţivotu: Similia similibus: poznáváme svět skrze t o, co jsme sami, a poznávaj íce svět

objevujeme

sebe

samotné.

(…)

[J]sme

ze

stejné

látky

jako

ta mnohost světa; jsme doma v té rozl oze a nesčí slnosti a můţeme odpovídat těm přemnohý m hlasům. Uţ není jen já, al e my lidé; můţeme se domluvit mnohými jazyky, které j sou v nás. Nyní můţeme ctít člověka, protoţe je jiný neţ my, a rozumět mu, prot oţe jsme mu rovni. 41 Dnes můţe někt er ým z nás př ipadat závěr Čapko vy t r ilogie, jeho vo lání po brat rst ví mezi lidmi a vzáje mném porozumění, aţ př íliš pat et ick ý. Uvědo míme- li si však dobové souvis lo st i, at mosféru 30. let a to, k čemu dění v E vropě směřo valo (rostoucí podp ora faš ismu v It álii, Ně mecku a Španělsku; druhá svět ová válka) uvidíme v t om jen aut o rovu snahu ješt ě něco změnit , pohnout lidmi, pokusit se jim ot evř ít oči. Čapkovo poselst ví

vzájemné

t o leranc e

a

demokrat ického

humanismu

je ko necko nců akt uální st ále. 40

Více viz J. Holý: Komentář. In: K. Čapek: Hordubal, Povětroň, Obyčejný ţivot, s. 444nn.; F. Buriánek: Karel Čapek, s. 243nn. 41 K. Čapek: Doslov. In: K. Č.: Hordubal, Povětroň, Obyčejný ţivot, s. 433.

22

Vedle t ěcht o velkých t émat noet ických a e t ických se v t r ilogii set káme i s řadou t émat dílč ích, jeţ jsou v kaţdém z jejích dílů rozpracována svébyt ným způso bem. Jedná se např. o t éma vzt ahu mezi muţem a ţenou, erot iku, smrt , pokoru a pýchu, poezii, t éma umělecké t vorby a jejíc h zákonit ost í, práce, osamocení, vzt ahu k bohu at d. 42 V t ét o t rojic i ro mánů t aké Čapek výrazně vyuţil svo ji schopnost zachycení r eálií. V Hordubal ovi je t o navození at mosfér y prost ředí Podkarpat ska,

v Povětroni

zase

prost ředí

nemocnice

a

exot ickýc h

ost rovů a konečně v Obyčejném ţi votě prost ředí malo měst a a malého nádraţ í.

S vo ji

úlo hu

v t omt o

ohled u

hraje

i

sloţka

jazyko vá,

a to zejména v pr vní část i Hordubala, kde se, jak píše Jiř í Ho lý, hustěj i vyskytují nápadné, pří znakové rysy (sl ovosl edné inverze, slovaki smy, ameri kani smy, tak podkarpat ský

hungarismy), kolorit

a

které

charakteri zují

j ak

které

vybočují

z obvykl ých

ohlasu

t r ilogi e,

je

postavu, prostředků

Čapkova st ylu. 43 Co

se

t ýče

kr it ického

t řeba

podot knout ,

ţe její jednot livé část i byly nejpr ve posuzovány jako svébyt ná umě lecká díla. Hordubal se dočkal po své m pr vním vydání spíše negat ivníc h reakcí. Vyzdviho vána byla obvykle pr vní , baladická část , ale dalš í dvě byly po vaţo vány za jakési nesourodé př ívaţky, zapř íčiňu jící celko vý dojem rozt ř íšt ěnost i (F. Göt z, F. M. Píša, B. Fučík, F. X. Šalda). Čapek nesl t at o hodnocení ne libě a „spor o Hordubala “ přerost l aţ ve vět ší spor o krit iku a její kr it ér ia vůbec. Povět roň byl uţ oprot i t omu př ijat převáţně kladně (A. Novák, F. X. Ša lda, F. Göt z, F. V. Krejčí,…) a pozit ivnějšího ohlasu se dost alo i Obyčejnému ţi votu (opět F. Göt z, F. X. Šalda, dále V. Čer ný, M. Rut t e). Ze st rany kr it iků ko munist ickýc h (např. B. Václavek, S. K. Neumann) a ka t olických (T. Vodička, mlad ý O. Králík) se t rilogie o všem kladných pro porozumění

42 43

ro máno vé

t r ilogii

reakcí nedočkala. Př ínose m a

zárov eň

lit erat urou,

Tento přehled viz J. Holý: Komentář. In: K. Čapek: Hordubal, Povětroň, Obyčejný ţivot, s. 435. Tamtéţ, s. 445.

23

kt erou doporučujeme k doplnění infor mací, jsou práce A. Mat ušky, F. Bur iánka, O. Králíka, J. Opelíka či Z. Koţmína. 44

3.2.1. Hordubal

První díl Čapko vy t r ilogie, jenţ byl inspirován skut ečnou událo st í – úkladnou vraţdou Jiř ího Hardubeje 45, se skládá ze t ř í část í. První, rozsahem

nejde lší,

je

laděna

baladic ky

a

vypráví

př íběh

Juraje

Hordubala, venkovana, kt er ý se po let ech st rávených prací v amer ickýc h dolech vrací ke své rodině, k manţelce Polaně a dcerce Hafii, aby z jist il, ţe uţ nic není, jak býva lo, a ţe uţ do svět a, kt erý mu byl kdys i vlast ní, nezapadá. Vše je t edy viděno z hlediska Hordubalo va. Kr at ší druhá část podává po hled na Jurajův př íběh z hlediska čet níků vyšet řujíc ích jeho vraţdu a poslední část pak ze zorného úhlu soudu, u kt erého se př ípad projednává. Obě t yt o část i se od první ţánro vě a st ylo vě odlišují. V Hordubalovi se Čapek snaţí v rovině noet ické poukázat na skut ečnost , kt erou dobře vyst ihl A. Mat uška: pravda není to, co je nasnadě a samo se na první pohl ed nabí zí, pravda j e mnohem sl oţit ější, neboť sloţitěj ší je

také

skutečnost.

Poznat

prav du

o

člověku

znamená

poznat

jej v hlubinách jeho vnit řního ţi vota . “ 46 V tomt o směru končí Horduba l skept icky, protoţe při všem t o m vyše t řování a veřejných soudech, se srdce Juraje Hordubala kdesi zt ratilo.

44

Diskuse o kritice, která se v roce 1933 rozpoutala po vydání Čapkova článku Past Šrámkova a past kritiků, a rovněţ podrobnější informace o kritických reakcích na noetickou trilogii spadají mimo rámec naší práce. K danému tématu více viz V. Kudělka: Boje o Karla Čapka, Praha, 1987, či J. Holý: Komentář. In: K. Čapek: Hordubal, Povětroň, Obyčejný ţivot, Praha, 1998. 45 Hardubej, jenţ se vrátil po osmi letech v Americe domů, byl zavraţděn čeledínem, milencem své manţelky Polany, která mu pomáhala. Čeledín byl odsouzen na doţivotí, Polana dostala za napomáhání k vraţdě dvanáct let. 46 A. Matuška: Člověk proti zkáze, s. 170n.

24

3.2.1.1. Hordubal – interp retace č. 1 47

Za

pr vní

ukázku

z Hordubala

js me

část

zvo lili

úvodní

kapit o ly,

ve kt eré se Hordubal vrací vlakem do mů, do Kr ivé. Ot evírá ji krát k ý rozhovor mezi ním a jedním z jeho spo lucest ujících, na jehoţ posledn í ot ázku Hordubal neodpovídá a zbyt ek dialogu se odvíjí jen v jeho mysli. Dozvídáme se, ţe se po osmi let ech, kdy pr acoval v do lech v Amer ice, vrací za svo jí ţenou Po lanou a dcerkou Hafií, jimţ o sobě uţ pět let nedal vědět . Přesto nepochybu je, ţe na něj Po lana čeká. Vybr aný úsek t ext u dobře ukazuje, co je t ypické pro celo u pr vní knihu Hordubala – čt enář i vidí všechno, co se děje, očima t it ulní post avy, maj í vhled do t oho, co se v Hordubalo vě nit ru odehrává, o čem přemýš lí. Ukázka naznačuje i Hordubalo vo odcizení druhým lidem, jeho t ouhu dorozumět se s nimi, ale zároveň neschopnost překonat bar iéru svého vlast ního mlčení. Navíc je zde krásně demo nst rována Čapko va mist rná práce

se slo vy,

v tomt o

kt erou

případě

vyuţil

pro

charakt er izac i

Hordubalo va jaz yka. To všechno činí podle našeho názoru t uto ukázku vhodnou pro školní int erpret aci. Př i int erpret ační hodině se nejpr ve pozast avíme u samot ného názvu knihy a met o dou brainst or mingu se budeme snaţit od st udent ů získ at co nejvíc asociací, jeţ se jim se slo vem Hordub al po jí. T yt o asociace budou post upně chodit psát na t abuli. Prozat ím je nebudeme nija k reflekt ovat ,

aţ

na

konci

hodiny

porovnáme,

na

základě

t oho,

co jsme se př i prá ci s t ext em dozvěděli, v jakých př ípadech se int uic e st udent ů př iblíţila pravdě a v jakých se s ní naopak minula (Horduba l jako jméno hlavní post avy, hravá obměna původního Hardubej, asociace s horami – klid, samot a, splynut í s př írodou at d.) . Následně

budou

na pracovním

ţáci

list u,

pracovat

kde

ma jí

samo st at ně za

úkol

podle

nejpr ve

zadání

I

v upravené

–

III

c it ac i

z int er net ové encyk lopedie Wikipedia 48 podt rhnout klíčové infor mace,

47 48

K. Čapek: Hordubal, s. 10-12. Viz příloha s. 81. Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Hordubal.

25

jeţ se t éto prózy t ýkaj í, dále vysvět lit po jem novela 49 a vyhledat význam pojmu noetika. Odpovědi st udent ů pot é spo lečně pro jdeme a uvedeme na pravou míru př ípadné nesro vnalo st i. Jelikoţ je ukázka vybrána ze samé ho úvodu knihy, nepovaţujeme za nut né

ani

ţádoucí

seznamo vat

st udent y

s obsahem

t éto

prózy.

Nechá me jim čas v klidu si úr yvek přečíst a pot é , neţ pře jdou k plnění dalších úko lů ze zadání, můţeme je nechat hádat , z jaké část i knih y podle nich daný t ext pochází. Další úko ly se soust ředí na schopnost st udent ů posbírat z t ext u fakt a, kt erá osvět lují část zajímavého ţivot ního př íběhu Jur aje Hordubala, a způso b, jak ým se jeho zkušenost i pro jevují v jeho řeči. Naše úsilí bude směřovat k t omu, aby si ţáci uvědo mili, jak spiso vat elé mo hou naznačit osudy post avy jen prost řednict vím s t ylizace její mluvy. ( Můţeme se např. zept at , jest li by se dalo poznat , odkud se Hordubal vrací do mů, i kdyby t o v ukázce nebylo

výs lo vn ě uvede no a nechat

st udent y,

ať najdou pro své t vrzení v t ext u důkazy.) V př ípadě Juraje je t o výrazný podíl amer ikanis mů ( dţob, majner, seven, benk, yessr, at d.), kt eré svědč í o tom, ţe nějakou dobu pobýval v Amer ice, ale i výrazy a obrat y hovorové a nářeční ( na učil se po j ejich, kdeţpak ; t oţ, st rych 50), kt eré po ukazují na jeho původ. 51 U for mální st ránky pot om set rváme a vyuţije me t ext u za účele m zopakování

a

ujasnění

rozdílů

mezi

řečí

př ímou

a

po lopř ímou.

Opět st udent y necháme, aby v ukázce sami našli př ík lady a díky t omu pochopili, ţe byť vět šina t ext u půso bí ja ko rozhovor mezi Hordubale m a st ař íkem z vlaku, dialog se ve skut ečnost i odehr ává jen v Hordubalo vě nit ru. Jako

důkaz

můţeme

následně

st udent ům

pust it

ukázku

z filmo vé

adapt ace t ohoto románu, kt erá vznikl a v r oce 1937 v reţii Mart ina Fr iče

49

Prózy Karla Čapka Hordubal, Povětroň a Obyčejný ţivot jsou v odborné literatuře označovány jako romány i jako novely, obě tato označení proto povaţujeme za legitimní. 50 Můţeme se i zkusit zeptat, co si myslí, ţe slovo strych znamená, dá se to snadno pochopit z textu (štrych = pruh, prouţek; slovo přejaté z němčiny – der Strich). 51 Děj Hordubala je situován na Podkarpatskou Rus.

26

a

je

dost upná

Tato adapt ace

je

na

int er net ovém

pozoruhodná

t ím,

ser veru ţe

zde

www. yout ube.co m. 52 př ibyla

(po

souhlas u

samot ného Kar la Čapka) ješt ě post ava H ordubalo va br at ra, film se proto nejmenuje Hordubal, ale Hordubalové (st udent i ma jí o tomt o filmu zmínku

v úvodním

t ext u

na

pracovních

list ech).

Vzhledem

ke skut ečnost i, ţe je film na int er net u k dispozici celý, můţe me zkusit najít do brovo lníka, kt er ý by se na něj doma podíval a v další hodině o něm spo luţákům porefero val. Pokud bycho m cht ěli ješt ě více vyuţít dané t éma, lze film následně pouţít i v hodinách slo hu, kde lze např. pust it st udent ům určit ou ukázku a nechat je , aby ji převyprávěl i (např. ze zor ného úhlu jiné post avy), popř. porovnali s pat ř ičným úseke m v knize. V poslední fázi hodiny se více zaměř íme na vlast ní názor y st udent ů a rozvíjení jejich fant azie. Necháme je na zák ladě t ext u charakt er izovat Juraje Hordubala, popsat , jak si ho předst av ují, co si o něm mys lí. Dále se

mo hou

pokusit

vymys let ,

jak

jeho

př íběh

nejspíš

bude

pokračovat , nebo jak by cht ěli, aby pokračoval, či se pokusit vţít do role Hordubalo vy dcer y Hafie nebo ţeny Po lany a předst avit si, jak budou na jeho nečekaný návrat reagovat . Toto můţe být zadáno např. jako domácí slo hový úko l.

52

Viz http://www.youtube.com/watch?v=ee5nHs2GXw&feature=PlayList&p=FDAF5D93FE1FC81D&playnext_from=PL&index=0&playnext=1 (přehrávání videa vhodné posunout na 1:40).

27

3.2.1.2. Pracovní list - K arel Čap ek: Hordubal (1)

I) Přečt ět e si následující t ext (převzat ý z enc yklopedie Wik ipedia) a podtrhnět e v ně m nejdůleţit ějš í infor mace. Hordubal (kniţně 1933) je název novely Karla Čapka a zároveň i ústřední postava díla. N ovela pat ří do tzv. noetické trilogie Hordubal , Povětroň, Obyčejný ţivot. Na základě této předlohy byly natočeny dva f ilmy (Hordubalové, 1937 a Hordubal, 1979). Díl o bylo sepsáno na motivy skutečného příběhu. II) Vysvět let e, co označuje po jem NOVELA, jaké jsou její znaky, čím se liš í no vela od románu. III) Vyhledejt e ve slo vníku ( nebo na int er net u) význam slo va NOETIKA. IV) Přečt ět e si zadanou ukázku a odpovězt e na následujíc í ot ázky: 1) Jaké post avy se v ukázce objevují? 2) Vyhledejt e v t ext u, jaká fakt a s e dozvídáme o Hordubalo vi (odku d cest uje, co t am děla l, jak t am byl dlouh o, kam má t eď namíř eno, co víme o jeho rodině,…) 3) Pokust e se charakt er izovat Hordubalův jaz yk. Co je pro jeho mluvu t ypické? Uveďt e př íklad y. 4) Vysvět let e, co t o jsou AME RI KANI SMY, najdět e v t ext u alespo ň t ři př íklad y. 5) Jaká for ma vypravo vání je v ukázce pouţit a? 6) Najdět e v ukázce řeč př ímou a po lopř ímou. 7) Charakt er izujt e st ručně post avu Juraje Hordubala. 8) Jak si mys lít e, ţe bude Hordubalův př íběh dál e pokračovat ? 9) Zkust e si př edst avit , ţe jst e na míst ě Hordubalo vy ţeny Po lany či dcerky Hafie, jak byst e na jeho neočekávaný návrat reagovali?

28

3.2.1.3. Hordubal – interp retace č. 2 53

Tent o úr yvek pochází z druhé knihy Hordubala, ko nkrét ně z její druhé kapit o ly, kde se smut ný ţivot ní př íběh gazdy Juraje dost ává do rukou čet níků vyšet řujíc ích jeho smrt . Set káváme se t u s doktorem, kt er ý právě ohledal

t ělo

zavraţděného,

se

čet níkem

st arým

Gelna jem,

kt er ý uţ v Kr ivé slouţí pět advacet let , zná dobř e míst ní po měr y a ví, ţe př ípad nemusí být t ak jednoduchý, jak se na pr vní pohled jeví, a t aké s hor livým no váčkem Kar líčkem Bieglem, kt er ý př išel z měst a a vr aţda Juraje Hordubala se mu zdá být zcela jasným př ípadem. St udent y nejpr ve poţádáme, aby si ukázku pečlivě přečet li a st ručně zrekapit u lo vali

její

hlavní

t éma

( vyšet řování

smrt i

Hordubala),

jednot livé post avy (př ímí akt éř i: čet níc i Biegl a Gelnaj, dále Po lana, doktor; post avy, o nichţ se mluví: Hordubal, Fedeleš, čeledín) a je jic h úlo hu

(čet níci

a

lékař

vyšet řují

mís t o

činu,

ost at ní

figuruj í

jako podezřelí). Víme t edy, ţe došlo k t ěţkému zločinu, nevíme však ješt ě, kdo ani proč jej spáchal. St udent i prot o mají jako úvodní úko l na praco vních list ec h vyhledat v t ext u moţné mot ivy pro Jurajo vo zabit í. Jedním z nich je fakt , ţe

Hordubalo va

manţelka

čeká

dít ě,

kt eré

nemůţe

být

jeho

(pravděpodobným ot cem je čeledín), dr uhý mot iv předst avuje po mst a Gejzy

Fedeleše,

šar vát ce. Dále

kt erého

st udent y

Hordubal

nechá me

zbi l

vyhledat

v nedávné v t ext u

hospodské

všechna

fakt a,

kt erá se k přošet řované mu př ípadu vzt ahují ( např. t o, ţe vraţedným předmět em byl zřejmě hřebík, ţe byl Juraj uvázán na lůţku kvůl i horečce, Po lanino t ěhot enst ví, at d.), aby na je jich základě a po moc í vlast ní předst avivost i vymys leli, jak a proč k vraţdě pravděpodobně došlo. Př i t ét o malé „hře na det ekt ivy“ upozorníme i na souvislo st Hordubal a (hlavně druhé a t řet í knihy) s Poví dkami z jedné kapsy a s Povídkami z druhé kapsy (o bě 1929) a t edy i na Čapkovo vyuţívání poet ik y 53

K. Čapek: Hordubal, s. 98-101. Viz příloha s. 82n.

29

okrajových ţánrů jako jsou právě det ekt ivky ( viz Čapkova k niha Marsya s čili Na okraj literatury , 1931). Pro Kar la Čapka je t ypické rovněţ vynikající charakt er izační umění, kt eré se výr azně pro jevuje i na malé ploše t ét o ukázky. Jako první př íklad můţeme vzít pouze něko lika zručnými spiso vat elskými t ahy načrt nut ou post avu dokt ora. Zkušeným okem okamţit ě pozná, v jaké m je Po lana měsíci t ěhot enst ví, aniţ by ji vyšet řoval, a t uší, ţe půjde o t ěţký porod, u kt erého by ho bylo pot řeba (vět šinou t am ţeny rod í samy bez po moci lékaře), jenţe se k němu pravděpodobně nedost a ne, protoţe Polana nejspíš skončí ve vězení, a to je mu lít o. Dalším úko lem bude odhalit spo lu se st udent y, jakým způsobem si Kare l Čapek „vyhrál“ s charakt er izací post av dvou čet níků. Po přečt ení prvního odst avce ukázk y, bycho m měli dospět k t omu, ţe je t u chování Kar líčka Biegla popiso váno, jako by t o byl pes a Gelnaj jeho t rpěliv ý pán: Gelnaj sedí na dvorku a nechává Biegl a, aby si prol ezl celý dvorec. Čm uchá, čm uchá a oči m u dychtivostí svítí . Prošťáral stáje i chlévy, všechno oběhl a teď hledá i kdesi na půdě; zrovna oţivl, jak ho to těší. Jsou t o věci, myslí si Gelnaj; mně stačí cikáni a pořádek drţet – Nu, ať m á Karlíček nějakou radost . Byst řejší ze st udent ů snad odhalí t ut o psí met aforu i v čet níkově jménu: Biegl se čt e jako „bígl“, coţ je druh lo ve ckého psa. T ím zároveň jasně demo nst rujeme Čapkovo umění slo vní ho humoru, kt eré je t ypické pro celou jeho t vorbu. Tent o

úkol

je

dobr ým

odrazovým

můst kem pro

následné

pát rání

54

po prot ikladech, kt eré jsou s dvo jic í čet níků sp jat y. Ge lnaj , míst ní, vesničan, p ůso bí t rpělivějš ím aţ pasivním do jmem, ř ídí se spíše int uic í a znalo st í míst ních po měrů, př ípad je podle něj sloţit ější, neţ se na pr vní pohled

zdá.

Prot i

t omu

Bieg l,

no váček

z měst a,

akt ivně

pát rá

po konkrét ních důkazech a př ípad mu př ipadá zcela jasný.

54

I jeho jméno je příznakové – na rozdíl od cize znějícího „Biegl“ je „Gelnaj“ zřejmě typické místní příjmení, rozhodně takový způsobem na čtenáře působí.

30

V závěrečné část i hodiny se pot é pozast avíme právě u odlišných př íst upů Biegla a Gelnaje na cest ě k vyřešení spáchaného zločinu. Z jist íme, kt erému z t ěcht o příst upů a proč dávají st udent i přednost . Jest li si mys lí, ţe se činy ur čit ého člo věka a jeho mot ivy dají odhalit jen z fakt ickýc h st op, kt eré po t ěcht o činech zbudou, nebo jest li mus íme znát dobře i jeho povahu a rovněţ zákonit ost i a zvyky pro středí, ve kt erém ţil. Nebo zda se proto, abycho m dospěli k pravdě, musí všechny t yt o aspekt y propo jit dohro mady, ba co víc, zda je vůbec moţné se skut ečných mot ivů lidského jednání dobrat .

31

3.2.1.4. Pracovní list – K arel Čapek: Hordubal (2)

1) Jaké je hlavní t éma ukázky? Jaké post avy se v ní o bjevují a jaká je je jich úlo ha? 2) V t ext u jsou naznače ny dva moţné mo t ivy pro Jurajo vu vraţdu. Kt eré t o jsou? 3) Podt rhnět e v ukázce všechna fakt a , kt erá se k vraţdě vzt ahují, a pokust e se ve dvo jici n a je jich základě do mys let , jak a proč k tomut o zločinu došlo. 4) V jakých Čapkových dílech se ješt ě objevují det ekt ivní záplet ky? 5) Zaměřt e se na post avu doktora – jak se pro jevují jeho lékař ské zkušenost i? Proč by rád odrodil Po lanino dít ě? 6) Přečt ět e si zno vu pr vn í odst avec. charakt er izováno chování čet níka Biegla?

Jakým

způsobe m

je

zde

7) Čet níc i Biegl a Gelnaj se ve svém chování i v názorech rozcházejí. Napišt e pod sebe do sloupců všechny příklady t ěcht o prot ikladů, kt er é objevít e:

GELNAJ

BIEGL

8) Zamys let e se nad Bieglo vým a Gelnajo vým po hledem na Hordubalo vu vraţdu. Mys lít e si, ţe má pravdu Biegl, kt erý se ho ní za objekt ivním i důkazy a př ípad mu př ipadá jasný, nebo G elnaj, kt er ý se ř ídí spíš e svou dobrou znalo st í prost ředí a cit em pro míst ní po měr y? S vůj názor zdůvodnět e.

32

3.2.1.5. Hordubal – ukázka č. 3 55

Tato ukázka je vybrána z úvodu t řet í knihy Hordubala. Uvádí čt enáře k soudnímu

dvoru

na

přelíčení

se

Š t ěpánem

Manyou

a

Po lanou

Hordubalo vou, kt eř í čelí obvinění z úkladné vr aţdy Po lanina manţela Juraje.

Čapkovi

se

zde

skvěle

dař í

zachyt it

zmechanizo vanou

odosobněnost soudního proce su v ko nt rast u s ner vozit ou obviněných a obzvlášť

v prot ikladu

k lyr ické

baladičnost i

pr vní

část i

ro mánu

Hordubal. Práci

s úr yvkem

nejpr ve

vyuţijeme

k tomu,

aby

si

st udent i

lépe

uvědo mili, jakými prost ředky můţe aut or navodit at mosféru spec ifického prost ředí, v němţ se děj odehrává, v našem konkrét ním př ípadě t ed y soudu. Jedním z t akových prost ředků je zde výskyt slo vní záso by a odborných t er mínů, kt eré jsou pro právní o blast t ypické. Prot o jako jeden

z pr vních

úko lů

(hned

po

t radiční

r eka pit u laci

infor mac í:

o č v ukázce jde, jaké post avy se v ní o bjevují a co se o nich dozvídáme) doporučujeme, aby st udent i v t ext u t ato příznako vá slo va a slo vní spo jení vyhledali ( např. přelíčení, ţalovaná, prot okoly, svědci, cíti t se vinen, at d.) a v př ípadě t ěch obt íţnějš ích vysvět lili je jich význam. 56 S for málním prost ředím soudu souvis í rovněţ celko vá st rukt urace t ext u – výrazné je t o v úvodu, kde je odst avením významo vě samo st at ných část í rozděleno jediné souvět í na něko lik odst avců a je t ak vyt vořen do jem soudního zápisu: Přelíčení proti Stěpánu Manyovi, šest advacetiletému čeledínu, svobodnému, vyznání ref ormovaného, a proti Polaně Hordubalové, rozené Durkotové, vdově, jedenatři cet roků, vyznání řeckokatolického, pro úkl adnou vraţdu spáchanou na Juraji H ordubalovi, gazdo vi v Kri vej, případně pro spol uvinu na zavraţdění Juraj e Hordubala .

55 56

K. Čapek: Hordubal, s. 114-123. Viz příloha s. 84. Viz např. úkol č. 3 v pracovním listu na s. 36.

33

Mezi prost ředky podílejíc í se na vyt vořen í at mosfér y soudu lze zařadit i vyšší frekvenci jednoduchých nerozvit ých vět , kt eré po for máln í st ránce odráţejí o bsah vypravěčových slo v: A proces se valí dál s neúprosnou rutinou justiční mašiny . Zajímavé je rovněţ sledovat , jak se v tomt o pravidly a jasně danou st rukt urou vázaném prost ředí cho vají jednot liví lidé, kt eř í jsou sice t ét o mašiner ie účast ni, ale sami ţádnými st roji nejsou, mají st ále s vé slabost i a své obavy. Pro jevuje se t u Čapkova schopnost vnímat det aily. Porot ci předstí rají, ţe poboţně a s pochopení m sledují kaţdé slovo , Polaně neklidně těkají oči, Manya si utírá chvíl emi čelo. Pozornost si zaslouţí i ko nec celé ukázk y, kde ţalo bce pronáší úvod své závěrečné řeči, kt erou se snaţí za působit na porot ce. St udent i by měli vypozorovat slavnost ní r áz promluvy, je jí pat os, snahu zesílit účinek na posluchače nejrůznějš ími prost ředky – čast ým oslo vo vání m (páni porotci, pánové), uţit ím adjekt iv ( vášnivá účast) i vět ných konst rukc í (Ne já jménem zákona, ale lid sám je ţalobcem. ) a dalších řečnickýc h figur, kt eré zveličují význam a dodávají celé řeči důraz a emot ivní nábo j. V další fázi int erpret ace přejdeme k sloţit ým ot ázkám hř íchu, vin y a t rest u a moţnost í spravedlivě je rozs oudit . St udent i nejpr ve maj í za úko l

rozhodnout ,

pro svá t vrzení

zda

důkazy

jsou

př ímo

obţalo van í v t ext u.

opravdu

Dále

ma jí

vinni

a

najít

zreko nst ruovat ,

jak ke zločinu pravděpodobně došlo, co obviněné k jeho spáchání ved lo, a do myslet , jak bude podle nich soudní ř ízení pokračovat a jakého t rest u se př ípadným viníkům dost ane. T ímt o post upem nako nec přejdeme aţ k dvo jic i po jmů hřích a zločin . Doporučujeme napsat t yt o pojmy na t abuli a vyţadovat po st udent ech, aby ke

kaţdému

z nich př iř adili

něc o

pro

něj

charakt er ist ického

či asociaci, s níţ si t ent o poje m spo jují. Tyt o infor mace budou chodit zapiso vat do př íslušných sloupců. St udent i dále v ukázce vyhledají, jaké z činů, kt eré jsou v ní zmíněny ( vraţda, cizo loţst ví), lze pov aţovat za hř ích, jaké za zlo čin. Prozat ím nebudeme je jich názor y nija k korigo vat , pouze syst emat icky povedeme jejich práci.

34

Ve chvíli, kdy st udent i vyčerpají svo je moţnost i, je seznámíme s t ext e m obsahujíc ím definice zlo činu a hř íchu ( my js me zvo lili jako snadno dost upný zdro j int er net ovou encyklopedii Wikipedia 57, ale rozhodně to není podmínkou). Definice můţeme promít nout projekt orem nebo je rozdat vyt išt ěné a spo lečně je pročíst . Pot é st udent ům zadáme úko l, aby t o, co se dozvěděli, přefor mulo va li vlast ními slo vy. Následně se vrát íme k infor macím jiţ na t abuli zapsaným a necháme st udent y rozhodnout , kt eré charakt er ist iky danýc h po jmů jsou správné a vhodné a kt eré niko liv. Celou int erpret aci můţeme ukončit vzt aţením naší t ext ové analýz y k základnímu t émat u celé Čapkovy prózy – t edy k ot ázce noet ické. St udent i by mě li být schopni vysvět lit , proč se Čapkově t r ilogii ř íká noet ická a jak s ot ázkami poznání souv is í náš úr yvek. Vyzveme je, aby se pokusili vzpo menout si, co si pamat ují o Čapkově náz oru na pravdu a moţnost ech jejího poznání apod.

57

Viz příloha, s. 93.

35

3.2.1.6. Pracovní list – K arel Čapek: Hordubal (3)

Přečt ět e si ukázku a splňt e následujíc í úkoly. 1) Doplňt e: KDO? KDE ? CO? PROČ? 2) Najdět e v t ext u slova a obrat y, kt eré jasně odkazují na prost řed í soudu. 3) Spojt e dvo jice, kt eré k sobě významo vě pat ří:

protokol

a) doslovné znění

dobrá zdání

b) zápis o jednání

výpověď

c) polic ie, has iči, vězeňská sluţba, …

bezpečnostní orgán y

d) posudky, doporučení

litera ( zákona)

e) svědect ví

4) Jak se u soudu cho vají Po lana a Št ěpán? Mys lít e si, ţe jsou vinn í nebo nevinní? Najdět e pro své t vrzení oporu v t ext u. 5)

Přečt ět e

si

úvod

ţalo bcovy

závěrečné

ř eči

a

pokust e

se charakt er izo vat jej po st ránce jazyko vého st ylu . 6)

Zkust e z dost upných

infor mac í

domys let ,

co

se

vlast ně

st alo,

jak a proč byl Juraj Hordubal zavraţděn a jak podle vás soud dopadne. 7) Vysvět let e, jaký je rozdíl mez i zlo činem a hř íchem. Pokud si mys lít e, ţe je t o jedno a tot éţ, zdůvodnět e. 8) Jaké činy, o nichţ se v t ext u mluví, lz e povaţovat za hř ích, a jaké za zločin?

36

9) Pokust e se vysvět lit po jem noeti cká t rilogie v ko nt ext u t ét o ukázky. Jakým způso bem se t u dobíráme pravdy? Jak se n a ot ázku pravd y a moţnost í jejího poznání díva l Karel Čapek? 10) Do mácí úko l: z jist ět e, jak t o v romá nu Horduba l nako nec s Po lanou a se Št ěpáne m dopadlo a jak vysoký t rest hrozí dnes v České republic e za spáchání úkladné vraţdy a za spo luvinu na ní.

37

3.2.1.7. Pracovní li st k matu ritě – K . Čapek: Hordubal (4) MATURITNÍ ZKOUŠKA 2010, ČESKÝ JAZYK A LITERATURA

PRACOVNÍ LIST Karel Čapek: HORDUBAL

Výňatek – umělecký text A pak je tu – tato ţena. Jak ji vidíte, chladná, vypočítavá, tvrdá. Mezi ní a mladým čeledínem nemůţe být láska, ani hříšná láska ne; jen smilstvo, jen hřích, jen hřích – Vydrţuje si nástroj svých chtíčů, hýčká jej, ani své dcerky nedbá. Bůh se jí dotkne svým prstem: v hříších svých otěhotněla. A tu se vrací gazda z Ameriky, sám Bůh ho posílá, aby ztrestal cizoloţství ve svém domě. Ale Juraj je slaboch; nikdo z nás, nikdo z muţů by, doufám, nestrpěl to, co mlčky snášel tento trpělivý a slaboduchý manţel, kterému snad uţ záleţelo jen na tom, aby měl doma klid. Jenţe s jeho návratem přestal příliv dolarů, gazdová uţ nemá čím udrţovat přízeň mladého darmojeda. Štěpán Manya odchází ze sluţby hříchu; a tu nepochopitelný slaboch Hordubal, nepochybně na nátlak své ţeny, mu sám nabízí ruku své dcerky, nabízí mu peníze a dvorec za to, aby se vrátil… Státní zástupce cítí v hrdle škrcení ošklivosti. A nedosti na tom. Zdá se, ţe Štěpán na něm vydírá a vyhroţuje mu. Tu i ten trpělivý uboţák má toho konečně dost a vyhodí drzého příţivníka, ale od té chvíle má obavy o svůj ţivot, hledá práci kdekoliv za vrchy, v noci obchází se svítilnou a hlídá. Vraţedný plán je však hotov; starý sedlák příliš překáţí chlípné ţeně a chamtivému čeledínu; smilstvo a lakota se spojily proti němu. Stařec ochoří a nemůţe hlídat, nemůţe se bránit; ráno nato ho najdou se srdcem probodeným. Byl zabit, kdyţ spal. A to je konec? Státní zástupce se tomu sám diví; měl připraven skvělý a výmluvný závěr, ale nějak se mu vzpříčil v krku, a najednou ryc, konec; sedí a sám neví, jak to přišlo. Dívá se tázavě na předsedu soudu, zdá se, ţe na něho souhlasně pokývl; porotci něco polykají, potahují nosem a dva zřejmě pláčou. Státní zástupce si oddychl.

38

Neumělecký text Hordubal zahájí v brněnské Huse čapkovský cyklus Známou psychologickou prózu Hordubal od Karla Čapka přetavilo do divadelní podoby brněnské Divadlo Husa na provázku. Vůbec první českou dramatizaci mimořádného díla uvedli v divadle na Zelném trhu v sobotu. "Na předloze je pozoruhodný nejen příběh, ale i jazyk plný ukrajinských a slovenských názvuků," poznamenal reţisér inscenace Jan Antonín Pitínský. Skutečný případ vraţdy Juraje Hordubeje Vasilem Maňákem projednával Nejvyšší soud v Brně a v Lidových novinách jej 14. října 1932 popsal Bedřich Golombek. A právě tento záznam poslouţil Čapkovi jako inspirace. Pitínského inscenace je rozdělena do dvou částí. "První půle je skromně vypravená, s důrazem na baladičnost, druhá část je šílenější a bliţší současnému světu," poznamenal reţisér. Dramaturg Josef Kovalčuk dodává, ţe vše se odehrává v brookovsky vyprázdněném prostoru a důraz bude kladen na herce. V hlavní roli se představí dlouholetý člen divadla Vladimír Hauser. A reţisér před něj postavil i nezvyklé poţadavky: Hauser přímo na scéně například vyřeţe ze dřeva panenku a uplete kus svetru. Příběh z Podkarpatské Rusi inspirovaný soudničkou načne v Huse na provázku nový cyklus čapkovských dramatizací. Soubor v příštích sezonách připraví inscenace s reţiséry Janem Mikuláškem a Vladimírem Morávkem. Podle slov dramaturga Miroslava Oščatky se předběţně chystají na Krakatit a Ţivot a dílo skladatele Foltýna.

(Luboš Mareček, MF DNES, 8. 3. 2010)

39

STRUKTURA ÚSTNÍ ZKOUŠKY58 1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s vyuţitím vědomostí získaných přečtením celého díla) - Vysvětlit, co je obsahem ukázky a uvést ji do souvislosti s celým dílem. (Určit, z jaké části románu pochází, stručně nastínit obsah celého díla ve vztahu k úryvku.) - Určit, o jakou formu vypravování se jedná a zda je státní zástupce totoţný s vypravěčem. Zdůvodnit. - Vysvětlit co je příznačné pro závěrečnou řeč státního zástupce? (z hlediska obsahu i formy) Naznačit, jak má působit na čtenáře. Jakým způsobem vykresluje Polanu, jakým Hordubala? - Charakterizovat státního zástupce. - Charakterizovat jazykové prostředky uţité v úryvku. 2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla - Vymezit postavení románu Hordubal vzhledem k celé tvorbě Karla Čapka. - Zasadit tvorbu K. Čapka do kontextu meziválečné české literatury 20. století. 3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého - Vysvětlit souvislost mezi oběma texty. 4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika - Určit, o jaký typ textu (literární ţánr) se jedná. Jaká je jeho funkce? Jaké formální náleţitosti musí tento typ textu naplnit? - Objasnit, co je tu řečeno o nové dramatizaci Čapkova Hordubala, zda bude věrná původnímu textu. - Zamyslet se, zda je Hordubal vhodný pro divadelní adaptaci.

58

Pokyny CERMATu k vytváření úkolů striktně poţadují formulovat je ve formě infinitivní. Tento poţadavek proto respektujeme.

40

3.2.2. Povět roň

V Povětroni nám Čapek předkládá t ř i mo ţné var iant y výkladu ţivot a jednoho

člo věka

-

neznámého

muţe,

kt erý

havaroval

s let adlem,

leţí v bezvědo mí v nemo cnici a podle léka řů nemá naději na přeţit í. Svůj pohled na nešťast níkův osud nejpr ve předst avuje jept iška ( Povídka milosrdné sest ry), pak jasnovidec ( Povídka jasnovidcova ) a nakonec básník (Povídka básníkova). B yť se jejich verze liš í (kaţdý z nich t ot iţ vkládá do své rekonst rukce t ak t rochu sám sebe, svo je vlast ní názor y, předst avy

a

zkušenost i),

dají

se

obje vit

jist é

st yčné

body,

kt eré se nakonec shodují i s t ěmi něko lik a málo fakt y, jeţ o neznámé m víme. Na rozdíl od spíše skept ického vyznění Hordubala v sobě Povětroň nese naději v moţnost poznání druhých lidí a pravdy vůbec.

3.2.2.1. Povět roň – interp retace č. 1 59

Pro první ukázku z Povět roně se nám jako vhodný zdá být začát ek čt vrt é kapit o ly. V kulisách nemocničního prost ředí se t u set kávají chirurg, jasno videc

a

básník,

kt eří

spo lečně

probír ají

nejţhavějš í

t éma

–

záhadného nového pacient a. Jde o muţe beze jména, t ěţce zra něného př i let ecké havár ii, jenţ je navíc v hlubokém bezvědo mí. V úr yvku je klíčo vá ko nfro nt ace různých t ypů p oznání, jeţ lékař, jasnovidec i básník

reprezent ují,

t edy t éma

př ízn ačné

pro

celý t ent o

romá n

i pro trilogii jako celek. Naším cíle m bude, aby si ţáci na základě int erpret ace ukázk y opět ovně uvědo mili, ţe pro Kar la Čapka je t ypická schopnost na malé plo še vyst ihnout

char akt er ist iku

prost ředí

i

post av,

kt eré

ho

zabyd lují,

a rovněţ skvělá práce s jazykem. Můţeme se proto dále zaměř it právě na t yt o aspekt y. Ţáci snadno odha lí, ţe v naší ukázce není př íliš míst a věnováno popisu nemocničního prost ředí, ale přest o aut or dokáza l

59

K. Čapek: Povětroň, s. 147-148. Viz příloha s. 85n.

41

navodit

náleţit ou at mosféru.

je zr aněný

člo věk,

ale

i

Nejen

t ím,

zesíleným

ţe předmět em rozhovoru

výskyt em

sympt o mat ick ýc h

slo v a odborných t er mínů, jako chi rurg, otřes mozku, vnit řní zranění , f raktura dolní čeli sti a l ebeční spodiny , popáleniny druhého a t řetího stupně, f ractura claviculae 60,operační pl ášť , pacient. Jakmile si př iblíţ íme prost or, v němţ se děj odehrává, můţeme se víc e věnovat obsahu ukázky. St udent i se nyní zaměř í na jednot livé post avy, kt eré se v úr yvku o bjevují, na jejich funkci v t ext u a vzáje mné vzt ahy. Post ava

v prost ředí

chirurga

nemocnic e

niko ho

nepřekvapí,

avšak

př ít omnost jasno vidce a básníka půso bí uţ poněku d zaráţejíc ím do jme m. Můţe me nechat st udent y hádat : Jsou to oba pacient i? Doktorovi př át elé ? Nebo zde básník t řeba jen sbírá inspiraci pro svo ji novou t vorbu? Uţ

po

prvním

př ečt ení

jasně

vyst upuje

do

popředí

chirurgo va

nadřazenost , niko li povaho vá, ale dan á jeho odbornost í a prost ou skut ečnost í, ţe nemo cnice je jeho pole působnost i. Kdyţ chir urg př icház í do míst nost i, kde pobýva jí jasnovidec a básník, pronese pře kvapeně a s nevelk ým nadšením: A, vy j ste ještě tady. Navíc působí rozt rţit ě, int enzivně mys lí n a svůj nový př ípad. Kd yţ ho voř í, je st ručný a drţ í se fakt ů –

viz ko nkrét ní diagnóza ( jak ji vyčt e z jeho

myš lenek

jasno videc) či druhy minc í, kt eré měl neznámý v kapse. Mnohe m výraznějš í je ko nt rast ní dvo jice jasnovidec – básník. Jasno videc působí

sklíče ným,

ut lumeným

do jmem.

Dívá

se

do

prázdna,

má me lancho lickou ná ladu. 61 Př i čt ení myš lenek chirurgovi pro náš í svá slo va

t éměř

omluvně.

Míst nost

opoušt í

plandavým

krokem.

Prot i němu st ojí energický básník. Ten, dokud je jasno videc př ít o men, omezuje

svo ji

nevr aţivo st

k němu

na

zamračený

výraz

a

jadr né

poznámk y pronesené pouze v duchu (jdi do paďous, kouzelní ku ; nečekej, ţe ti uvěří m). 62 Teprve po jeho odchodu vyjádř í svůj odpor prot i

60

Nabízí se tu samozřejmě zeptat se studentů, o jaký jde jazyk. Upozornit na typické vyuţívání mezinárodní latinské terminologie v lékařství. Někteří studenti navíc mohou znát i význam, poněvadţ se jedná o označení velmi běţné zlomeniny klíční kosti. 61 Čapek pro to pouţil krásný obrat: „díval se kamsi do prázdna, kam mířil jeho melancholický nos.“ 62 Zde opět typické vyuţití nevlastní přímé řeči, o němţ jsme se jiţ zmiňovali.

42

jasno vidci nahlas: „Ale vţdyť je t o humbuk,“ vyj el básní k podráţděně. „Nikdo ne můţe vědět, co si druhý člověk myslí !“ Naznačeným způso bem se spo lečně se st udent y dopracujeme k jádru problému, jímţ jsou různé cest y k pozná ní skut ečnost i, kt eré se ná m ve zvo leném úr yvku prezent ují. Necháme proto st udent y v ukázce přesně vyhledat , co bá sníko vi na jasnovidci vadí ( viz např. předchozí cit ace). Podle něj není mo ţné číst druh ým myš lenky, př ijde mu dokonce odporné , ani se na druhého člo věka nepodívat a přest o být schopen r ekapit u lo vat jeho myšlenky. Básník zdůrazňuje, ţe o n sám t aké př iše l na ledacos z t oho, nač chirurg př i svém př íchodu mys lel (zdravot ní st av pacient a). Pouţil však mno he m hodnověr nějšího způso bu – rozumo vé úvahy: To j e ten celý t rik: dívat se a kombinovat – to je aspoň poct ivá práce. Můţeme st udent ům po loţit ot ázku, proč bá sníkovi vlast ně t olik vadí jasno vidcův způsob poznávání bezprost ředním nazíráním, int u icí. Je to kvůli t omu, ţe se jedná o met odu ir acio nální, nebo v tom můţe být i něco jiného ? Také bycho m je měli dovést ke zjišt ění, jaký způsob poznávání reprezent uje chi rurg – objekt ivní, vědecké poznání, zaloţené na fakt ech. Dále můţeme se st udent y diskut ovat o tom, jest li znají ješt ě jiné způsoby poznání, popř. kt eré z nich povaţují za nejho dnověr nější. Nakonec fakt a, k nimţ jsme dospěli, uvedeme do kont ext u celé Čapkov y t r ilogie. St udent i by si mě li být schopni z výkladových hodin vzpo menout na je j í označení

–

noet ická

t r ilogie

a

vysvět lit

popř. porovnat s naší vlast ní int erpret ací. 63

63

Viz kapitola 3.2., s. 20.

43

význam

t ohot o

t ermínu,

3.2.2.2. Pracovní list – Povět roň (1)

1) V jakém prost ředí se děj ukázky o dehrává? Jak se t o projevuje ve slo vní záso bě? (Uveďt e konkrét ní př íklady.) Ko lik prostoru věnuje aut or popisu prost ředí? 2) Jaká t rojice post av se v ukázce objevuje a co/kdo je hlavní m předmět em jejich zájmu? 3) Pokust e se t yt o post a vy charakt er izovat , zaměřt e se na je jich chován í a vzájemné vzt ahy? 4) Proč je nový pacient t ak zajímavý? Co všechno o něm víme? 5) V čem spočívá prot iklad mez i jasno vidcem a básníkem? ( Zaměřt e se na způsob, jak poznali, nač chirurg myslí, kdyţ př išel do míst nost i.) 6) Jaký způsob poznání podle vás r eprezent uje lékař ? Dá se z ukázk y poznat jeho názor na čt ení myš lenek? 7) Set kali jst e se s jinými způsoby, jak lze poznávat skut ečnost ? Kt er ý z nich a z jakého důvodu je podle vás nejhodnověr nějš í? 8)

Vzpo meňt e

si,

jak

bývá

označována

Čapkova

t rojice

románů

Hordubal, Povětroň, Obyčejný ţi vot. Co mají t yt o prózy spo lečného ? Souvisí t o nějak i s naší ukázkou?

44

3.2.2.3. Povět roň – ukázka č. 2 64

Druhá ukázka z Povětroně, jiţ

js me zvo lili pro naši int erpr et aci,

předst avuje začát ek pát é kapit o ly. Jejím i h lavními akt ér y jsou chirurg a milo srdná sest ra. T i se pravidelně set kávají u lůţka umírajíc ího neznámého pacient a, protoţe st ejně jako snad kaţdého na oddělení i je bezejmenný muţ, leţíc í uţ druhý a t řet í d en v bezvědo mí, zvlášt ně př it ahuje svým t ajemst vím. V př ípadě sest r y se zde vy jevuje (po př íst upu doktorově, jasno vidco vě a básníko vě) 65 další cest a k poznání člo věka i svět a, zaloţená na soucit u, empat ii a snových předst avách. Př i

int erpr et aci

t ét o

ukázky

nejpr ve

soust ředíme

svo ji

pozornost

na post avu neznámého pacient a, protoţe právě on je st ředobode m veškerého dění. O něm se všichni lidé v nemocnic i baví, k němu směřuj í jejich myš lenky, u jeho lůţka se čast okrát zast avují. Popisem jeho nelepšícího se st avu ukázka začíná i končí jako by právě t ent o pacient byl t ím, podle nějţ se t eď ř ídí ko loběh času: Uţ druhý den t rvá to bezvědomí, teplot a stoupá a srdce slábne. (…) A to uţ je třetí den; pořád to hluboké bezvědomí, ale teplota stoupá nad čt yři cet; případ j e neklidný, ruce mu těkají po pokrývce a nesrozumitelně mumlá. Čím je však pacient t ak zajímavý? Pr oč př it ahuje t olik pozornost i ? Co o něm víme? Na t yt o ot ázky by se st udent i mě li pokusit najít v t ext u odpovědi. Jak uţ js me uvedli výše, je t o t ím, ţe je pr o všechn y t ajemst vím, něčím neuchopit elným. Z nepokojivým ot azníkem v jinak jasném nemocničním svět ě zaplněném jmény pacient ů, jejich osud y a diagnózami: němé tělo, jeţ nemá t váře ani jména, ba ani dlaní, aby se na ni ch daly čí st stopy minul ého ţi vota . 66 Ano,

je

to

uţ

kt eré se ale ješt ě

jen

t ělo,

z posledních

z něhoţ sil

post upně br ání

uniká

ţivot ;

de finit ivnímu

t ělo,

odchodu:

Jak se to tělo brání, - není tu uţ vědomí ani vůle, aby se také bránily,

64

K. Čapek: Povětroň, s. 150-152. Viz příloha s. 87. Viz interpretace první ukázky z Povětroně. 66 Studenti mohou domýšlet, jak je moţné, ţe nemá tvář ani jméno. (Pacient je obětí letecké havárie, při níţ byl těţce popálený.) 65

45

jenom srdce tepe jako tkal covský čl unek v pot rhané osnově; u ţ běhá naprázdno a neprovléká ţádnou nit jako útek tkani nou ţi vota. Uţ netká nic, ale stroj ješt ě běţí. U t ét o met afor y se spo lu se st udent y poz ast avíme, abycho m z jist ili, zda jí

rozumějí

(slo va

jako

tkalcovský

člunek

a

út ek

jim

t ot iţ

pravděpodobně mno ho ř íkat nebudou), jakou má podle nich v t ext u úlo hu.

Také

můţeme

upozornit

na

funkci

srdce

jako

mot ivu,

kt er ý odkazuje na ro mán Hordubal – t am se srdce Hordubala zt rat ilo (v doslo vné m i met afor ickém smys lu), t ady je t ím posledním, co se ješt ě snaţ í př eţít a co je proto jist ým způsobem př ít omno více neţ jind y. T ímt o

způsobem

se

dost ane me

k post avě

st aré

milo srdné

sest r y,

v níţ zmiňo vaný bo j t ěla o přeţit í vyvo lává do jem, ţe chce ješt ě něco ř íct . St udent i by se opět měli snaţit rozkrýt , co milo srdnou sest ru k nemocnému pout á, ţe je je jí péče o něj mi mořádná ( i přes únavu sedává u jeho lůţka na t vrdé ţidli, ne spoušt í z něj zr ak, zřejmě se i modlí), jak se dočít áme. Jakým způsobem k pacient ovi př ist upuje? Důvod spočívá v je jí soucit né, st arost livé povaze. 67 To lik myslí na muţe beze jména, kt er ý t u leţí opušt ěný bez p řát el a rodiny, ţe se jí o něm dokonce v noci zdá. A právě i díky ono mu snu se zint enzivňu je její pocit , ţe chce neznámý ješt ě něco říct . P roto t rpělivě sedává u jeho lůţka, kdyby se náhodou probudil a n ěco opravdu vys lo vil. Jak ř íká sest ra: Aby aspoň někoho měl. Takt éţ reakce lékaře je zajímavá. Jaký je jeho vzt ah k pacient ovi ? Jak se chová k milo srdné sest ře? Ani on není vůči kouzlu neznámého pacient a imunní, i on se jde dvacet krát za den ( jako by mimo chodem) podívat k pacient ovu lůţku. Přest o si zacho vává skept ick ý nadhled (uvědo muje si beznadějno st pacient o va st avu) a udrţuje si odst up (coţ se kdy

s nějakým

pacientem

nadělalo

tolik

jako

s tímto).

V konfront aci se sest rou a je jí cit livo st í si však nechá t yt o myš lenk y pro sebe a míst o toho ji lehce po hladí po rameni, čímţ ve své podst at ě vyjadřuje pochopení pro její cit ový iracio nální př íst up. 67

Citové zaloţení, soucitnost, láskyplná péče – to jsou typické atributy, které se pojí s představou jeptišky a věřících lidí vůbec.

46

T ím js me dospěli k t émat u celého Povět roně i celé t r ilogie, kt eré bylo v našem t ext u jiţ něko likrát zmíněno, a kt e ré by si měli uvědo mo vat i st udent i – k ot ázkám lidského poznání, jeho moţnost í a hranic. Závěrem se

nabíz í zajímavá t émat a k úvaze:

Kdo

se neznámému

pacient ovi můţe př iblíţit spíš – dokt or se svými fakt y o pacient ově zdravot ním

st avu,

nebo

milosrdná

sest r a

svo jí

empat ií?

Nebo

se snad pravdě mo hou př iblíţit oba, pouze kaţdý z jiného úhlu pohledu?

47

3.2.2.4. Pracovní list – Povět roň (2)

1) Co/Kdo je v ukázce st ředem zá jmu? Jak se t o v t ext u projevuje po for mální st ránce. Vyhledejt e p ř íklady. 2) Proč pacient v bezvědo mí př it ahuje pozornost ? 3) Vysvět let e význam o brat u: „němé t ělo, jeţ nemá t váře ani jména, ba ani dlaní, aby se na nich daly číst st opy minulého ţivot a“. 4) K čemu je v ukázce př irovnáno pacient ovo srdce? Jak t ét o met afoř e rozumít e? 5) Charakt er izujt e post avu milo srdné sest ry. (Zkust e si t aké předst avit , jak vypadá, co má na so bě, …) Jakým způsobe m se pro jevuje její st arost o pacient a? 6) Proč si milo srdná sest ra myslí, ţe chce neznámý ješt ě něco ř íct ? 7) Následující po jmy př iř aďt e k post avě (chir urg, milo srdná sest ra), kt erou podle vás spíše vyst ihují, nebo s níţ nějakým způso bem souvis í: racionalita, emocionalita, sny, f akta, účast, naděje, skepse

MILOS RDNÁ SESTRA

CHIRURG

8) Jak se chirurg st aví k počínání milosrdné sest r y? (Ted y k t omu, ţe hodiny a hodiny t rpělivě sedí u pacient ova lůţka, aby nebyl sám a mě l se ko mu svěř it , kdyby se náhodou probudil.) 9) Je vám bliţší př íst up milo srdné sest r y nebo chirurgův? Proč? Vysvět let e, čím se od sebe liší. 48

3.2.2.5. Povět roň – ukázka č. 3 68

Naše t řet í ukázka pat ř í do úvodu závěrečné část i Povět roně, t edy Povídky básní kovy. I nspir aci pro její výběr jsme našli v mo nografii o Kar lu Čapko vi z pera F. Bur iánka, kt er ý zde v kapit o le věnované noet ické t rilogii píše, ţe Čapek vyuţil básníko vy int erpret ace ţivot a neznámého muţe mj. i k obecnějš ím úvahám o f antazii a j ejí f unkci v umělecké tvorbě a o záko nit ost ech lit erár ní t vor by vůbec 69, coţ je pr ávě o bsaho vou náplní t ohoto úryvku. Vypravěč (t edy básník) 70 na začát ku kapitoly ( t ent o začát ek je z naší ukázky vypušt ěn) př ipo míná, z čeho bude jeho př íběh, jeho rekonst rukce ţivot a

bezejmenného

pacient a,

vychá zet

–

t ímt o

východiske m

je fakt let ecké havár ie, př i kt eré uhořel pilot a pasaţér byl t ěţce zraněn. Z t ohoto

bodu

se

začne

rozvíjet

pr áce

básníko vy

fant azie.

Protoţe fant azie, obrazot vornost je právě jeho met odou, jak se dobrat pacient ova osudu. Hned zkr aje se ovšem pozast avuje nad t ím, jaké vlast ně vyuţívaj í básníc i/spiso vat elé, pro něţ (a t edy i pro sebe) pouţívá označení výrobci f antazií či odborní ci f antazie, met ody př i své práci. Jaký je jejic h post up? Básník t o vysvět luje konfro nt ací svého povo lání s prací dokt ora, jemuţ jsou jeho slo va adresována. 71 St udent i by mě li v t ext u najít pasáţ, v níţ je t ot o srovnání vyjádřeno explic it ně: Jářku, doktore, rozdělme si své úkoly: v y budete z povolání a z lásky k člověku sní mat jeho bolesti a napravov at jeho nedostatky; kdeţt o já z lásky k člověku a z povolání budu j ej ovíjet příkořími a konf likty a budu se rýpat v j eho ranách, aniţ bych měl pro ně peruánský bal zám. Vy pohladíte ji zvu, kt erá se krásně a č istě zahojila, kdeţto já budu s úţasem měřit hloubku rány. Nakonec se snad ukáţe, ţe i já sní mám utrpení tím, ţe vyslovuju, jak to bolí.

68

K. Čapek: Povětroň, s. 209-211. Viz příloha s. 88. Viz F. Buriánek: Karel Čapek, s. 245. 70 Povídka básníkova je psána ich-formou. 71 Básník mu poslal rukopis své povídky k přečtení. 69

49

Z t oho je pat rné, ţe práce básníka i lékaře má st ejná vých odiska: lásku k člo věku a k své mu po vo lání, a snad i cíle: snímat z lidí ut rpení, ale liš í se ve způsobu, jak t o provádě jí. Lékař usiluje od začát ku o to, aby se člo věku zaho jily jeho rány, zmenšila jeho bo lest , zat ímco básník jeho rány cíleně prohlubuje, r ýpe se v nich, vymýš lí různé konflikt y. Básník

hovoř í

př ímo

o

zálibě

lit er at ur y

v t ragice

a

výs měchu.

A pot vrzuje t o i jeho reflexe charakt eru vlast ní t vorby z úvodu ukázky, kde se doznává k tomu, jak čast o sám vyuţívá pro hlubší účinek svýc h děl t o, ţe svým hrdinům na loţí na bedra obzvlášť t rpký úděl pln ý nejr ůznějš ích př ekáţek a kat ast rof: Takoví jsme, my výrobci f antazií: abychom oslavili nebo zhodnotili ţi vot člověka, nadrobíme mu těţký osud, uvalíme na něho zápasy a útrapy v míře vrchovat é. St udent y bycho m měli nyní př ivézt k zamyš lení nad t ím, jest li je t oto opravdu pro lit erat uru jako celek t ypické, nebo jest li se t o t ýká jen určit é její část i. Jest li by si dokázali vybavit nějaká díla, kt erá odpovídají básníko vu popisu. Můţeme př i t ét o příleţit ost i, jako v t omt o ohledu t ypické zást upce, př ipo menout ant ické t ragédie. Pozast avit se u funkce kat arze apod. Pozoruhodné

je

rovněţ

básníko vo

zamyš lení

nad

vzt ahem

r ealit y

a básnické fikce. Je skut ečnost t ak t ragická nebo směšná, jak ná m ji předst avují lit erár ní díla, nebo jde jen o chyt ře vykalkulo vanou iluz i skut ečnost i? Co básník přesně o skut ečnost i píše? – Skut ečnost sama v sobě není t ragická ani směšná; je příliš váţná a nekonečná na to i ono. Ano, směšnost

a tragiku dodává skut ečnost i člo věk, způso b jeh o

proţívání r ealit y a právě s t ímt o proţit kem aut oři pr acují. Ten cht ějí vyvo lat a umocnit a t ím vyt voř it zdání r ealit y. Čt eme zde: Souci t a smích jsou jenom otřesy, kterými doprovázíme a komentujeme události mimo nás. Vyvol ejte j akýmkoli v způsobem t yt o ot řesy, a vyvoláte i doj em, ţe se mimo

vás

odehrálo

něco

skuteč ného,

tím

skut ečnějšího,

čím je citový úder silněj ší . Cílem je t edy, jak píše básník, zat řást zkornatělou duší čtenářovou .

50

Ubír á- li se básníkovo poznání cest ou fant azie a vezme me- li v pot az, co se v ukázce o fant azii a lit erár ních met odách a „fíglech“ ř íká, můţeme t ímt o způsobem vůbec nějak realit u poznat ? Alespoň se jí dot knout ? St udent i by mě li dospět k odpovědi kladné, prot oţe za t ěmi ot řesy, kt eré na nás lit erat ura po líč ila, se můţeme snaţit h ledat t u skut ečnost , kt erá jim odpovídá (viz závěr naší ukázky).

51

3.2.2.6. Pracovní list – Povět roň (3)

1) Kdo je v naší ukázce vypr avěčem a ke komu se svými slo vy o brací? 2) Pokust e se krát ce vyst ihno ut , jaké je hla vní t éma t ohoto úryvku. (Nad čím básník uvaţuje.) 3) Jaká jsou v t ext u pouţit a syno nyma pro označení básníků/ spiso vat elů? 4) Jakým způsobem spiso vat elé pracují? Jaké námět y si vybír ají pro svá díla nejčast ěji? 5) V t ext u na jedno m míst ě básník srovnává svo ji pr áci s prací lékaře. Najdět e t uto pasáţ a pokust e se t oto přirovnání vysvět lit . V čem je mez i prací lékař e a básníka rozdíl? Co je jim naopak spo lečné? 6) Je podle vás pravda to, co píše básník, ţe se lit erat ura vyţívá v t ragice a výsměchu? Vybavujet e si někt erá díla, k t erá t uto t ezi pot vrzují? 7) Zobrazuje lit erat ura podle básníka opravdu skut ečnost , nebo něco jiného ? Zamys let e se nad jejich vzájemným vzt ahem. 8) Najdět e v t ext u odpověď na ot ázku, oč lit erat ura usiluje, co je její m cíle m? 9)

Můţeme

skrze

lit erat uru

sku t ečnost

Jakým způso bem?

52

doopravdy

poznat ?

3.2.2.7. Pracovní li st k matu ritě – K . Čapek: Povět roň (4) MATURITNÍ ZKOUŠKA 2010, ČESKÝ JAZYK A LITERATURA

PRACOVNÍ LIST Karel Čapek: POVĚTROŇ

Výňatek – umělecký text Zamyslil se a chvilku přemýšlel. ,A nyní, sestro, přicházím k věcem, o kterých je mi dost těţko mluvit; ale budiţ řečeno všechno. Nebyla to první láska, ve které se vše, ať o tom soudíte jakkoliv, přihází skoro bezděky a nevyhnutelně; chtěl jsem ji dostat a hledal jsem prostředky, které by mně ji vydaly. Stydím se vzpomínat, jak nejapné a hrubé, jak bezmocné se jevily všechny ty světácké fortele, které jsem znal, vůči zvláštní, téměř drsné přímosti a čistotě toho panenského děvčete. Viděl jsem, ţe je nad tím i nade mnou, ţe je z ušlechtilejší látky neţ já, ale uţ jsem nemohl obrátit. Člověk je divný, sestro. Byl jsem tak zaţrán do trýznivých a ohavných představ, jak bych ji ničemně, lţí nebo hypnózou, drogami nebo čímkoliv svedl a znectil, jako se zneuctívá chrám, – slyšíte, sestřičko, nic před vámi netajím: sám sobě jsem uţ připadal jako ďábel. A zatímco jsem ji takto pustošil ve své duši, ona mne milovala. Sestro, ona mne milovala, a jednoho dne mi projevila svou lásku tak prostě, jako padá květ ze stromu. Bylo to jinak, ó Boţe, bylo to jinak, neţ jak si má vášeň dovedla představit. Především to, ţe jsem byl neobratný jako chlapec, který miluje poprvé –„ Zakryl si tvář dlaněmi, kdyţ to řekl, a ustrnul. ,Ano, jsem svině,„ řekl potom, ,a zasluhuju všechno, co mne potkalo. Skláněl jsem se nad ní, leţící s očima zavřenýma, a pokoušel jsem se vychutnat svůj domnělý triumf. Byl bych chtěl, aby jí zpod víček vyhrkly slzy, aby si zakryla tvář studem a zoufalstvím; ale její líce byly pokojné a hladké a dýchala jako člověk spící. Bylo mně úzko, zakryl jsem ji a obrátil se k oknu, abych v sobě vybičoval ďábla pýchy. Kdyţ jsem se ohlédl, spočívaly její oči na mně jasně a plně. Usmála se a řekla: Tak, teď patřím tobě!„

53

Výňatek - neumělecký text Povídka milosrdné sestry je andělský hlas, je to rytířská argumentace ve prospěch ţeny – můţeme vzpomenout na mrákotný a symbolický spor muţe a ţeny v básníkově mikropovídce na začátku románu. Je jen otázka, odkud se vzala ta andělskost a rytířskost, zda pramení z vypravěčky či Neznámého. Myslím, ţe andělský hlas vychází ze srdce Neznámého, tj. v poslední instanci autorova. Vypravěčka je epický, v zásadě zastírací prostředek, ve skutečnosti jde o muţskou, o spisovatelovu zpověď. Je pravda, ţe se první povídka zdá akcentovaně ţenská, točí se kolem lásky, týká se dívky inţenýrsky přímé a jasné, je vloţena do úst milosrdné sestře. Ale to je pouze optické zdání, ve skutečnosti se jeptiška v první povídce nijak nezrcadlí, je s povídkou spojena uměle a násilně, rafinovaně podanou psychologií snu. Jasnovidec splývá s povídkou, kterou vypravuje, rovněţ básník a jeho povídka jsou jedno a totéţ. Rozhodující je, jakou imaginací je vytvořena jeptiščina povídka a jakou reflexí je prosvětlována. Domnívám se, ţe za povídkou stojí imaginace muţe, který ospravedlňuje ţenu a bere vinu na sebe.

(O. Králík: Třikrát o Povětroni)

54

STRUKTURA ÚSTNÍ ZKOUŠKY 1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s vyuţitím vědomostí získaných přečtením celého díla) - Určit, jakou formou je úryvek napsán. - Zjistit, jaká postava má v úryvku hlavní slovo, ke komu a proč hovoří? (Uvést do souvislosti s celkem díla Povětroň.) - Vysvětlit, jakou ţivotní situaci muţ popisuje. Charakterizovat jeho chování v kontrastu k chování dívky, o níţ mluví. - Najít slova a obraty, které podtrhují citově vyhrocené zabarvení výpovědi. Analyzovat, jakým dojmem působí na čtenáře muţova zpověď. 2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla - Vymezit postavení románu Povětroň vzhledem k celé tvorbě Karla Čapka. - Zasadit tvorbu K. Čapka do kontextu meziválečné české literatury 20. století. 3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého - Vysvětlit souvislost mezi oběma texty. 4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika - Určit, o jaký typ textu (literární ţánr) se jedná, jaká je jeho funkce a jaké formální náleţitosti musí tento typ textu splňovat. - Objasnit, jakou částí Povětroně se autor textu zabývá, co zaujalo jeho pozornost. - Uvést důvody, proč je text čtenářsky náročnější.

55

3.2.3. Obyčejný ţivot

Ro mán Obyčejný ţivot celou Čapko vu t r ilogii uzavír á. Jeho hlavní část t voří

jakási

fikt ivní

aut obiografie

jedno ho

obyčejného

úřední k a,

kt er ý se t ímt o způso bem rozhodl před smrt í zrekapit ulo vat svůj ţivot . Co se mu zpr vu zdálo jako snadný úko l, se post upně st ále víc e problemat izuje a o n odhalu je, ţe je ho ţivot nebyl t ak jednoduch ý a jednoznačný, jak se původně do mníval. Hrdino va r eflexe vlast ního vrcho lí

osudu

uvědo měním

si

vlast ní

ne jednoznačnost i

a

t oho,

co z ní plyne. V t é chvíli nabývá vyprávění spíše podoby filozo fické úvahy

se

závěrečným

apelem

na

č t enáře,

zvýrazněným

pouţit ím

du- for my, aby si i o ni t uto nejednoznačnost a mnohost v last ní exist ence uvědo mili. Jedině t o je t ot iţ cest a k pochopení a poznání druhých lid í i svět a, neboť kousek z nich je v kaţdém z nás t aké o bsaţen. T ent o fikt ivní ţivot opis je zasazen do rámce rozhovoru doktora, kt erému úředník svo je dílo svěř il, a pana Popela, jemuţ doktor dává rukopis k přečt ení.

3.2.3.1. Obyčejný ţivot - ukázka č. 1 72

První ukázka z Čapkovy prózy Obyčej ný ţivot, kt erou jsme vybr ali pro naši

int erpret aci 73,

předst avuje

bez prost řední

začát ek

románu,

jenţ předchází pr vní kapit o le a je t ed y ja kýms i pro logem k celému dílu. Jedná se o výše zmiňo vaný rozhovor st arého pana Popela a jist ého doktora, kt eří se baví o smrt i jednoho z lékařo vých pacient ů, jehoţ oba do určit é mír y znali a kt er ý po sobě zanechal rukopis, v němţ popisuje svůj

obyčejný

ţivot .

T ímt o

ţivot opisem

Čapkův

ro mán

následně

pokračuje.

72

K. Čapek: Obyčejný ţivot, s. 289-290. Viz příloha s. 89n. Postup při interpretaci této ukázky tentokrát trochu obměníme a volíme jako její východisko dramatizaci textu, která slouţí nejen k oţivení hodiny, ale i k uvědomění si dalších moţností, jeţ nám texty skýtají. 73

56

Úr yvek povaţujeme za vhodný zejména do klasické hodiny lit er at ur y, kde se dá předpokládat , ţe vět šina ţáků dané dílo vůbec nečet la 74 a my se proto

můţeme

pokusit

je

k jeho

čet bě

nalákat .

P ř ičemţ

neprozradíme z děje nic podst at ného, a naopak vyvo láme zvědavost st udent ů, kt erá minimálně můţe vést k t omu, ţe se alespoň sami pokus í dohledat obsah díla na int er net u. V lepším př ípadě, k němuţ by naše práce v hodině měla být směřována, vezmou do ruky př ímo Čapkovu knihu. Int erpret ační hodinu je vhodné začít zasazením díla do lit erár ně hist or ického kont ext u a uvedením zákla dních infor mac í, kt eré chceme, aby si st udent i zapamat ovali. Máme na mys li ze jména př ipo menut í , ţe t ent o román uzavírá Čapko vu noet ickou t rilogii a ţe t ak jako předchozí

dva

díly

vycházel

nejpr ve

na

pokračování

v Lido výc h

novinách (od 30. 9. do 27. 11. 1934). Dále se pozast a víme u t er mínu noet ika. V ysvět líme či zopakuje me , co dané slo vo zna mená, pokud to st udent i

nebudou

vědět ,

př ípadně

je

necháme

t er mín

vyhledat

ve slo vníku či po mocí int er net u. Celou t uto přípravnou fázi můţeme pojmout jako práci s odbor ným t ext em. St udent i dost anou seznam ot ázek, na něţ musí ve st anovené do bě najít odpovědi v př íslušné pasáţ i v učebnici nebo v mat er iálech, kt eré jim pro t uto příleţit ost připr avíme. Vzhledem k výrazné dialogičnost i ukázky se nám jeví jako dobr ý nápad začít vlast ní práci s t ext em dramat izo vanou čet bou. Dva vybraní st udent i dopředu dost anou úko l, aby t ext převedli do podoby divadelní hr y, v níţ budou vyst upo vat t ři post avy - pan Popel, dokt or a vypravěč. Nesmí samozřejmě chybět ani scénické poznámky, kt eré by měl y vycházet př ímo z původního t ext u. Pro ilu st raci uvádíme př íklad:

Doktor: Tak t ady t o mát e. ( Doktor předává panu Popelovi srovnaný svazek archů ovázáný stuţkou ) Pan Pop el (probí rá první st ránky ): Jak je t o čist ě psáno. ( pronese zboţně) 74

Daleko pravděpodobnější je zjištění, ţe román nečetl vůbec nikdo, a proto o jeho obsahu budou mít studenti představy jen velmi mlhavé nebo ţádné.

57

To je vidět st arého byrokrat a; za jeho časů, pane, ješt ě nebyly psac í st roje, všechno se psalo rukou; t ehdy se t uze dbalo na pěkný a čist ý rukopis. Doktor (poněkud nevrl e): Dál uţ t o není t ak čist ě psáno. To uţ hodně škrt al a pospíchal – Ani rukopis není pot om t ak plynu lý a pravidelný. At d. St udent i potom v hodině t akt o zpracovanou ukázku před t řídou přečt ou č i lépe za hr ají. 75 Dále poţádáme někt erého z ţáků, aby vlast ními slo vy st ručně popsal, o čem ukázka po jednává ( viz začát ek tét o kapit o ly) a jest li k t omu ost at ní necht ějí t řeba nějaké infor mace dodat. Pot é zadáme samost at nou práci. Necháme st udent y v t ext u vyhledat , jaká fakt a se dozvídáme o muţi, kt er ý je předmět em rozho voru (umřel na sklerózu, bylo mu méně jak sedmdesát let , pracoval v Pr aze na minist erst vu, rád zahr adničil, sepsal před smrt í svůj ţ ivot opis). Taktéţ budou mít za úko l vypsat nebo podt rhnout př ídavná jména charakt erizující zes nulého muţe ( řádný, hodný, spořádaný, svědomit ý, dobrý, pravidelný). St udent i by měl i být schopni v t ext u najít , proč se t ent o muţ, jehoţ jméno neznáme, rozhodl svůj ţivot opis napsat ( měl za t o, ţe by se měl napsat ţivotopi s obyčej ného čl ověka , k tomut o nápadu ho inspirova la slavná bio grafie, kt erou našel u doktora). Na

základě

vypraco vaných

úko lů

necháme

st udent y

muţe

charakt er izovat . Popsat , jak si ho předst avují vzhledem k infor macím, kt eré o něm získali. Zamys let se nad t ím, jaký asi mo hl být ţivot t akového spořádaného člo věka. Jest li je pravdivá vět a, kt erá v ukázce zazní: Čl ověk vlast ně ví hrozně mál o o takových slušných lidech, ţe? , a zda si vzhledem k závěrečné ot ázce mys lí, ţe by t akový obyčejn ý ţivot opis st ál za přečt ení.

75

Učitel by měl své studenty dobře znát, a pokud ví, ţe ve třídě není dostatek ţáků, kteří by bez velké přípravy dobrovolně a rádi před spoluţáky exhibovali, můţe se domluvit s vybranými studenty s předstihem.

58

Všechny t yt o ot ázky úvaho vého charakt eru by měly v ideálním př ípadě vyúst it v diskusi různých názorů. K pozast avení se nad t ím, jak různě mo hou lidé int erpr et ovat ţivot y druhých lidí, do jaké mír y js me schopni poznat druhého člověka, ba co víc, do jaké mír y jsme sc hopni poznat sami

sebe.

J sou

naše

ţivot y,

ţivo t y

obyčejných

lidí,

opravdu

t ak jednoduché a jednoznačně popsat elné, nebo je t o všechno t rochu sloţit ější ? V závěru st udent ům můţeme prozradit , ţe právě v t omt o smys lu

pokračuje

i

Čapkův

Obyčejný

ţivot,

kde

se

zpr vu

jasně

a jednoduše vyprávěný ţivot ní osud začne komplikovat , a muţ píš íc í svůj ţivot opis začne mít pocit , ţe se v něm neskr ývá jen jeden člo věk, ale př ímo zást up různých lidí. Ko nec int erpret ace můţeme oţivit anket ou. Zjist it , kdo by po tom, k čemu js me v hodině dospěli, cht ěl vědět , jak opravdu vypadal ţivot muţe, o němţ vypr áví ukázka, a ko ho a proč t éma naopak vůbec nezauja lo. Zkusíme t aké najít dobro volníka, kt er ý by byl ochot e n probír aný ro mán přečíst a v další hodině o něm spo luţákům krát ce poreferovat (dobrou mot ivací můţe být , ţe by t ím mě l splněnu jednu poloţku do seznamu čet by k mat ur it ní zkoušce a zároveň snadno získa l pěknou známku).

59

Pracovní list – K arel Čapek: Obyčejný ţivot (1)

I. Vypracujt e následující úko ly. Můţet e vyuţít všechny dost upné zdro je (učebnice, čít anka, int er net ,…) 1) Vybert e správnou odpověď: - Čapkovu noet ickou t rilogii t voř í kro mě Obyčejného ţivot a prózy: a) Hordubal, Krakat it , Továrna na abso lut no b) Povět roň, Krakat it c) Hordubal, Povět roň d) Továrna na abso lut no, Povět roň - noet ika je: a) t eorie mr avnost i b) nauka o chování člo věka c) t eorie poznání 2) Napišt e, kdy a v jak ých novinách začal Obyčejný ţivot vycházet ?

II. Úkoly k ukázce: 1) Jaké post avy se v úr yvku objevují? 2)

Vypišt e/podt rhnět e,

co

konkrét n ího

se

dozvídáme

o

muţi,

o němţ se v t ext u ho voř í. 3) Najdět e v ukázce důvod, proč se muţ rozhodl sepsat svůj vlast ní ţivot opis. 4)

Vyhledejt e

př ídavná

jména,

jimiţ

je

muţ

char akt er izo ván?

Jaký t yp člo věka čt enář i sugerují? 5) Myslít e si, ţe byl muţ skut e čně t akový, jak jej popisují?

60

III. Zamys let e se nad následujíc ími ot ázkami, diskut ujt e zvo lená t émat a se spo luţáky: - Čím by podle vás ( jest li vůbec) mo hl být t akový ţivot opis obyčejnéh o člo věka zajímav ý? St ál by vůbec za přečt ení? Zdůvodnět e. - Cht ěli byst e někdy napsat svůj ţivot opis? Proč? - Má podle vás smys l ohlíţet se za t í m, co jsme proţili, a snaţit se pochopit své vlast ní jednání a svá dř ívějš í rozhodnut í?

61

3.2.3.2. Obyčejný ţivot – ukázka č. 2 76

Bezejmenný hrdina druhé ukázk y z Obyčejného ţi vota (t ent okrát z první kapit o ly) cít í, ţe se jeho ţivot ní cest a chýlí ke konci, a t ak chce po sobě zanechat pořádek. Probírá se st ar ými dokument y, vysvědčeními, dopisy, ale

i

kd yţ

uţ

má

vše

urovnáno,

st ále

v něm

přet rvává

neklid,

jako by ješt ě něco zbývalo udělat . A t u si uvědo muje, ţe by mo hl st ejným způsobem dát do pořádku i svůj ţivot , vypsat svo je osudy, aby t o srovnal a ovázal stuţkou . I přesto, ţe mu nápad zpr vu př ijde t rochu směšný – jeho ţivot byl přeci t ak obyčejný a neví o niko m, kdo by něco t akového cht ěl číst – ví, ţe svůj ţivot opis st ejně napíše, ţe t o jist ým způso bem ke st ář í pat ř í, probrat se svo jí minu lost í a vnit ř ně se s ní srovnat , jako kdyţ se věř íc í před s mrt í vyzpovídá. A t aky, ţe svůj ţivot opis jeţ v ukázce

nakonec sepsal,

čt eme,

jsou

pro toţe řádky psané

vzpo mínkou

na

toto

ich- for mou, rozhodnut í,

kt erou vypravěč svo ji biografii začíná. Vlast ní práci s t ext em začneme zjišťo váním, zda jsou výroky uvedené v úko lu čís lo jedna na pracovním list u pravdivé či niko li. Je d n á se o cvičení, kt eré je pr imár ně zaměřen o na porozumění psanému t ext u a na schopnost vyhledávat v ně m infor mace a posuzovat je. Tat o činnost zároveň předst avuje odrazový můst ek pro další úko l – sbírání infor mací, kt eré se o našem hrdino vi dozvídáme ( je po řádný, pečlivý, byl/ je ţenat ý, zřejmě pr acoval jako úředník, svůj ţivo t povaţuje za o byče jný at d.), a vhled do celkové at mosfér y sit uace,

kt erá je

v ukázce popsána

(viz výše). Touto cest ou se dost aneme i ke způsobu, jakým své t ehdejš í jednání hrdina popisu je, jak ý v něm převládal pocit . T ímt o pocit em byl neklid, vnit ř ní pnut í, t ušení, ţe je t řeba ješt ě něco udělat . V obsaho vé rovině se pro jevuje popisováním zbyt ečně opakovaných činno st í (nat aho vání hodin,

ot vír ání

zásuvek),

zmat ečným

rozhlíţením

se

ko lem

se be,

vzpo mínáním, hledáním, co je ješt ě t řeba urovnat . Po for mální st ránce

76

K. Čapek: Obyčejný ţivot, s. 293-295. Viz příloha s. 91.

62

zejména zvýšenou frekvencí uţit í ř ečnických ot ázek a slo v jako pusto , nejistota, nepokoj, úzkost, tíseň, at d. U funkce řečnick ých ot ázek v t omt o te xt u se pozast avíme. St udent i by sami měli být schopni odkr ýt , ţe jsou výrazem nejist ot y hrdiny, jeho vnit ř ních pochyb. Nejpr ve se mu ho ní hlavou, kdyţ se snaţí zjist it , zda ješt ě na něco nezapo mněl ( Vzpomínám na své někdej ší úřady: nezůstalo t am něco, co bych byl nedokončil a neovázal stuţk ou?). Pot é, kdyţ si uvědo mí, ţe je t řeba dát do pořádku vlast ní ţivot , srovnat ho, a vyvst ávají v něm rozpaky, jest li má vůbec smys l psát t akový př íbě h obyčejného ţivot a ( Proboha tě prosí m, nač to a co s tím? Pro koho bys to psal?). I přes t yt o ot ázky uţ a le ví, ţe ţivot opis napíše a jist ou úlohu v t omt o rozhodnut í sehr ála i jedna jeho vzpo mínka z dět st ví. Necháme ji st udent y najít

a pot é vlast ními slo vy převypr ávět . Jedná se o vzpo mínku

na st ařenku

ze

sousedst ví,

ke

kt eré

ho

maminka

o bčas

posíla la,

kdyby pot řeboval s něč ím po moct a k níţ jednou nemo hl hned jít , protoţe se zrovna na smrt elné post eli zp ovídala naposled y far ářovi a o n se t ehdy jako chlapec divil, co jí zabírá t olik času, z čeho se taková osamělá babi čka můţe zpovídat . Je jí slavnost ní a pokojný výr az, kt er ý měla na t vář i, kdyţ k ní pot é př išel, v ně m ale zanechal hlubok ý dojem. A aţ nyní mu došlo, ţe si t outo zpovědí vlast ně uděla la v ţivot ě pořádek, po kt erém t ouţí i o n. K t omut o odhalení bycho m měli st udent y př i int erpret aci dovést . V následné diskusi se můţeme st udent ů např. zept at , co si o hrdino vě rozhodnut í napsat vlast ní ţivot opis mys lí o ni. Jest li si t ímt o způsobe m člo věk skut ečně můţe dát svo je věc i do pořádku. Jest li by i oni někd y cht ěli napsat vlast ní ţivot opis. Zda si píš í deník a co je k t omu mot ivu je. Není- li t o náhodou st ejná t ouha jako má n áš hrdina – t edy uspořádat svůj ţivot , svo je vzpo mínky at d. Můţ eme se zamys let i nad t ím, jaké jsou rozdíly mezi deníkem a ţivot opisem. Zjist íme, kt erá známá lit erár ní deníková a ţivot opisná díl a st udent i znají nebo dokonce čet li. Zajímavé by mo hlo být i zamyš lení nad funkcí zpo vědi. Je rozdíl,

63

kdyţ se svěř íme knězi, kamarádovi, nebo kdyţ se svěř íme jeno m papíru? 77

77

Případně můţeme vyuţít téţ náměty k diskusi, které jsou uvedeny v části III. v pracovním listu na s. 61.

64

3.2.3.3. Pracovní list – K arel Čapek: Obyčejný ţivot (2)

1) Přečt ět e si ukázku a rozhodnět e, zda jsou následujíc í výroky o její m bezejmenném hrdino vi/ vypr avěči pravdivé:

a) Př it íţilo se mu, kdyţ procháze l své st aré dokument y.

ANO/NE

b) Má rád ve svých věcech pořádek.

ANO/NE

c) Chyst á se odjet na cest y.

ANO/NE

d) Chce napsat vlast ní ţivot opis.

ANO/NE

2) Co se o vypravěči ješt ě dozvídáme? 3) Jak se pro jevuje hrdinův vnit ř ní neklid? (Na j dět e v t ext u příklady.) 4) Vyhledejt e v t ext u řečnické ot ázky a zamyslet e se nad t ím, jakou maj í funkci. 5) V prvním odst avci se objevuje o brat „do jemné list iny“, jak t omut o slo vnímu spo jení rozumít e? 6) V rozhodnut í, ţe napsat vlast ní ţivot opis má smys l, ut vrdila našeho hrdinu i jedna vzpo mínka z dět st ví. Jaká vzpo mínka t o byla a jak se k jeho záměru vzt ahuje?

7) Námět y k diskusi: - Co si o hrdino vě rozhodnut í napsat vlast ní ţivot opis myslít e? Po můţe mu t o nějak? Zdůvodnět e. - Psali jst e si/píšet e si den ík? Jaký je rozdíl mezi psaním deníku a mez i psaním vlast ního ţivot opisu? Co je t ěmt o činno st em naopak spo lečné? - Zamys let e se nad funkcí zpovědi v ţivot ě věř ících. Je t o st ejné, jako kdyţ se svěř ít e kamar ádovi, ps ycho logovi nebo čist ě jeno m papíru?

65

3.2.3.4. Obyčejný ţivot – ukázka č. 3 78

Pokud

máme

moţnost

pracovat

se

ţáky

s int enzivně jš ím

zájme m

o lit er at uru, např ík lad ve vo lit elných mat ur it ních seminář ích ve čt vrt é m ročníku gymnázia, můţeme si k int erpret aci zvo lit ukázku č. 3 z poslední kapit o ly Obyčejného ţivota. Jako vhodný začát ek práce se nabíz í pust it st udent ům t ř íminut ový úsek (9:08 – 12:00) z dokument u Ondřeje Kepk y Karel Čapek a jeho obyčejný svět , kt er ý vznikl v roce 2008. Bohemist a Jiř í Ho lý v něm nejpr ve ho voř í o Čapkově t r ilogii, zmiňu je mo ţnost , ţe původně snad ani jako t rilogie zamýšlena být nemuse la a ro mán y Povětroň a Obyčejný ţivot mo hly vznikno ut jako důs ledek kr it iky, kt erá se snesla na Čapkovu hlavu po vydání Hordubala. Obyčejný ţivot chápe Ho lý jako lit er ár ní vyjádření Čapko vy filozo fie demokr acie a plur alismu. Následně je v dokument u ocit ován pr vní odst avec kapit o ly, jejíţ úr yvek budou st udent i později sami číst a kt er ý řečené dobře ilust ruje: Kaţdý nás

je

my,

Jen se na sebe

kaţdý

je

podí vej,

zástup,

kt erý

člověče,

vţdyť

se

v ytrácí j si

do

mál em

nedohl edna. celé

lidst vo!

To je to strašné: kdyţ hřešíš, padá vina na ně na všechny, a kaţdou tvou bolest i malost nese ten ohromný zástup. Nesmí š, nesmí š tolik lidí vést cestou poní ţení a marnost i. Ty j si Já, ty vedeš, jsi za ně odpově dný; tyhle všechny jsi měl někam při vést. Jako

per ličku

dále

spiso vat el

a

scénár ist a

Jiř í

St ránský

zmiňu je

svůj soukro mý rozhovor s významným amer ickým dramat ikem Art hure m Millerem, kt er ý napsal předmluvu k anglickému př ekladu vybranýc h Čapko vých prací a S t ránskému se svěř il, ţe na jeho vlast ní t vorbu měl vliv pr ávě i sám Karel Čapek. 79 Následně probereme se st udent y, co si z dokument u zapamat ovali, jaké infor mace je zauja ly nejvíc. Z důrazníme př it o m především Čapků v

78

K. Čapek: Obyčejný ţivot, s. 424-427. Viz příloha s. 92. Pokud tato informace studenty nijak zvlášť nenadchne, můţeme je zkusit zaujmout vtipnou souvislostí mezi ţivotem A. Millera a K. Čapka. Arthur Miller byl totiţ jednu dobu ţenatý s herečkou Marilyn Monroe a Čapek, jak víme, si vzal za manţelku taktéţ herečku, Olgu Scheinpflugovou. 79

66

názorový

demokrat ismus

a

plur alis mus,

př ipo meneme

jeho

vzt ah

k filozo fii pragmat ismu a samozřejmě i význam t ěcht o pojmů, bude- l i t řeba. Pro práci s t outo ukázkou je velmi podst at né, aby st udent i zmiňo vaným t er mínům do bře rozuměli, neboť jde o t ext náročnějšího, filozo fického charakt eru . Zadané úko ly spočívají v odhalo vá ní Čapkových myš lenek, jeţ svědč í pro jeho výše zmiňo vaný demokrat ismus a pluralis mus ( např. vši chni druzí lidé, ať j sou co chtějí, j sou jako ty , vţdyť tím j sme si rovni, ţe kaţdý z nás ţije nějakou jinou moţnost , apod.). Celá int erpret ace by měla směřovat k for mulaci klíčové myš lenky Obyčejného ţivota , jeţ spočívá v Čapkově víře, ţe pozná - li a uvědo mí- li si člo věk mno host , kt erá se skr ývá v něm samém a t ím pádem v kaţdém z nás, dokáţe poznat , pochopit a respekt ovat i mno host ve svě t ě ko lem sebe. Jak Čapek píše ve svém doslo vu k Obyčejné mu ţivot u: [P]oznáváme svět skrze to, co jsme sami, a poznávajíce svět objevujeme sebe samot né. (…) [J]sme ze stejné l á tky jako ta mnohost světa; jsme doma

v té

rozl oze

a

nesčí slnosti

a

můţeme

odpoví dat

těm přemnohým hlasům. Uţ není jen j á, ale my lidé; můţeme se domluvi t mnohými

jazyky,

které

j sou

v nás.

Nyní

můţeme

ctít

člověka,

protoţe je jiný neţ my, a rozumět mu, pro toţe j sme mu rovni. Bratrství a rozmanitost ! 80 T yt o Čapkovy myš lenky byly důleţit é nejen v do bě, kdy je psal, ale na akt uálno st i nezt rat ily ani dnes, kdy se lidé st ále ješt ě učí r espekt u k odlišno st i a mno host i. Vzt ahují se t ot iţ bezprost ředně k t ak cit livým t émat ům, jako je t olerance vůči lidem jiné rasy, náboţenského vyznání, sexuáln í or ient ace, respekt k jiným kult urám a konečně ke všemu, co se vymyká zařazení pod problemat ickou škat ulku

„nor málno st i“.

Právě kvůli t o mut o závaţnému obsahu v př ípadě t ét o ukázky navr huje me, jak uţ z předchozího jasně vyp lývá, věnovat se t ent okrát čist ě rozboru myš lenkové st ránky t ext u na úkor rozboru for málního.

80

K. Čapek: Doslov. In: Hordubal, Povětroň, Obyčejný ţivot. Praha, 1998, s. 433.

67

Cílem hodiny by mě lo být př ivést student y k zamyš lení nad výš e zmiňo vanými ot ázkami. Př imět je pokusit se vyjádř i t vlast ní názor na t ato t émat a a diskut ovat o nich se spoluţáky. Ro vněţ není od věc i posílit po vědo mí st udent ů o moder ních demokrat ických názorech Kar la Čapka, o jeho toleranci a respekt u k mno host i.

68

3.2.3.5. Pracovní list – K arel Čapek: Obyčejný ţivot (3)

I. Poslechnět e si ukázku z dokument u a splňt e následujíc í úko ly: 1) Je moţné, ţe Čapek původně neměl v plánu napsat t rilogii? ANO/NE 2) Jaké ro mány noet ickou t rilogii t voř í? 3) Doplňt e: Obyčejný ţi vot podle Jiř ího Holého vyjadřuje Čapkovu filozo fii __________________a __________________. 4) Spojt e pojem se sp rávným významem: demokracie

a) t eorie poznání

pluralismus

b) filoso fický směr, kt erý st aví do popředí lidské jednání, praxi

noetika

c) vláda lidu

pragmati smus

d) označení post ojů/t eor ií, kt eré zdůrazňují neredukovat elnou mno host a rozmanit ost

II. Přečt ět e si ukázku z Obyčejného ţivota a odpovězt e na následujíc í ot ázky. 1) Jakou for mu/ for my vyprávění aut or v ukázce vyuţívá? Proč si mys lít e, ţe zvo lil právě ji/ je? Najdět e v t ext u př íklady. 2) Ke ko mu vypr avěč pro mlouvá? 3) Najdět e v t ext u myšlenky, kt eré svědčí o Čapkově demo krat ismu a plur alismu. 4) Určet e, odkud si aut or „vypůjč il“ vět u: Milovati budu bliţní ho svého jako sebe samého. 5) Pokust e se vyst ihnout vlast ními slovy, co povaţujet e za hlavn í myš lenku, kt erá se v ukázce objevuje. 6) Je t at o myšlenka akt uální i dne s? Na jaké současné problém y ve spo lečnost i bycho m ji mo hli vzt áhnout ? 69

3.2.3.7. Pracovní li st k matu ritě – K . Čapek: Obyčejný ţivot (4) MATURITNÍ ZKOUŠKA 2010, ČESKÝ JAZYK A LITERATURA

PRACOVNÍ LIST Karel Čapek: OBYČEJNÝ ŢIVOT

Výňatek – umělecký text Kdo ví, co ještě: vţdyť ty dobře víš, co ještě, ne? Ne, nic uţ nevím, hlase svárlivý. Nevím nic, co bych ještě přidal. Protoţe nechceš vědět, viď? Ne, nechci vědět; uţ je toho dost na tak obyčejný a jednoduchý ţivot. Vţdyť jsem ti nádavkem přidal romantika, ne? Tak se podívej, měla to být docela prostá historie, příběh obyčejného a šťastného člověka; a teď, koukej, kdo se nám tu všechno tlačí; obyčejný člověk, ten s lokty, hypochondr, romantik, bývalý básník a bůhví kdo ještě; je jich celý houf, a kaţdý o sobě říká, ţe to jsem já. Copak to nestačí? V málo-li kusů jsem rozbil svůj ţivot jenom tím, ţe jsem se na něj díval? Počkej, tu a tam jsi něco vynechal. Nevynechal! Vynechal. Mám ti připomenout to nebo ono? Ne, není třeba. To jsou nahodilosti, které nic neříkají. Nezapadají prostě do celku a nemají ţádnou souvislost. To je to slovo: souvislost. Ţivot člověka přece musí mít nějakou souvislost. A proto se z něho musí ledacos vyhodit, ţe? To je, jako kdyţ se vyhodí moucha ze sklenice vody. Copak jsem si mohl poručit, aby mi přinesli na tácu nový ţivot? Něco do něho spadne, co tam nepatří; nu boţe, tak se to vyndá, a je to. Nebo se o tom aspoň nemluví. Ano, nebo se o tom nemluví. Prosím tě, co vlastně chceš a kdo vlastně jsi? To je jedno; já jsem vţdycky ten druhý, ten, na koho máš zlost.

70

Výňatek - neumělecký text

STRUKTUROVANÝ ŢIVOTOPIS Osobní údaje: Jméno: Táňa Blažeková Bydliště: Zengrova 30, Ostrava – Vítkovice 703 00 Rodinný stav: svobodná Datum nar: 14. Září 1985 Národnost: česká Vzdělání:

2001 – 2005 Střední umělecká škola v Ostravě, obor Propagační výtvarnictví

Přehled zaměstnání:

2006 – 2008 Šmíra-print, s.r.o. - Grafik 2009 - dosud Bochemie, a.s. - Grafik Semináře, kursy: Pokročilá postprodukce v módní a reklamní fotografii – Photoshop, seminář vedený fotografem Stanislavem Peterou (publikuje v časopisech jako Harper's Bazaar, Dolce Vita…)

V rámci mých pracovních povinností ve firmě Šmíra –print, jsem byla zodpovědná za veškerou grafickou činnost, kontakt s klientem, vytváření návrhů a jejich realizací, DTP, komunikace s tiskárnami, kalkulace, správnost dat a barev, rutinní práce v grafických programem Adobe CS3, zlomy textů, úpravy fotografií, grafické úpravy, Corporate Identity firem, „od loga po billboard“ tisk materiálů na malonákladové tiskárně, plnění termínů, práce v týmu. Momentálně pracuji jako firemní grafik firmy Bochemie a.s., která se zabývá spotřebním zbožím (nejznámější výrobek je SAVO).

Pracovní zkušenosti:

Jazykové znalosti:

Zájmy a aktivity:

Maturitní zkouška z anglického jazyka – mírně pokročilá

Zdokonalování se ve svém oboru, umění, společenské aktivity, sport, cestování.

Znalosti a dovednosti:

Osobní schopnosti:

Práce s PC – Odborné znalosti grafických programů – Adobe Illustrator, InDesign, Photoshop, Acrobat, CorelDRAW, PowerPoint, Internet Explorer, MS Windows, MS Office aj. Řidičský průkaz sk. A, B Organizační schopnosti, dodržování termínů, komunikace s tiskárnami a klienty, spolehlivost, učenlivost, týmová práce, cílevědomost, loajalita, schopnost pracovat ve vysokém pracovním tempu a zvládání stresových situací, vysoké pracovní nasazení nad rámec standardní pracovní doby, schopnost komunikace na velmi dobré úrovni.

V Ostravě dne 5.1.2009 Táňa Blažeková

(http://www.tana.estranky.cz/clanky/zivotopis/životopis) 71

STRUKTURA ÚSTNÍ ZKOUŠKY 1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s vyuţitím vědomostí získaných přečtením celého díla) - Určit hlavní téma ukázky. (Vysvětlit s ohledem na obsah celého díla.) - Určit formu vypravování. - Zjistit počet postav objevujících se v ukázce. Vysvětlit, kdo s kým vede spor a oč v něm běţí. - Vysvětlit přirovnání o mouše a sklenici vody. - Charakterizovat jazykové prostředky uţité v úryvku. Zaměřit se na uţití dialogu a jeho funkce v textu. 2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla - Vymezit postavení románu Obyčejný ţivot v tvorbě Karla Čapka. - Zasadit tvorbu K. Čapka do kontextu meziválečné české literatury 20. století. 3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého - Vysvětlit souvislost mezi oběma texty. 4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika - Určit typ textu, analyzovat jeho formu a funkci. - Posoudit kvalitu a vhodnost uváděných informací.

72

ZÁVĚR

Cílem

naš í

práce

bylo

předlo ţení

návrhu

didakt ické

int erpret ace

vybr aných ukázek z ro mánů Kar la Čapka Hordubal, Povět roň a Obyčejný ţivot vzhledem k poţadavkům spo jeným se zavedením nové mat ur it ní zkoušky a k obecným zásadám didakt ické int erpret ace spo lu s vyuţit í m moder ních akt ivizačních met od. Dále vypr acování praco vních list ů k jednot livým int erpr et acím a zároveň vyt voření vlast ního koncept u pracovního list u k úst ní část i mat ur it ní zkoušky pro kaţdý z uvedenýc h románů. Naši pozornost jsme nejpr ve upřeli k podobě no vé mat ur it ní zkoušk y z českého jazyka a lit er at ur y. Hlavní změnu oprot i st aré koncepci mat ur it – s ohledem k t émat u t éto práce – předst avuje úst ní část zkoušky, př i níţ se uţ nebudou vyuţívat přehledové ot ázky z lit erár ní hist orie, jak to mu býva lo zvyke m dř íve. Míst o toho se bude vycházet ze seznamu přečt ených děl, z nichţ si st udent i jedno vylo sují a pot é ho budou na základě obdrţeného pracovního

list u

sami int erpret ovat , zasazovat

do lit erár něhist or ického kont ext u a v př ípadě zvo lené vyšší úrovně obt íţnost i zkoušky porovnávat s úr yvkem z neuměleckého t ext u. Důraz na prověření schopnost i st udent ů porozumět

čt enému t ext u

a náleţit ě jej int erpr et ovat podle našeho názoru př íznivě ovlivní st yl výuky v hodinách lit erat ur y. Učit elé budou nuceni, aby své st uden t y ke zkoušce dobře př ipravili, a t ěţišt ě výuky se t ím pádem přenese na t ext ovou analýzu. To je velmi významný posun i vzhledem k rostouc í čt enář ské negramot nost i nejen v naší společnost i, ale ve svět ě vůbec. Proto povaţuje me novou t vář mat ur it y z českého jazyka a lit erat ur y za krok správným směr em. Didakt ická int erpret ace t ext ů je ovšem účinnou met odou jen t ehdy, ř ídí li se určit ými pravid ly a zásadami jako je respekt k věku a znalost e m st udent ů, názornost a posloupnost at d. Musí t aké vycházet z učit elo výc h znalo st í lit erár ních a didakt ických funkcí daného t ext u a z jeho vlast ní 73

(odbornou

lit erat urou

podloţené)

int erpret ace

včet ně

určení

cílů,

ke kt er ým chce práci směřovat . Proto jsme rozbor y zvo lených ukázek uvedli kapit o lou rekapit ulujíc í naše mot ivy pro výběr t ext ů k int erpret aci na základě jejich umělecké i didakt ické hodnot y a t aké t eoret ickým pojednáním o Čapkově t r ilogii. Za klíčo vý povaţuje me fakt , ţe jsou t yt o romány mezi odborníky obecně povaţo vány

za

jeden

a koncent rují v sobě a spiso vat elské

z uměleckých

vr cho lů

vět šinu r ysů t ypických pro

umění

vůbec,

coţ

je

činí

Čapko vy

t vorb y

Čapkovu poet iku

mimořádně

vhodným i

pro seznámení st udent ů s prací t ohoto autora. Navíc obsahují i moráln í apel na vzájemnou t oleranc i, r espekt a lásku k druhým lidem, k pravdě a jejímu poznáván í a t edy vyzdvihuji hodnot y, kt eré nikd y nezt rat í na akt uálnost i. Z kaţdého románu jsme zvo lili t ř i úryvk y, kt eré podle nás dobř e demo nst rují někt eré z výrazných r ysů Čapkovy t vorby, ať uţ se jedná o st ylist ickou obrat nost , hru s jazykem, bohat ost slovní záso by, vyuţit í vnit ř ního mo no logu a dia logu, charakt er izační umění, či z hlediska obsahu o reflexi Čapkova demokrat ismu, humanis mu, filo zo fického pragmat ismu,

noet iky

apod.

V pot az

jsme

vzali

t aké

čt enářskou

at rakt ivit u vybr aných ukázek. Text y js me se pot é poku sili na základě poznat ků z předchozích kapit o l int erpret ovat a vyt voř it k nim pracovní list y k prakt ickému vyuţit í v hodinách lit erat ur y. Pro kaţdý z ro mánů js me t aké navr hli jede n pracovní list určený k úst ní část i no vé mat ur it ní zkoušky z českého jazyka a lit erat ur y, kt er ý obsahuje úr yvek z uměleckého t ext u, úr yvek z neuměleckého t ext u ( jenţ s rozebíraným dílem souvisí) a rovněţ st rukt uru úst ní zkoušky. Naším původním záměr em bylo i o věření funkčnost i předloţenýc h int erpret ačních návr hů a jednot livých pra covních list ů ve st ředoško lské praxi, k tomu uţ ale bo huţel z časo vých důvodů nedošlo. S nad i přest o t yt o rozbor y t ext ů poslouţí svému účelu jako inspirace a po můcka učit elů př i didakt ické př ípravě.

74

ANOTACE Příj mení a jméno autora: Ur bano vá I va Název kated ry a faku lty: Kat edra bohemist iky, F ilozo fická fakult a Název dip lomové p ráce: Didakt ická int erpret ace vybr aných t ext ů Kar la Čapka (v souvis lost i s novou podobou mat ur it ní zkoušky) Vedoucí dip lomové p ráce: P hDr. Iva Tenorová Počet zn aků: 110009 Počet pří loh: 10 Počet titulů pou ţité literatu ry : 43 K líčová

slova:

didakt ická

int erpret ace,

Kare l

Čapek,

Hordubal,

Povět roň, Obyče jný ţivot , nová mat ur it a, pracovní list y Charakteri sti ka dip lomové p ráce : Témat em d iplo mo vé práce je didakt ická int erpret ace vybran ých ukázek z románů Kar la Čapka Hordubal, Povět roň a Obyčejný ţivot v souvis lost i s no vou podobou mat ur it ní zkoušky a s poţadavkem zesílit v hodinác h lit erat ur y důr az na práci st udent ů s t ext em. K jednot livým int erpret ací m jsou př ipo jeny samost at né pracov ní list y a rovněţ návr h pracovního list u pro úst ní část mat ur it ní zkoušky.

75

SEZNAM LITERATURY

Primární literatura:

Čapek, Kare l: Hordubal. I n: Hordubal, P ovět roň, Obyčejný ţ ivot . Praha, 1998. Čapek, Kar el: Povět roň. In: Tamt éţ. Čapek, Kar el: Obyče jný ţivot . In: Tamt éţ.

Sekundární literatura:

Balada, J. a ko l.: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Pr aha 2007. Bednářová, Jana: Liberec, 2008.

Lit erár ní

výcho va

v podmínkách ško lní

edukace.

Bur iánek, Frant išek: Čapko vské var iace. Praha, 1984. Bur iánek, Frant išek: Karel Čapek. Praha, 1988. Čecho vá, M. – St yblík, V.: Češt ina a její vyučování. Praha 1998. Čapek, Karel: Doslo v. I n: Hordubal, Povět roň, Obyčejný ţivot . Praha, 1998. Dokoupil, Blahoslav: Noet ická t r ilogie aneb t iché a mno ho hlasé zvěst ová ní. I n: Vlašín, Št ěpán a ko l.: K niha o Čapkovi. Praha, 1988, s. 273-286. Fisher, Ro bert : Učíme dět i mys let a učit se. Prakt ický průvodce st rat egiemi vyučo vání. Praha, 2004. Gejgušová, I vana: I nt erpret ace uměleckého t ext u ve st ředoškolské praxi. ČJL 51, 2000-2001, s. 178-180. Haman, Aleš: Úvod do st udia lit er at ur y a int erpret ace díla. Úst í nad Labem, 1999.

76

Hausenblas, O.: Model dobr é práce s t ext em na SŠ. Kr it ické list y 15, 2004, s. 44. Hausenblas, O.: Velké myšlenky ve výuce lit erat ur y na ZŠ a SŠ. Kr it ick é list y 24, 2006, s. 40 -44. Hoffmann, Bo huslav: Lit erat ura a ško la na prahu t řet ího t isícilet í. ČJL 50, 1999-2000, s. 187-193. Holý, Jiř í: Ko ment ář. In: Čapek, Karel: Hordubal, Povět roň, Obyčejn ý ţivot . Praha, 1998. Ko l. aut orů: Lit erat ura pro 3. ročník s t ředních ško l – Pracovní sešit . Brno, 2009. Ko l. aut orů: Lit erat ura pro 3. ročník st ředních ško l pro učit ele. Br no, 2009.

– Prů vodce

Ko l. aut orů: Lit erat ura pro 3. ročník st ředních ško l – Učebnice. Br no, 2009. Kost ečka, Jiř í: Do svět a lit erat ur y jinak (Úvo d do čt enářst ví a st udia lit erat ur y). Praha, 1995. Kost ečka, J.: K schopnost i ţáků int erpret ovat t ext . ČJL 57, 2006-2007, s. 186-189. Košťálo vá, H.: Čt eme si a přemýš líme o tom nahlas. Kr it ické list y 6, 2001, s. 12-13. Košťálo vá, H.: Učíme se navzáje m. Kr it ic ké list y 24, 2006, s. 32 -36. Koţmín, Zdeněk: Zvět šeniny ze st ylu brat ř í Čapků. Br no, 1989. Králík, Oldř ich: Tř ikr át o Povět roni. I n: První ř ada v díle Kar la Čapka. Ost rava, 1972, s. 102 -165. Kubálková, P.: Nová mat ur it a z češt iny: nejdř ív úst ní, pak píse mná. LN, 20. list opadu 2009, s. 1, 3. Kučera, Václav: Nebezpečí int erpret ace. ČJL 41, 1990-1991, s. 23-29. Kudělka, Vikt or: Boje o Kar la Čapka. Praha, 1987. L‟Allierová, S. K. – E lisho vá-P iperová, L.: Met ody, kt eré podporují zaujet í čet bou. Kr it ické lis t y 31, 2008, s. 4-8. Leder bucho vá, Ladis lava: Didakt ická int erpret ace uměleckého t ext u jako met oda lit erár ní výchovy na občanské a st řední ško le I. Plzeň, 1995.

77

Leder bucho vá, Ladis lava: Didakt ická int erpret ace uměleckého t ext u jako met oda lit erár ní výchovy na občanské a st řední ško le II. Plzeň, 1997. Lehár, Jan; St ich, Alexandr ; Janáčková, Jaroslava; Ho lý, Jiř í: Česká lit erat ura od počát ků k dnešku. Praha, 2006. Mat ur it ní zpravodaj 2/ 2008 . Mat ur it ní zpravodaj 5/ 2009 . Mat ur it ní zpravodaj 6/ 2009 . Mat uška, Ale xandr: Člo věk prot i zkáze. Pokus o Kar la Čapka. Praha, 1963. Nezkusil, V.: O problé mo vých sit uacích na gymnáziích. ČJL 25, 1975, s. 203-209.

př i

vý uce

lit erat ur y

Opelík, Jiř í: Obyčejný ţivot čili Deukalio n. In: St rukt ura a smys l lit erár ního díla. Praha, 19 66. Pokorná, I lo na: Kr eat ivní et udy v lit erár ní výcho vě. ČJL 57, 2006-2007, s. 126-128. Ryso vá, K.: Nová mat ur it a pod drobno hledem. ČJL 59, 2008 -2009,s. 1-9. Soleiman pour Hashemi, Michaela: K efekt ivit ě a př it aţlivost i ve vyučování češt ině. On: ht t p://svp . muni. cz/ukazat .php?docId=109 Soleiman pour Hashemi, Michaela: K lit erární int erpret aci na st řední ško le. Ke st aţení online: ht t p://svp. muni.cz/ukazat .php?docId=550 St aňková, B.: Jak př ivést dět i ke čt en ář st ví. Kr it ické list y 7, 2002 , s. 2021. Var yš, V.: Proč a jak učit lit er at uru? Nová var iace na t radiční t éma. ČJL 57, 2006-2007, s. 189-191. Zagašev I.: Jak se do bře pt át . Kr it ické list y 5, 2001, s. 21 -25.

78

Další zdroje:

www.cer mat .cz ht t p://cs.wikiped ia.org/wiki/ Hlavní_st rana ht t p://ct -net .net / www. msmt .cz www. novamat ur it a.cz ht t p://www. mlp.cz/kare lcapek/ ht t p://www.cr it icalreading.co m/

79

PŘÍLOHY

80

1. Karel Čapek: Hordubal – ukázka č. 1 (s. 10-12) KNIHA PRVNÍ I "To je horko," navazuje opatrně hovor stařík s tváří kramáře. "Kam jedete?" "Do Krivé," vypravil ze sebe člověk. "Do Krivé," opakuje kramář znalecky a blahovolně. "A z daleka, z daleka?" Ten druhý od okna neodpovídá, utírá si špinavou prackou zvlhlé čelo, je mu mdlo slabostí a závratí. Kramář uraţeně zafuní a odvrací se k oknu. Ten druhý si netroufá podívat se oknem, schovává oči na poplivané podlaze, čeká, ţe se ho zeptají ještě jednou. A pak jim to řekne. Z daleka. Aţ z Ameriky, pěkně prosím. Ale jděte, aţ z Ameriky? A to jedete tak daleko na návštěvu? Ne, já se vracím domů. Do Krivé. Mám tam ţenu a holčičku. Hafia se jmenuje. Hafia. Tři roky byla stará, kdyţ jsem odejel. Tak vida, z Ameriky! A jak jste tam byl dlouho? Osm let. Osm let uţ tomu je. A po tu celou dobu jsem měl dţob na jednom místě. Jako majner. V Johnstownu. Já tam měl krajana, Michal Bobok se jmenoval. (…) A jak jste tam mohl pracovat, kdyţ jste se nemohl dorozumět? Nu, jak: řekli mi jen Ellou, Hordubal, a ukázali mi můj dţob. Aţ sedm dolarů denně jsem bral, prosím pěkně. Seven. Ale draho je v Americe, páni. Nestačí ani dva dolary na ţivobytí. Pět dolarů týdně na nocleh. A tu řekne ten pán naproti: Ale to jste, pane Hordubal, musel našetřit krásné peníze! Ach ja, daly by se našetřit. Ale já je posílal domů ţeně - řekl jsem vám, ţe se jmenuje Polana? Kaţdého měsíce, pane, padesát, šedesát, aţ devadesát dolarů. Ale to šlo, dokud byl Bobok ţiv, protoţe Bobok dovedl psát. Šikovný člověk, ten Bobok, ale zabilo ho to před pěti lety, trámy na něho spadly. Pak uţ jsem nemohl peníze posílat domů a dával jsem je do benku. Přes tři tisíce dolarů, pěkně prosím, a ty mně ukradli. (…) A to se vám, pane Hordubal, po ţeně a dítěti nestýskalo? Jej Bohu, stýskalo; ale já jsem jim, pěkně prosím, posílal peníze a myslel jsem, toto na krávu, toto na strych pole, toto Polaně na cosi, však sama bude vědět. Kaţdý dolar byl na něco. A kdyţ jsem dával peníze do benku, to uţ bylo jako stádo krav. Yessr, a to mně ukradli. A psala vám někdy vaše ţena? Nepsala. Neumí psát. Ale vy jste jí psal? No, sir. Can t write, sir. Od té doby, co zemřel Michal Bobok, jsem jí neposílal nic, jen peníze ukládal. Ale telegrafoval jste jí aspoň, ţe přijedete? Ale co, ale co, na to je škoda peněz. Lekla by se, kdyby přišel posel, ale mne se nepoleká. Haha, kdeţpak! Třeba si myslí, ţe jste mrtev, pane Hordubal; to víte, kdyţ tolik let od vás nedostala ani zprávičku - Mrtev? Takový chlap jako já, a mrtev? Juraj Hordubal se dívá na své uzlovité pěsti. Takový chlap, co si to myslíte! Polana je moudrá, Polana ví, ţe se vrátím. Inu, jsme všichni smrtelní; co kdyţ se Polana nedoţila? Shut up, sir; bylo jí třiadvacet, kdyţ jsem jel, a silná, pane, silná jako řemen - to neznáte Polanu; za ty peníze, za ty dolary, co jsem posílal, za ty aby nebyla ţiva? No, thank you. 81

2. Karel Čapek: Hordubal – ukázka č. 2 (s. 98-101) KNIHA DRUHÁ II. Gelnaj sedí na dvorku a nechává Biegla, aby si prolezl celý dvorec. Čmuchá, čmuchá a oči mu dychtivostí svítí. Prošťáral stáje i chlévy, všechno oběhl a teď hledá i kdesi na půdě; zrovna oţivl, jak ho to těší. Jsou to věci, myslí si Gelnaj; mně stačí cikáni a pořádek drţet – Nu, ať má Karlíček nějakou radost. Z jizby vychází doktor a jde si umýt pod pumpu ruce. Uţ je tu Biegl a ptá se nedočkavě: “Tak co, tak co?” “To se ukáţe při pitvě,” praví doktor. “Ale řekl bych, ţe by to mohl být nějaký hřebík či co. Jenom dvě tři kapky krve – Divné.” Polana mu nese ručník. “Děkuju, paní. A poslyšte, nebyl váš muţ nějak nemocen?” “Včera leţel, měl jakousi horkost.” “Aha. A vy budete chovat, ţe?” Polaně naskočil ruměnec. “Aţ zjara, pane velkomoţný.” “To nebude zjara, maminko. Někdy po Novém roce, ţe?” Biegl potěšeně mrká za odcházející Polanou. “Tak to bychom měli motiv, Gelnaji. Hordubal se teprve v červenci vrátil z Ameriky.” Gelnaj zafrkal. “Hordubalová myslí, ţe to byl někdo zvenčí. Prý se před nějakým týdnem její muţ pobil v krčmě a Fedeleše zle zřídil, Gejzu. Hlavu mu rozbil. Gejza je rváč. Třeba je to msta, prý. To máte, Karlíčku, taky pěkný motiv.” I doktor se dívá za Polanou a povídá roztrţitě: “Škoda, vy mně ji zavřete, a já rád rodím. Tady se k ţádné rodičce nedostanu, ţenské tu rodí jako kočky – U téhle bude asi těţší porod.” (…) “Tak co vy, Gelnaji, co o tom myslíte?” “Něco vám řeknu, Biegl,” broukal váţně Gelnaj. “Já si o tom nebudu vůbec nic myslet. Já uţ toho mám za pětadvacet let dost. Mně se to nelíbí.” “Inu, vraţda, to není jen tak,” povídá Biegl znalecky. “A to ani ne, Karlíčku,” řekl Gelnaj, potřásaje hlavou. “Jenţe, víte, vraţda na vesnici, to se nemá tak brát. Vy jste městský člověk, vy do toho tak nevidíte. Kdyby to byl loupeţný mord, tak budu, krucinál, čuchat jako vy. Ale vraţda v rodině – A já vám řeknu, já se ani nedivím, ţe Hordubala zabili.” “Proč?” “– – To uţ je taková nešťastná nátura. Měl to napsáno na nose, holenku.” Biegl se šklebil. “Čerta měl napsáno na nose. Měl v posteli mladého čeledína, to je to celé. Člověče Gelnaji, to je tak jasný případ –” 82

“Kdepak, případy v rodině nejsou nikdy jasné,” bručel Gelnaj. “Však ještě uvidíte, Karlíčku. Zavraţdit pro peníze, to je jasné, to se udělá jedna dvě; ale povaţte, týdny a týdny to v sobě nosit, po dny a noci si to rozvaţovat – to máte, Biegl, jako byste si čuchnul k peklu. Vám je to jasné, protoţe jste tu nový; ale já jsem je všechny znal, Karlíčku, všechny tři – Co vám budu povídat; pojedeme do Rybár.”

83

3. Karel Čapek: Hordubal – ukázka č. 3 (s. 114 – 123) KNIHA TŘETÍ Přelíčení proti Stěpánu Manyovi, šestadvacetiletému čeledínu, svobodnému, vyznání reformovaného, a proti Polaně Hordubalové, rozené Durkotové, vdově, jedenatřicet roků, vyznání řeckokatolického, pro úkladnou vraţdu spáchanou na Juraji Hordubalovi, gazdovi v Krivej, případně pro spoluvinu na zavraţdění Juraje Hordubala. Vstaňte, ţalovaný. Právě jste slyšel ţalovací spis. Cítíte se vinen ve smyslu ţaloby? Ţalovaný se cítí nevinen. Nezabil Juraje Hordubala, spal té noci doma v Rybárech. Ty peníze za trámem – dostal od gazdy, prý jako věno, kdyby si vzal Hafii. Sklenářský diamant nekupoval. S gazdovou neměl důvěrných styků. Nemá dále co říci. Ţalovaná se cítí nevinna. O vraţdě neví nic, aţ ráno – Na otázku, jak se dověděla o smrti Juraje Hordubala: ţe jen viděla rozbité okno. S čeledínem neměla styků. Ten sklenářský diamant koupil před lety sám gazda. Vrah musel přijít oknem, protoţe dveře na dvorek byly po celou noc zavřeny na závoru. Načeţ usedá, zsinalá, nehezká, ve vysokém stupni těhotenství; pro její těhotenství bylo nutno urychlit přelíčení. A proces se valí dál s neúprosnou rutinou justiční mašiny. Čtou se protokoly a dobrá zdání, papír šustí, porotci předstírají, ţe poboţně a s pochopením sledují kaţdé slovo napsané na úředním lejstru. Obţalovaná sedí nehnutě jako loutka, jen oči jí neklidně těkají. Štěpán Manya si utírá chvílemi čelo a namáhá se rozumět tomu, co se čte: kdo ví, jaká je v tom klička, kdo ví, co z toho páni velkomoţní vysoukají; s hlavou uctivě nakloněnou Manya naslouchá a hýbá rty, jako by opakoval kaţdé slovo. Soud přikročí k výslechu svědků. (…) Páni porotci, zopakoval jsem vám okolnosti, jak byly zjištěny vzornou prací bezpečnostních orgánů (Biegl v auditoriu šťouchá Gelnaje) a jak vysvitly z výpovědí svědků. Rád bych na tomto místě poděkoval oběma. Pánové, ve své dlouhé soudní dráze jsem ještě neviděl proces, kde by svědecké výpovědi byly proniknuty tak hlubokou, tak vášnivou účastí na úkonu spravedlnosti jako v tomto případě. Celá dědina, celý národ z Krivej, muţové, ţeny i děti, předstupovali před vás, ne aby jen podali svědectví, ale aby ţalovali Bohu i lidem na ţenu cizoloţnou. Ne já jménem zákona, ale lid sám je ţalobcem. Podle litery zákona budete soudit zločin. Podle svědomí tohoto boţího lidu budete soudit hřích.

84

4. Karel Čapek: Povětroň – ukázka č. 1 (s. 147-148) IV. Trvalo to hodně dlouho, neţ se chirurg vrátil. Konečně přišel, byl roztrţitý a bručel: “A, vy jste ještě tady.” Jasnovidec se díval kamsi do prázdna, kam mířil jeho melancholický nos. “Těţký otřes mozku,” povídal. “Patrně vnitřní zranění. Fraktura dolní čelisti a lebeční spodiny. Na tváři a na rukou popáleniny druhého a třetího stupně. Fractura claviculae.” “Správně,” řekl chirurg zamyšlen. “Je to s ním špatné. A jak vy to, prosím vás, víte?” “Vy jste na to právě myslel,” děl jasnovidec, jako by se omlouval. Básník se zamračil. Jdi do paďous, kouzelníku, snad si nemyslíš, ţe mne omráčíš? A kdybys četl slovo za slovem, co si kdo myslí, nečekej, ţe ti uvěřím. “A kdo to vlastně je?” ptal se, aby byla řeč o něčem jiném. “Kdopak ví,” brumlal doktor. “Jeho papíry shořely. Našli mu v kapse nějaké francouzské, anglické a americké mince. A holandské dubbeltje. Snad letěl přes Rotterdam, ale to letadlo nebylo pravidelná linka.” “On vám neřekl nic?” Chirurg zavrtěl hlavou. “Kdepak. Hluboké bezvědomí. Divil bych se, kdyby vůbec ještě něco řekl.” Bylo tíţivé ticho. Jasnovidec vstal a plandal se ke dveřím. “Zavřená kniha, co?” Básník za ním mračně pohlíţel, aţ zmizel na chodbě. “Doktore, myslel jste si opravdu to, co on povídal?” “Co? ovšem. To byl nález, který jsem předtím diktoval. Já to nemám rád, tohle čtení myšlenek. Z lékařského hlediska,” řekl prakticky, “je to indiskrece.” Tím, zdálo se, byl s věcí hotov. “Ale vţdyť je to humbuk,” vyjel básník podráţděně. “Nikdo nemůţe vědět, co si druhý člověk myslí! Do jisté míry se to dá vysoudit rozumem – Kdyţ jste přišel, věděl jsem hned, ţe myslíte… na toho člověka, který spadl z nebe. Viděl jsem, ţe máte starosti, ţe si něčím nejste jist, ţe je to krajně váţné. A řekl jsem si, počkat, to můţe být vnitřní zranění.” “Proč?” “Z rozumu. Z kombinace. Já vás znám, doktore, vy nejste roztrţitý člověk; ale kdyţ jste přišel, udělal jste takhle, jako byste si chtěl rozepnout operační plášť, který jste uţ na sobě neměl. Z toho bylo vidět, ţe jste v myšlenkách ještě u toho pacienta. Aha, řekl jsem si, něco mu vrtá hlavou. Asi něco, co nemohl vidět ani nahmatat, – nejspíš vnitřní zranění.” Chirurg zasmušile pokynul. “Ale já jsem se na vás díval,” pokračoval básník. “To je ten celý trik: dívat se a kombinovat – to je aspoň poctivá práce. Ale ten váš čaroděj,” bručel opovrţlivě, “se dívá 85

na špičku svého nosu a povídá vám, co si myslíte. Já jsem dával pozor, ani na vás nemrkl. Bylo to… odporné.”

86

5. Karel Čapek: Povětroň – ukázka č. 2 (s. 150-152) V. Uţ druhý den trvá to bezvědomí, teplota stoupá a srdce slábne. Není pochyby, někudy uniká ţivot; ach boţe, jaká trampota! Jak ucpat trhlinu, o které nevíme? Toţ nic neţ koukat na to němé tělo, jeţ nemá tváře ani jména, ba ani dlaní, aby se na nich daly číst stopy minulého ţivota. Kdyby měl jméno, kdyby měl aspoň jakékoliv jméno, nebyl by tak – co vlastně? snad znepokojivý nebo co. Ano, říká se tomu tajemství. Milosrdná sestra, zdá se, si zvolila tento beznadějný případ za předmět své mimořádné osobní péče; sedí unaveně na tvrdé ţidli u nohou lůţka, nad jehoţ hlavami není napsáno jméno člověka, ale jen latinské názvy jeho ran, a nespouští oka z té bílé, slabě a krátce oddychující kukly; patrně se modlí. “Nu, ctihodná,” mumlá chirurg bez úsměvu, “tichý pacient, co? Nějak jste si ho oblíbila.” Milosrdná sestra rychle zamrkala, jako by se chtěla hájit. “Kdyţ je tak sám! Vţdyť nemá ani jméno –” Jako by jméno bylo člověku nějakou oporou. “Mně se o něm i v noci zdálo,” řekla a přejela si oči dlaní. “Kdyby se třeba probudil a chtěl něco povědět – Já vím, ţe chce něco říci.” Chirurg měl na jazyku: sestro, ten uţ nám neřekne ani dobrou noc, ale nechal si to pro sebe. Místo čehokoliv jiného ji jen maličko pohladil po rameně. Tady ve špitále se neplýtvá slovy uznání. Stará jeptiška vylovila veliký, tuhý kapesník a dojatě se vysmrkala. “Aby aspoň někoho měl,” vysvětlovala poněkud zmateně; zdálo se, ţe nakynula samou péčí, ţe sedí ještě šíř a trpělivěji neţ dosud. Ano, aby aspoň nebyl tak sám. Aby nebyl tak opuštěn, ano; ale coţ se kdy s nějakým pacientem nadělalo tolik jako s tímto? Dvacetkrát za den se potlouká chirurg bezcílně po chodbách, aby se jako mimochodem podíval – nic nového, sestro? Ne, nic. Kdekdo strčí hlavu do šestky: doktoři, ošetřovatelky – není tu ten nebo ta? ale to je jen záminka, aby bylo moţno chvilku postát nad tím lůţkem beze jména, nad tím člověkem bez tváře. Chudák, říkají lidé očima a jdou po špičkách pryč; a milosrdná sestra se maličko, sotva znatelně komíhá ve své veliké a mlčelivé hlídce. A to uţ je třetí den; pořád to hluboké bezvědomí, ale teplota stoupá nad čtyřicet; případ je neklidný, ruce mu těkají po pokrývce a nesrozumitelně mumlá. Jak se to tělo brání, – není tu uţ vědomí ani vůle, aby se také bránily, jenom srdce tepe jako tkalcovský člunek v potrhané osnově; uţ běhá naprázdno a neprovléká ţádnou nit jako útek tkaninou ţivota. Uţ netká nic, ale stroj ještě běţí.

87

6. Karel Čapek: Povětroň - ukázka č. 3 (s. 209 – 211) POVÍDKA BÁSNÍKOVA XX (…) Jak často jsem vedl své fiktivní osoby cestami hoře a poníţení, abych je mohl tím hlouběji litovat! Takoví my jsme, my výrobci fantazií: abychom oslavili nebo zhodnotili ţivot člověka, nadrobíme mu těţký osud, uvalíme na něho zápasy a útrapy v míře vrchovaté. Ale coţ v tom opravdu není zvláštní sláva ţivota? Člověk, který chce ukázat, ţe neţil nadarmo a jalově, kývá hlavou a praví: Mnoho jsem prodělal. Jářku, doktore, rozdělme si své úkoly: vy budete z povolání a z lásky k člověku snímat jeho bolesti a napravovat jeho nedostatky; kdeţto já z lásky k člověku a z povolání budu jej ovíjet příkořími a konflikty a budu se rýpat v jeho ranách, aniţ bych měl pro ně peruánský balzám. Vy pohladíte jizvu, která se krásně a čistě zahojila, kdeţto já budu s úţasem měřit hloubku rány. Nakonec se snad ukáţe, ţe i já snímám utrpení tím, ţe vyslovuju, jak to bolí. Snaţím se omluvit literaturu za její zálibu v tragice a výsměchu. To obé jsou totiţ okliky, které si fantazie vynašla, aby svými prostředky, svými neskutečnými cestami vytvořila iluzi skutečnosti. Skutečnost sama v sobě není tragická ani směšná; je příliš váţná a nekonečná na to i ono. Soucit a smích jsou jenom otřesy, kterými doprovázíme a komentujeme události mimo nás. Vyvolejte jakýmkoli způsobem tyto otřesy, a vyvoláte i dojem, ţe se mimo vás odehrálo něco skutečného, tím skutečnějšího, čím je ten citový úder silnější. Můj ty boţe, jaké triky a kejkle si vymýšlíme, my odborníci fantazie, abychom jak náleţí a nemilosrdně zatřásli zkornatělou duší čtenářovou! (…) Nuţe, my vymýšlíme příběhy, kterých nemůţete zrušit, do kterých nemůţete prakticky zasáhnout; jsou nenapravitelné a nezměnitelné jako dějiny. Zahoďte tu knihu, nebo se oddejte nastraţeným otřesům a hledejte za nimi skutečnost, jeţ jim odpovídá. Zde máte technické závěry, jeţ plynou z podaného výkladu: Jdu-li cestou fantazie, budu volit událost otřásající a nevšední; jako řezník oceňuje dobytče, ocením ji, je-li senzací náleţitě vykrmenou a vydatnou. Hle, tady máme pád člověka, vír hrozný a překotný, nad kterým se nelze nezastavit. Bůh pomoz, jaký je to beznadějný kus chaosu! Co udělat z těch přelámaných křídel a vzpěr, co tu dát dohromady, aby to ještě jednou letělo aspoň jako papírový drak, jehoţ provázek bych drţel v ruce? Na toto lze se jen dívat, sykaje vyděšením, nebo jako řádný člověk říci váţně a uctivě ,chudák„.”

88

7. Karel Čapek: Obyčejný ţivot – ukázka č. 1 (s. 289 – 290) “Ale jděte,” podivil se starý pan Popel. “Tak on uţ umřel? A co mu vlastně bylo?” “Skleróza,” řekl doktor krátce; chtěl něco dodat o věku, ale podíval se úkosem na starého pána a neřekl nic. Pan Popel chvilinku přemítal, ţe u něho je, chválabohu, zatím všechno v pořádku; ne, necítí nic, co by jaksi ukazovalo na to nebo ono. “Tak on uţ umřel,” opakoval roztrţitě. “Vţdyť mu nemohlo být ani sedmdesát, ţe? Byl jen o něco mladší neţ já. Já jsem ho znal… my jsme se znali jako hoši ve škole. Pak jsem ho neviděl léta letoucí, aţ kdyţ přišel do Prahy do ministerstva. Sem tam jsem ho potkával… jednou nebo dvakrát za rok. Takový řádný člověk to byl!” “Hodný člověk,” povídal doktor a uvazoval dál růţičku k tyči. “Já jsem ho poznal tady na zahradě. Jednou na mě někdo volá přes plot: ,Promiňte, který je to Malus, co vám tamhle kvete?„ ,To je Malus Halliana,„ povídám, a pozval jsem ho dovnitř. To víte, jak se dva zahradníci sčuchnou. Někdy se tu stavil, kdyţ viděl, ţe nemám nic jiného na práci, – a vţdycky o kytičkách. Ani jsem nevěděl, kdo a co vlastně je, aţ kdyţ mě dal zavolat – To uţ s ním bylo tuze špatné. Ale zahrádku měl pěknou.” “To mu je podobné,” mínil pan Popel. “Co ho pamatuju, byl takový spořádaný a svědomitý člověk. Dobrý ouřada a tak. Člověk vlastně ví hrozně málo o takových slušných lidech, ţe?” “On to napsal,” řekl doktor najednou. “Co napsal?” “Svůj ţivot. Loni u mne našel nějakou slavnou biografii a říkal, měl prý by se jednou napsat ţivotopis obyčejného člověka. A kdyţ začal stonat, dal se do sepisování svého vlastního ţivota. Kdyţ… kdyţ se mu přitíţilo, dal mi to. Asi neměl, komu by to odkázal.” Doktor maličko váhal. “Já bych vám to dal přečíst, kdyţ jste jeho starý kamarád.” Starý pan Popel se jaksi dojal. “To byste byl moc hodný. To víte, ţe bych mu to rád udělal…” Patrně mu to připadalo jako nějaká sluţba mrtvému. “Tak on, chudák, napsal svůj vlastní ţivotopis!” “Hned vám to přinesu,” děl doktor, odlamuje pozorně vlka na kmínku růţe. “Koukejme, jak by ten kmínek chtěl být šípkem. Pořád se v něm musí potlačovat ta druhá růţe, ta planá.” Doktor se vztyčil. “Aha, já jsem vám slíbil ten rukopis,” řekl roztrţitě a obhlédl svou zahrádku, neţli šel, jakoby nerad. Tak on umřel, myslil si tesklivě starý pán. To tedy musí být docela obyčejná věc, umřít, kdyţ to i takový pravidelný člověk dovede. Ale jistě šel nerad – proto snad psal ten svůj ţivotopis, ţe na tom ţivotě lpěl. Kdo by to řekl: takový spořádaný člověk, a ryc, umře.

89

“Tak tady to máte,” řekl doktor. Byl toho důkladný, čistě srovnaný svazek archů, pečlivě ovázaný stuţkou jako fascikl vyřízených aktů. Pan Popel to vzal dojatě do rukou a listoval první stránky. “Jak je to čistě psáno,” vydechl skoro zboţně. “To je vidět starého byrokrata; za jeho časů, pane, ještě nebyly psací stroje, všechno se psalo rukou; tehdy se tuze dbalo na pěkný a čistý rukopis.” “Dál uţ to není tak čistě psáno,” bručel doktor. “To uţ hodně škrtal a pospíchal – Ani rukopis není potom tak plynulý a pravidelný.” To je divné, myslil si pan Popel; číst písmo neboţtíka, to je jako se dotýkat mrtvé ruky. I na tom písmu je něco umrlého. Neměl bych si to brát domů. Neměl jsem říkat, ţe si to přečtu. “Stojí to celé za čtení?” ptal se nejistě. Doktor pokrčil rameny.

90

8. Karel Čapek: Obyčejný ţivot - ukázka č. 2 (s. 293 – 295) I Byly to tiché a skoro milé dva dny, kdyţ jsem se zabýval svými lejstry; krom té bolesti u srdce mně odlehlo – snad to dělal ten klid, stinný a chladný pokoj, venku čirikání ptáčků a přede mnou na stole staré a trochu dojemné listiny: krasopisná školní vysvědčení, dívčí písmo mé ţeny, tuhý papír úředních dekretů, – byl bych toho rád pročetl a urovnal víc, ale můj ţivot byl jednoduchý; měl jsem vţdycky rád pořádek a nikdy jsem neschovával zbytečné papíry. Můj boţe, nemám ani co uspořádat; takový to byl nesloţitý a obyčejný ţivot. Uţ není co rovnat, ale ještě je ve mně ta – jak bych to řekl? – mánie pořádku. Zbytečně natahuju hodiny, které jsem uţ natáhl před chvílí, a zbytečně otvírám zásuvky, není-li v nich ještě něco, co jsem přehlédl. Vzpomínám na své někdejší úřady: nezůstalo tam něco, co bych byl nedokončil a neovázal stuţkou? Uţ nemyslím na pěnkavku, která na mne pohlédla jedním okem, jako by říkala: Co ty vlastně jsi? Ano, všechno je připraveno, jako bych odjíţděl na cesty a čekal, aţ přijede vůz; náhle je člověku nějak pusto, neví, co ještě vzít do rukou, a rozhlíţí se pln nejistoty, zda na něco nezapomněl. Ano, to je to, neklid. Hledal jsem, co bych ještě dal do pořádku, a nic uţ tu nebylo: jenom ten nepokoj, nepřehlédl-li jsem něco důleţitého; taková hloupost, ale bobtná to jako úzkost, jako fyzická tíseň u srdce. Budiţ, tady uţ není co rovnat; ale co teď? A tu mne napadlo: dám do pořádku svůj ţivot, a je to. Zkrátka a dobře to napíšu, abych to srovnal a ovázal stuţkou. Zprvu mně to přišlo skoro k smíchu: Proboha tě prosím, nač to a co s tím? Pro koho bys to psal? Takový obyčejný ţivot: co je tady vůbec co psát? Ale to uţ jsem věděl, ţe to budu psát, jenom jsem se ještě bránil, jaksi ze skromnosti nebo čeho. Jako dítě jsem viděl v sousedství umírat stařenu; maminka mě tam posílala, abych jí donesl nebo podal, kdyby něco chtěla. Byla to samotářská bába, nikdy ji nebylo vidět na ulici nebo s někým mluvit; děti se jí trochu bály, ţe byla tak sama. Jednou mi maminka řekla: Teď tam nesmíš, je u ní pan farář a zpovídá ji. Nemohl jsem pochopit, z čeho se taková osamělá babička můţe zpovídat; měl jsem chuť přitisknout nos na sklo jejího okýnka, abych viděl, jak se zpovídá. Pan farář tam byl nekonečně a tajemně dlouho. Kdyţ jsem tam potom přišel, leţela s očima zavřenýma, a její tvář měla výraz tak pokojný a slavnostní, ţe mi bylo úzko. Chcete něco? vyhrkl jsem; zavrtěla jenom hlavou. Teď vím, ţe také ona udělala pořádek ve svém ţivotě, a v tom ţe je svátost umírajících.

91

9. Karel Čapek: Obyčejný ţivot - ukázka č. 3 (s. 424 – 427) XXXIV. (…) Copak nevidíš, ţe všichni druzí lidé, ať jsou co chtějí, jsou jako ty, ţe také oni jsou zástupové? Vţdyť ani nevíš, co všechno máš s nimi společného; jen se podívej, – vţdyť jejich ţivot je také jeden z těch nesčíslných moţných, které jsou v tobě! I ty bys mohl být to, co je ten druhý, mohl bys být pán nebo ţebrák nebo nádeník po pás nahý; mohl bys být tím hrnčířem nebo tím pekařem nebo tím tátou devíti dětí, umazaných povidlem od ucha k uchu. To všechno jsi ty, protoţe v tobě jsou takové ty rozmanité moţnosti. Můţeš se dívat na všechny lidi a na nich rozeznávat, co všechno je, člověče, v tobě. Kaţdý z nich ţije něco tvého, i ten chlap trhan, kterého vedou četníci s řetízky na rukou, i ten moudrý a tichý lampář, i ten oţralý setník, který zapíjí své hoře, všichni. Dívej se, dívej se dobře, abys konečně věděl, co všechno bys mohl být; dáš-li pozor, uvidíš v kaţdém kus sebe sama, a pak v něm s úţasem poznáš svého pravého bliţního. (…) Boţe, těch lidí! Ať jsi kdokoliv, poznávám tě; vţdyť tím jsme si nejvíc rovni, ţe kaţdý z nás ţije nějakou jinou moţnost. Ať jsi kdokoliv, jsi mé nesčíslné já; jsi to špatné nebo to dobré, co je také ve mně; i kdybych tě nenáviděl, nezapomenu nikdy, jak jsi mně strašně blízký. Milovati budu bliţního svého jako sebe samého; i hrozit se ho budu jako sebe, i odporovat mu budu jako sobě samému; jeho břímě budu cítit, jeho bolestí budu suţován a budu úpět pod bezprávím, které se děje na něm. Čím mu budu blíţ, tím najdu víc sebe sama. Budu klást meze sobci, neboť jsem sobec, a slouţit nemocnému budu, neboť sám jsem nemocný; neminu ţebráka u chrámových dveří, jelikoţ jsem chudý jako on, a budu se přátelit se všemi, kdo pracují, neboť jsem jeden z nich. Jsem to, co dovedu pochopit. Čím víc lidí poznám v jejich ţivotě, tím víc se naplní můj vlastní. A budu vším, čím jsem mohl být, a to, co bylo jen moţné, bude skutečnost. Budu tím víc, čím míň bude toho já, jeţ mě omezuje. Vţdyť to já bylo jako zlodějská lampička, – nebylo nic neţ to, co bylo v jeho okruhu. Ale nyní jsi ty a ty a ty, je vás tolik, je nás tolik, jako na pouti; boţe, oč ten svět naroste druhými lidmi! Člověk by neřekl, ţe to je taková rozloha, taková sláva! A to je ten pravý obyčejný ţivot, ten nejobyčejnější ţivot, ne ten, který je můj, ale ten, který je náš, nesmírný ţivot nás všech. Všichni jsme obyčejní, kdyţ je nás tolik; a přesto – taková slavnost! Snad i Bůh je docela obyčejný ţivot, jen ho uzřít a poznat. Snad bych ho našel v druhých, kdyţ jsem ho nenašel nebo nepoznal v sobě; třeba se můţe potkat mezi lidmi, třeba má docela obyčejnou tvář jako my všichni.

92

10. Zločin vs. hřích Zločin je označení pro zásadním způsobem zlý čin, který v případě odhalení pachatele zpravidla vyděluje ze společnosti a staví do pozice zločince, jenţ má být potrestán. Původně právní systémy navazovaly na přirozené pojetí morálky a práva a tento pojem se v soudní praxi pouţíval pro činy, které byly trestány. Pod vlivem pozitivistického pojetí práva a odluky práva od morálky se pro výrazněji trestané druhy činů v některých zemích začal pouţívat morálně indiferentní pojem trestný čin. Z českého právního řádu termín „zločin“ vymizel v roce 1950 s nahrazením rakouskouherského Zákona o zločinech a přečinech novým Trestním zákonem. Nový trestní zákoník platný od 1. Ledna 2010 tento pojem obnovil, přičemţ se jím označuje kategorie závaţnějších trestných činů jako protiklad pojmu přečin. V běţném jazyce se tento výraz nejčastěji pouţívá jako synonymum pro trestný čin anebo v historickém kontextu. Hřích (ze stsl. grěch, chyba, hřích) je náboţenský pojem, který původně znamenal omyl, chybu, také ve smyslu uráţky boţstev. V biblických náboţenstvích, v křesťanství, v judaismu a islámu, vyjadřuje hřích přesvědčení, ţe špatné jednání, hanebnost, zločin nezakládá jen vinu mezi lidmi, nýbrţ znamená (také) porušení řádu stvořeného světa a tím i vzpouru proti Bohu. Hřích obvykle označuje jednotlivé, vědomé a úmyslné jednání (nebo naopak nečinnost, myšlenku, projev a pod.) proti Bohu a proti lidem. Pokud je navíc věcně závaţné, je to podle křesťanské morálky těţký hřích, který člověka vylučuje z Boţího společenství, kdeţto ve věcech méně závaţných nebo u jednání, které nebylo plně vědomé a svobodné, jde o hřích lehký nebo také všední. Podobné rozlišení platí i v Judaismu a Islámu. Zejména v protestantismu se slovem hřích někdy označuje i celková situace člověka, který je hříchem od Boha oddělen („hříšnost“) a potřebuje tedy jeho zvláštní pomoc, milost. V podobném smyslu se v křesťanských církvích mluví také o „dědičném" nebo "prvotním hříchu“. „Cizím hříchem“ se člověk můţe provinit, kdyţ jiného k hříchu navádí, schvaluje ho nebo se mu nepokusí zabránit. Jako metafora se slovo hřích uţívá například ve spojení „hřích mládí“ a znamená pochybení nebo pošetilost, kterou lze omluvit mladým věkem. V triviálním významu se někdy mluví i o "hříchu" proti dobrému vkusu nebo dokonce dietě.

(http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana)

93

94