Desatera pro komunikaci

SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA / ŽIVOT S POSTIŽENÍM, NEMOC CHODÍCÍ LIDÉ

SPOT

aktivita

Desatera pro komunikaci ANOTACE: Žáci se zamyslí nad možnými předsudky, které jsou spojeny s lidmi se zdravotním postižením, a porovnají je se svými vlastními. Pokusí se vcítit do role lidí s různým druhem handicapu a učí se, jak s nimi komunikovat. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI A OBSAHOVÉ VZDĚLÁVACÍ OKRUHY: ZV a GV: jazyk a jazyková komunikace, člověk a zdraví, člověk a společnost, člověk a jeho svět (1. st. ZŠ) OV: jazykové vzdělávání a komunikace, vzdělávání pro zdraví, společenskovědní vzdělávání / občanský vzdělávací základ PRŮŘEZOVÁ TÉMATA: ZV a GV: OSV, VDO (ZŠ) OV: OVDS KLÍČOVÉ KOMPETENCE: ZV a GV: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské OV: k učení, k řešení problémů, komunikativní, personální a sociální, občanské kompetence a kulturní povědomí DOPORUČENÝ VĚK:

11+

CÍLE: Žáci: –– si uvědomují předsudky své i okolí vůči lidem se zdravotním postižením; –– dokážou komunikovat s lidmi s různými druhy zdravotního postižení; –– se umějí vcítit do pocitů lidí s handicapem. DÉLKA:

40 min.

POMŮCKY: –– PRACOVNÍ LIST A–C, jednu variantu do skupiny –– psací potřeby –– tabule nebo flipchart POSTUP: 1. Začneme krátkou diskusí, kdy se žáků ptáme na jejich pocity, které cítí, když se setkají s člověkem se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým nebo sluchovým). Shrneme nejčastější pocity a zapíšeme je na tabuli – obvykle zaznívá soucit a obavy z kontaktu. Dále se ptáme, jak si myslí, že bychom se měli k těmto lidem chovat. 2. Následuje projekce spotu. 3. Diskutujeme s žáky o kampani Chodící lidé. Diskusi uvedeme slovy: Představte si, že žijete ve světě, kde všichni lidé jsou „lítači“ – umějí létat. A všichni lidé jako my „chodiči“, odkázaní na pohyb po zemi, jsou vlastně postižení. Umíte si představit, jak byste se cítili? Nedejte na první dojem! Cílem je dovést žáky k uvědomění, že přestože postižení lidé často nemohou žít jako my, myslí a cítí úplně stejně. [ 1 ] www.jsns.cz

SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA / ŽIVOT S POSTIŽENÍM, NEMOC SPOT

CHODÍCÍ LIDÉ aktivita

4. Rozdělíme žáky do tří skupin a rozdáme jim PRACOVNÍ LIST A–C, jednu variantu do každé skupiny. Necháme skupinám čas na pročtení a na diskusi o tom, co je nejvíce překvapilo a co si budou určitě pamatovat. Úkolem každé skupiny je představit ostatním nejzásadnější body komunikace dle jejich pracovního listu. Poznámka: Se spotem se dá pracovat i s mladšími žáky. Texty pak lze dle věku a vyspělosti žáků zkrátit. REFLEXE: Reflexe probíhá formou diskuse o předsudcích, které panují o komunikaci s lidmi se zdravotním postižením. Diskutujeme s žáky o jejich zkušenostech. ZKUŠENOSTI Z PRAXE: Aktivitu jsem testovala se studenty 3. ročníku. Před spotem jsme probírali pocity studentů při setkání s lidmi s postižením – většina z nich měla nějakou osobní zkušenost, často ze školních kolektivů. Mezi pocity z prvního setkání často figurovaly rozpaky, opakovaně však uváděli, že po dlouhodobějším kontaktu s postiženým soucit a nejistota zcela vymizely. Po zhlédnutí spotu jsme pracovali s představou „chodičů“ jako možného postižení ve společnosti létajících, jak k tomu spot vybízí. Žáci uváděli řadu pocitů a problémů, kterým by byli nuceni čelit – omezený pohyb (pouze chůze), „létači“ na nás shlíží svrchu, jsme předmětem jejich soucitu…Nakonec jsme pracovali s desatery pro komunikaci. V každém žáci našli nějakou pro sebe cennou radu či inspiraci pro komunikaci s postiženými – například snížit se při rozhovoru k osobě na vozíku, nesnažit se pomáhat za každou cenu, nebát se mluvit přirozeně, sdělit zrakově postiženým veškeré pocity slovy (nespoléhat se na mimiku), nemanipulovat s jejich věcmi. V reflexi studenti shrnuli, jak důležitá pro ně byla osobní zkušenost, aby se s postiženými naučili přirozeně a oběma stranám příjemně komunikovat. Václava Šnokhousová, Gymnázium Český Krumlov

[ 2 ] www.jsns.cz

SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA / ŽIVOT S POSTIŽENÍM, NEMOC SPOT

CHODÍCÍ LIDÉ PRACOVNÍ LIST A

Desatero pro komunikaci s lidmi se zrakovým postižením Ne každý člověk s vodicím psem či bílou holí musí být úplně nevidomý – pro svoji podporu je používají i lidé se zachovanými zbytky zraku nebo silnou slabozrakostí. Takový člověk možná vidí, kde stojíte, pozná, odkud jde světlo, a dokonce může částí oka pod určitým úhlem nebo s nějakou pomůckou i něco přečíst. Neznamená to, že simuluje a nosí hůl zbytečně, jeho vidění mu neumožňuje vizuální orientaci v prostoru. Vidění navíc bývá ovlivněno i v průběhu dne – intenzitou světla, charakterem prostředí, barevným kontrastem.   1. Než se nás dotknete, upozorněte na sebe a představte se nám.  Nevidíme, že se přibližujete, a nevidíme, co se chystáte udělat, a hra „Hádej, kdo je kdo?“ nás až tak nebaví. Ani vy jistě nepoznáte každého po hlase, nenechte nás tápat. Nevidíme, ani pokud nám něco podáváte. Je lepší, pokud nás na to slovně upozorníte. 2. Nenechte nás mluvit do zdi.  Když někam odcházíte během rozhovoru, řekněte nám to. Nevidíme, že přicházíte, a nevidíme, že jste odešli nebo se posunuli. 3. Mluvte k nám, ne k našim vodičům.  Nepodléhejte pocitu, že člověk, který nám pomáhá překonávat fyzické překážky, za nás i myslí a rozhoduje. Mluvte přímo na nás, budeme si lépe rozumět. 4. Nesnažte se nám pomáhat za každou cenu, umíme být samostatní.  I když máme omezené vidění, máme vlastní hlavu a v rámci možností se rádi obsluhujeme a pohybujeme nezávisle. Nepečujte o nás jako o malé děti. Nebojte, umíme si o pomoc říci, pokud ji potřebujeme. 5. Nebojte se s námi mluvit přirozeně, nejsme alergičtí na slova spojená se zrakovým vnímáním.  Nebojte se s námi mluvit o našem postižení. I nevidomý si občas něco prohlédne, něco si přečte nebo jen tak kouká „do blba“. 6. Vaše emoce nám musíte sdělit slovy, nepoznáme je z řeči těla.  Při komunikaci s námi používejte více slova než gestikulaci. Jsme často poměrně citliví na hlasy a zvuk, ale nemusíme vždy přesně poznat, co cítíte. 7. Omlouváme se, že občas narušíme vaši osobní zónu nebo se vás dotkneme, ale umožňuje nám to „přečíst“ vaši mimiku či gestikulaci.  Čím blíže k vám jsme, tím lépe vám rozumíme. Proto někdy můžeme stát příliš blízko, nebo se vás dokonce potřebujeme dotknout. Pokud je vám to nepříjemné, upozorněte nás na to, nebo nám odpusťte. 8. Nevykládejte si špatně naše gesta a výrazy v obličeji.  Někteří z nás nikdy neviděli, jak se člověk tváří nebo jak vypadá. Někdy se navíc snažíme „ulovit“ zbytky viditelného obrazu nebo světla a tváříme se nepřirozeně. Nebojte se a tolerujte to. 9. Nemanipulujte s našimi věcmi, jsou přesně tam, kde mají být. Jediné, jak můžeme najít svoje věci, je pamatovat si, kam jsme si je dali. Nekomplikujte nám to. 10. Máme omezené vidění, ale život si užít umíme.  Naše postižení neznamená, že s námi nemůžete na rozhlednu, do lesa nebo do kina. Užijeme si to po svém, s větrem ve vlasech a s vámi, zvlášť když nám trochu pomůžete slovním popisem. Zdroj: www.chodicilide.cz

[ 3 ] www.jsns.cz

SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA / ŽIVOT S POSTIŽENÍM, NEMOC SPOT

CHODÍCÍ LIDÉ PRACOVNÍ LIST B

Desatero pro komunikaci s lidmi s tělesným postižením Některé vývojové vady mohou změnit tělo člověka tak, že je těžké uvěřit, že se v něm může skrývat zdravý, bystrý mozek. Svalová dystrofie, dětská obrna nebo třeba poškození mozku mohou zasáhnout i svaly a nervy, které umožňují mluvení, držení hlavy nebo i pohyb očí. A člověk s IQ vyšším, než máte vy sami, pak může vypadat, jako by byl mentálně postižený. Pokud nechcete působit arogantně, raději vždy předpokládejte, že proti vám sedí inteligentní lidská bytost. 1. „Tělesně postižení“ neznamená „nemyslící“.  Mluvte s námi úplně normálně. Pokud máte pocit, že se to nedaří, pak se pravděpodobně snažíte domluvit s někým, komu postižení nedovoluje plně ovládat svaly nebo nervy, které k mluvení potřebuje. Buďte trpěliví. 2. I když máme asistenta, mluvte přímo s námi. Jsme svéprávní.  Nepodléhejte pocitu, že člověk, který nám pomáhá překonávat fyzické překážky, za nás i myslí a rozhoduje. Mluvte přímo na nás, budeme si lépe rozumět. 3. Nechoďte kolem horké kaše, zeptejte se a my vám sami řekneme, jak se s námi domluvit.  Někteří z nás mohou mít omezenou možnost zřetelně artikulovat nebo se srozumitelně vyjádřit. Přesto Vám dokážeme komunikaci usnadnit. 4. Nesnažte se nám pomáhat za každou cenu, umíme být samostatní.  I když máme omezenou hybnost, máme vlastní hlavu a v rámci možností se rádi obsluhujeme a pohybujeme nezávisle. Nepečujte o nás jako o malé děti. Nebojte, umíme si o pomoc říci, pokud ji potřebujeme. 5. Když nám chcete pomoci, naslouchejte nám, poradíme vám, jak na to.  Manipulace s vozíkem nebo jinými prostředky může být složitá a někdy nebezpečná. Pokud si nejste jisti, prostě se zeptejte. Každý z nás ví, jak si nechat pomoci a na co si přitom dát pozor. 6. Nebojte se komunikovat s námi přirozeně.  Nejsme alergičtí na slova „chodit“, „dojít“ a další slova pro vyjádření samostatného pohybu. I vozíčkář si občas pro něco zaběhne, zaskočí za kamarádem nebo dojde na poštu. 7. Zkuste se při komunikaci snížit na naši úroveň.  Nevěřili byste, jak bolí za krkem při pohledu z vozíku do tváře stojícího člověka. Nemusíte si klekat, stačí, abyste se k nám posadili. 8. Ptejte se nás, na co chcete, my, na co chceme, odpovíme.  Ano, někdy to nemáme snadné a na některé otázky odpovídáme neradi. Stejně jako vy. Ale čím víc o nás budete vědět, tím snazší bude naše soužití. Nebojte se s námi mluvit bez předsudků a ostychu. 9. Vybírejte vhodné místo pro setkání nebo si od nás nechte poradit.  Pokud nás nechcete nosit do schodů nebo si jinak setkání komplikovat, poraďte se předem. Ne všechna místa jsou vybavena tak, aby nám všem vyhovovala. 10. Máme omezenou pohyblivost, ale můžeme si užívat život.  Naše postižení omezuje naši pohyblivost, ale ne naše prožívání. Nebojte se s námi vyrazit do přírody, na výstavu nebo do kina. I některé sporty můžeme provozovat společně a oba si je užít. Zdroj: www.chodicilide.cz

[ 4 ] www.jsns.cz

SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA / ŽIVOT S POSTIŽENÍM, NEMOC SPOT

CHODÍCÍ LIDÉ PRACOVNÍ LIST C

Desatero pro komunikaci s lidmi se sluchovým postižením Zvuky jsou pro většinu lidí naprosto základní komunikační prostředek. Učíme se na ně reagovat, vydávat je i přijímat už od raného dětství, pomáhají nám komunikovat s okolím, vyjadřovat city, učit se, předávat informace. Ale jak se domluvit s člověkem, který naše zvukové signály nemůže přijímat?   1. Halóóó neslyšíme. Když s námi chcete mluvit, upozorněte nás na to jinak než hlasem – dotekem, vibracemi, světlem nebo pohybem.  Pokud s námi chcete komunikovat, dotkněte se ramene, horní části paže nebo v případě, že se s člověkem důvěrně znáte, tak i vnější části stehen. Nedotýkejte se nás za každou cenu – nemáme rádi dotyky na hlavě, rukou, doteky zezadu. Poklepání na stůl, zadupání nebo zamávání pomůže přivolat naši pozornost, cítíme vibrace. 2. Ptejte se! Ukazujte, malujte, pište – určitě najdeme společnou řeč.  Pokud nevíte, zeptejte se nás na to, jaký způsob komunikace preferujeme – psaní, odezírání, mluvení nebo znakový jazyk. Ne všichni z nás ovládají všechny možnosti. 3. Udržujte po celou dobu hovoru oční kontakt.  Signalizuje nám to váš zájem, že nás posloucháte a chcete s námi dále komunikovat. Při odezírání se navíc ujistěte, že vám dobře vidíme na ústa a nic nás neoslňuje, mluvte volnějším tempem a vyslovujte slova zřetelně. 4. Nekřičte na nás ani nezvyšujte hlas.  Neslyšícímu to nepomůže a nedoslýchavému je lepší zajistit spíše vhodné podmínky bez okolního hluku. 5. Upozorněte nás, když chcete vstoupit do rozhovoru osob se sluchovým postižením.  První osoby se dotkněte (viz. bod 1) a s druhou osobou navažte oční kontakt. Po vyřízení vaší záležitosti poděkujte druhé osobě a odejděte. 6. Pokud mluvíme, nelekejte se zvláštní intonace nebo kolísání hlasitosti.  Neslyšíme se, a tak je naše řeč značně specifická. Mění se naše výslovnost, hlasitost řeči, její rytmus a intonace. Náš hlas tak pak může být chraptivý nebo příliš vysoký, nosový, řeč může být monotónní s nepřirozenou intonací. Určitě se ale i tak domluvíme. 7. Ověřujte si, co jsme vám rozuměli, ne zda jsme vám rozuměli. Porozumění není pro nás samozřejmostí.  Ve vzájemné komunikaci nám pomůže, pokud předem známe kontext situace a téma, o kterém budeme mluvit. Přesto není snadné vždy porozumět, raději se ujistěte, že jsme důležité informace pochopili přesně. 8. Komunikujte přímo s námi. Jsme svéprávní.  Nepodléhejte pocitu, že člověk, který nám pomáhá komunikovat, za nás i myslí a rozhoduje. Mluvte přímo na nás, budeme si lépe rozumět. 9. Počítejte s narušením své osobní zóny.  Jsme zvyklí komunikovat tváří v tvář, potřebujeme na sebe dobře vidět a někdy se i dotýkat. Proto můžeme někdy přistupovat příliš blízko. Nebojte se nás na to upozornit nebo nám to odpusťte. 10. Je samozřejmě možné s námi komunikovat písemně nebo dokonce telefonovat.  Dnes již existují různé možnosti online přepisu nebo tlumočení, můžete si s námi tedy psát i telefonovat. Jen respektujte možnost přepisu a skutečnost, že čeština je pro některé z nás cizí jazyk a používáme ho méně často než znakový jazyk. Nemusíme mít takový cit pro jemné nuance jazyka jako vy. Zdroj: www.chodicilide.cz

[ 5 ] www.jsns.cz